Original subtitles

NŮŽ V RÁNĚ

Omlouvám se, Barbaro, ale musím jít,

- Ale Liso, proč? - Omlouvám se.

Jen si dojdu pro kabát.

Děkuji.

Jdeme.

Co se stalo? Zrušili tvůj let?

Ne. Jen jsem si to rozmyslel.

Myslela jsem, že tě očekávají v Casablance zítra ráno.

- Ano. - Bobe, dospěješ vůbec někdy?

- Kde parkuješ? - Tady nalevo za rohem.

Proč jsi mi nezavolal? Věděl jsi, že večeřím s Barbarou.

Poté všichni chtěli jít na drink. Nikdy jsem tam předtím nebyla.

Chceš řídit?

Koukám, že nikam nespěcháš.

Podívej... kolik... kolik ti dlužím?

Monsieur změnil názor? V čem je problém? Už se ti nelíbím?

Kolik?

Na uhození ženy jsi chlap dost, co?

Hej a co pokoj? To mám platit já? Deux mille. Two thousand.

Ahoj.

Bože! Musel jsem jít několik mil. Nedokázal jsem nikdy sehnat taxi.

Dobrá. Mýlil jsem se. Je mi to líto.

Omlouvám se. Neřekneš na to něco?

Lisa, Lisa, oči anděla, nejkrásnější dívka na zastávce autobusu do Naples.

Prosím, prosím, odpusť mi.

Poslouchej, mám o tebe akorát strach, toť vše.

Občas, jako dnes večer, se mi zdá, že tě ztrácím a to mě dovádí k šílenství.

Liso, kdyby jsi mne někdy opustila... Nevím, co bych si počal.

Prostě nevím.

Prosím o pozornost. AfroAir s politováním oznamuje, že Let 486 do Casablancy a Dakaru má lehké zpoždění.

Ještě jednu, prosím.

To bě se to nelíbí, že ano?

Suché martini je naše jediná obrana vůči zrezivělému letadlu.

Podle pravidla číslo jedna v příručce ex-letce „Držte se lidi!".

Proč tam letíš, Bobe?

Protože se do Casablanky nedostanu vlakem nebo pěšky.

Nemohli poslat někoho jiného?

Jen proto, že jsem nervní cestující? Opravdu nic nechceš, zlato?

Ne, díky.

Opět zíráš na hodinky, jak vidím.

Musím zavolat Barbaře než odejde z obchodu.

Obchod? V sobotu dopoledne? Doufám, že jí platí přesčasy.

No, slíbila jsem jí, ...

... že s ní opět půjdeš na večeři. Já vím, já vím.

Chápu, vy dvě holky spolupracujíc na knize: „Kuriózní gay restaurace pro nezadané slečny"

Prosím o pozornost. Cestující Letu 202 do Nice nechť se dostaví k bráně čislo 2 kvůli odbavení.

Haló, haló, Alane. Poslouchej, obávám se, že přijdu o trochu později.

S.A.S Airlines oznamují přílet Letu 158 z Copenhagenu...

Okolo páté, doufám. Je to v pořádku?

Ano, v půl osmé vyhovuje. Dobrá.

- Takže, zastihla jsi svou tvrdě pracující přítelkyni? - Ano. Něco nového ohledně letu?

Zatím ne. Mohu dostat... Herald Tribune.

Mimochodem, vrátím se v úterý, Let 511, půl druhé. Myslíš, že tě Barbara propustí z obědu, aby jsi mne vyzvedla?

- Nevím, jestli tu budu v úterý, Bobe. - Proč?

- Bobe, na co si hrajeme? Nemá to smysl. Víš to. - Ale, zlato!

Nemohu to dál snášet. Opravdu. Opouštím tě.

- Jen kvůli včerejší noci? - Není to jen kvůli včerejšku.

Měli by jsme se tomu postavit, jednou pro vždy. Bobe, naše manželství není manželství. Nikdy nebylo.

Je to jak rozmazlené děcko s chůvou.

- Ale s velmi krásnou chůvou. - Bobe, prosím...

Už asi nemám šanci, předpokládám. A máš pravdu, jsme hodně podivná dvojice.

Ale i když to zatím nevíš, tak mne potřebuješ stejně, jako já tebe.

To je náš druh lásky, díky kterému se svět okolo točí.

Občas to sice nabírá otáčky, ale přesto se točí.

AfroAir oznamují okamžité odbavení Letu 486 do Casablancy a Dakaru, Východ 3...

To je tvůj let, Bobe.

Je tu někdo další, Liso?

- Sám víš, že ne. Je to jen... já... - Jen...?

Ne teď, Bobe. Měl by jsi už jít.

Dobrá. Slib mi, že nic neuděláš, dokud se nevrátím. Slib mi to.

Slibuji.

- Neřekneš mi ani sbohem? - Sbohem, Bobe.

Pozdravuj ode mne na večeři Barbaru.

A mimochodem, doufám, že je to Barbara, protože, pokud je v tom další muž, já...

... mohl bych... prásk, prásk.

Vždycky jsem ti to říkal, ma drahá Liso. Měla jsi mne mít jako svého milence.

V dnešní době je manželství bez milence neúnosné.

Ale no tak, Alane.

- Sodu nebo vodu? - Sodu, prosím.

Omlouvám se, Alane. Po telefonu jsem asi vždy zněla hystericky.

Ale potřebuji tvou pomoc.

Tak, v čem je problém? Že se vůbec ptám. Bob, jak jinak.

Ano. Řekla jsem mu, že ho opouštím. Chci se nechat rozvést.

Rozvod? To nebude snadné.

- Je to takhle v pořádku? - Ano.

Upřímně, nikdy jsem docela nepochopil, jak jste se vy dva mohli vzít.

Co na to řekl?

Odmítá mi to uvěřit. Sám víš, že nikdy nevěřil tomu, čemu se nedokázal postavit.

Alane, tentokrát musím. Pokud neuniknu nyní... Znáš ho. On je... je jako...

Chobotnice. Zajímavé říct to o chlapci, kterého znám prakticky od kolébky.

Ale takový on je. Velmi okouzlující chobotnice, samozřejmě, velmi milá.

Ale jakmile se ta malá a nevinná chapadla začnou pohybovat... páni... pozor!

- Tady, vem si jeden. - Ne, děkuji.

Žádné obavy. To musí být vrátný s poštou.

Byla rozzuřená. Nemohla vidět kdo tu je.

Alane, já netuším co to se mnou celou tu dobu bylo.

- Možná ho miluješ. - Milovat ho!

Milovala ho, pokud ti to vyhovuje.

Milovala? Možná při našem prvním setkání.

Ale netrvalo dlouho, abysme si oba uvědomili, že to nebude fungovat.

On by si to ale nikdy nepřiznal.

To je pravý důvod těch hádek a bezvýznamné žárlivosti.

Nebyla to částečně i tvá chyba? Vždycky jsi mu to nechala projít.

Ano, já vím. Občas jsem byla připravena od toho odstoupit.

Pak on nasadil ten svůj falešně chlapecký úsměv a...

VŠECH 57 CESTUJÍCÍH LETU Z PAŘÍŽE DO CASABLANCY ZAHYNULO

Haló, denní novinky, prosím.

Zdravím, Jean. Alan Stewart u telefonu. Co máš na leteckou havárii Paříž-Casablanca?

Blízko čeho?

Je to potvrzeno.

Dojdu pro auto.

Chudák Bob. Odešel z letectva, protože si myslel, že mu dochází štěstí.

Pokud ti můžeme jakkoliv pomoci, Liso, určitě nám zavolej.

Určitě.

Do zítřka zůstanu ve městě, takže se ještě ráno zastavím.

Děkuji, Phile.

Přejete si šálek čaje nebo une infusion peut-ětre?

Ne, děkuji.

Zlatíčko, nechce tě s tím otravovat, ale neměla by jsi jít a zkusit se trochu vyspát?

Půjdu.

Zase si pouští tu svou hudbu. Copak s tím nikdy nepřestane?

Haló? Ano. Ano, hned to bude, prosím. Myslím si, že je to Alan.

Je mi líto, ale paní Macklinová zde není. Může zavolat zítra? Děkuji. Naslyšenou.

Cítím se tak... tak strašně unaveně.

Tady máš, zlatíčko. Je to hrozně silné, ale je to právě to co potřebuješ. Madame Duval!

Připravíte postel, prosím?

Pojď, drahoušku. Vše, co potřebuješ, je dlouhý a dobrý spánek.

Máš stále ty malé modré úspávací prášky?

- Ano. - Kde je schováváš?

Na toaletním stolku.

Madame Duval, přineste mi sklenici vody, ano?

Máš tu dopis od... pojišťovny. Mám jej otevřít?

Prosím, ano.

Liso, uzavřel Bob na letišti letecké pojištění?

Předpokládám, že ano. Vždycky to dělal. Myslel si, že to přináší štěstí.

Ten dopis je docela nesrozumitelný. Fialový inkoust, nic víc.

Tady jsou tvé prášky.

Přesto to vypadá, že ti dnes chtějí zavolat. Mám ten hovor odmítnout?

Pokud budeš tak hodná.

Hezky zalez. To je poslušná dívka. Pokus se vyspat, zlatíčko.

Přijdu se na tebe podívat.

Barbaro?

Kdo je tam? Kdo je tam?

Ahoj.

Bobe!

Neměj strach, zlato. To jsem já.

Co se stalo?

Hodně věcí. Nikdy jsem si nemyslel, že se dostanu domů.

Jsi zraněný.

Trochu. Není to nic hrozného.

Tvoje tvář!

Měla jsi mne vidět před pár dny.

Raději zavolám doktora.

- Ne, ne! - Proč ne?

Žádný doktor, zlato. Jen troška brandy. Dobře?

Dobrá.

- Tady. - Díky.

Proč jsi mi nedal vědět?

Proč jsi mi nedal vědět? Proč jsi nezavolal?

Ach, tak? Stovky důvodů... Oprava. Pouze jeden, opravdu.

Jaký důvod?

Nech tuhle brandy chvilku pracovat, zlato. Nemáš tu něco k snědku, že ne?

Samozřejmě, že je. Hned ti něco přinesu.

LETADLO PAŘÍŽ-CASABLANCA HAVAROVALO BLÍZKO BORDEAUX, ŽÁDNÍ PŘEŽIVŠÍ

- Tady. - Skvělé.

Chceš, abych ti ohřála polévku?

To je v pořádku. Duchové milují studené jídlo.

Je to příjemná změna, narozdíl od pekla.

Víš, letadla dělají zvláštní věci, než se rozhodnou havarovat.

Tohle mne vyhodilo přímo z nouzového východu. Alespoň předpokládám, že se to stalo.

Najednou, prásk a byl jsem na tom nejtemnějším kopci, co Bůh kdy udělal.

A celý svět daleko od místa, které se vzmítalo v plamenech.

Chudaci lidi, pomyslel jsem si.

A pak mně napadlo: Chudák Bob Macklin. Možná tě konečně potkalo štěstí.

Máš cigaretu?

Obávám se, že tu žádné nejsou. Nenapadlo je mne koupit, od té doby co jsi...

Zapomeň na to.

Dovol, abych ti pomohla.

To je moje děvče.

A co tvá noha? Jsi si jistý, že to není nic vážného?

Ne, ne, nic to není, nic. Je to jen oděrka.

To je lepší. Šťastná, že opět vidíš svého ubohého muže?

Bobe, ty se nikdy nezměníš.

Ale ano a jak! Ten nezodpovědný bastard, kterého jsi si vzala...

... je pryč, zlato. Je tu úplně nový Bob Macklin.

Neříkal jsem vždycky, že pojistka mi přinese štěstí?

Šedesát milionů franků, stodvacet tisíc dolarů.

O čem to mluvíš?

Copak tomu nerozumíš? To je důvod, proč jsem nezavolal.

Nikdo neví, že jsem naživu a taky nebude.

Andělské oči moje, koupím ti čelenku z diamantů, kabáty a jachty s plachtami pleskající všude okolo.

A palác v Kashmiru.

Cena nemovitostí v Kashmiru je teď nízko.

Liso?

Nikomu nic neříkej.

Dej mi trochu času a vše bude báječné. Pro tebe a pro tvého nového, milujícího, ...

... velmi bohatého, velmi mrtvého... manžela.

Omlouvám se. Vzbudila jsem Vás, madam?

Ach, ne, ne, to není vaše chyba. Já... já nemohla usnout. Toť vše.

Mám se vrátit později?

To je v pořádku. Zavolám vás, až to bude potřeba.

Nastavím konvici a mléko je v ledniččce.

- Neřekla jsi jí to, že ne? - Ne.

Bobe, ukaž mi svou nohu. Vypadá to infikovaně.

Ne, ne, ne, to nic není, nic není. Je to jen kousek sněti. Nicméně to bolí.

- Raději dojdu pro něco do lékárny. - Madam Duval se nevrátí, že ne?

Nemyslím si.

Kup mi cigarety. Neměl jsem ani jedno už tři dny.

Dobrá.

Nic se nezměnilo, jak vidím. Naše kamarádka žije stále nad námi.

- Viděla jsi ten vzkaz? - Jaký vzkaz?

Půl dvanácté... Čtvrtek... Pojišťovna. S láskou, Barbara.

Ano. Dostala jsem dopis. Barbara jim zavolala.

Neplýtvají moc časem, že ano?

Podívej, Bobe... ten tvůj šílený proslov včera,

nemyslel jsi to vážně, že ne?

Trpělivost, zlato. Řekl jsem, že to vysvětlím.

- Ale Bobe, to je... - Ano?

Ale nic... hned jsem zpátky.

Chtěla bych nějaký alkohol, bavlnou nit a velké obvazy, prosím.

A také... antibiotický prášek, pokud možno.

- Jedná se o zranění nebo infekci, prosím? - Ne, jedná se o infekci.

Infekci, vteřinku, prosím.

S dovolením, mademoiselle, mohu...

Hej, Liso! Zastavil jsem se, abych tě viděl a domovník řekl, že jsi zde.

- Zdravím, Phile. - Jak se máš?

Jsem v pořádku.

June si o tebe dělala starosti.

Tady jste, madam. Alkohol, bavlněná nit, obvazy a penicilin v prášku.

Děkuji.

Na co to potřebuješ? Zranila jsi se?

Ne, ne, ne. Jedna dívka z obchodu chtěla abych to pro ní koupila.

Ty opět pracuješ? Podle mne je to dobrý nápad. Mohu tě svést?

Ne, děkuji. Mám tu své auto.

Tak tedy, dávej na sebe pozor. A nezapomeň, pokud budeš něco potřebovat...

Nebudu.

- Kolik to dělá? - Třicetjedna franků.

Mohu si od vás zavolat, prosím?

Je obsazeno. Zavolám později. Děkuji.

Taxi!

Alane?

Alane?

Zkoušela jsem se ti dovolat, ale bylo obsazeno.

Promiň mi to zklamání. Jsi na správném místě,

ale s nesprávným mužem.

Alan byl povolán zpět do Států. Odjel včera večer.

Vidím.

Mohu pro tebe něco udělat?

Obávám se že ne. Omlouvám se za vyrušení.

Neomlouvej se. Je to ta nejlepší věc, co se mi stala, od chvíle, co jsem se přistěhoval.

- Můžu tě pozvat na drink? - Ne, děkuji mnohokrát.

Jsi si jistá, že nechceš zůstat a vidět mou sbírku známek?

Někdo vyhraje, někdo prohraje.

Bobe?

Co se děje?

Myslel jsem, že je to Madame Duval. Raději si vymyslíme signál.

- Nešla dovnitř, že ne? - Madame Duval? Ne.

- Díky Bohu. - Proč?

Cigarety. Ví, že ty nekouříš. Musíme si dávat pozor na maličkosti.

Poslouchej, Bobe. Doufala jsem, že tohle všechno je jen šílený výmysl.

Ale ty to myslíš vážně, že ano?

Samozřejmě. Kdo by to nemyslel vážně se stodvaceti tisíci dolary?

Kruci!

Koupila jsi něco na mou nohu?

Ano.

Pojď sem.

V lekárně jsem narazila na Phila Wadea.

Mohla jsem mu to říct, ale neřekla.

Sám jsi si to způsobil a sám to musíš ukončit.

Jasně, zlato. Ale jakmile jednou práce započne...

Ach prosím, Bobe. Měl by jsi být šťastný, že jsi vůbec naživu.

Přestaň snít o penězích, které ti nepatří.

Máš velmi dobrou práci.

Jakou práci? Žádnou nemám. Před třemi týdny mi dali výpověď.

No tak, Bobe. Myslíš si, že lhaním si pomůžeš?

Je to pravda. Na mou duši.

Byla tam menší šlamastyka s financemi. Nedokázali mi to příšít, ale...

Pokud tě vyhodili, tak proč tě poslali do Casablancy?

Neposlali. Jel jsem tam kvůli nabídce jiné práce.

Ale proč jsi mi to neřekl?

Tvář, zlato. Tvář. Už víš? Ta věc, kterou chráníš před svými nejdražšími.

Už to začínáš chápat? Na jedné straně nezaměstnaný manžel

s černým puntíkem na jménu.

Na druhé, stodvacet tisíc dolarů.

Zlato, nikdo takovouhle šanci víckrát za život. Tohle je ta naše.

- My se z toho dostame... - Není tu žádné "my" Bobe.

Řekla jsem ti to na letišti.

Zas ta špatná nálada.

Chceš znát pravdu, Bobe?

Když jsi stál u té brány a zamával, doufala jsem, že už se nikdy nevrátíš.

Myslíš to vážně?

Ano, Bobe, ano. Myslím. Myslím!

Předpokládám, že nemá smysl se o něco snažit?

Dobrá, zlato. Pokud jsi se mnou skončila, já... já ti to nemám za zlé.

Nechápu, proč jsi to tedy se mnou tak dlouho vydržela.

Ale Liso... co teď budu dělat?

Nechceš mne přeci takhle zemést pod koberec, že ne?

Pochop, že si teď nebudu schopen najít dlouhodobě práci.

Ty problémy v práci byly ve skutečnosti mnohem horší.

Haló?... Barbaro. Ano, cítím se lépe.

Ano, ano, viděla jsem to... Možná, že půjdu...

Ne, to nemusíš. Pokusím se zastavit v kanceláři. Dobře... Sbohem.

Co chtěla?

Chtěla mi připomenout, že mám jít do té pojišťovny.

Zlato, pokud se nad tím alespoň trošku zamyslíš?

Se stodvaceti tisíci bych mohl odjet do Evropy a začít nanovo někde jinde.

Timbuctoo. Kdekoliv.

A ty by ses mne zbavila jednou pro vždy. To přece chceš, nemám pravdu?

Zlato, nemůže to být lehčí. Uvidíš. Není v tom žádný risk a víš proč?

Protože, pokud se něco pokazí, tak se akorát znovu ukážu.

"Je mi to velmi líto, drahá Pojišťovno, měl jsem amnésii."

Zlato, máme spoustu času. Nemusíš se rozhodnout hned teď.

Jen se na tím zamysli ... jako nad ... dárkem na rozloučenou.

Ráda bych se informovala ohledně pojistky.

O jaký druh pojistky se jedná?

Domnívám se, že letecké pojistky.

A co byste chtěla vědět?

Víte... já, dostala jsem tento dopis.

- Mohu se podívat? - Jistě.

Ach ano, madam. Třetí patro. Vážné nehody. Monsieur Dompierre.

Děkuji.

- Paní Macklinová? - Ano.

Prosaďte se, prosím.

Upřímnou soustrast. Vím, že právě prožíváte těžké životní období, i přesto, ...

prozíravosti Vašeho manžela, se můžete považovat za bohatší než většina ostatních.

- Mohu vidět Váš pas, prosím... - Jistě.

... nebo jiný průkaz? Děkuji.

Vidím, že jste se narodila v Naples, madam. Překrásné město.

Nyní, mohla by jste mi sdělit, kdo ve skutečnosti zaplatil tuto pojistku?

- Můj manžel. - Byla jste s ním v té době?

- Proč, ano? - Je to jeho podpis?

Ano.

Takže, vše se zdá být v pořádku. Nyní budu potřebovat jisté dokumenty.

Váš oddací list, rodný list Vašeho manžela a také jeho úmrtní list.

- Pan Macklin byl občanem USA, že ano? - Ano.

Žijící ve Francii?

V tom případě musíme získat úmrtní list od Amerického konzulátu zde v Paříži.

To vše zní tak komplikovaně. Možná bych měla přijít někdy jindy...

Není to tak hrozné jak to zní. Ve skutečnosti je to docela lehké.

Děkuji, ale... to opravdu není nutné.

Rádi Vám jakkkoliv pomůžeme.

Haló? Tady je Raymond Dompierre, Spojené Národní Pojišťovny.

Mám zde paní Robertu Macklinovou.

Přijde k vám kvůli úmrtnímu listu jejího nedávno zesnulého manžela.

Cože? Zítra ve tři? V pořádku. Děkuji mnohokrát, pane Williamsi.

Ano, bude tam. Sbohem.

Tak a to je první krok.

Děkuji mnohokrát.

Mohla byste ještě podepsat tyto dokumenty?

Mimochodem, potřebujete doklad Vašeho bydliště pro Konzulát. Ten získáte na policii.

Podepiště zde, paní Macklinová.

Znovu se setkáváme. Asi je to osud. Mocnější než my dva.

Víte, Alanův přítel je i můj přítel!

- Zdravím, Liso. Je hezké tě opět vidět. - Děkuji.

Liso, copak tu děláš? Neřekla ti snad Barbara, že nemusíš nikam spěchat?

Ano, řekla. Ale rozhodla jsem se, že raději půjdu do práce, než se nudit doma.

Doufám, že ti to nevadí.

Samozřejmě, zlatíčko. Je hezké tě tu mít zpátky.

- Liso! - Ano?

Nějaký muž tě tu hledá. Tedy alespoň podle toho jak tě popsal.

Uděláš mi laskavost?

Zjisti co po mě chce.

Dobře.

Je mi líto, ale paní Macklinová je zaneprázdněna. Mohu Vám nějak pomoci?

Ne, to je v pořádku. Řekněte paní Macklinové, že přijdu jindy.

Děkuji mnohokrát.

Liso, měla jsem o tebe strach. Volala jsem ti několikrát a žádná odpověď.

- Jsi v pořádku? - Ano, jsem.

- Dobré ráno, Barbaro. - Dobré ráno, Madame Lafont.

- Barbaro! Potřebujeme tě tady. - Už jdu. Co takhle oběd?

Asi dnes na obě nepůjdu, pokud nemáš nic proti.

Ach zlato, musíme s tebou něco udělat.

Haló? Passy šest sedm osm čtyři, prosím.

Jak se máš? Pojď sem.

Co se děje?

Nemáš dobrou náladu?

Čas na přestávku na kafe.

Tak co je nového ve světě? Už se zase zvedly ceny heřmánku?

Hej kočko, máš opravdu krásný kožíšek. Má žena by záviděla.

Ano kočko, když si mne brala, tak si myslela, že budu norek po celou dobu.

Brzo se bude k mně plazit a prosit o odpuštění!

Bobe?

Jsi v pořádku?

Volala jsem ti z obchodu.

Myslel jsem si, že jsi to ty, ale neodvážil jsem se zvednout sluchátko.

Příště zavěs a pak zavolej znovu. Šla jsi tam?

- Ano. - Co se stalo?

Ptali se mne na spoustu otázek. A pak mi dali na podpis pár dokumentů.

- A já je podepsala. Co jsem mohla udělat? - V pořádku. Co pak?

Bobe, není to tak lehké, jak se zdá.

Nejdřív musím jít na Americký konzulát a pak na policii.

- Proč? - Úmrtní list.

- Samozřejmě zlato, to víš každý. Co pak? - Tvůj rodný list.

Snadná věc. Jen zavolám sestře, Elenn... Chudák Bob zesnul, atd.

Ta se trochu vypláče, po chvilce utiší a zajede svým starým Chevvym na radnici.

A to je pouze začátek. Víš, jak dlouho to podle nich může trvat?

- Jak dlouho? - Tři měsíce.

- Tři měsíce? - Bob, sám víš, že je to šílené.

Nemůžeš zůstat uvězněn v tomhle bytě celé tři měsíce.

Proč ne? Co je na tomhle bytu špatného? Má všechny moderní vymoženosti.

Sám se dokážu zabavit. Třeba přesouváním těhle malých čtverečků.

Představuji si, že tenhle velká čtverec jsme my a ten malý jsou naše problémy.

Účel jse dostat ten velký čtverec pryč.

Trvá to hodiny a hodiny a hodiny. Čas jenom krásně utíká.

- Ano? - Haló, paní Macklinová?

Ano?

Tady David Barnes. Muž, který nyní bydlí v bytě Alana Stewarta.

Dnes jsme se krátce setkali.

Naneštěstí jsem zapomněl kdo jste a asi jsem to trochu přehnal.

Pak mne ale zachránila má zvědavost a tak bych se rád nyní omluvil.

To je v pořádku. Děkuji Vám.

- Je mi odpuštěno? - Samozřejmě. Sbohem.

- Kdo to byl? - Přítel Barbary.

Víš, že mi můžeš říct cokoliv. Nemohu si to nijak ověřit. Jsem mrtvý.

Zlato, raději mi nelži, protože...

Už s tím opět začínáš, Bobe!

Promiň, zlato. Pozůstatky z minulosti.

Omlouvám se. Omlouvám se.

Tak, jaký je další krok? Americký konzulát?

Bobe, zastavme to než bude příliš pozdě.

Jak pozdě? Miláčku, nikdy není pozdě.

Pokud se něco zvrtne, tak se znovu objevím s historkou o amnésii.

O to nejde. Nemůžeš si jen tak vzít pěníze od...

Vzít si peníze od pojišťovny?

Miláčku, něco ti povím ohledně pojišťoven.

Poslouchej, po celém světě si miliardy lidí zařizují pojištění.

A když se jim nic nestane, tak se začnou ptát sami sebe:

"Za co vlastně ty peníze utrácíme?"

Pokud by něčí dům neshořel do základů,

nebo pokud jednou za čas nevykradou obchod,

pak by byli pojišťovny do týdne na mizině.

Nehoda, jako ta má, je pro ně výnosnější, než být titulní stránce magazínu.

Je to vtipné. Víš vůbec, co vlastně děláme? My jim pomáháme stimulovat prodej.

Ne, ne, ne, ne.

Zlato, zlato, zlato, pokud neposloucháš, tak jak se to chceš vše naučit?

Nech mne to vysvětlit trochu jinak. Ta celá věc je jako enormní...

- Datum úmrtí. Přesné datum incidentu? - Dvanáctého října.

- Místo úmrtí. Kde se to stalo? - Na cestě z Paříže do Casablancy.

- Příčina smrti. Letecká nehoda? - Ano.

To bude vše, paní Macklinová. Vice-Konzul vás za chvíli přijme.

Povstaňte, prosím? Zvedněte svou pravou paži.

Přísaháte, že tato výpoveď je pravda a nic než pravda, Bůh Vám pomáhej.

- Pokud ano, přísahejte. - Ano, přísahám.

Haló, ano, zlato...

A co konzulát?... Samozřejmě, že jsi to musela udělat.

Raději kvůli tomu zavolej do pojišťovny...

Nemůžeš to udělat dřív?

Přirozeně, je to mnohem důležitější, než já...

Nic...

Dobře, budu čekat.

- Ahoj, můžu dovnitř? - Jistě.

- Mé jméno je Johny. Jaké je tvoje? - No... mám mnoho jmén.

- Jsi Američan? - Možná.

Já jsem. Chvíli mi trvalo, než jsem tě našel. Zkoušel jsem to včera, ale mů táta řekl...

Kde je tvůj otec?

V kanceláři. Dnes přišel brzo, ale většinou jsem doma sám.

- A co tvá matka? - Ta žije v Anglii. Tam schováváš kolu?

Ano, ano. Kolu, heroin, extázi, opium.

Vezmu si kolu.

Tady máš.

Včera jsem tě vylekal svým zrcátkem, že ano?

Jasně, jo, vylekal.

To je v pořádku. Vypiju si to z flašky.

Poslouchej... jakto... jakto, že nejsi ve škole?

Měl jsem spalničky. Už mne to přešlo, ale mám na dva týdny karanténu.

- Je to nuda. Jsi také v karanténě? - Jo, jo, něco na ten způsob.

Sleduji tě. Nikdy nikam nechodíš. Proč?

- Podívej, Johny, dokážeš udržet tajemství? - Jasně.

- Přísaháš, že ho neprozradíš? - Přísahám.

- Jdou po mě všichni gangsteři ze Chicaga. - Až ze Chicaga?

A... pokud mne někdy chytnou...

Páni!

Ani muk, dobře? Protože každý by mohl být špionem Ala Caponeho.

Kdo je Al Capone?

Al Capone, ten hrozně nebezpečnej gangster.

Chce mně mrtvého.

Božínku! Já... raději se vypařím.

Nezapomeň! Ani muk, dobře? Nebo...

Neboj se! Tak zatím.

Tak jsme tady. Konečně jsme to zvládli. I když to není přesně podle mých představ.

Je to přes ulici od obchodu a jídlo je tu dobré.

A je to snadná cesta k odškrtnutí si nudného obědu.

Víte, je to podivné. Nikdy jsem neplánoval jet do Paříže.

Právě jsem dostal nový úkol, když jsem narazil na Alana v Genevě.

Další věc, co si pamatuji, je, že jsem byl v tom bytě a Vy jste vešla.

Tehdy mne napadlo, že tam pracujete, což byla opravdu špatná myšlenka.

Pak jsme se potkali na ulici. Osud. Osud.

Já vím. Mocnější než by dva.

Určitě to ale nebyl osud, který Vás donutil mne sledovat do obchodu.

Ne. To byla pouze čistá zvědavost.

Přirozenost novináře, hlavně když se jedná o atraktivní ženu.

Nad to jste vypadala, že máte potíže.

Co vás k tomu dovedlo?

Pár maličkostí, nesoustřeďenost, plus mezi-státní hovory.

- Vážně? A komu jsem volala? - Alanu Stewartovi.

To bylo mazané. Jak se má Alan?

Dobře. V New Yorku je prý stále hrozné vedro.

A co jste o mě zjistil?

Moc ne. Přesto dost na to, abych věřil, že mé tušení je správné.

- A jaké je to tušení? - Jste stále v potížích.

Liso! Tak kvůli němu si mne nechala ladem.

- Jak se máte? - Těší mne.

Obědvala jste?

Přestal jsem jíst. Je to zastaralé. Ale dám si šálek kávy, děkuji.

Drahoušku, monsieur Duval tě potřebuje. Prý je to opravdu důležité.

- Kdy volal? - Asi před hodinou.

- Omluvíte mne na chvíli? - Ano, samozřejmě.

Děkuji.

Koukám, že Vás Lisa před námi zatajovala. Jak dlouho ji znáte?

Ne dostatečně dlouho.

- Haló, ty jsi volal? - Ano. Kde jsi?

- Přes ulici na obědě. - S kým?

- Barbarou. - Stará dobrá Barbara.

Podívej, zlato, skvělé zprávy. Telegraf od Ellen.

Rodný list je na cestě.

Haló? Slyšela jsi, co jsem řekl?

Ano, slyšela.

Vychází nám to, ne? Poslouchej, raději se zastav v té velké cestovce.

Víš, kterou myslím? Blízko Madeleine.

Získej vše ohledně letů do Severní Ameriky. Možná taky začnu organizovat.

Toto je rodný list mého manžela a svatební listina.

Úmrtní list vám pošle přímo Americký konzulát.

Vše vypadá býti vypořádku.

Dohlédnu, aby se to co nejrychleji dostalo do výdejního oddělení.

Omlouvám se, ale mohu se zeptat... Jak dlouho to bude trvat?

To Vám bohužel nemohu říct na jistotu.

Jsem si jist, že vám poskytnou více než uspokojující odpověď.

Pokud Vám mohu ještě nějak posloužit, kdykoliv mi zavolejte.

Takže, paní Macklinová. Z toho, co zde vidím, je těžké to určit.

Může to trvat tři týdny nebo klidně i měsíc.

Měsíc?

Možná si to neuvědomujete, paní Macklinová,

ale hodně těl nikdy nebylo identifikováno nebo dokonce nalezeno.

Ano, to vím.

Intenzivita ohně...

Nemá smysl se tím teď zaobírat, paní Macklinová.

Zavolám Vám, jakmile budu mít pro vás nějaké zprávy.

- Děkuji. - Mám Vaše číslo?

Ach, ano, tady je. Přeji hezký den, paní Macklinová.

Určitě nechceš jít se mnou?

Necitím se moc dobře. Odpusť mi.

Samozřejmě. Dobrou noc, zlatíčko.

Barbaro!

Ahoj! Tohle je David Barnes, Ghislaine, Eric Ostrum, ...

Cokoliv jsi o nás slyšel, je to pravda. A tohle je Mark Hastings.

- Rád Vás poznávám. - Zdravím. Tady, seženu si jinou židli.

Děkuji. Je tohle mé rande?

Ne. Vaše rande se nedokázalo zformovat.

Vyhrál jsem sázku, že ano?

- Kdo to byl? - Lisa.

- Ahoj. - Myslela jsem, že spíš.

Oklamal jsem tě.

Pracovali jsme pozdě do noci, tak jsem dala Barbaře volno.

To je v pořádku, zlato. Nemusíš mi nic vysvětlovat.

Duchovi nikdo nic nevysvětluje. Ne, zlato. Tohle strašidlo si dá ještě jeden drink.

- Copak jsi nic nejedl? - Ne. Přísně tekutá dieta.

V ledničce ale bylo jídlo.

Jasně, ale ta sténá, podlaha vrže a plyn dělá HOP, když zapneš sporák.

Takže mám Skotskou dietu.

Tohle je velmi tichá láhev. Připojíš se?

Ne, díky.

Proč ne? Připoj se, připoj se, připoj se. Připoj se. Oslavuji.

Drahá paní Macklinová: Rád bych Vás upozornil, že úmrtní list vaše...

vašeho manžela byl zaslán pojišťovně, podepsán, Vicekonzul Americké ambasády.

Nebude to trvat dlouho.

Brzy bude tvá životní prohra v Rio de Janeiro.

To je můj další postup.

Jižní Ameriko, těš se. Cha!

Zlato, budeš tak žárlit na ty sexy, oplzlé seňority v Rio de Janeiro?

Prosím, Bobe, pusť mne.

Pusť mne, Bobe. Bobe, prosím, nezačínej s tím zase.

Jasně.

Stejně máme dohodu, nebo ne?

Tím myslím, že jsi mne vyplatila. Nemohu si na nic stěžovat.

Můj ubohý Neapolský zapalovač, vdán všechny ty roky za muže,

který z ní udělal ledovec.

Oprava. Ne ledovec.

Ledovec je z devadesáti procent pod vodou,

a ty nejsi z devadesáti procent pod vodou, že ne?

Bobe!

Andělské oči, jsi stále má žena!

A ta má povinnost milovat a rozveselit svého muže,

i když už není naživu.

Bobe, pokud nepřestaneš, tak odcházím. Myslím to vážně.

Odejdu odsud a nikdy se nevrátím.

Můžeš tu hladovět, nebo se jít přiznat.

Je mi jedno co uděláš!

Je to jako doma, že ano? Bože, jak ty jsi byla ochotná ve Scafati!

I tak jsi moc ráda vypadla z té smradlavé díry, s kýmkoliv,

kdo měl v kapsách pár dolarů...

- Kdo je to? - Netuším.

Blbé rádio. Raději by jsi měla otevřít. Vědi, že jsi tady.

Ahoj, zlatíčko. Tak rádi tě vidíme.

Doufám, že jsme nepřišli pozdě.

Pamatuješ si mě? Mark, tvůj platonický milenec.

Drahoušku, snažila jsem se je zastavit. Nepomohlo to.

- No tak, zlatíčko, jdeš s námi. - Promiňte, ale...

Žádné výmluvy, zlatíčko. Odtáhneme tě silou, pokud to bude nutné.

- Ne tak nahlas! - Zdravím, Liso.

- Ahoj, Davide. - Být tebou, tak volám policii.

Vynikající, miluji muž v uniformách. Kudy do baru, lásko?

Pojď sem.

Přímo tady, děcka, přímo tady.

Přímo támhle, idiote. Skrz ložnici.

- Dobrá, všichni, bar jest otevřen. - Obrovskou Skotskou pro mne.

Bože, tady je tma. Kde se rozsvící?

Po levé straně.

Kde? Nemohu ho najít.

Děkuji, milý cizinče.

Co chceš?

Co chci? Umýt si ruce. Je to v pořádku?

Dobrá. Tady to je, prosím.

Promiň nám to přepadení.

- Opravdu nerozumím, proč... - Liso, jsi připravená? Ups, pardon.

Nemyslím si, že paní Macklinová má náladu na výlet do města.

- Liso, no tak. - Nic jsem neřekla.

Vlastně bych docela ráda šla.

- Nemůžeme najít led. - Ukážu ti, kde je.

Díky, Barb. Jsi panenka.

Pokoušel jsem se.

Stát!

Krok zpět a drž ruce nad hlavou.

- Ahoj, Johny. - Ach, to jsi ty.

Co děláš tady nahoře?

Jsem Al Capone a toto je mé území. Nikdo sem nesmí bez povolení.

Jasně... já si žádné nevzal.

Ty můžeš. Ale ať tě nezahlédnou. Podáš mi bazuku, prosím?

- Přímo támhle. - Tady máš.

Není na tebe trochu pozdě? Co tvůj táta?

Jo on! Tam a zpět, jako vždy.

Dolů!

Promiň. Jsme... jsme pod útokem?

Jasně, další gang. Chtějí mne mrtvého.

Dávej pozor na druhou stranu. Jsi hlídka.

Jako v Chicagu, ne? Myslím, kromě pravých gangsterů.

Jasně, jasně.

Čeká je nejedno překvapení. Tady jsou.

- Kdo? - Řekl jsem ti to. Druhý gang.

Děti z vedlejších dvěří. Nesmí tě zahlédnout.

- Nech toho. - Co se děje?

Pamatuješ si, co jsem říkal.

Ohledně špionů, myslíš? Neměj strach, oni jsou v pohodě.

Řekl jsem buď zticha!

Pusť mě! Co se s tebou děje?

Ty malej hloupej...

No tak, Johny, je to jen... je mi to líto.

Je... je mi to líto. No tak, je to jen hra.

No tak, neboj se. Řekl jsem, že je mi to líto.

Počkej chvíli! Johny, vrať se!

- No tak, děti, copak nechcete tančit? - Jasně. Pojď, Jacques, jdeme.

- Netančíš? - Teď ne, díky.

Tak, to je dobrá zpráva.

Jsi Ze-Buddhista nebo to má jen přinést štěstí?

Má mi to přinést štěstí.

Doufám, že přináší.

Zapomněl jsem. Nekouříš, že ne?

Občas ano.

Neměla by jsi se k němu vrátit? Musí tam být osamělý.

- Co tím myslíš? - Nic. Zapomeň na to.

No tak. Je moc pozdě na to, abysme hráli hry.

- Mám být tedy brutálně upřímný? - Ano.

Dobrá. Proč to tajemství? Jsme v Paříži, ne Kansasu.

Nebo je příliš brzo na to, aby vdova měla přítele i zde?

No tak. Proč to nezkusíš? Nic na tom není.

Pouze tři lekce. To není špatné, co?

Skvělé.

Mohu se zeptat, co tě vede k těmto zajímavým závěrům?

Všiml jsem si pár věcí. Dost na to, abych tě nechal pověsit.

Byl jsem policejní reportér, víš.

Stále se máš starosti ohledně cigaret, že?

A té kožené bundy, visící u dveří, a spousty dalších věcí. Funguje to.

Nevím, proč se vůbec namáhám s vysvětlením, ale ty cigarety byly mé,

a bunda mého manžela.

To jsem jí měla spálit?

Ne. Ve skutečnosti, kdybych toho nevěděl tolik co ty,

tak bych to považoval za urážku.

Asi máš pravdu. Měla bych se vrátit ke svému milenci.

Dobrá, vyhrálas. Číšníku, další whisky. A co to bude pro tebe?

- Měla jsem předtím gin s tonicem. - Slyšel jste dámu.

- Dobrou noc. - Dobrou.

Liso? Kdybych se zeptal, zda-li mohu zajít nahoru na čaj,

co by jsi... co by jsi řekla?

Řekla bych ne.

Myslel jsem si, že to řekneš a právě proto se nezeptám.

- Davide, je pozdě a zítra musím do práce. - Erm... kdy tě znovu uvidím?

Dám ti vědět.

A je to tu zase. Řeknu ti to asi takto.

Pokud budeš někdy potřebovat pomoc nebo radu,

nebo pokud budeš osamnělá, což je velmi nepravděpodobné,

Dr. Barnes je vždy k nalezení na té samé adrese.

Dobrou noc.

Bobe?

Bobe?

- Haló? - Liso?

Ano, kde jsi?

Poslouchej, setkáme se přes ulici u staré železniční stanice,

té vedle lékárny, co nejrychleji to půjde.

A Liso, potřebuji peníze. Pospěš.

Co se ti stalo? Kam jsi šel?

Málem mne přistihli na schodech, ale stihl jsem vyběhnout na střechu.

- Nikdo tě neviděl, že ne? - Ne, nemyslím si.

- Co tvoji okouzující přátelé? - Nechal jsi v ložnici cigarety.

- Někdo si toho všiml. - Kdo?

- Mark. - Co říkal?

Narážel na to, že nežiju sama.

To není moc dobré pro tvou reputaci, že?

Kolik máš u sebe peněz?

Okolo... dvaceti tisíc franků. Proč?

Protože tady už nemohu zůstat. Je to moc riskantní.

- Kam můžeš jít? - Netuším.

Porozhlédnut se. Zítra ti zavolám. Drž mi palce.

Trošku se rozvesel, když už jsme tak blízko.

Dobrá, odcházím.

Nebuď moc šťastná, když tu teď nebudu.

Máte volný pokoj?

Kolik...

Děkuji mnohokrát.

Jdětě dolů po ulici a uvidíte budovu s názvem La Pomme d'Eve.

Jen jim řekněte, že vás posílá dveřník Roger.

- Děkuji mnohokrát. - Děkuji.

- Dobrý večer. - Dobrý večer.

Překrásné dívky. Žádné miniatury. Show uvnitř právě začíná.

- Roger řekl, že byste mi mohl pomoct. - Co pro Vás mohu udělat?

Jděte dovnitř. Hned za Vámi přijdu.

Posaďte se, prosím.

Omlouvám se, že Vás obtěžujme, ale potřebujeme pomoct s identifikací.

Tento kabát byl nalezen před několika dny,

jednu míli od místa nehody, při které Váš manžel zemřel.

- Poznáváte ho? - Nejsem si jista. Je to velmi těžké...

- Jste Italka, že ano? - Ano.

Byl s Vámi manžel po nějakou dobu v Itálii?

Ano, tak jsme se potkali.

Tento kabát má štítek z obchodu v Naples. Pomůže Vám to?

Můj manžel tam pracoval, než jsme se přestěhovali do Paříže.

- Váš manžel se jmenoval Robert, ano? - Ano.

A přesto si nejste jistá, že toto je jeho kabát?

Nejsem si jistá. Je mi líto.

To je v pořádku, paní Macklinová. Není zde žádný důvod, proč se rozčilovat.

Doufali jsme, že nám možná pomůžete, to je vše. Ale pokud...

si nejste jistá... Takže... i tak děkujeme.

Paní Harringtonová na tebe čeká, Liso.

Je tu už přes dvacet minut.

Já vím. Omlouvám se.

Kdyby to byl někdo jiný, tak na tom nesejde,

ale víš jaká je.

- Liso, konečně! - Promiňte, paní Harringtonová.

Normálně by to nebyl problém, drahá, ale zrovna dnes mám oběd ve čtvrt na dvě.

Tudy, prosím, paní Harringtonová.

Nebude to trvat ani minutu.

Rychle, vybavení pro paní Harringtonovou.

Liso! Někdo s tebou chce mluvit.

- Haló? - Ano, to jsem já. Haló?

Kde jsi byla? Zkoušel jsem dům i obchod celé ráno.

- Musela jsem jít na policii. - Policii? Proč?

Liso! Liso! Kde je?

- Nemohu teď mluvit. Kde jsi? - Piš si.

- Ano, mám to. - Café de la Narine.

- Ano. - Quai Carriére a Charenton. Máš to?

- Liso, paní Harringtonová tě chce. - Ano, už jdu.

Budu tam co nejdříve to bude možné. Sbohem.

Božínku!

Zrovna, když máme štěstí, tak najdou ten zatracenej kabát.

Raději zavolej do pojišťovny...

Počkat! To, že našli ten kabát pouze dokazuje, že jsem byl v tom letadle.

Koho zajímá to, že byl míli daleko?

Trosky jsou roztroušené všude okolo.

Můžeš... můžeš mi dát peníze? Za ten pokoj chtějí padesát tisíc.

A pokud nezaplatím do zítřka...

Pryč!

Myslíš si, že mi můžeš půjčit?

Nebudu muset. Dostala jsem dopis z tvé práce.

Píše se tam:

Drahá paní Macklinová, tímto Vám zasíláme šek se zůstatkem na účtu Vašeho manžela.

Dvěstěosmdesátsedm dolarů a padesát centů.

Dobře tak. Vidíš, jak se mohou věci ve chvíli obrátit k lepšímu?

Nech mne to dokončit. Berem si... Ach, tady to je:

Je nám velmi líto, že jsme jej byli nuceni propustit ze svých služeb,

kvůli nedodržení nového pracovního řádu.

Jasně, je... je to vše?

Netvrdil jsi mi snad, že tě vykopli kvůli zpronevěře nebo tak nějak?

Řekl? No jasně, byl to docela obtížná chvíle.

Chtěl jsem, aby to znělo co nejpřesvědčivěji.

Máš pár drobných? Zapomněl jsem si je nahoře.

Myslíš si, že ti projde cokoliv nemám pravdu?

No, zatím to docela jde. Už odcházíš?

Zpět do civilizace, předpokládám. Rozzlobená na mě, jak jinak.

No jasně, odvaha. Nestojí to za tu trochu námahy?

Získat svou svobodu.

Ano. Kdože? Samozřejmě, že s ní promluvím.

Haló, Dr. Barnes u telefonu. Jak se máš, Liso?

Já jsem v pořádku. Jen trochu překvapen, že slyším tvůj hlas. Toť vše.

Zítra večer? Nic lepšího mne nenapadá.

Vyzvednu tě v obchodě v sedm. Úžasné... Měj se.

Bude to jen chvilka. Musím se převléknout.

- Stále je tvůj by pro mne tabu? - Nebuď vtipný. Pojď.

- Co hledáš? - Něco na zamíchání koktejlu.

Zásuvka po pravé straně.

- Našel jsi to? - Ne, ale neměj obavy. Najdu.

- Je to šuplík na barovém stolku. - Aha! Díky.

Byl to hezky vypadající chlapec, tvůj manžel.

Omlouvám se. Otevřel jsem špatný šuplík. Hledal jsem lžičku.

- Co bys rád věděl? - Nic. Milovala jsi ho?

- Na čas jsem si to myslela. - To nezní moc trvale.

Ne, nezní. Ale člověk neuteče hned při prvním náznaku potíží.

Snažíš se, aby to fungovalo. Těžko se říká, promiň, udělala jsem chybu.

Ale proč to chceš všechno vědět?

Protože jsem měl silný pocit, že mi to sama chceš říct.

Co? Ach... možná jednoho dne, ale ne dnes večer.

A co ty? Není už čas na to, aby jsi mi zodpověděl pár otázek?

Já? Co se týče mně, tak se toho moc říct nedá.

Až do teď jsem se vyhýbal všem problémům.

Hádám, že jsem, obecně vzato, neurčitě neutrální.

- Nejsem na to hrdý, ale... - Alespoň se držíš od problémů.

Doposavaď ano, ale... nikdy nevíš.

Vždy je tu šance, pokud přes správnou ulici přejede správné auto, ve správný čas...

Pak co?

Jen, protože to zvoní, tak to nemusíš zvednout.

Dobrá, jdeme.

Díky.

- Ahoj. - Ahoj, Johny.

Promiň mi za ten večer. Hodně jsi mě vylekal.

Opravdu? Já... já... Já nechtěl.

Ale později mi došlo, že to byla součást hry, že jo?

Jo, jasně. To je pravda.

Jinak, ohledně těch dětí. Dodržel jsem svoje slovo.

- Nikdy bych na tebe nežaloval. - Dobře.

Málem jsem včera přišel, ale zrovna se vrátil táta, když jsem tě viděl u okna.

Ty jsi mě včera viděl v okně?

Viděl, dělal jsi drink. Už musím běžet.

- Co se děje? - Ale nic.

Dobře. Měj se.

Ahoj.

Cítila jsi se osaměle a tak jsi přespala u Barbary?

- Kde jsi byla? - Copak na tom záleží?

Volal jsem ti včera do dvou a pak znovu dnes ráno.

Jsem si jistá, že ano. Možná proto jsem se nevrátila.

Chtěla jsem zapomenout na ten telefon, na tebe a tohle místo...

A hlavně na nás.

Tak co jsi dělala? Tančila celou noc? Sledovala východ slunce nad Seinou?

Skončila s cibulovou polévku v Les Halles?

Ve skutečnosti jsem vlastně to všechno dělala,

kromě sledování úsvitu a ta polévka nebyla v Les Halles.

- A tomu má jako věřit ? - Ne. Je to zkrátka pravda.

Kdo je to? Kdo je to? Radši mi to řekni, než...

Než co?

Já... já vím, že je tu někdo další. Kdo je to?

Takže ty jsi nemohla počkat, až budu pryč? Bože, to musí být dobrá partie.

Odjíždíš?

Jen proto, že jsem ti nedal své požehnání?

Jen proto, že jsem ti nepřinesl modré z nebe?

Dobrá, dobrá, dobrá, dobrá, má žena stráví poslední noc mimo město.

Nejsi dost blbá na to, aby jsi si myslela, že ti to u mě projde, nebo ano?

Odpověz mi!

Nikdy se to asi nenaučím, že ne?

Zajímalo by mne, co mě to chytně.

Nějaký odporný, zlý malý démon, předpokládám?

Zlato, prosím, nebuď naštvaná. Víš, že jsem to tak nemyslel.

Nepodíváš se na mě, jen na vteřinu?

Dobré ráno.

- To je pro vás. - Děkuji.

- Co je to? - Doporučený dopis.

Že netušíš, co se stalo, zlato?

Dokázali jsme to. Šek bude připraven zítra ráno.

Stodvacet tisíc dolarů. To balení najednou postrádá smysl, že?

Přeci nebudeš tak hloupá a po tom všem, co jsme udělali, to jen tak hodíš za hlavu?

Protože pokud ano, tak jaký má smysl zůstat mrtvý?

Oběť amnésie by se musela ukázat. A je to tu zase!

Fádní pan a paní Macklinovi, zpět na začátku.

Přestaň, Bobe! Nezajímá mě, co říkáš. Je mi to jedno, slyšíš?

- Je mi to jedno... Je mi to jedno. - Zlato, zlato...

- Zlato, nebuď hysterická, nebuď hysterická, ... - Už dost!

Jsi v pořádku. Dobrá... Dobrá, buďme praktičtí.

Vyzvedni zítra ty prachy a tvé sny se naplní.

Už mě nikdy neuvidíš, přísahám.

Rozplynu se jako mráček ve větru, jako bych se nikdy nevrátil...

- Jako kdybych byl bezvládné tělo... - Ach, Bobe...

... roznesené po celé krajině, někdě severně od Bordeaux.

Tady jste, paní Macklinová. Šek je na Vaše jméno.

Šedesát milionů Francouzských franků. Pokud byste laskavě podepsala stvrzenku.

Prohlašuje, že na tuto společnost již nemáte další požadavky.

Paní Macklinová, podepiště byste obě kopie, prosím.

Monsieur Nikandros, prosím.

- Vaše jméno? - Paní Macklinová.

Vteřinku.

Pojďte dovnitř, prosím.

- Věřím, že jste znal mého manžela. - Ano, samozřejmě. Co pro vás mohu udělat?

Mám šek a ráda bych jej proměnila na dolary.

To by neměl být problém. Mohu... mohu jej vidět, prosím?

To je značná suma, paní Macklinová. Chcete vše v hotovosti?

- Víte, já... já opouštím Paříž a tak... - Chápu. Jedná se o pojistné zúročení?

Ano. Můj manžel zemřel při letecké havárii.

To nerad slyším. Obávám se ale, že to bude drahá záležitost.

Bude Vás to stát tři nebo čtyři procenta. Erm.. samozřejmě, že můžete...

- To je v pořádku. Na tom nezáleží. - Omluvíte mne na moment?

Paní Macklinová, máte zde pas, že ano? Pouze kvůli formální identifikaci.

Děkuji.

Ne, ne, raději sem nechoď. Někdo by tě mohl sledovat.

Kde jsi? Chápu. Máš to auto? Dobře.

Přijď k Port Mailott, poslední kavárna vpravo. Rozumíš? Ano, poslední... ta poslední vpravo.

- S dovolením, jste madam Macklinová? - Ano.

Máte telefon.

Liso. Liso, poslouchej. Není to dobré. Je tu moc lidí. Nemohu si být jist.

Právě jsem viděl auto. Jdi zpět a počkej uvnitř.

Pokud se neukážu do patnácti minut, tak později zavolám do bytu. Dobrá?

- No tak, dej, dej, dej, dej. - Vteřinku.

- Spočítala jsi je? - Nikandros je spočítal.

Zlato, neříkal jsem ti, jak lehké to bude?

- Kam tě mám svést? - Prostě jeď.

- Máš svůj pas? - Ano. Proč?

No, budeš ho potřebovat na hranicích. Zlato, přeci jsi nemyslela, že bych jel bez tebe?

A přenechat tě nějakému chudákovi, který si myslí, že si našel tak krásnou,

smutnou a atraktivní vdovu? No tak, za jakého blázna mě považuješ.

- Vypadni! - Ale zlato...

Vem si ty peníze a vypadní z auta.

Zlato, nikdy jsem nechtěl ty peníze bez tebe. To vše je pro tebe.

Vynahradit ti to, že jsi si vzala chudého ničemu z Wisconsinu.

Podívej, naše vstupenka do Ria. Jen počkej až dojedem do Copacabany.

Ty se svým kožešinovým kabátem od ramen po kotníky.

Budeme nejlépe vypadající pár na celé pláži.

- Bobe, pokud okamžitě nevypadneš z auta... - Dobrá, dobrá, dobrá.

Chceš to takhle? V pořádku. Vidíš támle toho policajta?

Vše stačí udělat je zavolat jej sem k nám a říct:

Podívejte, strážníku, my jsme pan a paní Macklinovi.

Má žena právě okradla pojišťovnu o stodvacet tisíc dolarů.

Nic z toho jsem nechtěl, ale znáte ženy, strážníku, ona mne k tomu navedla.

Myslíš si, že žertuju? Jen to zkus. Ty jsi podepsala papíry,

složila přísahu, vyzvedla ty peníze. To je minimálně za patnáct let.

Tak co to bude? Vězení nebo Rio?

Tak či onak budeš se mnou, protože nejsem nestálý.

Patnáct let odteď, až se brána vězení pomalu otevře, budu tam čekat.

Tak co to bude, zlato? Stačí jedno slovo.

Já věděl, že budeš rozumná. Tohle na Italech miluji. Jsou tak rozumní.

Jeď skrz tunel k Porte de la Villette. Vezmeme to cestou číslo jedna na hranice.

Stodeset... a patnáct. Jsme asi stotřicet mil od hranic Belgie.

A s trouchou štěstí tam můžeme dojet do půlnoci.

Právě včas na návrat ducha k životu.

Pokračuj. Tak pokračuj.

To opravu zrovna teď potřebujeme, stát se svědky nehody.

Stále mě trošku nesnášíš, zlato? Nech to plavat.

Všechny ty kecy o lásce, to je pro ptáčky. Láska není hezká malá věc,

jako pentle ve tvých vlasech.

Láska jsou dva lidé, připoutání k sobě, že je ani konec světa nedokáže rozdělit.

Je na čase si to přiznat, zlato. Jsi ke mě připoutána, na dobro i na zlo.

Jsi paní Macklin až do konce světa a dál.

Liso, pamatuješ si naši svatbu v Scafati? Tví strejdové na mol v Chianti,

a všechny ty kozy pasoucí se okolo kostela a bečící v uličkách.

- Co se děje? - Myslím, že nám praskla pneumatika.

- Kde? - Vpředu.

Dobře, podívám se na to.

Kouke, zlato. Pět mi do půlnoci.

Co to děláš?

Jen jsem si dělal srandu.

Konec vtípků.

Počkej! Počkej! Zastav, zlato!

Poslouchej mě chvíli...

Telefon, prosím?

- Haló? - Davide?

Jsi to ty, Liso? Haló? Haló? Haló? Haló?

- Kolik dlužím? - Erm.. kam to bylo?

- Paříž. - Čtyři franky, prosím.

Mohu dostat šálek kávy, prosím?

Černou.

Posaďte se.

Ne. Žádný doktor. Jsem v pořádku, děkuji...

Ne, ne. To nic není. Řídila jsem celou noc. Kolik vám dlužím za tu kávu?

Ale neměla by mademoiselle chvíli odpočívat?

Ne, ne. Musím se vrátit do Paříže. Já se musím vrátit do Paříže.

- Je to vaše, mademoiselle? - Ne. Nemyslím si.

- Lidé viděli, jak Vám to vypadlo z tašky. - Ach ano. Pravda. Děkuji. Děkuji moc.

Liso, tady David. Vím, že tam jsi. Pusť mě dovnitř.

Myslel jsem, že budu muset vykopnout dveře.

Promiň. Byla jsem v ložnici. Znělo to jako někdo v patro výš.

- Nebude ti vadit, když půjdu dovnitř? - Ne, samozřejmě.

Děkuji. Volala jsi mi dnes brzo ráno a pak zavěsila?

- Volat ti? - Někdo volal. Jsem si jist, že jsi to byla ty.

- Proto jsem přišel. - Ne, ne, to jsem nebyla já.

Chápu. Vrátná říkala, že jsi byla venku. Viděla tě přicházet.

Ach ano, musela jsem jít ven a ... a koupit pár věcí.

Tu botu, například?

Omlouvám se. Já... já si neuvědomila, že jí držím... to je... já si balím věci.

Kam vyrážíš?

Jedu do New Yorku. Obchod mě tam posílá. Všechny to přišlo tak rychle. To...

Ale já musím vypadat hrozně. Omluv mne, prosím. Na minutku.

- Ahoj. - No, ahoj.

Já se nesnažil vloupat, přísahám. Jen jsem zkoušel, jestli to pasuje.

Byl jsem si jistý, že ano, ale musel jsem to otestovat.

Funguje to.

Páni, to je zajímavé. Mohu... mohu se na ně podívat?

Jasně.

- Kde jsi to sehnal? - Našel jsem to včera v noci na střeše.

- Proto jsem věděl, že jsou jeho. - Jeho?

Jo. Uvidíte, hráli jsme si tam pár týdnů zpátky.

Napadlo mě, že je ztratil.

- Chápu. Pojď dovnitř. - Dobře. Jste také jeho kamarád?

Ach, samozřejmě. Takže, ty and náš přítel jste si hráli na střeše před pár týdny?

Přesně tak. Vypadá hodně nebezpečně v té uniformně, nemyslíte?

- On se neschovával před gangstery, že ne? - Gangstery? Ne, to si jen dělal srandu.

To jsem si myslel, ale po nějakou dobu jsem mu to věřil. Kam zmizel? Zpět do Chicaga?

Nechceš mi je nechat? Já... zařídím, aby je dostal zpět.

Dobře.

Omlouvám se za zdržení, Davide, ale... Ahoj, kdopak jsi?

- Jsem Johny. Bydlíme hned naproti. - Dobrá, Johny. Čas jít domu, co?

Dobrá. Mějte se.

No, nesedneš si, Davide? Už jsi měl snídani? Co takhle šálek kávy?

Ne, díky.

- Liso, nosíš stále ten amulet pro štěstí? - Jaký amulet.

Ten, který vypadá takto.

- Kde jsi ho vzal? - Záleží na tom?

Musíš mi říct, kde!

Tvůj manžel jej ztratil na střeše před dvěma týdny.

Byl jsem hlupák, že ano? Nedopalky cigaret, kožená vesta.

Schovávala jsi ho tu, aby jsi získala peníze z pojistky. Tak to je, nebo snad ne?

Schovávat jej? Tady? Bob tady není.

Byl tu před pár týdny. Kde je teď? Někde jinde, čeká až mu peníze přijdou?

Ale Bob je mrtvý. Je mrtvý.

Copak nechápeš, že nemá smysl lhát? Liso, co tě k tomu proboha dovedlo?

- Co? - Proč jsi to udělala?

Já... Já nevím. Já...

Liso. Snažím se ti pomoct. Máš už ty peníze?

Ano. Ne, ne. Nemám. Nemám.

To se dá snadno zjistit. Zavolám do pojišťovny.

- Ne. Prosím nevolej. - Takže je máš. Co jsi s nima udělala?

- S penězi? - Dala jsi je manželovi?

- Bob? Ne, Bob je nemá. - Tak kde jsou?

Peníze? Počkej... počkej chvíli.

Tady, vem si je. Já je nechci. Nikdy jsem je nechtěla.

Podívej, nevím a ani nechci vědět, jak si se do toho zapletla,

ale pokud ty peníze vrátíme, tak je tu stále šance, že to nechají plavat.

A pokud ne, tak seženeme dobrého právníka, ten tě vezme do pojišťovny a jsem si jist...

Prosím, nenuť mě jít do pojišťovny. Nemůžeš to udělat za mě?

Ty, ty by jsi mohl říct, že mi nebylo dobře, nebo že mě poslali do New Yorku,

nebo že se mi porouchalo auto. A...ano, to je ono.

Řekni jim, že mi praskla u auta pneumatika.

Liso, o čem to proboha mluvíš? Jaké auto? Jaká píchlé kolo?

Ach, ne, ne. Já hlupačka. Nesmíš nikomu říct o píchlé pneumatice. Protože nejsou přátelé.

Ale ty jsi můj příjel a pochopíš... že to byla jediná možnost.

Muselo to pokračovat a pokračovat. Opravdy navěky. Tak dlouho, dokud je on naživu. A kolo píchlo.

Já... kolo nebylo ve skutečnosti píchlé, ale bych to mohla udělat,

kdyby nevystoupil z auta?

Viděla jsem ho tak jasně skrze stěrače. A pak tam najednou nebyl,

a skákalo nahoru a dolů a dolů stále.

Nepředpokládám, že zůstane v řece, ale člověk nikdy neví.

- Co to děláš? - Jen volám do práce.

Ano. Správně. Musíš vždy volat do práce.

Waltere? Znáš toho doktora, přítel Petera? Jaké je jeho číslo? Tak mi dej jen jeho jméno.

Zavoláš teď právníka?

- Je to dobrý právník, že ano? - Ach ano, ano.

Musí být dobrý, protože Bob bude lhát. Trochu se zasměje a zalže a obtočí si je kolem prstu.

Ale Liso, říkala jsi, že Bob je mrtvý.

Ach ano. Ale ten právní musí být hodně chytrý. Uvidíš, ty neznáš Boba. Bude přísahat, že odejde.

Dej mi peníze, řekne, a odejdu. Ale neodejde. Prosím, ať tomu ten právník rozumí,

protože si nemyslím, že budu schopná to znovu začít.

Překlad Jakub Miller