Original subtitles

Hele, jdi si k mamince.

No?

Maminka není doma.

To nevadí, víš?

Já s tebou nemůžu.

Proč?

Já musím jenom.

Máme jít spolu.

Jsme přece smluveni.

Vždyť jsem zvonila třikrát.

Ty nejsi pro mě společnost.

Tohle je důležitější.

Klusy mě potřebujou.

Ty, Hanko, nalez pořád za mnou.

Vždyť se mi všichni smějou.

To není fuk.

Hele, ty se na to nehodí.

Proč?

Hraj si s holkama.

No podívej.

Jdi domů.

Kluci, copak já za to můžu, že ta ženská pořád za mnou leze?

Vám tam je sebou.

To si rozhodne Ondra.

Ondra mě veme.

Když jsme z jednoho baráku.

To určitě, když mu chodí za ségrou.

Tak jsi nešel za mámou.

Tu máš.

Ať jdi domů.

Ty, Ondro, pábera chce jít s náma.

Zase jste žvanili, co?

Ale ne.

Vůbec ne.

Vemte mě, jo?

Hele, nezacláněj.

Výžlata neberem.

Co ty víš?

Tak co to bude, chlapče? Já? Já?

Mladého technika.

Mladého technika.

No a dvě koruny po dátku.

Bude s náma, chlapeče.

Asi je s ním konec.

Buď stichá.

Pojď pryč.

Viděl nás někdo.

Kde? No přece tam.

Nevím. Asi ne.

Kde je Radek?

Nestarej se o něj.

Co stojíš?

Pojď, znám prý maskryjš.

Dneska řidiči. Prosím vás, nesvádějte všechno na řidiče. Když ho zamzánala

kluků.

Prošťáci.

Jednoho jsem už držel, ale utepl mě.

No jo, z těch budou za pár let pěkný chuligání.

Je mrtv?

Nebyl, ale jistě umře.

Chudá tě.

Prosím vás, nefejčkujte. Když ho odvezli jenom do nemocnice.

No jo, do nemocnice.

Když ztratíte krev, tak je pozdě na transfuzi.

A na všechno. Snad ho zachrání. To nevím.

Podívejte! To byl určitě jeden...

Neříkáš,

ale myslíš si.

Tak Turnovský je hulvát, viď?

Ale že ten kluk místo práce kouká po holkách a rozseká mašinu, to není nic.

A já si mám ještě před ním brát ubrousek na hubu, viď?

Tak podívej, nejde o řeči. Ale vyhodil jsi kluka z dílny, dívce nepřerazil.

A řeknu ti rovnou, jestli mi přijde ještě na oči, tak vyletí zas.

A do party ho nechci.

Nech toho.

Všechno si to vysvětlíme na výboru.

Já se vám na to vaše kázání vykašlu.

Heletil.

Děkuju ti, soudruhu.

Co má být, Vyhezov?

Jo. Vašku.

Máme něco vyřídit?

Nic.

To neumíš pozdravit?

Dobrý den.

Tak co?

Inženýr.

Tati, já bych ti chtěl něco říct. No to je ohromné.

A je to schování nebo odborně?

To bys mále musel být samý.

No to se ví.

Ale počkáme s ním až do večera, ano?

Tati, já bych potřeboval hned.

Vzů na mě jsem přišel dělat těžkou hlavu.

Poslouchals, co?

Trochu. A, to nic.

A co ty máš?

Něco ve škole?

Ne.

Ve škole ne.

Tak o co jde?

Tak je to v pořádku, no.

Vidíš. Tati.

Počkej, já jen vyprovodím toho kazatele.

A potom si popovídáme.

Já se vám divím.

A to mě kvůli takové volovině budete tahat na výbor?

Podívej, sejdeme se, popovídáme si.

Všechno se vysvětlí, tak čeho se bojíš?

Kdo?

Já?

Já, že se bojím?

Já jenom nemám čas, Huchu.

My totiž máme každý pondělí kaušku závodního orchestru.

A tam troubím solo.

Tam ještě jo.

Hlavně, že váš solo.

Jen, aby neznělo falešně.

Tak to stačí, Františku.

Nevládni, Vašku!

Říct jsem mu to musel, on je někdy na lidi moc hl. Vašku!

Já tomu nerozumím, doma se přeci jak říct s nikým nehádala.

Jenom neholka.

To jsou mužský věci.

Mužský věci, však on mi taky nikdy nic nepoví.

Kde je peska?

Runa odešel.

Proč mi to nared?

Nikam nechoď.

Víš, táta musel a večer se vrátí. No, ale slíbil, že... No, prosím, slíbil,

tak slíbil.

Ale zůstat nemohl.

Nebo vážné věci.

Dědo... Copak?

Prosím tě, dědo, já bych... No, co ně?

Jak se to dělá s tou transfusí?

S transfusí?

Jí potřebuješ?

Hele, děty, jen tak pro školu, no.

Aha, jo, jo, jo, jo, jo.

Jak bych ti to tak řekl lidově.

Transluze, to se říká... Co?

No, to se říká, když pumpujeme krev z jednoho člověka do druhého.

Kdo jí má hodně, tak jí dá takovýmu, co jí má málo, no.

Tohle vím taky.

A to může řát každý tu krev?

Asi.

Asi jo.

Prosím tě, ty mě podádáš takový vědecký otázky.

Ta všechno vykecá.

Neboj se, mám ji vycvičeno.

Nikam zalezla.

Chodíš si sem vždycky hrát?

Zdeněk by asi věděl, kde je.

Počkej tady.

Neboj se, já si ji najdu.

A jestli mi zdrevneš, tak si to spolu vyřídíme.

Hanko!

Hanko!

Ty máš strach, víš?

Pojď s náma, nikomu se nic nestane.

Hanko.

Kdybys věděla, co o tobě povídal.

Třeba tuhle.

Ta tvoje sestra pořád za mnou leze.

Je to taková holka pitomá.

Nebreč.

Kde je?

Odvezli ho autem.

Vrátí se?

Nestarej se o něj. Radši pojď, Pavel na nás čeká.

No pojď.

Ondra, vrátí se?

Jen se neboj.

Bába brejlatá.

Proboha, Pavle, proč nedáš pozor?

Tak mluv.

Prosím.

Kdo to udělal?

No?

Zdeněk Fábera.

Proč?

Jen tak.

Jen tak? Pro nic za nic?

Pochybuji. Asi žaloval a kluci mu nabančili.

No bože.

Tatí! No?

Musím dneska večer zůstat doma.

Co je dneska?

Pondělí. Tak to je snad jasný, Jarmilo, ne?

A co když zrovna nemám chuť?

A, nemáš chuť.

Sedět celý večer u karet.

Moje milá, když chce člověk v životě něčeho dosáhnout,

musí kolikrát dělat právě ty věci, které ho nebaví.

Dneska je lepší být s každým za dobře.

A se smetanou obzvlášť.

Ten, když ztratí někde slovo, je to jako by platil zlatem.

A kolik platí tvoje slovo?

Není mojí vinou, jestliže bankovní úředníci nejsou v kurzu.

Nezdobře, tati.

No, no.

Co tady děláš?

Pojďme jste u mého.

Vypadá, jako bys měl metlizem.

Když jsi se ze školy hned domů, tak se ti nic nestane.

Takový pěkný kaba.

Vždyť je to škoda.

No, utři se.

Mami. No tak, nezdržuje.

Mami, Fáberu přijelo auto.

Ježiši, stalo se mu něco?

Mami.

On se asi zabil.

Ještě zloty?

Ne. A kdo?

Když s někým mluvíš, dívej se mu do očí.

Nevím.

Aseradik Turnovský.

A to jste hrvali, nebo co?

Tak mluv.

Ano, hrvali.

Nepovídej. Ty taky?

A viděl vás někdo?

Nevím.

Asi ne.

Proč pláčeš, Pavličku?

Ty jsi ho tam přece nestrčil.

Rozumíš? No nestrčil.

Tak co? To není naše věc.

A co když jsi zabil?

A pro co pojedeme?

Na prvička. Komu?

Dědečkovi. No tak jenom dědečkovi. Prvička má řížeň, tak to je pomalu, abys

nerozběl. Dědo.

Co?

Když se srazí auta, kam odvezou ty lidi? Do urazovky.

Ale ne, do urazovky.

Kam?

Do urazovky.

Jíš.

Dědo, kde to je?

Protože je to zajímavé.

Ty jsi něco vyvedl?

No, no, zas máte nějaké tajnosti, co?

Našo, pojď stát, pojď. Ale, ale, ale, ale.

Hej. Domovej, dědečku, my. Ahoj, dědo. Našo.

Dědo, já musím za tátou. Co? Kam?

No, do tý kontrukt, jak tam hraje.

Máma by se zlobila.

Hned jsem tady.

Víš, šel jsem jako pro bio.

Ale já nemám žížeň.

Já ti ho přinesu. No fakt.

Radku, kam šel tatínku?

Člověče, co si ukazuješ? Vždy tě čatnou.

Šel jsem za tebou. K vám. Na co?

Přece musíme něco udělat, ne?

Pojď. Kam?

Schováme se. Jseš kámoš, vezmu tě sebou.

Jestem bak.

Poběž.

Počkej. Co je?

Třeba nejde kvůli nám?

To nevíš, musíme až nahoru. Mě tady každej zná.

Už jdou potom.

Dobrý den.

Prosím vás, nevíte, kde by asi byli?

Faberovi? No ty jsou ještě v práci.

Dělají na starioně, na tom zimním, víte?

Děkuji.

Děkuji. Jestli něco potřebujete, tak já bych třeba... Ne, ne, to je v pořádku.

Ne? Ale můžete jim tam zavolat, jestli to vpěchá.

Zavolám stokrátku.

Mají chlapce v nemocnici.

Jeje, co pak se stalo?

Přejeli ho autem, leží v dětské nemocnici na chirurgii.

Chudáci.

To kdyby tak věděli.

To nám stačí.

Máma aspoň nebude muset večer vařit. Tejně se jí do toho nikdy nechce.

Jak to?

To se jí nedív.

Má toho zvýzkumáku za celý den tak akorát... Ondra, nechali jste otevříno.

Maminka není doma.

Tak já počkám.

Můžu si aspoň sednout?

Ale jo, my jdem stejně pryč.

Ondro, kde je Hanka?

Nevím. Mám pro tebe překvapení. Vrátíš se brzy?

Asi ne.

Kam jdeš?

Někam.

Mám něco vyřídit mamce?

Vy mé mamince nemáte co vyřizovat!

Proč tolik křičíš?

Co vám je do toho?

To koukáš, co?

Ty, Ondra.

Co je?

Musíme za ním.

Já nikam nepůjdu.

Musíme za ním.

Možná, že potřebuje krev.

Pojď se mnou.

Ondra!

Proč?

Zkrátka nejdu a hotovo.

Musíš se mnou.

Chtěla jsem tam jít s tátou, ale nemá teďka čas.

Nemá čas?

To velký vždycky říkají, když se jim nechce.

Táta opravdu nemůže, on mi náše.

To se divím.

No fakt.

A ty mu věříš?

My si vždycky řekneme otevřeně co a jak.

Co ty víš?

Já je dobře znám, člověče.

Oni si pořád myslí, že jsme mali a tak se s náma nepočítá.

Ale všichni ne.

Všichni.

Podívej se, moje máma.

Jedno si pozvá tam toho a teď k nám chodí jako domů.

A mě se nikdy nezeptala, jakýho chci tátu.

Já měl tátu vody a křiva jenom jedna.

A já nemám žádnýho.

A žádného taky nepotřebuju! Nezvy!

Já nikoho nepotřebuju!

Andra!

Andra!

Musí se mnou.

Nemůžu tam sám, já se bojím.

Já se taky bojím.

Transfúze to nic není. To je jenom takový přelývání krve z člověka do

Já nikam nejdu!

Tak do půl.

Radku!

Ty mě chceš udat!

Radku!

Buď tady se mnou!

Tady všechno přečkám.

Ano, totiž. Jste spolu nešli ze školy?

Šli.

Víte, ale já bych vám chtěl... Co je s tebou, chlape?

Tak na něj počkej.

Hanko, proč se mnou nemluvíš?

Ty se mě taky bojíš?

A vidíš, Hanko, Ondra se mě bojí.

Nevím si s ním rady.

Měla bys mi pomoct, Haničko.

Hanko!

Ahoj. Na.

To jsi nemusela.

Třeba bude pršet celou noc.

Mně to nevadí.

Dobrou noc.

Kde jsi byla?

Ty mi to nepovíš, Žanko?

Nemůžu.

Co mě na tebe mrzí?

Já myslel, že jsme kamarádi.

Jsi celá mokrá. Jdi, dopíš si čaj.

Co říkáš, pustíme si televizi?

Třeba bude pohádka.

Pojď.

Nezdyť se.

Hele, támhle ten ti to poví.

Pane.

Co tady děláš?

Koukej zmizet.

To není nic pro tebe.

Nezlobte se.

Já hledám tátu.

Někde tady hraje.

Dneska hrají dorostenky.

Muži v úterý a v pátek plav.

Tak pojď, pojď.

Podívej se, to jsou dneska rodiče, ani kluka kloudně neobléknu.

Chudinko, kdy tě ti zimá, co tady hledáš?

Prosím vás, máte drobný?

25 dníky na telefon.

Podívám se.

Soudruhu, máte u mě hovor.

Řekněte, že hraju a že nemůžu.

Říkal, že je to hrozně nudné a že počká u telefonu.

Ty mácho, vezmi to a řekni, že tady nejsem.

Tebe hledá kriminálka, jo?

Ty pálky, jenom taková hloupost, moc se s ním nebav. Prostě talínej sem a polož,

to rozumíš.

Tak běž.

Pavla, do toho nepleč.

Víš?

Snad to s ním nebude tak špatné.

Asi jo.

K Fáberovům přišel SM -Bag.

A ty z něho máš strach, co?

Taky. Ale hlavně, co bude se s Denkem.

Stačilo se o ty. Co?

Udělali jsme to všichni.

Vopravdu.

Aha.

Teď tomu rozumím.

Chceš do svého maléru zatáhnout našeho Pavla.

Pavel v tom není.

Vidíš?

No vždyť si sám říkal, že byl od nich daleko vzadu na chodníku.

Tak to, Halci nebo Stořeko?

Řeko.

Tak byl jsi tam nebo nebyl?

Nebyl.

Vždyť si byl s náma, taky zohonil.

Já byl jenom na chodníku.

To ale o tebe není hezké, mládenče, takhle se schovávat za druhého.

Kdo pak tě to učí?

Zůstaneš hezký tady a počkáš, dokud si pro tebe nepřijdou rodiče.

To nejde.

Já musím přece do nemocnice.

A víš, co si myslím já?

Že chceš utéct si před tátou a před výpraskem.

Pojď, Pavličku.

A nekoukej po mě jako raubíř.

Kdybych já byl tvůj táta, já bych si tě jinak vycefoval.

Od toho, Pavle, mám jenom jedny nervy.

A to je zrovna pondělí.

V televizi pohádka nebyla, tak jsem ji musel vypravovat sám.

Ale závada není na našem přijímači.

Tak jaký bude konec, to ještě nevím.

Myslel jsem, že přijdeš dřív, káva už asi bude studená.

Jsi hodný, Vojto.

Ty myslíš na všecko.

A to ne.

Já myslel na sebe, abych ti tady neusnul.

Dám jí spát.

Počkej ještě, Jiřina.

Takhle si aspoň nepřipadám jako na návštěvě.

Tak kde je Ondra, že není doma, nevíš?

Byl doma, ale ještě někam šel.

Franuši jako ty pořádně nelítá.

Vojto.

Nezlob se, Vojto, ale... budeme se muset rozedít.

Víš...

Ondra tě nemá rád.

Já vím, Jiřino. Já mu nerozumím.

Já vůbec dětem málo rozumím.

Ani o letadlech se s nimi neumím bavit.

Co pak Anka?

Ta už si na mě zvykla.

S Ondrou to neumím.

Ale...

To se všechno spraví, Jiřino.

Vždy tě mám rád.

Oj to, ten kluk je nějak dlouho pryč.

Udívej se, jak je venku.

No půl osmé to už není žádná alegrace, tatínku.

Jděte pro čtvrt?

Nanečtěte pořád.

Nerovčiluj se, nic se neděje.

Šel prostě za tátou, no.

Neměla bych zavolat.

Sakramentský pivo. Co jste to říkal?

Ale nic.

Nic, to slyším od vás pořád.

Pašek má něco v práci, ale co, to mi nikdo neřeknete.

Hrajete si se mnou na slepou bábu.

Ale od dnešního pondělí je tomu konec, tatínku, to vám povídám.

Petr!

Haló.

Ano, telefonu.

Ne, chlapec ještě není doma, jak to víte.

Já nevím.

Já vám nerozumím.

Já vím.

Je to opravdu nepříjemné.

Ale před pravdou, abych řekl, člověk neuteče.

Tati, jdi.

Ano, ano. Zatím jsem vašeho chlapce uklidnil. Ale bylo by dobře, kdybyste si

něj došli.

Je hrodně rozrušený, bojí se jít domů.

Ale přijďte brzy.

K nám přijdou hosti.

Ano, samozřejmě, že přijdeme.

Jestli je to Zuna, tak mi ho dej.

Kam

jdeš?

K Výtovstřovům.

Radek je u níž.

Kdo s tebou?

Nechoďte, někdo přece musí zůstat u Saši.

Já už se Vaškovi nedívím, že radši mlčí. No, no, no, no, všechno tě hned

poplaší.

Tatínku, ne.

Dneska je to vážný.

To já znám.

Není se to, zase všechno se vede na ten litr plzně.

No a hotovo.

Zavíráme. Tak.

To se ti povedlo.

Pořád naríkala na jednou kamře.

Zůstane to v rodině.

Čtyři jedna.

Škoda, že nehrajete sasku. Kam vy na ty kříže pořád chodíte?

Tati by byl prima hrobník.

Že?

Nechci ti řeči, Jaruš.

Dáme si kávu.

Maminko.

Počkej, mamko.

Já umím lepší.

Vem to za hru.

Prosím tě, vždyť nepozná sedmu od esa.

Jedeme. To máme tři.

Máme tři karty.

Lepší karty. Polepšíme se.

Já abych nezapomněl, Toníku, jak to vypadá s Kaláběm.

Půjde na ústředí nebo ne?

Mám na to jeho místo políčeno.

Nezlob se, Bedřichu, ale já jsem si přišel zahrát. Ale prosím, prosím.

Už je rozdáláno, kdo to zdržuje? Maminko!

Nezlob se, Jirko, ale dneska je pondělí.

Opravdu nemůžu.

Haló?

Tak.

Jarmilou!

Co tam děláš, člověče?

Toto mě sem zavřel.

Nebreť, mi to nic není.

Máme s tím trable oba.

A máma taky.

Jenže ty můžeš jít spát a já musím hrát do půlnoci karty.

A to jak v steku.

Já jinak nemohu.

To víš, táta.

Ty máš divnýho tátu.

Copak já za něj můžu?

Všechno mu věříš.

Takový povídatky.

Nevěřím, ale poslouchat se musí.

Měl bych nikoho neposlit, kdo nemá pravdu.

Ani svýho tátu.

Můj tata vždycky mluví pravdu.

Vždycky?

No zatím jo.

Ale co se bavíme, já přece musím pryč.

Dívej.

Učkej na mě, já se jenom obleču.

Co blázníš, prosím tě?

Ty jsi ho ale vychovalý.

Co víš, mi pořád vrtá v hlavě ten hlas.

S tím si nedám hlavu, stačí, že já... No já myslel, že to nebude nějaká ženská,

nebo... Ať ti ty, dovolali z výboru.

Tak to byla šlepědářka.

Měl jsem tam přece radši, co?

To jsi měl.

Kamaráde, přišla ti vizita.

Jsem to domů.

Co tě to, holka, napadlo?

Tobě volá Lzuna, viď?

Ale ne, o to teď nejde.

Tak o co?

O Radka.

Řekl jsem vám, že tady není. Jak to, že není?

Utekl. Měli jste přijít dřív.

Dobrou noc.

Počkejte.

Jak to, že utekl?

Jak?

Prostě utekl.

Oknem. Co se děje?

Ale nic, mamko. Dobrý večer. Pěkně vítám.

Promiňte, ale mám tady vzátné hosty, víte?

Pavel vám neřekne nic jiného než já.

Co tě to napadlo?

Hunem do postele.

Já musím za Radkem.

Pavličku, vždyť jsi už velký.

Měj přece rozum.

Já pořád říkám, že je ve škole přetěžují.

Chlapec je dnes celý rozrušený.

Nech mě.

Já tě nechci.

Nemám tě rád.

Manžel má dneska divný den.

Teď je pondělí.

My nejsme pověrčiví, že?

Já si pro něho dojdu.

Neboj se.

Já jsem Radkův táta, víš?

Řekni mi, kam šel.

Nevím. Byl jsi přece s ním.

Nevím.

Byl tam taky Ondra.

Který?

Ondra Kovář.

Netáhejte z kluka rozumy. Pavle, pojď. My jsme to udělali.

Vidíte, jak jsi toho rozčivil.

My tři, my tři jsme to udělali.

Ale Pavličku.

My jsme to udělali. My tři.

Ale ty přece ne.

Udělal.

Neudělal. Rozumíš?

Udělal.

Pavlíku, pojď sem.

Pojď, pojď.

Posaď se.

Pavlíčku,

vždyť jsi sám před Radkem říkal, že jsi ho nestrčil.

Pojď honem a řekni to jeho tatínkovi a bude pokoj.

Udělej to pro mě.

Pro tátu.

Udělal. Udělali jsme to všichni tři.

Proč tak pospícháte? Mohl to být hezký večer.

Nezlobte se, ale musím.

To je škoda. Děkujeme. Dobrou noc. Dobrou noc. Co se děje?

Dobrou noc. Dobrou noc. Děkujeme za poruštění.

Ale počkej, Toníku, musím ti to vysvětlit.

Takhle se přece nemůžeme rozejít.

Toníku.

Jak je to možný, že jste spolu nemluvili?

Někdo mě volal, ale myslel jsem, že je to Zůna.

Máš v hlavě pořád kapelu, fabriku, skůze?

Pojď, nezlob se, Sašo.

Nezlob se, nezlob se.

Já vím, mohl jsem to na něm poznat.

Dál bych si pár facekem, že?

Počkej, tak prosím tě, počkej.

Najdu si ho sama.

Kde?

Kde?

Možná, že šel k Pavelu.

Dovolíte, prosím?

Půjdu radši sám.

Kdo ví, jak to vlastně všechno... Taky se bojíš.

Běž se podívat domů.

A když, tak telefonuj po nemocnicích.

Určitě u Faberu.

Dobrý večer.

Chtěl bych mluvit s vaším Ondrou.

Není ještě doma. Prosím.

Myslím, že jste daný.

Nezlobte se.

Ale nevíte, kde je?

A proč se ptáte?

Víte, hledám svýho kluka.

Byli prý dnes s vaším spolu.

Máte pravdu.

Ondra tady měl nějakého...

Radka.

Ale odešli ještě někam ven.

Nemohl by být někde tady v domě?

Víte, když jsem šel k vám, utíkal někdo přede mnou po schodech. Zmizel tady

nahoře.

Pojďte se mnou.

Někdy jsem vyleze, ale jenom ve dne, když je hezky.

Radku!

Ondro!

Ondro!

Ondro, co tě to napadlo?

Nechte mě, já nic nevím! Ondro, kde je Radek?

Nevím. No byli jste přece spolu. Nebyli, nikde jsme nebyli.

A o Zdeňkovi taky nevíš, že ho přejí o auto.

Proč tedy nejdeš domů? Proč se schováváš?

To nemáš odvahu říct pravdu?

Otevřeně? Se mnou se taky nemluví otevřeně.

Ondro!

Ondro, prosím tě.

Nastydneš se.

Pojď se mnou domů, pojď.

Pojď.

Nepůjdu domů, dokud je tam ten člověk.

Tak když chce, řekně mu to sám.

On půjde, uvidíš.

Jak to dopadlo se Zdeňkem?

Nevím.

Bohužel já nic nevím.

Nesete od nás zavolat?

Nepotřebujete něco?

Děkuji, já musím jít.

Dobrou noc.

Pojď, Andra, pojď.

Co si s ním teďka

počneme?

Měl dneska těžkou službu.

Zbudíme ho?

Nehlásí nám jenom nějaký keramol před operou.

Jak se jmenuje váš syn?

Radek.

Totiž Turnovský Radek.

No, to máte štěstí, to byl nějaký fáber.

Tak, jméno, Tvrdobřský Radek.

Stávý? Devět roků.

A je to s ním vážný?

S kým?

No, s tím fáberou, jak jste říkal.

Odvezl je o záchránku, myslím, do dětstvě.

A proč si ptáte?

Víte, chodí s mým chlapcem do jedné třídy.

Stůj! No tak počkej.

Kam pat v tom dešti?

Domů.

Rozmyslíchám.

Co koukáš?

Ona je si naschvávanou, nebo co?

Sakra, to tě v tom dešti poslali pro pivo?

Ne, já jdu za tátou. A kde ho máš?

V nemocnici.

Aha, tak podívej se, tak to musíš tudy.

Pořadě těch světel a potom doleva.

Utikej.

Ahoj.

Prosím vás, já jsem byl volánej kvůli transfuzi.

Prosím tě.

Dobrý večer.

Tam nejsme již.

Kde se tady bereš?

Paní, prosím vás, já bych... Já

musím za Zdenkem.

To víš, Zdenků tady máme asi dvacet.

Tohle je fábera.

Zdenek fábera.

Musím za ním dát mu krev.

Jakou krev, člověče?

Svou, totiž moji.

Kvůli mně se to stalo.

Tak podívej.

Běž touhle chodbou, potom doprava.

Tam je operační sál.

Ne abys na mě řekl, že jsem tě tam poslala.

Děkuju.

Dobrý večer.

Dobrý večer.

Já jsem přišel se Zdenkem v Fáberovic.

Musím mu dát krev.

To jsi přišel trochu pozdě.

Nejhorší má za sebou.

Tak za měsíc a půl ho máte doma v pořádku.

Už jsem vám řekl, byl tu nějakej kluk, ale někam zmizel.

Tato!

Tati!

Tato! No kam pak, chlapče?

Radko.

Víte, to je můj kluk.

A tak.

To je něco jinýho.

Táto. Radko.

To jsem rád, že jsi tady.

Víš, Radko, já si musím ještě něco vyředit se Zunou.

Oni na mě čekají.

Táto.

Já tě dneska tolik potřeboval.

Já vím.

Já už přijdu vždycky k telefonu.

Ani rovnou domů, inženýre!

Tati!

Tato! Co je, Radku?

Nemám klíče!

Tak zatrum!