Afrikaans
Akan
Albanian
Amharic
Arabic
Armenian
Azerbaijani
Basque
Belarusian
Bemba
Bengali
Bihari
Bosnian
Breton
Bulgarian
Cambodian
Catalan
Cebuano
Cherokee
Chichewa
Chinese (Simplified)
Chinese (Traditional)
Corsican
Croatian
Czech
Danish
Dutch
English
Esperanto
Estonian
Ewe
Faroese
Filipino
Finnish
French
Frisian
Ga
Galician
Georgian
German
Greek
Guarani
Gujarati
Haitian Creole
Hausa
Hawaiian
Hebrew
Hindi
Hmong
Hungarian
Icelandic
Igbo
Indonesian
Interlingua
Irish
Italian
Japanese
Javanese
Kannada
Kazakh
Kinyarwanda
Kirundi
Kongo
Korean
Krio (Sierra Leone)
Kurdish
Kurdish (Soranî)
Kyrgyz
Laothian
Latin
Latvian
Lingala
Lithuanian
Lozi
Luganda
Luo
Luxembourgish
Macedonian
Malagasy
Malay
Malayalam
Maltese
Maori
Marathi
Mauritian Creole
Moldavian
Mongolian
Myanmar (Burmese)
Montenegrin
Nepali
Nigerian Pidgin
Northern Sotho
Norwegian
Norwegian (Nynorsk)
Occitan
Oriya
Oromo
Pashto
Persian
Polish
Portuguese (Brazil)
Portuguese (Portugal)
Punjabi
Quechua
Romansh
Runyakitara
Russian
Samoan
Scots Gaelic
Serbian
Serbo-Croatian
Sesotho
Setswana
Seychellois Creole
Shona
Sindhi
Sinhalese
Slovak
Slovenian
Somali
Spanish
Spanish (Latin American)
Sundanese
Swahili
Swedish
Tajik
Tamil
Tatar
Telugu
Thai
Tigrinya
Tonga
Tshiluba
Tumbuka
Turkish
Turkmen
Twi
Uighur
Ukrainian
Urdu
Uzbek
Vietnamese
Welsh
Wolof
Xhosa
Yiddish
Yoruba
Zulu
Sláva z vítězství udělá radost jezdci i koni.
Jezdec má obvykle větší radost než kůň.
Kůň se umí se slávou lépe vyrovnat. Člověk na slávu není vždy připraven.
To byl Rex, oblíbený kůň Josefa II..
Josef II. byl na panování i slávu velmi pečlivě připraven.
V 7 letech byl velitelem svého vlastního pěšího pluku.
To je jeho žena - tajemná, krásná princezna Isabela Parmská.
Josef II. Isabelu Parmskou velmi miloval.
Ale Isabela milovala více jeho sestru Marii Christinu.
Zajímavý život...
Ctihodná sestra Charita byla matka představená jičínské věznice.
Možná víte, o kom budu mluvit.
Václav Babinský, vůdce českých loupežníků.
Václav Babinský nebyl připraven na svou slávu.
Ještě za života Babinského nakladatelství v Praze, ve Vídni...
... a v Lipsku vydávala mnoho knih o jeho zbojnických činech.
Velmi zajímavý život. Bylo 3. srpna 1783.
Asi 200 kilometrů odtud, na hradu Špilberk...
... byl v místnosti č. 14 vzácný vězeň.
Sedl si na postel, vstal, zase si sedl...
Teď mu káplo na tvář.
Ticho! Pozorujte dál!
Zase chodí sem a tam, zastavil se, sedl si, vstal,...
... jde ke dveřím.
- (Bouchání na dveře.) - Otevřte! Otevřte!
Otevřte!
Vážený pane...
Hrozné. Hrozné, pánové.
Nepřejme si, aby ještě někdo byl vězněn v tomto ošklivém vězení!
Tuto větu řekl císař římský a král uherský a byla napsána...
... ve všech čítankách Rakousko-Uherska.
Proto učitel 1. ročníku litoměřického gymnázia oslavil...
... smutné výročí úmrtí oblíbeného panovníka.
Čtěte, Babinský!
A když se otevřely dveře špilberského vězení a vyšel...
... císař Josef II., který tam byl celou hodinu, řekl:
"Již žádný vězeň nebude sem uvržen."
Vstaňte!
Václav Babinský byl synem kovářského mistra a na gymnáziu nebyl dlouho.
Ale pobyt ve vězeních byl jeho životní osud.
Co dělá?
Sedí, co jiného! Hergot! On je přikovaný...!
To nevadí, už utekl z jiných vězení.
Když byl ve vězení poprvé, řekl své jméno až za rok!
A řekl to proto, že si chtěl zakouřit.
- Cha cha. - Babinský, to je někdo.
- Ááá! - Co dělá?
Hergot!
Sedí a řve, že ho bolí ruka, už jsem to hlásil. Kdo to má poslouchat?
- Ticho! - Vidíš?
Chci doktora!
Tak skončí všichni...
Babinský byl nejstatečnější voják u Welingtonova pluku.
- Sloužil u Welingtona? - Ano, ale potom mu vykradl pokladnu.
Odkud to víš?
Tady je to všechno napsané.
Kniha se jmenuje "Obrazy ze života Babinského".
Když byl Babinský voják, zamiloval se do jedné švadleny.
"Lída měla postavu jako svatá panna."
Kruci, asi to byla pěkná žena!
"Na společné procházce Babinský zastavil jednou rukou dvojspřeží...
... splašených koní."
Koně!
Stůj! Stůj!
- Pane Babinský, byl to hrdinský čin. - Říkejte mi, prosím, Václave.
Vy mi říkejte "Liduško".
Slečno Liduško, každý voják našeho pluku by to také udělal.
Kůň vám mohl roztrhnout hlavu, ne kabát, pane Václave.
Jsem moc rád, že mohu být s vámi.
Slečno Liduško, mohu vás ještě navštívit?
- Já už tady nebudu bydlet. - Proč ne?
Jsem chudá švadlena. Když do soboty nezaplatím, domácí mě vystěhuje.
- Kolik mu dlužíte? - Peníze za celý rok.
- Čekal tak dlouho? - Když on, on chtěl, on je takový...
Uklidněte se, Liduško. Všechno mi řekněte.
- On říká, stále říká,... - Ano?
... že mi promine dluh, když se s ním budu milovat.
Ale!
Do soboty je daleko, Liduško. Vy moje švadlenko...
Slavíku, Volf nemá stráž?
Volf jel na lov s plukovníkem, jako nabíječ.
- Je tam pokladna? - Plná peněz.
Otoč se, Josefe. Já dnes potřebuji peníze. Já moc potřebuji peníze!
- Prosím tě, otoč se. - Jak myslíš, Václave.
- Já nemůžu, Josefe. - Když peníze moc potřebuješ...
- To ano. - Bij!
- Já nemůžu. - Nech ruce nahoře! Babinský...
Ty Volfe...
Slavík, vezměte mu tem klacek!
Babinský, za to budeš viset a já budu povýšen...
- Neměl jsi to dělat, Josefe. - Když on stál pěkně přede mnou...
Dostaneš svůj díl!
Utíkej, Josefe! K moři je to daleko.
- Kam mám utíkat do Hamburku? - Tam.
Co děláš?
- Bude lepší, když nás bude víc. - Aha.
Hodně štěstí, Josefe.
Poplach! Do zbraně!
Slečno Liduško!
Peníze jsou vaše, jak jsem slíbil.
Už nepotřebuji peníze, pane Václave, už ne.
- Proč ne, slečno Liduško? - Vzdej se, Babinský! Jsi obklíčen!
- Och! - Vzdej se nebo budeme střílet!
- Střílejte! Tak střílejte! - (Výstřel!)
Odpusť mi. Sbohem.
Volfe, ukaž se! Chci ti něco říct!
- Co chceš? - Tohle.
(Výstřely.)
Tady jsou peníze, kamarádi...
Sbohem, lásko.
Babinský se prostřílel do lesů, svolal statečné zbojníky...
... a stal se vůdcem zbojníků.
- Jé! Promiňte, sestro. - Přišla jsem pro vězně Babinského.
Bude to dlouho trvat, protože on je přikovaný.
- Potom ho přiveďte na ošetřovnu. - Jak si přejete, sestro.
Jak se jmenovala ta nešťastná dívka?
Liduška.
Hezké jméno...
Tak běž, já tě budu bránit, kdyby ti chtěl ublížit.
Babinský, půjdeme na procházku.
Vosáhlo vyplivne tajně všechny léky.
Dobře, sestro Voršilo, dám na něj pozor.
Přineste obvazy a ústavní prádlo.
Vězeň Babinský!
Počkejte venku!
Já zůstanu tady, sestro, možná budete potřebovat pomoc.
Člověk nikdy neví...
Děkuji, sestra Voršila potřebuje pomoc s prádlem, šla do žehlírny.
Babinský! Chovej se slušně!
Mám pro vás smutnou zprávu, pane Babinský.
Mluvte.
Váš otec zemřel před týdnem.
- Můžete se otočit, vážená sestro? - Ano.
Můžete dát sloužit mši za mého otce?
Ano, spolehněte se.
Teď se podíváme na vaši ruku. Sedněte si.
Ne, já sám. Na vojně jsem více než rok pomáhal hlavnímu lékaři.
- Bude to bolet. - Mě už nic nebolí.
- Co by vám teď dal váš lékař? - Tohle.
Správně.
- Pálí to? - Ne.
- Vás to opravdu nepálí? - Tak pálí.
V pořádku.
- Každý den přijdete na převaz. - Když si to přejete...
(Je slyšet rámus.)
Pane Vosáhlo, ihned se vraťte do postele!
- Běž pryč! - Cože?
- Uhni nebo ti rozbiju hlavu! - Klid, kamaráde.
Co se stalo?
Upadl, protože mu nebylo dobře.
Upadnul?
- Pomozte mu do postele! - Pojď.
- Co je tohle? - To měl jako hůl.
Pan Babinský zůstane na ošetřovně, hrozí nebezpečí otravy levé ruky.
Všechno je v pořádku, vážená sestro.
Ale Vosáhlo mi dělá starost, pláče nebo se chce bít.
Asi nezná nic jiného.
Dnes to přišlo písemně, pane ošetřovateli. Ale trvalo to dlouho.
Děkuji, vážená sestro.
Pane Babinský, chovejte se slušně nebo se musíte vrátit dolů.
Já se už chovám slušně.
Už nikdy nebude to, co bylo v mládí. A nechci ani vzpomínat.
Na chudáka Lídu si také nevzpomenete?
Lída si sama zvolila svůj osud.
Jak to víte?
Kradl jste peníze pro chudou Lídu, ale Lída stejně zemřela.
Lída by nebyla mrtvá, kdybyste peníze neukradl.
Já vám nerozumím, vážená sestro.
Vykradl jste peníze z pokladny pro Lídu?
To ano.
Vyprávějte mi o Lídě. Osud trpících žen je i náš život.
To už je dávno...
Peníze jsme si rozdělili se Slavíkem.
Já jsem utíkal za Lídou, Volf utíkal za mnou.
Liduško!
To je pan Babinský. Pane Babinský, to je můj budoucí manžel,...
... dnes mě požádal o ruku.
A kdo je on?
- Babinský, jak zastavil koně... - Aha. Kdo vás honí dnes?
- Přinesl jsem vám ty peníze. - Panebože, on to myslel vážně!
To máte na svatbu.
Vzdej se, Babinský, jsi obklíčen! Vzdej se nebo začneme střílet!
Dělej něco, ať se vzdá!
Pojďte! Vzdejte se! Rozstřílí mi dům! Už se vzdává, nestřílejte!
- Vzdej se, Babinský! - Zahoď pušku, Volfe!
Máš smůlu, Babinský, dole je 10 mužů.
Ty máš smůlu, Volfe. Vezmi pytel s penězi...
Tak pojď, jdeme. Víš, co máš křičet?
Nestřílet!
- Hezky nahlas! Pojď! - To jsem já, Volf. Nestřílet!
Lída se potom vdala?
Nevím, utekl jsem do Polska. Já jsem pořád utíkal...
Potom jsem byl ve vězení a zase jsem utíkal do Slezska, Německa...
- Loupit je těžká práce, sestro. - Ale vy jste studoval...
To nebylo dobře, protože jsem potom o všem moc přemýšlel.
A loupežník nesmí přemýšlet.
Vadilo mi to při střelbě, při mučení, ve všem.
- (Klepání na dveře.) - Vstupte!
- Máte jít k veliteli! - Teď?
- Na návštěvě je pan biskup. - Aha. Pokoj s vámi.
- Máte tady ještě práci? - Už jsem skončil, sestro.
Tak jděte, kam patříte.
Tak jdeme, Babinský! Už je tady zase, na byt i na jídlo.
Babinský, někoho pověsit může jenom soud.
Vosáhlo se ti teď směje v nebi, že zvítězil. Přikovat?
- Ne, velitelé to nechtějí. - Ale nerozhodují o všem.
Promiňte, vážená sestro.
Mrtvý Vosáhlo je i moje chyba, nedávala jsem na něj pozor.
V nebi není, Bůh nepřijímá sebevrahy.
Přišla jsem se s vámi rozloučit.
V den svátku sv. Magdaleny nastoupím
u milosrdných sester v Kartouzích.
- Budu tam pečovat o duše vězňů. - Aha.
Pan biskup to rozhodl...
Sbohem, sestro Charito. Prosím, modlete se tam i za mě.
Budu.
Lituji svých hříchů i toho, že se už nikdy neuvidíme.
To nikdo neví.
To je pravda, Babinský.
Sestra Charita byla jmenována představenou...
... a ty budeš ještě několik let ve vězení, darebáku!
- Co ti udělal? - On nic, ale žena mi udělala.
- To jsem našel pod peřinou. - "Nové neznámé příběhy Babinského."
Ona spí s Babinským. Víš, co mi řekla v nejněžnější chvíli?
Ne.
Chce ustřihnout pár jeho vlasů! Já mu snad vytrhám všechny vlasy!
Babinský se po krádeži z pokladny schoval ve mlýně.
Ano, u chudého mlynáře. Babinský bojoval za chudé lidi.
- To se líbí ženám. - Ty jsi to četl?
Žena mi to četla. Já špatně vidím.
- Tak popros Babinského. - Co ho mám prosit?
Aby tě naučil číst.
Dříve Babinský moc rád učil číst, hlavně mlynářské dcery.
- Máme mlýny ruční, vodní a větrné. - ... a větrné.
Václave, vždycky mi děti záviděly, že bydlím daleko a nemusím do školy.
Proč se teď mám učit číst takové hlouposti?
Aničko, možná si něco ráda přečteš...
- Ty jsi mé potěšení,... - ... potěšení...
- ... není stejná dívka jako ty. - ... není stejná dívka jako ty.
Tatínek!
-Mlynářství se zabývá výrobou mouky. -Mlynářství se zabývá výrobou mouky.
- Zítra odneseš peníze k Bauerovi! - Ano.
- Letos jsme vydělali málo peněz. - Já něco přidám.
V okolí se toulá mnoho divných chlapů.
Václave, peníze v domě nosí smůlu.
Máš pravdu, mlynáři.
Peněz je málo! Ale když si vezmeme i tuto hezkou holku, máme dost.
Je tady i zlaťák, kulatý jako dívčí tvář.
Ááá!
Jestli se někdo pohne, velitel bude bez rukou!
- Nehýbejte se, chlapi! Až vám řeknu. - Neřekneš!
- Jsi sám, pomocníku. - Není sám. Babinský není nikdy sám.
- Slavíku! Ty? - Já.
- Tady? - Všude dobře, doma nejlépe, Václave.
- Václave, já se bojím. - Nebreč a neboj se.
Babinský a Slavík ke sloupům! Rychle!
Ruce nahoru!
Vůdce je nejsilnější z nás všech. Kdo je proti Pardubovi, zemře.
Jaké je tvoje poslední přání, Babinský?
Aby ti pytel zlomil vaz.
- Aničko! - Ať žije Babinský!
Tady se na něho podívej, Cecilko. To je Babinský, vůdce loupežníků.
Jé!
Cecilka chtěla Babinského pořád vidět...
Dovolil jsem, protože Špilberk zruší.
My skončíme hůř než Babinský. Horní patro už zavřeli,...
... hlídači kopou městské kanály, ale vrahy odvezli do kartouzské věznice!
Tak jsem si Babinského představovala...
To je moje první dýmka ve službě, za 25 let!
Chci mu podat ruku.
- Dovnitř nikdo nemůže, Cecilko. - Ale může. Teď se může všechno.
Zobej, zobej! Nic víc nám oběma není dovoleno.
Všechno jsem o vás přečetla, pane Babinský.
A vy mi nechcete říct ani 1 slovo!
Řekněte jí to slovo, Babinský, chci mít klid.
- Jaké slovo? - Jak to dopadlo s Aničkou ze mlýna?
Anička se vdala za Pardubu. Zobej, zobej!
- Pardubu? - Čekali spolu dítě.
Parduba nás za 200 zlatých prodal hejtmanovi a četníkům.
- Už nechci mluvit. - Tak pojď, Cecilko.
Teď se můžete Pardubovi pomstít...
Až vás povezou do Kartouz, utečte! Cesta bude dlouhá a lesem.
Kam mě povezou?
Do jičínské věznice, Špilberk se ruší.
Tak konči, Cecilko.
Děkuji, paní, děkuji. Udělala jste mi velkou radost.
Děkuji. Kartouzská věznice...
- Vy jste ho bili po hlavě! - Děkuji, paní.
Ty mě biješ po hlavě!
Bedřichu!
Vždycky jsem chtěl být kapitánem na velké zámořské lodi.
- A nikdy jsem neviděl moře. - To nevadí, pane veliteli.
Já také celý život přemýšlím o ráji, všem ráj slibuji...
... a nemám o ráji představu.
Mají zpoždění. Čekáme a nevíme, kdo přijede.
Pošlou skupinu vrahů nebo ustrašené zloděje?
Brána!
Každá loď musí být připravena i na největší vlny.
Vlny na začátku světa byly hrozivé.
Já jsem připraven i na největší vlny, sestro představená.
Stráže! Přijede nebezpečný vězeň ze Špilberku!
Kontrola stanovišť!
- Jedna! - Jsem připraven!
- Dvě! - Jsem připraven!
- Hlavní brána! - Hlavní brána hlásí příjezd!
Do zbraně!
Sestro představená, běžte se raději schovat do kláštera.
Podejte hlášení!
Vězeň Babinský! Stráž a kočí byli zraněni cestou!
Ošetřil jsem jim zranění a dal je mezi vězně!
Jinak nebyly žádné problémy! Tady jsou klíče. Konec hlášení!
Stráž! Rychle otevřít! Zbraně k palbě připravit!
Sestupte z výšky na pevnou zemi.
Promiňte, sestro představená, že jsem zvířil prach při setkání.
Prach jsme a v prach se změníme.
Ale ještě můžeme udělat mnoho příjemného a užitečného.
Poslouchám.
Starám se o duše vězňů a také o duše milosrdných sester, milý Babinský.
Tato zahrada je smutná... Sedněte si.
Chybí nám zahradník. Chcete dělat zahradníka?
Moje maminka uměla vypěstovat na 1 keři 3 druhy růží.
Moc rád jsem mamince pomáhal.
Růže je planá, potřebuje lásku...
Věděla jsem, že se budete o zahradu dobře starat.
Babinský!
Sednout!
Výborně jste převezl vězně. Proč jste neutekl?
Pane veliteli, jsem už starý.
Ale to není pravda. Moc jsem o vás četl, toto je nejlepší čin.
Kdybychom spolu byli na 1 lodi, ihned vás propustím!
Ale tady nemůžu, bohužel. Ale něco udělat mohu. Stráž!
Odemkněte mu pouta!
Budeme mít tady růžový sad.
- Růže? - Ano.
- Koně růže nežerou. - To je dobře.
- Tady jsou pouta! - Aha.
Tady máte...
Až budete s ostatními vězni, pouta si nasaďte.
(Voják troubí na trubku.)
Večerní procházka!
Nasaďte si pouta!
To je on, ten vysoký chlap. Za chvíli přijde ona. Už jde.
- Dobré ráno. - Podařilo se, sestro Charito.
- Och! - Podařilo se.
- Jste první, která vidí zázrak. - Zázraky umí jenom Bůh.
Příroda také. Podívejte se: červená, bílá a růžová.
Ach!
Dal jsem růži jméno "Charita".
- Růže je moc krásná. - Ano.
Vaše barva je bílá, růže vám bude slušet ve vlasech.
- To já nemůžu. - Svaté obrázky se také zdobí.
- Já nejsem svatý obrázek. - Prosím.
Tak dobře.
Cha cha.
Jste spokojený?
Na co myslíte?
- Na básničku z mládí. - Jakou básničku? Prosím.
Ty jsi mé potěšení, není stejná žena jako ty.
Dnes je krásný den. Pojďme se podívat na ostatní růže.
Dnes je den svaté Voršily, nezapomeňte na květiny...
... pro sestru Voršilu. Pane Václave!
Dnes máme krásný den...
Ano.
Už měsíc je pozoruji, chovají se neslušně. Zaslouží si trest!
Zpovídejte se ze svých hříchů!
Ve snu je pořád vidím a miluji se s nimi.
Pomodlete se třikrát "Otčenáš".
Jsem překvapen, že důležité věci řešíte tady a ne v mé kanceláři.
Venku má myšlenka volnost jako oblaka.
Chcete volnost i pro Babinského?
Ano, brzy skončí jeho trest. Musí si zvyknout na svobodu.
Pošlete ho do města s úkolem, ať pozná lidi.
A hospodu...
Já si to přeji, pane veliteli. Pečuji o jeho duši.
- Já pečuji o jeho nohy. - Prosím?
Aby mi neutekl.
Ó! Vtipný důstojník je vzácná výjimka, pane veliteli.
- Cha cha cha. - Cha cha cha.
Promiňte, pane veliteli. Růže pro sestru Voršilu.
Och, děkuji! Ale dnes je den svaté Magdaleny.
Vím, ale sestra Voršila má ráda růže.
Děkuji. I za sestru Voršilu.
Růže pro moji ženu. Babinský, to je nápad, že?
Růže pro moji ženu. Co?
- Nerozumím. - Pojďte se mnou do kanceláře.
Jděte, Václave.
- Pro vás mám bílou růži. - Děkuji vám.
Je to on!
Není. Bude ještě rok ve vězení.
Vsadíme se o zlatou minci!
Promiňte, pane.
Bauerův mlýn jste podpálil vy nebo Slavík?
Bauerův mlýn nikdy nehořel.
Není to on.
Bauerův mlýn hořel 2 noci, četl jsem to. Dej mi zlatou minci!
Počkej! Proč ses ho nezeptal, jestli je to on?
Ptal jsem se! On nic neví! Zlatou minci!
Pane, všechno mi rozbijí!
Já nemůžu nic dělat, musí to být obecní přání.
Já jsem v obecní radě, je to obecní přání.
Tak otevřte okno!
- Ááá! - Tak jo.
Co je? Co je? Ááá!
Ne! Nééé! Ááá!
- V pořádku? - Ano, ale nezaplatili mi.
Jé!
Co je? Co to děláte?
Na zdraví, pánové!
- Je to on. - Babinský.
Pane faráři, udělejte něco proti Babinskému a sestře Charitě!
Škoda, že odjedete, sestro představená.
Vězení v Řepích nás také potřebuje. Sestry se už těší na Prahu a chrám.
Ženy v Jičíně vás pomlouvají.
- Chci vás o něco poprosit, veliteli. - Všechno vám splním.
Chci Babinského.
Bude tam zahrada.
- To je vaše jediné přání? - To je přání všech sester.
Chceme tam pěstovat zeleninu pro sirotky.
- Můžu hádat? - Prosím.
- Mečíky? - Ne, jahody.
Dal jsem jahody sem, protože u brány je někdo kradl. Lidé jsou zlí.
Když se dá něco sežrat, sníst, tak to hned zmizí.
Václave, zítra pojedete do města se zeleninou. Těšíte se?
Ne. Tady je mi dobře.
- Musíte chodit mezi lidi. - Lidé se pořád něco ptají.
- Co? - Na příběhy Babinského.
- Něco jsem vám přinesla. - Jé! O zahrádce?
Ne, o vás. Jste slavný muž, Václave.
Sám proti dvaceti...
- Tak to nebylo. - Jak to bylo?
Kupředu!
Zprava byl Bertoldův pluk, zleva byli husaři.
Já jsem byl mezi vojáky a oni to věděli.
Vojáci! Husaři! Babinský je mezi námi!
Kde je?
Střílejte mu na nohy! Na Babinského!
Au!
Au! Říkal jsem na nohy! Au!
Kam mě neseš, statečný vojáku?
Nikam, pane. Já se za vás schovávám, já jsem Babinský.
Doprdele!
Opravdu zajímavý příběh, trochu sprostý.
Ale opravdu to tak bylo. On opravdu volal "dopr..."!
Ano, ale i Bible popisuje věci slušně.
Važte si sebe a svých hrdinských činů.
Já se změním, vážená sestro. Jak si přejete.
A budu takový rád.
Zleva byli Bertoldovi vojáci, zepředu Vardolfův pluk...
Já jsem mohl utíkat jenom k řece.
Podařilo se vám utéct?
Četníci na mě stříleli, vojáci postupovali dopředu.
Moje jediná pistole byla proti dvaceti pistolím.
Nevěřil jsem, že uteču.
Dejte jí malé pivo!
Velitel vojáků se rozhodl, že mě chytne živého.
Kupředu, vojáci! Kupředu!
Vojáci, střílejte mu na nohy! Hlavu chci mít živou!
Vzdej se, Babinský! Počítám do tří!
Nepočítej. Vzdávám se.
Vzdávám se vodě, voda je začátek i konec všeho živého.
Střílejte mu na tělo, chci mrtvé tělo! Střílejte!
- Je mrtvý, pane veliteli! - Zpátky! Já sám!
- Babinský, chytli jsme tě! - A živého.
Áááá...
-Křič nebo tě utopím! -Nestřílejte, pitomci! Neumím plavat!
Na druhém břehu jsem si oblékl jeho uniformu.
Prvním kočárem jsem odjel do města jako pán.
To je neuvěřitelné! Jak se jmenoval velitel?
- Kapitán von Ediner. - Von?
Ano. Kapitán dostal zápal plic, já jsem měl jenom velkou rýmu.
- Neuvěřitelné! Teď musím na trh... - Sám proti dvaceti.
Příští pátek pozvu několik přátel. Na shledanou.
Na shledanou.
Děkuji vám pěkně. Tady máte pivo ode mě.
Pane Babinský, měl jste zajímavý život.
Tady je nuda, tady se nic neděje.
Všichni ruce nahoru!
- Ty také! Dělej! - Nech toho, Slavíku. Sedni si.
- Cha cha cha. - Václave...
- Co tady děláš? - To je osud, Josefe.
Pánové, vylekali jste mě! Ale bylo to jako živé.
Jako živé...
Všude mě hledají, Vašku. Už jsem nejedl 3 dny.
Přinesu vám výborný guláš.
- Vím, kde tě nenajdou, Josefe. - Kde?
U nás. Tam tě určitě nebudou hledat.
Kde to je, u vás?
Na pistoli už jsme staří, Josefe.
Ale můžeme střílet na kosy, trhají mi třešně.
Budeš mi pomáhat hlídat kedlubny, rajčata, v okolí je mnoho zlodějů.
- Řeknu vám budoucnost, pane. - Je dlouhá? My už nemáme čas, že?
Vaše budoucnost je dlouhá a čistá jako voda v jezeře.
- Až zemřete, zemře někdo jiný. - Jak to myslíte?
Jak jsem to řekla. Máte to napsané v ruce.
Je to divná ruka, začíná krví a končí nebem.
Guláš, prosím!
- Telecí? - Ne, hovězí.
- Druhý guláš dejte tady. - Prosím.
Řekla mi pěknou budoucnost.
Nejez hodně, doma bude telecí guláš. A rohlíky...
Sestry pečou výborné rohlíky.
Josefe, včera mi zase někdo pošlapal růže.
Á, pan Babinský! Dobrý den. V pořádku.
Václav Babinský zemřel ve věku 83 let.
Byl pohřben na motolském hřbitově v Praze pod jiným jménem.
Václav Babinský zemřel v roce 1879.
Ve stejném roce Edison vynalezl žárovku.
P. I. Čajkovskij uvedl poprvé svou operu "Evžen Oněgin".
No... život jde dál.
Včera večer nám někdo ukradl růže ze zahrady...
... a nic nezničil.
Can't find what you're looking for?
Get subtitles in any language from opensubtitles.com, and translate them here.