Original subtitles

Překlad Jacqueline. Finální korekce Áďa. www.rajasijskychserialu.blogspot.com

8. díl

To asi nebude Gomgom.

Proč jste tady, pane řediteli?

Někdo mi chyběl.

A tak jsem sem musel zajet.

Ze všech míst zrovna sem?

Takovou dálku?

Musel jsem tu osobu vidět.

Nemohl jsem dál čekat.

Kde je ředitelka?

No jasně...

Ředitelka?

Myslel jsem tím ji.

Jasný, chápu, v pohodě.

Abych byl upřímný,

tak jsem přijel, protože jsem si dělal starosti.

Asi jsem vám to neměla říkat.

Ro Un.

Tak půjdeme?

Vezmu vás za paní ředitelkou.

Bude ráda, že vás uvidí.

Pojďme.

Půjdeme?

Proč jsi plakala? Byl to špatný pán?

Co?

Ne, nebyl.

Tak jsi plakala, protože nepřišel ten pán v černém?

-Cože? Neplakala jsi kvůli tomu,

že jsi celou dobu na toho pána čekala,

ale nakonec se objevil někdo jiný?

Tak to není.

Tamhle zrovna jde.

Vidíš, teď se směješ.

Stýskalo se mi.

A co tobě?

Gomgome!

Ne jednou, ale dvakrát.

Měl jste mi to říct předtím, než jste odešel.

Beze slova jste zmizel, byla jsem frustrovaná.

Nebo jste mě mohl alespoň požádat o pomoc.

Vy jste tu fotku viděla?

Určitě jste se tam potuloval úplně sám,

aniž byste se ostatních na cokoli zeptal.

To proto vám to tak trvalo.

Jste opravdu blázen.

Je mi líto, že jsem vás nechal čekat.

To není tak, že bych na vás čekala.

Ale čekala.

Celou dobu jsi čekala

na pána v černém.

Pšt.

Já jen...

Čekala jsem na vás kvůli té fotce.

Kvůli tomu na vás čekalo hodně lidí.

Tak si to tu užívejte.

Vše dobře dopadlo.

Si Yeon, ukaž, vyfotím si tě.

Připrav se.

Raz, dva, tři.

Ještě jednou.

-Raz, dva, tři. -Jsi tak rozkošná.

OMLOUVÁM SE ZA ČEKÁNÍ, SI YEON

BATERIE JE VYBITÁ

Ksakru, baterka.

Zkus tohle.

Jede to, co?

EXTERNÍ BATERIE PŘIPOJENA

Mrzí mě to, ale tuhle cestu jsem neplánoval,

takže budu muset zůstat u tebe.

Mimochodem, tohle není pokoj pro dva.

Nemůžeme spolu sdílet jednu postel.

Nepožádáme o postel navíc?

Nebo chceš, abych spal na gauči?

To vypadalo trochu divně.

Myslím, že je to proto, že jsme to nedělali už dost dlouho.

Hej, už nic neříkej.

Dobře, už mlčím.

Ale když já chci. Můžu na tebe mluvit?

Hej, jdi ode mě! Co je to sakra s tebou?!

Dobře, dobře, už toho nechám.

Ses zbláznil, nebo co?

Pojď se držet za ruce!

Hej! Proboha.

Zatraceně.

Kdy pojedeš zpátky?

Proč se mě na to ptáš, sotva jsem se sem dostal?

To ty jsi chtěl, abych přijel.

Díky, že jsi mě tu nechal.

Vůbec se nezměnila.

Přibyly jí jen vrásky kolem očí

a taky jí trochu zešedly vlasy.

Jsem ti opravdu

hrozně moc za tenhle dárek vděčný, Hwan Gi.

LETECKÝ PLÁN

Woo Ile, promluvme si.

Když jsem ti tehdy říkal, že s panem Parkem budu jednat já,

bylo to vlastně kvůli tvýmu tátovi.

Potřeboval totiž

konexe jeho manželky.

Bylo mi řečeno, abych ho získal.

Bože.

Ohledně toho včerejšku, jak jsem na tebe křičel...--

To nic, to je v pořádku.

Sice ti pomáhám už 20 let,

ale problém je, že nevím, jak bych měl vidět osobu,

kterou jsem na 20 let opustil.

Kdyby to bylo možné,

chtěl bych těch 20 let vrátit.

Nebo alespoň poslední tři roky.

Pak bychom se možná oba vrátili

tam, kde jsme byli.

JSOU TAK ROZKOŠNÍ. KONEČNĚ SE SETKALI.

-To je sranda. -Podívej se sem.

-Tamhle je! -Chyť ho!

-Dobrá práce! -Chce si s námi hrát.

-Hej. -Správně.

Bože.

Kdy odjíždíš?

Až si odpočinu.

Hele, mohl bys mě s paní ředitelkou vyfotit?

Paní ředitelko.

Vyfotíme se společně.

Jdeme se fotit.

-Pojďte sem. -Pojďte blíž.

-Koukejte se do foťáku. -Raz, dva, tři.

Tak jdeme na to.

Raz, dva

tři.

Ještě jednou.

Ještě jednou.

Raz, dva, tři.

Znovu.

-Ještě jednou. -Úsměv.

A je to.

Proč sem vlastně přijel i ředitel Kang?

Totiž...

Šéf zničehonic zmizel,

tak jsem mu to zavolala.

Je tady, protože si dělal starosti.

On jel takovou dálku, protože jsi mu zavolala?

Páni, snad...--

Woo Ile, kdy odjíždíš?

Jak můžeš vidět, tak se teď odjíždět nechystám.

Proč se snaží šéf poslat ředitele Kanga pryč?

Protože žárlí.

Pojďte si s námi trsnout!

Pojďte k nám!

Kdy odjíždíš?

Kdy odjíždíš?

Kdy odjíždíš?

Kdy odjíždíš?

Kdy už konečně odjedeš?

Kdy odjíždíš?

Kdy odjíždíš?!

Tak kdy odjedeš?!

Dobrá práce, lidi!

-Na zdraví! -Na zdraví!

-Až do dna! -Na zdraví!

Byli jste fakt dobří!

Všechno se nám fakt daří.

Přesně tak.

Seon Bong je taky skvělý.

Navíc se ukázalo, že i vy máte talent, šéfe.

Odvedl jste fakt dobrou práci.

Každý má své silné stránky.

To je jedno.

Dobře. Věnujme řediteli Eunovi pořádný potlesk.

Pane řediteli, jste génius!

To nic nebylo.

Proč si to nedáš dolů?

Zase se mračíte jako kdybyste byl naštvaný.

Proč se trochu neusmějete, šéfe?

Úsměv.

No tak, usmějte se.

-Úsměv. -Úsměv.

Vypadá rozrušeně.

No...

Děkuji vám za vaši tvrdou práci.

Muselo být těžké se tři dny starat o tolik dětí.

Předtím, než se vrátíme zpátky do Soulu,

-si užijeme trochu toho odpočitnku. -Vážně?

První krizi se nám podařilo překonat

díky naprosto skvělému šéfovo výkonu.

Ale to byl jen začátek naší krkolomné cesty.

Pane řediteli, jste génius.

Chtěla bych vidět šéfovo úsměv.

Ne každý ho tak viděl.

Dokáže se vůbec smát?

Viděl jste vůbec někdy

jeho široký úsměv?

Kdysi ano.

Ale už je to opravdu dlouho.

Šéfe!

Co tam děláte, šéfe?

Proč nejdete sem?

Proč jdete pryč?

Nechte ho být.

Ježiš.

Vy dva jste se

nějak pohádali?

Ne.

Hwan Gi potřebuje nějaký čas.

Když se mu toho rojí v hlavě až příliš,

musíte mu dát prostor, aby si své myšlenky uspořádal sám.

Pak, za nějaký čas,

se k vám Hwan Gi přiblíží.

Potichu jako kočka.

Jako kočka?

To je přesný.

Plíží se tiše kolem přesně jako kočka.

Chcete vidět jeho úsměv, správně?

Nechte ho tedy být a chvíli počkejte.

Pro štěně, které vrtí na lidi svým ocasem, to může být

trochu těžké.

Počkat. To teď jako mluvíte o mně?

No...

Mluvila jste tu jenom o Hwan Gim.

Jste si jistý, že se nechcete vrátit zpátky?

Šéf vypadal dost znepokojeně.

Na dovolené jsem nebyl dlouho,

takže jsem rád, že jsem tady.

Mimochodem, dokonce i tady, po celou tu dobu,

šéf pořád nosí

tu svou šílenou mikinu. Nevíte proč?

Nedostane vyrážku?

To ji už nikdy nesundá, nebo co?

Nebo je součástí jeho těla už od malička?

Vždy si zakrývá tvář

tou pitomou kapucí, kdykoliv a kdekoliv.

Myslím, že mu ani není horko.

-Pojďme. -To je paráda.

Nepůjdeme nejdřív do vody?

-Tohle je ráj. -Tolik jsme si hráli s dětmi,

aniž bychom tu kdy byli.

Tady jste.

Hwan Gi potřebuje nějaký čas.

Chce snad být sám?

Proboha, není vám horko?

Nemám vám skočit pro něco k pití?

-Pojď už. -Jste nemocný?

Půjdem bez něj.

Udělá se mu vyrážka.

"Bez něj"?

Nejste vnuk předsedy Gwona

z KJ Food?

Je tak daleko ode mě

a ještě se mi víc a víc vzdaluje.

Vidíš, jak plavu?

To je horko.

Jsem taky člověk, takže horko cítím.

Dokonce se i kvůli horku potím.

A proto se cítím nepříjemně.

Chci si to všechno sundat

a skočit do studený vody.

Dokonce umím i plavat.

Měl bych si to sundat?

Nebudou na mě zírat?

Tohle není kancelář, takže to divný nebude.

Ale co bych měl udělat, abych se k nim mohl přidat?

Co když jim jenom zkazím zábavu?

Co bych měl udělat,

abych se k nim přidal, aniž bych upoutal jejich pozornost?

Počkejte.

Pojďme hodit šéfa do vody.

Dobře, pojďme.

Skvělý, to je ono!

Dobře.

-Nedělejte to, jsem v pohodě. -Pojďte!

Jsem v pohodě!

Prostě se bavte sami.

-Nedělejte to! -Podte!

Pojďte s námi.

Opravdu jsem v pohodě.

Prosím, přestaňte.

Jděte tam.

Ježiši.

Co to bylo?

Pojďme hodit šéfa do vody.

-Dobře. -Ne, nedělej to, Se Jongu.

Jang Se Jongu!

-Do toho! -Přestaň s tím!

-Co? -Proč?

S šéfem si takhle nehraj!

Nepřekračuj hranici a jdi.

Ředitel Kang řekl, že jsme na dovče.

Můžeme zapomenout na práci a bavit se s přáteli.

Bože.

Prostě si to sundejte, příteli.

Nechte to tak, jsem v pohodě.

Vidíš, nechce, abys to dělal.

Dejte si to zase zpátky.

Ta hloupá kočka.

Nemůžu čekat.

Kdykoli se přiblížím, jde pryč.

Kdykoli čekám, přijde za mnou.

Musím holt počkat.

YI SOO

-Haló? -Gratuluju.

Tichému monstru se to konečně povedlo.

Předseda Park z Rose Airline vypadal opravdu spokojeně.

Mimochodem, Hwan Gi,

je s tebou teď?

Kdo? Woo Il?

Je snad někdo jiný?

On ti neřekl, kde je?

Jasně, že řekl.

Jen mě napadlo, jestli bych s ním nemohla mluvit.

Proč?

Zase ti nebere telefon?

Zase přeháníš.

Teď jsem chtěla mluvit s tebou...

Zapomeň na to.

Nechci s ním mluvit.

Yi Soo, upřímně, stalo se něco?

Vlastně,

Woo Il zažívá kvůli rodičům těžký časy.

Zjistila jsem,

že i když ho neberou jako člena rodiny,

vyžadují po něm absolutní oběť.

Woo Ilovi o tom nic neříkej.

Neříkej mu nic

a ani mu nic nevyčítej.

Odjel odsud opravdu daleko.

Chci, aby si pořádně odpočinul.

Vyčístí si tak hlavu

a vrátí se zpátky.

-Yi Soo...-- -Všechno je tu v pořádku.

Táta je teď v dobrý kondici.

Je rád, že se má na výstavě čím chlubit.

Manželka předsedy Parka je malířka.

Dneska pořádá soukromou výstavu.

Musím pro ni vyrobit pořádnou kytici.

Tak budu končit.

Nechoď.

CHAE RO UN.

-Nevyšlo to, protože jsi moc tlustá. -To ty jsi jenom moc slabý.

Kdy ses naposledy učil tancovat?

Yi Soo, už jsi připravena?

Už jsem hotová, běžím.

Ta-dá. Co myslíte? Vázalal jsem ji sama.

-Je nádherná. -Je opravdu pěkná.

Ale ty jsi ještě hezčí.

Protože jsem tvoje dcera.

A co já, hm?

Pojďme už.

Zlato, a co já?

Dnes jsem taky pěkně oblečená.

Když se mu toho v hlavě rojí až příliš,

musíte mu dát prostor, aby si ty myšlenky utřídil sám.

Fajn.

Když se přiblížím,

uteče.

Když počkám,

přijde.

Přijde, když počkám.

YI SOO

Zlato, vím, že v Malajsii opravdu tvrdě pracuješ.

Opravdu jsi se snažil pana Parka získat.

Děkuji ti, že jsi ten projekt dovedl ke zdárnému konci.

Miluji tě.

To je krásný.

Tak a hotovo.

-To je princezna. -To není princezna.

Nevypadá to jako ona.

No...

To je kvůli tomu, že je celá pokrytá popelem.

Dokážeš ji ale proměnit pomocí kouzla, stačí jen vybarvit.

Dobře.

Pořád mi připomínáš někoho, koho jsem kdysi znal.

Ty ale nejsi jako ona.

Jaká byla?

Mohla byste mi něco nakreslit?

Střílíte si ze mě?

Mimochodem, jak dlouho čekáte vy?

Mám na mysli šéfa. Zavřel se ve svém pokoji a ještě nevyšel.

Proč se mnou mluvíte pořád o Hwan Gim?

-Máte ho snad ráda? -Co?

O čem to proboha mluvíte?

Jenom je pro mě těžké si udržovat odstup a čekat.

Proč?

Nechcete se mnou o něm mluvit?

Něco se mezi vámi stalo?

HWAN GI

Věci se někdy mohou stát trochu nepříjemnými.

Namalujte mi obrázek.

V kreslení moc dobrá nejsem.

Ahoj.

Nechceš jí zkusit dát mango?

Tak do toho.

Myslím, že jí to mango chutná.

Vypadá to tak,

koukej.

Si Yeon, ty se té opičky nebojíš?

Když se jí nebudu dívat do očí, budu v pořádku.

Slyšela jsem totiž, že by to mohlo způsobit problémy.

Možná by se mnou chtěla bojovat.

Taky by jsi měl být opatrný, Gomgome.

-Někoho mi připomínáš. -Koho?

Hm? Prostě někoho.

Opičku, která se chová jako kočka.

Pojďme Si Yeon.

-Jdeme. -Ahoj.

-Ahoj. -Dobře se bav.

Kočka?

Nakonec za mnou přišel?

Ještě jste se přes Woo Ila nepřenesla?

-Co? -Co se tenkrát na Štědrý den stalo?

Co tím myslíte?

Ptám se, co se stalo mezi vámi a Woo Ilem!

První věc, kterou od vás slyším

po dlouhém čekání je jenom...--

"Jenom?"

Bože. Vánoce?

Stalo se to už dýl. To jste to celou dobu v sobě držel?!

Páni, tu zášť v sobě držíte opravdu dlouho.

"Zášť?"

Říkala jsem vám, že se nic nestalo.

Navíc jste předstíral, že o tom nic nevíte!

Takže mi tím chcete říct,

že jste mě za zády špehoval?

To se teď na mě zlobíte?

Proč tak šílíte, když se nic nestalo?

Abych byla upřímná,

tak poté, co mi zavolal,

na chvilku ve mně

vzplála malá jiskřička naděje.

Lhala bych, kdybych řekla, že ne.

Ale pan ředitel Kang to skončil tak jasně,

že jsem se dokonce i styděla, že jsem k němu něco cítila.

A to byl konec.

S chladným odmítnutím!

Totálně jsem ostrouhala. Spokojený?

Takhle to nepůjde.

Pokud to bude takhle pokračovat,

zblázním se z toho.

Na co čekáte?

Pojďte za mnou.

Proč jste mě vzala sem?

Pane řediteli, to jsem já.

Mohl byste teď přijít na pláž Pantai?

Dobře, uvidíme se tam.

Prosím, pospěšte si.

Dobře.

Co to má být?

Myslela jsem si, že to mezi vámi bylo trochu napjatý.

Navíc se ukázalo, že došlo k hloupýmu nedorozumění.

Myslela jsem si, že možná budete potřebovat nějaký čas.

Vraťte mi ten foťák.

Tak a je to.

-To je mnohem lepší. -Vraťte mi to.

Můžete spadnout do vody.

-Proto vám to tu pohlídám. -Počkejte.

Neprojedeme se, než dorazí ředitel Kang?

My dva?

Nechcete jet se mnou?

Ne tak to není.

Jestli nechcete...

Tak dobře.

Ale vrátíte mi ten foťák.

Opravdu mi ho musíte pak dát.

Užijte si to!

Koukejte se sem!

Prosím, pomoc!

Pomozte mi prosím!

Gyo Ri, drž se pevně!

Chytni jenom to lano.

Já se tak bojím.

Věř mi a chyť se lana.

Co Gyo Ri dělá tam nahoře? Co se stalo?

-Ro Un, s kým tu jsi? -Co?

Čí to jsou věci?

-Nepatří ta mikina šéfovi? -Sakra, přinesla jsem ji s sebou.

Cože?

Ty máš šéfa ráda?

O čem to mluvíš?

Jsem Jang Se Jong.

O Chae Ro Un vím všechno.

Jsem si jistý, že máš šéfa ráda.

I když ne teď,

tak brzy mu propadneš úplně.

Gyo Ri, jsi v pořádku?

Hej, dojdi pro nějakou vodu.

Dobře.

Proč jsi najednou zkoušela tohle šplhání?

Kvůli tobě.

Mně?

Všichni koukejte!

Neuvěřitelný.

Yu Hui, to bylo fakt cool.

Jak ses tam dostala?

To byla síla korejských matek.

-Síla matek. -Síla matek.

Jsi zlá.

To bylo boží.

Co jsem udělala?

Síla korejských matek.

-Kde je Gyo Ri? -Hej.

Na tohle jsi přemluvil Gyo Ri ty?

Ne.

Jenom jsem jí řekl, že si myslím, že by v tom mohla být dobrá.

Už jsem ti říkal, že tě mám pořád rád, ale teď mě to popadlo ještě víc?

-Co mám říkat? -Co mám říkat?

-Co mám říkat? -Co mám říkat?

-Co mám říkat? -Co mám říkat?

-Co mám říkat? -Co mám říkat?

-Co mám říkat? -Co mám říkat?

-Co mám říkat? -Co mám říkat?

-Co mám říkat? -Co mám říkat?

-Co mám říkat? -Co mám říkat?

-Co mám říkat? -Co mám říkat?

-Co mám říkat? -Co mám říkat?

-Co mám říkat? -Co mám říkat?

Co mám... Správně.

Něco tu je.

Jednu věc mají kluci společnou.

V pádlování jsem fakt dobrej, co?

Sloužil jsem totiž v námořnictvu.

Admirál Yi Sun Shin byl můj senior.

Páni.

Myslím, že jedeme špatným směrem.

To je bezva.

Vidím.

-Správně. -Prohodíme se?

Buďte opatrný.

Opatrně!

Zatraceně.

Pomoc!

Pojďte.

Pusťte to.

Pomozte mi!

-Počkejte. -Už je to v pohodě.

My žijeme!

Už je to dobrý, jste v bezpečí.

Nesloužil jste v námořnictvu?

Jako pošťák.

A co vy, šéfe?

Co vy a život v armádě?

Sloužil jste tam někdy?

Protiteroristická jednotka.

Byl jste v jednotce speciálních sil?

Byl jste taky pošťák?

-Sniper. -Sniper?

Vy že jste byl sniper?

Měl byste se raději dívat před sebe.

Taky je mi to takhle příjemnější.

Tohle je plavba první třídy!

Tak jdeme na to. Zprava.

Jedna.

Jedna zprava.

-Zprava? -Seon Bongu!

Říkal jsem zprava!

Raz, dva.

Raz... Ne, takhle ne.

Znovu.

Raz, dva...

Zprava. Jedna.

Hledala jsem tě.

Sakra, to je horko.

Promiň, že jsem tam na tebe tak vyjela.

To já bych se měla omluvit.

Měla jsem o tvých citech vědět dřív.

Proč jsi to musela zjistit zrovna ty?

Se Jongovi to prosím neříkej.

Nechci, aby to věděl.

Neboj, nic neřeknu.

Ale měla bys mu to říct ty.

Nedus to takhle v sobě.

Hlavně klid. Slyšela jsem, že je dobré se jim do očí nedívat.

To se nemůžu do očí dívat ani opicím?

-Myslela jsem... -Když jsem pro něj pracovala,

musela jsem mít skloněnou hlavu, abych se mu do nich nedívala.

No...

Jak bych mohla být s vnukem předsedy,

když se ani nedokážu podívat do očí opici?

To je nemožný.

Jak by s ním mohl být někdo jako já?

Proč pláčeš?

Poslyš.

Není tamhle tvoje kabelka?

Co? Moje kabelka!

Ta opice ji musela vzít.

-Bože. -Půjdu s tebou!

Jenom to pohlídej.

Ro Un ztratila kabelku kvůli mně.

Dokonce jí ani nedokážu pomoct.

Opravdu jsem se bavil.

Bylo to skvělé.

Hwan Gi.

-Kde jsi byl? -Jen jsem odpočíval.

Kde je Ro Un?

Gyo Ri.

Tohle vám dala Ro Un?

Tohle je vaše mikina?

Proč to proboha držím?

Kde je teď Ro Un?

Opice vzala její kabelku, tak za ní šla.

-Kdy? -Kam šla?

Šla tudy.

Je to už nějaký čas.

Proč mě sleduješ?

Nesleduju, jenom hledám Ro Un.

-Proč ji hledáš? -Protože mě chtěla vidět.

-Prý to bylo nutný. -Zas tak nutný to nebylo.

Proč ji hledáš ty?

Jsi bledý jako smrt.

Nehledám Ro Un, ale její kabelku.

Můj foťák je tam.

Tak se neboj a jdi zpátky.

Běž.

-Hej, budem hledat společně. -Nepotřebuju tě.

Brzy zapadne slunce, tak mám strach.

-Bát se nemusíš. -Je to můj zaměstnanec.

-Patří ke mně! -Najal jsem ji!

Hej, neblázni.

Co když se Ro Un něco stane?

Tak přestaň šílet.

Ty jsi tu jediný, kdo šílí!

To si to jako chceš teď rozdat?

-Hej! -Co?!

Stojíš mi na botě.

Och, promiň.

-Udělal jsem to schválně. -Ty jsi neskutečnej.

Po takové době jsme si opravdu blízko.

Ty jsi sem prostě běžel hned potom,

co ti Ro Un zavolala.

Proč jsi nebral mý telefony?!

Jeden by si i myslel, že žárlíš!

Tak mi řekni, proč jsi to nebral!

Protože jsem věděl, že mě donutíš znovu odejít!

-Hej! -Co!

Proč jsi proboha přišel zrovna sem?

Abych si vyčistil hlavu.

Chtěl jsem si to všechno v hlavě srovnat sám!

Jak jsi sem mohl přiject, aniž bys to řekl Yi Soo?!

Stejně to tvůj otec věděl!

Ví o každém mém kroku!

A proč jsi nebral ani telefony od ní?

Pokud bys mluvil s Yi Soo, tak bys věděl, co se stalo.

To ses o mě vážně nestaral?

Nechal jsi mi letenku na stole,

takže jsem byl rád,

že chápeš, jak se cítím.

Ale teď, když jsem konečně tady,

mě chceš dostat pryč.

Zapomeň na to. Měl by ses okamžitě vrátit.

Proč mi to říkáš?

Pokud mě neposlechneš, tak Yi Soo..

-Co je s Yi Soo? -Yi Soo...

Zapomeň na to.

Vím, co tím myslíš.

Yi Soo je tvoje rodina, na rozdíl ode mě.

Tak jsem to nemyslel.

Oba víme, že pokud bych Yi Soo jen trochu ublížil,

tvůj otec by mě opustil, vyhodil ze společnosti

a už bychom se nikdy neviděli.

Chceš mi taky takhle vyhrožovat?

Ty nejsi jako tvůj otec.

Přestaň ostatní obviňovat a buď upřímný.

Někomu jsi propadl a tak chceš všechno opustit!

-Ale nikdo se od tebe neobrací! -Ty...

Je tu někdo?

Pomozte mi!

-Tudy. -Tudy.

Vím jistě, že jsem ji slyšel volat odtud.

Tak bys měl jít tudy. Je to bezpečnější.

-Já půjdu tudy. -Počkej.

To ty bys měl jít tudy.

Jak se to dostalo až tam?

Co? Šéfe?

Jste v pořádku?

Jsem v pohodě,

ale co se to stalo vám?

Proč jste teda křičela o pomoc?

Totiž...

Nemohla jsem dostat dolů mojí kabelku.

Chtěla jsem někoho zavolat, ale můj telefon zůstal uvnitř.

A cesta zpět by mi zabrala opravdu dlouho.

-Myslel jsem, že máte nějaký problém. -Mám problém!

Váš foťák je uvnitř.

Vy

jste se o mě bál?

Co?

Vaše ruka...

-Krvácí... -No...

To nic.

To je v pohodě.

Vy jste sem přišel kvůli mně?

Kvůli foťáku.

Prohlížela jste si ho?

Cože?

Viděla jste nějaké fotky?

Cože?

Jsou tam nějaké dobré fotky?

Takže kvůli tomu jste sem šel?

Tak.

No tak.

Pojďte už.

-Co to děláte? -Myslím, že je to důležité.

Vezmem si to zpět.

Tím chcete říct, že mám na vás vylézt a sundat to?

Vstaňte.

A co teď?

Kleknete si vy?

Cože?

Jste si tím jistý?

Nikdy jsem vás takhle neviděla.

Tohle není poprvé.

HOLIČSTVÍ NEW YORK

Co jste to řekl?

Tohle není poprvé?

Pospěšte si. Jste těžká.

Dobře.

Ještě trošku výš.

-Výš? -Ano, o malinko.

Bože.

Ještě ne?

Sakra, vůbec tam nedosáhnu.

-Co je? -Položte mě.

-Nefunguje to? -Vůbec.

Položte mě.

Tak.

Co to děláte?

Na co čekáte? Vstávejte.

-Mám vstát? -Ano, rychle.

Takže raz, dva, tři.

Šmarjá, co to děláte?

Vím, že mě nenávidíte,

ale nemůžete mě shodit.

-Dobře. -No tak.

-Držte mě pevně. -Dobře.

Hlavně mě držte.

-Jdu na to. -Dobře.

Udělejte krok dopředu.

-Dopředu? -Jo.

-Ještě? -Počkejte.

-Teď malinko doleva. -Co?

Doleva?

-Přesně tak. -Dobře.

-Ne, teď doprava. -Doprava?

Bože, proč je to jenom tak těžký?

-Tak. -Počkejte.

Tady.

Můžete ještě kousek dopředu?

-Už je to dobrý? -Mám to!

Mám to!

Jste v pořádku?

A co vy?

Jsem v pohodě.

A vy?

Ale ne, zvrtnul jste si kotník?

Bolí to moc?

Co mám dělat? Jste v pořádku?

-Ano. -Ro Un!

Pane řediteli.

Co tady děláte?

Co se stalo?

Co se tu stalo?

Jsem v pořádku. Nestalo se nic.

Tak proč tu sedíš?

-Něco se ti stalo? -Ne, jen odpočívám, nic mi není.

Jsem opravdu v pořádku, tak se neboj.

Co teď.

-Hwan Gi. -Šéfe.

Co teď? Můžete chodit?

Šéfe.

To je dobrý.

Vy dva spolu vypadáte tak dobře.

Hej, okamžitě mě polož.

Děláš si to horším. Buď v klidu.

Hej.

Nedělej to.

Buď ke mně milý.

Bože, ty jsi těžký.

Prohlížela jste si ho?

Viděla jste nějaké fotky?

Co je vůbec uvnitř?

Přibral jsi, protože jenom sedíš v pokoji na zadku.

Tak na zdraví!

-Díky za vaši těžkou práci. -Na zdraví!

Na zdraví!

-Na zdraví! -Na zdraví!

To víno chutná tak dobře.

Dejte si ještě!

Seon Bongu, měl by jsi přestat pít.

Já ale chci pít.

-Co je? -Vypadáš krásně.

Tohle musím postnout.

Vypadáš tam tak roztomile.

Co myslíš, Gyo Ri?

Ano, Ro Un vypadá hrozně roztomile.

Vidíš.

Proč tam dáváš moji fotku?

Neříkej mi, žes to právě smazala.

Dobře teda.

Vyfotíme se spolu.

-Nechci! -Dívej se sem.

-Přestaň s tím! -Raz, dva, tři!

Dobře.

To je neuvěřitelný.

-Mrkej na na to. -Bože.

Ta je tak roztomilá.

Koukej.

Podívej.

Ro Un, jsi neuvěřitelná.

Tohle je přesně ten důvod, proč tě miluju.

Nebuď hloupý.

Jestli budeš postovat

mý fotky, zabiju tě.

Nevadí mi kvůli tobě umřít.

Takže je zveřejním.

Miluju tě, Ro Un.

Mohl bych i umřít, tak moc tě miluju.

Bože.

Podívejte se na to, šéfe.

Koukejte.

Možná z něj dostanu ten jeho úsměv.

Usmějte se.

-Je to směšný, co? -Není to směšný?

-Úsměv. -Usmívá se.

-Úsměv. -Koukejte.

Usmívá se konečně?

Teď jste se usmál.

Není to legrační?

Je to k popukání, co?

Bože, nefunguje to.

Je tak roztomilá!

Páni, to je Ro Un?

Vypadáte trochu jinak.

-Vypadá vtipně, co? -Přestaň už!

Už ten telefon polož, no tak!

Podívej, ty tvoje oči jsou tak...

-A ty rty. -Přestaň!

Opravdu to musíš všemu kazovat?

Promiňte, že vás ruším.

Věnovali byste mi pozornost?

Jasně.

Tady ředitelka by vám chtěla něco říct.

Chtěla bych vám poděkovat za to, že díky vám budou mít děti

nezapomenutelné vzpomínky.

-Děkujeme. -Rádo se stalo.

-Taky chceme poděkovat. -Bylo to skvělý.

Tolik jsme se tu bavili.

Paní ředitelko, vypadá to, že pana ředitele Kanga máte opravdu ráda.

To je pravda, kdykoli pana ředitele vidíte,

tak máte úsměv od ucha k uchu.

Totiž...

Měla bych už jít.

Vlastně

bych vám taky rád poděkoval.

Podle mého měl tenhle projekt opravdu smysl.

Abych pravdu řekl,

tak jsem v sirotčinci White Cloud vyrůstal.

Cože?

Myslela jsem, že žil v zahraničí.

Já taky.

Pomohli jste mi najít moji dlouho ztracenou rodinu.

Jsem vám opravdu vděčný.

Za všechno vděčím Tichému monstru.

-Odvedli jsme vlastně dobrou práci! -To jo.

I my jsme vám opravdu moc vděční.

Prý jste byl u protiteroristické jednotky.

Je to pravda?

Opravdu jste byl

sniper s odstřelovací puškou a tak?

Myslím, že to zní dobře.

Abych byla upřímná, moc se mi tomu nechce věřit.

Je to lež, co?

Byl to nápad mého otce.

Chtěl mít ze mě muže.

Myslela jsem, že o vás vím všechno.

Ale spletla jsem se.

Vlastně vás tak dobře neznám.

Upřímně,

na ty fotky jsem se koukla.

To je jen nedorozumění.

Nic jsem tím opravdu nemyslel.

To byla náhoda.

Ale to nebylo jen pár obrázků.

Ani jsem nevěděla, že takhle fotíte.

Jako kdybyste držel pušku a jen mačkal spoušť.

Neměl jsem žádné postranní úmysly.

Přísahám.

Já vím.

Není to tak, že se o nás staráte?

Ty fotky jasně dokazují, jak moc vám na nás záleží.

Nemusíte se tak stydět.

Není nic špatného na tom, že se šéf stará o své zaměstnance.

Na všech fotkách jsme byli my.

Zachytil jste naše šťastné momenty.

Když se nad tím zamyslím,

moc se od vašeho otce neliším.

Neměla jsem ani tušení, že jste nás sledoval tajně z povzdálí.

Ale takový vy prostě jste.

A musím říct, že to není vůbec na škodu,

i když jsem vás nutila, abyste se změnil.

Mrzí mě, že jsem na vás tak tlačila.

Tak.

Tady.

Oblečte si ji.

Gyo Ri vám ji vyčistila.

To je v pořádku.

No tak.

Už se nebudu snažit vás změnit.

Musí existovat nějaká forma komunikace, která vám sedí.

Tak ji pojďme najít.

Myslím, že díky Gomgomovu příběhu

jste pohnul srdci mnoha lidí.

Neměňte se.

Prostě jen buďte Eun Hwan Gim.

Co? Usmál jste se.

Usmál, že jo?

Určitě jo, jsem si tím jistá.

Že mám pravdu?

-Usmál jste se. -Neusmál.

-Ale jo. -Kdepak.

Usmějte se ještě jednou.

-Neusmál jsem se. -To teda jo. Udělejte to znovu.

Neusmál.

Já vím, že jo.

Ukažte mi to ještě jednou.

Šéfe.

Jenom jednou.

No tak.

Vy se snad stydíte?

Usmějte se na mě, hm?

Ro Un.

Hledal jsem vás.

Mě?

Mohu s vámi mluvit?

Nejdřív si s tebou chci promluvit já.

Nemůžeš počkat?

Chcete, abych vás nechala osamotě?

-Ano, prosím. -Jen zůstaňte.

Jí se to netýká, tak může jít.

To, co teď řeknu, se týká i jí.

-Řekni to mně. -Poslouchej mě.

Je tu něco, co nevíš.

Páni, takže ty vždycky víš všechno?

To je tak divný.

A jsme zpátky tam, kde jsme byli.

Nedáme si nejdřív něco k pití?

Myslel jsem, že jsem ji ztratil.

Tos ji měl ty?

Viděl jsi to?

Viděl.

Nejsi rád, že jsem ji našel?

Proč mi ji vracíš teď?

Nechtěl jsem ti ji dát,

ale rozmyslel jsem se.

Bože.

-Můžeme začít? -Do toho.

Pane řediteli!

Pane řediteli, pomůžu vám.

Bože.

Moje bota.

Tady je.

Nechcete, abych se o to postarala?

Je to tudy, nebo tudy?

Musíme jít tudy, pojďte.

Proboha.

Vy pláčete?

Tady vypadáte fakt příšerně.

-Nemůžu z toho. -Vypadám fakt strašně.

To snad není možný.

Už jsme skoro tam.

Tudy.

Už tam budeme.