Original subtitles

Vím, co si říkáš.

Thor je v kleci, jak se to stalo?

Někdy se musíš nechat chytit,

abys získal jasné odpovědi.

Je to dlouhý příběh, ale ve zkratce jsem tak trochu hrdina.

Nějakou dobu jsem strávil na Zemi.

Bojoval s roboty a tu planetu párkrát zachránil.

Pak jsem napříč vesmírem hledal nějaké

kouzelné barevné kameny nekonečna. Nic jsem nenašel.

Za to jsem ale narazil na stopy po ničení.

Na stopy po smrti,

které mě zavedly až do téhle klece,

kde jsem potkal tebe.

Myslíš, že tu budeme ještě dlouho?

Thor, syn Ódinův.

Surtur, syn... běhny. Ty ještě žiješ?

Já myslel, že tě můj otec zabil někdy před půl miliónem let.

Já nemohu zemřít.

Ne, dokud nenaplním svůj osud a nezničím tvou vlast.

To je zvláštní, že to zmiňuješ,

protože teď mívám děsné noční můry.

Ásgard celý v plamenech podléhá zkáze a ty,

Surture, v nich pokaždé jsi.

A pak jsi uzřel Ragnarok.

Pád Ásgardu.

- Vyplněné proroctví... - Hele, počkej.

Nějak se to se mnou točí.

Ale jinak mám pocit, že si rozumíme.

Dobrá, takže Ragnarok.

O tom mi pověz.

Můj čas přichází. Až mou korunu ošlehne Věčný plamen,

tak se vrátím ve své plné síle, rozkročím se nad horami,

a svůj meč zabořím do srdce Ásgardu.

Počkej. Chviličku.

Přísahám, já za tohle nemůžu. Točí se to samo.

Vážně promiň.

Tak si to ujasníme, jo?

Ty hodíš svou korunu do Věčného plamene,

a v tu chvíli budeš velký jak dům?

Jako hora!

Do Věčného plamene, který střeží Ódin pod zámkem na Ásgardu?

Ódin na Ásgardu není.

Kvůli tvé nepřítomnosti zůstal trůn bezbranný.

Tak a kde ji máš, tu korunu?

Toto je má koruna, zdroj mé moci.

Tak to je koruna? Já myslel, že to je obočí.

Je to koruna.

Každopádně mi to zní tak, že Ragnaroku zabráním,

když ti servu tu věc z hlavy.

Ragnarok už dávno začal.

A ty mu nezabráníš.

Já jsem zkázou Ásgardu,

tak jako ty. Všichni budou trpět, všichni shoří!

To je síla.

Jako upřímně, vidět tě narůst

a spálit celou planetu by byl spektákl.

Ale budu si muset vybrat variantu B.

Přetrhat tyhle řetězy,

strhnout ti z hlavy tu parádu, a uložit ji v pokladnici na Ásgardu.

Ragnaroku nemůžeš zabránit.

Proč bojuješ?

Protože to hrdinové dělají.

Promiň, blbě jsem si to načasoval.

A teď!

Učinil jsi fatální chybu, Ódinsone.

Já stále činím fatální chyby.

Zatím všechno vychází.

Heimdalle, dlouho jsem se neozval,

ale zrovna teď bych potřeboval zmizet.

Heimdalle?

Heimdall byl pitomec.

Mohl tady klidně zbohatnout.

Práce to není snadná, ale má svoje výhody.

Bifrost mi dává přístup ke všemu, co devatero světů nabízí.

Beru si vše, co se mi zlíbí.

Hleďte!

Mé věci.

V oblibě mám zejména tyto dvě.

Vytáhl jsem je z místa na Midgardu zvaném Texas.

Mají i jména. Niči a Tele.

Jejich použití ze mě činí...

ničitele.

Heimdalle, no tak.

Zůstaň.

Heimdalle?

Docházejí mi nápady!

Heimdalle?

Skurgi...

Není to důležité?

Teď něco uvidíte, děvy.

T H O R R A G N A R O K

Děvy!

Vida, vida, vida.

Koho pak to čerti nesou.

Dík, žes mi odehnal společnost

a zaneřádil pracoviště slizem.

A ty jsi kdo?

Nevzpomínáš si?

Jsem Skurge. Bojovali jsme spolu na Vanaheimu.

Jasně.

Kde je Heimdall?

Ten zrádce? Nikdo neví. Prchá před hněvem trůnu.

Zrádce?

Jo. To víš, Ódin nařkl Heimdalla z nedbalosti.

A ten utekl před soudem.

Chytat chlapa, co vidí všechno ve vesmíru, je těžký.

Počkej, kampak? Musím ohlásit tvůj příchod.

Co to sakra je?

Bratře...

je po všem.

Život mě opouští.

Pošetilče, pročs neposlouchal? - Odpusť mi!

- Lady Sif, pomozte! - Pomozte někdo!

Odpusť mi mé zlé skutky.

- To nic, drž se. - Omlouvám se.

To, že jsem chtěl podrobit sobě zemi.

Byl bys dobrý vládce.

A moc mě mrzí ta věc s Teseraktem.

Neuměl jsem si pomoci.

- Jsem šejdíř. - Ano.

Odpusť mi, že jsem tě kdysi proměnil v žábu.

Byl to báječný fór.

Vskutku to bylo k popukání.

Jsi spasitelem Ásgardu.

Vyprávěj můj příběh. Nech mi postavit sochu.

Postavíme ti obří.

Ať mám na ní přilbu. Tu se zahnutými rohy.

Spravím otce o tom, cos tu dnes vykonal.

Nedělal jsem to pro něj.

Nedělal jsem to...

pro něj.

Ne!

Loki těžkým zraněním podlehl.

Položil svůj život za ty naše.

Směle odrazil ty nechutné elfy,

a zajistil nám mír.

Loki, můj synu.

Před mnoha zimami jsem tě nalezl na tom promrzlém bitevním poli.

Nicméně toho dne jsem v tobě ještě neviděl spasitele Ásgardu, ne.

Byl si pouze malý chlapec, mrazem promodralý,

jenž zahřál starého blázna u srdce.

Bravo. Bravo.

Otče.

A sakra.

Můj syn Thor se navrátil. Vítej, hochu můj.

Zajímavá hra. Jak se jmenuje?

Tragédie Lokiho z Ásgardu.

Náš lid na něj nechce zapomenout.

To by neměl. Ta socha se mi líbí.

Dělá ho lepším, než ve skutečnosti byl.

Vypadá méně záludný a slizký, řekl bych.

Víš, co je tohle?

Suturova lebka. To je strašlivá zbraň.

Prokaž mi laskavost, dej ji pod zámek,

aby se z ní nestal ohnivý démon, jež zničí celou planetu.

Díky, drahá.

Takže ty se teď vracíš na Midgard?

Ne.

Poslední dobou mě trápila noční můra.

Každou noc jsem viděl zkázu Ásgardu.

Byl to jen hloupý sen. Pouhý důkaz přebujelé fantazie.

Dost možná.

Ale pak se rozhodnu to prošetřit.

A co nenajdu. Devíti světy zmítá chaos.

Nepřátelé Ásgardu se šikují, plánují náš pád,

zatímco ty, Ódin, ochránce devíti světů,

tu sedíš v županu a mlsáš hrozny.

Respektuji tím svobodu našich sousedů.

Ano, ovšem. Svobodu být zmasakrován.

Ano, a navíc mám plné ruce práce.

S divadlem. Schůze správní rady,

schůze rady bezpečnosti.

- Vážně chceš, abych to udělal? - A co?

Jak víš, Mjolniru nezabrání nic, aby se mi vrátil do ruky.

Ani tvá hlava.

Přišel jsi o rozum?

Za tohle budeš popraven.

Tak na viděnou po smrti. Bratře.

Dobrá, jak chceš!

Hleďte!

Thor... Ódinson!

Měl jsi jediný úkol.

Jediný!

- Kde je Ódin? - Ty ses prostě musel vrátit, že jo?

Bylo nám tu fajn bez tebe.

Ásgard prosperoval, všechno jsi zvoral.

- Zeptej se... - Kde je otec? Zabils ho?

Měl jsi, co jsi chtěl. Tu svoji nezávislost...

Tak jo! Já vím přesně, kde je!

DOMOV DŮCHODCŮ

Přísahám, že jsem ho nechal zde.

Tady na chodníku, nebo v té budově, co demolují?

- Bezva plán. - Jak jsem to měl vědět?

Do budoucna nevidím, nejsem vědma.

Ne? Tak proč se tak oblékáš?

- Hele. - Jak to, že jsi to přežil?

Viděl jsem tě umírat.

- Truchlil jsem, slzy ronil. - Jsem poctěn.

Ahoj. Mohly bysme se s váma vyfotit?

Jo, jistě.

Začni přemýšlet, kde je.

Škoda, že vám dala Jane kopačky.

To ne ona mně.

Já jí. Dali jsme si je vzájemně.

- Co to je? Co to děláš? - To nejsem já.

Loki?

Thor Ódinson.

Hromovládce.

Svůj deštník můžeš odložit.

Tak Země má i čaroděje?

Preferuji označení Mistr mystických umění.

Nu, čaroději.

Kdo jsi a co já s tím?

Já jsem doktor Steven Strange a mám na tebe pár otázek.

Posaď se.

Čaj?

- Já čaj nepiji. - A co tedy?

Čaj ne.

Nuže, vedu si seznam individuí z jiných světů,

která by mohla znamenat hrozbu pro náš svět.

Tvůj nevlastní bratr Loki je jedním z nich.

I to je možné.

- Tak proč jsi ho sem bral? - Hledali jsme mého otce.

Takže kdybych ti řekl, kde je Ódin,

vrátili byste se promptně na Ásgard?

- Promptně. - Skvělé. Pak ti pomohu.

Věděl jsi, kde je. Proč jsi mě nezavolal?

Musím tě zpravit, že si nepřál být vyrušován,

tvůj otec zůstává v exilu dobrovolně.

A nedisponuješ telefonem.

Ne, nedisponuji tímto, ale mohls poslat elektronický dopis zvaný e-mail.

- Jo. Ty máš počítač? - Ne. Na co?

No to nic. Exil mého otce se ruší, takže mi pověz, kde je,

- a já ho vezmu domů. - Moc rád. Je v Norsku.

Jen se kouknu, zda tohle zaklínadlo nevyžaduje ásgardské modifikace.

Ne.

To nepotřebujeme.

Mohl bys toho nechat?

Jen je třeba... jeden z tvých vlasů.

Hele, něco si ujasníme. Na moje vlasy se nesahá.

Mohli jsme to sejít.

Čeká na tebe.

Dobrá.

- A nezapomeň si tu deštník. - No jo.

Promiň...

Ještě bys mi měl vrátit bratra.

No jo, pravda.

Už půl hodiny pořád jen padám!

Od teď ho snad zvládneš.

Jo, ovšem. Mockrát děkuji za pomoc.

- Zlom vaz. - Zvládneš mě?! A ty jsi kdo?

- Loki. - Myslíš, že jsi nějaký kouzelník.

Já ti dokážu, že jsi jen druhořadý...

No nic, sbohem.

Otče.

Vidíš to tady?

Je tu nádherně.

To jsme my, otče.

Moji synové.

Už vás očekávám.

Ano, přišli jsme tě vzít domů.

Domů, ano.

Vaše matka, ona mě volá.

Slyšíte ji?

Loki, přestaň kouzlit.

Trvalo mi dlouho, než jsem tvou kletbu zlomil.

Frigga by na tebe byla pyšná.

Posaďme se, moc času mi nezbývá.

Vím, že jsme tě zklamali, ale můžeme to napravit.

To já selhal.

Je to tady.

Ragnarok.

Ne, tomu jsem zabránil. Surtur zhynul mou rukou.

Ne. Už to začalo. Ona se blíží.

Síla mého života ji držela zpět, ale můj čas nadešel.

- Nedokážu ji věznit déle. - Otče, kdo je ta žena?

Bohyně smrti.

Hela.

Prvorozená.

Tvá sestra.

Má co?

Její kruté chutě nelze nijak krotit.

Nešlo ji zastavit. Proto jsem ji uvěznil.

Uzamknul.

Svou moc čerpá z Ásgardu.

A až se tam dostane, bude její síla... bezmezná.

Ať je to kdo chce, tak společně ji zvládneme.

- Postavíme se jí společně. - Ne.

Já už vykročil jinou cestou.

Musíte tomu čelit sami.

Miluji vás, synové moji.

Pohleďte.

Na toto místo nezapomeňte.

Na domov.

Bratře...

To ty jsi tím vinen.

Takže skonal.

Škoda, ráda bych to viděla.

Ty budeš Hela.

- Já jsem Thor, syn Ódinův. - Vážně?

Nevypadáš jako on.

Možná bychom se mohli nějak domluvit.

Ty jako on mluvíš.

- Poklekněte. - Jakže prosím?

Kleknout.

Před svou královnou.

Tak to těžko.

To není možné.

Zlato, ty nemáš ani ponětí o tom, co je možné.

- Vezmi nás zpět! - Ne!

Loki!

Co jsi zač?! Co udělala s Thorem?!

Já jsem Hela.

Já tu jen zametám.

Vypadáš jako chytrý hoch, který by rád přežil.

A který by chtěl práci.

Seš bojovník, nebo seš žrádlo?

Jenom procházím.

Je to žrádlo! Na kolena.

Ten je můj.

Počkat!

Počkat.

Je můj. Jestli ho chcete, musíte projít skrze mě.

Ale vždyť už ho máme.

No tak dobrá. Tak já projdu skrze vás.

Další žrádlo.

Díky.

Šroťák 142, žádám o audienci u šéfa.

Mám pro něj něco extra.

Hej! Kam mě to vezeš?!

Odpověz mi!

Hej! Jsem Thor, syn Ódinův, a musím zpátky na Ásgard!

Hluboce se omlouvám, Výsosti.

Doslechla jsem se, že snad nevíte, kdo jsem.

Já jsem Hela. Ódinova prvorozená.

Velitelka ásgardských legií,

právoplatná následnice trůnu a Bohyně smrti.

Můj otec zemřel.

Princové též. Není zač.

Kdysi jsme vládli kosmu neomezenou mocí,

a nikdo naši svrchovanost nezpochybňoval. Avšak Ódin ovládl jen devět světů.

Našim osudem je ale podrobit si všechny ostatní světy.

A ten osud já naplním.

Poklekněte přede mnou

a rázem povstanete jako slavní dobyvatelé.

Ať jsi, kdo jsi, ať jsi učinila cokoli...

ihned se vzdej, jinak nebudeme mít slitování.

Ať jsem, kdo jsem? Poslouchal jsi, co tady říkám?

Tohle je poslední varování.

A já myslela, že mě tu uvidíte rádi.

Fajn.

Tohle mi chybělo.

I tak je to hanba.

Dobří vojáci umírají zbytečně.

Jen proto, že nevidí do budoucna.

Smutné.

Hele, ještě žije.

Změnil's názor?

Vrať se zpátky do díry, ze které jsi vylezla.

Odporná pekelnice!

A teď se podíváme do mého paláce.

Neboj se, neb jsi byl nalezen.

Jsi doma a už není cesty zpět.

Odtud se nikdo nedostane.

Ale kde to vlastně jsi?

Odpověď zní...

Sakaar.

Obklopen kosmickými branami

žije Sakaar na hranici známého a neznámého.

Je to odkladiště všech ztracených a nemilovaných věcí.

Jako jsi ty.

Ale tady na Sakaaru jsi důležitý.

Tady máš hodnotu. Tady jsi milován.

Co to sakra je?

A nikdo tě nemiluje víc než Velmistr.

Jediný a původní. První ztracený a první nalezený.

Stvořitel Sakaaru a otec Turnaje šampiónů.

Býval jsi ničím, ale teď jsi něčím.

Teď jsi majetkem Velmistra.

Gratuluji. S Velmistrem se setkáš za pět sekund.

Připrav se.

Připrav se.

Setkáváš se s Velmistrem.

- Je báječný. Je to muž? - Je to muž.

Zbožňuju, když mě navštívíš, 142.

Vozíš mi jen to nejlepší. Vždycky když tady s Topaz mluvíme

o 142, co vždycky říkám?

- Ona je... začíná to na N. - Šmejd.

Ne. Šmejd ne.

Mám pocit, že jí chceš nadávat.

- To nezačíná na N. - Nalitá.

Omlouvám se. Nej.

Chtěl jsem říct "nej".

Přivezla mi mého milovaného šampióna.

- To říkáš vždycky, když je tady. - Koho jsi mi přivedla dnes, pověz.

- Vyzyvatele. - Cože?!

Musím blíž.

Podívat se z blízka. Můžeš mě vzít blíž, díky.

Vyplaťme ji.

Počkejte chvilku. Já nejsem na prodej!

- Vida, vzteká se nám. - Chci 10 000 000.

- To leda tak ve snu. - Pro boha živýho, převeď jednotky.

- Za to mi zaplatíš. - Ne, za to zaplatí oni mně.

A teď mi něco pověz...

- Co jsi zač? - Já jsem Thor, Hromovládce!

Dobrý. Hrom jsem teda neslyšel, ale to na těch prstech byly jiskry?

- Našli jsme tvýho bratrance. - No fajn.

Pojď se mnou. Tohle se ti bude líbit.

Á, tady je. Nazdar.

Nemohli jsme tě najít, schovával ses?

Čau.

Takže...

- Odpusť mi. - Carlo...

- Jsi zproštěn... - Děkuju.

Jsi oficiálně zproštěn... života.

Pomoz mi.

Můj ty bože!

Šlapu do toho. Šlapu do toho.

Páni.

To je ale smrad.

- Co to tak páchne? - Spálenej buřt.

Zapomínám na vychování. Zapomněl jsem se řádně představit.

Následuj mě.

Já jsem Velmistr.

Předsedám menší harlekinádě zvané Turnaj šampiónů.

Proti své vůli se v ní ničí bytosti ze široka daleka

a ty, můj příteli, jsi zřejmě nový člen souboru. Co ty na to?

Nejsme přátelé a ty tvoje hry jsou mi ukradený. Vracím se na Ásgard.

Kam že to? 1, 2, 3, 4.

A tak jsem ho pustil.

Loki? Loki!

Loki.

Pojď sem.

Loki!

- Co je? - Tys přežil.

- Ovšem, že jsem přežil. - Co tady děláš?

Co asi tak myslíš,

dřepím v tomhle blbým křesle! Kde máš křeslo ty?!

- Mně žádný nedali. - Tak mě dostaň z tohohle!

- Nemůžu. - Já se s tím chlapem spřátelil.

- Říká si Velmistr. - Je to magor.

Seznámil jsem se s ním před pár týdny.

- Před pár týdny? - Ano.

- Já sotva přistál. - Co si to šuškáte?

Tady plyne čas úplně jinak.

Na jiných světech bych byl stár milióny let.

Ale zde, na Sakaaru...

No nic.

Ty znáš tohoto...

- Říkáš si Hromolord? - Hromovládce. Řekni mu to.

V životě jsem toho chlapa neviděl.

- Je to můj bratr! - Nevlastní.

- Umí alespoň trochu bojovat? - Sundej mi to z krku,

a já ti to předvedu.

To je výborný, on mi vyhrožuje. Jiskřičko.

Hele, poslouchej. Chceš zpátky na Ás... Ásberg?

Ásgard!

Vyzyvatel, jež porazí mého šampióna, získá zpět svou svobodu.

Fajn! Stačí mi jen ukázat, komu mám nakopat zadek!

Vyzyvatel jedna radost! Zadek ti ukážem hnedle, ty lumpe.

Loki!

Hej, hej, hej. Uklidni se. Klídek.

Tady jsem. Hromada šutrů. Mávám ti. Tady.

Jo, vlastně jsem spíš věc, bytost.

Jmenuji se Korg, a jsem tu něco jako velitel.

Jsem kámen, jak vidíš, ale nenech se tím zastrašit.

Nemusíš se mě bát, pokud tedy ovšem nejsi nůžky.

To byl fór na kámen-nůžky-papír.

Tohle je můj hodně dobrej kámoš.

Mick, je to hmyzák a místo rukou má meče.

- Ty jsi Kronan, že jo? - Jo, to jsem.

Kde ses tu vzal?

Zkoušel jsem udělat revoluci, ale natiskl jsem si málo letáků,

takže skoro nikdo nedorazil. Kromě mojí mámy a jejího přítele, toho blba.

A za trest mě poslali sem dělat gladiátora.

Zradila mě špatná propagace. Smůla.

Ale začínám připravovat další revoluci.

Nevím, jestli tě takový věci zajímají.

Měl bys na to náladu?

- Kde ses tu... - No jo, tady je to celý kruh.

Ale ne normální kruh. Je to začarovanej kruh.

- To vůbec nedává smysl. - Tady nic nedává smysl.

Jediný, co tu dává smysl, že tu nic nedává smysl.

Už někdo bojoval s Velmistrovým šampiónem?

Jo, Doug.

Dougu?! Doug je tuhej. Jasně.

Každej, kdo bojuje s Velmistrovým šampiónem, vytuhne.

A co ty? Jsi z kamení?

Jo, ale štípu se. Vidíš, další je fuč.

Já jsem v těch menších soubojích, jen rozhicuju dav a tak.

- Počkat, nebudeš s ním bojovat, ne? - Jo, budu.

Budu a zvítězím. Pak odsud zmizím navždy.

Přesně to samý říkával i Doug. Tak zatím, novej Dougu.

To si mě nikdo nepamatuje?

To nikdo nezná naši historii?

Vidíš tu faleš?

Poháry a slavnosti?

Mírové dohody?

Ódin, pyšně vládl světům,

jež si nezasloužil.

Byli jsme nezastavitelní.

To já pro něj dobývala a budovala ásgardské impérium.

Jeden po druhém světy padly.

Ale pak, jen proto, že moje ambice přerostly ty jeho,

mě vykázal

a zamknul do klece jako nějakou bestii.

Ale před tím byli ásgardští válečníci ctěni.

Jejich těla byla pohřbívána zde pod palácem.

- Ódinovy poklady. - Falešné.

Jako většina toho tady.

Slabé.

Je menší, než bych čekala.

Tohle není zlé.

Ale tohle...

Věčný plamen.

Chceš vidět, jak vypadá opravdová moc?

Fenrisi, miláčku, co ti to udělali.

Z Věčného plamene znovu se zroďte!

Tak jsi mi chyběl.

Vy všichni.

Ódine, kéž najdeš své místo v síních Valhally.

Nejodvážnější na věky.

Nebudem truchlit, ale radovat se. Pro ty, jež zemřeli hrdinnou smrtí.

Bolí to, že jo? Když ti někdo lže.

Když ti říkají, že jsi někdo, a pak zjistíš, že je to výmysl.

Nemyslel sis, doufám, že za tebou přijdu osobně.

Tohle vězení je nechutný.

Znamená to, že nechceš mou pomoc?

Nemůžu ohrozit své postavení u Velmistra.

Trvalo mi dlouho si získat jeho důvěru.

Je to magor, ale někdy si dá i říct.

Můj návrh je: přidej se ke mně

a k Velmistrovi

a pak možná časem se mu stane nehoda a pak...

ty a já...

Nechceš se doufám vrátit zpátky, že ne?

Naše sestra zničila tvé kladivo jako kus skla.

Je silnější než my oba.

Silnější než ty. Nemáš žádnou šanci.

Rozumíš tomu, co ti tu říkám?

Fajn.

Takže budu na všechno zase sám. Tak jako vždycky.

Nemůžeš něco říct?

Řekni něco?!

A co ti na to mám říct?

Zfalšovals vlastní smrt.

Uchvátil trůn, obral Ódina o moc, vysídlil ho na Zemi, aby umřel,

a vypustil Bohyni smrti.

Řekl jsem dost, nebo chceš popsat víc než poslední dva dny?

Poslyš, já toho jeho šampióna, o kterém pořád mele, ještě neviděl,

ale prý je neslýchaně surový.

Vsadil jsem si proti tobě pořádnou sumu.

Tak mě nezklam.

Ztrať se, duchu!

A je v tahu.

Fuj tajbl!

Na tomhle jsou furt něčí vlasy a krev! Nechutný!

Nemůžete po sobě ty zbraně omejt, když skončíte? Hrozný čuňata.

Hele, Thore...

Co velký dřevěný vidle?

- Ne. - Jsou celkem na prd,

teda pokud nebojuješ se třema upírama v jedný lajně.

Nejlepší by bylo mít zpátky kladivo.

- Kladivo? - Jo. Bylo boží.

Ukováno z kovu ze srdce umírající hvězdy.

A když jsem ho velmi rychle roztočil, mohl jsem létat.

- Lítals na kladivu? - Ne, já jsem na něm nelítal.

- Tak jsi na něm rajtoval? - Ne, jak jsem ho držel a roztočil,

- tak mě to zvedlo... - Nekecej, ty sis ho roztočil?

Kladivo! Roztočil jsem kladivo.

To mě zvedlo a já létal.

Vždy, když jsem ho hodil,

se ke mně zase vrátilo.

Zní mi to, jako bys s tím kladivem navázal intimní vztah.

A jeho ztráta je srovnatelná pouze se ztrátou milované osoby.

To jsi řekl moc hezky.

Říkám, že jsou moje.

Vidíš, tahle mě sem dostala.

No jo, Šroťák 142. Na Ásgarďany si musíš dávat majzla.

Nechtěj vytuhnout.

Na Ásgarďany?

Hej... Hej!

Hej.

Už žádný elektrošoky. Chci si jen promluvit.

Ásgard je v ohrožení.

Bože můj, ty jsi Valkýra.

Když jsem byl malý, tak jsem toužil být Valkýra.

Ale pak jsem zjistil, že jste ženy.

Ne že by na ženám bylo něco špatného.

Miluju ženy.

Někdy možná až moc.

Ale nijak úchylně, spíš je chovám v bezmezné úctě.

Myslím, že je skvělé, že máme elitní jednotku žen válečnic.

Už bylo na čase.

- Skončil's? - Hromolorde! Jsi na řadě!

- Prosím pomoz. Potřebuju tě. - Pa.

Pak jsi buď zrádkyně nebo zbabělec,

neboť Valkýry přísahaly věrnost trůnu.

Dobře poslouchejte, Výsosti.

Tohle je Sakaar, ne Ásgard. A já jsem Šroťák, ne Valkýra.

Odtáhněte ho k lazebníkovi!

A tady odtud nikdo nezdrhne.

Takže tu stejně zdechneš.

Teď se nehejbej. Poslední dobou se mi trochu třesou ruce.

U Ódinova vousu, mé vlasy neostříháš. Jinak zakusíš hněv mocného Thora!

Prosím, pane, nechte mi ty vlasy.

Prosím, ne. Ne!

Jejda, vás ale je!

To je šou, to je noc, kdo se baví?

Vítejte, jsem váš hostitel.

Prosím potlesk pro všechny naše druhořadé soutěžící,

kteří dnes zemřeli hrozivou smrtí. Měli smysl pro fair-play.

To je šou, to je noc.

Proto jste sem přišli, tak jako já.

A nyní bez dalších okolků zlatý hřeb večera.

Je tu s námi poprvé, ale vypadá celkem slibně.

V rukávu má jistě pár triků.

Víc už neřeknu, nechám to na vás.

Dámy a pánové, představuji vám... Hromolorda.

Koukněte mu na prsty, občas jiskří.

Dobrá, je to tu. Teď přivítáme mýho chlapíka.

Jde na scénu...

Je to běs. Co o něm můžeme říct?

Je unikát. Nikdo se mu nevyrovná. Já osobně pro něj mám slabost.

Je neporažený.

Je úřadující...

obhájce titulu.

Dámy a pánové, přichází...

Váš neuvěřitelný...

Hulk! Hulk!

Jo!

Z týhle planety musím pryč.

Co, co, co? Kampak?

Hej! My se známe!

Je to kolega z práce!

Kdepak jsi byl? Všichni tě měli za mrtvého.

Hodně se toho od posledně událo.

Přišel jsem o kladivo.

Jako včera, víš. Byl to celkem pech.

Loki! Loki je naživu, věřil bys tomu? Je támhle nahoře. Loki, koukni, kdo tu je!

Nevěřil bych, že to řeknu, ale jsem moc rád, že tě vidím.

Bannere! Hej, Bannere!

Ne Banner, jenom Hulk.

No tak.

To jsem já.

Thor!

Jsme kámoši. To je úlet. Nechci ti ublížit.

Co?

Hej, vazoune...

je čas jít do hajan.

Jen klid. Je čas jít do hajan.

Už ti nebudu ubližovat. Ani nikdo jiný.

Jo! Přesně takový to je!

Jsem velký fanda zápasů.

Tak fajn. Po zlým.

Já vím, že jsi tam uvnitř, Bannere. Dostanu tě ven!

Co to s tebou je?

Děláš mi ostudu. Vždyť jsem jim řekl, že jsme přátelé!

Blesky! Blesky! Blesky!

Blesky! Blesky! Blesky!

Další den, další Doug.

Co je to za hluk?

Prostý lid se nám tak nějak bouří.

Bojovníci odboje se snaží rozrazit hlavní bránu.

Pověz mi o sobě, Skurgi.

No, můj táta byl kameník, moje máma...

Zastav. Na to jsem se neptala. Myslím, jaké máš ambice?

Chci jen... dostat šanci ukázat, co umím.

Tak uznání. Když jsem byla mladá, každý velký král měl Mistra popravčího.

Nejenom k popravování, ale i k prosazování své vize.

Ale hlavně... k popravování. I tak to byla velká čest.

Já byla Ódinův Mistr popravčí.

A ty...

budeš můj Mistr popravčí.

A nyní si podrobíme celý kosmos.

Skurgi, kde je ten meč?

Ten meč je klíč k otevření Bifrostu.

Ti lidé, které jsi zmínil. Ti, co stále vzdorují...

pochytat a přivést.

S dovolením.

Je mi líto.

Ty potvory jsou všude.

Pojďte.

Zde budete v bezpečí.

Jsme v poho?

Hulk ve vířivce.

- Jak dlouho tu takhle jsi? - Jak takhle?

No takhle? Velký, zelený. Hloupý.

Hulk vždycky Hulk.

Jak ses sem dostal?

- Vyhrál. - Nepodváděl's?

Měl jsi na sobě tohle, když jsi vyhrál?

Jak jsi sem doletěl?!

- Quinjet. - Ano. Kde je ten quinjet teď?

No, seš... nahej. Pořádnej naháč.

To z hlavy jen tak nedostaneš.

Jo. Jo! Dostanu nás odsud.

Z tohohle nechutnýho místa.

Ásgard se ti bude líbit.

- Je obrovský, zlatý, září. - Hulk zůstat.

Ne, ne. Můj lid mě potřebuje na Ásgardu.

- Musíme zastavit Ragnarok. - Ragnarok?

Předpovězenou smrt mé domoviny. Konec všech a konec všeho.

Když mi pomůžeš vrátit se na Ásgard, pomůžu ti vrátit se na Zemi.

Země nesnášet Hulka.

Země miluje Hulka. Zbožňuje. Jsi jeden z Avengers, jeden z týmu.

Jsi náš kamarád. A kamarádi si pomáhají.

- Ty Bannerův kámoš. - Nejsem jeho kámoš, mám radši tebe.

- Bannerův kámoš! - Ne, jeho rád nemám.

Je jen samá čísla, věda a tak.

- Thor jít, Hulk zůstat. - Fajn.

Buď si tu. V tý díře. Je odporná mimochodem.

Ta rudá a bílá. Neladí to. Je to hnus.

- Rozmázl tě. - Tys nic nerozmázl.

- Já tě rozmázl. - Já tebe.

- Jo, jasně. - Mimino.

- Cože? - Dítě!

Magore, ty seš dítě!

- Thor jde. - Jo, taky že jdu.

Thor jít zas.

Thor doma.

- Hulk trénovat. - Bezva. Bav se.

- Čau, vazoune. - Vzteklina.

- Kampak se chystáš? - Vyhrát.

Heimdalle, já vím, že mě vidíš.

Musíš mi pomoci.

Nechť zřím co ty.

Vidím tě, ale jsi moc daleko.

- Co se tu děje? - Pojď se podívat sám.

Přeživší odvádím do útočiště v pevnosti našich předků.

Pokud obrana padne, naší jedinou nadějí bude Bifrost.

Ty hodláš evakuovat Ásgard?

Tady moc dlouho nevydržíme.

Svou moc čerpá z Ásgardu a každým dnem sílí. Pojďte.

Hela je nenasytná. Dovolíme-li jí odejít, pozře devět světů a pak celý kosmos.

- Potřebujeme tě. - Dělám na tom.

Zatím asi nevím, kde jsem.

Jsi na planetě, obklopené branami. Jednou proleť.

- A kterou? - Tou velkou.

- Thor smutný. - Zmlkni.

Thor smutný!

Nejsem smutný, ty magore!

Jsem naštvanej!

Zuřím! Přišel jsem o otce!

O své kladivo!

- Fňukáš. Jsi jako dítě. - A ty mě neposloucháš!

- Nekopat! - A taky jsi špatný kamarád.

- Ty špatnej! - Víš, jak ti říkáme?

- Říkáme ti hloupý Avenger. - Ty malý Avenger!

- Tobě snad hrabe?! - Jo.

Měls pravdu, na Zemi tě nesnášej.

Mrzí mě, co jsem řekl.

Ty nejsi hloupý Avenger. Nikdo ti tak neříká.

To nic.

Ale nemůžeš jen tak házet po lidech štíty.

Málem jsi mě zabil.

Promiň. Pořád se jenom vztekám. Hulk pořád, pořád vzteklej.

Já vím, jsme stejní, ty a já. Blázni s horkou hlavou.

Jo, stejní. Hulk jako oheň, Thor jako voda.

- Spíš oba jako oheň. - Hulk jako opravdový.

Hulk jako běsnící požár. Thor jako doutnající uhlík.

Hulku, potřebuju s něčím pomoct.

Vzteklina.

Co blbneš? Co...

Jen tupci nedojde, že když se někdo schovává

na druhým konci vesmíru, že chce mít klid.

- Musíme si promluvit. - Já o ničem mluvit nemusím.

- Ať nikam neodejde. - Zůstaň.

- Zůstaň, prosím. - Prosím.

Dobrá.

Uděláme to takhle.

Budu poslouchat...

dokud tohle nevypiju.

Ásgard je v nebezpečí. Lidé umírají. Potřebuju tvou pomoc...

Páni.

A šlus. Čau.

Ódin je mrtev.

Hela, Bohyně smrti, obsadila Ásgard.

- Je-li Hela zpět, pak je Ásgard ztracen. - Já ji zastavím.

- Ty sám? - Ne. Dávám dohromady tým.

- V něm já, ty a vazoun. - Ne. Ne tým. Jenom Hulk.

- Já a ty. - Já myslím, že jen ty.

Prosím, poslouchej. Valkýry jsou legendy, elitní válečnice Ásgardu,

jež přísahaly věrnost trůnu.

Nenechám se zatáhnout do další Ódinovy rodinné hádky.

- Co tím chceš jako říct? - Tvá sestra.

Čerpá moc z Ásgardu jako ty.

Když se vymkla Ódinovy kontrole, zabila všechny a chtěla obsadit trůn.

Tvůj otec poslal Valkýry, aby ji zahnaly zpět.

Já jsem přežila jen proto...

Hele, já už jí jednou čelila, když jsem věřila v trůn.

A přišla jsem o všechno. Ásgard je prohnilý.

Ten trůn, tajnosti, všechno to pozlátko.

Souhlasím.

- Nesahej na mě. - Je to pravda.

Proto jsem odmítl následnictví,

ale tady nejde o korunu. Jde o náš lid, a ten umírá.

Je to i tvůj lid.

Zapomeň.

- Jako já. - Tak jo.

- Fajn. - Fajn.

- Díky. - Za co?

Za tohle.

Tos nečekala, co?

Teď to vypnu... To je lepší.

Zůstaň tady a zotročuj lidi pro toho úchyla.

Dál chlastej, schovávej se,

ale já...

jsem zvyklý svým problémům čelit a neutíkat před nimi.

Protože to hr...

Protože to hrdinové dělají.

Kamarád zůstat!

Jo.

No tak.

Vítejte. Proveďte aktivaci hlasem.

- Thor. - Přístup zamítnut.

- Thor, syn Ódinův. - Přístup zamítnut.

- Hromovládce. - Přístup zamítnut.

- Nejsilnější Avenger. - Přístup zamítnut.

- Nejsilnější Avenger! - Přístup zamítnut.

Štveš mě, Starku. Zlatovláska.

Vítej, Zlatovlásko.

- Kamarád, zůstat! - Ne, ne.

- Zůstat! - Všechno to rozbiješ!

Dobrá práce, vazoune.

Nevíme, kam Ultron míří, ale ty letíš moc rychle,

takže potřebuju, abys to otočil, ano?

Jsi maskovaný, nevidíme tě, takže...

mi pomoz, ano?

Potřebuju... potře... potře...

Co to je?

Bannere?

Jsi v pořádku? Bannere?

Je čas jít do hajan. Je čas jít do hajan. Dýchej.

- Neublížím ti. Slunce už zapadá. - Thore.

Jo.

- Co to máš s vlasy? - Jeden starý úchyl mi je ostříhal.

- Sluší ti to. - Díky.

Kde to jsme?

- Jak se má Nat? - Nat se má fajn určitě.

- A co Sokovie? - Sokovie?

To město, Sokovie? Zachránili jsme ho?

Sokovie, Ultron, to všechno bylo před dvěma lety.

Co to říkáš?

- Já byl Hulk dva roky? - Obávám se, že ano.

Co se sakra stalo?

Bannere, něco ti musím říct.

- Proveďte aktivaci hlasem. - Banner.

Vítej, nejsilnější Avengere. - Co?

Lodní deník.

- Thore, kde to jsme? - No, to máš tak...

Slyšte, prosím pozor, mám blbou zprávu.

Můj obdivovaný šampión někam zmizel.

Vyjděte do ulic a vzdejte mu patřičný hold.

- Kdo to je? - Něco jako místní šéf.

Nějakou dobu jsi u něj i bydlel.

- Fakt, jo? - Ano.

Stalo se toho dost. My dva jsme se porvali třeba.

- Vyhrál jsem? - Ne. Já, s přehledem.

- To se mi nějak nezdá. - Je to pravda.

Vypadá to, že mi ho ukradl ten zločinně svůdný Hromolord.

Svůdný Hromovládce. Musíme pryč.

Tohle je zlé. Tohle je vážně, vážně zlé.

Thore?

- Začínám vyšilovat. - Ne. Nevyšiluj.

- Jsi v pohodě. Obleč si to. - To jsou Tonyho šaty. Je tady?

Ne. Uklidni se, ano?

Je čas jít do hajan. Je čas jít do hajan.

Jsem rozrušen.

Jsem velmi rozrušen. Víte, co mám na rozrušení nejraději?

Obviňování. A právě teď mám na obviňování náladu. A víte, kohopak viním?

- Velmistře... - Hej, hej! Nepřerušuj mě.

Proč tu prskavku.

Jenom mě přerušil. To není hrdelní zločin.

Kde jsem to... Můj milý šampión někam zmizel.

A to kvůli tomu Hromolordu.

Za všechno může on. Tvůj bratr.

Nebo jak jste příbuzní. Nevlastní, nebo komplikovaný... Nebo jak je to.

A tvůj vyzyvatel.

Příteli, dejte mi 12 hodin,

a já vám je oba přivedu živé.

Já to zvládnu za dvě.

- Já za jednu. - Nechme toho.

Ráno jsem se vzbudil s chutí uspořádat veřejnou popravu.

Ale pro teď se spokojím s tímhle... Kdo ho chytí první.

Takže začíná běžet čas.

- Co's to provedla? - Tobě se nezpovídám, Laki.

Jsem Loki, a zpovídáš se Velmistrovi.

Proč pomáháš mému bratrovi utéct s tím zeleným hňupem?

Já nepomáhám nikomu.

Ty jsi Valkýra.

Já myslel, že všechny zemřely hroznou smrtí.

Svá další slova vol moudřeji.

To mě velmi mrzí, musí to být bolestná vzpomínka.

Je čas jít do hajan, kamaráde.

- Je čas jít do hajan. - Můžeš s tím už přestat?

Jenom ti pomáhám zachovat klid.

- Klid? Jsem na cizí planetě. - Je to jen planeta.

Na planetě už jsi byl.

- Jo, na jedný. - No tak teď jsi na druhý.

Užívej si. Nová zkušenost.

Proto mý neurony tak srší a mozek nezvládá nápor informací.

Tentokrát to bylo úplně jiné.

Dřív jsem cítil, že máme oba, Hulk i já, ruku na volantu.

Ale tentokrát to bylo, jakoby on měl klíčky od auta, a já byl v kufru.

Jo, ale teď jsi zpátky. To je hlavní.

Ne, to není.

Snažím se ti říct, že jestli se znovu proměním v Hulka,

tak se Banner možná už nevrátí.

A uvízli jsme na planetě, kde mě úplně všechno stresuje.

Neuvízli jsme tu. Najdu způsob, jak nás dostat domů.

- Děkuju. - Ne k tobě domů, na Ásgard.

- Ke mně domů. - Co?

Můj lid je ve velkém nebezpečí.

My dva musíme bojovat s mocnou bytostí,

která je shodou okolností i má sestra.

Hele, jasně, to je totální úchylárna. Já se nebudu prát s tvojí sestrou.

- To je rodinná záležitost. - Ale je to zlá bytost.

To je mi ukradený. Já s nikým bojovat nebudu. Mám toho plný zuby.

Vždyť ti to říkám. Jestli se znovu změním v Hulka,

už se nikdy nevrátím, a tobě je to fuk.

Ne, ne. Dávám dohromady tým.

Hulk je jak oheň.

Jen mě využíváš, abys měl Hulka.

- Bože, styď se. - Ne, ne.

Jsem ti ukradený. Nejsi můj přítel.

Ne, já ho nemám rád. On pořád jen... ničit, ničit, ničit.

Tebe mám radši.

Dík.

Ale mám-li být upřímný,

při boji se zlými bytostmi je Hulk velmi mocný a užitečný.

- No, Banner je taky mocný a užitečný. - Fakt si to myslíš?

Kolik doktorátů má Hulk? 0. A kolik jich má Banner? 7.

Fajn. S nikým bojovat nemusíš. Ale jsme v nebezpečí, musíme pryč.

- Na co máš ten hadr? - Potřebuju převlek. Jsem uprchlík.

- Já taky potřebuju převlek. - Ty sám jsi převlek.

- Budu Tony Stark. - Co?

Jo. Tony a cikánka.

Ne, ty nejsi Tony. Jsi Bruce, Bruce Banner.

- Tak proč jsem oblečenej jako Tony? - Protože jsi byl nahý.

Na tom něco je.

- Co to děláš? Nech toho. - Tony má hrozně těsný kalhoty, promiň.

Proč se chováš tak divně?

Jak to mám vědět! Možná jsem tak trochu divný proto,

že jsem byl 2 roky uvězněný v netvorovi.

To nic. Dobrý. Klid. Klid. Pojď sem.

Hele, poletíme na Ásgard,

a na Hulka si už nikdy ani nevzpomeneš, ano?

- Dobře? - Dobře.

Tak tohle je zlý.

Bannere! Bannere!

Bannere!

- Bannere! - Thore!

- Čau. - Čau.

- Zrovna jsem ho chtěl sejmout. - No já ho sejmula dřív.

To je fajn. Co ty tu děláš?

A co ty? Myslela jsem, že letíš na pryč.

Nějak jsem se zatoulal.

- A co ten hadr? - To je můj převlek.

- Je ti vidět obličej. - Ne, když udělám tohle.

Máš pěkné vlasy. Ten účes se mi líbí. Změna? Sis je umyla?

Co to má za čáry na očích? To jsou lidi, co zabila?

Tak pěkná a silná.

- Kdo je ten chlap? - Je to přítel.

- Jsem Bruce. - Mám pocit, že tě znám.

Já mám úplně ten samý.

Léta jsem strávila v rauši a zkoušela jsem zapomenout.

A Sakaar mi přišel jako nejlepší svět, kde se dá pít, zapomínat a umřít.

No, já si říkal, že piješ možná až moc a že tě to jednou zabije.

- Já s tím neplánuju přestat. - Aha.

Ale nechci zapomenout. Už nemůžu utíkat. Takže...

jestli mám umřít, tak při tom,

až budu tý bestii vrážet do srdce meč.

- Dobře. - Jo.

Takže říkám, že chci být v tom týmu.

- Má jméno? - Jmenuje se... Revengers.

- Revengers? - Jo, protože "revenge" je pomsta.

Ty se chceš taky pomstít, a ty... Chceš se taky někomu pomstít?

No já nevím, ještě se rozhoduju.

Mám tu něco na usmířenou.

Překvápko.

Chci mít jistotu.

Ahoj, Bruci.

Tak co? Když jsem tě viděl naposled,

snažil ses všechny vyvraždit. Jak jsi na tom teď?

To záleží na momentální situaci.

- To je Dračí zub? - Jo, je.

Můj ty bože.

Legendární meč Valkýr.

Takže Sakaar a Ásgard jsou dvě nejvzdálenější planety.

Nejlepší bude vzít to červí dírou hned za městem.

Palivo doplníme na Xandaru a zpátky na Ásgardu budeme za 18 měsíců.

Ne, ne. My proletíme tou velkou branou.

- Ďáblovou řití? - Řití?

- Počkat, čí řití? - Nevěděl jsem to, když jsem volil.

Vypadá to jako kolabující neutronová hvězda uvnitř Einstein-Rosenova mostu.

Potřebujeme jinou loď. Mou by to roztrhalo na kusy.

Přesně, potřebujeme loď, co vydrží přetížení té singularity.

A má offline naváděcí systém, který spolupracuje s lodním počítačem.

A takový ty držáčky na kelímky, poněvadž tam umřem. Takže na zdraví.

Neznáme se? Protože mám pocit, že se známe.

Taky mám ten pocit. Divný.

No doktore, neřízená metagalaktická cesta skrz volatilní kosmickou bránu.

To bude dobrodrůžo.

- Potřebujeme loď. - Já chci dvě.

- Absolutně nejnovější model. - Nechci vyrušovat, ale...

Ale velmistr má lodí celou flotilu.

A možná jsem zcizil přístupové kódy do jeho bezpečnostních systémů.

A najednou jsi pocítil nutkání udělat správnou věc.

Nebesa ne. Ztratil jsem přízeň Velmistra

a za kódy a přístup k lodi žádám bezpečný průlet...

řití.

Takže ty říkáš, že nás dostaneš do hangáru, aniž by se spustil alarm?

Dostanu, bratře. Ano.

Momentíček, můžu na slovíčko?

Před pár minutami jsem s ním mluvil

a to byl připravený nás do jednoho zabít.

- Mě se zabít pokusil. - No, mě taky. Mnohokrát.

Jednou, když jsme byli děti,

se proměnil v hada, protože věděl, že hady miluju.

Když jsem ho zvedl, abych se pokochal,

proměnil se zpátky a vybafnul na mě. Jo, to jsem já! A bodnul mě.

Bylo nám tehdy osm.

Jestli máme ukrást loď, tak musíme odlákat stráže od paláce.

A co takhle vypustit bestii?

- Zmlkni. - Vy máte bestii?

Ne, my žádnou nemáme. Dělá si legraci.

- My začneme revoluci. - Revoluci?

- Vysvětlím později. - Kdože je tenhle chlap?

Vysvětlím později.

Ty hele, to je nějaká protoplazma, co z tebe vytejká, nebo to jsou vejce?

Vejce, co?

- Je tu někde Korg? - Se ptá kdo?

Jako já vím, že ty. Jen jestli se neptá ještě někdo jinej, nebo jen ty.

Hromolord posílá pozdrav.

Revoluce právě začala.

Revoluce? Ale jak se to mohlo stát?

To nevím.

Ale servery s disky poslušnosti někdo vyřadil,

a naši otroci si našli zbraně.

- To slovo nemám rád. - Který? Server?

Ne, Proč bych neměl mít rád server? Začíná na O. To na O.

Tak pracující vězňové si našli zbraně.

To je lepší, to je lepší.

Měli bychom si promluvit.

Nesouhlasím. V otevřené komunikaci naše rodina nikdy nevynikala.

To je svatá pravda. Co jsme spolu mluvili naposledy, jsem prozřel.

Zdar.

Čau.

Ódin nás dal dohromady.

Je poetické, že by nás jeho smrt měla rozdělit.

Klidně jsme se mohli neznat.

Dva princové...

jsou volní.

Vzdejte se! Hned!

Já myslel, že si povídat nechceš?

To máš tak...

Asi by pro mě bylo lepší zůstat tady.

Přesně to si myslím i já.

- Ty se mnou souhlasíš? - Je to tady pro tebe jak dělané.

Surové, chaotické, bez řádu. Bratře, to je něco pro tebe.

Až tak hluboko jsem u tebe klesl?

Býval jsi můj velký vzor.

Myslel jsem, že budeme navždy bojovat bok po boku.

Ale dopadlo to tak, že ty jsi ty a já jsem já.

Třeba v tobě ještě kousek dobra je.

Ale upřímně naše cesty se rozdělily už dávno.

Jo.

Asi bude nejlepší, když se navždy rozejdeme.

Tak jsi to přece vždycky chtěl.

Udělejme "pomozte".

- Co? - "Pomozte".

- Ne. - No tak. Máš to rád.

- Nesnáším to. Je to ponižující. - Je to bezva. Vždy to funguje.

- Máš lepší plán? - Ne.

- Tak bude "pomozte". - "Pomozte" dělat nebudem.

Pomozte! Prosím! Bratr umírá!

Pomozte!

- Klasika. - Nesnáším to.

- Je to ponižující. - Pro mě ne.

Kterou loď jsi myslel?

Komodora.

Bohužel to nakonec bude stejně jedno.

Ale Loki.

Já vím, zradil jsem tě už mockrát, ale tentokrát to vážně není osobní.

Odměna za tvé dopadení mě dobře zajistí.

- Soucit ti nikdy nebyl vlastní, co? - Je snazší ho nemít.

Souhlasím.

Asi ti to není příjemné.

Drahý bratře, začínáš být předvídatelný.

Věřím ti a ty mě zradíš. Pořád a pořád dokola.

Víš, Loki, život je o růstu. Je o změně.

Ale ty, zdá se mi, že chceš zůstat pořád stejný.

Jinými slovy se ti snažím říct, že vždycky budeš bůh falše.

I když máš navíc.

Tohle ti tady nechám.

No nic, už musím jít. Takže hodně štěstí.

To určitě zvládnu. Je to jen další kosmická loď.

Mí věrní Sakaarané. Hromolord ukradl moji loď.

A mého oblíbeného šampióna. Mí Sakaarané, vzhůru do oblak.

Sestřelte ho. Tuhle planetu nesmí opustit.

- Skvělá trefa. - Dík.

- Otevři dveře. - Jistě.

- Doufám, že jsi drsnější, než vypadáš! - Proč?!

- Neměli bychom opětovat palbu?! - To asi jo.

- Kde má ta loď kanóny? - Žádný nemá!

- Je to výletní loď! - Co?

Velmistr ji má pro zábavu. Orgie a tak.

Říkala, že ji používal na orgie?

Jo.

Na nic nesahej.

- Ne! - Ne!

- Pojď dovnitř! - Za minutku!

Asi bych jí měl pomoct. Vem řízení.

- Ne. Tohle já neumím pilotovat! - Ale jsi vědec a máš 7 doktorátů.

Ale ne z pilotování mimozemských lodí!

No dobře. Určitě to má nějakou zbraň.

Lidi! Blížíme se k Ďáblově řiti!

Támhle je. Touhle lodí odletíme.

Hele, co to je?

- Díky. - Zdárek.

Zrovínka se chystáme vzít roha tou obří lodí. A co ty?

Vypadáte, jako byste zoufale potřebovali vůdce.

Tak to díky.

A vzhůru do řiti!

Do hajzlu.

Ásgarďané, nějaká pomýlená duše

ukradla meč k Bifrostu. Sdělte nám, kde je,

jinak si ponesete následky.

A velké.

Nuže?

Ty.

Prosím.

Nuže...

Mistře popravčí?

Počkej!

Počkej.

Já vím, kde je ten meč.

Nikdy bych si nemyslela, že se vrátím.

Čekal jsem to tu hezčí.

Jakože ne že by to tu nebylo hezký, jenom že tu všude hoří.

Hele, tady v horách, vidíš? Tepelné zdroje.

Je tam dav lidí. A ona si pro ně jde.

Vysaďte mě u paláce, odlákám je.

Chceš se nechat zabít?

Záleží jen na těch lidech tam dole.

Já si vezmu na starost Helu, a vy dva jim pomůžete utéct z Ásgardu.

- A jak to máme asi udělat? - Mám tam dole spojence.

Ásgarďané.

Je tady.

- Teď už má ta loď zbraň. - Beru si ji na starost.

Tohle jsem našel ve zbrojnici.

Zlom vaz.

A Veličenstvo...

nezemři.

Víš, jak to myslím.

Musíme si pospíšit!

Běžte k Bifrostu!

Sestro.

Tak tys přežil.

Moc hezky sis to tu vyzdobila.

Je to mnohem útulnější.

Zdá se, že náš otec veškeré problémy řešil tak, že je jen zakryl.

Nebo je vypudil.

Řekl ti, že jsi ho hodna, mně řekl to samé.

Vidíš? Vůbec jsi ho neznal.

Ne v jeho rozkvětu.

S Ódinem jsme celé civilizace topili v slzách a krvi.

Odkud myslíš, že se tu vzalo všechno to zlato.

A pak se najednou jednoho dne rozhodl být dobrotivým králem.

Budovat mír, chránit život.

A mít tebe.

Chápu, proč se zlobíš,

a jsi moje sestra a technicky máš nárok na trůn.

Rád bych předal vládu někomu jinému, ale ty to být nemůžeš.

Ty jsi...

děsná.

Tak dost. Vstaň.

Sedíš mi na místě.

Víš, otec mi kdysi řekl, že moudrý král válku nevyhledává.

Jenomže na ni musí být připraven.

Zpátky!

Pryč!

Upřímně, očekávala jsem víc.

Heimdalle!

Ten meč!

Mezi námi dvěma je rozdíl. Já jsem prvorozená, následnice trůnu,

spasitelka Ásgardu. A ty nejsi nic.

Je to prosté, i slepec by to viděl.

Teď už mi otce připomínáš.

Ten blbej čokl nejde sejmout!

Odteď bude všechno v pořádku. Já to sfouknu.

Chtěla's vědět, kdo vlastně jsem.

O čem to tu krucinál mluvíš?!

Uvidíš!

Vidíš? Nikdo nikam nepůjde.

Já ten meč získám, i kdybych je měla všechny povraždit.

Zdárek.

Já jsem Korg, tohle je Mick. Bereme roha tady na obří lodi.

A co vy?

Váš spasitel je zde!

Chyběl jsem vám? Všichni na tu loď. Hned.

- Vítej doma. Viděl jsem tě přilétat. - Ovšem.

Snaha dobrá, ale neměl's šanci.

To víš... já nejsem královna, ani bestie.

Jsem Bohyně smrti.

A tys býval bůh čeho vlastně?

I když jsi měl obě oči,

viděl jsi vždy jenom napůl.

Je moc silná. Bez svého kladiva ji nikdy...

Jsi snad Thor, vládce kladiv?

To kladivo ti mělo pomáhat zvládat tvou sílu. Soustředit ji.

Zdrojem tvé moci nebylo.

Je příliš pozdě. Ona Ásgard už ovládla.

Ásgard není místo, pochop.

Tohle by mohl být Ásgard.

Ásgard je tam, kde je náš lid.

A teď... právě teď... tě ten lid potřebuje.

Nejsem tak mocný jako jsi ty.

Ne.

Jsi mocnější.

Pověz mi, bratře, ty's býval bůh čeho vlastně?

- Máš zpoždění. - A ty nemáš oko.

Ještě není po všem.

Asi bychom měli Revengers rozpustit.

Našij to do ní blesky.

Našil jsem to do ní největším bleskem v historii blesků, a ani to s ní nehlo.

Musíme ji zdržet, dokud všichni nenastoupí.

Tím to neskončí. Čím déle bude Hela na Ásgardu, tím větší bude její moc.

Všechny nás uštve.

- Musíme ji zastavit tady a teď. - Takže co uděláme?

"Pomozte" už nedělám.

Ásgard není místo, je to jeho lid.

Loki, Ragnaroku nikdy nešlo zabránit. Tady šlo o to ho vyvolat.

Surturova koruna. V pokladnici.

Jinak to nejde.

To je odvážné, bratře.

I na mě.

Jdeme na ni?

Ty první.

To je šílenství.

Teď! Leťte!

Za Ásgard.

Helo!

Z Věčného plamene...

znovu se zroď.

Helo, už dost!

Chceš-li Ásgard, je tvůj.

Nevím, co to hraješ za hru, ale nevyjde ti to.

Nikdy mě neporazíš.

Ne, já ne.

Ale on jo.

Ne.

Třes se přede mnou, Ásgarde! Nadešel soudný den!

Náš lid je v bezpečí. Jen na tom záleží.

- Naplňujeme proroctví. - Nelíbí se mi.

To ani mně, ale nemáme na výběr.

Surtur zničí Ásgard, ale s ním i Helu, a náš lid tak bude moct žít.

Musíme ovšem dokončit svou práci, jinak...

To ne.

Hulku, dost, ty magore!

Hulku, přestaň! Alespoň pro jednou v životě přestaň ničit!

Zlý netvor!

- Jdeme! - Fajn.

Já jsem zkáza Ásgardu!

Poškození není tak zlý.

Jestli vydržej základy, tak to tam můžem vystavět znovu.

Uděláme z toho ráj. Pro všecky lidi a rasy ve vesmíru.

Tak základy nevydržely. Škoda.

Co jsem to udělal?

Zachránil's nás před vyhynutím.

Ásgard, to není místo.

Ale lidi.

Sluší ti.

Možná, že nakonec nejsi tak špatný, bratře.

Možná ne.

Děkuju.

Kdybys tu byl, snad bych tě i obejmul.

Já tu jsem.

Tvůj trůn.

Tak... králi Ásgardu.

- Kam teď? - Nejsem si jist.

Nějaké návrhy?

- Micku, a ty? Ty jsi odkud? - Mick je tuhej.

Já ho na tom mostě omylem zašlápnul.

Cítím se hrozně provinile, tak ho sebou furt vláčím.

Micku, ty žiješ. On žije, lidi. Na co že ses to ptal?

Tak na Zemi.

Vážně myslíš, že je dobrý nápad vrátit se na Zemi?

Jo jasně. Lidé na Zemi mě milují. Jsem tam populární.

Tak jinak...

opravdu si myslíš, že je dobrý nápad, vzít mě zpět na Zemi?

Abych byl upřímný, asi ne.

Ale neměj strach, bratře. Mám pocit, že vše bude konečně v pořádku.

Musím říct, že jsem na vás pyšný.

Ta revoluce byla vážně úspěšná. Hurá.

Poplácejte se pochvalně. No tak.

Ne?

Mě taky, protože jsem toho byl velkou částí.

Revoluce nemůže být bez někoho, koho můžete svrhnout.

Takže nemáte zač.

A... je to remíza.

...