Original subtitles

Byl jednou jeden malý domeček na kraji lesa, kde žila červená karokulka se

maminkou.

Malou maminko, v poslední době jsem si všimla, že chlapy mě pozorují tady, tady

a hlavně tady taky. Co na tom mají? Co na tom určitě je.

Ty jednou to pochopíš, drahá, je to úplně normální.

Víš, ty krásná jablička, co máš? Ty chlapy vzrušují.

Ty moje melounky je taky dráždí.

A opravdu není málo těch ptáků, kteří by chtěli tvojít v buchcičku.

Dobře, tak. Tak, teď umyjeme ten tvůj zadeček. A když poletí kolem ptáček,

hop. Hop, hop, hop.

O, pták.

Pták.

Sladějoučká buchtička.

Ale kdy je ta sladějoučká buchtička?

Tady.

Ježiš. Upravíme tě jako velkou zlačinu.

Hotovo. Děkuji, mami.

Běž, drahá. Ahoj.

Dobrou noc. Ahoj, ahoj.

Dobrou noc.

Dobrou noc, mami.

Jsem strašně ospalá.

Potřebuji se hezky vyspat. Jsem dnes tak strašně unavená.

Mě to zabije, když jí nedostanu.

To je krásná hračka.

Zítra ráno musím ale poslat tyhle krásavce své matce.

Má ty své hračky strašně ráda.

Konec.

Co budu dělat s touhle pitomou cuketou?

Mohla bych si hrát smrkví.

Ale ta by to nevydržela.

Nedá se nic dělat.

Ani tohle není dobré. Je to moc křehké.

Tak tomuhle vážně nerozumím.

Tady jsou jenom chlupy.

Nechápu to.

Žádná buchtička.

Jestli tak proletěl kolem pták.

A já jsem si toho nevšimla. No tak to bude malér, teda.

Bože můj.

Jo, a jedem.

Dělám bez těch svých hraček.

To je snahý to nějak zkusit, jsem dostala hlad.

Tak z toho se teda podělám.

Proč jsi pojmenoval tuhle hospodu Černá kočka?

No, to mě fakt zajímá. Povídej.

No, brata, že se mi to líbí. Líbí se mi Černá kočka.

Ukáž kočičku. No, tak ukáž kočičku. Ukáž mi krásku. No, to je ono.

A to se fakt povedlo.

No,

dobrá kočička.

No, to jen tak nevidí.

Pojď. Ukaž se nám.

Ukaž se nám.

Tak.

No krása, krása.

Ukaž. Mášhle nožku.

Tak já jsem nejto.

Počkej, počkejte, počkejte, počkejte. Tak, nejdřív, nejdřív prsa. Tak.

Ukažuj, ukazuj, ukazuj.

No.

Už se nám to líhne, ne?

Pína, štěpenko, jé!

Pokračuj! No, no, no.

Jé, no.

Jé, no.

Výborně, bravo!

No, no, no.

Jé, Jukáš, no.

Trpělivost. No. Pomalu, nezlobko.

Všichni my máme rád. Šimry, šimry.

Jdeme, jdeme, jdeme.

Počkejte, nepočkejte.

Konec.

Krásný obličejíček, hezký táv, hezký to neolízat.

No, krásná pusejníka. No, výborně.

No. Oblízni si třešničku, dělej. No.

Ten můj had je pořád připravený.

Taky se ti udělá než.

No, já.

Jasný. No, ještě tohle.

Děkujeme.

Děkujeme.

Dalčička už má nachytrováno.

Hezky roztáhní nohy, tak.

No, chutnej, ohutnej.

Dobrý, no.

Oči na náš.

Vztáhně nohy, tak.

Tak je to správně.

No, tak.

Jo.

Jo, jo.

Tak to je ono.

Jo, jo.

Ujďte, ujďte, dostaneš to.

Neboj hočičku naše.

Jo, dočkáš si.

Jen počkáš, do tebe šoupnu to své beranidlo.

Jo, bude se jí to líbit, jako to.

Ty malá kurvičko.

Ježiš, diváco.

Ano, ano, ano, ano.

Jo, všechno to dostaneš, to chybíš.

Pořádně jít protáhnu.

To je ono.

Tak se

ukáž. Co?

Výborně.

Tak já růstu.

Hezky se volni.

Volni se hezky, očičku.

Tak, no.

Tak,

tak.

Pojď.

Roztáhní pětně nohy.

Šupni ho tam.

Krása. Dotýkaj se mě.

Myslím, že se jí to lípí.

Šikovná ta mála firmička.

Jo, tak.

Jo, jo.

To je vysílací čost.

Ano.

Výborně, výborně. Ano.

Jo. Jako pohádce. Onem, onem.

Šťávečka, sladěvčka.

Ráno se Karkulka vypravila k babičce. Maminka ji zabalila do košíčku babičiny

hračky. Napomenula ji, aby se nikde nezastavovala a s nikým nemluvila.

Tak dobře, Karkulko, teď už běž.

A kolik hubtí mám nazbírat po cestě?

Na večeři?

Není jich potřeba moc. Ale já chci nazbírat moc a moc. Půl košíčku stačí,

běž je pozdě. Dobře.

Ahoj. A dávej na sebe pozor, holčičko.

Ano, maminko, ahoj.

Tra -la -la, la -la -la. Dobrý den, paní. Dobrý den.

Zdravím. Přišli jsme, jak jsme si byli posykat... Ano, děvo.

Dobře. Tak jo, tak pojďme.

Kde to máte?

Dáme se do toho a bude to... Nepojďme se mnou, chlapci. Tup, to je z pěchu.

Karkulka zatím sbírala lesu. a nadržený vlký sledoval a snažil se jí chytit.

Kde pak jsou ty houbičky? Kde pak jsou? A tam za koubičkem.

Co myslíš, že tak chce?

Podívej.

Babička bude mít určitě radost, až jí přinesu tuhle krásu. A je krásná.

To je hezký. Proč tak spíš?

Musí být moje.

Jo.

Kamaráde, můžeš mi říct, na co ještě čekáme?

Je tu vedro.

Teda, já se potím. Vy také?

Já.

Ole, nejste mokrá, paní. Ne.

Možná tam dole.

Ale já.

Tady trošku.

Tady dole. A tady nahoře.

Oto jsou balóny.

Houbičko. Tady

jsi.

A do košíku.

A třetí.

Pojďte. Dělajte mi to.

Dělajte.

Pojďte domů i kundi.

Děkuji.

... ... ...

...

... ... ...

Ještě, ještě.

Vítej, že tohle pohádku už jsem slyšela. Ne, ne, ne, moc dobře, moc dobře. Ne,

nejdřív musím nazbírat houby.

Musím je zanest babičce. Co? No, tak já ti pomůžu. No, ale určitě, žijeme v říši

divu. Neříkej, že ne. A, tady je jedna, podívej.

A tady taky jedna, výborně. Tak dobře, já ti pomůžu.

Pojďte, jdeme zbírat. Je, podívej, tady je. Ano, ano, ano, vidím.

Výborně, výborně, výborně, výborně. Jsi šikovná, jen tak dál. Tak houbičky kde?

Je, a...

A tady.

Tady je jedna překrásná.

Pojď.

Tady je.

A tady je ale krásně dlouho.

Podívej.

Měkná, měkná, měkná.

Podívej se tam. Tam je zase další.

A tady.

Šup, šup, šup, šup, šup, šup, šup, šup, šup, šup, šup, šup, šup, šup, šup, šup,

šup, šup, šup, šup, šup,

šup, šup,

šup.

Můj pták se znovu budí.

Panebože.

Toto věci.

No, pojď.

... ... ... ...

...

Tak kdepak jsou další jeřabinky? Tady žádný nejsou.

A tady.

Teď naplním košíček. Jsou vážně krásné.

Tyhle jezdabinky.

Je,

co to dělají.

Vypadá to, že se jí to líbí lí...

To je divné.

Ono.

Každopádně je to příjemné. No, moc příjemné.

Nechápu to.

Co to dělají?

Pojďme.

Pojďme.

Počkej. Ta

paní tady zapomněla

klobouk.

Ten je ale velký.

Teď se podívám, jakou medicínu nesu babičce. Jsem zvědavá.

Co to je za podivnou medicínu?

A k čemu jí asi bude?

Nic mě nenapadá, ale když se zamyslím, ten

pán měl něco podobného mezi nohama.

Cítím se tak sama.

Nevím, co to se mnou je.

Ubohá babička.

Celá opuštěná chudinka.

Žádné románky.

Je...

Jo,

to je ale krása.

To je výborné.

No tak.

Co to po mně chceš?

Kdo to má vydržet být v klidu pro boha? Kde jsou moje hračky?

Kde jsou ty moje hračičky?

No kde jsou?

... ... ... ... ...

jen na sietná.

Jo, jo,

jo.

To se nevidí.

Tak jistě, jistě.

Lepsího, lepsího.

Děkujeme.

Hmm.

Jo, ještě.

Tak, květřího. Jo.

Zorio.

že ty si vlhkáš.

Ahoj.

Tak, tak.

potkla v lese i kouzelného skřítka Ronyho s jeho kamarádkami. Rony pozval

všechny dívky na návštěvu do světa divů.

Pro boha, tenhle africký trpaslík.

Radši počkat na karkůku u babičky.

Tam to bude jistější.

Zatrasený trpaslík. Do toho, do toho, do toho, do toho. Pojďte do domečku.

Pojďte. Pojďte.

Pojďte. Pojďte. Pojďte.

Pojďte. Pojďte.

Pojďte.

Tak teď mám domečku, pojďte, pojďte, pojďte.

Nechám.

Pojďte,

já jsem šukající legrace. Tohle je tvůj domeček. Ano, můj

domeček, pojďte, pojďte. Ale nemůžeme hledat, je strašně maličký. Ano,

jen maličko. No, zasluhu ho do kožíčkovičí, kam tam svoji šťávičku. Tak

pojďte. Ne? No, honem.

No, tak všechno, když se chce, pojďte, pojďte.

A vítám vás, pane, dobrá zpráva, dobrá zpráva, pane. A vítám vás, vítejte u

nás, slečno, vítejte u nás, slečno, prosím.

Dobrý den, vítám vás, u nás, slečno, pojďte, vemte místo. Tak hned pro ty

tíška přines trochu vínečka, ano.

Tak, hned to bude, pane, hned to bude.

Jak je možné, že tenhle dům je tak veliký a krásný, zatímco zvenku je tak

maličký?

Daně, daně, samé daně. Já vážně nemám na ně. Kdyby to tu viděli, všechno by mi

sebrali. Vzali by mi i spodáry, mizerové.

A co pak to máš v tom košíčku, děvenko? Medicínu pro babičku.

O, medicínu pro babičku. Ještě jistě, pěkně se podívej.

O, tohle je medicína. Ano, jistě.

No, chceš jít ty?

No, nebo ty?

Ne, díky. O, ty krásná mladý kone.

O, co ty?

Možná, že se dává sem.

Tak co říkáš?

No, tak ho vem.

Ty to možná nevíš, ale tuhle hračičku mají pro tuhle věcičku.

O, tak tyhle hrčičky léčí vaše kundičky, a kdo ti to řekl, tíči? Maminka a taky

mi řekla, že tady mezi nohama je sladká buchtička.

Áno, áno, letají tam ptáčci, co mají hlad.

Leť ty můj pindičku na sladinkou buchtičku, tak leť ptáčku, píješ se

buchtiček, bych rád. Zapad už jim je dlouhý čas, teď buchtičky máš tu za...

Nechceš ochutnat, můj bohčičko?

Pro ptáka nespoutaného a je tu něco nádherného.

Pojď se nasytit ke mně.

Poruším svůj celý bál. Na tomto příběhu jsem zdáně potipného.

Děkuji.

Uuuu.

Děkujeme.

... ...

...

...

Děkujeme.

Jednu vinou šťávičku pro každou tuhle kundičku.

Výborně. Správně.

To je rychlost. A teď už s radostí nechám vás zde bydlet svým chlstím.

Děkuji. A tak, mé drahé ptáčinky, ptáček už letí na vaše květinky.

Tak, honem, honem, jsi krásná miláčku, vylížu ti kůžičku, to je vůně. Ne, ne,

ne, já mám strach z tvého ptáka.

O, proč, proč, pojď je, o, to je vůně, o, čistá zdravá, o,

už se mi točí hlava.

Ale já jsem tady taky.

... ... ...

...

... ... ... ...

Pojď dovnitř, červená karkulko, dveře jsou otevřené.

Ale ty nejsi červená karkulka, kdo ty?

Kdo ty?

Víš, já jsem kamarád červené karkulky a ona mi řekla, přijď na návštěvu k mojí

babičce, budeme si krásně hrát. Hrát?

Ano, hrát na doktora a zdravotní sestřičku. Teda chtěl jsem jen říct, že

myslel, že tady bude karkulka. Nechtěl jsem vás vyrušit. Věřte mi, to jsem

opravdu nechtěl, ale jestli si to přijete, můžu zase jít.

Co pak je, paní? Něco není v pořádku?

Co to?

Co se děje? Co to vidí moje oči?

Můžu se tě na něco zeptat? Ano, jistě. Buď opatrný, nebo tě strčím do skříně,

když budeš hlát.

Podívej se, co je to za hloupou legraci.

Co se to schovává v tvých kalotách, mladíku?

Snad... Snad tam nemáš velký klacek? Já a klacek? Ne, ne, ne, ne, ne.

Vlastně, vy jste tak provokativní.

Prostě, no, je to můj orgán.

Orgán, no.

Orgán? To myslíš vážně?

Ano, ano.

Mladíku!

Snad... Snad mě nechceš neudstít?

No tohle, chceš neudstít nebohu bezbrannou ženu, že jo?

Co to teď děláš? Ano.

Jistě, ty se svlíkáš, ale já se uvráním.

Nedostaneš mě snadno. Bože, co to je? Co to je?

Co je tohleto?

Ne, ne, ne, já vlastně, já... Ano, na postel.

Ty mě chceš dostat. Já vážně, rozumíte, já... Ty mě chceš znátelnit, ty ošklivý

vlku. Ani se nehni. A já to vydržím do poslední chvilky. Nejsem nějaká taková,

co hned podlehne. Budeš se mnou před zápasy, když mě dostaneš. Já se jen tak

nevzdám. Nemáš na mě dost ostré zuby. Tak si je moc nebrus.

Stejně nemáš žádnou šanci.

Bože, ano, ano, ty na mě stáháš. Ano, stáhně mi na prca, stáhně. Já totiž...

ti to ale ukážu.

Jsi můj studný, což mi stáhně vzadek. Já bych to nějak... Stáhně, stáhně. Já

totiž, paní, abyste rozuměla... Ukaz se. Ukaz se k tobě. Teda to je situace...

Tak si natáhně.

Dělej. Ano. Dělej.

Opiši mě.

Honem už mě třeba svrbí.

Dělej, ty zvíře, pojď.

Dělej, pojď.

Pojď, ty zvrhlý koškaredy, pojď.

Dělej, dělej.

No já nevím, jestli... Dělej.

To jsem chodil, ano, u nás si přejete.

Ano, pojď.

Jejda, jejda.

To jsem nečekal.

To jsem teda opravdu nečekal. Prosím, paní, paní. Je,

je.

No,

abyste rozuměla.

Konec.

Musím si to myslet na karkulku. Je to tak krásné.

Ano.

Musím si to myslet na karkulku. A tak, to je krásné.

Ty pocity, dej mi pusu.

Dej mi pusu.

Nedokážu se od tebe odstrahnout.

Nikdy od tebe nemůžu odjít.

Nemůžu bez tebe žít.

Možná jsem použila moc lepidla na zubní protézu, proto se se nemohl odlepit.

To se nedá vydržet.

Hodný je můj pán.

Hodný je, že mi vás půjčil.

Šikovné slečny.

Moc si toho považuji.

Je to výborné.

Nadhera, nadhera.

To se nedá vydržet.

Bože, bože, bože.

Ta, která si ho teď vezme.

No hezky to děláte, tak to je ono.

No

hodný

je můj pan, pořád to říkám, že má takové návštěvy.

No je poupadka.

Ano.

Jo.

Ty si trošičku, ty můj sladkej zadečku.

Tak jo.

Pane, to nejde.

Nádherná kundička.

Tak, a teď mám zase sílu.

A teď mám sesíru.

Nadu druhou černou díru.

Konečně.

Vypuš mi ho pořádně, vyšplýchám ti do dlaně.

Pojepéro žárem praská, jestli tohle není...

Tak.

To je ono.

Dělej. No.

Ano, ano.

No dělej, dělej.

Tak dělej. Přidej.

No dělej.

No.

To je Anna.

Děkujeme.

Tohle se ti teda líbí.

Vypadly mi moje zuby.

Tady máš momůžskou píchu.

Nastříkám ti do kožichu.

... ... ...

No pojď.

Tak pojď, pojď, pojď.

Tak,

tak, to je ono.

Dobrý, to je dobrý.

Jo.

No.

... ... ... ... ...

Poč, poč, poč.

Konec.

Ano. Ano.

To je ono.

Ještě.

Tak dělej.

To je ono, to je ono,

ty

jsi

krásnej, ty jsi nádherný.

Dvolí ho a vyhůřím.

Pojď, ty můj krasavče.

Ty budeš můj.

Pojď.

To je ono.

Rychle.

Udělám tě.

Dočkej mi.

To je ono.

O bože.

To je všechno utahání.

To je ono.

To je skvělý.

Konec.

Hoh.

Tady máš mé semeno.

Tady máš mé semeno.

Už mě bolí koleno.

To je

dobrý, to je dobrý. Chci ho chudnat ještě. Vem si ho.

Všechno je to tvoje.

Bože, jaký pust je. A já musím babičce zanést její medicínu. Honem!

Výborně. Ty moje kuřátko.

Všechno to tam dáme.

Tak, už to nevím dáme.

Bože, je vážně pozdě. Babička už na mě čeká.

Dělej. Dělej, dělej.

Dělej, už budu, už budu omdrým.

Hej, babičko.

Babičko!

Babi?

Babi! Pozor na vlka!

Co všechno musím udělat pro to sladké soustíčko? Doufám, že ta babka bude spát

dlouho.

Pojď, moje děčátko, pojď dál.

Vypadáš špatně. Co se ti stalo?

Mám nachlazené koule z toho čekání.

Jsem tady já a naštěstí teď mám pro tebe tvoji medicínku.

Uvidíš, že v ní ti to rychle přejde.

Babičko, jaké máš velké oči.

Abych tě lépe viděla, Karkulko.

Tady máš svou medicínku.

A jaké máš velké ruce?

Abych tě mohla lépe držet. Ano, držet, držet, dítě moje.

A jakou máš velkou medicínku?

To, abych tě mohla lépe uzdravovat, červená Karkulko.

Titulky vytvořil

JohnyX.

Ano, ano. Ty malá uličnice, zrušil tě pozorovat ty dva v lese?

Jak to můžeš vědět?

Já jsem doktor Vlk, hlavní doktor a mák a všechno vidím v křišalové kouli, jako

čaroděj. Kdo ti dovolil se do toho míchat?

No, já bez skutečnosti jsem včera večer byl na procházce.

Vlastně, přiznám se ti.

Včera jsem tě sledoval, co je na tom zlého, že? A pak můžu tě teď... Můžu tě

uzdravit? Jste jistý, že mě můžeš uzdravit? A nebude mě to bolet?

No, tak jde k ní.

Neboj se, Karkulko, tahle medicína ti udělá krásnou masáž na prstíčkách a pak

ji strčím do kundičky a pěkně budu masírovat.

Bude se ti to líbit, budeš cítit nádherné, nádherné teplo.

Nádherné teplo.

Tak dobře, můžeš mě léčit, dělej.

Je to nádhera, ano.

Potěše, pojď.

Ještě? No to je hrdý, ještě prosím. Jo,

jo.

To ještě ti doufám.

No chci ještě medicínku, chci medicínku. Pojď, pojď, pojď. Jo, hodně, hodně,

hodně.

Vás je to všechno.

Tušila, že něco takového existuje. Tak vidíš, vidíš.

Teď už víš.

Už vím. Už to vím.

... ... ... ...

...

Musíš mi dát ještě tu tvoji medicínku.

Nesmíš onemocnět.

Dělej, vstávej. No tak, vstávej.

Nevidíš tu hrůzu?

Já co?

Podívej, jak je zničená.

Nedělej se, Tarsti. Teď se o tebe postarám já.

Chudáčku, postavím tě a mého doktora taky.

Teď mi dáš šťávičku.

Ano?

Nejaviček, ano? No tak pojď honem, dej mi šťávičku.

Dělej, probuď se.

To bude dobré.

Tak výborně.

Tak pojď, vyzkoušíme ho hned. Dřív, než bude nepoužitelný.

Pojď, šukej mě.

Prosím, doktore, šukej mě.

Jak jsem říkal, jsi nenasypná karkulka.

To je nádhera.

Budu tebe právě babičce.

Děkuji.

trošku.

a musí čerpět mě.

Teď začneme znovu. Budeme zase dělat do předu, do zadu.

Pokračuj.

Musíš mi dát ještě tu svoji medici.

Jen pětkrát jsme šukali. Vstávejte si to ještě.

No tak,

blbku.

Tvrdil jsi, že se neonavíš. A po několika šukačkách z tebe nezůstalo nic.

A to je hrůza.

No to je doktor teda.

Ten mě teda vylečil.

Hnusní chlapi, udělali mě jen čtyřicetkrát, nestojí už dneska za nic,

Teplouši. Chtěla bych vědět, kam zmizela moje babička.

Co to je?

Babičko moje!

Babičko, co se ti stalo?

Babičko moje!

Pojď sem, co se ti přihodí?

tak já ti představím svého kamaráda. I když omdlel. Je to doktor Vlk Medic, mák

neúnavný. No, neúnavný se asi jen tak říká.

Rozumím ti.

Neboj se.

Já už se o něho postarám. Čemu jsou tyhle věci, babičko?

K čemu to je? Nestarej se o to, jdi domů, děvči.

Tak já jdu.

Ahoj. Ty nejsi nic jiného než mizera.

Zneužíváš nešťastné staré babičky. Teď se o tebe postarám.

Teď ti to ukážu.

Tak. Tak ahoj, babičko moje.

Tak.

Teď si budeš litovat.

Ahoj, maminko.

Ahoj, jak se tam děláš? Dobře. Můžeš mi vše vyprávět? Spotkala jsem spoustu

nových kamarádů.

Kdo to byl?

Potkala jsem králíčka, skřípka, dvě sestřenice a především doktora Vlka,

je také mák a neúnavný, jak říká. No.

A kde je teď ten Vlk? Myslím, že zůstal, aby uzdravil babičku.

Tak to už vím všechno.

Dělej. Žer to žrádlo. Dělej.

Musíš to sežrat všechno.

Žer.

Žer to.

Teď musíš jít zpátka, Hulko. Měla jsi těžký den.

Jdeme. Dobré.

Ano.

Je čas jít na kutě.

Jsem unavená.

Chcete něco vědět, kamarádi? Někdy jsou právě kůzlátka těmi, kdo dostanou

nejlepší z vlků. No a babička, kterou vek sežere, tak to se stává skoro

Karkulka s vlkem mohou žít spolu šťastně až do smrti. A v tom je smysl pohádky.