Original subtitles

Dobře, tak nech se otočím.

Dobrý den, slečno.

Čekáte na auto?

Na jméno?

Vanessa.

Jo, tak to jsem já.

Pojďte.

Já jsem byl blíž, než mají na toho na ústředí, takže...

Tak... Kam to bude vůbec?

To je... Praha někde, to je někde

nad... Nějaký části nad Barendovem, takový pocit.

Sliverec? Jo, sliverec.

Jo, já si teď odplakám jenom...

Takže jdeme, protože já začínám zrovna.

Takže domů jedete.

Hm,

tam nebydlíte dlouho, nebo?

V tom sluneci. Tam nebydlíte dlouho?

Ne?

A odkud jste jinak, když se tam nevidíte?

Z Prahy? Nebo od někud jiných?

Z Moravy. Z Moravy?

Povídejte. Holka z Moravy, to je vždycky fajn.

Tak notku, asi typnu, jo?

Co tam je? Z Lín?

Ne. Ne?

Z Brna?

Kousek od Brna?

Co tam je?

Co tam je blízko?

Znojmo?

Prostě jo, nebo něco. Jsi znojmá?

Vážně?

Tak,

všechny

mladé hoďte do Prahy.

To vás sem přitáhlo.

Práce, přítel, škola.

Přítel.

Takže máte přítele. No.

To už jsem z vás vytáhl.

Vy nemáte nějak náladu, co mi zdálo?

Ne?

Co se stalo? Rozloví vás přítel?

No tak.

Taksiky fungujou pro mnoho lidí jako taková zpovědnice.

A ženský to mývají teda správně víc jako třeba, že když třeba jdou k

kakařeřnici, že jo, tak tam seděj a povídaj si s tou kakařeřnicí, že jo, a

jim tam povídají všechno.

No a v taksiku to funguje podobně, no.

Víc pro chlapy teda, ty ženský jako by asi, nevím,

nechtějí si tolik povídat s chlapem, co ho vidějí douze život. Ale zase to je

jako by...

To byste se divila, jak já mám pochopení pro tady ty věci.

Tak se vám ani povídajte.

Prostě vás zlobí chlap, tak jak může chlap zlobit, no?

Zlobí?

Nezlobí? Zlobí.

Spod se nebudíte, ne?

Ne, to bych si radši udělala.

Radši.

To není moc přísná.

No, jsem jí znal.

Taková přísna.

Ne?

Tak jak může přítel zloby?

Takže.

Buď to chodí moc kámoše mám.

Pít třeba, nebo do baru, nebo do hospody.

Nejo.

Dobro je furt práci a nemá na vás čas.

A nebo, a nebo prostě, na někoho žádlíte.

A, to je ono, to je ono, to je na potřetí, ale nevím.

Tak.

Tak to mě mrzí, no to by se nemělo. Jak já tak říkám, mám pochopení, takže tohle

to chápu.

To by se nelíbilo nikomu.

No tak jako, když tam přijedu, prostě počekávám úplně celý mý voláv, on celý

celou noc vlastně na to, na telefonu a píše k ní.

A ještě mi nechce ani říct, že spíšo.

Když se zeptává, jako... Jo,

to je hrozný. To je to krátké.

A on vidí tam, jak jsem vás nabíral.

Tak se vrátím a já mu domluvím.

Co? Ne.

Vůbec? No ne.

To jste takhle jakoby... Jak bych to řekl? Takhle jakoby majetnická nebo...

A zároveň chce to být něčí jako vyložený majetek, jakože jdete s nějakým

kamarádem na kafé.

Tak já nevím, tak v dnešní době je to normální, ne? Ne, tam není, že

se potřebuje tak jako... Normálně se lidi chodí na kafé spolu.

S třeba nějaký kamarád.

To není dobrý, jako... Aha, takže vy víte prostě, že ona po něm jede. Vy jí

znáte?

Neznám, ale prostě s třetí hodinou jsem takhle hodinu.

A je hezká?

Ne.

Takže vy jste nikdy nebyli... A jak dlouho spolu chodíte?

Půl roku.

Půl roku?

Abyste nikdy nebyla na kafe s někým jiným, s nějakým chlupem?

Uklad? Jdete kafe uklad?

Tak to je

rande, ale tak jako...

Když ona po něm jde.

A ona to kolik dělá? Tupěr mě vztahy.

Když člověk jde na rande s někým, tak si pak řekne, pak má člověk výčitky

svědomí, tak se to říká. A pak je hodnej na to svojí polovičku.

Takže

kdybych

vás pozval na rande, tak byste odmítla kafe?

Byste odmítla kafe?

Žádné, no.

Tak dobře, tak si představte, že jsem nějakej týpek, s kterým jezdit začala

pravidelně, nebo už jste ho viděla několikrát a je vám sympatický a líbí se

Nevím, že to je hrozná představa, ale tak slávně. A kdyby vás potom někde

na kafe, na pokec, tak byste šla, nebo ne?

A hrozná v této situaci, když jste naštvaná na toho svýho přítele. Tak

na kafe.

Ty telefony, to je hrozný.

To kazí vztahy normálně. To zvýšilo rozvodovost a rozchodovost o takových

80%, ne? Třeba možná.

Víte, tady píšete celou dobu a mě za to dobu nikdo nenapsal.

Víte, s čem je štěstí v životě?

Víte, který lidi jsou nejštěstnější?

Nevědomost je sladká.

Nevědomost, protože... Ale zase prostě nechci být na hlupách, takže... No

to nechce být nikdo.

Ale lidi jsou a byli vždycky nějak tak zahlupáky navzájem, protože lidi jsou

ješitný a majetnický a žádlivý.

A prostě tak to je, akorát, že teď je jednodušší všechno víc

zjistit.

Takže ty chlapi, který mají, já nevím, nebo bych to mohl obráceně říct, ženský,

který flirtují, udělají blbosti svým přítelům.

a doma se tváří, že ho strašně milujou, nebo milujou ho třeba, ale prostě mají

taky tu tendenci prostě někde s někým občas blbnout, tak prostě jsou

nejšťastnější ty foty.

Proč? Protože to je nevědomost, to je slabka.

Není to tak?

No, tak jo.

Já bych chtěla všechno vědět.

Mě špatně.

Čím víc člověk ví, tak tím je to složitější všechno.

Jak se jmenujete?

Já tady jsem vlastně, že jo? Když to bylo na vaše jméno.

Dobře.

Tak já jsem Martin.

Představ.

Ahoj. Je, těší.

Ani jsem nenabudl.

No.

Znamení by jsme měli.

Tak pojďte k mně.

Tak pojďte ke mně.

Tak, a teď přelezte.

Já vám budu říkat, abych brzdil.

Vau, když na to šlápěte, to nevadí, já si vynikasuju dva tisíci korun od vás.

Vy jste tady?

Dobrý den, Valeso.

Vau.

Kolik máme?

Kolik je přítel?

Taky vám se plo, že byste si odložila.

Odložte si, jo, v klidu, odložte si.

Tak z toho taky něco mám.

Ty nejde se vám koukat do očí, nebo do očí.

No, prostě... Já jdu nějak pomalu, měste vás

nechci nějak vysadit, ještě.

Máte čas?

Jo. Jo.

Tak jestli nemáte čas, tak já zostavím na tý červený, tak... Nespěcháte?

Dobře, dobře, dobře.

Vyslojíme si někde?

Na kafe? Nebo tak něco?

No?

Já bych se vám kohlanil, Vanesku, každý den.

Já to říkám každý den.

Ne, vážně?

Já to nebudu. Myslím, že to se nedá.

Ale jako... Myslím, že to bude strašný, to.

Hýčka, hned urozdělím se, jebo kafe v autě a tak.

Koukám do zotáčky.

Doufám, že jsem to prorozil, snad ne, no.

Teď to musíme zkontrolovat.

Tak pane, zkazy neradí tě.

Dost naradí mi.

No dáte si.

Vždycky si bavíme.

Slyším mě.

No krásně.

Ještě je tady někdo.

Děkujeme.

... ... ... ... ...

Děkuji.

Tvá romantická.

Ještě budu muset snažit moc, ať nespadne.

Zdobí? Zde máš.

O!

Můžeš si nějaký takový, myslíš.

Tak, zde máš, tak to.

Ale chvíli!

No?

Jsi doma, Vanesko?

Pěkný náměstíčko.

Tak, kde mám zastavit?

Zastavku.

Slivonecký klub 6.

Tak jsi tady.

To byla zajímavá jízda s tebou, tě musím říct.

Chceš mi platit?

Jo.

Kolik mi dáš?

No, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím,

nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím,

nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím,

nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím,

nevím,

Já ti nevěděním.