Original subtitles

ŠKOLA ŽlVOTA

No tak, děvčata.

Odpovíte mi některá?

Ještě někdo?

Tak zase Jenny.

Možná proto, že je Rochester slepý?

Správně, Jenny.

-Do zítřka musím napsat esej. -Výborně.

Takže skrz strop uslyším jenom pot kapající na učebnice.

-A co cello? -Ne.

-Má to přece být můj koníček. -Tvůj koníček už to přece je.

Až se tě na Oxfordu zeptají, jaký máš koníčky,

řekneš cello a bude to pravda.

Koníčky cvičit nemusíš. Koníček je jenom tvůj koníček.

-Mám zabalit mládežnický orchestr? -Ne.

Je to dobrá věc. Ukazuje to, že se dokážeš aktivně zapojit.

Jo. Ale do něj jsem se už aktivně zapojila.

Takže už s ním můžu seknout.

Ne.

To by přece ukazovalo pravej opak.

A rebelky na Oxfordu nechtějí.

-Ne. Nikoho, kdo má vlastní názor. -No jistě.

Jenny?

Mám si vzít sváteční oblek?

Obávám se že jo.

Aby otec viděl, že jsi "un jeune homme sérieux", a ne žádnej pásek.

-Už půjdu. Za chvíli bude lejt. -Tak jo.

Tak o víkendu.

-Ahoj. -Ahoj. -Promiň. -Promiň.

Sbohem, má milovaná.

Tak si pospěš.

Okamžitě přestaň.

Podívej, co jsi udělal.

-Ten pán musí kvůli nám čekat. -To samo. -Ne, tys do toho kopnul.

Mám mokrý ponožky.

Ahoj. Je rozumné nejezdit s cizím chlapem.

Ale jako milovník hudby mám starost o tvoje cello.

Navrhuju, abys mi ho dala do auta a pak šla pěšky vedle mě.

Jak můžu vědět, že mi s ním neujedete?

Dobrá poznámka.

Kolik stojí nové cello? Deset, patnáct liber?

Tak řekněme patnáct.

Ne? Tak dobře.

Jak myslíš.

Děkuju.

Ještě tohle.

-Jo, já jsem David. -Jenny. -Výborně.

-Jaký byl koncert? -To byla zkouška.

-Koncert je až příští čtvrtek. -Co hrajete? -Elgara.

Škoda že trávil tolik času ve Worcesteru.

To je u Birminghamu a v té hudbě to slyšíš.

Když se zaposloucháš, má tam ten jejich hrozný přízvuk.

Elgar a Židi nejdou dohromady.

-Já nejsem Židovka. -Ale já jsem Žid.

To nebylo obvinění.

Můžu si sednout ke svýmu cellu?

Tak si naskoč.

Takový auto jsem ještě neviděla. C´est trés chic.

To je Bristol. Vyrobili jich jen několik.

-Kam to bude, madam? -Bydlím tady za rohem.

-Škoda. -Uvidíme, co se s tím dá dělat.

-Cellisti chodí pořád na koncerty. -Na žádný nechodíme.

-My v koncerty nevěříme. -Ale ony fakt existují. -Říká se to.

-Cigaretu? -Radši ne.

Bydlím hned tamhle.

-Proč "my" v ně nevěříme? -Říká, že jsou k ničemu. -Otec?

Ano. Je to jenom zábava.

Teda kromě školních koncertů. To zábava není, tak tam chodíme.

-Koncerty to nikam nedotáhnete. -A to je na nich to báječné.

-Stejně na ně jednou chodit budeš. -Já vím.

Jestli se dostanu na univerzitu, budu si číst, co chci.

Budu si poslouchat, co chci, dívat se na obrazy,

sledovat francouzský filmy a mluvit s lidmi, co toho moc vědí.

-Tak to je fajn. -Jo. -Na jakou univerzitu?

Na Oxford. Když budu mít kliku.

-Vy jste něco studoval? -To, čemu se říká "škola života".

I když červený diplom jsem zrovna nedostal.

No tak děkuju za svezení.

-Je to v pořádku? Máš ho? -Jo.

-Děkuju. -Bylo mi potěšením.

Tady se francouzsky zpívat nebude.

Když jsem se naposled díval, francouzskej zpěv v osnovách nebyl.

-Dáš si dort? -Děkuji.

Mám rád tu krustu.

-A kam se hlásíš ty, Grahame? -Ještě nevím.

A kdy to budeš vědět? Nenechávej to na poslední chvíli.

Asi si dám rok pauzu.

-K čemu pauzu? -No, nevím...

Možná budu cestovat. Nebo tak něco.

Cestovat?

Copak jsi nějakej pásek?

Víš přece, že jde na Oxford.

Pokud jí vylepšíme latinu. Bude studovat angličtinu na Oxfordu

a ty si budeš hrát na bludnýho Žida.

Pane Millare, já nejsem žádnej pásek.

Jsem... homme sérieux... jeune.

Ne. Vlastně jo.

Jsem homme jeune sérieux... homme.

-Ty jsou pro mě. -Od koho?

-To je od něho. -Co to má bejt? -Dostala květiny od nějakého muže.

-Od muže? -Drží mi na večer palce. -Nic jinýho? Kde vzal peníze?

-Asi je vydělává. -Vydělává? Proč není ve škole?

Nepůjdeme? Kvůli kytkám pro štěstí přece nezmeškám koncert.

To by byl poněkud paradox, n´est pas?

-Nelíbí se mi to. -Námitka se přijímá. Jenny? -Jistě.

Štěstí za deset šilasů.

Pro školačku je to až moc, ne? Nemůžeme to tu nechat.

Dům, kde je tohle, bych vykrad i já. Řeknou si, že jsme pracháči.

Díky, Marjorie.

Camus nechce, aby se ti líbil. City jsou buržoazní.

Být engagée je buržoazní.

Zabije člověka a nic necítí.

Zemře mu matka a on nic necítí.

Umřít mi matka, taky nic necítím. Jsem teda existencialistka?

-Ne, to jseš kráva. -Une vache.

Až se dostanu na školu,

stane se ze mě Francouzka a pojedu do Paříže.

Budu kouřit, chodit v černým, poslouchat Jacquese Brela

a už nebudu vůbec mluvit. C´est plus chic comme ca.

-No teda! -Co se děje?

Počkejte tu.

Dobrý den.

Ahoj.

Ahoj...

a děkuju.

-Jak to šlo? -Myslím, že dobře.

Nic jsem nepokazila.

-Z orchestru taky nikoho nevyhodili. -To bývá známka kulturního triumfu.

-Fajn že tě vidím. Co děláš v pátek? -Jdu do školy.

Myslím večer.

No jistě. Vlastně nic.

Jdu si poslechnout Ravela do svatého Jana na Smith Square.

Jdou tam i moji přátelé Danny a Helen, takže by to nebylo...

Víš co? Stavím se pro tebe.

A když to rodiče nepovolí, můžeš jít s jedním z nich. Co ty na to?

Děkuju. A šla bych s tebou ráda.

Tak v sedm?

Co si to povídají?

A potom...

-asi půjdeme na pozdní večeři. -Na pozdní večeři?

Jestli budeš chtít.

No my už asi budeme po jídle.

Jestli budeš chtít jít na večeři, tak bys v pátek...

možná nemusela jíst doma.

Ano. To je pravda.

-Pozdní večeře? -To neznáte? -Jo, ale nikdy jsme na ní nebyly.

Musíš nám pak všechno vyprávět. Jinak to fakt není fér.

-To nedovolím! -Dobře. Tak mě máš vzít ty.

-Dobře. -Fajn. -Kam jdeme? -Do svatýho Jana.

-Kde to je? -Nevím, ale zjistíme to. -Vedle Westminsterského opatství.

-Jak to víš? -I před svatbou jsem žila.

-Což ti hned zatrhnul. -Tak vidíš. -Co?

-Westminster. Tam se nepotáhnu. -Bohužel je to právě tam.

-Něco bude i tady. Kde jsou noviny? -Chce vidět někoho, kdo umí hrát.

A ne fidlání Sheily Kirklandový. Já tam s ní pojedu.

A jak asi? Vrtulníkem RAF?

-To je on. -Sakra! -Jacku. -A je to mimochodem Žid.

"Bludnej Žid." Tak pozor na jazyk.

Co tím myslí? Nic takovýho jsem neřek.

To se jen tak říká. Já proti Židům nic...

To rád slyším. Dobrý den.

-Nemyslím proti vám. Teda myslím... -Tati. -Ne, pardon.

Jde jen o to, že...

Nejste člověk, proti kterému bych něco měl.

Neměl, protože nejsem člověk, který by měl něco proti...

...lidem.

Já jsem Jack. Moje žena Marjorie.

Neřeklas mi, že máš sestru, Jenny.

Prosím.

Jste šťastný muž, Jacku.

Jo, to asi jsem.

-Máte to tu hezké. -Děkuji.

Omlouvám se, dáte si něco k pití, Davide?

Rád bych, ale už je trochu pozdě.

Pokud je Jenny připravená, měli bychom vyrazit.

Davide, táta si s tebou chce promluvit.

Ale ne. Prostě jsem se chtěl zeptat.

Jen pro orientaci. Jak se dostanu ke svatému Janovi na Smith Square?

Přímo. Do Hammersmithu.

-Na A4 přes Kensington. A jste tam. -Tak to je snadné. -To je.

-Mám tam pro nás objednat lístky? -Ne.

Ať je v deset doma, Davide.

Myslel jsem, že bychom mohli zajít na něco malého k mé tetě Helen.

No...

Radši ne.

-V tu dobu už bývá v posteli. -Když slíbím návrat do půl dvanácté?

No, je pátek.

-A když už jedete až do West Endu. -Díky, Jacku. Vážím si toho.

Tak fajn.

-Ahoj. -Ahoj.

A dobře se bavte.

Ahoj.

-Jdeme pozdě? -Ne. Škoda. To už by nemělo cenu,

-takže bysme mohli jít tančit. -Helen je trochu zdráhavější divák.

-Ahoj. -Moji přátelé Helen a Danny. Jdeme?

Jak se vede?

-Čtyři, prosím. -Děkuji, pane.

-Omlouvám se. -To nic. Je to hezký, co? -Nádherný.

-Kde jsi to sehnala? -Nevím. Někde v Chelsea.

Ty tvoje...

-...se dobře hodí na tenhle koncert. -Děkuju.

-Někdy spolu vyrazíme na nákupy, jo? -To by bylo hezký.

Ale Chelsea... C´est beaucoup trop cher pour moi.

Prosím?

Říkala jsem, že je to tam pro mě moc drahý.

-Ne. Říkala jsi něco úplně jinýho. -Neříkala.

-Jen to bylo francouzsky. -Francouzsky? Proč?

Vlastně nevím.

No Chelsea je moc drahá i pro mě. Ale z toho si nemusíme nic dělat.

Řekni Davidovi a on tě vezme na nákupy.

Proč by mě měl brát na nákupy?

-Teď do Juliette. Nezmění to náladu? -Pevně doufám, že jo.

Vždycky když poslouchám klasiku, mám pocit, že jdu na vlastní pohřeb.

-Byla to klasika, že jo? -Velká klasika. Ta nejklasičtější.

Tak tedy do Juliette. Bůh nás chraň zakončit večer úvahami o smrti.

Miles Davis. Sartre...

Greco, úžasná žena. Úplně jako ty, Helen.

A co "Chante Francoise Sagan"? Slyšela jsi to?

-Je to skvělé. -Mám jenom desku "Juliette Greco".

S těma očima na obalu. Šetřila jsem a učitelka konverzace

-mi ji po Vánocích přivezla. -Ty máš učitelku konverzace?

-Jo. -Proto bezdůvodně mluvíš francouzsky?

Tys ji neslyšela naživo? Je skvělá. Měla bys ji vidět v Paříži, ne tady.

David tě tam vezme.

-Rád bych. Hned bys tam zapadla. -Líp než sem.

No není úžasně najít někoho mladého s touhou po poznání?

Chci ti toho tolik ukázat.

Mrkneme se v pátek na ten dům v Pembroke Villas, Danny?

Nemůžu.

V Christies draží Burne-Jonese. Hrozně ho chci.

Chceš koupit Burne-Jonese? Pravýho?

-Prerafaeliti jdou podle mě nahoru. -Já prerafaelity přímo miluju. -Ano?

No jistě. Rossetiho, Burne-Jonese. Ale Holman Hunt je moc křiklavý.

Naprosto souhlasím.

-Tak pojďme na aukci společně. -Na aukci? To je úžasný.

Tak v pátek dopoledne.

V pátek...

Ty něco máš?

-Jo. -Tant pis.

Quelle domage. C´est pas de probléme. C´est...

-Vážně nemůžeš? -Ale ne. Určitě to půjde zařídit.

To by bylo skvělý.

Obtočil sis mě...

kolem prstu.

A je-li tohle láska,

ve víc jsem ani nedoufala.

Když mě líbáš,

je to, jako kdyby...

naše rty spolu souhlasily,

že pro sebe jsme zrozeni.

Když se mě dotkneš...

-Co to děláš? -Nemůžu ten pekáček vyčistit.

-Celý se mi to připálilo. -Je půl dvanáctý a pět minut.

-Večeři dojídáme v sedm. -Já vím, kolik je hodin.

Jak ses měla?

Byl to nejlepší večer v mým životě.

Dobrou noc, mami.

Myslím, že tam byly dvoje housle, cello,

dvě violy, harfa...

Ravel mě nezajímá. Copak asi bylo ještě na programu?

Ne to, co myslíš. Je to gentleman. Řekl, že mi chce ukázat hodně věcí.

Množný číslo. No teda.

Věděla jsem, že vás Jana Eyrová okouzlí. Proto asi to vzrušení, že?

-Pochopitelně. -Jana Eyrová a Jennin novej kluk.

-Není to můj kluk. -Spíš dospělej přítel. -Má sporťáka.

-Kaštanová barva. -Takže postava podobná Rochesterovi?

Jo. Asi musí bejt taky slepej.

Od Jenniných senzačních pletek se vás snažím nasměrovat k tématu.

Z tohohle je jasné, že o tom prvním víte příliš a o tématu téměř nic.

Nerada připouštím, že Jenny vyniká v obou oblastech.

Výborně jako vždycky, Jenny.

-Ahoj. -Ahoj. -Ahoj. -Ahoj.

Nějaké další nabídky?

Vydraženo za 60 guinejí.

A nyní položka 41 .

Strom odpuštění od Edwarda Burne-Jonese.

Je to vzácná příležitost získat zásadní dílo hnutí prerafaelitů.

-Vyvolávací cena je 100 guinejí. -To je on? -Ano, to je on.

50 guinejí.

Dvacet.

Děkuji. Čtyřicet?

Děkuji, pane. Zaslechl jsem šedesát?

80 guinejí?

Děkuji. Ano, madam? 100 guinejí?

Sto dvacet?

Nikdo další?

-Teď ty. -Cože? -Nějaké další nabídky? -Teď ty.

-Nikdo? -Musíš rychle. -120 od nové, horlivé dražitelky.

Sto čtyřicet, madam? Děkuji. Sto šedesát guinejí?

Sto osmdesát? Děkuji.

Dvě stě guinejí.

Dvě stě dvacet?

Znovu dvě stě dvacet, madam?

Prodáno za 200 guinejí.

Děkuji.

-Vaše jméno prosím? -Mellorová!

-Přejdeme k položce 42. -Děkuju. Bez tebe bych to nekoupil.

Před pár lety se daly koupit za 50 babek. Nikdo neměl zájem.

Já bych teda zájem měla.

Jak vidíš, prostě mám rád věci.

Není tohle od Lockey-Hilla?

-Tohle tu moc lidí neřeklo. -No já rozhodně ne. -Nádhera.

-Hraješ? -Už ne. Kdysi jsem si ho slíbil.

Teď ten krám mám a ani se ho netknu. Je vulgární takhle ho vystavovat.

Tak ho dej Jenny.

-To by bylo ještě vulgárnější. -Zahraj nám. -Až to budu umět.

-Už to umí výborně. -Vždyť jsi mě nikdy hrát neviděl.

Poslechnu si tě až na Oxfordu.

Měli bychom tam spolu jet na víkend. Slamáky...

-veslování, čaj, smetana, koláčky. -Loďky. -Antikvariáty.

A taky by se mohl poštěstit nějaký obchod. Co příští víkend?

Dobře.

Nepustí mě.

-Promluvím s nimi. -Zeptáš se, jestli můžeme na víkend?

-Otec tě nechá zatknout. -Uvidíme.

-To se teda vsadíme. -O kolik? -Byl bych opatrný, Jenny.

-Nevíš, s kým máš tu čest. -O půl koruny.

Přijímám.

Odkud znáš Dannyho?

Různě jsme se tak potkávali. Pak se z nás stali přátelé.

-A teď spolu občas děláme obchody. -Jaký obchody?

Reality, nějaký obchod s uměním.

Občas něco koupíme a prodáme.

-Tak jo. Bude to jen chvilka. -Dobře.

-Rád vás vidím, pane Goldmane. -Tak fajn.

Madam.

Tak, já beru tohle. A tohle.

A jdeme.

Omlouvám se.

-Odkud znáš ty černochy? -To jsou zákazníci.

Zákazníci?

I barevný musí někde bydlet. A od vlastních si byt nepronajmou.

Výsledky testu z překladu Vergilia.

Začneme od nejhorších.

Patricia?

Chybí.

Margaret.

48 procent.

Jenny.

Padesát dva.

To by u zkoušky bylo o fous.

Pro toho, kdo chce na Oxford, to nestačí.

-Latina, co? -Všichni děláme, co můžeme.

Jenže co když to nestačí? Co budeme dělat potom?

-Možná to byly vyhozený peníze. -To snad ne. -K čemu jí bude diplom?

Jestli bude tři roky hrát na cello a kvákat francouzsky...

s bandou beatniků, další prachy jenom vyletí komínem.

Může tam potkat milýho právníka. Tady na tanečním večírku ale taky.

A přesně k tomu slouží Oxford, že? Je to dražší varianta tanečních.

A co soukromé doučování?

Vy mě neslyšíte? Kolik to stojí?

Pět šilinků na hodinu. Za vyšší úroveň trochu víc.

Pět šilašů sem, pět šilasů tam a za chvíli jsou úspory v tahu.

-A za co utrácíme? Ani půl šilinku. -Za nic. Všechno tohle je zadarmo.

-Tahle váza byla zadarmo. -To byl dárek od tety Vi.

Ta židle, pohovka, ty byly zadarmo. Za nic z toho jsme neplatili.

Vidíš, to je na životě to krásný. Za nic člověk nemusí platit.

Na zahradě máme oxfordskej strom.

To je klika, rostou na něm prachy na Oxford. A sad školních stromů.

Takže škola je zadarmo. A určitě tam je i strom na doučování.

-Jdu se mrknout. -Jacku! -Neboj, Marjorie, hned se vrátím.

Myslím, že je jich tam trs kolem stromu na kapesný.

Kouknu se, jestli jim nic nechybí. A jestli máš kliku,

roste tam chlap s velkejma kapsama. Protože ho určitě budeš potřebovat.

-Jdi s ní na školu pro sekretářky. -Fakt díky.

To je od tebe milý.

-Proboha ne. -Ahoj.

Ahoj, Grahame.

Už jsem tě dlouho neviděl.

Asi jsem to pokazil, co? Myslím u vás na tý svačině.

-Šlo o ten rok volna? Protože... -Ne.

Mám jen strašně moc učení, abych si zlepšila známky.

Jasně. Na kluky teď nemá čas.

-Tak se měj, Grahame. -Ahoj.

Mám vám říct, co můj děda udělal, hned jak si natáh bačkory?

Teda co řek mý babičce, když natáhla bačkory.

-Umíš všechny postavy z Goon Show? -Eccless mi nejde. -Vystihl jsi ho.

-To teda nemůžu... -Ahoj. -Jenny.

-David umí skvěle Modroflašku. -Ty jsi přišel za mými rodiči?

-A co je na tom tak zvláštního? -Proč pijete?

-Nejsou Vánoce. -Spoustu toho o nás nevíš, děvenko.

-Žili jsme jinak, než ses narodila. -Jo. Soudím jen z posledních 16 let.

Přemýšlím, co jsi propásla. A nic moc mě nenapadá.

No, mám udělat kupu překladů z latiny.

Neřeklas, že David studoval Oxford.

Ne.

-Neřekla. -A tolik mi to prospělo. -No není to zvláštní?

Říkal jsem Jackovi, že tam o víkendu jedu.

-Občas navštívím svého profesora. -Přesně to potřebuješ, Jenny.

Někoho, kdo tahá za nitky. Nejde jen o to, co znáš, že, Davide?

-Setkal ses s Clivem Lewisem? -Táta se nikdy s nikým nesetkal.

Napsal dětskou knihu. "Lev, čarodějnice a skříň".

-Měla velký úspěch. -C. S. Lewis.

Pro nás to byl stařík na středověk, ale pak jsem se s ním dost sblížil.

Prostě jsme si... rozuměli.

-Jenny ty knížky kdysi hltala. -Tak ráda bych ho poznala.

Možná že jsem to dobře nepochopil.

-Jenny by chtěla jet se mnou? -Tenhle víkend ne. Ale někdy jindy.

Jak často ho navštěvuješ?

Moc často ne. Jednou za pár let.

Tak možná příště.

No možná...

Musela by tam přespat?

Po oxfordské večeři bych jízdu autem domů nedoporučoval.

Clive by jí sehnal ubytování v koleji. To není problém.

Takovou skvělou příležitost by neměla propásnout.

A tebe by to neobtěžovalo, Davide?

-Tak jedeme! -Ještě sbalíme pár věcí. V klidu.

-Tak pojďte! -Už skoro jsme. Ještě minutku.

Jak to, že teprve "skoro jsou"?

Nedivil bych se, kdyby vyšly tři.

Jediný vysvětlení je, že vyrábějí kamarádku. Dámy, jdeme!

Otevři ty dveře v rohu.

Jestli chceš, můžeš si je nechat.

-Všechny je nosit stejně nemůžu. -Děkuju.

A co na noc? Máš nějakou hezkou košilku?

Já nebudu spát s tebou?

Ty jsi s ním ještě nic neměla?

Ne.

-Dobře děláš. -Vážně si to myslíš? -Jo.

-Je ti šestnáct. Přece neotěhotníš. -Ne. To bych...

To nedopustím. Až mi bude sedmnáct.

-Doufám, že to bude na narozeniny. -S Davidem?

-Vlastně s kým jiným? -No jestli to chceš.

Ale nějakou košilku ti najdu.

Tak jdeme?

Obtočil sis mě...

kolem prstu.

A je-li tohle láska,

ve víc jsem ani nedoufala.

-Vystoupíme a prohlídneme si to tu. -Později.

-Jestli bude čas. -Představte si, že tu jste tři roky.

To nikdy.

Proč ty studentky vypadaj tak divně? Takhle přece dřív nemohly vypadat.

Holky nejsou ošklivý od narození, ale studentky ošklivý jsou.

Takže tahle místa ti nějak způsobí tloušťku, uhry a krátkozrakost.

Tenhle tvůj pohled je téměř vědecky přesný.

A s vědou se nepolemizuje.

-Nechápu, co tu vlastně chceš dělat. -Studovat anglistiku.

-Jako číst anglicky. -Prosím? -Budeš číst anglický knížky.

-Ne, to znamená, že... -Nech to být, Jenny. Zbytečná snaha.

-Zítra nasajeme místní atmosféru. -To určitě.

Pro obchody je to tu jako dělané. Spousta drobných stařenek...

-Stařenek? -Samá bleskovka. -Co to je? Mluvíte o nich pořád.

-To není zajímavý. -Pro vás jo.

-Protože sami zajímaví nejsme. -Nejsou. -Má pravdu.

-Potřebujeme, abys nás zachránila. -Vnesla trochu inteligence a kultury

-do našich neotesaných životů. -Zazpívej nám. -Nenuťte mě zpívat.

Tak nás ty nenuť mluvit o práci.

-LEV, ČARODĚJNICE A SKŘÍŇ -Takže...

-bude to Clive nebo C. S. Lewis? -Vy jste si ho nevymysleli?

Ne, jenom...

To je fuk.

Drahé Jenny, již mi bylo potěšením poznat.

Přijeďte mě zase brzy navštívit. Clive.

Perverzní stařík.

Co?

Tyhle záclony máme doma.

Nebudeme přece mluvit o záclonách.

Vypadáš nádherně.

Davide.

Měla bych ti něco říct.

Jsem panna.

A chtěla bych zůstat pannou až do sedmnácti.

Dobře děláš.

Myslím, že je to správný.

Ale trochu romantiky si snad užít můžeme.

Jasně že jo.

Pokud to nebude...

Minnie.

To jsem já?

Ano. Ty jsi moje myška Minnie.

A já tvůj mufíček.

Tak dobře. Jestli to chceš.

-Minnie. -Ano, Davide?

Mufíčku.

Mufíčku.

Můžu se podívat?

Jenom se juknu.

Chceš je jenom vidět?

Děkuju.

-Je tu na prodej nějakej dům. -Vážně?

Možná stojí za omrknutí.

Vezmi si to.

Jenny!

-Ty nejdeš? -My dovnitř nechodíme? -Jak to myslíš?

Zajděte si někam na čaj.

-Helen se o tebe postará. -Postarám se o sebe sama. Davide!

Už to nebudu opakovat.

Jen běž.

-Tak jako tak budou hned zpátky. -Tak jako tak?

Někdy něco najdou, někdy ne.

A když něco najdou, často musíme rychle odjet.

Někdy jsou to pěkní lumpíci.

-Díky. -Nashle. -Chytej.

Pozor!

Tak jdeme.

-Helen! -Máte? Skvělý.

Jenny!

-Co? -Neradil bych ti takhle tam stát.

Kuk!

Jenny.

Omlouvám se za ten drsnější tón, Jenny.

Ale takhle prostě pracujeme. Je to trochu hloupé.

Nezapomeň si kufřík.

-Kdo si dá skleničku? -Já. -Já ne. Jedu domů.

Jenny!

Jenny!

Je to stará mapa. Od Speeda.

Ta chudinka ani nevěděla, co to je. To je přece škoda.

Taková věc by neměla živořit na zdi v nějakým neznámým zapadákově.

My víme, jak o ni pečovat. Vlastně jsme ji osvobodili.

-Osvobodili? -Ano. -Tak se tomu říká?

Nebuď měšťák. Taková přece nejsi.

Vypiješ všechno, co před tebe postavím. Na ex.

Pak bouchneš sklenicí o pult a chceš hned další.

A to je báječné.

Nejsme tak chytří jako ty. Tak musíme umět něco jiného.

Jinak by byl se zábavou šmytec.

Musíme to chytře zvládat s mapami a...

Chceš vědět, co to jsou bleskovky? Stařenky, co se bojí barevných.

Nastěhujeme je k nim do domu, ony se odstěhují

a já ty byty levně koupím. To je moje práce. Teď víš všechno.

A jestli se ti to nezamlouvá,

pochopím to. Vrať se do Twickenhamu,

v klidu si poslouchej BBC

a dělej si úkoly z latiny.

Ale tyhle víkendy a peníze na všechny ty koncerty

a restaurace na stromech nerostou.

Teď víš, kdo jsme, Jenny.

Takhle je to už lepší.

-Tak už pojďte. -No pojďte.

Vezměte si moji olivu.

Asi teď budeš muset dělat úkoly.

Ani nevíš, jak nudný všechno bylo, než jsem se s tebou seznámila.

Naše angličtinářka říká, že čin vytváří postavu.

Asi to znamená, že když nic neuděláme, nic taky nejsme.

A než jsem tě potkala, nikdy jsem nic neudělala.

Někdy si říkám: v týhle pitomý zemi vlastně nikdy nikdo nic neudělal.

Kromě tebe.

Tak jo.

Dobrou noc.

Marjorie, pojď se podívat.

Clive. No teda. Ty máš ale štěstí.

S Davidem není nuda, co?

-Je lepší než tehdy ten mladík. -David je mnohem starší než Graham.

Kdyby Graham žil 200 let, se slavným autorem se nesčuchne.

-Nemá to v sobě. -Může se jím stát sám.

Znát se s autorem je mnohem lepší. Ukazuje to, že máš styky.

David je úžasný mladík.

Musím uznat, že co ho známe, život se zdá trochu veselejší.

No tak, děvčata. Pohněte sebou.

-Proboha, co je to za cigára? -Ruský Sobranie.

-Odkud jsou? -Asi je koupila v Savoyi,

v Claridge´s, v opeře nebo v nějakým šik nočním klubu.

-Člověk s Jenny nikdy neví. -Jsou z Paříže. Tady je nekoupíš.

-Tys je nekoupila sama? -Ne. -Jdi někam, ty nafoukaná kozo.

Ale můžu ti odtamtud nějaký přivézt.

-Ty si děláš srandu. -Non. -On tě vezme do Paříže?

-Oui. -Teď někdy? -Peut-etre.

Počkej.

-Nemáš příští čtvrtek narozeniny? -Možná.

Proboha. Tvý narozeniny.

To ti nezávidím. Za ty večeře, cos z něj vydyndala.

-Au. -Ten viktoriánský přístup k sexu!

-A rodiče tě nechají jen tak odjet? -Ještě jsem jim to neřekla.

-Ale David vždycky něco vymyslí. -Všimla jsem si.

Parfém Chanel, parfém Chanel, rtěnka Chanel, rtěnka Chanel.

A ty tvý legrační cigára. Sobranie. Každý deset balíčků.

Kolik stojí parfém Chanel?

Jedeš přece do Paříže, nebo ne?

Tino, knoflíček u krku.

Jenny.

Chce s tebou mluvit paní ředitelka.

Legenda o panu Rochesterovi se dostala dál, než jsi zamýšlela.

Dále.

Slečna Mellorová.

Všichni jsme vzrušením celí bez sebe z vašeho brzkého výletu do Paříže.

Naše vzrušení téměř nezná hranic. Některé z nás o ničem jiném nemluví.

Takže starší muž.

Malé varování, slečno Mellorová.

Možná je zde občas v posledních ročnících dívka, která přijde,

zatímco je v naší pěči, o cosi svého, a možná o to nejlepší. To se stává.

Pokud se však o těto ztrátě dozvíme, pak by ona mladá dáma

musela dostudovat jinde. Pokud ovšem bude maturitu ještě potřebovat.

Vyjádřila jsem se jasně?

-Můžu už odejít? -Jak je libo.

Co tam děláš?

Asi zapaluje svíčky na dortu.

Je ti sedmnáct, ne dvě stě padesát.

-Děkuju za pozvání. -To byl nápad mojí ženy. Ne můj.

-Ostatně ani Jennin. -Tati!

Sfoukni je, než vyhoříme.

Počkej... to nevadí.

-Kdo si dá? -Já. -Tak rychle, dárky!

To je jedno.

Nový latinský slovník.

Děkuju. Už jsem ho potřebovala.

No teda.

Páreček.

No teda. Jenny, tohle musíš vidět.

-Je to výjimečný den. -I ona je výjimečná. -Já vím.

-Pomozte mi. -Ten tvůj slovník je čajíček, co?

-To teda. -Ty jsou pro tebe. Zdravím, mladíku.

-Ale Davide. -Davide, dáš si skleničku? -Rád.

Už bych měl vyrazit.

Mám hromadu úkolů, takže...

-Děkuju. Nashle. -Měj se.

-Na shledanou, pane Mellore. -Měj se. -Díky.

Moc ráda jsem tě viděla, Grahame.

-Měj se, Jenny. -Ahoj, Grahame.

-Něco pro zahřátí? -Vždyť mě znáš. -Můžu něco rozbalit?

-Počkej na mě. -Ještě překvapení.

Příští víkend jdeme do Café de Flore a oslavíme Jenniny narozeniny.

To je pěkný.

Café de Flore je na bulváru Saint-Germain v Paříži.

-V jaký Paříži? -No v tý, kterou znáš, tati.

Ne, to ne.

Nemáme žádný francouzský peníze a kromě toho je to moc...

-Myslím, že by mi to tam nesvědčilo. -Tati. -Francouzi nás nemají rádi.

A ty to víš. John Sutton z práce tam loni jel a byli na něj hrubí.

Nechci kazit zábavu. Ale Evropa pro mě není.

-Pojedeš jindy. -Vždyť nesnášíš Evropu.

Tak co se změní? Ty sotva. Musela by se změnit Evropa.

-Já pojedu. -Na kontinent? -Proč ne? -Necháš mě tu samotnýho?

Proboha!

Hele.

Víš, jak šílí po Francii.

-Všechny ty filmy, knížky, hudba. -Jasně že vím.

Jistě. Promiň. Je to tvoje dcera.

Jenny ráda vtipkuje o tom, že jsi zkostnatělý. Ale nejsi.

Jinak by nebyla taková, jaká je.

To ne.

Taky ale chápu, že jsem byl trochu arogantní...

A moc se omlouvám.

A co tvoje teta Helen?

-Máme hodinu zpoždění. -Stihneme to. Slibuju.

-Další letí ráno v osm. -Tak jo.

-Není tu postel. -Roztočil jsem to. Máme apartmá.

Apartmá?

Když kvůli práci odletíme až zítra,

tak nám práce zaplatí hezkej pokoj.

Je to přece mimořádná příležitost.

Myslela jsem, že právě tuhle noc budeme nutně potřebovat postel.

Počkej chvilku. Něco tu mám.

Říkal jsem si... že to nacvičíme s tímhle.

-S banánem? -Odbudeme si tu choulostivou část.

No co?

Davide.

Já nechci přijít o panenství s kusem ovoce.

Promiň.

Mám pocit, že je to pryč. Počkáme s tím až do Paříže.

Promiň.

Minnie.

Jsem pitomec. Promiň.

Davide.

Jestli k tomu zítra dojde, dojde k tomu jenom jednou.

Proč jenom jednou?

Protože poprvé je to v životě jenom jednou.

Takže... žádný dětský žvatlání.

Žádná Minnie.

Prostě se...

ke mně chovej jako k ženský.

Jo?

Víš co? Půjdeme si sednout do našeho obýváku.

Dobře.

A objednáme si šampaňský.

Pokojová služba?

Ještě se cítíš jako školačka?

Nebylo to moc nepříjemný?

Potom už vlastně ne.

Ale stejně je to zvláštní.

Všechny ty básně a písničky...

o něčem, co trvá jen chvilku.

No jo.

Sešity mi srovnejte na stůl.

Něco jsem vám tam koupila.

To je od tebe moc milé.

Ale nemůžu to přijmout.

Proč ne?

Kvůli takovým, jako jsi ty,

čtu negramotné eseje Lowellové o jejím poníkovi.

Jenže já vím, odkud tohle máš.

A kdybych si to vzala,

měla bych pocit, že to je zrada na nás obou.

Jenny.

Ty víš, že si můžeš dělat, co chceš.

Jsi chytrá a hezká.

Zajímá se vůbec tvůj přítel o chytrou Jenny?

-Nevím, co se mi to snažíte sdělit. -Abys rozhodně šla na Oxford.

Protože jinak mi to zlomí srdce.

-Co jste studovala vy? -Cambridge.

Jste chytrá a hezká.

Ale vyhrála chytrá slečna Stubbsová, a ta teď musí číst eseje o ponících.

Poslední měsíce jsem chodila do skvělých restaurací, na jazz.

Viděla jsem úžasné filmy. Poslouchala nádhernou hudbu.

-Jsi, doufám, opatrná. -To s tím nemá co dělat.

-Opravdu? -Možná nás všechny čekají ty poníci.

Nebo plotna.

A možná Oxford. Ale když takhle po maturitě umřeme,

počítá se snad to, co jsme dělaly předtím.

Mrzí mě, že si myslíš, že jsem mrtvá.

-Já si to nemyslím. Jenom... -Měla bys jít na další hodinu.

-Skvělý. -Nikdy jsem nevyhrála, ani v tombole.

-Já sázím na nejhezčí. Ty prohrávaj. -Jdeme. -Ještě. Mám teď štěstí.

-Nechci ho minout. 10 šilasů až pak. -Vyhrála jsem 10 šilinků.

-Kdo je ten chlap? -Peter Rachman. -Hroznej hajzl.

-Proč se s ním máme sejít tady? -Protože to není kancelářský typ.

Nejlepší šampaňské.

Tamhle je.

-Řekni jim to, Jenny. Nebuď stydlín. -Jo, buď Kejchal.

-Má dvě jedničky, jednu dvojku. -Jako všichni v tomhle nóbl podniku.

-Dvojku má z latiny. -Vážně blahopřeju. -Omluvte nás.

Nic si z toho nedělej.

Z čeho?

Za 50 let prej už nikdo latinsky mluvit nebude.

Ani Latinové. Tak si z tý dvojky nic nedělej.

-Je to větší hajzl, než jsem čekal. -Sestru bych mu za ženu nedal.

Ani v klubu bych s ním nepromluvil.

Doufám, že víš, co děláš, brácho. Myslím s Jenny.

Je to ta pravá, Danny.

To je ono.

Hned poznáš, že je jiná.

Jenom nechci, abys jí ublížil.

-Koupil jsi zase nějaké obrazy? -Koupil?

Jo.

Získal jsem Pipera. Dobrýho Pipera.

Pořád nevím, proč je něco dobrý a proč ne.

Jde o to, Jenny, že to prostě víš.

Aniž bys byla schopná říct proč. Máš vkus.

To ještě sice nemáš vyhráno. Ale vítězem už rozhodně jsi.

-Jenny, už půjdeme. Je pozdě. -Vážně? -Jo.

Želbohu. Až ti škola navždy skončí, můžeme mluvit o umění celou noc.

Pojedete taxíkem, jo?

-Jo. -Fajn. Tak jdeme.

Dobrou noc.

Počkej tady.

-Co hledáš, Davide? -Ale jenom...

Co tam děláš?

Vezmeš si mě?

Cos to tam hledal?

Měl tam být prsten. Ne ten správný, ale pro dnešek by stačil.

Ale Davide.

Myslím to vážně.

To je moc milý.

Co si o tom myslíš?

-Odvez mě domů. -Dobře.

Potřebují sice určitou péči, ale nejde o žádnou velkou námahu.

Nechte je chvíli v zahradním domku a oni se už o sebe postarají.

Zahradní domek. Oni si snad myslí, že jsem monackej princ.

Co kdybych se místo vysoký vdala?

-Vdala? -Jo, vdala.

-To by záleželo na tom za koho. -Vážně?

-Zajímavý. -Jistě. Nechci, aby to bylo jen tak.

-Díky. -Někdo tě požádal o ruku? -Jo.

Kdo?

-David? -Ne. Jeden chlap, co venčil psa.

-Cos mu řekla? -Ještě nic.

Máš vůbec volbu? Nebo už je pozdě?

Jistěže má volbu.

-A dost zajímavou volbu. -Teď byste měli říct: A co Oxford?

Podívejme se na to jinak. Takhle bys tam vlastně už nemusela.

Nemusela bych tam?

-Můžeš to rozvést? -Bylo by o tebe postaráno.

A co všechna ta latina? Všechny ty eseje?

Proč jste mě neposílali na lov do nočních klubů?

-Měla bych míň potíží a víc zábavy. -Noční kluby neznám.

Znám význam vzdělání.

-Nakonec ti to bylo k dobru. -Jak to?

Kdybys byla tupá, tak by tě přece nechtěl.

I osel pozná, když kára táhne koně?

-Hopity, holka! Mám tě rád. -Je tam "hopity".

Měla bys ten verš zazpívat.

-No to je jedno. Teď Lear. -Zná mě tu někdo?

Tohle není Lear. Chodí snad takhle Lear? Mluví tak?

Kam dal oči?

Ha!

Bdím vůbec? Kdo řekne mi, kdože vlastně jsem.

Já, slečno. Já to řeknu.

Jenny.

Co?

Sundej si to.

No teda. Vidím správně?

Půjdu za družičku.

-Školní řád šperky zakazuje. -Má je půlka holek.

Ale nehodlají si zkazit život.

V tomhle se naše názory liší.

Jste v těch směšných plánech daleko? Máte datum? Vybrali jste si kostel?

V kostele se brát nebudeme. David je Žid.

Žid?

On je Žid?

Víte, že zabili našeho Pána?

A vy zřejmě víte, že náš Pán byl Žid.

To zřejmě máte od něj.

Je nám líto, co se stalo za války. Ale to není omluva

pro takovou zlovolnou a zcela nepravdivou propagandu.

Odpovědnou radu asi potřebujete víc, než jsem si myslela.

Bez vysoké člověk nic důležitého nedokáže.

S ní člověk nic důležitého nedokáže. Rozhodně ne žena.

To, co dělám já, tedy není důležité? Nebo slečna Stubbsová, my všechny?

Bez titulu bychom tu přece nebyly. Ano, studium je náročné

-a nudné. -Nudné? -Cože? -Studium je náročné a nudné.

Učit je náročné a nudné. Takže mě čeká nuda,

pak zase nuda a nakonec zase nuda. Tentokrát až do smrti.

Celá tahle pitomá země se nudí. Chybí jí život,

barvy, zábava.

Možná je dobře, že na nás Rusové brzy hodí atomovku.

Takže buď budu dělat něco náročnýho a nudnýho.

Nebo si vezmu svýho... Žida.

A budu jezdit do Paříže, do Říma, poslouchat jazz,

číst, jíst v dobrejch restauracích a hlavně se budu bavit.

Už nás nestačí jen vzdělávat, musíte nám taky říct proč.

Nemusíš jenom učit.

Ještě je tu služba ve státní správě.

Nechci být drzá, paní Waltersová,

ale tohle byste si měla nacvičit.

I někdo jiný možná bude chtít vědět, k čemu to všechno vlastně je.

-Kde jsi ho objevil? -Neřeknu. -Proč? -Líbíš se mu. Líbí se ti?

Jo, líbí se mi. Ty si na ni...

To je Jenny. Minule jsi ji viděl. Nevzpomínám si.

Ale vzpomínáš. Ty nemravo. Prosím?

To je nechutný. Dělej si to s vlastníma.

Chce tě políbit. Aspoň myslím. Ten je ale nemravný.

Zasnoubili jsme se.

Ne.

-Vážně? Jste zasnoubení? -Ukaž jí ho. -Koukni.

No teda. To je skvělá zpráva.

-Děkuju. -Blahopřeju.

Dobře že ti to s tou školou došlo. Zůstaneš hezká.

-Můžu aspoň číst? -Jistě. Ale nemusej to bejt knížky.

Časopisy stačí. A víc se z nich dozvíš.

Helen.

Ten smích tě přejde, až bude mít brejle a uhry.

Danny z toho nebyl právě nadšený.

Taky jsem si všiml. Možná trochu žárlil.

Žárlil?

Budu ti ho držet dál od těla.

Co si objednat jako předkrm?

-A jak poznám, co je vlastně překrm? -To už jsme probrali.

V jídelním lístku to jasně píšou.

Proč nejdete jen ve třech? Mně by stačila plechovka lososa.

-Ahoj. -Ahoj.

No tedy.

Připraveni? Bude se ti tam líbit. Mají tam nejlepší vína v Londýně.

-To už mi někdo říkal. -Asi David. Kdo jiný.

Madam.

-Doufal jsem, že pojedeme tímhle. -Pak už si do jinýho nesedneš.

Strašně ale žere.

Cestou se budu muset někde zastavit.

-Jsem jak Eamon Andrews. -A to je dobře? -Jack nezná nikoho,

kdo je víc hogo fogo.

-Jak se dnes vede, pane? -Dobře.

Dejte mi plnou.

Jenom si brnknu. Hned jsem zpátky.

Myslíte, že mu mám přidat na benzín?

Neurazím ho tím?

Říkal, že to dneska platí. Ale týká se to i benzínu?

Určitě, Jacku.

-To snad ne. -Jacku. -Zůstalo mi to v ruce.

-Připište mi to na účet. -Děkuji, pane. -Nashle.

Jenny. Jenny.

-Já... -Odvez nás domů. -Co se děje?

-Myslím, že Jenny je trochu v šoku. -Co se stalo? -Je to jen...

další Davidovo malé nedorozumění.

-Nechci nic slyšet. Hned nás odvez. -Dobře.

-Ty to nějak urovnáš, Davide. -Jděte dovnitř, tati.

Pán a paní Goldmanovi. Pán a paní Goldmanovi. Pán a paní...

Ty jsi ženatej!

-Právně vzato, ano. -Kdys mi to chtěl říct?

Brzy.

Prostě nikdy nenastala ta pravá chvíle.

-Byla jsi šťastná. Já byl šťastný. -Žil jsi se svou ženou. Celou dobu.

Hned za rohem. Na Byronově třídě. Není divu, že jsme se potkávali.

-Kde že to je? -Číslo 34.

Prosím tě, nebuď taková.

Nemám už vůbec nic.

Nešla jsem na zkoušky.

Odešla jsem ze školy.

Kde to všechno teď je?

Můžu se rozvést.

Všechno nakonec dobře dopadne.

Tak jim to běž říct.

Běž jim to říct a pak to běž říct svý ženě.

Teď mě nebudou poslouchat. Chápeš?

Přijdu zítra.

-Až se všichni trochu uklidníme. -Prosím tě, nenuť mě...

Nenuť mě, abych jim to řekla já. Aspoň to mi dlužíš. A jim taky.

Dlužím jim za mnohem víc.

No tak.

Máš dvě minuty. Pak tě přitáhnu dovnitř.

Co se děje?

Dává si hlt na kuráž, než se s vámi sejde.

Zřejmě hlt, co někde ukrad.

Chce vám něco říct.

Právě odjel.

Řekneš nám to ty?

Jenny, no tak.

Těžkou hlavu bych si z toho nedělala.

-Když jsem to zjistila... -Teď ne, Helen.

Snažil jsem se mu to říct.

A teď s ním nemluvím. Jestli tě to nějak utěší.

Žijete fakt v podivným světě.

Dívali jste se, jak to táhnu se ženatým mužem, a mlčeli jste.

Jestli se chceš bavit takhle...

Dívala ses, jak si bereme mapu, a taky jsi mlčela jako ryba.

Tak pojď, jdeme.

Šikovnej kluk.

Dobrý den.

Dobrý den. Promiňte, spletla jsem se. Hledám...

Mám tu někde hodinu cella.

Neříkej...

Proboha,

vždyť jsi ještě dítě.

O tomhle jsi asi nevěděla. Nebo ano?

Ne, nikdy to nevědí.

Doufám, že nečekáš rodinu. Protože to už se taky stalo.

Díky Bohu.

Ne, neodcházej.

-Viděla ses s ní? -Jo, viděla.

-Ale nemluvila. Nebylo třeba. -Musíme to s ní probrat.

-Tak to udělám já. Jsem tvůj otec. -Tak ty už jsi zase můj otec?

A co jsi byl, když jsi mi radil, abych všechno zahodila?

Hloupý školačky vždycky naletěj oslňujícím starším mužům. Ale co vy?

Jenny?

Jenny.

Jenny, je mi to líto.

Vím, že jsem to všechno zvoral.

Celej život jsem měl strach.

Nechtěl jsem, abys ho měla taky.

Proto jsem si přál, abys šla na Oxford.

A pak se objevil David.

Osobně znal slavný spisovatele. Věděl, jak se dostat na koncerty.

Jenže nebyl tím, za koho se vydával.

Ani tím, za koho jsi ho vydávala ty.

Nedávno jsme s maminkou

poslouchali v rádiu pořad o C. S. Lewisovi.

Říkali tam, že se v roce 1954 přestěhoval do Cambridge.

A já povídám, že se určitě spletli.

Naše Jenny by přece neměla v tý knížce jeho podpis,

kdyby se přestěhoval do Cambridge.

Mám tu čaj a nějaký sušenky.

Jak se domníváte, že vám můžeme pomoci?

Chtěla bych opakovat poslední ročník a udělat zkoušky.

Posledně jsem nabyla dojmu, že škola pro vás nemá smysl.

Ani já či kdokoli jiný tady.

Byla jsem hloupá.

K životu, po kterém toužím, nevede žádná zkratka.

Teď už vím, že musím jít na univerzitu.

Vůbec mi nečiní potěšení,

když vidím naše mladé studentky, jak si ničí život.

Jenže vy už naše studentka nejste. A to z vlastní vůle.

Máte mě za ženu, která si zničila pověst.

Ne, vy nejste žena.

Obávám se, že nabídnout vám studium na této škole by bylo jen mrháním.

Pojď dál.

Nečekala jsem, že tě ještě uvidím.

Máte to tu hezký.

Všechny ty knihy a obrazy.

Paperbacky a pohlednice, Jenny.

Víc ale přece není třeba.

Jenom místo, kde...

Omlouvám se za ty hloupý řeči. Nic jsem nechápala.

Zapomeneme na to.

Burne-Jones.

-Máš ho ráda? -Mám. Ještě pořád.

Ještě pořád? To zní tak staře a moudře.

Připadám si stará, ale moudrá moc ne.

Slečno Stubbsová, potřebuju vaši pomoc.

Tolik jsem doufala, že právě tohle řekneš.

Díky, Marjorie.

To je z Oxfordu.

"S potěšením vám oznamujeme, že vaše přihláška

ke studiu anglické literatury na Oxfordu byla kladně vyřízena.

Jménem filozofickě fakulty se těšíme, až vás přivítáme..."

A tak jsem "četla anglický knížky" a snažila se vyhnout brýlím a akné,

které mi předpověděla Helen. Zřejmě jsem vypadala vykuleně,

svěže a bezelstně jako každý student.

Ale nebyla jsem taková.

Jeden z mých kluků, a byli to fakt kluci,

mě jednou pozval do Paříže.

Řekla jsem, že bych jela moc ráda. Že umírám touhou vidět Paříž.

Jako kdyby se to nikdy předtím nestalo.

České titulky Petr Fantys

Dramaturgie titulků Anna Kareninová