Original subtitles

M

řízením tohoto moder

stroje vodní turbiny. Budeme moci náš

závod zvětšit a rozšířit podle cizích

vzorů. Komanditní společnost je už

ustavena. Dnes došlo schválení a celá

věc přestává být tajemstvím. Hned

začneme vrážet piloty do říčního ramene

pro betonové ložisko turbiny.

Sapristy, pánové, můžeme být na svou

myšlenku hrdi. Patří nám primát. Bude to

první takový stroj u nás vůbec. Hej r

hej.

3 cm skála. Od tu kosti polámeme zuby.

>> Tak jen dál. Do večera se musíme dostat

aspoň o metr.

>> Saist jenom žádné zdržení, pánové.

>> Panouši,

ničemové,

bůh vás zatrať. Obovážíte li se uděřit

ještě jednou, barmaři

>> komediante,

>> zakazuji si, abyste mi podkopávali půdu

pod nohama. Jenco opovažte.

>> To svatej Ivan z nebe nás napomíná.

>> Prej svatej Ivan.

>> Pěknej svatej.

>> To je hrozné. Mám pěkného švagra.

Žije si tam jako poustevník. Nehne se z

věž ani na krok a děláme jenom ostudu.

>> Prosím, pane císařavřský rado.

>> Hm.

>> Tak chlapci,

>> tak prozatím už ani ráno.

Pěkné nadělení. Sapristi.

Magistrát nám zakazuje stavbu turbiny na

protest spolku pro starou Prahu.

>> Nesmysl. To si nedáme líbit.

>> Panu magistrátním radovi věříte, že jsem

hned u něho v kanceláři.

>> Prosím.

>> Co ještě dá starosti?

Ta moje turbina.

To jsem já, milost pane. Vezmara.

Šťastný. Dobrý jitro.

Co mi nesete nezmar?

Ano, ano, ano, právě persky

podle očí

na ty jsem stonal už dávno.

>> Dobré dne, tatínku.

>> Pozdrav Bůvéno. Tak jak dlou na

průmyslovce?

>> Jako obyčejně. Moc práce.

>> A ty bys raděj na hřišti, viď? No nic,

vezem. Poslouchej chlapče, co jsem chtěl

říct. Dneska za mě musíš vzít noční

hlídku, víš? Mám důležitou práci.

>> A kam? Na ryby?

>> Potom ti nic není. To víš, že z mýho

hlídání bys nechodil takhle nastrojeně.

Tak jak jsem říkal, ať na tebe nemusím

čekat. Šťastný dobropoledne vinčuju

milost slečinko.

>> Vám, slečno,

>> poslouchej, nech si to. Jsíš, že pro

tebe chci vyletět z místa?

To je bezpříkladné srdce, spíš volnější

než zrychlené.

Profesorka Májová tvrdí, že ze mě udělá

dobrou zpěvačku, když budu chtít. A já

chci. Dala bych pro umění život. Máli z

tebe být zpěvačka? Nevím, co bych tady u

vás ještě dělala. Takovým gardedáma

spíše překáží.

Snažila jsem se nahradit tvá matku, jak

jsem mohla. Mánička je už ztracená. To

tys měl být doktorem Bohumile a ne ona.

A teď ještě ke všemu Tinding a chce být

samostatná a dělat uměleckou kariéru.

>> No jo. Na Tindu si kluci už teď skládají

na divadelní kukátko. Tuhle říkali, že

seš moc príma Bruna.

>> Lacko, ticho, tatínek.

Kdyby

>> bych já tak přišel o hodinu později k

obědu. To bych si to vypil. Bohumile,

co?

>> Neptej se a mlč.

>> Ruku lívám.

>> Dobrej pol.

>> Ruku líbám.

>> Kujívám.

>> Už jsem tisíckrát řekl, abys mi nechodil

v dreszu ke stolu. A převleč si košili.

Chcešli se mnou oběrvat. To kůň voní

líbezněji než vy kopáči v tréninku. No

dovol.

>> Nedovolím nic, co není slušné.

>> Bouďo. Ani slova povídám, ani muk.

>> No dovol, ještě ty mě budeš chtít

rasovat.

>> Sebel si svůj talíř? A tamhle jsou

dveře.

>> Tohle už přestává všechno.

Sakristy.

Apropo,

přeju si a také přísně nakazuju, aby

bylyed přerušeny všechny stiky se

stríccem Artušem, jakožto největším

nepřítelem domu a firmy.

Podepsal mi nejdříve žádost za povolení

stavby turbíny a za mimi zády podal

protest proti ničení historické věže

našeho mlýna. Něco najednou ctít a

nechtít, to dovede jen ten blázen Artuš.

Patří k podkuratelu.

Dám ho rapla vsadit do blázince.

>> Ale tatínku,

pověz, kdo je ti milejší. Tinda nebo

turbína?

>> No, obě stejně.

>> Vidíš? Samým rozčílením bych byl

zapomněl. Když měl být dnes takový

slavný den ta turbína, chtěl jsem ti

udělat radost. Tolik jsi z přála a tak

jsem nemohl odolat. Podívej se.

Tatíku, ty jsi zlato.

>> No skoro, skoro. Vždyť v tom je také

2000 zlatých.

>> Báječný. Právě takový jsem si přála.

Končovit děvčata puknou z tychy.

>> Reprezentábl.

Mos pan Fabián se dává poroučit slečni

doktorci.

Mikroskop

za 2000 zlatých 1000ckrát zvětšuje se

čtyřmi achromaty, třemi okuláři.

Ab

moje největší tou.

No

>> ovšem. Pan Švagr mě zrazuje a moje děti

od něho berou prezenty. Jsem prodán ve

vlastní rodině.

>> Snad mi nechceš, tatínku tu radost ještě

vyčítat. Co jsem se tě naprosla o ten

mikroskop, že ho nutně potřebuji k

práci. Ale na mě ovšem nikdy nezbylo,

protože první byla vždycky Tinda, tvůj

miláček, tvoje pýcha. A když si přece

jenom jednou někdo vzpomněl, aniť mi tu

radost nepřeješ. Neplatí strýstindě její

hodiny zpěvu?

Ne, ten ale strejc.

>> A co říkal vážený pan Radasa Pristi tomu

knížecímu daru? Nadával. Co?

>> Ale stríčku, takhle nesmíš mluvit.

Přišla jsem, abych ti poděkovala.

>> Tak to nemusíš. Schválně jsem ti poslal

ten mikroskop, aby ho měl vztek, jako

bych ho slyšel. Šílenec. Dám ho

podkuratelu. Ale ať se nesplete. On se

dřív dostane pod novou městskou věž.

>> Tak sbohem. Takovejhle řeči o tatníkovi

nemohu posnout.

>> Tak proč mi tedy bourá moje hnízdo pod

nohama? Počkej, Tindo, zazpíváš mi

odpoledne?

>> To záleží na tobě.

>> Aha, rozumím.

Máš. Je to moje jediná radost. Děkuji.

Na shledanou.

>> A nezapomeň nechat okno otevřené, ať tě

dobře slyší.

>> Pojď se podívat.

Přede dvěma lety jsem poprvé pojal

podezření o stabilitě věže. Zjistil

jsem, že venkovské pukliny, kde jsou

velmi jemné. Jdou až jsem dovnitř. Proto

jsem tu nalepil na zoušku tenhle papír a

nikdy se na něm neukázala ani ríha. Až

teprve dnes. Stačily dvě rány beranidlem

a papír se přetrhl. Jen se podívej.

Ale nikomu ani slova. To ti povídám.

Jsem přesvědčen,

že oba, ona i já,

zahyneme společně.

Nebude to ve dne,

ale v noci.

Za to však jedné

a téže hodiny.

Jedné

a téže hodiny.

>> Dobrý večer, kolego. Dobrý večer z

kliniky.

>> Nebyl jste tu celých 14 dní, že?

>> Myslím

>> už zdráv.

>> Poměrně.

Rozhodně se mi vedí.

>> Už musím jít.

Já taky.

Jsou ještě dnes lidé, kteří chtějí

tvrdit, že nekonečno je

nepředstavitelné. Nekonečno je něco a ne

nic. Je nic možno? No tak vidíte. Proto

tady muselo být vždy něco bez počátku.

To jsou věci tak do oči bíící, že se

divím.

Děu se divím.

Ale poučnější než všechna slova je

pohled z observatoře do hlubin hvězdné

oblohy.

>> To bych si přála vidět aspoň jednou v

životě. Ale kdepak bych se k tomu na

pěnice dostala?

>> Chtěla byste opravdu? Tak to je snadné.

Jsem teď ve hvězdárně sám. Dvorní rada

je mimo prahu. Zavedu vás tam zítra, jak

se setm. Bude-i krásná noc, jaká se

chystá dnes. Uvidíte nádherné věci.

Znáte toho pána?

No tamhle od tamtud na nás kouká.

Nevidíte ho? Ne. Je to přece Gener první

velikostí. Ale kolego

>> Jupiter.

>> Ano, Jupiter. Považuje si za čest, že

jste si ho dala osobně představit.

Tedy na shledanou, zítra večer v

knihovně. Kolego,

>> to bude báječné dostaveníčko u Jupitera.

>> Doufám, že jste to nemyslela v milostném

smyslu.

>> Co si to o mně myslíte, kolego?

Aby bylo jasno, chodíme spolu přece

jednak proto, že máme společnou cestu a

pak také proto, že můžeme si dobře

podebatovat o abstraktních věcech.

>> Samozřejmě výhradně o abstraktních

věcech.

>> Dobrou noc. Už spěchám na observatoř.

>> Tak se mi šetřte, kolego.

>> Děkuju.

H

skočte do vody.

Co byste si z toho, slečno dělala?

>> Pryč, jděte, prováděte pryč. Pryč

povídám.

Nikomu ani slova, pane Nezmaru. A kdyby

něco bylo, slečna se topila a vy jste ji

vytáhl.

>> Dobré odpoledno, slečna.

>> Dobré odpoledne.

Rokolí vám slyš.

Takle já dávám kuso, abys věděl. Šípou.

>> Já myslela, že je to seščna Tinda.

>> Pak by tohle poslouchal. Šovka, skoč

nahoru a zezvoďku pana Fabiána.

Nechoď nikamovka. Řekni, ať si jde sám.

Ji a nezapomeň si říct cesty. S

Jsem ráda, že vás vidím, pane pane

Václav.

>> Moje jméno je Nezmara, slečnou.

>> Podívejme se. Snad nebudete uraženi, že

jsem vás oslovila křesným jménem.

Vyrostli jsme přece vedle sebe. Mě byste

mohli říci beze všeho Tindo, a neurazila

bych se. Nebo nechcete?

Ostatně pojďte mě kousek doprovodit, ale

jenaduktu. Kdyby nás viděli spolu na

hlavní ulici, byly by z toho řeči.

Prosím vás, není vám horko v tom

klobouku? Dejďte to dolů.

Tak a teď se vám pěkně poroučím a zítra

na shledanou.

Ještě slovíčko. Chtěla jsem vám

poděkovat, pane Neznaro, že jste

nemluvili o té příhodě. Vím, že jste

charakterní, ale chtěla jsem vás

poprosit, aby mezi námi nebylo nikdy o

tom řečí. Platí? Nikdy vám nezapomenu,

co jste pro mě udělala. Však už jste jak

živa pod mě koupat nepůjdu.

Dámy a pánové, nastává nová éra našeho

klubu. Budeme mít stadion. Mistr Mour,

náš nový člen, poskytl k tomu finanční

prostřed.

>> Posloucháš Spěško? Kdo je tam ten

nafoukanec?

>> Ale přece ten ohromný boháč z Ameriky.

Těžké miliony.

>> Vážně?

>> Nejhežší dívka z nejlepší rodiny, slečna

Tinda Ulíková.

Set.

>> Necháme toho. Prosím vás, pěško. Tožel

mi pro limonádu. Mám hroznou žíz.

>> Nezdravit. Nevíte, co jste mi slíbil? Ať

už vás tu nevidím.

Slečno, dovolte, abych vám představil

našeho vzácného hosta mistrou.

Mr. Mourj,

>> neposadíte se?

>> Prosím ho, Spěšku, nebyl by tak láska.

Mám rozvázaný střelíc.

>> Bína si políčila na milionáře.

>> Kdo?

>> No přece turbína. To jste ještě

neslyšeli? Seš na turbína.

>> Turbína.

To je báječ. No

>> tak prosím připravit se. Příjemně se

tvářit, prosím. Pozor teď. Jedna dvě

tvohy

srdce.

Co ticho hvězda svítá?

To ticho hvězd

ty

králi

Slečno Tindo, dnes po třech letech, co

ke mně chodíte, musím vám říct, že byste

nadále marně utrácela peníze.

Já vás už ničemu nenaučím. Umíte víc,

než jsem já sama, kdy uměla. Jste

největší hlasový fenomén na celém

kontinentě. Vy jste druhá melpa.

Ještě jsem vám to nikdy neřekla.

A pak ti musím ještě něco vážného říct,

ale to si nech prosed. Pro dnešek

skončíme, sleči.

Podívej se, Tindo. Znám tě tři roky a

musím říct, že jsem tě za tu dobu

poznala důkladně. Taky jsem si všimla,

že máš ve společnosti velký úspěch u

mužů a proto tě musím varovat. Tvoje

náruživost je velmi nebezpečná pro tvoji

kariéru. Rozumíš mi? Dokud nebudeš

uznaná, dokud nebudeš mít absolutní

úspěch, musíš žít jen pro své umění,

musíš myslet jen na svůj zpětv. Žádná

láska, nic, jen svoje umění. Slibuješ mi

to?

Ano, slibuji

>> na potvrzení naší smlouvy. Mr. Cinda,

>> ráda bych slyšela přesné změnění,

abychom si rozuměli. Alright, tedy

smlouva z ní. Zaprvé, mr Maul nasadí

celý svůj vliv, aby slešna Uliková

vystoupila v hlavní úloze v opeře. Za

druhé, nebudeli mít slečna Uliková

rozhodný úspěch, vyhrává mistror

a mistrane

paní Maurovou.

>> A bude li mít slečna Tinda úspěch? Bude

se věnovat svému umění a mistou to

nebude nijak překážet a odejde jako

Jerry.

OK.

>> Mtinda, vy ráda hrajete hazardně?

>> Kdo nic neriskuje, nemůže vyhrát, říká

tatín.

V Americe by teď byli kolem nás

reportéři s aparády a zítra by z to byla

společenská senzace.

Mr. Mour a jeho podniky by měli reklamu

k nezaplacení a lidé by uzavírali sázky.

Snad abychom těm dám a pánům jaksi

oznámili, že že jsme se zasnoupili.

>> To ne. Ještě jste nevyhrál, mistr

>> jsem o tom přesvědčen, Mistinda.

>> Ale stačí, když se do vás zavěsím, ať se

zelenají závistí ty divizny.

Uvidíte, že takové reportéry nemáte ani

v Americe.

Děkuji vám, slečno. Dobrou noc, mistr,

pane císařský rado, od magistrátu.

Tak už nám turbínu povolili. Všechny

námitky padly. Sapr, to je báječné.

Posaďte se. Děkuji. S dovolením.

>> Teď si ale musíme pospíšit. Zařídíte

hned všechny přípravné práce. Ano. Ano.

>> S naší komanditní společností uděláme

akciovou. Já sám, pánové, upíšu celej

mění své rodiny do toho podniku, aby

každý viděl, že má solidní základ.

>> A stačí, pane cisavřský rado, ten

kapitál na tak velkorysý podnik. Naše

aktiva jsou čím dál tím menší.

>> No ovšem, že sami nestačíme, ale to už

se nějak sežene. Přece právě k tomu jsou

akcie. Tím se dostaneme najednou z celé

té mizérie.

>> Máte rád hazard. Kdo nic neriskuje,

nemůže vyhrát. Pane staviteli, v

podnikání je to stejné jako v kartách.

Někdy lze možno taky všechno prohrát a

vy prohráváte velmi často.

>> To ovšem záleží. Naštěstí.

>> Naštěstí.

>> Hop.

He

r

>> brankář meteoru Nezmara zmařil

neodvratnou branku tím, že jeho

monumentální hrsti popadly prudký míč

takovým stručným a bezpečným chňap

napnutím, jako když čelisti louskáčku

sevrou vlažský ořech. Bylo se čemu

divit, že míč v těchto železných rukou

nebyl rozlousknut jako ořeh. Pane.

>> Slečno Tindo, já vám musím něco říct.

>> Prosím ho zdvořil žádné zbytečnosti.

>> To nejsou zbytečnosti, aspoň pro mě ne.

Ví on, kdy dělá nejšpatnější dojem, když

vypadá jako by přímo ode mě chtěli

požádat pana císařského radu o mou ruku.

Tolik rozumu snad máte, abyste věděla,

jak by taková návštěva dopadla.

Sapristy,

>> to jsou zbytečné řeči.

>> Ano, zbytečné. Přece nejsem tak na hlavu

padla, abych neviděla, že jste do mě

zamilovala.

>> Ale já, slečno,

já si nemohu pomoci. Já když řeknu

miluju, zbožňuju, je to všechno málo.

Nikdy jsem neměl ani tušení, že člověk

může tak doopravdy hořet.

>> Tak tedy upřímnost za upřímnost.

Pro mě jste velmi roztomilý a velmi

zajímavý mladý muž, dokud nezačnete

mluvit o lásce jako ti ostatní.

Proto tu s vámi sedím. Pamatujte si to.

To,

>> poslouchal Vašátko. Snad si nemyslí, že

mu tady padnu kolem krku.

To by se stalo jenom jedno a víckrát už

bych nepřišla.

A bylo by to škoda, když je tak hezký,

ne?

Víte, náruživost a vášení

to pro mě není.

Tak a teď mě může doprovodit.

>> Řekněte mi, proč mě nechcete?

>> Nechtěl dědět hned všetko najednou,

tak si přece hnul hromádko neštěstí.

Ovšem je li mu líblo, ale jen k vi

vyaduktu. Za vyjaduktem si s ním nemohou

ukazovat.

>> Slečno Uliková,

>> prosím, povíte mi někdy ten zbytek své

upřímnosti?

>> Ale ano, kdykoliv bude chtít, ale teď

ne, teď nemám čas, ale něco mu povím. To

by potom byla naše poslední zábava.

>> Prosím a dovolte, milostivá slečno,

abych se vám uctivě poroučil.

>> Nepůjdete se mnou?

>> Ne, musím přece odvykat.

Jak tedy myslíte?

Kdyby to udělali sváně milostrečno, tak

se jim to nemohlo líp O vez to se mohlo

stát na kanále nebo v tramvajové koleji,

ale spíš na kanále, jináž by ten krampli

přinesli.

>> Ano, na kanále. Jak se vede kolegovi?

>> Dnes už je panu doktorovi dobře. Už

běhá, ale tejden to s ním vypadalo

špatně, viď?

>> Hm.

Zítra už půjdu na obzervatoř.

>> Nehněváte se, že jsem přišla

>> hněva.

Lekl jsem se jenom, když jsem vás viděl

u nás

tady v tom. Kdyby on syn by zvolil radši

medicínu a slečna mohla jít na

matematiku. To je luxusní účenost. Ta se

hodí spíš pro dámy.

>> Nezapomněl jste na naši schůzku?

>> Na Jupiter.

Jistě, že nezapomněl.

Jestli chcete, zítra vás vezmu s sebou

nahoru.

>> Tak tadyle slečinko, potka zase v

pořádku. Jenom zas nerášej špacírovat

přes kanálovou mříš.

>> Děkuji.

>> Co jsem dlužna?

>> 50 grejcerů.

Děkuju siě služebník milostrčno.

>> Tak se co nejdřív úplně uzdravte,

kolego. Zítra na

>> shledanou, kolego.

>> Tak

>> tatínku,

jak jste mohl vzít tolik od té zprávky?

>> Počkej

napřed, já se tě něco zeptám. Kdepak máš

tvůj šátek? No ano, šnup tychl.

Nehledej se s ním. Tam ležel už tam

není. Ta holka ho sebrala. Ano. Koukám

na ní, jak ho strčila do tašky. Tak jsem

jí ho hned připočítal.

Ren

ruden svi

T

To jsou k nám hosti.

Myslel jsem vždycky, že jsi u nás jenom

na stravu a na nocech.

Kdypak jsme spolu mluvili naposled mezi

čtyřma očima.

>> Tatínku, naposled to přece bylo, když

jsem tě prosla o vykrosko.

>> Vyčítáš?

>> Ne, přicházím pokorně, tak jak se sluší

na dceru.

>> Tak tedy co to má být?

>> Budu se vdávat.

Tak

takhle mluví Ulíkova dcera s otcem o

takových záležitostech.

To je skutečně emancipované.

Vždyť právě ano. Pamatuješ se, co jsi mi

prohlásila? Když jsem tě nechtěl nechat

studovat, protože to vypadalo jako bys

neměla navíjeno. Tenkrát jsi řekla, že

se vůbec nebudeš vdávat.

No vidíš, jenom proto jsem svolil.

A konečně saristy.

Myslel bych, že dobře vychované děti

prosívají otce také o dovolení.

Tatínku, kdybych tě prosila o dovolení,

bylo by to ode mě falešné.

Ano, falešné, protože jsem se už

rozhodla.

>> A co kdybych to přímo zakázal?

>> Myslím, že bych si nedala bránit.

Jen ovšem stárneme. Děti nám rostou přes

hlavu a jsou už své právné.

Tak tak.

A kdo to má být?

>> Doktor Zouplno, asistent na observatoři.

Zou

zouplna?

Snad to není syn toho starého

příštipkáře z protějška.

Máňo

jin ovšem, jak bych mohl jenom na

okamžik pochybovat?

Věčná škoda, že ten mladík není taky

švec. Mohli bychom při si naší turbíně

zřídit velkoo výrobu obuvit.

Uduím se sa pristy. Tys mě výborně

pobavila.

>> Ale nejlepší vtip přijde až na konec.

Ježíš.

Nedášli mi totiž své požehnání k mému

sňatku s příštipkářovým synem?

Myslím, že mi nebudeš moci oepřít

alespoň mé věno.

Prosím.

Začíná-li, slečno, s takovou? Utváří se

náš poměr ovšem čistě obchodnicky.

Já sám proti tomu nic nemám. Nedažte mě,

prosím přerušovat.

Tedy obchodně vzato sedíte tu jako

dostud tichý společy,

který najednou si chce vyletět jako z

holubníku.

>> Pardon, já.

>> A který z ničeho nic žádá výplatu svého

podílu pomoce.

Ve chvíli, kdy firma hledá spíše nový

kapitál,

vypovídat podíl

je poněkud kruté. Sapristej.

>> Tatínku,

ty nemáš peníze, viď?

Co já udělám?

Co si jen počnu?

Kdyby to mohly být aspoň 2000 tatínků.

>> Momentálně

to sotva půjde.

Pak mám ještě jedinou možnost.

Máničko, dítě nešťastné. Je to pravda,

co mi teď říkal tatínek. Pry chceš toho

ševcova syna?

>> Ano, totiž jestli mě bude chtít on.

>> No to svět neslyšel.

>> Ale tetto mladý zouplá je docela hezký

chlapec. Proč by se jí nelíbil? Jenom by

s ní neměl chodit tak veřejně. Nadělají

se zbytečné řeči.

>> Ať já nic neskrývám. Je rozhodně

čestnější chodit s chudým hochem, než

dělat dekorativní panenku nějakému

peněžnímu žoku. A abys věděla, jsem

docela ráda, že konečně vyváznu z té

vaší klepařské společnosti. Zalkla bych

se tu.

>> Ale Máňo, taková ostuda.

>> Nech jí, má pravdu.

>> Čeho jsem se tady musela dožít?

>> Sketo. Buď to mi dáš ještě p korun, nebo

poletí ta mrcha do vody.

Tuše

víc už ti nedám. Bez toho by jsem jel do

rána ani krajc.

Nejděte Marie ulikovnost líčná duchem.

Čímu může vám posloužit starý blázen,

bratrv pánů zesnulie je vaši paní

máteři. Rokív vám stryčku.

>> Ten kluk řečený bych musel vylíp. Co

nic z toho nedělej. Dopoledne jsem úplně

normální, ale odpoledne za sebe nemohu.

To už večer jsem trochu veselejší.

Tak co, Máčko?

Snad mi nechceš ten mikroskop brátit?

Ty chceš za stroj raději peníze, víš,

>> které ti pan Rada sapristy nechce dát,

viď? Protože je nemá, viď?

>> Jak to víš, strýčku? Ale to je jenom

logika a trochu vnuknutí.

A to mi říká i tohle. Je li-li vůbec

možno, aby této nadšené doktorce bylo

něco nad vědu? Mohla by to být jenom

>> stričku,

že uteču.

>> Neutečeš,

protože bys nedostala peníze

sím domluvit.

>> Tedy ta nejmocnější síla se jmenuje nás.

Protože dary nepřijímám zpět, nech si

mikroskop na památku a tady máš pro

základ svého.

Tak ber, ber, ber, dokudj nepříčetný

strýc dává.

>> Strýčku,

>> počkej, počkej, počkej, mě neúdus.

Považ, že mě ta hubička přijde na 4 000.

Počkej, snad mi taky řekneš, kdo to je.

>> A zítra stríčku. Teď spěchám. Přišla

bych pozdě.

>> Pardon, slečna na okamžik.

>> Zkus přece.

>> Slíbila jste mi zbytek své upřímnosti.

>> Teď něco, kdyby nás někdo viděl. Slíbě

jste kdykoliv o to požádal.

>> Přeďte tedy dnes večer v 11 k mýmu oknu,

když jinak nedáte. Ale jak jsem řekla,

bude to naše poslední rozmluva.

Díky mecenářství inženýra Moura má naše

hvězdárna jeden z nejchutnějších

refraktorů v celé říši.

Podíváme se především na Jupitera.

Juž náleží přednost

jako největší planetě

systému slunečného.

Najdeme jej malým pomocným dalekohledem.

Tak

Jupiter

v celé své mohutné vznešenosti

se všemi čtyřmi měsíci

zbývá jen ještě spustit hodinový stroj,

který povede dalekohled za hvězdou

a pozorování může začít. Prosím.

Jeho střední vzdálenost od slunce činí

104 milion 700 000 mil. Prosím,

pozorujete vpravo terčo Jupiterova jeden

ze čtyřho měsíců?

Asi ve třech minutách vstoupit do terče

Jupiterova

a zmizí v něm.

Proč dát pozor? Budu počítat.

Jedna minuta.

2 minuty.

>> Doktore, pane doktore,

>> prosím. Je naprosto vyloučeno, aby pohyb

nebeských hvězd předurčoval osudy lidí

na zemi.

>> Divím se, že se doktor medicíny může

hvězdáře 20. století takhle ptát.

>> Tentokrát je se ptá žena a ta hvězdáře

přesvědčí, že od toho okamžiku, kdy se

dotknou oba obvody nebeských těl, až do

chvíle, kdy malé ve velkém úplně utone,

>> to bude dříve než za půl minuty.

>> Rozhodne se životní osl dvou lidí, kteří

společně tento zázrak pozorují. Najistto

aspoň jednoho z nich.

Právě teď se to stalo.

Tři.

Rozhodnuto.

Tak to je týndin milionový můr.

>> Slečna Ulíková, byla jste na omylu. Osu

těch dvou lidí je dávno rozhodnut.

Slečna Ulíková,

mohu tedy mluvit jenom za sebe z těchto

dvou lidí a mohu říct jí,

že jste mi tak drahá jako můj život.

A ještě víc.

Chci říct bezmála tak drahá jako moje

věda.

A mámli vystihnout co nejpřesněj světi.

Musím říci,

že by můj život bez mé vědy a bez vás

přestal mít pro nesmysl.

>> Zasnou před tváří Jupiterovou.

Něčemu se však musím divit,

že totiž jste mé city nepostřehla už

dříve. Slečno Ulíková,

>> poslyš, Arnošta, to je ovšem velmi

silné.

Já jsem neuhodla tvoje city, protože

řekněme vědecky, jejich manifestace byly

spíše jen náznakovy.

Ale ty dávno víš,

že tě slešna Uliková zbožňují.

Zkrátka, Arnšte, přišla jsem, abych ti

nabídla svou ruku.

Slou houbku,

ale to je,

musím se přiznat, že na podobnou nabídku

jsem nebyl ani dost málo připraven.

A musím ti říci, že na sňatek prozatím

nepomýšlím.

>> Poslyš, Ronožte. Vím, že je ti věda

milejší než já a než tvůj život.

Ale právě proto se tě ptám, dáš něco na

mou výstrahu jako

>> jako

>> jako lékařky?

>> Říkáš, že můj život je ohrožen.

>> Vždyť mohl by být za jistých okolností,

ale já tě zachráním pro tvou vědu, když

se se mnou oženíš. Abys mi dobře

rozuměl, zachráním tě proto, že pak budu

mít k tomu příležitost.

>> Tak proto ten šá. Ano, budu mít

příležitost zařídit to tak, abys žil

jako člověk ve zdravém bytě, aby ses

dobře najedl, abych ti mohla být stále

nablízku a ošetřit tě. Vždyť jsem k tomu

téměř předurčené svým povoláním.

Za jiných okolností

bych spíše zhořela s hanbou,

než abych ti nabízala sňatek,

než abych,

jak jsem řekla, Marie.

A co naše hvězdné nebe?

>> Užiješ ho ještě dost, ale nesmí ti být

dražší než já.

>> Budou mi vyčítat, že jsem se chytil

tvého věna.

>> To tě nemusí trápit. Já musím své věo

nechat v závodě, ale mám trochu peněz na

zařízení praxe.

Počkej, ty můj smutný Galileo. Galilej,

však já si tě vykrmím.

To je dost, že službu za tatínka

neděláte taky v klobouku.

Zlobíte se? Mně je to jedno. Mluvím s

vámi bez toho naposled.

Tak o něm mělči, co se s ním děje?

Nepozvala jsem ho na svůj monolog,

Vašárku.

Tak zlobíte se či nezlobíte?

>> Ne.

>> Jak vidět, nehodláte nadělat mnoho řečí,

pane Nezmaru. Nebudu vás tedy dlouho

zdržovat. Vy jste si přišel pro zbytek

mé upřímnosti. Není pravda?

>> Ano, s tím přišel.

>> Tiě to zase nemuselo být. Tak pojďte sem

ke mně blíž. Sem až ke mně. Bude to.

Čaky to dovede,

tak je to dobře.

K tomu, co ti mám říct, musí mezi námi

být bříš a tma, abys mě neviděl do

tváře. Potom se to dá říct co nejtížeji.

A když si to poví, nemohouš se ti

víckrát podívat do očí. Proto jsem ti to

nemohla povědět v parku a proto se už

nikdy neuvidíme.

>> Ty

>> no ovšem, Tindo. Navíc se až dos

nezmohl, ale nezamiloval jsem se do

tvého ducha, milý lochu. A to je počátek

mé upřímnosti.

Ano, miluji tě. Copak to nevíš? Tak tě

mám ráda, že jsem nikdy ani nepomyslela,

že to je možné, že se to sama sobě bojím

přiznat,

že bych plakala, když ti to povídám. A a

proto má být mezi námi konec.

>> Ano, protože naše láska je beznadějná.

Naprosto beznadějná.

>> Proč by musela být? Protože já jsem

synem hlídače vaší továrny. Ale já

dostanu za půl roku dobré místo.

Jestli mě máte ráda, tak že byste

plakala, jak povídáte.

>> To je tak nahlas vaše.

>> Tedy nechápu, proč bych pak nemohl

požádat o vaši ruku.

>> Ruku? Tu ji máš, Verdoku dávat.

Pověz mi, proč nikdy nemáme být svoji?

Jaká je v tom kletba?

>> Ani ne tak kletba, jako spíš přísaha.

>> Přísaha? A komu?

>> Řeknu vám to, Vašátko, ale pak to bude

vůbec poslední slovo mezi námi.

>> Za tu cenu to chci vědět.

>> Dala jsem slib své učitelce zpěvu, že

dokud nebudu mít velký úspěch, musím žít

jen pro své umění. nesmí mít žádnou

lásku, nic, jen svě umí,

protože každá vášeň by mohla zničit moji

kariéru.

To máš.

Ty to nechceš?

2000.

No, když nechceš, tak nechceš, ale domů

jít už jednou musíš. To je marny.

>> Co řeknou u vás doma?

>> Nic. Která z nás nepřijde v noci domů,

nesmí se už nikdy vrátit.

>> A kolik je vás?

>> Sedm.

>> A kolik se jich nesmí vrátit?

>> Já budu třetí. Ale ty dvě se už vdaly.

>> Čím je tatínek?

>> Komandantem konduktu.

Co je to?

>> To je pán, který o lepších funusechí

první před křížem bílým chocholem,

mandalírem a kordem po boku.

>> Jak vy se jmenujete, Žovko?

>> Pečulíková.

>> Tak tedy zemřešnice?

>> Jenom ne do břicha. Já jsem hrozně

lehtvá.

Zmaro,

>> ráčíte si přátost pany?

>> Donesou dvě snídaně.

>> Jak poroučíte, milost, pane?

>> A tohle odnesou hned dolů,

>> prosím.

Tintinko,

já ti přeju k tvým narozeninám, aby se

ti splnila všechna tvoje přání.

>> Děkuji ti, tatínku.

>> Pět let starý cukrový a ne.

>> Jedeš, klacku. Až se vdá, tak se může

přiznat, kolik jej doopravdy. Ale do té

doby je každé dobře vychované dívce. 21.

Kolikrát ti budu opakovat, že se nevdám.

>> Ale to říkala Mánička taky a dnes je z

ní panička a čeká rodinu. A kdybyste

viděli doktora Zouplu, jak ten se v

manželství spravil k nepoznání. Mánička

ho vyléčila úplně.

>> Rezi, prosím tě, víš, že si nepřej, aby

se v mém domě mluvilo o Máně. Udělala

jsi všechno proti mé vůli, tak já zas o

n nechci ani slyšet. To by tak ještě

scházelo, aby v domě císařského rady se

roztahoval nějaký příštipkář.

Milost pán Fabián se dává slečně

poroučit. Také já uctivě gratuluju.

>> Děkuji vám, Nezmaru.

>> To máš být ty. No,

>> ale tatínku strýček si s tím dal takovou

práci.

>> Poslouchejte Nezmaro, prosím.

>> Ten váš syn prý se nějak moc kouká po

Tyindě. Tak ať se mi tu už neobjeví. To

vám povídám. Já ani pan Mourzi to

nepřejem.

>> Prosím. Ano.

>> Rč dál.

>> To je on.

>> Dobrý den, přeji.

>> Dobrý den.

>> Dovoře mi, drahá slyžo Ulíková, abych

vám blaho přál k vašim narozeninám.

To si dárky jste mi zakázala. Tohle snad

přijmete.

>> Proč ne, květiny mám ráda. Děkuji vám,

pane inženýre. Jste velmi pozorní.

Vítám vás, pane inženýre. Nesednete si u

nás?

>> Velmi rád, ale ředitel a kapelník

Národního divadla budou čekat málně.

>> Co to povídat? Ředitel a kapelník

národní.

>> Yes. V 11 vás chtějí slyšet.

>> Ježišmarja,

>> to je můj dárek k narozeninám.

Jestli jej neodmítnete.

>> Do smrti vám to nezapomenu, inženýre.

Slyšíte do smrti. Pojďme rychle.

>> Učiněte mi velké potěšení. Navštívte jim

na dnes večer. Zahajuji slavnostně svůj

pražský houk.

Prosím.

Výbám, slečno. Dovolte, milostivá

slečno, abych vám k vašim narozeninám

blahopřál všechno nejlepší.

>> Děkuji vám.

To je sí našeho továrního hlídače.

>> Studující průmyslové školy Václav

Nezmara. Delmal učiněte mi velké

potěšení. Navštívte mě dnes večer. Zde

je má adresa.

L. Vy jste první člověk, který mi v

Praze pořádně stiskal ruku. To je dobré

znamení.

Dobrej den.

>> Dobrej den.

Málčá.

>> Znám pána. není tu poprvé.

Sý pánové, hello. Právě jsem zjistil,

koly stojí nejdražší místo v tomto

divadle. Dovolí si vám nabídnout tutož

scénu za vaše místa na pohovce, aby si

dámy mohly sednout.

>> Prosím.

Velmi rádo se stalo. Děkuji úctivě.

Služebník vaš.

Těm dvěma se hrozně pomstili, pane

inženýr. Oni totiž tady byli pro

příspěvek na dobročinnou sbírku.

>> Byl by se tak laskav odevzdal mou

vizitku.

>> Ale co jich napadá? To bych mohl přijít

o místo. Dnes musí čekat každý.

>> A kdo je tam pro Krista?

>> Jin je tam Božílávka.

>> Jo, Božílávka. Proč to neřekli hned? To

tady nezůstanu. To bych se tu mohl

dočkat. Penze. Šla se mnou na kavnost.

>> Ale to jsem slátíčko. To já

>> a jak tam vyvádí? Buď tě jen trochu

ztychá

>> a to prosím tvrdila, že je nemocná.

>> To předstává všechno. Mali jsme

objednání na 11 a teď je za 10 minut

11:3. Stoupíme bez ohlášení.

A pastaí

>> dobrý den.

>> Prosím račte se mnou do zkušebního sáu.

Pianista už čeká. Sulík. Dnes vás čekají

dvě zkoušky. Teď na zpěvačku a večer na

Mrs. Maul.

>> Dámy a pánové, děkuji vám za čestnou

účast na tomto slavnostním večeru,

kterým zahajuji svůj návrat do vlasti.

Doufám, že u svého domácího krvu,

jejichž dnes zasvěcuji, nezůstanu dlouho

sám a že vás zde přivítám častěj.

>> To je zas toaleta. Pravda, jsi báječná,

ale pomyslím mi, na účet očvadlený jde

mi po zádech mráz. Není to tak zle

objednalý inženýr Lor. Nevíte ještě, jak

mi dopadla zkouška v národní?

>> Čekáme na telefonickou zprávu. Dovol,

Pinko, představím ti svého starého

přítele, doktora Kenika. Je to řízký

hudební referent, přítel české hudby a

by tak laskav, že přišel, aby si tě

poslechl. Opakuji vám doktory, že slešna

Tinda je hlasový fenomén. Uvidíte, že

nepromarníte svůj volný večer. Je to pro

mě velká čest, pane doktore.

>> Obdivuji vašeho smetanu. Přijel jsem do

Prahy, abych u pramene poznal jeho

hudbu.

Nedívejte se, cisí rado, ale akcie vaší

společnostina

teď nemohou psat,

alespoň ne hned.

Řeknu vám upřímně, kdyby si chtěl vzít

slečnou Tindu pro peníze, 100 kusů

vašich Corbina Shares by z nás neudělalo

pálek.

>> Pane,

>> pozor, dívaj se na nás.

Takhle by zítra ráno vaše akcie byly

podpály.

Podívejte se, já už jsem takový kokny,

že se nežením pro peníze a proto koupím

od vás 100 kusů Tarvina Shares v den mé

svatby s Miss Olik a vy na nich vyděláte

100%. Mr. Mor, vy ode mě kupujete mou

dceru.

>> Kupuji od vás vaše akcie, mistralík.

Druhý den po svatbě budu v tak dobré

náladě, že vstoupím do správní rady a

Terbina dostane solidní základ. Záleží

je na tom, aby slečna Tinda s tím

nechtěla vzít. A to už budete muset vy

nějak zařídit.

Přece vás nebude chtít zničit.

Ona chce raději zpívat v opeře, ale dnes

při zkoušce měla takovou trému, že si o

to moc neslibují.

Tedy 100 kusů v den svatby a všechno

bude OK. Mist.

Mr. Ulík, dovolíte, abych vás vyprovodil

alespoň ke klavíru, když to není ještě k

oltáři. Ale víte, že stačí děti na vaše

slovo, abych se dostal přesně v hodinu,

kterou určite. Abyste se stala Missis

Ma.

Prosím vás, držte. se forte, ať hrajte

Fortisí pedályem.

>> Tohle je přece Lowen Green Elsa první

jednání. S tím si na nás troufá. Ještě

budete žasnout doktori.

V sobotě

v trudném

koni

blyšel

prosbu

mu.

sce

tužne

zdá

chcem

sklambou

tu vznik

znášku

v

zvukny

zit

tím

danným mrem

zpět

jej

vanky

zně vdce

slaběje

Jen

vůj zrak

se snesky

jak

slov sladký.

Výborně,

moje milé, krásné dítě, nemohu vám říci

nic jiného, než že jste mi připravila

jeden z nejkrásnějších večerů na sklonku

mého života.

Děkuji vám z celého srdce, pane doktore.

To je pěvecký zázrak. I přírodní a boží.

má abnormální hlas, ale je také vidět

úžasnou píli, s jakou se vypracovala.

>> To byl úspěch.

>> Jindinko. Dítě. Teď už máš vyhráno.

>> Haló. Okamžik prosím. Pan inžen Mour

volá národní divadlo.

Děkuji vám velmi laskavo.

Vyloučeno.

>> To já ne. Víte, co j nabízejí? Místo v

dámském sboru. Jíťě.

Cože povídáte? Kdo to mluví? Direktor,

>> počkejte.

Haló. Ano, to jsem já, doktor Knik.

Dobrý večer, pane řediteli.

Haló. Ano, přijel jsem na zítřejšího

smetanu. Těším se. Děkuji. Právě teď

jsem slyšel fenomenální zpěvačku. Pravím

vám zázrak. Slečnu

>> Ulíkovou. Začnu Ulíkovou na soukromém

koncertu. Právě jsem vám chtěl

gratulovat, jaký máte v Praze úžasný

hlasový materiál. Haló, z Longrina,

Elzu, něco takového jsem prostě ještě

nezažil. Hned píši do hudebního časopisu

a mám úžasnou poentu.

Této hvězdě bylo nabídnuto místo v

dámském sboru. To bude senzace, co?

Halo. Ano, ano, podepíši to plným

jménem.

Halo.

Tak nemám nic napsat.

Dobře,

já vám povím, zítra po Daliboru mi

řeknete, jak jste se rozhodli a doufám,

že tu sreču uvidím co nejdřív naší

scéně, kterou, jak víte, upřímně

obdivuji.

Na shledanou, pane řediteli.

Ale teď už je hodně pozdě. Sapristy. Už

abychom jeli domů.

>> Ještě jste nezvítězil mistou.

>> Naše vítězství je moje prolohra. Vaše

prolohra je mým párem k vašim nohám.

Stolí,

ale my zvítězíme spolu. I a Tolbina.

Dobrou noc.

>> Dobrou noc,

>> mistrou.

>> Smás o něco poprosit.

>> Prosím.

>> Milujete slečnu Klindu? Opravdu vážně?

>> Šur. Jinak by si ji přece nechtěl vzít.

>> Věřím vám, Mr. Mour. A prosím vás,

nechte jí to děvče svou cestou. Její

štěstí bude pro ní umělecká karda a nic

jiného na světě.

Děkuji vám za úpřímnost. Dobrou noc.

>> Těším, že se známe

nezmar.

>> Vím, vím. Smím vás prosit na okamžik.

Myslím, že se dohodneme. Prosím.

Poslušte se.

Děkuji.

>> Chci vás totiž angažovat jako svého

osobního tajemníka. Hodilo by se vám to?

Jak

>> by ne? Děkuju vám srdečně, pane.

>> Prosím,

mám jedinou podmínku, ale musel byste se

mi zavázat, že ji bezpodminečně splníte?

>> Prosím. Budete bydlet u mne, abyste byl

neustále v mé blízkosti. Svéery a noci

budete trávit zde v mém domě. Nevzdálíte

se odtud ani na krok.

Souhlasíte?

>> Jak si přejete? Pane,

>> podívej se, Tindo. Kurdína je tady.

Turbina.

Tindo, rozmysli si to. Dospívání nemá

stejně smysl. A víš, v jaké jsem teď

situaci. Jenom o nás může zachránit.

>> Ne, ne, dokud nevystoupím v národním

divadle a teprve kdyby se mi to

nepodařilo. Tačko teď mi dej pokoj. Oči

mě pálí, ať se mi chce spát. Je mi do

pláčit.

Hej.

Hej.

He

H

Tindo,

>> kde je tu?

>> Nezmara.

Ale to přestává všechno. Jestli okamžitě

neodejdete, budu křičet, že jsou do mě

zlodějí. Slyšel jste?

>> Přičte si.

>> No už je všechno jedno.

>> Teď od vás zbavil takhle nepřepadnout.

Já se propadnu. Hlavu. Jestli mě máte

trochu rád, prosím vás, abyste i hned

odešel.

Je to naposled. Já už to takhle nesnesu.

Já se zabiju.

>> Proč bys to dělal, blázinku?

Copak se, vašičku nemůžeš smířit s

osudem?

Ne, desny dost. Musím se vyspat. Mám

říká premiéru je mi chladno. Musíš mít

rozum.

Sbohem, Vašáko.

Sbohem Venoušk.

Tak se přecehněte, pane osobní

sekretáři. Nevíte, že máte zakázané

procházky?

>> Tak už je mi všechno jedno. Už se mi

nechce žít.

>> Poslouchej.

Nemohl bys to odložit o 24 hodin? Budu

lít zítra úspěch, potom patřím umění.

Ale jestli to proti té boguslavské

prohraju,

budu patřit Mourovi,

ale napřed tobě.

A já myslím, že za to stojím, abys pro

mě žil o 24 hodin děl.

Dobré jitro, mistr.

Mr. Nezmál,

pamatujete se, že při sjednávání své

služební smlouvy jste souhlasil, že

budete trávit své noci u mne v domě.

Doufám, že vaše gáže je přiměřená této

podmínce. Prosímel,

za půl hodiny pojedeme k slavnostnímu

zahájení činnosti akciové společnosti

Turbinám, kde si převzít prezidentství.

Missinda.

Se ptát, jak se strávila poslední noc

před nejrozhodnějším dnem svého i mého

života? Nezdáte se mi v nejlepší míř?

Vyspala jsem se tak dobře, že mě museli

o 9 budit.

>> Něco mi praví, že přes tu vyhraju sázku

já. Jste velmi rozechvělá, misinda.

Vy se bojíte dnešního večera.

>> Netrémujte mimo mou tindu, pane ingžre.

Siete vám ji vezmu a neuvidíte ji až po

představení. Ujišťuju vá, že nebyla

nikdy tak přihlas jako dnes. Uvidíte ten

úspěch?

Ne, to je náhoda. Obě turbíny mají debít

v ten týžden.

>> Co to děláš, děvinko? Nebuď to

hysterická. To bys mohla všechno zkazit.

Sobec. Raďte se pánové odebrat do

strojovny k naší milé turbíně,

>> která dosud spí,

>> ale my ji probudíme.

>> Odevzdávám první turbínu našeho města

jejím určení. Právo,

>> nyní zpívá rozvázat stružku a roztočit

kolo regulátorů.

A to je úkol pro ruce krásné dámy, když

všichni neomezeně ctíme. Prce slečny

dcery zakladatel naší společnosti Turí.

Prosím slečnu Tindu Ulíkovo, aby se

ujela svého úkolu a dříve ještě vykonala

obřad křtu.

Néo. Jaké jméno? A jaké jiné nežda?

Bravo. Mistrou. Výborně.

Tak motřenka taky je dobře přihlásit. By

není pravda.

>> Co říkáte mihou? Od požáru ti jsem se

tak neles.

Co děláš? Snad bys neplakala. No to už

nám od duši dneska víc nescházelo.

>> To je nešťastné znamení. Ale proč tu

vlastně s těmi číšemi stojíme? Třpíme

turbíně. Snad přijde k sobě, až to

uslyší. Sláva, pánové.

Věděl jsem hned, že to nic není.

Nadvodní ložisko nebylo dostomazáno.

Myslím, že to teď půjde. Nic nepůjde.

Stala se zásadní chyba. Turbina je

špatně instalovaná a vypočítaná, protože

měla mít náskovou kašnu. Varuju vás před

dalšími pokusy.

Так.

To znamená pankrot.

Dále.

Co z

>> směnka?

Jak to?

Všechny splatne jsme zaplatili.

Toto

vůbec není závodní.

>> Pane prokurorista.

Čí je ta směnka?

>> Mladého.

>> Na kolik?

>> Na 4 000, prosím.

>> Pane Balkoristo,

kolik zůstalo v pokladně?

>> Kolem 400. Pane císařský rado.

Prejistý.

Počkejte, prosím půl hodiny.

Sky Mám to potěšení, prosím.

>> Císařský rada Ulík. Á, Vida, švagříček,

vzácná návštěva.

Pojď dál. Čepal jsem tě.

>> Pojď se podívat, jakou zkázu jsi

způsobil.

Vidíš,

ta puklina jde celou zdi a do rána se

zřítí starý Fabián užý.

>> To mi nemáš po 25 letech, co jsme se

neviděli, ukázat nic lepšího.

Švagře, já k tobě přišel. Vypůjčit si mé

úspory, poněvaž jsi udělal bankrot a

nemáš teď ani grejcar pro svou rodinu.

Věděl jsem, že to tam dopadne. Ten starý

blázen je ti tedy konečně dobrý,

>> švagře.

Probo tě, prosím. Ale, ale najednou jsem

švagr. Tady ne už starý blázen.

Víte, pane císařský rado, že jste mě

připravil o otcovské dědictví, o závod,

o tituly. To vám mile rád odpustím.

Za to jsem viděl, jak jste celý podnik

přivedl do skázy,

ale že jste mi zničil můj rodný dům,

moje útočiště, bez kterého nemohu žít.

To ti neodpustím nikdy.

Táhni, táhni ke všem čertům.

Stůj,

to mi stačí.

Na tuhle chvíli jsem čekal 25 let.

Přišel jsi ke mně pro 4 000, abys mohl

vyplatit falešnou směnku, kterou ti

nadrobil tvůj podařený synáček. Jak to

víš? Protože tu byl, ale odmítl jsem ho,

aby musel přijít sám.

Tu máš ty čtyři tisícovky, aby se tvůj

syn nemusel zastřelit.

Není to z lásky k tobě, to víš. Ale ten

kluk ti nadělá ještě tolik ostudy v

životě, že je mi sympatický.

Pomstí se ti za mne. Jak per berper

dová.

Děkuji.

>> Mimochodem, to co jsem ti povídal o těch

praských zdech, to je nesmysl. To je

kvůli té holce tam uvnitř. Už půl roku

se jí nemohu zbavit. Dělá, že mě má rád,

ale já tomu nevěřím.

>> Děkuji ti.

Zb.

Je to pravda, milost pane, že to má

všecko spadnout?

>> Spadne to tak jistě, jako že se jmenuju

Artuš Fabia. Proboha, to snad přece ne.

A dnes v noci?

>> Snad v noci, snad k ránu. Kdopak ví.

>> Ale to, e, že s tím chcete taky vy

spadnout, to jste říkal jenom tak.

>> Ne, ne, Žofinko,

zůstanu tady, ať se děje cokoliv.

>> Ježišmarja, Josef, já tě, já tě tady

nenechám.

Tak dobrá, já se odotaď taky nehnu.

Skandál. Ta jedovatá změn. Tváří se jako

jehňátko zatím si objednal to kolosální

chlape. Už to tím jdu úplně střejmovat.

Šič holka všechno jenom to ne.

Seber seber co tady máš auteču jakj

můžeš.

To si vezmi. Pospěš, až bude pozdě.

Nerozumíš, co ti povídám. Jme pryčemo tu

zahyneš.

>> Bez tebe se odotať nehnu.

>> Běž, běž, holčičko drahá. Milo by tě

škoda. Jsi mladá, hezká. Ještě s tebou

někdo bude šťastný.

Jim osud je psáno, že zahynu s touto

věží.

Věž, zachraň se sama.

Já už nejsem sama

na třetí měsíc.

Cos to řekla? Přísahy.

Moje dítě.

To snad vůbec není možné.

Bože můj.

Ještě žádná žena nemilovala.

Žádná.

Snad budu konečně taky člověkem.

svu

ty snad

Zase prav.

Zda uzláváš

nesouce v této příštáři

se dále staí známou žaloba ještě.

proti tobě svěčí.

Co na žalu chceš říci?

Ty přiznává se snad

ty bratře.

Můj ty bratře,

jak zvášní

spů

zjevit máš.

V samotě trudné mlkání.

V samotě trudné mlkání.

Tyndl.

Jděte domů, mladíku. Ale u mě se už

neobjevujte.

Dostanete poštou.

Ah.

Ježíši Kriste, nech toho. Pojď.

>> Neboj se,

je čas

už důle.

Inko,

>> Artuši, probha mi, prosím.

Pojď.

Místo ochuravěné slečny Ulíkové se

uvolila s obvyklou obětavostí převříti

narychlo roli Elzy paní Boguslavská.

Domu i hned připravte za vazadla. Zítra

ráno odjedeme.

Tindo, měte

měte

To je hrozný. Dnes je neštěstí na

neštěstí.

Ano, ano, děvečko drahá, náš starý mlýn

je pryč.

Strojovna s turbinou je pochována

podsutinami věže.

Ubohý Artuš zahynul sní, jak si to

předpověděl.

A náš dům však vidíš.

Žebráci.

Ale ceruško drahá, tady nemůžeš zůstat.

Mánička bude tak hodná a nechá tě

usnout.

>> Ovšem. Jde se ti nebude vadit naše malá

Janička. Křičí někdy celou noc.

>> No jen

pane Nezmaro, buďte tak laskav a vezměte

siu na starost. Doprovoďte ji.

>> Spolehněte se na mě, pane šéfe.

>> Prosím vás, jakýpak šéf?

Děkuji vám.

O mne se neboj, já si nic neudělám,

aby se neřeklo, že starý císařský rada

Ulík se vyhnulpovědnosti.

To se nestane saisty.

Ani tam už nechodí. Pane šéfe, je to

všechno barný.

Děkuji vám, Václave. Byl jste ke mně moc

hodný. S pohledem,

>> ne? Tindo, slíbil jsem, že se o vás budu

starat. Pan císařský rada mě o to sám

poprosil. Teď už se mě nezbavíte

pro celý život.

ஆ