Original subtitles

Eniky, beniky, kliky, bany.

Vyšukám ti mozek z hlavy.

Eniky, beniky, kliky, bé.

My tu piču najdeme.

Má tak malýho ptáka, že by klidně ženskou mohl ošukat do ucha.

Nevadí.

Správná lež je jako svěží rosa o posledním soudu.

Ale prosím vás, co by byla pravda bez lži?

Byla by z ní zase jenom lež.

Bože můj.

To by byla krása.

To vypadá úplně reálně.

Mohla bych si v umírání v budoucnu zvyšovat kvalifikaci.

Bože můj, smrt.

Ze všeho nejlepší je smrt.

Smrt je ta krása v kráse.

Vždycky myslím nejraději na smrt.

Kvalitní umírání má velikou budoucnost.

V konečném důsledku žádnou.

Na smrt člověk posedlý blbostí v životě vždycky

zapomíná.

Tejko, pracuješ kde? Za kolik?

Práce jako práce.

Dva měsíce neplačím, ale aspoň nezmoužívám sociální systém.

Každý přeci potřebuje prachy, ne?

A já prodávám svoje tělo.

To jsou tění moc vysoko.

V schválnici prodáváte vyslušný lidi. Potřezujete všechny účast práci, která

tak akorát sedá. A nemůžete si dohledat ani blbou malý kůru.

Necháte se neužívat v jakém kreténem jen proto, že už deset let doufáte, že se

konečně rozvede, nebo si nebudete muset připadat jako kolgel.

Některé žlky jsou tak sprdely, že jsou pochotný pro iluzi normálně fungujícího

vztahu dělat cokoliv.

Necháte se mlátit, se mu vydírat, neužívat zadarmo.

Proč?

Naučte se počítat.

Prosím se, nemám istotu stálýho příjmu, ale svět to vydělává víc než normální

práce, jo, dělám to pro prachy.

hodný 8 tisíc měsíčně nebo 60, to je rozkýl.

Za hodinu zákazník dva plati, dva a půl litru, děleno dvěma, dva nápadky, teda

tři platky, zalíbání, na anal, za orál, bez kondomu, dvístříkem do kusy, lehčí

sádko, másko.

Jo, ty tři platky jdou jenom mně.

Tak přiznávám, že s počtama to bývá někdy různé.

No, nikdy nemám za celý den nikoho, ale v časích mám třeba deset za noc.

Někdy si připadám jak McDonald.

Misjonář meni do prdele meni.

Japonské týdy, celá stará Amerika.

No, prostě podle sezony.

Je to prostě práce, mechanická činnost.

Naklapeme kluky jako řízek, proženeme do knihu rabučinou, nabrbláme do gramce,

výrobní rynku pěkně ceceme takým hadříkem hotovou.

Tráhni ty lakomý žiďáku.

Matce jsem to řekla hned, co dělám.

Řekla mi, je to tvůj boj, nadšená nejsem, ale když vidím, jak to v životě

aspoň se budeš mít dobře.

Co ty, nechceš se pobavit?

Je to, když jdu zaštukat?

Ty našiš?

Tak.

No, drázou, fakt víme, no, to by bylo něco, z toho by se dala vytřískat

kapitála.

A on už obecný nešuká, zůstává doma, pěkně v teple, přeje rodiny a dětem

pohádky o čarodejnicích a zlých výlách.

Počkejte, na mě co já tady dělám?

Svlíkám se a přepáčím se vám ze všech stran, ukazují vám svou holou prdel.

A vy mi za to ještě platíte.

No, kolik? Co?

Kolik jste si dneska učil zaplatit, abyste tam mohli na mě koukat?

A kluky mi říkají, že z toho mám já.

Chcete vidět hezký, prsatý, rajcovní holky, pokud možno trpí svým vřímně

osudným, svým bedrem, svým přímářím a v daleni.

Opět s duševním rozměrem a dramatickým potenciálem toužící pohrdinovi, který je

na poslední chvíli vytrhne ze spány smrti.

A nakonec všechno dobře dopadne.

... ... ... ...

...

Štěstí není vždycky v pokutání. Co, chceš si zašukat?

Chceš si tady konečně někdo zašukat? Chceš si zašukat?

Nebý mě. Kdo tě bije? Kdo tě bije?

Kdo tě miluje, ten tě taky bije, ne?

Ty mě miluješ, takže... Takže tě piju, protože tě miluju.

Ale můžu tě milovat celý den.

A celou noc.

A zase celý den. Kolik?

Slyšíš mě? Na něco jsem se tě ptal!

Kolik?

Zase nic.

Víš, že to tenhle týden už potřetím?

No, ale jsem tam vystáhla důlek.

Nikdo nešel, to bylo jak zaklet. A jak já teď vypadám?

Jak já vypadám? Co pak já takhle můžu mezi lidi?

Můžu já si s klidným svědomím zajít na pivo?

Víš, co si řeknu v ostatní?

Víš, co si řeknu?

Koukám mu to přímo z očí. Koukám mu to přímo z očí, že to je lúzer.

Romy. Co?

Že prosím o odpuštění. Já ti sedu na odpuštění.

Já potřebuju svobodu, Romy. A svoboda jsou peníze. Je sobota.

Banka je zavřená.

Čekají dostihy. Na mě čekají.

Mám strašný kašel. Celý den už strašně kašlu. Ten kašel vůbec nední dobře.

Chtěla jsem jít k doktorovi, ale nemám čas.

Já s tebou nebudu smlouvat, Romy.

Čekám dvě hodiny.

A pak si přijdu pro kašule.

Chci hrát s potřebě vydělenýma penězma.

Když si bučím, tak mi to zase přinese jenom smůlu. Ty to víš, Romy. Ty to

víš a jenom žvaníš a ztrácíš čas.

Budeš pracovat hned teď.

Já vím, že máš pravdu.

Jo, máš pravdu a jsi dobrý a odpouštíš mi moje hříchy a tady tohle všechno vím.

Nechtějte, protože řeštů jste jako prasy. Přestaň žrát.

Já nejsem tlustá. Jseš tlustá jako prase, Romy, podívej se na sebe. Promiň,

tohle nevypadá, že jsem tlustá. Jseš tlustá jako práva.

Drž hubu!

Říkám ti, že vás platí podle váhy.

A říkám ti to už celý roky.

Jsi pracovat.

Hned teď, Romy.

Romy, ty mě vůbec neposloucháš. To víš, že tě poslouchám.

Neposloucháš. Poslouchám tě, když mluvíš.

A i v noci, když spíš tě poslouchám. No vidíš, a přitom mě tak málo znáš.

Vy, když nemáte strach, tak se hned dovolujete.

Jste dr

Jenom mrtví Romy.

Mrtví co?

Nepláčou. Nepláčou, správně. Co mrtví?

Co? Nepláčou. Jasně, že nepláčou. Budeš hodná hručička, pídeš ven a necháš se ho

šukat, jasný.

Co čumíš? Padej.

Moc nevybírej, aby si nepřebrala.

Nebuď nespravedlivá.

Muži jsou přece taky jenom lidi.

Promiňte, zpěchám, dámy.

Můj šéf bohatý žit chce a to za půl hodiny nějakou s velkými ňadry. To jsou

zlova. Řekl, cituji, neříkám ani kozy, ani dudy, ani cecky, ani ledu jako pole

Grandi de la Catedrale di Milano. Ne, nějakou s velkými ňadry. Konec citace.

Jakoby chtěl matku, kojící matku. Nějakou matku, které by dal pěstí

přitom ji olizoval ty její mastodonitní nalejváky.

Když má člověk peníze, tak se z toho dočist a zblástit.

Tím se vždycky utěšuju já.

Znáte tu pohádku o šklebícím se Číňanovi?

Ne. Já taky ne.

Ale jsem si jistá, že nějaká taková existuje.

Všechno to už jednou bylo, ne? Vy jste cynická slečno.

Vysmíváte se a přitom nade mnou v duchu triumfujete? Ne. Chcete vítězit?

Já myslím, že chcete.

Hřejete se těmi svými malými vítězstvími.

Vaše převáha vám má dodat lidské teplo, které tak moc potřebujete.

Mně se zdá, že moc přemýšlíte.

Oskar.

Romy.

Oskare.

Oskare.

Myšlení zabíjí rozkoš.

Od jak živa jsem mnou měl strach, že?

Myslím, že se nikdy žádné nedotknu.

Ale to víš, že dotkneš.

Podívej se, já jsem v práci.

Můj Frank potřebuje peníze, takže...

Jo.

Jo?

Ano.

Brzy pokecáme.

Já mám obrovskou obavu o čud naší země.

Přísahám, že mám obrovskej upřímnej strach, že...

Tohle je poslední fáze našeho společenství, kterýmu se říká národ.

Já mám velkej strach z tohohle roku.

2012.

Mám velkej strach z toho, co přijde.

Jak řekl Baťa, když přicházela krize ve 20.

letech a vlastně přerosla v tu obrovskou válku, kterou nikdo z nás nechtěl, tak

Baťa tenkrát řekl...

To není ekonomická krize, to je krize morály.

A Baťa taky řekl recept, jak s tý krize ven.

Řekl, kdyby československej národ, respektivě ne kdyby, československej

může být nejbohatší, nejkrásnější, nejpracovitější, ale má to jeden

háček. aby si každej z patnácti milionů Čechoslováků vzal kousek toho úkolu do

svýho srdce.

Vždyť my jsme ti boží bojovníci.

Kto jsou boží bojovníci

a národa jeho.

Já se prostě bojím, že sem do Evropy začnou proudit islámové.

A my jim nedokážeme ničím živým konkurovat.

Takže já jsem měl víři.

Já jsem viděl templáře, fotbalisty, boxery, tenisty, zkrátka něco

přirozenýho, co jim dokáže postavit hráz, tu hradbu.

Ale ne nenávistí.

Ale svým životem.

Já jsem poslední doby vyříšel k násilí.

Respektive já jsem poslední, kdo by chtěl nějakou destrukci.

Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že

my jsme tu většina a že by bylo dobré, aby ostatní nás

respektovali.

My, Čechci, Moravani, my jsme schopní mezi sebou rozpouštět menšiny.

Ale nechceme, aby nám ukazovali tenhle ten prd.

A do naší vlasti přijmeme jenom toho, kdo nás v naší vlastní vlasti nebude

do koulí.

A do naší vlasti přijmeme jenom toho, kdo nás v naší vlastní vlasti nebude

do koulí.

Děkujeme.

Šéfe, Romy.

Romy, šéf.

Romy ustavičně mrzne.

Města jsou chladná v noci a lidé v nich pochopitelně mrznou. Tak proč si taková

města staví, že?

Ještě se nepřestane smát, vyrazím tě.

Jistě se nepředtele smát, vyrazíte mě.

Bohatý žid může křesťana, když se relaxační terapeutka směje, klidně

čertu? Nejsem obyčejným židem. Židem, jakým obyčejní žide a bude k nabývání.

Madame, víte, jaký je nejrozšiřenější sport mezi židy?

Ne. Oskare, transport.

Náš malý princ, milostivá, jemu odkážu všechno, co mám, když bude poslouchat.

Ale jestli si nepřestane smát vyrazitelně, tak snad vkusně se zasmát

hamba. Jistě, pane.

Vkusně se zasmát není žádná hamba.

Mezi námi, madam, při pomýšlení na smrt se často musím i já smát. Co jiného nám,

židům, zbývá, že?

Jarmulku dolů.

Jarmulku dolů. To bylo povedené.

Zachovej si moji příseň.

Když jsem v dobrém rozmaru, živím tě.

Když jsem v dobrém rozmaru, živím tohohle duševního trpaslíka, tuhle

tohohle skřeta. Když jsem v dobrém rozmaru. A já jsem v dobrém rozmaru

bohužel, madam, nemůžu si stěžovat, obchodí jdu až moc dobře.

Já si teprát stěžuju.

Dej katesník trpasláči, jutře ty se opleklem hubí.

Staví domy staré bourá.

Bohat ne z toho, proto je tak arogantní.

Šťastný ovšem není, tím je alespoň trochu snesitelnější. On ví, jestli je

našinec šťastný? Nic neví. Odkud to asi tak může být? Nic neví, žvaní, protože

žvanil ho z žvaní, kdo by poslouchal z tropaslíka. Kdo ví, mimochodem Moskare,

ta včerejší ukecaná šlapka mě dost zklamala. Nestála za ty prachy, které si

nárokovala.

Omlouvám se.

Chápu, že pět tisíc za služby, které nabízala opravdu... Pět tisíc?

Kdo byl ta kurva?

Ta děvka?

Až kolik by za to stojí, že?

No tak za pět tisíc, to... To vám udělám.

Co?

Všechno.

Uděláš mi všechno?

Kde jsi ji vyhrabal?

Poslal ji pryč, ani se ji nedotkal.

To už něco znamená. On tvrdí, že je enormně potentní a poslal ji pryč. Řinul

z ní přímo, vodopád slov.

Pravděpodobně si myslela, že mám v hlavě úplně brázno, nebo spíš nakáleno, když

potřebuju děvko.

Přitom v čem je problém? Děvka potřebuje muže, který platí muž děvko.

Nejjednodušší obchod na světě. Ten nejpoctivější.

Zeptal se s dámy, zda -li by si na bohatého žida udělala čas hodinku.

Jsem přesvědčený, že si pro mě najdete čas, i když mám obřezaného fogla.

Je to tak hygieničtější, vysvětlíte. A nebo ne, ono už to bez tak zná z vlastní

zkušenosti.

Je to ohavné

To je bájená potence, to je tak jenom pohádka, toho se nemusíte bát. To by

stačilo, Zales.

Zales, a hraj si zpřed košku.

Táhni po vydanu.

Hopinky.

Kousující pole.

Město odsouzené k zániku.

Uvidíte, že se vám to vyplatí.

K čemu teď vrázky?

Málo mě znáš.

Želá lásku, co odešla z rána, už netohla.

Víte, že někdy mi vám strach?

Nevíte?

Proč byste taky měla?

Obchody jdou až moc dobře.

Bojím se, že za to musím být nějak potrestán.

To si přímo říká o trest.

Ale místo toho, abych byl potrestán, to ustrašené ego ve mně trestá ty druhé.

Oblížuji.

Myslím, že jste krásná.

Ale to je jedno, buďte si, jaká chcete, krása nestačí.

Zkupuji staré domy v tomto městě.

Zourám je, stavím nové, které výhodně prodávám.

Město nade mnou drží ochrannou ruku, musí.

Policejní prezident je můj přítel, pokud se tým dáříte k přátelství.

U primátora jsem čestým hostem. Na členy městského zastupitelstva se mohu

spolehnout ve všem.

Navíc jsem Žid.

Příplatek.

No jistě nikdo ze zastupitelů není nějak zváž nadšený z toho, co povolili, ale

původní plán nebyl můj, to se upeklo dávno předtím, než jsem sem přišel.

Mně musí být jedno, jestli děti pláčou, nebo slabý a staří trpí, musí mi to být

jedno. A ty, co zběsile řvou, prostě neslyším.

Co taky mohu jiného dělat?

Mám se snad kvůli spadnému svědomí přivodit nemoc?

Mor? Nebo svrap?

Já věřím v Boha, madam, ale v lidskou spravedlnost.

Mám snad svou duší ručit za rozhodnutí druhý, která pouze provádím se ziskem,

který potřebuji, abych si mohl dovolit to, co potřebuji.

Potřebuji.

No, vlastně to potřebuji.

Potřebuji. To je zvláštní, že?

Když člověk nějaké slovo hodně často opakuje, ztrácí svůj původní smysl,

byl bez tak nahodilý. Mě to potřebuje podnikatele, který mu umožní, aby se

změnilo. a za to by ho měla ochotně chránit.

Člověk se přece musí postarat o svoji ochranu.

Je snad prehnané mít trah dřív, než se objeví nebezpečí.

No, promiňte, hodina je pryč.

Přetáhli jsme i tři minuty.

To ti bude stát spoustu, paní Žide.

Jenom pro vás.

Za co žereš?

Podívej, Franci, peníze.

Můžeš jít hrát.

Budeš zas někdo.

Ještě nebudou znevažovat.

Nikdo není líp než ty. I ty největší, Franci. Počkej, počkej, počkej. Pět

jo? Pět tisíc.

To není vůbec možné. Co jsi na tom musela dělat?

Nic. To jsi dělala za ty peníze. Nic, jo? Nic?

Au! Podně tu ruku, než mi tlomíš! Nic, myslíš si, že jsem kokot, nebo co?

Pět tisíc? Lížela jsi mu prdel, ty čupko, víš, co seš? Jsi normální ubohá

špinavá kurva.

Kurva seš, tak co?

Lížela jsi mu tu jeho prdel? Lížela jsi ty jeho volna, co?

Teď se nažereš pořádně.

Pořádně se nažereš, ty špino, slyšíš?

Nažereš se.

Nažereš se, kurva!

Robila tak ty tu svoji hubu a řekni mi pravdu, nebo tě fakt zabiju.

Normálně jsme se milovali. Co?

Co jste dělali? Víte, ty se milovali. Ty se milovali.

Jste se milovali?

Ne, vy jste se nemilovali. Vy jste úplně normálně prostě šukali, Romy, protože

jseš kurva, slyšíš?

Kurva jseš, chci to slyšet od tebe. Co jste dělali?

Šukali. Šukali jste, správně, šukali jste.

Vy jste se milovali.

Co byl zač?

Milionářský synek?

Nebo nějaký golfista?

Něco takového milovat, jo, ty sivině.

Seru na tvoje peníze, ty píčo, seru ti na ně, ty jsi tady schodila. Je to žid!

Starej, šerednej žid.

Co s tebou dělal?

Byl tě nebo kopal?

Co stalo tolik peněz, Romy?

Jenom láska.

Má tak velkého ptáka, že tolik platí, co?

Bavilo tě to?

Třeba asi rozkoší?

Mluv, kurva! Tohle je hodně velkého ptáka!

Tak vidíš.

A jak velkýho?

Asi 20 centimetrů, nebo spíš víc.

Co bylo dál? Je tlustý.

Čurák nebo žít. Francii. Jak je tlustý.

Jak je tlustý, ty kurva. A se jak platka od piva, nebo od pít kluci.

Takže ty se nechala přepiknout láváčem, jo? Co?

Nechala se přepiknout láváčem?

Ženský.

Jedna jako druhá, pořád to samý. Co bylo dál?

Má výdrž.

Trvalo to dobrou hodinu.

Moc rád.

Romy?

Martine?

Dívejte.

Romy?

Ty podni to, dělej, všechno.

Romy,

podívej si na mě.

Romy!

Panebože, člověk nemůže přijít domů, aby nikdo nevysel, nebo netekla.

A je to tvoje dcera, Luiso.

Protože to není tvůj syn.

To, když se nezabíjí, to se prostě nedělá. Vždyť žiješ.

Bohužel. Na to už můžu říct jedině.

Bohužel. Podívej se na sebe. Pobíháš tady takhle v kleci.

Uklidníte. Jak se mám uklidnit? V téhleté domácnosti, kde se neustále

sebevraždí. Já víš.

Správná míra přehánění v této rodině nejlépe vystihuje pravdu.

Láska, někdo ji odmrštil.

Prosím tě, v tomhletom věku nejprve odmrštěná v 31, to se mi dá poněkud

přehnaný. Pojďme to najít.

Tak se mám najít.

Bláznivou čerou baráku. Ona není bláznivá, je nemocná.

Jedna je nemocná, druhá je bláznivá.

Není to nakonec jedno.

Ty bys za špatný vtip prodal i sám sebe, co?

Já se prodávám i za mnohem méně. Ano, to je pravda.

Jen ty ti to je málo, prosím.

Já ti nebudu stát v trtě.

Ale to svojí bláznivou dceru si vem sebou. Jestli ji tady zapomeneš,

bouřeji, vyhodím z okna. Dej hrubej a dej z extrému do extrému.

Amen.

Amen.

Už jako dvou letá masturbovala. To je něco úplně normálního. Ví Bůh, že já

v tomhle tomdeku neonanoval.

Protože jsi byl opažděnej ve vývoji.

Pohrdáš, no?

Po těchhle teď ti to konečně můžu říct? Říkáš mi to každej den. A nikdy jsem

tobou nepohrdala. Nikdy.

Kde mám rtěnku?

Počkej, musíš si dávat na věci lepší pozor. Nemáme na rozhazování. Bože můj,

má tmát náše tyhle ústaveční stížnosti?

Prosím tě, kdo ji odmrštil?

Ten její Polák, myslím. Cože Polák?

Každopádně nějaký cizinec.

Polák!

Tak nějakej Polák si beztřetně odmrští moji dceru? Jí nemiluje.

Asi. Protože furt žere, je tlustá jako kráva. Ale to je tvoje tři, malý zo.

Rozmazuje si, kde můžeš, víš? Můj kinofon to není tohleto, můj ne.

Tak jestli ti to pomůže, já přijmu každou vinu, kterou ty za vinu

Polák. No a budu prosit vás na odpuštění.

Já nevím, chtějí to dát zase dohromady. Polák. Já nevím, o čem se tady bavíme,

kurva, už.

Toto slovo tady nepoužívej.

Jasně jsme si řekli, že tady to s

Posmíváš se?

To se k tobě jako kvace nehodí.

Já jsem tady někde schovaný před tvojí terou, víš, protože ona kráde jako

straka, abys věděla. Kromě nekráde, kromě si půjčuje. Jo, půjčuje a vrací s

půštěným okem. A to je horší, než krádeš. Víš, víš, co to je? To je.

Co, no, co?

Teď jsem to slovo zapomněl, no tak promiň, no. A to bylo jakékoliv slovo,

miláčku, není to pravda.

No, i kdyby.

Obrnu vás tak si. Bude tady každou chvilku.

Kam jsem dal ty buty?

Jako strnka.

Jako strnka.

Slečna M?

Ano.

To jsem já.

Vy jste slečna M?

Co myslíte?

Spíše nikoli. Tak proč se ptáte?

Tak je pravda.

To bylo poněkud zpitečné.

Poněkud?

Zcela jistě.

Víte, to je pro mě naprosto typické.

Rád se vyjadřuji.

Poněkud. Vyumělkovaně. Neprotože se to naučit a dělá to úžasný dojem.

Navíc... Můj šéf, bohatý Žid, si na to potrpí a já nemám v nejmenším úmyslu...

Bohatý Žid.

Vidím, že už jste o něm slyšel.

Já myslím, že je to jenom vrtoch a někdo si prostě takový vrtoch může dovolit.

Hele, je pravda, že má ptáka dlouhýho a dlustýho jako flašku od piva.

Tak to nemohu tak definitivně a s absolutní přesností potvrdit.

Viděl jsem ho jen jednou při močení.

Již jede, totiž musí občas močit.

A to, co jsem viděl, na mě učinilo poněkud skromnější dojen.

Takže skromnější.

I když, jak určitě sám víte, s takovým ptákem se za určitých okolností dějí

úplné zázraky.

Slečna tu čirou náhodou není?

Čirou náhodou spíše nikoli.

Ale je tady.

Nechci být netvořilý, ale rád bych mě eventuelně prohodil několik slov.

Takže jí chce znova?

On je.

Poněkud uzavřený. Ani jeho nejbližší spolupracovníci nejsou často plně

obeznámení se všemi jeho aktivitami.

Poněkud uzavřený.

Robin!

Ale já ještě nejsem vůbec nachystaná. To vůbec nevadí. Přijme vás tak, jak jste.

Můžu se podívat?

Ale vole...

Utíkejte!

Hopinky!

Šla za židem.

Za židem, co jí platí.

Kdo by si byl pomyslel, že se z ní přes noc stane taková celebrita?

Celebrita.

Samozřejmě tahle adresa bude ještě dnes kolovat v nejlepších kruzích.

Na to si přišel jak?

To je pravda.

Já se o ženy příliš nezajímám, k tomu se vám klidně přiznám.

Člověk dělá, co může.

Jsem o ženy nezajímáš.

Jak opatříš tamtě?

Ke komu, kde?

To vidím, ne?

Sáčko Tomišovi, motýlek.

Jo, vymyslíte k tamtěm.

Ty vole, to je výborný.

To je výborný. Jo, já vím.

Vy to víte?

Já vím, že si to líbí. Co?

Je vidět na tobě.

Víte, to je otázka volby.

Já dělám, z čeho mám potěšení.

A zároveň to musím, abych se nedostal do řečí.

Mám obchodní kontakty se židem, žid se mnou.

Oba jsme nuceni překročit svůj stín.

To já jsem to nikdy neskusil, tohle.

Překročit svůj stín? A ne, to druhý.

No jak z toho máte to potěšení?

To zkuste. Ale nech to, brzy, kámo. Brzy.

Za to nic nedáte.

Já jsem nebyl nikdy příliš vybíravý.

Život je krátký.

Když tma noci slouží, mě myšlenka souží,

vypěhnout na balkón a křiknout ke hvězdám.

Ty, kdo máš trápení, či k zbláznění se cítíš sám,

ty láskou opilí je šťastný, já tě znám.

Mé dveře jsou ti do kořá, no tak zastav svůj běh na chvíli,

ty, kdo mě uslyšíš, si ke mně zváj.

Ty, kdo mě uslyšíš, buď vítám k nám.

Chvátej, než ho pso rozrůžují a

než mi odpoví o svěnou den.

Už pod kovy zvoní tvých splašených koní.

Čas kočár zapřahá, tak jed, ať nezmešká.

Konec.

Prochádvím městem.

Jakoby nebylo chaotické,

neobyvatelné jako měsíc, ale jakoby bylo otevřené, potrtivé,

přímé.

A můžu se potrhat smíchy.

Milare, dovolíte, abych ho pozval ke spolu?

Slečna Romy.

Miller, Millere, Slečna Romy. Dva sympatičtí lidé.

Ten muž je váš otec, že?

Nebylo těžké to zjistit, čas od času vás navštěvuje jako zákazník, nemám pravdu?

Pane, já... Zjedněte si, Millere, hned.

Sednou.

Nebyl náhodou dokonce váš první zákazník? Vy si také sedněte, slečno

Já nejsem prudérní.

Naopak.

Dodávám vám to jakési morbidní gózlo oběma.

A za to si musíte nechat zaplatit. Já si nechávám platit úplně za všechno. Za

každý prb, promiňte -li mi tu otřebanou frázi.

Mimochodem, dnes jste byl opět vynikající.

Děkuji.

Tu a tam si dá člověk obzvlášť záležet.

Zcela správně, zcela správně. Přitom moc dobře ví, proč nemám pravu.

Ano.

Jak se daří, milostivé paní?

Čte, jako vždycky.

Lenina nebo Marce?

No, už tu byly horší ideologie, to víme, že? No tak podívejte. To

víme, ne?

Ano, toho víme.

Ale už svoji ženu nebijete, že ne?

Člověk toho nikdy neví dost.

Nové pravdy bez ustání střídají ty staré.

Z nepřátel jsou náhle přátelé a naopak, když to musí být, dny míjí, ustupují

novým dnům. Kdo si ví rady, ten má vyhráno a tak dále a tak dále. Nemám

Selejstě.

Děkuji.

Můžete pokračovat.

Ale ještě předtím si na mě dejte skleničku.

Ne, on nechce mít pít.

Jednu skleničku. Ne, on nebude, Martine.

Z nostalgie.

Pane Millere. Martine?

Pane Millere, na mě.

Nebo dvě, když to zdraví dovolí.

Rostu, milý člověk.

Skoro bych zapomněl, že se jmenuje... Můj!

Ba!

Tady se muži nenýbají, pánové!

Au, kurva, jau!

Au! Co jsi dělal za ty meníky?

Co jsi dělal za ty prachy? Zase si jim uvízala prdel, ty svině!

Vyšiš mě na něco, jsem se tě...

Na zdraví.

Konečně život.

Muska, nezales.

Zales.

Zales.

To nic není.

Žid nás vysává.

Pije nám krev.

A my jsme viníci.

Na levé straně mě píchá.

Je to v srdce.

A i za to může ten žid.

Protože v nás vzbuzuje pocit viny už jenom tím, že je tady.

Je tu.

Je vždycky o krok napřed a my ostatní můžeme tak akorát pabírkovat.

Může nikdo utéct.

s nemovitostmi v kufru.

Žid to dokáže.

Můžem na stokrát proklínat tenhle systém, z kterého jsme nemocní a který

zraňuje. Kdekoliv na něj narazíme, jenom to k ničemu.

Proč nenávidíme Židy?

Protože je nenávidíme.

Protože jsou.

Naleznete ve třech písmeních. Ž, I, D.

Řekněte to.

Řekněte to.

Ještě.

Ještě.

Ještě. Ještě.

Žit. Navíc se nezmůžeš?

Žit, žit, žit, žit, žit, žit, žit.

Žit! Žit, žit, žit, žit, žit, žit!

Žit! Žít, žít, žít, žít!

Žít!

Žít, žít, žít, žít!

Žít! Žít, žít, žít!

To je to jediné slovo, které nikdy nestratí svůj význam.

Jdeme domů.

Tvoje dcera, Luizo.

Poznáváš ji ještě?

Daří se jí dobře.

Je bohatá.

Tak to bude pro mě snaží nesnášet.

Protože moje matka nenávidí svoje dítě.

Protože v podstatě nenávidí sama sebe.

Ty mluvíš a mluvíš a myslíš si, že o tom něco víš. A děláš věci, které se

skutečnosti nemají vůbec nic společného.

Zmrzačil jsi mě.

Zmrzačil, ano, on mě zmrzačil.

A proč? Protože chlastal. A proč chlastal? Protože ty se kurvíš.

A přesto neklesáme na duchu a bojujeme za naše štěstí.

Rodina je základ státu.

Milosrdenství.

Tak se město zachraňuje svými smířlivými gesty. Všechno se zas urovná a srovná.

Je to hra.

Pravidla jsou dána předem.

Vítěz je znám dřív, nežli hra vůbec začne.

Kdo má text, ten zpívá, kdo ne, ten se jenom dívá. A kdo si chce vydělat mzdu,

tak slouží městí. A svýma rukama staví další a další domy.

O povržení, pane Millere, přináší peníze. A v noci čisté svědomí a klidný

spánek. Těma ale rukama.

Ano? Těma ale rukama.

Respektivě.

Děkujeme. Město už nezaručuje rovnost šancí? Nikdy ji nezaručovalo. Rozdíly,

nikdy nebyly tak alarmující jako teď? No samozřejmě.

Mám si snad dost dát svých šancí.

Udělal by to někdo jiný? Udělal?

Já využívám jen svých možností. Vkusně, s lehkostí, s nadhledem. Ale umím to i

jinak.

Respektive? Pane Milleré.

Respektive?

Umím to i jinak.

Respektive méně vkusně.

Chtěl jsem vám ukázat prvou tvář tohoto města, ale můj cíl se zrelativizoval.

Uvedl jsem to si do pohybu a on odpokračuje. Běhí dál, vlastní se

Kulturní prostředí mě pohlcuje.

Začínám zapomínat na hodnotu peněz.

Přeji příjemný zbytek večera.

To bylo povedené.

Jarmulku dolů.

Zachovej si mojí přízeň.

Tento přežije, Romy.

Proč mě Židvy užívá k tomu, aby tě ponížil?

Co pak si mu něco udělá?

Co já vím, si myslí, že lidi jako já můžou zasmrt některých jejich předků.

Ale to je pravda.

To je na mě příliš filozofská úvaha.

A to ponižování a tady tohle všechno, to ti jako nevadí, jo?

Ale to není určený mě, Romy.

Kápeš?

I když to stojí za zavýšlení.

Co to je za stát, který nezapuští to, co se tady děje?

Nezačínej, drž hubu, drž hubu.

Liberalismus, politická korektnost, to je pokrytectví, to je horší

totalismus, než byl komunismus.

Migranty, menšiny, já bych to jednou provždycky odsunul mimo Evropu.

Globalismus rozpouští a pohlcuje evropské národy.

My musíme pozvednout prapor.

Já jsem Čech. Tak se podle toho chovej.

Co? Co?

Co? No pojď.

Co?

Co ty, co?

Neplatí dobře ty tvoje menšiny.

Můžu ty v životě dovolit všechno, co chceš.

Buď, Mirový, klokym.

Neber na tatíčka žádnej ovec. Nech se mušu, kakého se jim menšina má. Hezky

vzude, pořádně.

Děkujeme.

Děkujeme.

Jdeme domů.

Jdeme domů.

Ty ne.

Ty ne.

Už se králej.

Už se králej.

Už se králej.

Romy.

Já mám strašný strach.

Z čeho?

Z toho, co se mi vymyká.

Mě už nemiluješ, takže... Miloval jsem tě, když jsi byla nad mě.

Ale učit můj cit nestačí.

Ale to nedává smysl.

Možná.

Co na tobě je, že jsi tak zbohatla, co?

Co to je, co na tobě tak potřebuju?

Miluješ ho?

Co ti na to mám říct?

Hlavně nepravdu.

Vy nám je opovrhujete?

Ne.

Nikdy na tebe nezapomenu.

Franci?

Vezmi si ty peníze.

Fakt? Jo.

K tomu není co dodat.

Co všechno si člověk nechá líbit.

Bolesti.

Neukovitelné touhy tolika jiných.

Kdo jsem?

Co jsem?

Věc, která zlepšuje ve městě životní prostředí.

Ale právě že jenom věc.

To je člověk.

Něco, na čem se vykoná potřeba.

Člověk musí být takový, jak se to od něj žádá.

Jinak je totálně vyřízený.

Vrazím vám tou roli.

Neuspokojuje mě.

Svoj účel už jste bez tak splnila.

Řekněte mi něco, co ještě nevím.

Ne, počkejte.

Zkusím to já.

Odpuštila jsem vám. Ne.

Vy nemáte žádné právo mi odpouštět. Tohle vám nepřísluší.

Já vím, co mi přísluší.

Vy jste zoufalá, ale vaše zoufalství nemá vůbec žádnou cenu. Tenhle druh

zoufalství je k ničemu.

Ale já nemám v úmyslu s ním obchodovat.

Žide.

Pokud mě skutečně chcete ranit, nepodaří se vám to.

To víte vy sám nejlíp.

Ale kdybyste chtěla, mohl bych odpustit já vám.

Já vám kašlu na vaše odpuštění.

Víte to tak jistě?

Ne.

Vnámáte pravdu.

Možná jste to právě vy, koho potřebuju.

Potřebuju.

Potřebuju, potřebuju.

Potřebuju.

To je zvláštní.

Když člověk nějaké slovo hodně často opakuje, tak ztrácí svůj původní význam.

By už ty o tom přemýšlela.

Jo.

Já bych konečně jednou ráda umřela.

No, to je taky řešení.

V tom jsme zajedno.

Ale já k tomu nemám docel.

Máte nějaký plán?

Ne.

A dál?

Uděláte to pro mě?

Ne, počkejte.

Třeba u toho budete pociťovat uspokojení.

Tak

to

udělám prostě pro vás.

Vážně?

Nemějte mě dlouho čekat.

Opatrňuji.

Nebojte se.

Já už si v umírání leta zvyšuju kvalifikaci.

Konec.

Hau ab, hau ab, hau ab Hau ab, hau ab, hau

ab Hau ab, hau ab, hau ab