Original subtitles

Letiště. Pospěšte si!

Telefonát od neznámého (1952)

- Máte něco na 00:10? - Pro kolik?

- Pro jednoho. - Obávám se, že ne...

ale mám tu něco na 00:30...

- pokud vám nevadí místní přepravce. - Kam jede?

- Rovněž do Los Angeles. - Beru.

- Zpáteční? - Jednosměrný.

- Jméno? - Collins.

Joseph H. Collins.

- Mám ještě čas? - Právě přistává.

- Chci si zavolat. - Naproti.

Haló?

Davide, kde jsi?

Na stolku jsem zanechal dopis...

ale napadlo mě, že možná...

možná by sis pomyslela, že jdu udělat něco hloupého.

Nic takového. Jde jen o to,

že už jsem to nemohl déle vydržet.

Budu se muset naučit žít bez tebe. To je vše.

Kde jsi, Davide? Prosím.

Jen řekni dětem, že jsem musel náhle odejít.

Později najdu lepší vysvětlení, když si to srovnám v hlavě.

Zatím jim to neříkej.

Kam půjdeš?

Dám ti vědět.

Řekni jim, že to vypadá nadlouho.

Aspoň se nezačnou vyptávat.

Řekneš jim to?

Miláčku, prosím.

Řekneš jim to?

Řeknu. Ale Davide...

neodcházej.

Prosím tě.

Proč ne? Dlouho sama nezůstaneš.

Dave...

Tys nikdy v životě nechyboval?

Nemá to význam, Janey. Nevolám proto, abych to znovu probíral.

Zejména ne přes telefon.

Dávej pozor na děti. Nic víc.

Ohlásím se co nejdřív.

Dobrou noc.

DRAHÁ JANE, LITUJI, ALE NEMŮŽU NA TO ZAPOMENOUT. DAVE.

Pozor, prosím.

Let 1011...

- do Los Angeles odletí... - Nějaké problémy?

- Ne. Jen zpoždění. - Kvůli počasí?

Proč?

Jak to mám vědět? Proto se vás ptám.

Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.

Myslíte, že je bezpečné letět v tom dešti?

Nemyslím, že na tom záleží.

- Ani v noci? - Ani v noci.

Ale jak to dělají, aby se nesrazily?

Nevím přesně, ale něco na to mají.

Opravdu věříte, že vědí, co dělají?

Věřím. A pokud existuje nějaké nebezpečí, ochrání nás.

Snad máte pravdu. Letím poprvé.

Nechci, aby to bylo naposledy.

Dám si šálek kávy.

- Nevadí? - Vůbec ne.

- Můžu vám vzít kabát? - Děkuji.

- Kávu. - Přinesu.

Snad mě káva povzbudí.

Máte strach?

- Ne, pokud bych věděla jednu věc. - Jakou?

Co je tam drží.

Proč vás to zajímá? To je jejich věc.

Vás obviňovat nemohou, ať se stane cokoliv.

Říkáte, že mě nemohou žalovat, i když spadneme?

Nemohou. Jsem právník.

Pak čeho se obávám? Co je s tou kávou?

Nebude vám vadit, když si pánové přisednou?

Prosím.

No dovolte.

To nic, paní. Cvičím. Jsem bývalý vlk.

- Pro mě kávu, panenko. - Totéž, prosím.

Právě jste přiletěl linkou 1011?

To bych řek. Letěli jsme jako na horské dráze.

- Jak to myslíte? - Posledních 80 km vzhůru nohama.

- Žertuje? - Trochu to házelo.

Trochu? Tak počkat.

Kousek za Chicagem jsme narazili do vzduchové kapsy.

Museli jsme padat alespoň 300 metrů.

Byli jsme připoutaní, ale letuška nebyla.

Účesem zasáhla strop.

Musela tam viset alespoň pět minut.

Už se vidím v zítřejších novinách.

Mezi identifikovanými.

Promiňte, že se ptám, ale to má být vtip?

- Vůbec ne. - Nezdá se mi vtipné...

žertovat o mrtvých lidech.

Dáma letí poprvé.

Nechtěl jsem vás vyděsit. Trochu jsem šaškoval, nic víc.

Tak nešaškujte, dokud nedoletíme.

Doletíme. Pilot je můj přítel.

Ten člověk natolik nenávidí svou ženu, že nevzlétne metr od země,

pokud má podezření, že by zdědila jeho životní pojištění.

Telefonní hovor pro pana Traska.

Může si, prosím, David Trask...

převzít hovor na přepážce prodeje letenek?

Vy budete obchodní cestující, je tak?

- Jak jste to uhodla? - Ani nevím.

Snad z toho, jak děláte legraci. Prodejci vždy hodně žertují.

Vás taky uhodnu.

- Kdo jsem? - Doktor?

Správně.

- A co on? - Už mi to řekl. Je právník.

Neztrácíte čas, že jo, chlape?

- Jak to děláte? - Nevím.

Snad trochu praxe.

Ráda o lidech přemýšlím.

- Mám vám ještě něco říct? - Co?

- Všichni jste ženatí. - To je tak vidět?

Jste?

Jsem.

Skutečně jsem ženat.

A vy?

- Jsem. - Věděla jsem to.

Ženatého muže poznám na sto honů.

- Žel. - Mohu teď hádat já?

Nevím, jestli to chci.

Jste herečka, ne?

Děkuji, doktůrku. Na chvíli jste mě vyděsil.

- Hudební revue? - Hudební revue a kabaret.

Žertujete? To zpíváte a tančíte?

Obojí. Viděl někdo z vás v New Yorku představení "Pojďme"?

Viděl jsem ho. Asi před rokem? Hrála jste v tom?

- Nepamatujete si mě? - Počkejte...

"Moc ti děkuji, tati?"

Promiňte?

Tak se jmenovala píseň, kterou jsem zpívala.

Pamatuji si ji. Viděl jsem to s paní Traskovou...

v březnu v divadle Majestic.

- Pamatujete si moje vystoupení? - Samozřejmě.

Něco vám o něm řeknu.

Je to jediná píseň, kterou v představení zpívám...

a nějakej psychouš ji chtěl vyhodit.

Pak jsem dostala nápad. A kamaráde, od té doby ji zpívám.

Co jste udělala?

Svlékla jsem se. Nepamatujete?

Pamatuji si to.

A vy si nepamatujete takovou krásnou píseň?

Ne, madam. Ani tímhle letadlem neletí.

Zbývají poslední tři lety, na žádném není rezervace...

na jméno Trask.

Jdeme na to, přátelé, dokud si to znovu nerozmyslí.

Omlouvám se!

- Doktor Fortness. - Děkuji.

- Binky Gayová. - Děkuji.

Děkuji.

Nevadí, pokud se na vás pověsím?

Samozřejmě, že ne, budete-li se cítit lépe.

Takových mám milion.

Dnes létají i děcka. Kdysi se plazily z jídelny do kuchyně.

Podívejte mé ruce. Jsou naprosto vlhké.

Proč letíte, když vás to tak děsí?

Cesty jsou pro mě příliš pomalé.

Více než rok jsem na cestách.

Poznáte to, když se vám zasteskne.

Nemůžu se už dočkat.

- Hej, pohybujeme se. - Vyjíždíme, abychom vzlétli.

Dlouho jste vystupovala v tom představení?

Moc ne. Stáhli ho po šesti týdnech.

Co jste udělala?

Nic. Proto se vracím.

Slyšel jste příběh o úspěchu, ne?

Já jsem jiná. Jsem neúspěšný příběh.

- Zkoušela jste někdy jiné představení? - Zajisté. Všechny.

Dokonce jsem před několika měsíci dělala konkurs u Rodgerse a Hammersteina.

Pro "Jižní Pacifik" [muzikál].

- Co řekli? - Moc děkujeme.

Jsem opravdu překvapen. Byla jste moc dobrá.

Domníval jsem se, že vám to přinese velký úspěch.

Díky. Nezačala jsem dobře.

Myslela jsem si o sobě, že jsem zpěvačka, ale pak...

skončila jsem jako striptérka.

Ne, že bych proti tomu něco měla.

Ale abyste vydělal prachy, musíte vědět, jak zůstat oblečen.

Vezměte si například Dinah Shoreovou [zpěvačka].

Mohla by zpívat v perském koberci, a byla by dobrá.

Zastavili jsme se.

Jsme na přistávací dráze.

Kromě toho, pokud se musíte při zpívání svléknout,

omezujete tím své schopnosti.

Pak, rachot, a policajti vás honí přes plot.

Můžu se vás držet za ruku?

Hej.

Hej, doktore...

Jde na to dost rychle, co?

V pořádku?

Zatím.

Taky život takhle prožíváte?

- Jestli se bojím? - Je zbytečné se bát věcí,

které nemůžete ovlivnit.

Nevím, jestli je to zbytečné,

ale letadla jsou na předním místě mého znepokojujícího seznamu.

Nevím, jestli je něco nepříjemnějšího,

než dokonalé, moderní letadlo,

ale newyorské metro mě děsí více.

Na něco důležité zapomínáte.

Pokud se něco stane, můžete jen spadnout na podlahu.

- Už jste někdy potkal striptérku? - Nikdy.

Já chodím z času na čas, abych byl v obrazu.

Ale nikdy jsem si nepomyslel, že se s ní setkám osobně.

Hej, nikdy nevíte.

Jednou jsem četl ve filmovém časopise o velké hvězdě...

už nevím, jak se jmenuje, ale vždy sedí vedle bazénu,

nebo v plavkách, a zdraví Santa Clause.

- Znáte ji. - Jo.

Ukázalo se, že vyučuje katechismus.

Nemáte důvodu se bát.

Proč se neuvolníte? Nejste ospalá?

Žertujete?

Já jsem. Nebude vám vadit, když si schrupnu?

Jen spěte. Já se budu dívat.

Pane Trasku?

Jmenuji se Carrová.

Binky Gayová je můj pseudonym, ale jsem paní Bianca Carrová.

Paní Carrová?

Pokud máme společně strávit tuto noc, mohli bychom znát své jména.

- Ano? - Salt Lake nepřijímá. Přistaneme ve Vega.

- Kdy? - Nyní.

Zapněte si bezpečnostní pásy, prosím.

Během několika minut přistaneme.

Bude to v Salt Lake City?

Letiště Salt Lake nepřijímá. Přistaneme ve Vega,

dokud se počasí nezlepší.

Létá vzduchem s největší lehkostí,

odvážný mladý muž na létající hrazdě.

Jeho pohyby jsou ladné, ví, jak dívky potěší,

ukradl mi jedinou lásku snadně.

K čertu. Je po všem. Od této chvíle chodím pěšky.

- Jak to vypadá? - Můžeme vzlétnout,

když nám dovolí přistát.

Zeptám se v Salt Lake.

Kapitáne, kolik času tady strávíme?

- Moc ne. - Jen žádné laskavosti, kamaráde.

Víte co? Mám nápad.

Před čtyřmi hodinami jsme se neznali,

a teď tady spolu pokecáváme, jako čtyři mušketýři.

Mluvíme o našich rodinách, jako bychom byli staří přátelé.

Tak to chodí.

Jakmile se vyskytnou potíže, všichni se hned spřátelí.

Schoulí se dohromady, stejně jako koně v bouři.

- Co to má být? Nabubřelost? - Víte, co tím myslím.

Nebylo by pěkné, mít z toho památku?

Něco jako "Spolek posledního člověka".

Setkávali bychom se každoročně ve stejný den, až nám bude 180 let.

Tohle mám na mysli. Tady je moje navštívenka.

Není to tak špatný nápad. Jednoho dne se sejdeme a zabavíme se.

Hele! Podívejme se. Edmund Vincent Hoke [Žert].

Vaše příjmení, to je opravdový žert, co?

Poslouchejte, slečno tichošlápko. Kdo si říká Binky Gayová [Prostopášná],

má v takovéhle diskusi zjevnou nevýhodu.

Co vy, doktore?

- Trasku? - Obávám se, že jsem teď bez adresy.

Jak dlouho se zdržíte v L.A.?

- Ještě nevím. - Dobře, pak zavoláte. Budete předseda.

Co vy, Gypsy Rose Lee? [estrádní umělkyně].

Musím ji někomu vytetovat. Nemám navštívenku.

Tady máte pro každého z nás.

Stačí napsat jméno, adresu a telefonní číslo.

- Tak to je? - Co?

Tolik problémů kvůli mému číslu. Proč jste se mě prostě nezeptal?

Nic takového.

Pokud, samozřejmě, nebudete na tom trvat.

Ne, budu chvíli odolávat.

Už jsem vám povídal, že jsem ženatý.

Chcete vědět, s kým jsem opravdu ženat?

- Páni! - Nějaké námitky?

Kdo jste, Harry James? [amer. trumpetista].

Myslíte, že hoši jsou dost staří, aby to viděli?

Proč ne. Do armády je můžou povolat tak jako vás.

- Vaše manželka? - Její strýček to není.

- Blahopřeji. - Ukažte ji Traskovi.

Jak to, že takový starý kozel našel takovou plnou mísu smetany?

Mám kouzelnou přísadu s neodolatelnou chutí.

Neodolatelný, to je správné. Tady ji máte...

ale myslím, že spíše zavolají vám než mně.

Už nehraju.

- Máte fotku vaší manželky? - Lituji.

Budeme hrát kanastu nebo jen sedět a přemýšlet o vaší ženě?

ČEKÁRNA.

Davide, neodcházej.

Prosím.

- Viděl jste někdy takového hlupáka? - Pohádkový princ to není.

Představte si, jen tak ukazuje fotku své ženy.

Je-li to věc vkusu, má ho lepší než ona.

- Dáte si? - Ne, děkuji.

Chcete něco vydělat?

Jak to myslíte?

Jste právník, ne?

Mám pro vás případ. Nevadí vám probírat to v dešti?

Ne. Ale nebylo by lepší to probrat v městě?

Už nechci čekat.

Když to nahoře začalo nadskakovat, začal jsem přemýšlet.

Jasné a jednoduché myšlenky,

které vás napadnou, když víte, že smrt není až tak daleko.

Když je všechno jasné,

a víte, co je v životě důležité a co není.

- Chápete? - Jo.

Myslím, že chápu.

Pokud jste ženat a máte děti,

uvědomíte si, že na této Zemi není nic tak důležité,

jako jejich láska a úcta.

- Máte děti? - Dvě dívky.

Já mám chlapce. Však to znáte.

Znáte ten příjemný pocit, který přijde po večeři?

Dveře jsou zavřené a zbytek světa vám může být ukradený.

Jste jen vy, ona a děti sedící kolem.

- Znáte to? - Znám.

Když o to přijdete,

nemáte tušení, jak osamělý život vás čeká.

Oč jde?

Zítra ráno půjdu k okresnímu prokurátorovi a vypovím mu příběh...

Pravdivě.

Teď chci vědět, co mám očekávat, když mu ho povím?

Čemu budu muset čelit.

Pokračujte.

Vůbec nepijete?

Zajisté. Jen teď nemám chuť.

Před pěti lety, byla sobota...

taneční noc v klubu...

měl jsem chuť na víc, než jednu sklenku.

Byl jsem poněkud zámožnější, než jsem teď...

chytrý, dobře vychovaný mladík...

s jednou z nejlepších praxí ve městě.

A nepochybně s nejlepší ženou na světě.

Ne. Žádné ženy. Jen Jerry a já.

Řekli mi upřímně, že mě nechtějí.

Samozřejmě, že ne.

To není nic pro ženy.

Když kluk dosáhne svých 12. narozenin, je na jeho otci, aby se ho ujal.

Samozřejmě, Jerry četl knihy, slyšel, jak starší kluci mluví.

Ale dokud si to sám nevyzkouší, nepochopí, co to znamená...

- ulovit mečouna. - Kam jdete?

Do Guaymas [Mexiko]. Nejlepší rybolov na tomto pobřeží.

- Doktore, telefon. - Jeje.

Prima.

- Děkuji, drahá. - Bylo to nádherné.

Promiňte.

- Z nemocnice? - Doufám, že ne.

Asi to mexické dítě.

Hovor pro doktora Fortnesse?

Ano, to jsem já.

Dobrá. Přijdu brzy.

- Jde o to mexické dítě. - Půjdu s tebou.

Není třeba. Zůstaň tady a postarej se o Claire.

- Omluvíte mě? - Samozřejmě.

Uvidíme se později, drahoušku.

- Dobrou noc. - Dobrou noc.

Jdi s ním, Time.

Půjdu. Je to i můj případ.

- Luthere, postarejte se o holky. - Dobře.

Zdá se, že se chce vyhnout placení účtu.

Omluvíte mě?

- Prosím, pane. - Děkuji.

- Zavolám auto. - Děkuji.

- Jsi v pořádku, miláčku? - Samozřejmě.

Proč se ptáš?

Ach! Samozřejmě, že jsem v pořádku.

Vrať se ke stolu.

- Děkuji. - Zavoláme vám co nejdříve,

- jestli jste ještě tady. - Myslíš, že je v pořádku?

- Jistě. Proč? - Hodně pil.

- Ale ne. - Nevypadá na to, ale je to pravda.

Takhle to někdy bývá.

Ne, ne. Pokud existuje i nejmenší pochybnost, ani si neumyje ruce.

Bob není hloupý. Kromě toho, budu tam s ním.

- Tak už pojď. - Hned, máti.

Je v pořádku. Pusť to z hlavy.

Uvidíme se, drahoušku.

Hej, uklidni se. Jde jen o slepé střevo.

Jdu opatrně.

Neboj. V této době není žádný provoz.

Vždy jsem chtěl vědět, kolik to auto udělá,

teď je čas to zjistit.

Nedělám si legraci, Bobe.

- Převezmu řízení. - Neblázni.

Neblázním. Je to šílené.

Dobrá, jestli tě to děsí.

V pořádku?

Seš opilý.

To jsem čekal.

Prosím, Bobe!

Přestaň.

Říkám ti, přestaň! Přestaň!

- Spal jste? - Chvilku.

Víte, že jste měl namále?

Vím.

Cítíte se na to, přijat okresního prokurátora?

Pokud ne, odložíme to.

Nevadí mi to.

Mám mu říct, aby se vrátil odpoledne?

Ne, to je v pořádku.

Doktor Fortness je vzhůru.

Paní Fortnessová, pan Thompson.

- Dobré ráno, paní Fortnessová. - Dobré ráno.

- Dobré ráno, pane. - Dobré.

Omluvte mě.

Nechci na vás naléhat.

Chápu.

Víte, co se stalo?

Jsou mrtví, ne?

Všechny tři - doktor Brooks a dva muži v druhém autě.

Takovou nehodu jsem nikdy neviděl. Musel jste jít nejmíň stotřicítkou.

Řídil jste, ne?

Neřídil.

Jste si tím jistý?

Co tím myslíte?

Vypadl jste z levé strany auta.

Auto řídil doktor Brooks.

Může to někdo dosvědčit?

Já můžu.

Doktor Brooks seděl za volantem, když auto opustilo klub.

A od té doby, nic než samota.

Přátelé, můžete nastoupit.

Už bylo načase.

Dobré ráno! Nadmořská výška ovlivňuje mé uši.

Všichni na palubu!

Tentokrát poletíme bez zastávek.

Pohyb, krasotinko. Je příliš brzy na jedno z vašich čísel.

Odprejskni!

Pozor, doktůrku. Její manžel je přímo za vámi!

Šašek.

Nebojte se. Nějak se s tím vypořádáme.

- Už strach nemám. - Máte kuráž.

Trasku, už na vás čeká!

Udělejte mi laskavost, a jděte se posadit na střechu.

Posaďte se. Já si sednu tady.

- Nevadí? - Ani v nejmenším.

Myslíte, že tentokrát budete v pořádku?

Určitě. Právě mi pilot řekl, že půjdeme už jen z kopce.

Baf!

Zbytečné, klučíku. Teď mám křídla.

Budete zpívat někde v L.A.?

- Proč, starý kocoure! - Proč starý?

- Napište své ženě. - Neumí číst.

Když si vás brala, musela být slepá.

Vidím, že jste se zotavila. Už opět urážíte.

Se mnou si nezahrávejte, nebo vám zatáhnu gumu od gatí!

Hahaha.

Nebudu se teď loučit,

ale v případě, že se po přistání neuvidíme...

nezapomeňte: Čtyři mušketýři!

- Nezapomenu na to. - A zavolejte, nemáme vaše číslo.

Jednou se sejdeme a zabavíme se.

- Zavolám. - Co vy, krasotinko?

Zeptám se svého manžela, co na to řekne.

Zeptat se ho můžete, ale nepřiveďte ho.

- Víte, jak mluví? - Eddie?

- S těmi jeho velkými ústy. - Jak?

- Falešně. - Jak?

Kdybych po něm opravdu vyjela, zdrhnul by jak opařený kocour.

- Kvůli jeho ženě? - To nevím.

Nemá zájem o žádnou jinou ženu, to je jisté.

Že by ji miloval?

- Myslíte, že je jeho? - Jeho co?

Jeho žena!

A není?

Nevím. Nerozumím tomu.

Něco se mi nezdá.

- Nemyslíte? - Nikdy mě to nenapadlo.

Ňouma jako on, a má takovou buchtu.

Zjevně mohla najít lepšího.

Lepšího? Zdá se, že prohrála sázku.

- Víte, co je na tom srandovního? - Co?

- Je šťastný. Je opravdu šťastný. - Proč ne?

Kdyby byl chytřejší, místo chlubení se ženou,

seděl by před domem s brokovnicí v ruce.

Pořád přemýšlíte o lidech, co?

Nemohu si pomoci. Nemůžu přestat, dokud je někam nezařadím.

- Chcete slyšet o sobě? - Raději ne. Děkuji.

Vy jste tutovka. Prohlédla jsem vás ještě předtím...

Pokud vám to nevadí, raději bych o tom nemluvil.

Jak chcete.

Chcete slyšet o doktorovi?

Co je s ním?

Má velké potíže.

Jak to víte?

Je to docela chytrý chlap, no má strach.

Takového člověka jen tak něco nerozhází.

Musí jít o něco nesmírně důležitého, když se bojí.

Pokračujte.

- Mám vám ještě něco říct? - Co?

- Dohodl se. - Dohodl?

Sám se sebou.

Je dost chytrý.

Ví, že nikdo nemůže mít všechno.

Takže se dohodl se sebou.

Spokojil se s polovinou. Mám pravdu?

Máte.

Co je to?

To nic, jen mraky.

Divné, kolik je v této době náledí.

Jo. Na této cestě nás potká snad vše.

Taky to dělám.

Dohodu?

Spokojím se s určitým procentem.

- Měla jsem problémy s tchyní. Znáte to? - Jo, znám.

- Slyšel jste někdy o Sally Carrové? - Jo. Varieté.

Správně. Staré časy. Velká zpěvačka.

- Srdce ze zlata. Pamatujete? - Jasně.

- Zpívala opravdu hlasitě, co? - Byla skvělá.

- Je to moje tchyně. - Opravdu?

Každá hodina s ní, je jako 5 kol s Sugar Ray Robinsonem [boxer].

Stále žije minulostí.

Má ošumělý kabaret v Hollywoodu.

Ona je konferenciér, a Mike je hlavní atrakce.

Mike je můj manžel. Je velmi milý.

Podle ní je lepší, než ti nejlepší.

- Chápete, čemu musím čelit? - Chápu.

Dokážete si domyslet, když mě Mike představil?

Proč? Také jste z branže.

Ale ne pro ni.

Vystupovala jsem pro vojáky v zámoří.

Tam jsem potkala Mikea. Pro ni to nebylo důležité.

Říká, pokud je to zdarma, vojáci zbaští všechno.

Nevidím v tom velký rozdíl.

V tom to nebylo. Pravdou je,

že mě neměla ráda o nic víc, než já ji.

Byly jsme jako pes a kočka. Víte, co tím myslím?

A co Mike? Jak se choval?

Co obvykle dělá manžel v takovéhle situaci?

Dělá rozhodčího, s matkou v jednom rohu a s kostkou cukru v druhém.

A pak?

Pak všichni tři brzy skončíme na oprátce.

A tak jsem přišla s tímhle skvělým nápadem, jak to urovnat.

Odejít do New Yorku a dokázat mu, co jsem zač,

než dělat opičku té staré čarodějnici.

A nakonec ten, který je směšný, jsem já. Konec vtipu.

- Neměli bychom se vrátit? - Ještě ne. Jen pokud se to zhorší.

Takže teď se vracíte uzavřít dohodu.

Chci jen Mikea a pár dětí, ostatní si může nechat.

Myslíte, že se smíříte?

Po roce osamělosti se smířím s kýmkoli.

18 MRTVÝCH, 3 ZACHRÁNĚNÍ PŘI LETECKÉ NEHODĚ.

Ještě něco, pane?

Napsal byste pro mě telegram, prosím?

Jistě, pane.

Adresujte ho pro paní Jane Traskovou...

Oak Avenue 1846, Midland City, Iowa.

Milá Jane, příštích pár dní...

strávím v hotelu Wilshire, Los Angeles.

Objímám a líbám děti...

podepsaný... Dave.

Hned ho pošlete. Přičtěte mi ho k účtu.

Hned, pane. Děkuji.

POZŮSTATKY DVOU PASAŽÉRŮ STÁLE NEZJIŠTĚNÉ.

A nezapomeňte: Čtyři mušketýři!

Chci jen Mikea a pár dětí, ostatní si může nechat.

Když o to přijdete, nemáte tušení, jak osamělý život vás čeká.

Dejte mi, prosím, Marino 3637.

Paní Fortnessová?

U telefonu.

Neznáte mě, paní Fortnessová...

cestoval jsem v letadle s vaším mužem.

Celkem dobře jsme se vzájemně seznámili...

myslel jsem, že byste ráda něco věděla o minulé noci.

Pan Trask?

- Paní Fortnessová? - Pojďte dovnitř.

- Posaďte se. - Děkuji.

Doufám, že vás moc neruším ve vašem žalu.

Vůbec ne. Je to od vás velice pozorné.

Společně jsme strávili dost času na letišti Vega...

a jak už to tak bývá,

přišla řeč i na naše rodiny.

Domnívám se, že jste mluvili zvláště o synovi.

O vás obou.

Zbožňoval ho.

To mi řekl.

Museli mít skvělý vztah.

Hodně blízký.

Plně jsem s ním souhlasil,

že by Los Angeles měl být v hlavní lize.

Vidím, že jste diskutovali o tom podstatném.

Syn je tady?

Ne. Ráno odešel.

Jak to bere?

Byla to pro něho velká rána.

Snad nebudu nemístní,

když vám řeknu, že každá jeho vzpomínka na vás...

byla plná něhy,

lásky a oddanosti.

Nebylo možné si toho nevšimnout.

Děkuji.

Syn se nevrátí brzy?

Asi ne.

Tak už půjdu.

Přijměte mou soustrast,

a chci vám říct, že včera večer na vás oba myslel.

Mnohokrát děkuji.

A... pokud si myslíte, že by měl radost...

rád bych se někdy vrátil, a promluvil si s ním o tom.

Možná rád uslyší, co mi jeho otec řekl.

Jste velice laskav, pane Trasku.

On by to pro mě udělal taky.

Máte syna?

Dvě dcery.

Nevrátí se.

Jak to?

Je pryč.

Utekl.

Právě jsem ho našla.

Milá mámo: Nehledej mě. Odcházím na východ, abych si našel práci.

Pokud vyhledáš policii, uteču znovu. Jerry.

- Ale proč? - Myslí si, že je to moje chyba.

Že jsem ho do toho dohnala.

- Nenávidí mě. - Proč si to myslíte?

Nevím.

Je to příliš složité.

Neměla bych to říkat, ale...

všechny ty události...

nemůžu jasně myslet.

Omlouvám se.

Nemohl... nemohl bych pro vás něco udělat?

Nemyslím. Děkuji.

- Chcete, abych promluvil s policií? - Ne. To by nepomohlo.

Nechci, aby se vrátil takhle.

Jen když mu budu chybět - a bude se chtít vrátit.

- To je on? - Ano.

Nechtěla jsem zneužít vaší laskavosti.

Nezasloužíte si to.

Velice si cením, že jste přišel...

a co jste mi řekl.

Nerad vás takhle opouštím.

Budu v pořádku. Děkuji.

Opravdu.

Nebude vám vadit, jestli dnes večer zatelefonuju,

jen v případě, že by se něco stalo?

Pokud chcete.

Ale nejste tím povinován.

Možná na něco přijdete.

Děkuji.

- Na shledanou. - Na shledanou.

CESTOVNÍ AGENTURA.

Správně, madam.

Odplouvá dnes nějaká loď do Jižní Ameriky?

- Osobní žádná, pane. - A nákladní?

Dvě. "Čilská hvězda" o půlnoci odplouvá do San Pedra...

a "Santiago" o jedenácté do Wilmingtonu.

Děkuji.

Ani stopy.

Věděli bychom o něm. Velmi pozorně sledují tyto lodě.

Mají stráže.

Promiňte.

Ano?

Jo? Počkejte chvíli.

Zadrželi ho při lodi do San Pedra. Molo 75.

- Strážník na vás čeká. - Molo 75?

- Ano. - Děkuji.

Haló? Už jde.

Je to on?

- Jerry? - Kdo jste?

Pokud seš Jeremy Fortness, jsem přítel tvého otce.

Letěl jsem s ním v tom letadle.

- V tom havarovaném? - V tom.

Dost jsme se v ten večer spřátelili.

Proto jsem tady.

Mohli bychom si o tom trochu promluvit.

- S matkou? - Snad jo.

Jak ví, kde jsem?

Neví to. Já jsem tě našel.

Vrátíš se se mnou?

K ní ne.

Řekl jsem jí, že se do toho domu nikdy nevrátím, pokud budu živ.

Po tom, co jsme o tom mluvili...

pokud ještě chceš odejít, myslím, že ti nebude bránit.

- To jistě. - Radši bys šel do lapáku?

Nemůžete mě uvěznit. Nic jsem neudělal.

- Vniknuls na molo, ne? - Jo, ale...

Pak můžeš skončit ve vězení. Viděls tohle?

VSTUP ZAKÁZÁN.

- Nevšiml jsem si toho. - To je další přestupek.

- Nedals pozor. - Proč se se mnou nevrátíš?

Máš na výběr. Buď půjdeš s ním, nebo zavolám policii.

Jak chceš.

Tak dobrá. Ale doma nezůstanu.

Je to na tobě. Zítra mě už neuvidíš.

Moc jste mi pomohl.

Dostane se z toho. Nevypadá na špatného kluka.

- Jak jste mě vypátral? - Měl jsem štěstí.

Tvůj otec mi vyprávěl, jak jste se spolu plavili,

a jak jste chtěli jednoho dne odplout do Jižní Ameriky.

Tak jsem tě našel.

- Docela chytré. - Díky.

Jerry! Miláčku!

Jsem tak ráda.

- Jsi v pořádku? - Jistě.

Máš hlad? Chceš něco k jídlu?

Nemám hlad.

- Promiň. - Nech mě, ano? Nic mi není.

- Jak jste ho našel? - Jen štěstí.

Tady nezůstanu. Už jsem mu to řekl.

- Proč ne? - Ona to ví.

- Víš to dobře? - Jasně. Ví všechno.

Ale to jí nezabránilo, aby ho vyhodila z jeho vlastního domu.

Kdyby se to nestalo, mohl žít.

Myslíte si, že nevím, proč odešel, ale vím to celou dobu.

Odešel kvůli pití, je tak?

Jo. Ale nemohl si pomoci.

Slyšel jsem o tom. Je to nemoc.

Nebyla to jeho chyba, tak jako nemůžete za...

tuberkulózu, nebo za zápal plic.

Pro takového člověka musíte mít pochopení,

a ne ho nemocného vyhnat z domu.

Odjel... protože nechtěl, abys to věděl.

No jistě. Byla to jeho vina. Ty nic, jen si s ním nemluvila.

Změnilas ho na ducha,

který jen chodil sem a tam a nic neříkal.

A přitom tě miloval víc než mě.

Nikdy to neřekl, ale věděl jsem to.

Má láska mu nestačila.

Pokud chcete odejít...

Rád bych si s ním promluvil.

- Jerry, drahoušku. - Uteču odtud!

- Jerry! - Nechte mě!

- Až slíbíš, že se umoudříš. - Nechte mě!

Nešel jsem tě hledat,

a nevrátil tvé matce, abych poslouchal tyhle fňukající nesmysly.

Vím, že to myslíte dobře, ale... takhle ne.

Budete tak laskav a odjedete?

Už jen málo. Slibuji.

Ale až mu něco povím o jeho otci.

- Nechci nic slyšet. - Budeš muset.

Oč jde?

Doktor Fortness mě najal jako svého právníka...

kvůli záležitosti, kterou vysvětlím později.

Myslím, že mi to dává určité právo mluvit do této věci.

Nemohu zaručit, že to bude přesně to, co by chtěl, abych udělal nebo řekl,

ale během několika málo hodin společně strávených jsem zjistil,

že jde o člověka, který byl ochoten udělat cokoliv,

jen aby napravil tu krutou, strašlivou, nenahraditelnou škodu,

a to kvůli lásce a respektu své rodiny.

- To není pravda. - Co není pravda?

Rodině nikdy neublížil.

Před pěti lety mě tvůj otec automobilovou nehodu.

- Pamatuješ si to? - Samozřejmě.

Zemřeli tři lidé.

Dva v druhém autě a jeho přítel, který řídil.

- Je to tak? - Ano.

Tehdy začali všechny problémy, ne?

Ano.

Byls v ten večer v klubu?

Spal jsem doma. Proč?

Pak nevíš, byl-li otec opilý nebo ne?

- Kdo říká, že byl? - Tak počkat.

- Ano? - O co se snažíte?

Jen mu říct pravdu.

Takhle ne.

Nedovolím to. Jen to zhoršíte.

Jak to může být horší?

Nemáte právo podrýt jeho víru v otce.

Je to to nejdůležitější, co po sobě zanechal.

Zakazuji vám, abyste mu to řekl.

Co když vám řeknu, že tohle přesně chtěl jeho otec udělat,

jen tisíckrát děsivějším způsobem?

O čem to mluvíte?

Řekli ti vše o té noci?

- Samozřejmě. - Pak ti lhali.

Doktor Brooks neřídil auto. Byl to tvůj otec. A byl opilý.

To vám řekla matka?

Ne. Tvůj otec.

Nevěřím.

Je to pravda, paní Fortnessová?

Je.

A byla to tvoje matka,

která slyšela tvého otce, jak lže policii,

a pak sama lhala, aby ho ochránila.

To nemůže být pravda.

Je to pravda.

Přemýšlej o tom,

no chci, abys pochopil jedno:

Co udělal, bylo nečestné,

ale to z něho neudělalo nečestného člověka.

Nečestný člověk by měl radost, že je svobodný.

Jen čestný člověk prožívá...

hanbu a hrůzu za své činy.

Vím to, protože váš manžel chtěl jít...

k okresnímu prokurátorovi, aby se přiznal.

A ať by už následky byly jakékoli...

a ujišťuji vás, že si toho byl plně vědom,

nezabránily by mu v tom,

pokud by získal zpět vaši úctu.

Na shledanou.

Děkuji.

Na shledanou, Jerry.

- Pane Trasku. - Ano?

Řekněte mi. Byl...

opilý, když vám to říkal?

Ne. Od opilců případy neberu.

No tak, miláčku.

Hempstead 3449, prosím.

Ano, Hempstead.

- Klub pana Carra. - Je tam pan Michael Carr?

Počkejte. Někdo chce mluvit s panem Carrem.

Vezmu to.

Jo. Kdo ho hledá?

Nezná mě. Jste paní Carrová?

Ano. Kdo jste?

V pátek jsem byl v tom letadle.

- V jakém? - V tom z Chicaga.

No a?

Haló?

Promiňte.

Počkejte. Hej, ty!

Ty s tím vysavačem. Jak se ten trouba jmenuje?

- Hej, Henry. Vypni ho. - Co ti je?

Nevidíš, že telefonuji? Co to chcete?

Raději bych si promluvil s panem Carrem.

Kdy se vrátí?

- Zkuste po půl desáté. - Děkuji.

Co ti je? Seš slepej?

Ne, madam.

- Dobrý večer, pane. - Dobrý večer.

Rád bych se střetl s panem Michaelem Carrem.

Pana Carra čeká vystoupení. Nepočkáte v baru?

Děkuji.

Část všeho, co dělám,

chce plakat, i chce se smát.

A miluj mě aspoň z poloviny tolik,

jak já miluji tebe.

- Džin s tonikem. - Ano, pane.

A teď, dámy a pánové, s velkým potěšením vám chci představit...

mladého muže, který to skutečně nepotřebuje.

Všichni ho dobře znáte.

Já ještě lépe.

Představuji vám Michaela...

Carr!

- Michael jaký? - Carr.

Samozřejmě! Jak jsem hloupá.

Dámy a pánové, Michael Carr!

Děkuji, mami.

Cože?

Promiň. Zapomněl jsem.

Děkuji, sestro.

To je lepší. Nezapomeň na to, synu.

Ve skutečnosti, dámy a pánové,

paní Carrová má dnes narozeniny.

Och, stará zšedivělá herka, už není to, co bývala,

už není to, co bývala,

už není to, co bývala. Stará zšedivělá herka,

už není to, co bývala, před mnoha lety.

Dámy a pánové, jedna z mých oblíbených,

a doufám, že i vaše.

- Znovu - Dej mi kolu.

- To se nemůže stát znovu... - Paní Carrová?

Ano.

Jmenuji se Trask. Odpoledne jsme spolu mluvili.

Jo, ale budete si muset počkat až po představení.

- To nic. Moc se mi líbí. - Toto je vzrušení...

božské.

A co víc,

nikdy se nestalo...

Jde o Binky?

Ano.

Nejste právník?

Jsem.

Jestli jde o výživné, marníte čas.

Nedostane ani niklák.

Požádala někdy o peníze?

Ne, ale proto jste tady. Dobře ji znám.

Co udělala? Zavolala vám hned, jen co dostala papíry od soudu?

Ve skutečnosti jsem tady, abych prozkoumal situaci.

- O nic opravdu nejde... - Chcete prozkoumat situaci?

Budu vás informovat.

Dám vám spoustu informací. Pojďte se mnou.

- Řekni Karlovi, že ho chci vidět. - Ano, madam.

To se nestane...

Pokud si někdo zaslouží, je to vaše klientka.

Jakmile jsem ji uviděla, hned jsem ji prokoukla.

Sedněte si. Nikdy se o Mikea nezajímala.

Šlo jí jen o jméno, a co by z toho vytloukla.

- Jak to? - Carrová!

Moje jméno. Snad mě znáte, ne?

Velmi dobře. Jsem starý fanoušek varieté.

Chtěla ho pro sebe.

V téhle branži to není k zahození.

Dále.

- Znáš Henryho? - Ano, madam.

- Dej mu peníze a vyhoď ho. - Co udělal?

Nezakázala jsem během představení podávat jídlo?

Ano.

- Neviděls, co právě udělal? - Ano, ale hosté ho volali.

Jsou trochu opilí, tak jsem ho poslal, aby neudělali nějaký rozruch.

Nestojím o radu. Vyhoď ho, jak jsem ti řekla.

Ano, madam.

Jak dobře ji znáte?

Setkal jsem se s ní jen jednou.

Něco vám o ní řeknu.

Vycházela jsem s ní lépe,

než bych vycházela z vlastní dcerou.

Věděla jsem, co je zač,

ale když jsem viděla, jak ji syn miluje,

snažila jsem se to manželství udržet.

- Chápu. - Neuvěřil byste,

co jsem musela vytrpět, když tady syn nebyl.

Tolik vulgárnosti jsem v životě neslyšela.

Myslíte, že jsem mu to řekla?

Raději bych si uřízla pravou ruku.

Až do minulého týdne.

Ať mi nebe pomůže, musela jsem mu to říct.

Proč minulý týden?

Protože jsem už nemohla snést, jak se užírá kvůli té děvce.

Všechno jsem mu řekla.

Proto se rozhodl rozvést?

Co jiného mohl dělat, rok se neukázala.

Vyprávěla vám někdy, jak odtud odešla?

- Ne. - Jasně, že ne.

Byla sobota odpoledne...

loňského roku.

Měla jeden ze svých záchvatů.

Měl jste ji vidět.

Chtělas mě vidět, mé dítě?

Ten pošuk mi řekl, že nechceš, abych v představení zpívala.

Chci tě, drahoušku,

ale teď by to nebylo vhodné.

Je to pro tvé dobro.

Žárlíš, co?

Nechápu, co tím myslíš.

Blbečku. Bojíš se, že když mě uslyší,

jak v této kůlně zpívám, budou na tebe házet kameny.

Zraňuješ mě, Binky.

Proč myslíš, že jsem tady?

Abych každý večer poslouchala ten otřepaný cirkus?

Proč bych si jinak brala tohoto hňupa?

Myslel jsem, že mě miluješ, zlatíčko.

- Proč si nejdeš pouštět draka? - Ale Binky, miláčku.

Synu můj.

Chci své, tlustoprdko, čím dřív to pochopíš, tím lépe.

Zajisté nechceš být nespravedlivá, děvenko...

Zpívám nebo ne? Jen to mě zajímá.

- Snažím se ti vysvětlit, drahá... - Stačilo, rozumím.

Mám pro tebe ještě jeden návrh.

Cokoliv rozumného, děvenko.

Chceš, abych tady zůstala, miláčku?

To víš, zlato.

Pak řekni mamče, ať nám přenechá poloviční podíl.

- Ale Binky, zlato? - Chceš, abych zůstala nebo ne?

Drahá máti.

Mohla bys... mohla bys vyhovět...

Drahý synu! Víš, že bych si raději uřízla pravou ruku,

než abych vám něco odmítla.

Koneckonců, vlastníš už pět procent.

A pokud už není pro mě místa na Broadwayi,

tento malý klub je vše, co mi v životě zůstalo.

Ale když odejdu na věčnost,

pamatuj, tohle všechno bude vaše.

- Co říkáš, Binky? - Lituji. Příliš neurčité.

- Kolik máš v pokladně? - Nevím.

- No tak. Naval je! - To nemůžeš, Binky. To je krádež.

Pospěš si! Dnes večer mizím odtud!

Ale jestli si ty peníze vezmeš, nebudeme moci zákazníkům rozměnit.

Odprejskni!

Nech ji, Arthure. Potřebuje je více než my.

A to bylo naposled, co jsme ji viděli.

Jak řekl Mike, naprosto neuvěřitelné.

A tolik jsme toho pro ni udělali.

Vypadni!

Myslel jsem, že jste u ní.

Soucítím s vámi.

Po tom, co jste mi řekla, cítím se v dost nepříjemné situaci.

- Předpokládala jsem to. - To není kvůli tomu.

Pravdou je, že jsem nepřišel kvůli rozvodu.

To jsem nevěděl, dokud jste se o něm nezmínila.

Ani paní Carrová, když jsem s ní mluvil.

Ani nevěřím, že by po něm toužila.

Oč tedy běží?

Zdá se, že jste se mýlila.

- Přinejmenším v jedné věci. - Jaké?

V jejím talentu.

- Slyšel jste ji někdy? - Nikdy.

- Máte štěstí. - Pak jste neslyšela o tom konkurzu.

- Pro koho? - Rodgers a Hammerstein, říkám to správně?

Dělala konkurz pro Rodgerse a Hammersteina [skladatelé]?

Do muzikálu "Jižní Pacifik" (1949).

Původní zpěvačka odešla do londýnského představení.

Ha! To musela být paráda.

Požádali ji o konkurz, když ji viděli v "Pojďme".

Co říkali?

Pár dní se nedělo nic.

Snad si chtěli poslechnout všechny.

A tak čekala...

až do minulého čtvrtku.

Haló?

Ano. To jsem já.

Rodgers a Hammerstein?

Chtějí mě?

Oba dva?

- Jste opravdu šťastná holka. - Copak to nevím?

Není tady jediná dáma, která by se nevzdala poloviny výživného,

jen aby byla na vašem místě.

Mluvil jste o nějakých dalších změnách?

Jen pár. Netýká se to všech.

- A co Krvavá Mary? - Někoho najdeme.

- Je to hezká role. - Hezká?

Taková se vyskytuje jednou za generaci.

Pro starší herečku je to sen.

Pamatujete si Sally Carrovou?

Sally Carrovou? Samozřejmě.

Byla to skutečná herečka.

- Když hrála... - Co kdyby hrála Krvavou Mary?

- Sally Carrová? - Proč ne?

Hrome! Je vůbec naživu?

A jak. Stále si zpívá jako předtím.

Pane Sawyere, byla by v tom úžasná. Opravdu.

- Kde jste ji vykopala? - Je to moje tchyně.

Měly jsme malé rozepře,

ale je to stále velkolepá dáma se zlatým srdcem.

A jako Krvavá Mary by byla jako samo nebe.

Sally Carrová jako Krvavá Mary.

- Jak se s ní můžu spojit? - Nemusíte se obtěžovat.

Zavolám svému příteli, promluví si s ní o tom.

Za těchto okolností...

nehodlám vás s tím obtěžovat.

Nevěděl jsem, jak neomluvitelně se s vámi zacházelo.

Jinak bych sem nepřišel, a neobtěžoval bych vás.

- Vy jste pan Carr, ano? - Její manžel.

Ano?

Nic.

Mohu s vámi na chvíli mluvit?

Právě jsem to chtěl navrhnout.

Dobrou noc, paní Carrová.

Co to mělo znamenat?

Původně jsem přišel se špatnou zprávou.

S touhle?

- Přišlo to před pár minutami. - Je mi to hrozně líto, pane Carre.

Děkuji.

- Odkud ji znáte? - Byl jsem v tom letadle.

Mluvil jste s ní... hodně?

Docela dost. Seděli jsme vedle sebe.

Říkala něco... proč se vrací?

Nedostala oznámení o rozvodu, pokud to máte na mysli.

- Určitě? - Určitě.

Pokud jde o ni, vracela se k vám domů.

Děkuji mnohokrát.

Pokud jde o ten nesmysl s vaší matkou...

- To nic. Vyhněte se jí, když pozná pravdu. - Díky za radu.

Důvod, proč jsem vás nezastavil...

opravdu nezastavil, byl...

že jste Binky vylíčil takový krásný úspěch,

o kterém vždy snila, no nikdy nedosáhla,

dokud jste ho jí sám nedal.

- Dobrou noc, Mikeu. - Dobrou noc, pane.

Valley 48269, prosím.

Paní Hokeová? Neznáte mě, ale letěl jsem s vaším manželem v tom letadle.

- Jdu za paní Hokeovou. - Račte dál.

Děkuji.

Můžete jít dovnitř. Očekává vás.

Děkuji.

- Pan Trask? - Paní Hokeová?

Předpokládám, že vám ukázal fotku.

Ano. Každý ji obdivoval.

Ale neřekl vám, jak je stará.

- To ne. - Nikdy to neříkal. Teď víte proč.

- Posadíte se? - Děkuji.

- Je to od vás velice laskavé. - Vůbec ne.

Ve skutečnosti za to může Eddie.

Byli jsme čtyři, kteří té noci strávili společně hodně času.

Volal nás čtyři mušketýři.

Mezi námi se vybudoval jakýsi vztah - nastálo.

A navštívíte i ostatní rodiny?

- Už se stalo. - Musely vám být vděčné.

Nejsem si tak jistý.

Proč ne?

Našel jsem lidi, jejichž životy nebyly tak jednoduché, jak se zdálo.

Nebesa! Kdo má lehký život?

- Nevím. - Váš je?

Samozřejmě, že není. Nikoho.

Binky to taky říkala. Byla jednou z mušketýrů.

Každá osamělá osoba, kterou v životě střetneme,

snaží se zbavit nějakého problému.

- Asi jo. - A časem to zvládnou.

- Všichni? - Časem jo.

Bodejť by to byl i můj názor.

Myslíte sebe?

Promiňte. Teď není čas na...

- Je to tak vážné? - Pro mě to nemůže být vážnější.

Jen pro vás?

- Co myslíte? - Ani pro vaši rodinu?

Pro mé děti ano.

A pro vaši ženu?

Do mých problémů nevidíte.

Kde teď je?

- Doma. - Zůstala doma.

Ano.

A chce zůstat doma?

Říká, že ano.

- Pochybujete o tom? - Ne.

Jen nevím, jestli chci být s ní.

I když ji stále milujete?

- Proč si to myslíte? - Jinak byste neměl žádný problém.

Janey, moje žena, zamilovala se do jiného muže.

Po 12 letech a dvou dětech, takhle skončilo naše manželství.

Stalo se to bez mého podezření...

aniž bych o tom vůbec věděl... dokud to neskončilo...

- a neřekla mi o tom. - Sama vám to řekla?

Před měsícem.

Snažil jsem se pochopit, co se stalo...

najít nějakou cestu, přijmout pravdu...

aniž bych na to už nemusel myslet.

Ale bylo to zbytečné. Nešlo to.

Přemýšlel jste o tom někdy z jejího pohledu?

Tohle je vždy ženský argument.

A tohle je zase mužský, jak se vyhnout odpovědi.

To je jiné. Kéž by nebylo, ale je to tak.

Od té doby, co jste odešel, mluvil jste s ní?

- Jednou, v telefonu. - Co říkala?

Plakala.

Vzpomínka na tuhle chybu.

Vzpomínka na někoho jiného, který bude věčně mezi námi.

Nevěřím, že bych se přes to někdy přenesl.

Jen málo mužů.

- Já vím. - Jen ty nejsilnější.

Mnoho, mnoho manželek, ale jen několik málo silných manželů.

Snad.

Omlouvám se. Neměla jsem vám to říkat.

Vypijete si něco?

Ne, děkuji.

Jak se vám zamlouval Eddie?

Docela dobře. Byl zábavný.

- Příliš mnoho žertů. - Vůbec ne.

Strávili jsme společně příjemné chvíle.

- Většina lidí ho nenáviděla. - Nevěřím.

Hlasitý, nudný, vulgární. Vždy tam, kde ho nechtěli.

To není spravedlivý popis.

- Není? - Ne.

Já si to nemyslím, takový prostě byl:

Otravný, bláznivý, jdoucí na nervy.

A po všech těch letech...

nemůžu přijít na to, jak to udělal, že jsem si ho vzala.

Samozřejmě, sama jsem byla v těch dnech trochu poblázněná...

snad jsem si myslela, jak je to zábavné, a jak sňatek s ním bude jedna dlouhá legrace.

Bylo-li to tak, mýlila jsem se.

Takže přišel den, kdy jsem začala hledat štěstí někde jinde.

- Nejdu pozdě? - Ne. Jen jsem trochu nervózní.

Už nemusíš.

- Odboč na Elm. - Dobře.

Mělas nějaké potíže?

Žádné. Odpoledne odletěl do San Franciska.

Tys mu to neřekla?

A když se vrátí? Nepůjde na policii?

Nechala jsem mu odkaz.

- Cos mu napsala? - Že odcházím. Nic víc.

Ani s kým?

Ne. Nic jiného.

Nevadí, víme, co děláme.

Nebojím se.

Kdy asi dorazíme do Chicaga?

Nevím. Nemusíme vytvořit rychlostní rekord.

- Jasně, že ne. - Mohli bychom...

sem tam někde zastavit a prohlédnout si krajinu.

To se mi líbí.

To se ti nepovede.

Uvidíme, mudrlante.

Miláčku!

Seš v pořádku?

Ještě nevím.

Udeřila ses do prámu?

Že by?

- Je ti dobře? - Je.

Dobrý den, madam.

- Můžete zaparkovat auto? - Ano, pane. Jděte rovně, vezmu zavazadla.

Děkuji.

- Lake 22000. - Je to vážné?

Možná. St. Luke?

Tady doktor Fernwood.

Pošlete sanitku do hotelu Chicagoan. Děkuji.

- Co se děje? - Sedněme si.

Jak přišla k té ráně na hlavě?

V jezeře. Ponořila se a udeřila o prám.

- Cigaretu? - Ne, díky.

- Kdy to bylo? - Minulý čtvrtek ráno.

Jo. Nuže...

myslel jsem si to.

Bez odborné prohlídky...

to zatím vypadá na krevní sraženinu na mozku.

Subdurální hematom.

Je to obvyklá příčina těchto problémů: úder do hlavy.

Jak je to možné? Dnes byla naprosto v pořádku.

- Trochu ji bolela hlava. - Já vím.

Takhle se vyvíjejí - velmi pomalu.

Budete ji muset operovat?

Budu. Teď ji připravujeme.

Došlo již k částečnému ochrnutí,

které ovlivnilo její dýchání.

- Proto nesmíme ztrácet čas. - Myslíte, že umře?

To jsem neřekl. Jde o delikátní operaci, ale velmi zřídka je smrtelná.

Co je však docela možné, a měl byste s tím počítat...

je doznívající účinek,

určitý stupeň ochrnutí.

V těchto případech je to dost obvyklé.

Bude ochrnutá?

Do jisté míry je to možné.

Ano?

Ano, doktore.

Chápu.

Je při vědomí?

Chápu.

Děkuji, doktore.

Děkuji mnohokrát.

Haló? Tady Nelson, pokoj 1267.

Můžete mi ihned připravit účet? Odcházím.

Děkuji.

Uběhl týden, než jsem pochopila,

že odešel a opustil mě.

Pak se mi zdálo, že mi je to jedno.

Na ničem nezáleželo.

Na ničem...

v tomto širém, prázdném světě.

Paní Hokeová?

Ano?

Ahoj, krasotinko.

Nudný, hloupý...

vulgární... snad pro někoho...

ale ne pro mě.

Pro mě se stal skálou.

Nic ním nemohlo otřást.

Ani jeho láskou ke mně.

Od něho jsem pochopila, co je to opravdová láska.

Nešlo o křehkou náklonnost,

kterou jste mohl zničit pýchou,

marností nebo sebelítostí.

To je pro děti.

Pro mládež.

Ale skála je stejně silná jako samotný život.

Nezničitelná a věčná.

Mohu si zavolat?

Zajisté.

Meziměsto?

Chtěl bych paní Traskovou,

Prairie 4267, Midland City, Iowa.

Na účet volaného.

Tady Trask.

Valley 48269.

Správně.

Zvoní.

Neodpovídá.

Vyšla ven.

- Tak? - Vždyť je skoro půlnoc.

Svatá dobroto.

- Nechápu to. Kde jsou děti? - Haló?

- Haló, Dave? - To nejde... Haló?

Haló, Dave? Haló?

Haló, Janey?

- Kdes byla? Na střeše? - Dobře víš,

- že se večer sprchuji. - Telefon zvonil...

Ve sprše? O půlnoci?

Jasně, zlato. Už jsi zapomněl?

Nepamatuješ se?

Jo. Jistě.

Jak se máš?

Jsme v pořádku. A ty?

Taky.

Co děti?

Už jsem ti říkala. Jsou v pohodě.

Výborně.

Co se děje?

Přemýšlel jsem...

o nás dvou...

pokud ti to nevadí...

- Nastup do letadla. - Co?

Nečekej na vlak.

- Přiletím, Janey. - Pospěš si, miláčku.

- Hned. - Dej mi vědět, jakým poletíš.

Dám. Chytím první letadlo.

Jen nečekej na vlak.

Budeme na tebe čekat.

Víš, kterým přiletíš?

Ani nechceš vědět proč?

Přijdu tě s děvčaty uvítat.

Překlad a úprava anglických titulků >il classico< 2019.