Original subtitles

V roce 1990 čelil Irák přísným sankcím pod záštitou OSN,

které vedly k extrémní chudobě,

nedostatku potravin a omezenému přístupu k lékům.

Přesto Saddám Husajn nařídil všem Iráčanům,

aby oslavovali jeho narozeniny.

26. dubna

26. dubna Dva dny před prezidentovými narozeninami.

Čerstvá voda, dárek od prezidenta. Jedna na osobu.

Zpátky do řady!

Jeden po druhém.

Paní, jen jeden kanystr.

Paní, jen jeden kanystr.

Jen jeden. Jen jeden.

- Nechte mě naplnit ten druhý. - Jen jeden.

- No tak, Bibi. - Prosím, potřebuju dva.

Jen jeden. Dostanete jen jeden.

Bibi, je to těžké.

- Potřebuješ pomoc? - Ne, ne. To je v pořádku.

- Kolik stojí rajčata? - 250 za kilo.

- Dáte mi je za 100? - Ne.

- Proč? - Nemůžu.

Jsou pomačkané.

- Taková je cena. - Jsou pomačkané.

Tak to je.

Takhle už nám přišly.

- No tak. Za 100? - Ne, to nemůžu.

- No tak. - Ani náhodou.

- Bibi, potřebuješ pomoc? - Ne, drahoušku.

Pojďme.

Pojď, Bibi.

Pojď, Bibi.

Bůh řekl Gilgamešovi:

"Podívej se do vody"

"a uvidíš tvář lásky."

A Bůh slíbil, že ti,

kdo mají čisté srdce, uvidí ve vodě obraz své milované osoby.

- Bibi, v jakých vodách? - Tady, v bažinách.

Bibi,

kam jdou naši sousedé?

Hoří!

Hoří!

Bibi?

- Potřebuješ ještě něco? - Ne.

- Jdu se tedy učit. - Bůh s tebou.

Ahmed chce koupit

sedm

vajec.

Ahmed chce koupit sedm vajec. Každé vejce stojí...

Každé vejce stojí...

Lamio!

Ahoj, Saeede!

Vyřešila jsi ten matematický úkol?

Ten s Ahmedem a vejci?

Ahmed chce koupit sedm vajec.

Každé vejce stojí...

Mrkla jsi!

Myslíš,

že prezident sní všechny dorty sám?

Stěny mají uši.

Kéž bych byl prezidentem.

Proč?

Pak bych snědl všechny dorty na světě.

Já bych vypila colu.

Cože?

Vypila bych všechnu colu na světě.

Bojíš se zítřka?

Bůh je štědrý.

Nesnáším, když to lidi říkají.

To znamená, že to nedopadne dobře.

Včera jsi mi slíbil, že mi pomůžeš.

Ale neukázal ses.

Musela jsem pádlovat sama.

Promiň.

Příští sobotu?

Nemůžu. Táta mě bere do města.

Prodávat vstupenky v parku.

Je ten zábavní park hezký?

Jo, je úžasný!

Je tam velký drak, který létá nahoru k obloze a zase zpátky.

Bibi!

Bibi, nemůžu se naučit tu modlitbu nazpaměť, přijdu pozdě.

Odříkej ji desetkrát a pak mazej na záchod.

Běž.

- Bibi, můžu vynechat modlitbu? - Ne, nemůžeš.

Dobrý den, madam.

Pojďte dál. Vítejte.

Máma vám poslala mléko.

- Zdravím, Mathano. - Ahoj, Lamio. Jablko pro tebe.

Sněz ho, nikomu ho nedávej. Dneska nemáme oběd.

Co je to za dárky?

Říká, že už nemusíte chodit na pole.

Proč?

- Má o vás starost. - Proč?

Už nepracuju dost dobře?

To je všechno, co mi řekla.

Navzdory všemu jsem do toho vložila celou svou duši.

Zasela jsem to, sklidila a starala se o to,

a takhle se mi za to odvděčí?

Proč?

Jděte pryč!

Dělejte.

Ty, pojď sem.

Proč jdeš pozdě?

Omlouvám se, pane.

Dej mi aktovku.

Žádné výmluvy.

- Jdi si stoupnout do řady. - Děkuji, pane.

Přerušili nám dodávky a bombardují naše města, aby nás donutili

opustit našeho velkého vůdce, Saddáma Husajna.

Mohou nám odepřít jídlo a léky,

dokonce i vzduch, který dýcháme, ale my se nevzdáme,

budeme skandovat jeho jméno až do posledního dechu.

Budeme na ně reagovat stejně jako náš prezident Saddám Husajn.

Naší krví a duší je porazíme pro tebe, Saddáme!

S naší krví a duší se za tebe obětujeme, Saddáme.

S naší krví a duší se za tebe obětujeme, Saddáme.

S naší krví a duší se za tebe obětujeme, Saddáme.

Podívej, Lamio, Alawi, mám prázdné ruce.

Prázdné, že?

Foukni.

A ty. Rychle.

Představuji vám Myšáka!

Kde jsi to vzal?

Vstaňte!

Ať žije náš vůdce Saddám Husajn.

Sednout.

Obětujeme za tebe naše duše.

Vytáhněte si sešity, bude losování.

- Kam jdeš? - Potřebuju na záchod.

Vrať se, chytračko.

Hlupaňo, měla jsi říct, že máš průjem.

- Neviděl jsi moje jablko? - Ne.

- Přišel syn toho mrzáka. - Ticho!

Kde jsi byl?

Táta musel opravit naši loď.

- To není omluva! - Omlouvám se, pane.

Jako trest si pětkrát napiš své jméno.

No tak, rychle si napište své jména a dejte mi je.

No tak, děti, napište svá jména.

Pane, táta vám opravil kolo a pozdravuje vás.

Dobře. Taky ho pozdravuj.

- Napsal jsi své jméno pětkrát? - Ano, tohle je poprvé.

Podruhé,

potřetí,

počtvrté a popáté.

Hodný kluk.

Teď vylosujeme...

jména.

Žák, který nám uklidí školu, je...

- Ismail Muhammed Jasim. - Ano, pane.

Hodný chlapec.

Žák, který nám přinese čerstvé ovoce, je...

Saeed Muhammed Qasim.

Pane, v sobotu nemůžu přijít.

A proč nemůžeš?

Budu ve městě s tátou.

Co budete dělat? Hrát fotbal?

Ticho buďte!

Promiňte, pane.

Pamatuješ si, co se stalo s Rasoolem a jeho rodinou?

Vy jste je nahlásil.

Ano, protože je to moje povinnost.

- Jaký byl jejich trest? - Odvlekli je.

Odvlekli je jako psy!

Jsem jen voják a musím nahlásit každého, kdo odmítne poslechnout.

I kdyby se objevil džin, někdo by zemřel nebo by jste si

zlomili nohu.

Neobviňujte mě, jestli skončíte jako Rasool a jeho rodina.

- Rozumíš? - Ano, pane!

Chcete, abych vás nahlásil?

Ne, pane.

- Chcete, abych vás odtáhl? - Ne, pane!

Sedni si.

Děkuji, pane.

Student, který přinese džus, je...

Nasir Muhammed Ali.

Ano, pane. Děkuji, pane.

A nakonec,

nejváženější žák zodpovědný...

za narozeninový dort...

je...

Lamia Ahmeda Nayyefová.

Ano, pane.

Gratuluji, Lamio. Měla bys být pyšná.

Upeč nám velký dort

a dej do něj hodně smetany.

Už dlouho jsem chtěl jíst dort.

A nejsem jediný. Nezklam mě.

- Ano, pane. - Hodná holka. Sedni si.

Losování...

je teď u konce, až do příštího roku.

Otevřete si...

učebnice na straně 68.

Pomůžu ti, tati.

Chceš, aby se nám stalo to samé,

co se stalo...

Rasoolovým?

Ne.

Nemůžu lhát.

Jedna vrána, budu lhát.

Dvě vrány, budu mluvit pravdu.

Bibi, potřebuješ pomoc?

Bibi, pan Musa tě pozdravuje.

Říká, že jsem výjimečná žákyně.

Všechny holky na mě žárlily.

To už jsem slyšela.

Aliho máma mi vše řekla.

Bibi, zlobíš se na mě, kvůli Alliho mámě?

Zítra ráno pojedeme do města.

Proč?

Bibi, udělala jsem všechno, co jsi řekla.

Modlila jsem se, ale nepomohlo to.

Snažila jsem mazat i na záchod, ale to taky nevyšlo.

Bibi,

ty nebudeš jíst?

Bibi,

když pojedeme do města,

můžeme jít do zábavního parku a vzít s sebou i Hindi?

Bůh je štědrý.

Zapiš si tři vejce.

Vejce symbolizují plodnost.

Kilo mouky, pro život.

Zpomal, Bibi.

Kilo mouky, pro život.

Jeden kilo mouky...

pro život.

- 500 gramů cukru... - Cože?

500 gramů cukru, pro sladký život.

500 gramů...

cukru pro...

sladký život.

A prášek do pečiva...

Na nadýchaný dort.

A co ještě, Bibi?

Bibi,

čí to je?

Tvého otce.

No tak, vzbuď se a pomodli se.

Zdravím.

Zdravím, Bůh vám žehnej.

Zdravím.

Zdravím.

Bibi, Hindi ví, kdy přiletí tryskáč.

Ne, drahoušku.

Má hlad, není to věštec.

Jak to víš?

Možná nás udělá bohatými.

O tom pochybuju.

Kdyby snášel zlatá vejce, udělal by z nás boháče.

Neposlouchej ji.

Bibi ví, že jsi kohout...

a ne slepice.

- Kam máte namířeno? - Do města.

Nasedněte si.

Miluju dorty.

Je to nejlepší vynález v historii lidstva.

- Ticho, Hindi. - Pozor na ty pytle vzadu.

Jsou to moje živobytí.

Čím se živíte?

Moje práce je jako skládačka.

Rozesmívám lidi, rozpláču je.

Lámu srdce

a zase je lepím.

Někteří mi říkají anděl, jiní ďábel.

Někteří mě uctívají a jiní mě chtějí zastřelit.

Záleží na tom, co jim přinesu.

Kdo jsem?

Strýčku, ty jsi Bůh?

To neříkej! Je to pošťák.

Ale ne obyčejný pošťák.

Jasim doručuje jen důležitou poštu, poštu pro ministra a výš.

Vracíte se ze svatby?

Ne, jedeme na svatbu. Tohle je svatební auto...

a on je ženich.

Gratuluji

a hodně štěstí.

O jakém štěstí to mluvíte?

Majdo, řekni jí, jaké máš štěstí.

Máma chtěla, abych se oženil.

Nebyl jsem připravený, ale ona na tom trvala, tak jsem ustoupil.

Chápu.

Řekl jsem jí, ať mi najde nevěstu.

Chodila od dveří ke dveřím,

od souseda k sousedu,

dokud nějakou nenašla.

- Úplně všechno zařídila. - Aniž byste viděl nevěstu?

Měl jsem ji vidět.

Měl jsem se s ní sejít minulý týden, když jsem měl volno.

Vystrojil jsem se,

nemohl jsem se dočkat.

Uvařil jsem pro své kamarády, slavili jsme a tančili až do rána.

Pak jsem šel za důstojníkem

požádat o povolení.

Když jsem vyšel ven, Američané bombardovali a já oslepl.

To je mi líto.

- Vidíte, jaké má štěstí? - To neříkejte.

Ten chudák je teď slepý.

Aspoň se nebudu muset bát, jestli je krásná.

Bůh vám žehnej!

Bůh vám žehnej.

- Dary pro prezidenta. - Ano, samozřejmě.

Všechno nejlepší k narozeninám, pana prezidenta.

Dávej pozor na auta.

- Pět dinárů za oba. - Za oba?

- Ano, za oba. - Tady máte.

- Dobrý den, pane. - Dobrý den, paní.

Tady.

Máte školní uniformy?

Ano, mám.

Promiňte.

Mám tuhle

a ještě jednu.

- Ne. - Nelíbí se?

- Vezmu si tuhle. - 5 000 dinárů.

Neprodáte to za 3 000?

Ne, za 3 000 ne.

Dám vám k tomu i dva talíře.

- Cože? - Dva talíře.

Neprodávám talíře. Prodávám oblečení.

Líbí se ti to?

Drž to pevně, ať ti to neupadne.

Takže, pane...

- Ano? - 3 000 si nevezmete

a talíře nechcete.

- Mám rádio. - Ukažte mi ho.

Pomůžu ti.

Říkala jsem ti, abys to podržela. Proč ti to upadlo?

Proč ti to upadlo?

Nech to být.

Bibi, tyhle šaty škrábou.

Neboj se. Zvykneš si na to.

Zvykneš si na to.

Cukr stojí 80 dinárů, kilogram rýže 25 dinárů,

olej na vaření 125 dinárů.

Jsme chudí.

Jak si to máme dovolit?

Přešli jsme z jednoho vejce na osobu

na jedno vejce pro celou rodinu.

- Jak se máš? - Chvála Bohu.

- Vítej. - Děkuji.

Ahoj, jak se máš?

Prosím, posaď se.

- Dáš si něco k jídlu? - Ne, díky.

- Jak to? - Mám cukrovku. Nemůžu jíst.

A ty? Určitě musíš mít hlad.

Co si dáš, zlatíčko?

Nic, díky.

Určitě?

Co takhle talíř kebabu s grilovanými rajčaty a citrony?

Najez se.

Bibi, kdo je ta paní?

Přítelkyně, ale ty ji neznáš.

Moje kamarádka.

Kolik ti je let?

Tvůj nový pomocník má 9 let.

Bůh jí žehnej.

Pilně se učíš ve škole?

Je nejlepší ve třídě.

Skvělé.

- Jak se ten kohout jmenuje? - Hindi.

Hindi.

Mám doma kočku, která se jmenuje Lulu.

Lulu a Hindi.

Myslíš, že by se mohly spřátelit?

Kohouti a kočky se nekamarádí.

- Chceš ještě? - Ne.

Bibi, mluvila jsem s manželem.

Říkal, že to zvládne i bez těch papírů.

Takže pokud ti to nevadí, můžu mu zavolat.

Dobře, tak jo.

Zavolám a vrátím se.

Dobře.

Líbí se ti?

Co si o ní myslíš?

Vypadá mile.

- Takže se ti líbí? - Ano.

Nechám tě s ní dva dny.

- Proč? - Jen dva dny.

Proč?

Bibi, přišli jsme sem kvůli dortu.

Zapomeň na dort. Dám tě do péče dobrým lidem.

Ty je sice neznáš,

ale já je znám.

Oblečou tě, nakrmí tě a vychovají tě.

Už se o tebe nemůžu starat.

Jsem příliš unavená.

- Udělala jsem něco špatně? - Ne, neudělala.

Miluju tě, pomáhám ti a peru ti prádlo...

Já tě taky miluju a chci pro tebe to nejlepší.

Bibi, přišli jsme sem kvůli dortu. Neopouštěj mě.

Řekla jsem, zapomeň na ten dort.

- A co pan Musa? - Ten může jít k čertu.

Malý dortík stačí.

Jak si to mám dovolit?

Jak asi?

Bibi, zůstanu s tebou.

Promiň, Bibi.

Hazim s tebou chce mluvit.

Bůh je štědrý.

Děkuji ti, má drahá.

Není to pro mě snadné,

ale už se o ni nedokážu postarat.

Neunavujte ji,

nemluvte s ní povýšeně

a nasměrujte ji na správnou cestu.

Vzdávám se jí navzdory sobě samé.

Neboj se, Hindi. Jsem s tebou.

- Pane, zastavujete u zábavního parku? - V kterém?

- U toho s drakem. - 500 dinárů.

Dáváte i slevu?

Vypadni odsud.

No tak, zmiz.

Chcete fotku? Pojďte sem.

Vraťte se do řady.

- Kde je Saeedův otec? - Kdo?

- Má jen jednu nohu. - Neznám ho.

- Vy ho neznáte? - Ne, neznám.

Říkal jsem ti to. Co chceš?

Ustupte. Nechte mě pracovat.

- Neviděl jste malou holčičku? - Ne.

- Držela v ruce kohouta. - Ne, promiňte.

Neviděli jste tu projít malou holčičku?

Pane, neviděl jste malou holčičku?

Ne, neviděl.

- Drží kohouta. Ona... - Promiňte.

Neviděl jsem ji.

Prokažte milosrdenství a Bůh vám požehná.

Dobrý úlovek, synku. Počkej.

Tam.

To jsou oni, pane strážníku. Ukradli mi peníze.

Saeede!

Ty pse, pojď sem!

Zastavte je někdo!

Doleva.

Trochu doprava.

Ne, moc daleko.

Vrať to.

Dobrý, dobrý.

To je lepší.

- Dobrý den. - Dobrý den, madam.

Jak vám mohu pomoci?

Moje vnučka zmizela.

Můj Bože, to je katastrofa.

Ztratila jste ji jako pytel rýže?

Otočila jsem se a ona byla pryč.

- Takže teď je kouzelnice. - Nevím.

Husseine, přines mi čaj.

Na ten čaj zapomeňte.

Chci ji najít.

Chci ji najít.

Paní, musíte počkat dva dny...

Nemůžu čekat dva dny.

- Nemůžu. - Proč tak hlasitě?

Protože mám strach a vy mi nepomáháte.

- Jsou vaše děti naše zodpovědnost? - Ano.

- Jak to? - Protože to tak je.

To nemyslíte vážně!

Prostě to udělejte!

Dnes máme plno práce s prezidentovými narozeninami.

Bůh mu žehnej.

- Jděte domů. - Nepůjdu.

- Ona se vrátí. - Nevrátí.

- Bez ní neodejdu. - Vrátí se.

Věřte mi.

Říkala jsem vám, že nikam nejdu.

Nejdu nikam.

Dokud ji nenajdete, zůstanu tady.

Jak můžu odejít, když je pořád pohřešovaná?

Haló, ano?

- Proč jsi tady? - Abych viděla draka.

- A přišla jsi bez Bibi? - Je na návštěvě u přátel.

Vážně?

Líbil se ti ten drak?

Byl vlastně docela malý.

Kde jinde jsi viděla draka?

Tady je seznam. Přečti si ho.

Máš ošklivý rukopis.

Kde je moje ovoce?

Jsme teď tým?

Víš, jak se tomu říká ve francouzštině?

Říkají tomu faire l'amour.

Umíš francouzsky?

Samozřejmě.

Miluju všechno, co je francouzské.

Miluju jejich milostné příběhy, jejich filmy

a hlavně

se nemůžu nabažit jejich líbání.

Nic se nevyrovná francouzskému polibku.

Moje kultura je arabská.

Arabská kultura je krásná.

Zvlášť jejich maso. Je prvotřídní, vždy čerstvé.

Můžu dostat svůj nákup?

Dám ti všechno, co chceš.

Ale nejdřív se posaď.

Proč pořád stojíš?

Dám ti všechno,

vše co si jen budeš přát.

Jen si na chvilku sedni, ať si můžeme promluvit.

Víš, drahá,

v zadní místnosti ti můžu nabídnout spoustu věcí.

Banány ze Somálska,

jablka z Libanonu...

Mám dokonce i francouzský chléb. Nic takového jsi neochutnala.

A melouny takhle velké,

krásné a sladké, vynikající.

Copak nevidíš, v jakém jsem stavu?

Přesně tak, takže nám nehrozí žádné riziko.

Je to perfektní.

- Dobrý den, pane. - Dobrý den.

Máme zavřeno, zlatíčka.

Ale já potřebuju cukr.

Nemáme cukr, drahoušku. Žádný cukr tu není.

Tahle paní má cukr, veškerý cukr na světě.

Chvála bohu.

A taky má i mléko.

- Izzate! - Má všechno.

Nebuď hrubý.

Kolik ho chceš?

500 gramů.

To je hodně.

Myslíš si, že jsi prezidentova dcera?

Ona není prezidentova dcera.

Vybrali nás v losování.

Ona přinese dort a já ovoce.

A?

Jestli to nezvládneme, naše životy budou zničené.

Slyšíš to? Jejich životy budou zničené.

Pane, moc vás prosíme...

- Mějte soucit. - Já tady nemám chvilku klidu.

Potřebujete s něčím pomoct?

- Můžu uklidit koupelnu. - Ne, díky.

Máme zavřeno!

Bůh se o vás postará.

Jděte pryč.

- Můžu uklidit... - No tak, vypadněte.

- Udělám cokoliv! - Běžte.

Máme zavřeno, jsme na mizině a nemáme cukr.

Vypadněte!

Kde bych sehnal cukr?

Jako bych ho měl nazbyt.

Proč jsi jim ho nedal?

Hele, tohle je tvoje porce čočky.

- Dej mi, co jsi slíbil. - A co ještě?

A dej jim jejich cukr.

A máš mě na půl hodiny.

Aspoň to zaokrouhli na hodinu, abych si to mohl užít.

Izzate! Nepřeháněj to.

Pojďte sem, děti.

Pojďte.

Pojďte sem.

Chci, abyste zůstaly před dveřmi.

Nikoho nepouštějte dovnitř.

Nedostanete žádný cukr, pokud někoho pustíte dovnitř.

Neviděli jste malou holčičku?

- Neviděli jste malou holčičku? - Není tady. Jděte domů!

- Prosím vás, najděte moje dítě. - Máme práci.

Vždyť jen sedíte za stolem.

Jděte domů. To je naše práce.

Jděte ji hledat. Jste přece strážcem zákona, ne?

- Dávejte si pozor. Jsem policista. - Vy si dávejte pozor.

- Neviděl jste malou holčičku? - Jakou holčičku?

- Tady nemůžete dovnitř. - Co?

- Zákaz vstupu. Vypadněte. - Nenechám vás na pokoji.

- Chci svou holku. - Pojďte sem.

Proč tak křičíte?

Chci svou holku.

- Nekřičte. Sedněte si. - Prostě ji najděte.

- Co chcete? - Moji holku. Copak to nechápete?

- Řekli jsme, abyste šla domů. - A k čemu by to bylo?

Myslíte, že nemáme nic lepšího na práci?

- Chci mluvit s kapitánem. - To nejde. Není tady.

- Vím, že tu je. - Ovládejte se!

Uhněte. Nemůžu do vás narazit.

Buďte hodná a sedněte si. Neuvidíte ho.

- Chci svou holku. - Přísahám!

Strážníku Ali, mám poštu z kanceláře ministra.

Odveďte ji ode mě.

Přineste jí židli.

- Vypadněte. - Nikam nejdu!

Myslíte si, že pracujeme pro vás?

Sedněte si. Proč jste tady?

Moje holka se ztratila!

- Co se stalo? - Hledám ji.

Dobře, promluvím s ním.

Říkala jsem mu to tisíckrát.

- Nechte to na mně. - On nechce pomoct.

Co se děje?

Pořád chodí do kanceláří. Máme práci.

Teď si ti venkovani myslí, že nám můžou poroučet?

- Naučte ji trochu slušnosti. - Rozumím.

Projevte trochu úcty!

Rozbiješ to. Nech to být.

Když jeden vezmeme, můžeme se vrátit domů jako boháči.

Můžeme nosit ty nejkrásnější šaty.

Chceš, abychom kradli?

Nikdy jsem neřekl "krást". Jen tak mluvíme.

Teď je hřích mluvit?

Nestaneme se zloději.

Hej, děcka!

- Co se stalo, pane? - Co je?

Sakra, tomu nevěřím!

Co se děje?

- Prosím, pospěš si! - Co to sakra je!

- Co se děje? - Opravdu jsem to podělal.

Je to v pytli.

Co se děje?

Musí okamžitě do nemocnice.

A náš cukr?

Náš cukr, pane?

Jdi k čertu se svým cukrem!

Koho zajímá cukr? Nevidíš, v jakém jsme průšvihu?

To je průser jako mraky.

Proč jsem to udělal?

Co jsem si to myslel?

Zatraceně!

Pomozte jí sednout.

Ne, musí jít.

Odveďte ji na recepci.

Až tam přijdete

a kdyby se někdo ptal na mě,

nikdy jste mě neviděly, je to jasné?

Co tak najednou, teď zase nemůžeš chodit?

To je v pořádku, madam, půjdeme s vámi.

Děkuji, drahoušku.

- Jak se jmenuješ? - Saeed.

Chvála bohu.

To je hezké jméno.

Kdybych měla kluka,

pojmenovala bych ho Saeed.

- Jak se jmenuješ ty? - Lamia.

Lamia?

Bože, prosím, ať je to kluk.

- Jste příbuzní? - Jsme sousedé.

- Kdo ji sem přivedl? - Nikdo.

- Jak nikdo? - Jeli jsme taxíkem.

Děkujeme za vaši službu.

Američané vás bombardovali?

Ano, bombardovali.

Saeede?

Saeede?

Lamio!

Co jsi dělal?

Jen jsem se rozhlížel.

Co je to za tašku, co máš v ruce?

Je to jen taška.

Kde jsi ji vzal?

Někdo mi ji dal.

- Má velké nebo malé oči? - Velké.

- Velké? - Ano.

- Její nos? - Dlouhý.

A jaké jsou její ústa?

- Jaké? - Malá.

Její vlasy?

Černé a dlouhé.

Jakou má barvu?

- Černé? - Hnědé.

Má hnědé vlasy.

Jste v pořádku?

- Hnědé nebo černé? - Má hnědé vlasy.

Děkuji.

- Vypadá jako ona? - Ano.

Kam to mám odnést?

Přijďte zítra a sepíšeme zprávu. Ona bude muset přijít taky.

Paní!

Paní!

Paní!

Paní?

Paní?

Chcete oblečení nebo hodinky?

- Ne, díky. - Určitě?

- Ano, určitě. - Jsou kvalitní.

Ne, nechci.

Pane, potřebujete hodinky nebo oblečení?

Ne, díky.

- Jsi si jistý? Jsou dobré. - Ne, díky.

Pojďte si pro své pytle.

Nemůžu je nést. Jsem postižený.

Já jsem řidič, ne nosič.

Zaplatím vám 3 000, když je odnesete.

To je dneska plat učitele.

Dobrý den, pane.

To není můj problém.

Můžu přidat spropitné.

- Vidíte mě žebrat? - Dobrý den pane.

Haló, vteřinku...

Celé dopoledne jsem nevydělal ani dinár!

- Nekřičte! - To už je moc!

Nezaplatím.

- Děláte si srandu? - Vypadám snad, že si dělám srandu?

To je vtip?

- Jděte pryč. - Podepište potvrzení.

Jaký doklad?

Nic jsem ještě nedostal. Nic taky nepodepíšu!

- Vyhodím ty věci na ulici. - Dělejte si, co chcete!

- Všechno vyhodím. - Jasně.

Vyhodím to všechno!

Jak je libo!

Proč mě dneska tak bolí hlava?

Pět vajec.

Kilo mouky.

- 500 gramů cukru. - Vidíš někde cukr?

Prodávám jen vejce.

Vezmu si vejce.

Pět vajec stojí 2 500 dinárů.

Tolik nemám.

A je to snad můj problém?

Mám hodinky.

Hodinky už mám.

- Nechci je. - Nemám peníze.

Prodej si hodinky nebo nech slepici snášet vejce.

- To je kohout, ne slepice. - To je jedno, ať je to co chce.

Jdi a prodej ho.

- Chcete oblečení? - Na co mi bude oblečení?

Říkal jsem ti, že prodávám fazole, vejce, čaj...

Běž si pro peníze a vrať se.

Jsem už tak chudý, že si ani nemůžu nechat doručit pytle.

- Kde mám vzít peníze? - A co mě to zajímá?

Něco prodej a vrať se.

No tak, běž. To je ale ráno...

Od rána co tady sedím, jsem ještě neprodal ani krabičku cigaret.

Někdo mi chce prodat hodinky, někdo jiný na mě křičí...

Saeede?

Jsem tady.

Pojď pomoct, nestůj tam jen tak.

Chyť tuhle stranu a já to chytnu dole.

Nahoru.

No tak.

No tak, zaber!

Drž to pořádně.

- Spadne to. - Držím to.

Strýčku!

Strýčku!

Strýčku,

přenesli jsme ti ten pytel.

Když ti přeneseme zbytek pytlů,

dáte nám pět vajec?

Dobře, pokud je přenesete všechny.

Vaše přání je rozkazem.

Prohnané děcka.

Promiňte, můžete mi pomoct s jednou paní v autě?

Doktore, potřebuji, aby někdo přišel...

Copak nevidíte, že mám pacienty?

- Je v autě. - Běžte na recepci.

Paní, potřebuji pomoc...

Počkejte chvilku, pane.

Prosím vás.

Potřebuji jen, aby mi někdo přišel pomoct.

Prosím, pane, je v autě.

- Tenhle je ještě těžší. - Nestěžuj si, prostě pojď.

Opatrně, upustíš to.

Neboj, zvládnu to.

Mrkla jsi!

Zkusíme to znovu.

Zase jsi mrkla!

Dobře, ještě jednou.

Počkej. Kam jdeš?

- Zeptat se na tátu. - Zbláznil ses? Zatknou tě.

- Proč? - Protože zjistí, že jsi syn žebráka.

Vezmeme ten pytel nahoru.

- Berete nějaké léky? - Ano.

Jaké jsou to léky?

Prášky na cukrovku.

Dobře.

Zhluboka se nadechněte.

- Dobře. - Děkuji.

Ještě jednou.

Dobře.

Teď zakašlete.

Dobře. Teď si lehněte.

Stáří má svou cenu.

Bůh nad vámi bdí.

Pane asistente?

- Ano? - Máme fluorochinolony?

Od uvalení sankcí už ne.

Její stav je velmi znepokojivý.

- Co můžeme udělat? - Kvůli sankcím nemáme léky.

- Udělám, co bude v mých silách. - Děkuji.

Kdybyste něco potřeboval, stačí říct asistentovi.

- Děkuji, doktorko. - Hodně štěstí.

- Chvála bohu. - Chvála vám.

- Jste v pořádku? - Kde je Lamia?

Nebojte se, dneska si nedám pokoje, dokud ji nenajdu.

Nebojte se.

Dneska tady mám celou ranní směnu, postaráme se o ni.

- Děkuji. - Rádo se stalo.

To je milé. Tady je malá pozornost, na její jídlo.

Postarejte se o ni.

To pokryje jen denní dobu.

Samozřejmě.

Promluvím si i s nočním vedoucím.

- Děkuji. - Je v dobrých rukou.

Neboj se, Hindi. To nejsou tvoje děti.

Přestaň s tím a nedráždi ho.

Uklidni se. To je v pořádku.

Nebude to vtipné, když se rozbijí.

Kde seženeme další vejce?

- Pojď. - Tohle bylo už tak dost těžké!

Byl to jen vtip.

- Mohl zpanikařit. - To už stačí, Saeede.

Ty nikdy nepřestaneš?

Myslela jsem, že nevěříš v domluvené sňatky?

A co na tom, že ona pracuje?

Nejsem klaunem, jsem zpěvačka.

- Chcete hodinky? - Chcete hodinky?

Nechcete je?

- Chcete hodinky? - Chcete je koupit?

- Chcete hodinky? - Hodinky nejvyšší kvality.

Chcete hodinky?

Chcete hodinky?

Chcete hodinky?

Běžte pryč.

Chcete hodinky?

- Kde jste to ukradly? - Nejsme zloději, pane.

Přesně tohle říká každý, kdo sem za mnou přijde.

Hodinky jsou staré a rozbité.

Jsou k ničemu. Zkuste to na trhu.

Pane, jsou originální.

A jsou ze stříbra.

Zkuste to, jestli chcete.

Poslouchejte, fungují. Poslouchejte.

Tik-tak.

I tak už mám pár hodinek z diamantů,

zlata a stříbra, a nikdo je nekupuje.

Až uvidí tyhle, koupí si je.

Protože nemáte žádný...

tak malý jako tyhle.

Pořád říkáš, že je to stříbro, ale tohle není vůbec žádný stříbro.

- A nefungují. - Tyhle hodinky jsou jiné.

Ty jsou všechny plastové. Tyhle jsou ze železa.

Dobře, kolik za ně chceš?

- Kolik? - 40 000.

- 40 000. - Zbláznil ses?

- 40 000 čeho? - Dobře, 30.

Odkud máš ty ceny?

25?

Ne, díky. Tady, běž.

- Co takhle 20? - Ne, promiň. Pokračuj.

Kolik chcete?

Dám ti 10 000. Zkus to jinde, jestli chceš.

Tady máš znamení od Boha.

Co ještě chceš?

Tady.

Díky.

- Mám to spočítat? - Klidně.

Jedna, dva, tři.

Jedna, dva, tři.

Jedna, dva, tři.

...33, 34, 35,

36, 37, 38...

39, 40.

- Počítala jsi to už tisíckrát. - No a? Jen to kontroluju.

I já si to pamatuju.

- Můžeme si něco koupit? - Ano, spoustu věcí.

Skvělé.

Vodu.

Lamio!

Kde jsi, Lamio?

- Tady. - Díky.

Nesahej na to.

- Kolik stojí tenhle dort? - Pro tebe moc.

- Ale já mám peníze. - Ukaž mi je.

- Pane Joussefe? - Ano.

Mohl byste sem přijít?

- Zkontrolujte, jestli nejsou padělané. - Jasně.

- Jsou padělané? - Ne, nejsou to padělky.

- Nejsou padělané. - Jsou.

- To jsou naše peníze. - Ty bankovky jsou padělané.

- Ne, jsou to naše peníze. - Jsou padělané.

- To není pravda. - Běžte.

Nesahejte na mě!

Jděte pryč!

Pusťte mě!

- Nedotýkejte se mě. - Sbohem.

Vypadněte!

Kdo si myslíte, že jste?

Byl to prvotřídní podvodník.

Budu muset jít domů.

Půjdu hledat svého otce.

Ať mě klidně zatknou.

Jestli chceš jít domů, jdi. Ale já neodejdu.

Proč?

Nemůžu.

Musím upéct ten dort.

Vrátím se.

Ty, pojď sem! Pojď sem!

Stůj! Okamžitě se zastav!

Zastav!

Naflákám ti!

Saeede! Saeede!

Myslel jsem, že nejsme zloději?

Raději by ses měla kát.

Já jsem to neukradla, jen si to půjčila.

A co tvoje taška?

Dal mi ji jeden milý pán.

To se teď dárky nesmí dávat?

Nech to být. Balónek nepotřebujeme.

Možná ty ho nepotřebuješ, ale já ho potřebuju.

Co tady děláš?

Tohle je mešita. Jdi si hrát někam jinam.

Dávej na něj pozor, Saeede.

Lamio!

Co chceš?

Co chceš?

Odvrátil jsem pohled a Hindi zmizel.

- Cože? - Možná ho někdo unesl?

Jeden muž na něj pořád zíral.

Co teď budeme dělat?

Na chvilku tě nechám o samotě a ty ho ztratíš?

Tak co budeme dělat?

- Pane! - Ano.

- Viděl jste kohouta? - Šel nahoru.

- Kam nahoru? - Tamhle.

Jestli ho nenajdeme, máte problém.

Pojď.

Říkala jsem ti, abys na něj dohlížel!

To jsem nechtěl.

Je to moje chyba, měla jsem věřit tomu, co o tobě říkají!

Ostatní měli pravdu!

Jsi prokletý, a i tvůj otec byl zatčen!

Kam jdeš?!

Hledat tátu. Vypadni!

Tvůj otec, ten mrzák?

Můj je aspoň naživu!

Jo, jen si běž!

Když máš to ukradené ovoce,

už se nemusíš bát!

Vidíš to?

To bylo pro tebe.

Pane, to je kohout?

Čerstvě zabitý. Proč?

Někdo mi ukradl kohouta u mešity.

Lidé mi každý den nosí spoustu kohoutů.

Jak mám vědět, že je tvůj?

Má červenou korunu,

bílý zobák s černou skvrnou a tady zlaté peří.

Byl v tašce?

Ano, pane.

- Byla to taková taška? - Ano, to je Hindiho taška.

Je to jeho?

Ale já ho nevidím, zabil jste ho?

Ještě ne, baví se s tou slepicí...

Jsi tu úplně sama?

Pro co?

Koupit suroviny na dort.

Vyhrála jsem ve školní tombole.

Musím upéct dort.

- Koupila jsi suroviny? - Polovina z nich ještě chybí.

- Co ti chybí? - Cukr a prášek do pečiva.

To je všechno? Cukr a prášek do pečiva?

Podívám se.

Prášek do pečiva tu není, ale tady je cukr.

Máš štěstí.

- To je pro mě? - Ano, pro tebe.

- Vážně? - Přísahám.

Ale já pořád chci Hindiho.

Žádný strach. Jen počkej.

- Synu? - Ano, otče?

- Přines mi toho nového kohouta. - Dobře.

- Díky, synku. - Není zač.

A tady...

máš svého kohouta.

Teď na mě počkej a dojdeme domů pro prášek do pečiva.

Jak se jmenuje tvůj otec?

Muhammed Qasim.

- Jak? - Muhammed Qasim.

Nikdo s tím jménem. Zkus vězení.

Můžete to zkontrolovat znovu?

Důstojníku, můžete mi udělat laskavost?

Viděl někdo tu holku nebo ji přivedl?

- Ne, nic. - Jakou holku?

- Můžu si zavolat? - Poslužte si.

Co je to dneska s těmi venkovany? No tak, zmiz.

Vypadni!

Zatracení venkovani!

- Do které třídy chodíš? - Do třetí.

A čím chceš být, až ukončíš školu?

Ještě nevím.

- Je to daleko k vám domů? - Ne, už jsme skoro tam.

- Pane? - Ano?

Je to ještě daleko?

Ne. Jsme blízko.

Ale nejdřív musím vyřídit...

jednu maličkost.

- Bude to trvat dlouho? - Ne, neboj se.

Znáš tuhle budovu?

Ne.

- Vážně ji neznáš? - Ne, neznám.

Svou krví a duší se za tebe obětujeme, Saddáme.

Svou krví a duší se za tebe obětujeme, Saddáme.

Máš ráda kino?

Ano.

Slyšela jsem o tom,

ale nikdy jsem tam nebyla.

Je to úžasné. Kino je kouzelné.

Je to úžasné.

Půjdeme se spolu podívat na pěkný film.

Bude se ti moc líbit.

Uvidíš.

A pak...

Bibi musí mít strach.

Ne, nebude se bát. Ty a já jsme přátelé.

Sama uvidíš,

jak je to skvělý.

- Dobrý den, už začalo představení? - Ano.

Teď půjdeme do místnosti a najdeme ten kouzelný prášek do pečiva.

Nemusíš se vůbec stydět.

Pojďme se podívat na skvělý film.

Pojď. Pojď se mnou.

Nestyď se! No tak.

Hodná holka.

Přesně tak.

Uvidíš, že za ten prášek do pečiva to za to stojí.

Dva lístky.

Kam jdeš? Počkej!

Zlodějka!

Zlodějka!

Zlodějka! Zlodějka!

Zlodějka!

Zlodějka!

Zlodějka!

Zlodějka!

Zlodějka!

Chyťte ji!

Zlodějka! Zlodějka!

- Půjdeš s námi! - Nic jsem neukradla, pane.

- To hned zjistíme. - Přísáhám vám, že jsem nic neukradla.

Pusťte mě, prosím vás. Nic jsem neukradla a jsem tu na návštěvě.

Nic jsem neukradla, nezavírejte mě do vězení.

Ticho buď!

Pane, zadrželi jsme tu dívku.

Dobře. Pět minut.

A co můj kohout?

Jak se jmenuješ?

Lamia.

- Lamia jak? - Ahmeda Nayyefová.

- Nějaké novinky v našem případu? - Drž hubu!

Ne, ta dívka tu není.

To je všechno, co máme.

Zavolejte svým kolegům v Rasheedu, možná ji viděli.

Jestli můžete.

Jak si přejete, ale je to ztráta času.

Určitě teď bude někde žebrat.

Kdybyste byl tak hodný.

Dnešní oběd. Ten hajzlík mě celého posral.

Kde jste vzal toho kohouta?

Jste příbuzní?

Ne, ale nebyla s ním nějaká holka?

- Je v cele. - Vážně?

Vezměte mě tam.

Její babička má o ní velký strach.

Vezmu si tu holku s kohoutem.

Pojď, kohoutice.

- Děkuju. - Není zač.

Zasloužíte si to víc. Moc děkuju.

Chvála bohu.

Pojď.

Jdeme.

Jdeme.

- Kde je Bibi? - Hned teď jdeme za Bibi.

Pojď.

- Co vám řekla? - Ptala se, kde jsi.

Měla o tebe starosti.

Řekl jsem jí, že tě k ní přivedu.

Pojďme ji najít.

Ta paní, kam šla?

Tohle je Bibiina hůl.

Už ji nebude potřebovat.

Řekla vám Bibi, proč se na mě zlobila?

Lamio, drahoušku.

Pojď.

Nejdřív tam dáme mouku.

Mouka...

je pro život.

Pak cukr,

protože cukr dělá život sladším.

Tady, mami.

Sehnali jsem jen tři vejce.

A pak ta vejce...

- Pro plodnost. - Výborně.

Vejce, pro plodnost.

Chceš to zamíchat?

Na.

Chceš u nás dneska přespat?

Mám se přidat?

Pojď si s námi hrát!

S naší krví a duší se obětujeme pro tebe, Saddáme.

- Výborně. Posaďte se. - Obětujeme své duše.

Celý Irák volá: "Saddám je naše hrdost!"

Výborně, drahá. Posaď se.

Podívejme se na ovoce, které přinesl Saeed.

Jako by ho přejel náklaďák.

Ale je to lepší než nic.

Teď se podíváme...

na dort,

který nám upekla Lamia.

Zkusíme, jestli chutná dobře.

A jestli to naplnila smetanou,

jak jsem jí říkal.

Je to dobré. Zatleskejte jí.

Lamio!

Zahrajeme si hru na zírání!

Dajbog & subsource.net (❁´◡`❁)