Original subtitles

Není to šurik, která máme na páně.

Konečně.

Konečně. Konečně.

Konečně. Konečně.

Konečně.

Konečně.

Ty jsi nováková, víš, takhle se chodí do školy?

Ano, mi to dalo novýkrát. Nebuď drzá, takhle se nechodí do školy. A jak,

No tak jako já třeba například.

Už mi vypadá tebou moc líp, teda.

Ehm, máš žákovskou?

Tím já jsem zjít na to měla doma.

A co máš tady? Já jsem jí ztratila.

Ty jsi tak drzá!

Ne, je to nám účel život.

Zítra přijde tvoje matka do školy a já se s ní popovídám. S tím nemůžeme říct k

lékaři. S tím nemůžeme. Můžeš to říct, prosím, alespoň. Ne s tím, ale prosím.

Prosím. A máme biologi, kteří jsme měli češtinu plovit česky.

A ukažte, jak ty máš nechty.

Dlouho může, jo? S tím čistý, vytrhnutý.

Přijďte s ostříhaním nechty. Na dlouho mám. Na dlouho mám.

Ty se nesmíš pospíště novat. To tam už smolíš. Pojď mi to ukázat.

Co si to děláte?! No co ti to děláte?! Už vás

mám hloupou dost!

Sakra! Právě!

Prdel?! Co to říkáš?! Český řík, pardon.

Pardon, pan profesor.

Určitě tady sám naporu něco dělat. Končíme!

Ale když je to?

Co?

to ani učitelnost.

když už

Tak tady to máte!

Většinou.

No záleží.

co máš řečení?

Teď se ti to líbí, jo? Teď se ti to líbí.

kdy nám ještě nic tady půjde.

Děkuji.

No co?

Vy to neznáte? Vy nevíte, jak se to používá? Chcete to ukázat? No tak co je,

najednou mi zapomínáte.

Nechceš mě

podlžet, učitelko?

Tak tohle mě bere. Jený deň. Placní pořádně. Jený deň. Ona nás píšla pořádně

svou dobu.

Tak, to je ono.

No podívej se na to.

Běhně se na to podívej.

No.

Co?

Nechci si líznout. Co?

Lízně se, no jen si dej.

Poj, poj, jo.

Poj, nechutná ti toho pořádně. Tě o momentu, o tu pusu. Na.

Na, ať víš, co to je. Na, na. Ty ruce, nešalej na to. Bůh to jedná.

No, podívej. Uuu, a je tam zase.

Uuu, uuu.

To je dýka.

Takhle, jo.

Uuu, uuu.

No jen se podívej. Šej si na to, necháš to bejt. Čůzo jedná. No,

podívej. To je velé pásní.

Dej ji pořád.

Můžete budouc. Dívej se na mě, dívej se na mě, ty čupko.

Jo.

Jo. Drží uradí, drží.

Ať se dívá. Ať se dívá. Jo.

Jo. Jo. Jo.

Co?

Co? Chtěla bys víc? Chtěla bys víc?

Jo, už necháme.

Už už necháme.

Už už necháme.

Níbilo se ti to, jo?

Chtěla bys to, jo?

Do ručičky to chceš pohonit, jo? No jen to pořádně chyť, pořádně to chyť.

Přesně, takhle to děláme, takhle se to dělá. Ty šmudlo jedna, šmudlo.

Takový pratský hnusí.

Pojď, pojď, pojď.

Jo, to je ono. Přišli se na tohle, já si myslím, že to bude unikátní pohled pro

paní učitelku. Na tohle, jo?

A nebo takhle, takhle, takhle, takhle.

Tak, drží, drží, drží.

Tak,

ta nám neunikne, tahleta.

Ta už ne.

Ta zůstane naše. Wow.

No, nelíbí, nelíbí.

No, ty si moc ani nebráníš, ty jedna kurva. A to je kurva prek.

Co? Jo, líbí se ti to?

Fůj ty pacinky, jak se na to věří.

Pořádně. Pořádně, se na to podívejme.

Na tu naši učitelku. Víte, že?

Jo, dobrý. Tak to nemůže úplně.

Nemůže na učitelka.

Co? Jo, takhle. Teď měj to opatlej od tu psu.

Opatlej to, jo.

To je ono, já ji podržím.

No, to je ono.

Tak to je na nájemní.

Jako na bubínek.

Já myslím, že si to můžeš vidět.

Pěkně se na to podívej, podívej se na to pěkně, no pěkně jí to bylo.

Konec.

Podívej se pak, kdo je kurva.

No, líbí se ti to? Chtěla bys to zažít, co?

Líbím se na to.

Ale já nic neslyším. Najednou máte bezeslo. Jak přestáváš? Já přestávám.

Jo. No co je? Vy se mi necuknejte, paní učitelko.

Od práce se to neutíká, co?

Líbíste vám to, jo?

Wow, wow, wow.

Jo, tohle je ten karbon.

No, to se vám neví, co?

Líbíte se na to?

Podívejte se na ní, no.

Co pak vám k tomu povíte, paní učitelko?

No, podívejte se na to, jenže vám to líbej. No.

Je to pěkný, pěkný, pěkný, je to pěkný, jo.

Líbí se ti to, jo.

Podívej se na to, wow, to je ale, to je ale.

No, jo, dobrý, dobrý.

Wow, to je pěkný, je to pěkný, ano, líbí se mi to, děvčatá, líbí. Líbí se mi to,

jo, jo, ano, ano, jasný, jasný.

No, to se ti líbí, jo, lehce. Všichni jdete v pokoj.

No tak to v žádným hlavě, tohle bude pojitě milá zlatá.

Víš? Co? Co nebylo, ještě bude. Co nebylo, ještě bude.

Jo, tak, jo.

Co kdyby jste šli domů? No, my si to pomluvíme představit. No, to nejde,

to nejde. No, to nejde. No, to nejde.

No, to nejde.

No,

to nejde.

Aha, to ještě uvidíme, paní učitelka, ještě uvidíme. No,

to je ono.

No, to je ono. No, to je ono. No, to je ono. No, to je

ono. No,

to je

ono.

Takhle pěkně přes prde. Co? Takhle se ti to líbí, jo?

Já ti to tam pořádně napsávám, jo? Co?

Jo, tady, tady udáme, jo?

Tam se ti to bude líbit, jo?

Co? Podíváme se na ní pěkně.

Na tu jednu buchky.

Prosím, ano.

Co?

Takhle by se ti to líbilo.

Co, kdybyste to dala postřížovat?

Takhle, takhle, takhle, takhle.

Děkuji.

No trošičku pohodíme, jak to máme. No, roztáhněj ty půlky, abychom tam můžu

vrazet pěkně. To je vončo.

No, takhle pěkně, co?

Nelíbí, nelíbí, co?

Nelíbí, jak je to možný? Jak je to možný? Ok, ještě si přidáme, to je

bychom si nepřidali? Tak, tady to máte, paní určitá. Víš, ještě tu, ten tár to

máte.

No, tady to máte, paní čtelko.

Sim. Tady to je, no. Takhle jste to chtěla, tak tady to takhle máte.

Wow. A je tam.

Šup, šup, šup. Jedem, jedem.

Jedem.

No, to je ono, to je ono.

Takhle tě pomůči klipně, jo. Pomůči.

To by šlo, to by šlo.

Já bych to takhle ale dopoledne udělala, protože dělám jí to, že se mě píská

šistrček do pusy.

To je ono, to je ono, to je ono, to je ono, jen si jde, jen

si jde.

Ale nechci, že si potom takhle naučím.

Co? Co?

Není vám to co?

Já vám to, paní čítelko, nezpočítám.

Kdybych vám to tam ještě jednou vrazila. Co?

Ještě v té hlavě.

No, to je možná.

To je možná.

Pojď, pojď, pojď, pojď.

Pojďte, paní učitelko, pojďte.

To je možná přečené. Myslím, že ne, ale to.

Ne, ne, ne, co?

Tak nevíme.

Takhle pět měl píšat. No, jo, takhle.

Co?

Děkuji.