Original subtitles

Ve vesmíru existují zákony, kterým ještě nerozumíme.

Neviditelné síly ovládají naši existenci...

a mohou náhle narušit přirozený řád.

Jsme nevědomí cestovatelé ve vesmíru plném tajemství.

Richard Matheson

Stačí se podívat na oblohu

a dostanete závrať.

Cítíte se velmi malí.

Kapkou v oceánu.

Zrnkem prachu na kamínku.

Maličcí.

To je to, čím jsme.

Někteří z nás na to zapomínají.

Jiní dělají vše pro to, aby na to nemysleli.

Každý zavírá oči svým vlastním způsobem.

Předstíráme, že máme nějaký smysl.

Účel.

Vyprávíme si příběhy...

a nazýváme to...

životem.

2. května

Ale ať děláme cokoli,

život se nikdy nepodobá příběhům, které vyprávíme.

Brání se tomu.

Uniká nám.

Neobviňujte se...

ale rozhodujete o málo věcech.

Náš život se obejde bez nás.

Ahoj.

- Ahoj, Xavieri. - Ahoj, Paule.

Mluvils s Thierrym o dřevě?

O čem?

Mluvil jsi s Thierrym o tom dřevě?

Ano, zítra mi zavolá.

Xavieri, tvá helma.

Už to budu mít hotový.

Ale stejně.

Musíme si pospíšit,

je to nejdůležitější úkol.

A také jediný.

Musí zaplatit za projekt.

Ano, neboj se.

Protože nemáme dostatek...

hotovosti.

Dobře.

- A zavolej architektovi. - Jo.

...a v Asii.

V Evropě se objevují až v druhé polovině 14. Století.

Veřejnost je okamžitě nadšená a nenávist vůči církvi...

I když máte vše, abyste byli šťastní...

stále vám něco chybí.

Štěstí je jako parfém.

Nejprve vás omámí, ale pak si na něj zvyknete.

No a co?

Zase se rozčilovat?

Nový cíl?

Nový příběh?

- Ahoj, tati. - Ahoj, zlatíčko.

Může to takhle pokračovat?

A pak ta ventilace...

- Ne, musíš si udělat domácí úkoly. - Ty už mám hotové.

Kvůli tomu nemůžeme otevřít okna.

To neříkám.

Ne, ne, ne, ty to nechápeš.

Ty si kreslíš. Napřed domácí úkoly, zlatíčko.

Ty už jsem udělala.

Ne, ještě jsi neskončila.

Ale ano.

Počkej, to říkáš mně?

To přece není možné?

Já si jen...

- Přineseš víno? - Ano.

- Jdu taky za Bubullou. - Ještě jsi neskončila.

- Ještě nejsi hotová. - Tak utíkej.

Ne, ne, nesmíš dovnitř.

Ne, ne.

Kdy dorazí nové ryby?

Už žádné nedorazí.

S Toufou je to složité.

Bubulla je tak sám.

Je samotář.

Můžeš mi podat ty oranžové kleště ze stolu?

Tati?

Co?

Pavouk.

Kde?

Zabij ho.

Ne, nezabiju ho.

- Ale no tak... - Ne, pavouci jsou užiteční.

Jí komáry.

Radši ho zabij.

On tě přece nesní.

Nesní tě...

Protože tě sním já.

Ne, ne příšera...

Sním tě...

Běž,

hned přijdu.

Nejsou tam žádné myši.

- Táta už říkal, že ne. - Tak třeba želvu.

Želva je fajn.

Tu nemůže sníst.

- Postarám se o to. - Ano, ano.

Prosím.

- Takže odjíždíme v pátek večer. - Ano.

- Dobře. - Ale ne.

V sobotu ráno je Miiino taneční vystoupení.

Tam nechci jít.

- Proč ne? - Proč nechceš?

Protože špatně tancuju.

Kdo to říká?

Velcí vždycky říkají, že my malí neumíme tančit.

A že mluvíme příliš hlasitě.

Během tance se také nesmí mluvit.

Jsou žárliví, Mio.

Víš co?

Tanči, jak chceš, každý tančí, jak chce.

Tančíš velmi dobře. Ukaž mi to.

Hudba.

Pěkné pohyby.

5. května

Neviděls můj telefon?

Ne.

Jdu pozdě.

Přeji ti hezký den.

Do 30 dnů, pane Declève.

Už jsou to dva měsíce.

Ano, máme stejný problém.

Dobře.

Spoléhám na vás.

Děkuji, nashledanou.

Jsi tady, Paule?

Ano.

Jsem hotová.

Nechceš jogurt?

Ne.

- Nacvičila sis už svou prezentaci? - Ano.

Dobře,

pyžamo, vyčistit zuby...

Umýt si ruce.

Už běž.

Tati, můžeme si pak zahrát hádanky?

Dnes večer ne,

zítra.

To jsi říkal už včera.

Je už pozdě.

Trochu se snaž.

Tak pohádku.

Princezna staví svůj hrad na padající hvězdě.

- To je nemožné. - Je.

- Ne, to je nemožné. - Ale je.

Ne, tahle padající hvězda

je velmi malý meteorit.

V příběhu je to velký meteorit, na kterém lze postavit hrad.

To není možné, a v příběhu je princezna unavená, stejně jako já.

- Ne, princezna není unavená. - Ano, je úplně vyčerpaná.

- Už nemůže. - Ne.

Jdi spát, zlatíčko.

Dobrou.

- Tati. - Ne, Mio, ne...

Ne, ne.

- Ano, pojď. - Ne, dnes večer ne.

Ano, prosím.

Jsi otrava.

Moje záda.

- A teď spát, ano? - Ano.

Dobře?

- Dobrou. - Dobrou.

- Spát, že? - Ano.

Fantazírujete o tom, co není.

O nejhorším i nejlepším.

To je naše síla a naše prokletí.

Sny o dalekých krajích,

všechno změnit...

Možná začít znovu.

Aby se alespoň něco dělo...

Ale vždycky se něco děje.

Věci...

7. května

se prostě dějí.

To přece není možné...

Tohle mi už nesedí.

Možná jsi zhubl?

Jak bych mohl sakra zhubnout na délku?

Mohl bys být trochu milejší.

Tak se podívej.

Možná ses trochu zmenšil.

Nadechni se.

Ještě jednou.

Dobře. Změřím si tě.

1,76 metru.

Myslíš to vážně?

Oblékni se.

To není pravda, nikdy jsem neměl 176 cm.

Od vojenské služby měřím 180 cm.

Vždycky jsem měřil 180.

Kolik jsi vážil?

74 kilo.

74 kilo a 1,76 metru, to je dobré.

Spíš dobře?

Ano.

Jíš dobře?

Ano.

- Problém s erekcí? - Ne, žádný.

Tak je vše v pořádku.

Kdy ses naposledy měřil?

Asi před patnácti lety.

Všichni se s věkem zmenšujeme, to je normální.

Čtyři centimetry?

Ano?

Tak jak? Co říkal?

Není to tak zlé.

Vidíš? To jsem ti říkala.

Musíš jít spát.

"Ne, nechci jít spát."

Mám tě zvednout za nohy?

Tak, teď můžeš spát.

Dobrou.

Vylekal jsi mě.

Co to děláš?

- Je hluboká noc. - Nemůžu spát.

- Pojď do postele. - Jo.

20. května

Eliso...

Takže, pokud jde o metabolismus, nejsou u vás žádné zvláštnosti.

Výsledky jsou normální, snímky jsou v pořádku,

sken byl v pořádku.

MRI v pořádku, mozek máte v pořádku.

Měříte 165 cm a vážíte 63 kg.

Zmenšil jste se o 15 centimetrů

a zhubl o 10 kilogramů.

To je 17 procent vašeho tělesného objemu.

Přicházíte do styku s toxickými látkami?

Ne.

Umělým hnojivem?

Ne.

Rozpouštědly?

Ne, to ne.

Vy ale rozpouštědla používáte.

Ano, ale já je nepoužívám.

Stalo se vám něco zvláštního?

Něco traumatického,

emocionální šok?

Ne.

Zažila jste někdy něco podobného?

Ne.

Co mi je?

V tuto chvíli nemám žádné vysvětlení...

pro tento proporcionální pokles objemu.

Co to znamená?

Je to,

jako byste se...

zmenšoval.

Vaše anatomie a stejně tak i vaše tělesné funkce.

Všechno má stále stejné proporce.

Ano...

Nedošlo k žádné dysfunkci

ani změně vašeho genetického kódu, vaší DNA.

Provedeme další vyšetření.

A pak uvidíme,

jak se to bude vyvíjet.

A věci, které se dějí,

jsou určovány životem.

Slepě,

krutě...

Pak litujete času, který jste tomu věnovali.

Tomu, co jste chtěli změnit.

Odvracíte pohled,

utíkáte...

Jako by se nic nestalo.

Ale víte,

že už nic nebude jako dřív.

Nechceš si zatančit?

Kdy dostanete výsledky?

To už přesně nevím. Je to už podruhé.

Tati, jsme doma.

Mio, prostři stůl.

Jsi v pohodě? Jak se cítíš?

Nevím.

Zase volali z nemocnice.

Co mám říct?

Nic.

Jdeme jíst.

Tady máš.

Prodejme ten dům.

Mí rodiče se o Miu postarají. Máma se o ni zatím postará.

Změna ti prospěje.

Nikdy nevíš.

Nebo někam vyrazíme.

Kam bys jel?

Paule, kam bys jel?

Do cirkusu.

Běž.

30. června

To je ten dům.

- Pojďte si ho prohlédnout. - Děkuji.

V pořádku, není zač.

- Tohle je velký obývák. - Pěkné.

Terasa s výhledem na moře.

Krásná poloha.

- Moderní kuchyně. - Krásná.

Funguje komín?

Ano, funguje.

- Vše v kuchyni zůstává? - Ano.

Dobře, výborně.

Takže dál je potom velká ložnice a koupelna.

Je velká.

Proč prodávají dům?

Ten muž nedávno zmizel.

Jeho žena si ho nechce nechat, příliš mnoho vzpomínek.

Ukážu vám ostatní pokoje.

Pojďte.

Mohli mě vidět, Eliso!

Co tě to popadlo?!

Já už neexistuju?

Prodat dům?!

Chvíli jsem o tom přemýšlel.

- To jsme chtěli. - Ne, ne.

Ty mi to předkládáš jako hotovou věc.

Všechno jsi už rozhodla!

Je to taky můj dům.

Můj dům.

Postavil jsem ho sám.

Už si to nemůžeme dovolit.

Uvědomuješ si to?

Už nevím co.

Odmítáš jakékoliv léky.

Nechceš se nechat ošetřovat.

Eliso,

jaké ošetřování?

Nejsem nemocný.

Přestaň, Paule.

Podívej se na mě.

Podívej se, Eliso.

Jsem naživu.

Naživu.

Naživu.

Nechci skončit jako laboratorní krysa.

- Nejsem nemocný. - Přestaň, Paule.

Přestaň.

Ne, počkej.

Třeba nejsem jediný.

Nevíme všechno.

Přestaň! Promiň.

Eliso!

Nejsem nemocný!

Nejsem nemocný.

5. července

Tak jsem tady.

Velmi pěkný dům.

Hezky zařízený.

Krásný výhled.

Krásné místo.

Je to tvůj dům?

Je to tvůj dům?

Ano.

Máš vkus.

Kompletní kuchyň.

Tam je ložnice.

Ano.

Spí tam někdo?

Moje panenka.

Budeme ji budit?

Jak chceš.

Mio, pusť nějakou hudbu.

Co se děje?

Chceš pustit něco jiného?

Příšera!

- Příšera! - Nech toho.

Mio!

To nevadí.

Vše v pořádku, zlatíčko. V pohodě, dobrý.

Promiň, tati.

10. července

To jsme my, Paule.

Paule?

Eliso!

Paule?

Ano?

Eliso?

Eliso?

Jsem tady.

Paule?

Jsem tady, Eliso!

Jsem tady dole!

Eliso, tady jsem!

Eliso!

Tady jsem!

Jsem tady, Eliso!

Pojď sem.

Pojď.

Pojď!

Pojď sem, ty potvoro.

Eliso!

Eliso, tady jsem!

Tady!

To jsi udělala ty?

To není možné.

Proč jsi to udělala?

Nechoď pryč!

Ne, Eliso...

- Co se děje, mami? - Nic.

Ne, Eliso!

Jsem tady!

Jsem tady!

Jsem tady...

Jsem tady...

Eliso.

Eliso!

Jsem tady!

Jsem tady!

Jsem tady!

Musíte se znovu naučit žít.

Všechno kolem vás se změnilo...

a dívá se na vás s lítostí.

Známé věci,

krásné vzpomínky

se stávají bolestivými.

Cítíte se osamělejší než kdy jindy.

Tati?

Tati?

Tati, kde jsi?

Tati...

- Pojď se mnou. - Tati?

Pojď.

- Chci zůstat tady. - Tady!

A najít tátu.

Eliso!

Pomoz mi!

Nemůžeme ho tam tak nechat.

Mio!

Tati!

Počkej.

Počkej!

Klid, zlato.

Taky mám strach.

Mio!

Musíme jít, pojď.

Mio!

Nenechám to tak.

Stále v to věřím.

Jediné, co mi teď zbývá,

je jednat.

15. července

Co si mám vzít s sebou?

Jen panenku.

A taky věci z Miiiny skříně.

Eliso!

Eliso!

- A Paulovy věci? - Netuším.

To uvidíme později.

Eliso!

Eliso!

Eliso!

Jsem tady!

Tady!

Eliso!

Sklep, na to nemám chuť. To může počkat.

Tady! Tady!

Jdeme,

nemám sil tady zůstávat.

Myslíte si: Bude tohle odteď můj život?

Předem prohraný boj?

Konec, který nikdy neskončí.

Chtěli byste žít,

ale jen přežíváte.

Předstíráte, že jednáte, ale jen reagujete,

jako zvíře.

Na žízeň,

hlad

a nebezpečí.

Smiřte se, že jste zvíře...

a už na to nemyslete.

Zůstává vám jen potřeba útěchy.

Chce mě.

Nedívej se.

Já... já to vyřeším.

Podívej se na mě.

Ty ji taky postrádáš.

Ty ji zase uvidíš.

Řekni jí, že ji miluju.

A že jsem naživu.

To si myslíš?

Jsem naživu.

Jsem naživu.

Jsem naživu.

20. července

Kde je?

Ano,

už ho vidím.

Je naživu.

Mám ho vzít?

2. srpna

Když už zbývá jen konec...

tak konec ještě není.

Můžete udělat to nejkrásnější, co jde.

Naposledy,

se vztyčenou hlavou.

Kdo se podíval smrti do očí, má štěstí.

Vrací světu jeho krásu...

kterou jsme už neviděli.

Říká se, že život...

je vlastně učení se umírat.

Možná musíte nejprve zemřít, abyste mohli žít.

7. srpna

Musel jsem ujít tuhle cestu, abych našel sám sebe...

abych unikl ze své klece.

Osvobodit se od strachu.

Už se nebojím.

Smířil jsem se s tím.

Náš život je pomíjivý.

Kapka v oceánu.

Smítko na kameni.

Malý

a velkolepý.

Takže milá Mio,

tohle vše jsem ti chtěl říct.

Ušetřit ti čas, který jsem já ztratil.

V našem smíchu, který stále zní,

v našem úžasu.

V tom nebi, na které jsme se tak často společně dívali.

Nevím, kde jsem, Mio.

Ale jsem tady.

Dajbog & subsource.net (❁´◡`❁)