Original subtitles

Překlad Jacqueline. Finální korekce Áďa. www.rajasijskychserialu.blogspot.com

12. díl

Ro Un právě šla do společnosti Brain PR.

Pracovala tam i Ji Hye.

Chce se pomstít.

Cože?

Omlouvám se, měl jsem vám to říct dřív.

Chtěl jsem, aby skončila, ale víte, jaká je.

Mohl byste jí to rozmluvit?

Říkám vám to, protože se o ni bojím.

Kolik odpovědnosti

sis na sebe musel naložit?

A kolik odpovědnosti

bys měl ještě nést?

Ať už je to jakkoli,

podpořím tě.

Budu ti pořád po boku.

Udělám kafe.

Ještě si pospi.

Ro Un, ty...

Tati.

Co tady děláš?

Co si myslíš, že...--

Totiž...

Co? Vy jste...

No...

Proč jste tady?

Vy jste ředitel téhle společnosti?

Takže to proto jste navštěvoval moje holičství?

-Tati, to je...-- -Buď zticha!

Čeho jste chtěl tím docílit?

Na pohřbu Ji Hye jste neřekl ani slovo,

ale i přesto jste se přede mnou drze ukazoval.

Jak jste jen mohl... To nemáte žádné svědomí?

Já... Omlouvám se.

Neměl jsem v úmyslu vám tak lhát.

Vůbec jsem nevěděl o tom,

že stříhám někoho, kdo tak moc ublížil

mé holčičce.

Poskytoval jsem vám tu nejlepší péči.

Omlouvám se.

Je mi to tak líto.

Opravdu mě to mrzí, pane.

Ro Un.

Okamžitě pojď se mnou!

Tati...

Hned!

Měla bys jít.

Jdi za ním.

Není to špatnej chlap.

Bylo to jenom nedorozumění.

Ty květiny mi celou dobu posílal on.

Aby se omluvil, tak na mě ty tři roky dohlížel.

Tohle ti řekl?

Takže mi lhal, aby se omluvil?

Dává ti to nějaký smysl?

Předtím se hrozně bál

udělat ten krok, ale teď říkal, že převezme odpovědnost.

A co s tím teď asi tak zmůže?

Proč jsi udělala takovou kravinu?

Proč jsi tam vůbec šla?

A

co jsi dělal ty?

On sem chodil, i když se bál.

Já kvůli pomstě udělala plno špatných věcí.

Ale co jsi udělal ty, tati?

"Zůstaň".

"Nic neříkej".

"Nedělej problémy".

Nikdy jsem od tebe neslyšela nic jinýho!

Po tom, co zemřela Ji Hye,

jsme ztratili i mámu.

Všechno je to tvoje vina!

Protože jsi prostě neudělal nic!

On chápe,

že se věci zpátky nevrátí.

Ale i tak se snaží a dělá vše, co může.

Je totiž lepší,

než jsi byl kdy ty.

Vypadni.

Tati.

Vypadni už.

HOLIČSTVÍ NEW YORK

Sakra, to je zima.

Zima.

Proč jsi tady?

Viděla jsem tě, jak jdeš dovnitř.

Kde jsi byl?

Válel jsi sudy nebo co?

To nemusíš vědět.

Jdi domů.

Táta mě vlastně vyhodil.

Můžu tady zůstat?

O čem to mluvíš?

Jdi domů.

Obvykle je můj táta jemný a tichý,

ale je taky dost tvrdohlavý a svá slova nikdy nevezme zpět.

Vyhodil by mě, i kdybych se vrátila.

Ro Un.

Dobře teda.

Půjdu.

Ale zrovna teď

jsem dost promrzlá a hladová.

Mohla bych si tu dát něco teplýho?

Nemáš nějaký instatní nudle?

Přestaň s tím.

Jenom se najím a půjdu.

Prostě si najdi nějaký místo.

Uděláš mi tu bordel.

Díky za jídlo.

Hned mi je tepleji.

Je to jako jídlo z domova.

Proč doma vlastně nejíš?

Vlastně jsi mě sledoval.

Když jsem doma, je ze mě jiný člověk.

Jsem hezčí, když nemluvím,

viď?

Celý den předstíráš, že jsi veselá,

takže doma ztrácíš svůj elán, že?

Částečně máš pravdu.

Ale je to taky kvůli tátovi.

Jednu věc máme společnou.

Vždycky ti říkali, aby jsi byl víc jako Kang Woo Il.

No a mně vždycky říkali, abych byla víc

jako moje sestra.

"Buď jako tvoje sestra".

Dokonce mi to říkali,

i když zemřela.

"Buď jako tvá sestra a nic nedělej".

Splnila jsem jen tátovo přání.

To je prostě on.

Vždyť jsi ho viděl.

Přišel to sem podpálit,

ale nakonec si stejně jen tak odešel.

Jenom to všechno držel v sobě

kvůli tobě.

A "zůstaň" ti říkal jenom proto,

aby tě ochránil.

Zná tě líp, než kdokoli jiný.

Prostě se o tebe bál.

Jsi jediná,

kdo mu zbyl.

Je těžký něco udělat,

ale podle mě

je mnohem těžší nic nedělat.

Na tom něco bude.

Mohl mi to alespoň říct.

A musí to říkat?

Vy dva jste si opravdu podobní.

Proč jsou všichni muži

kolem mně tak záhadní?

KONGRESMAN EUN BOK DONG CTÍ SOCIÁLNÍ HODNOTY

PRAVÁ POVAHA ŘEDITELE SPOLEČNOSTI BRAIN PR

To ty, Ro Un?

Tak proč jsi nakonec skončila s tímhle mužem?

KRUTÁ TVÁŘ

Jestli jsi dojedla, tak jdi.

Umeju alespoň nádobí.

Jestli budeš pořád taková,

nikdy nebudu schopen mu čelit.

Dobře teda...

Tak já jdu.

Ježiši.

Pusť mě, prosím.

Budeš v pohodě, když půjdu domů a zlomím si nohu?

Tak se uvidíme v nemocnici.

Přijdu za tebou.

To snad...

Počkej.

Myslím, že je už fakt pozdě.

Navíc můj táta bude určitě ještě naštvaný.

Prosím, nech mě tady dneska přespat, hm?

Tenhle gauč je pro mě jako stvořený.

Ro Un, vstávej, jo?

Prosím tě o to.

Tak dobře.

Dobře, dobře.

Nedá se nic dělat.

Budu muset jít do sauny nebo do motelu.

Noc strávím tam.

Já budu spát tam a ty budeš spát tady.

Jenom pro dnešek.

Vždyť jsme včera na posteli spali oba.

Co to má být?

To bylo kvůli tomu, že jsme byli nemocní.

Oba jsme byli nemocní.

Řekněme, že je tady pomyslná čára.

Tu čáru nepřekračuj.

Nikdy.

Zůstaň tam.

Dobrou noc.

Dobrou noc.

Vážně jsem zvědavý.

Musí vypadat tak rozkošně, stejně jako její chrápání.

Ne. Ne, že bych byl zvědavý.

Chrápe opravdu hrozně,

Jen se bojím, jestli nemá třeba apnoe.

Je můj polštář pro ni moc vysoký?

Ne. Počkat.

Co když na můj polštář slintá?

Správně. Jenom se chci ujistit.

Ta je těžká.

Co to děláš?

Sakra.

To bylo jen nedorozumění.

Chtěl jsem ti položit hlavu na polštář.

Máš štěstí, že to takhle přejdu.

Pokud znovu tu čáru překročíš,

budu nucena k tobě přijít.

Určitě se ti to bude líbit.

Dobrou noc.

Co tady děláte?!

Co tu chcete? Proč jste přišel?

Zmizte. Jděte pryč!

Vypadněte! Jděte!

Co tu chcete?!

Proč jste přišel? Jděte už!

Bože můj.

Přišel Seon Bong.

Seon Bong?

Proboha proč?

Prostě vyjdeme ven, hm?

Budu dělat, že jsem si sem pro něco přišla.

Počkej.

Ty ses zrovna probudila a já jsem tu navíc v pyžamu.

Víš sama, že Seon Bongovi nikdy nic neujde.

Co teda budeme dělat?

Dneska jste přišel brzy.

Jsem ranní ptáče.

Navíc si po ránu rád něco přečtu.

Chápu.

Tak teda...

Mohu vám nabídnout čaj?

Už ho mám.

Ale já ne.

-Prosím? -Já čaj nemám.

Ach, chápu.

Proč mě tak najednou požádal, abych mu udělal čaj?

Říkal, že si budeme rovni.

Miluju vás!

-Opravdu vás miluju! -Dneska jste nějak rozverný.

Proč jste mě najednou objal?

Šéfe, neslyšel jste něco?

Říkal jsem, že vás miluju!

Proč jste mě shodil?

Dobré ráno.

Dobrý.

Seon Bongu, proč se tu tak válíš?

Už nikdy nepřijdu dřív.

Změna plánu. Shovej se.

Přinesu ti nějaký oblečení.

Ale kdy?

Hwan Gi?

Yi Soo.

Co tady děláš?

Prodává se tu dámské oblečení.

Není spíš zarážející, že tu jsi zrovna ty?

Pro koho to je?

Pro mě. Teda...--

Nekecej. Ty se s někým scházíš?

-To ne. -Věděla jsem, že to řekneš.

-Máš tolik tajemství. -Tak to není.

Nemám ti pomoct něco vybrat?

-Totiž... -Jaká je?

Je sexy?

-Je chudá? -Bože můj.

Je krásná?

-Takže je. -Jo.

Teda ne.

Zajímalo by mě, kdo ukradl tvoje srdce.

Přijď s ní na mojí svatbu.

Chci malou svatbu. Bude tam jenom rodina.

Vlastně tu jsem kvůli svatebním darům.

Asi si jen vyměníme prstýnky.

-Yi Soo. -Nic dalšího nepotřebuju.

Teď, když sis našel někoho, koho miluješ,

měl bys vědět,

jak se cítím.

Co mu tak dlouho trvá?

Nemám prostě vyjít?

To by vypadalo fakt cool.

Co ti tak dlouho trvalo?

Zdržel jsem se.

Převleč se.

Proč jsi toho koupil tolik?

Nevím, co ráda nosíš.

Nebude to trvat dlouho.

Promluvme si.

Běž tam.

Gyo Ri.

Zlomil jsem ti srdce?

Co?

Moc nevím, jestli to nějak pomůže,

ale s mojí matkou je těžký pořízení.

Možná za tebou přijde s nějakými penězi

vyškube ti vlasy a chrstne ti horký kafe do obličeje.

Co se mi tím pokoušíš říct?

Není to tak, že bych k tobě něco cítila.

Seon Bong mi říkal, že...--

Není to tak?

Není.

To se mi ulevilo.

Myslel jsem si, že ke mně něco cítíš. Byl jsem tak nervózní.

Jsem opravdu rád, že tomu tak není.

To proto by měli být lidi k sobě upřímní, nemyslíš?

To je pravda.

Bože, to mě vyděsilo.

Byl tak nešťastný, když Ro Un neopětovala

jeho city.

Ale co já?

Gyo Ri.

-Ano? -No...

Jde o projekt ohledně značek šperků. Chtěl bych, abyste se o to postarala.

Co? Já?

Ano.

Spolu se Se Jongem.

Se mnou?

Jenom my dva? Ale jak...

Yu Hui, Seon Bongu, podpořte je.

-Dobře. -Rozumím.

Co to bylo?

Hraješ si na dohazovače?

Ts.

Očekávám od nich, že vytvoří synergický efekt.

Tohle a tohle.

Co myslíš?

To bylo pro Ro Un?

Ale?

Dobrý den, hádám, že jste přišla za šéfem.

Šel tudy, ještě ho stihnete.

Kdepak, přišla jsem za Woo Ilem.

-Ach tak. Musí zkontrolovat, jak mu sedí prsten.

Pokud byste měla čas,

nechtěla byste nám přijít na svatbu?

Samozřejmě. Ráda přijdu

a osobně vám pogratuluju.

Jenom ses tu flákal a neudělal jsi nic.

Měl bys přijít s nějakými nápady.

Pouze z nějakého průzkumu mě nic skvělýho nenapadne.

Kreativita je hlavně o intuici. Zničehonic se sama objeví.

A kdy se asi tak objeví?

V tomhle malým kamrlíku

nedokážu vymyslet nic.

Co? Ale...

Šéfe, teda

Hwan Gi, proč mě nutíte tímhle procházet?

Na co čekáš?

Co? Mám jít taky?

Měli bychom se setkat s někým,

kdo nám tu inspiraci dá.

Tak pojď.

-Na tohle nemáme čas. -To je v poho, prostě pojď.

Tak jdeme.

-Co tu děláme? -O něco se pokusíme.

Tenhle náhrdelník je docela odvážný.

Celkem připomíná pouta.

Zkombinovala černé a žluté zlato.

Musí to být těžký.

Detaily na té nášivce jsou neskutečné.

-Má to tvar srdce. -Všimla jsem si.

A tenhle vypadá fakt staře.

Vypadá hrozně babkovsky.

Ty o módě fakt nic nevíš.

Možná dostaneme nějakou inspiraci

díky výtvorům mladých umělců.

Podívej.

Co říkáš? Vypadám jako ministr?

Vypadá to na tobě fakt dobře.

Sluší mi to, ne?

-A co tohle? -He?

Přesně takhle.

S tímhle náramkem

je to perfektní, ne?

Chodil jsem sem pořád.

Tady se hrála spousta představení.

Dokonce i nějací mladí umělci tady vedli monology.

A tady je kavárna. Chodil jsem tam každou chvíli.

Nepřijde ti, že se až moc bavíme?

Měli bychom pracovat.

To je v pohodě. Přišli jsme sem, abychom zas cítili mládí.

Když ho ucítíme, tak hned dostaneme super nápady.

Gyo Ri, pojď se mnou.

Co?

-Na chvíli. -Kam to jdeme?

Co to děláš?

Se Jongu.

Teď máš pracovat.

To přece dělám.

-Co? -Musím cítit mládí.

-Tancuj. -Proboha...

Gyo Ri, hudba!

Vrať mi zpátky ten telefon!

Se Jongu, nevypadáš jako vnuk předsedy.

Jako, že vypadám chudě?

Tak jsem to nemyslela.

Nikomu to neříkej,

ale slýchávám to často.

A víš ty co? Je to pravda.

Co to má být?

Dneska platíš.

Co?

Vždyť to není moc.

Nakonec mě přeci jenom něco napadlo.

Spolupráce s umělci.

Vyzkoušel jsi tolik šíleností

a napadlo tě jenom tohle?

Jen mě poslouchej.

Budeme spolupracovat s nadějnými umělci

kteří vyrábí historické a tradiční šperky,

čímž dosáhneme inovace designu.

Také si můžeme díky limitované edici určit cenu.

Nevím.

Taková spolupráce by nemusela být jednoduchá.

Šéfe... Chci říct Hwan Gi, co si o tom myslíte?

Co si o tom myslíte vy, Gyo Ri?

Co? Já?

Já... Myslím si,

že Se Jongův nápad je opravdu skvělý,

takže s ním souhlasím.

Tak jděte do toho.

Super. Máme to, Gyo Ri.

Mám z vás radost.

Nebude to tak snadné.

To je pravda.

HOLIČSTVÍ NEW YORK

Už se uklidnil.

Moje kytky.

Moje fotky.

Fotky mámy a Ji Hye.

Kde jsou fotky mámy a Ji Hye?

Už je nehledej.

Měla bys jít dál.

Celou dobu jsem žila tak, jak jsi chtěl ty.

Když jsem byla doma, tak jsem jen mlčela a nic nedělala.

Už takhle žít nemůžu.

Myslím, že bych měla být s ním...--

Přijde sem, nepotrvá to dlouho.

Přijde a odhalí pravdu.

Ro Un!

Pozoroval jsi ho dost dlouho, takže musíš vědět,

že to není zlý člověk.

Dokouřím a vrátím se.

To snad není pravda.

Už se cítíš líp?

Myslím,

že bys měla jít domů.

Pláč nic nespraví.

Tak jdi.

Tak tvrdohlavý.

Hwan Gi.

Vy jste tu taky, Ro Un?

Měl jsi tu být sám.

Takže proto ses mě snažil odlifrovat domů?

Yeon Jeong, ty...

Neříkal jsem, abys přišla.

Nečekala jsem, že někdy budeš schopen

rozplakat ženu.

Mimochodem, stalo se něco?

Rozešel se s vámi snad?

To abych vás nechala o samotě.

Tak to není, není to kvůli mně.

Takže to s vámi neukončil.

Proč se teda nenapijeme?

Všichni?

Nemůžeme snad?

Je už pozdě. Ro Un musí jít domů.

Vážně? To je od vás pěkné.

Vlastně tak pozdě není.

Sklenku ještě zvládnu.

Tak tedy pojďme.

Tak dobře.

Proboha.

Jen si spolu trochu vypijeme a pak si každý půjde po svých.

Dobře? Souhlasíte?

Ro Un, Hwan Gi si vedle mě jenom sedl.

O čem to mluvíš?

Dejme si to víno.

Otevřu ho.

Podej mi ho. Udělám to.

Šup, šup.

Hwan Gi je tak sladký, že?

Je rozvážný, milý

a dobře vypadá.

Navíc vyniká i ve sportu.

Nevšimla sis, že sedím hned vedle tebe?

Uznávám, že to jeho mlčení je někdy nepříjemné,

ale zároveň je to i hodně sexy.

Sexy?

Přestaň s tím.

Dohodly jsme se, že o tebe budeme bojovat.

Teď je to oficiální.

O tom nežertuj, dobře?

Myslím to vážně.

Ro Un, nemyslíš si,

že my dva jsme lepší pár?

Bože.

Ksakru.

Kéž bych byla o něco vyšší.

Ta první láska!

To jste vy?

Určitě je.

To je ta žena, kvůli které jsi začal nosit tu mikinu.

Už chápu.

To, co se stalo na vejšce?

Neříkej jí to! Pšt.

Co to má být?

Vy víte něco, co já ne?

Taky to chci vědět!

Řekněte mi něco,

co víte jen vy a já ne.

Kam až jste spolu došli?

Nemůžeš už přestat?

Božínku.

Jen mi to připadá zajímavé.

Mimochodem, kdy se změnil tvůj vkus,

že sis vybral takové malé dítě?

Totiž...

Malé dítě?

Co? Malé dítě?

Dítě?!

Nechtěla jsem vám to říkat,

ale už jsme spolu spali.

Včera a předevčírem.

-Jen jste spali. -Správně.

Vážně?

Tak to bude asi pravda.

Jak spolu může muž a žena spát a nic při tom nedělat?

A hned dvě noci po sobě?

Neukazuje to na nějaký vážnější problém?

Dnes v noci nebudu jen spát.

A ani nenechám spát šéfa.

Dobře. Tak nám řekni, Hwan Gi.

Kdybys měl teď někoho políbit. Kdo by to byl?

Nevěřím, že jí.

Bože.

-Tak do toho, šéfe, řekni to. -Honem.

Proč tohle děláte?

-Řekni to. -Co jako?

Řekni nám to.

Bože.

Proč se radši opil,

-než aby nám odpověděl? -Přehnal jsem to.

-Yeon Jeong? -No?

-Ro Un? -Ano?

-Líbejte se! -Co to děláš?!

-Polibte se vy. -Bože můj.

Yeon Jeong. Bože.

Yeon Jeong, o té době...

-Ro Un. -Asi zažívám dejavu.

Ro Un.

-Ro Un, proč jsi řekla, že nepůjdeš?

Já jsem tady.

Správně.

-Polila jsi mi hlavu vodou. -Co?

-A tvý rty. -Přestaň, prosím tě.

Co? Co se stalo?

-To je tajný. -To je jen mezi námi.

Neřeknu ti to.

Nevím. Teď se vy dvě polibte.

O čem to mluví?

Ale ještě předtím.

Ukažte mi vaše zuby.

Zuby.

Nedělej to.

-Tvoje zuby. -To se může stát každýmu.

-Ukaž mi zuby. -Teď už je pořád kontroluju.

-Hej, prostě spi. -Přestaň.

Ukažte mi zuby.

Můžete si ho nechat.

Je k ničemu.

Nedopijeme tu flašku?

Dobře.

Kolik toho víte?

Určitě všechno nevím.

Vím jen něco málo o vás dvou.

Kdy se něco dozvím i já?

Prostě Hwan Gimu věřte a buďte trpělivá.

Nespěchejte tolik.

Trochu mě to děsí.

I když se mi nakonec otevře,

co když tu pravdu nedokážu snést?

Co když

nebudu schopná šéfovi odpustit?

Jednu věc vím jistě.

Hwan Gi nemlčí kvůli vlastním zájmům, nebo ctižádosti.

Takový Hwan Gi prostě je.

Tak si nedělejte obavy.

A kdyby vám to nevyšlo,

tak jsem tady ještě já.

Nikdy nesmím polevit v ostražitosti, co?

Takže...

Kdy že to odcházíte?

Jednou odejdu.

Budu tady celou dobu.

To já taky.

Sakra.

Je rozkošný, když spí.

Nemyslíte?

Máte pravdu.

Jsi vzhůru?

Pořád si myslíš, že jsem malý dítě?

No?

No?

Kde je Yeon Jeong?

To ne.

Bože můj.

Chápu.

Vlasy.

Omlouvám se.

Jasně.

Nechtěl bys tam

se mnou zajít?

Ach, správně. To je ta výstava, na kterou dohlíží Yeon Jeong.

Přesně, Yeon Jeong mi dala lístky.

Říkala, že nás chce vidět randit.

Jinak.

Ten obrázek mé sestry.

Máš ho ještě?

Co? Jaký obrázek?

Když to nebylo pro šéfa, tak pro koho?

Neřeš to.

-Tak tam půjdeme? -Ano.

Co je?

Tohle je náš mistrovský kousek.

Nespěchejte.

Dobře.

Jsi tady.

No, ano.

Jsem přímo tady.

No, mám se tady sejít s Ro Un.

Ty vyhlížíš jinou ženu přímo přede mnou?

Soustřeď se na svou první lásku, dobře?

Pozvala jsi nás sem.

Myslím, že máš jinou společnost.

Jsi tu taky.

Jo, na někoho čekám.

-Co tady děláš? -Čekám na Yi Soo.

Yi Soo přijde taky?

Tohle je docela trapné.

Pokud si pamatuju, byli jste nejlepší přátelé.

Ohledně toho orchestru, který tu má hrát.

Členové se rozhádali, takže nebudou moct vystoupit.

V čem je problém?

To je náš problém.

To tys nám to předal.

To je pravda.

Ředitel Kang se o to postará.

Nedělej si obavy.

Seženeme jiný orchestr.

Mimochodem. Tohle vypadá trochu nudně.

Bylo by lepší, kdybyste to udělali jako ručně psaný dopis návštěvníkům.

Taky je to trochu...

Omluvíš nás?

Oh, jistě.

Díky.

Když jsem slyšela, že spolu řídíte společnost,

myslela jsem si, že pracujete v harmonii.

Pracovali jsme.

Už to neplatí?

Teď si Hwan Gi poradí i beze mě.

Jen jsem chtěl, aby i jiní lidé zjistili,

jak chytrý a milý

Hwan Gi vlastně je.

No a teď, když se to stalo,

mám obavy z toho, že mě už možná nepotřebuje.

Není to patetický?

Je. Trošku.

Věděla jsem, že chceš, aby tě uznávali.

Až moc se snažíš být někým, kdo je nepostradatelným.

Myslel jsem si, že Hwan Gi by beze mě nic nedokázal.

Asi jsem byl plný ambicí.

To jsi ty.

Cože?

Štědrý večer před třemi roky.

Ta osoba, kterou se Hwan Gi snažil ochránit.

Už jen ten tvůj výraz hovoří za všechno.

Jakmile jsem se o tom dozvěděla, hned jsem věděla, že to jsi ty.

Kdo jiný by pro Hwan Giho tolik znamenal?

Jak jsi řekl.

Hwan Gi tě už nepotřebuje,

ale i tak tě chrání.

Nebyl ti po boku, protože by tě potřeboval.

A neopouští tě proto, že by tě nepotřeboval.

To víš ale taky, že?

Opravdu to chceš všechno odhalit?

Jak jsi o tom mohl říct Yeon Jeong?

Tvůj táta nám říkal, že máme být opatrní.

Určitě jsi musel trpět,

když tě táta takhle využívá.

Máš pravdu.

Proto jsem se chtěl všeho vzdát, ale...

Ty jsi chtěl, abych zůstal s Yi Soo.

Taky to je pro mě těžký, Hwan Gi.

Ale já prostě nemůžu

zničit to, co jsem vybudoval.

Myslel jsem, že všechno může skončit.

Představa, že se možná

budu muset vzdát společnosti

a nikdy tě neuvidím, je...--

Pravdou svět přece nekončí.

Zůstanu s Yi Soo.

Vezmu si ji tak, jak si přeješ.

-Všechno se tak spraví. -Woo Ile.

Co když to Yi Soo zjistí?

Ona to už dávno ví.

Co?

Nenutím tě,

abys byl jediný, kdo se obětuje.

Mohl bych taky

přijít o něco drahého.

Jsem stejně vyděšený jako ty.

Zadrž.

Co jsi tím myslel?

Yi Soo...

-Yi Soo... -Hwan Gi.

Kluci.

O čem se tu bavíte?

Vypadáte vážně.

Yi Soo.

Jsi v pořádku?

Najednou mě přepadla únava.

Omlouvám se.

Půjdeme na rande někdy jindy.

-Pomoz mi, Hwan Gi. -Dobře.

Chceš mě zabít, nebo co?

Yi Soo...

Říkala jsem ti,

že vše, co potřebuji, je Kang Woo Il.

Bez něj nemůžu žít!

Víš, že to neříkám jen tak!

A pak co?

Woo Il bude muset žít s pocitem viny

a ty budeš dělat, že o ničem nevíš.

Je tohle vůbec život?

Nikdo nedokáže přivést mrtvé zpět k životu.

Už jsou to tři roky.

Proč to děláš, když je už po všem?!

Ještě není po všem.

Existují lidé, kteří stále trpí!

Bolí je to ještě víc, než nás.

To slečna Chae zemřela!

Je tu i její rodina.

Oni jsou pro nás jen cizinci.

-Nemůžeš se od nich odvrátit?' -Nemůžu.

Už ne.

Šéfe, tady jste.

Nevěděla jsem, že přijde i vaše sestra.

Dobrý den.

Nevěděla jsem o tom,

že se máte brát.

Jak jste to mohla udělat?

Čím jste dokázala

Woo Ila očarovat?

Opravdu jsem se o to nesnažila...--

Neobviňuji vás.

Chci to jenom vědět.

Já toho totiž schopna nebyla.

Omlouvám se.

Ani nevím, co jsem udělala.

A pokud jde o ten včerejší večer...

Přála bych si vrátit čas a předstírat, že se nic takového nestalo.

Dostala jste

od něj řetízek?

Prosím?

Vypadá to, že ano.

No...

Tohle...

Přišla jsem, abych mu to vrátila.

Dvě ženy, které nosí stejný řetízek.

Tak známá scéna.

Nemůžu uvěřit tomu, že se to stalo mně.

Vybrala jsem ten řetízek

ne pro sebe,

ale pro Woo Ila.

Ale Woo Il

ho dal vám.

Byla to chyba.

Přesně, jak řekl.

Byla to chyba, která nic neznamenala.

Ne.

Nebyla to chyba.

Co to chcete teď dělat?

Vždycky jsem si myslela,

že bez něj nemůžu žít.

Položte to, prosím.

-Byla to chyba. -Kang Woo Il

by takovou chybu nikdy neudělal.

Jestli to nebyla chyba,

tak to znamená,

že...

Nepřibližujte se ke mně!

Budu nenávidět vás.

Woo Ila nenávidět nedokážu!

Bez ohledu na to, co udělal, ho nikdy neopustím!

Takže pokud je vám to opravdu líto,

přestaňte být pokrytecká a zmizte.

Prosím.

Prostě zmizte.

-Zlato! -Mami!

-Mami! -Mami!

-Božínku. -Mami!

Tohle jsou moji kolegové.

-Dobrý den. -Dobrý den.

-Pane! -Pane!

-Jak jste se měli, kluci? -Dobře.

Od dětí jsem toho o vás dost slyšel.

Dobrý den.

Říkaly, že by chtěly, abyste byl jejich táta.

Táta?

-Tak. -Zkusím to.

-Tak. -Dobře.

To je docela pěkný.

Možná bych měla skončit v práci.

Proč? Vypadáš fakt sexy,

když takhle pracuješ.

Vážně?

Koupil jsem si totiž nový auto.