Original subtitles

Překlad Jacqueline. Finální korekce Áďa. www.rajasijskychserialu.blogspot.com

5. díl

Jenom 20 procent z vašeho rozpočtu.

Těch 20 procent stačí.

Jsem Kang Woo Il z Brain PR.

Pověsti o vás nelhaly, řediteli Kangu.

Ale kolují tu také divné řeči.

A ty řeči se týkají toho nahoře.

Jaký vlastně je?

Prý nechodí do práce, ale ani ji neopouští.

A ve své kanceláři je i přes noc.

Víte, co je ještě děsivější?

To, co vyjde dovnitř,

nikdy nevyjde ven.

VAŘÍ SÁM

JÍ SÁM

CVIČÍ SÁM

TANCUJE SÁM

V TOM, CO DĚLÁ SÁM, JE DOBRÝ.

Dobrý den.

Jsem nový zaměstnanec Brain PR, Chae Ro Un.

Jsem novým členem vaší rodiny.

-Zdravíme vás. -Zdravíme vás.

PODIVNÝ NOVÁČEK PRONÁSLEDUJE ŘEDITELE!

Pan Eun?

Všechny zničím.

Toho psychopata i jeho otce, který mu dal do úst tu stříbrnou lžíci!

Cože? To je on!

Je pravda, že jste byl ke své sekretářce krutý?

KVŮLI RO UN HWAN GI ZAŽÍVÁ HORKÉ CHVÍLE!

-Jste pan Eun Hwan Gi? -Týral jste svou sekretářku?

Mám potíže

vycházet s lidmi. Myslím tím,

že je to pro mě vlastně docela obtížné.

Omlouvám se,

že jste to kvůli mně měla tak těžké.

I když jsem...

I když jsem to neměl v úmyslu, ublížil jsem...

Dokážu to. Musím to udělat.

Dokážu to.

Proč jsi přišel?

Musím uznat svou chybu a ...--

Může vyjít najevo i ten incident před třemi lety.

Budeš mluvit i o tom?

Tak tohohle se tolik bojíš.

Jenom pozorováním

nikoho ochránit nedokážete.

Necítíte se nepříjemně?

Víc v pohodě jsem spíš před lidma, na kterých mi nezáleží.

Před těmi, na kterých mi záleží,

jsem trochu nervózní.

Tady.

Totiž...

Nepůjdeme už?

Teď?

Co takhle kafe,

jestli nejste proti?

No...

Dám si karamelové Macchiato.

Příště.

Příště.

"Příště, později, jednou."

Nerad mluvím takhle neurčitě.

Jak jí tak dokážu, že to myslím vážně a nejsem jen zdvořilý?

Měl bych se podívat do diáře a hned říct nějaký určitý den?

Ne.

To by bylo příliš.

Můžete to říct.

Mohli bychom jít třeba na film,

až budete mít volno.

Čas vypršel.

Myslím, že bychom měli jít, pane řediteli.

Vypadal jsem jako blbec, co?

Ne, nevypadal.

Kafe, které jste vybral, ženy milují. Bylo to skvělé.

Vybral jsem ho, protože je moje oblíbené.

Měl byste zkusit říct spíš něco neformálního,

než jí hned navrhnout,

že byste mohli na film.

Bude to tak méně napjaté.

"Něco neformálního."

Bude lepší to sundat, co?

Měl byste nosit to, v čem se cítíte pohodlně.

Dokonce i na schůzku se ženou.

Vážně?

Dobře teda.

A tyhle květiny...

Mohly by být trochu moc.

-Co...-- -Vezměte si je.

Děkuji vám za pomoc.

To nic nebylo.

Co se tu takhle motáš?

No...

Už je to dlouho,

Yeon Jeong.

Vůbec ses nezměnil.

Dokonce pořád nosíš i tu kapuci.

Nejspíš se moc neopálíš.

Co si dáš?

Karamelové Macchiato?

Ne, Americano.

Vážně?

Tak já taky.

Přišel jsi s prázdnýma rukama?

Myslela jsem si, že přineseš alespoň kytku.

Vlastně...

Kytku...

Měl jsi mě rád už na vejšce.

-Já? -Nebo snad neměl?

Pokud ne, tak nevadí.

Já tě ale ráda měla.

Teď je tak lehký to říct.

Ani nevím, proč jsem si hrála tehdy na kámošku.

Čas od času bys mohl hrát se mnou.

Všechny mé kámošky se vdaly,

takže nemám s kým chodit ven.

Ty krom Woo Ila taky nikoho nemáš, viď?

Správně.

Tak jestli bys měla čas,

-tak můžeme do kina. -Žádné Kino.

Kup mi nějaký obraz, když máš tolik peněz.

Cože?

Pozvala jsem tě do mé galerie.

Ach, chápu.

Dobře, koupím.

Pane řediteli, jste zpátky.

Omlouvám se.

Já...

Možná je to tím, že jsou tyhle boty už staré.

Proto jsou tak hlasité.

Nechtěla jsem vás rušit,

tak jsem použila lak na nehty, protože jsem myslela, že by ten hluk zmírnil.

Omlouvám se.

Setkal jste se s ní?

Ano.

Děkuji vám.

To nic.

Setkal jsi se s Yeon Jeong?

Setkal.

Hwan Gi.

Udělal jsi něco hloupého?

-Hloupého? -Něco trapného.

-Cože? -Žárlím.

Mohl bys mi půjčit Ji Hye?

Nemluv hlouposti.

Proč jí říkáš Ji Hye?

A jak bych jí teda měl říkat?

Moje sekretářka to není.

Navíc mi ji stejně nepůjčíš.

Nedívej se na mě takhle.

Chci se jen poradit,

abych mohl být dobrým přítelem tvé sestry.

"Půjčit" neznělo moc dobře.

Je to dobrý člověk.

Já vím.

Dokáže s tebou vydržet.

Je to 14:14.

Hwan Gi je vám velmi vděčný,

Dávala jste mu rady ohledně randění.

Tolik jsem zas neudělala.

Jsem si jistá, že Vy byste mu dokázal poradit líp.

Ale Hwan Gi mě neposlouchá.

Woo Ile!

Zdravím.

Čekal jsem na vás.

Vážně?

Tak pojďme nahoru.

Co vás sem vůbec přivádí?

Chci ti říct velké novinky.

Vážně?

Tady máte nějaký čaj, madam.

Díky.

Navrhni jí to.

-Prosím? -Už to Yi Soo navrhni.

Buď formální a úžasný.

Formálnost je pro ženy velice důležitá.

Co tím myslíte?

Její otec s tím taky souhlasí.

Sice kvůli tvému původu trochu váhal,

ale nakonec jsem ho přesvědčila mým šarmem.

Nejsem skvělá?

Takhle najednou?

Už bylo načase, abyste se vy dva vzali.

Bylo jen otázkou, kdy se to stane.

Co je s tebou?

Myslela jsem, že budeš rád. Co je to za kyselý obličej?

To jenom...

Jen mě to trochu překvapilo.

Teď vypadáš přesně jako Hwan Gi.

Teď budeme skutečná rodina.

To je krásné.

Tenhle řetízek bych nosila jen na Štědrý večer,

protože ten den je stejně výjimečný.

Už to Yi Soo navrhni.

Buď formální a úžasný.

Jsem doma.

Ahoj.

Koupila jsi si nový boty?

Jo.

Zkusím si je!

Už ne!

Chceš je snad zase zničit jako ty poslední?

V tom případě...

Mi místo toho kupte tohle.

Cože?

No není boží?

Po představení jdu na opravdu důležitý konkurz.

Když tohle bude zdobit můj krk,

všichni hned poznají mou hodnotu.

Přestaň plácat a buď ticho.

Kdy konečně dospěješ?

Proč jsi jí musela dát všechny dobré geny?

Když se pořádně neoblékám,

nikdo mi nevěnuje pozornost.

Připadám si, jak ošklivé káčátko.

Pracuješ pro skvělou společnost.

Takže pro tebe nebude problém mi to koupit.

Kup mi to, hm?

Prosím, Ji Hye.

Kup mi to, hm?

To bych samozřejmě ráda.

Jednou ti to určitě koupím.

Tak chvíli vydrž, hm?

Bože můj.

Slož to.

Dobře.

Zkusím to.

Vypadáte v tom dobře.

Není tahle barva

moc výrazná?

Neváhejte tolik. Sluší vám to.

Jenom tamhle...

Ukažte, postarám se o to.

Dobře.

Neváhejte tolik. Sluší vám to.

Tady máš Americano.

Hej, ty.

Vezmu si tenhle.

Myslel sis, že jsem to s tou koupí obrazu myslela vážně?

Pokud ano, budu se cítit špatně.

To ne, ale opravdu bych ho chtěl.

Pošli mi ho prosím do kanceláře.

Pojďme na to pomalu, hm?

Cože?

Není ti zima na hlavu?

Udělej si na mě pozítří čas.

Je Štědrý den.

Kup nějaký víno, já koupím večeři.

Co je? Pospíchám?

Myslím si,

že je tohle nejjednodušší způsob,

jak by se žena mohla zeptat na to, na co chce.

Na Štědrý den?

Jenom ty a já?

Taky mi přines nějaký dárek.

Něco ne moc drahého,

ale něco krásného.

Tyhle květiny jsou nádherné.

To je ten, který jste vybral, že ano?

Ano.

Je to jeho zásnubní dar, tak to prosím zabalte opatrně.

Dobře.

Potřebujete ještě něco?

Ne, to je v pořádku.

Pane řediteli.

-Jste tady. -Ano.

Chtěl jsem se vás zeptat,

jestli byste nechtěla něco k Vánocům.

To je v pořádku.

Ne, to není.

Vím, že jako jeho sekretářka to nemáte lehké,

tak jsem vás chtěl nějak odměnit.

Můžete mi to říct.

Když je to tak...

Dejte mi peníze.

-Peníze? -Ano.

Peníze.

Hodně peněz.

Na co je potřebujete?

Daruji je do sirotčince.

Do sirotčince?

Ano.

Do sirotčince Wilde cloud.

Jsem doma.

Jedla jsi?

A co ty, tati, jedl jsi?

Ta starší je prostě anděl.

-Jen se podívejte, jak se o svého tátu stará. -Ale no tak.

Samozřejmě, že je.

Vždycky se taky stará

o děti ze sirotčince.

Lichotíte mi.

-Šmarjá, to je zima. -A jéje, už je doma

-ta hlučná. -To je zima.

Úplně mrznu.

-Jedla jsi? -Jsem šíleně hladová.

Dejte mi najíst.

Mami, dej mi večeři, prosím!

Proboha.

Vážně to jsou sestry?

Zase mě pomlouváte za zády?

Proboha.

-Nebuď tak hrubá. -Jauvajs.

Její otec jí nikdy nevynadal

a její sestra ji pro změnu rozmazluje.

A přesně kvůli tomu tahle holka nemá žádné způsoby.

To bolí! Omlouvám se.

Vždyť je rozkošná a roztomilá.

Je rozkošná.

Oni říkají, že jsem rozkošná.

To snad není pravda.

Co kreslíš?

Něco, na co se někdo pořád dívá.

A kdo?

Ji Hye, ty máš přítele?

Cože?

Nemám.

Je to jen můj kolega.

Románek v kanceláři?

Vypadá dobře?

Není to žádný můj přítel.

Přestaň s tím.

Přiveď ho na mé představení.

Jsi příliš milá,

takže je mou povinností ho očíhnout.

Poslední představení je na Vánoce.

Je to moje poslední show.

Tentokrát mám dokonce i napsaný řádek.

Tak přijít musíš.

Vždycky budeš mou sestrou a taky nejlepší kamarádkou.

Bez tebe nejsem nic jiného, než jen prázdná skořápka.

To víš, viď?

-Přijdi, prosím. -Počkej. Dobře.

-Prosím, přijď se na mě podívat. -Dobře.

Přijdu.

Budu tam, i kdybych měla přijít sama.

Pojď sem.

-Slibuju. -Slibuješ.

Spokojená?

Ale bylo by lepší, kdyby dorazil i tvůj přítel.

Říkala jsem, že to není můj přítel.

-Tak co je? -Počkej.

Nelechtej mě!

-Pojď sem! -Dobře, dobře, promiň!

BRAIN PR

Dobrý den, pane řediteli.

Pane řediteli, počkejte.

Moje mladší sestra má vystupovat ve W Art Hall.

Je to její poslední představení, tak jsem myslela, že bych...

Dobře. Můžete jít zítra dřív.

Je to Štědrý den.

Kup nějaké víno. Já koupím večeři.

Na Štědrý den? Jenom já a ty?

Omlouvám se.

Totiž.

Ráno by mi měl přijít

obraz z jedné galerie.

Z té galerie, kde pracuje?

Ano.

Zítra, na Štědrý den,

se uvidíme.

Nevím, co bych jí měl dát.

Udělám nějaký průzkum a přinesu vám seznam vhodných dárků.

Děkuji vám.

Rádo se stalo.

Pokračujte, prosím.

Vy jste to viděla?

Viděla to?

Řediteli Kangu,

mohla bych se s vámi na chvíli sejít v hale?

Dobrý den.

-Je můj bratr uvnitř? -Ano, prosím.

Dneska vypadáte opravdu šťastně.

Totiž...

Já

se budu vdávat!

Gratuluji vám.

Kdo je ten šťastný?

Ještě vám to nemohu říct.

Až budu připravena, dám vám pozvánku.

Zítra to konečně přijde.

Jsem tak nervózní!

Proč jsi tak šťastná?

Znáš ho téměř 20 let.

Jasně, že jsem šťastná.

Na Woo Ila jsem čekala jenom 20 let.

Vše jsem naplánovala.

Nejdřív zajdeme na muzikál do W Art Hall

a pak mě oficiálně požádá o ruku.

Hej, počkej.

Do W Art Hall?

Moje mladší sestra má vystupovat ve W Art Hall.

Na co myslíš?

Znám někoho, kdo tam hraje.

-Koho? -Přítele přítele.

Hm...

Co je to s tebou?

Myslím, že je to příliš dětinské.

Měla bych mu to alespoň ukázat?

Raději ne.

Možná by mu to bylo nepříjemné.

Proč si pořád hrajete s tou mašlí?

Co tam je?

Nic.

Opravdu tam nic není.

Mohu se na to teda podívat?

ZUBAŘ

Tohle jste kreslila vy?

Ano.

Kreslila jsem to jen tak, pro zábavu.

-Můžu si to nechat? -Cože?

Nemůžete.

Je to pro někoho určitého?

Není!

Ale i tak...--

Tak to dejte mně. Chci to.

Jako dárek to není dost dobrý.

Omlouvám se.

Doručil jsem váš vánoční dárek do sirotčince.

Udělal jsem dobře,

že jsem se o to postaral, nemyslíte?

Opravdu se mi to líbí.

Totiž, pane řediteli...

Vlastně nic.

Takže si to mohu nechat, správně?

Kreslíte opravdu dobře.

Kam jsi to v pracovní době šel?

Setkal jsem se s reportéry.

Rozhodl ses teď flákat,

když jsi konečně získal mé svolení oženit se s Yi Soo?

Hwan Gi by se měl oženit první.

Co dělá to děvče, které se má dnes s Hwan Gim sejít?

Slyšel jsem, že jsi chodil na stejnou školu.

Cože?

Jak jste to zjistil?

Slyšel jsem to od Yi Soo.

Yi Soo o tom asi neví,

protože to chtěl Hwan Gi udržet v tajnosti.

Snažíš se mě přechytračit?

Přijal jsem tě, i když jsi neměl žádné kořeny.

Jak se opovažuješ?

Chováš se, jako by ti celá společnost patřila.

Nezapomeň,

že tě pořád budu sledovat.

Nezapomenu.

Pošli mi zprávu o té Hwan Giho holce.

Jak si přejete.

Doprovázet mě nemusíš.

BRAIN PR

Hwan Gi, řekl jsi Yi Soo něco o...

Zavolám ti zpátky.

Nezapomeň,

že tě pořád budu sledovat.

Pane řediteli, jste v pořádku?

Jste tady.

Opravdu nemůžu pít.

Stalo se něco špatného?

To je štěnice.

Byla připevněná na desce mého stolu.

Všichni se jen smáli a říkali,

že to není nic jiného, než jen strategický vztah.

Trval jsem ale na tom, že jsou rodina

a že jsou upřímní.

Pane řediteli, myslím, že bude lepší, když půjdete domů.

Domů...

Měl bych jít domů?

Můžete mě tam vzít?

Pravděpodobně víte, kde to je.

Říkala jste, že jste tam byla často.

Sirotčinec White Cloud.

Tohle jméno jsem nevyslovil už dlouho.

Nikdy jsem se za svůj původ nestyděl.

Chtěl jsem o tom hrdě mluvit.

Kdy se to stalo tak trapným?

Styděl jsem se za to, protože jsem o tom nemohl mluvit,

nebo

jsem o tom nemohl mluvit, protože jsem se styděl?

Pane řediteli.

Omluvte mě.

Ji Hye.

Je tady něco, co bych ti chtěl dát.

Jak by mohl někdo jako já

a vy...

Byla to opravdu chyba.

Udělala jsem chybu. Myslím, že jsem to neměla dělat.

To neříkej.

ZUBAŘ.

YI SOO.

Ano?

Totiž...

Je mi to líto,

ale nejspíš ti nebudu moct

dát ten řetízek.

Řetízek?

Kdy jsem tě požádala o řetízek?

Ten řetízek jsem chtěla, abych se ti líbila.

Nechtěla jsem přeci, abys mi ho kupoval.

Proč bych ti vnucovala něco takového?

Teď jsem se sem zrovna vrátila, abych si ten řetízek koupila sama.

O ruku tě požádám já.

Udělám vše pro to, abych byla neodolatelná,

tak se na to raději připrav.

ZUBAŘ.

Mohu se podívat na tehle řetízek?

Ten muž, se kterým jste tu byla předtím, ho už koupil jako zásnubní dárek.

-Cože? -Vy dva

jste sem přece přišli před několika dny.

Byli jste hrozně krásný pár, tak jsem si vás zapamatovala.

No a váš přítel ten řetízek druhý den koupil.

Nejspíš ti nebudu moct ten řetízek dát.

Nemohl ho koupit.

Musela jste se splést.

Omlouvám se, že vás ruším,

ale jestli už nic nepotřebujete,

-ráda bych šla. -Pojďte sem.

Pane řediteli,

pokud mi chcete něco říct...

Moje mladší sestra vystupuje ve W Art Hall.

Je to její poslední show, tak bych se chtěla na ni podívat.

Všechno jsem si naplánovala.

Zajdem na muzikál do W Art Hall

a pak mě oficiálně požádá o ruku.

Celý den jste vypadal celkem rozrušeně.

Pokud jsem udělala něco špatně, tak mi to prosím řekněte.

Jeden manžetový knoflík chybí.

Nemohu najít žádný, který by se hodil.

Mohla byste mi ho sehnat vy?

-Teď? -Teď.

Většinou košile nenosíte.

Pokud mi řeknete, kdy si ji chcete vzít, tak...

Hned.

Proto jsem vás o to požádal.

Rozumím, pane.

Postarám se o to, pane řediteli.

Omlouvám se Ro Un.

Nemyslím si, že to dneska stihnu.

Sice tam nebudu, ale doufám, že odvedeš dobrou práci.

Dobře. Chápu to.

Pracuješ pro nejlepší PR společnost v Koreji.

Zkrátka jsi skvělá žena pracující pro skvělého šéfa a společnost.

Nemyslíš si, že tohle všechno vím?!

Máma s tátou se o mé hraní nezajímají.

Nepotřebuju žádný kytky, potřebuju tebe!

Ale ne.

Omlouvám se.

To je v pohodě.

Super, jdeme včas.

ROZNÁŠKA KVĚTIN

Haló? To je roznáška květin?

Kde jsi?

Já...

Obávám se,

že dneska přijít nemůžu.

Dnes je Štědrý večer.

Je jen jednou za rok.

Myslíš, že bys na mě mohla počkat?

Nespěchej, počkám.

Sejdeme se na střeše.

Budu tam čekat.

Přijďte tam, prosím.

Jak tě může zaměstnanec

otravovat v den jako je tenhle?

Mám hlad.

Myslím,

že bych se měl vrátit zpět do kanceláře.

Omlouvám se.

Jasně.

To je v pořádku.

Hwan Gi.

Co tu děláš?

Neměl jsi být teď s Yi Soo?

Viděl jsem tě, jak jsi byl v autě se slečnou Chae.

Co se mezi vámi stalo?

Co tím myslíš?

Je mezi vámi něco?

Je?

Byla to chyba.

-Chyba? -Myslím,

že ten den jsem pil až příliš

a dostal jsem strach ze sňatku s Yi Soo.

Neříkám, že za to může Yi Soo.

Víš, jak to myslím. To, co se stalo v noci, byla chyba.

Woo Ile, ty...

Ji Hye, vlastně... Sekretářka Chae za mnou přišla první.

Žádný muž by neodolal ženě, když by se k němu takhle přiblížila.

Ten den... To, co se stalo, byla...

Tvůj otec...

Slečno Chae.

-Dobrá práce! -Byli jste tak dobří!

Odvedli jste kus dobré práce!

Skvělé!

Moje drahá sestřičko.

Miluju tě, Ro Un.

Proč jen jsem k ní byla tak hnusná?

Musí se kvůli tomu cítit špatně.

Haló?

Neozývá se.

Haló?

Vydrž, Ji Hye.

Ještě nemůžeš odejít.

Prosím, počkej na mě.

Ji Hye, neodcházej.

Omlouvám se.

Ji Hye, neopouštěj mě.

Nechoď.

Ani jsem se ti nestačila omluvit.

Taky jsi moje nejdražší sestřička.

Nemůžeš mě takhle opustit.

Nemůžeš takhle odejít.

SEKRETÁŘKA CHAE JI-HYE, BRAIN PR

Její boty tu nejsou.

Kde jsou?

"Jednou ti to koupím".

"Tak ještě vydrž, dobře?"

Co mám teď dělat, Hwan Gi?

Co s tím mám dělat?

Jestli to tvůj táta zjistí, tak...

Jestli to lidi zjistí...

Tak já...

Tak tohohle se bojíš.

Co si o tom budou myslet lidi.

Jsi v pořádku?

Bude v pohodě, jestli to Yi Soo zjistí?

Prosím, pomoz mi s tím.

Jsme přátelé, ne, Hwan Gi?

Prosím, jen tentokrát.

Vstávej.

Prosím, Hwan Gi.

Když o tom nikomu neřekneme, tak...

Pokud bys to pro mě udělal...

Dobře.

Udělám to.

Převezmu za to odpovědnost.

Co?

Hodím si to na triko.

-Hwan-gi, ale...-- -Řekni otci, že to byla moje chyba.

Řekni mu, že za všechno můžu já.

Řekni mu, že jsem jí ublížil.

To ale...

Udělám cokoli, abych zabránil tomu,

aby o tom veřejnost věděla.

Tvůj otec jistě využije všechny své konexe.

Jdi domů.

Počkej ještě.

To, že vyskočila právě tady,

bude jen mezi námi.

Mohlo by to způsobit problémy.

Jdi.

Vážně mě to mrzí.

Jdi už.

Opravdu se omlouvám.

Bože.

Zatraceně.

Vaše ztráta mě velmi mrzí.

Není to sice dost, ale i tak to přijměte.

Věděla jsem to.

Platí nám za mlčení. Něco se muselo stát v práci.

Prošetřili jsme to a nebyl zjištěn

žádný problém.

A to je právě nejvíc podezřelý.

Zemřel člověk,

ale neexistuje žádný důvod,

ani vysvětlení.

Proč se vůbec nepíše o tom, že někdo spáchal v práci sebevraždu?

Všichni tvrdí,

že Ji Hye trpěla depresemi.

Dává to nějaký smysl?

BRAIN PR MŮŽE ZA SMRT SEKRETÁŘKY.

NEIGNORUJTE JEJÍ SMRT A ODHALTE PRAVDU!

Děkuji vám.

Mami! Kaše už je hotová.

Tak...

Mami.

Mami, došlo nám kimchi.

Neuděláme nějaký?

Nebo nějaký koupíme?

Není tady už nikdo,

kdo by kimchi jedl.

STŘÍHÁNÍ, FOUKÁNÍ, HOLENÍ.

HOLIČSTVÍ NEW YORK.

Totiž...

Já...

Já...

Já...

No...

Já...

Zakouřím si a přijdu.

Omlouvám se.

Jo! Jo...

Omlouvám se.

-Viděla jste to? -Ano.

Pokračujte, prosím.

Jeden z manžetových knoflíků chybí.

Nemohu najít ten, který by se hodil.

Mohla byste nějaký sehnat?

-Teď? -Teď.

HOLIČSTVÍ NEW YORK

STŘÍHÁNÍ, FOUKÁNÍ, HOLENÍ

"Vždycky budeš moje sestra a taky nejlepší kamarádka."

"Bez tebe jsem jen prázdná skořápka, to víš, ne?"

Slečna Chae Ro Un?

Zase?

Promiňte!

ROZNÁŠKA KVĚTIN.

Kdo

mi je poslal?

To vám nemohu říct. Promiňte.

Místo té, která odešla,

jsem ji já sledoval tři roky.

Ale...

Pokud je budete pořád jen sledovat,

nestane se nic.

Jenom jejich sledováním

nikoho neochráníte.

Jsem unavená.

Já jsem ten, kdo je...

HOLIČSTVÍ NEW YORK

-Bože. -Kvůli mé pomstě

jsem bezdůvodně ublížila dalším lidem.

Nechtěla jsem, aby to probíhalo takhle.

Nějak jsem se pomstila.

Myslím, že jsem toho tak nějak docílila,

ale nevím, proč se cítím tak divně.

Vůbec z toho nemám radost.

Necítím žádnou úlevu.

Jak to mám jen říct?

Je mi to...

Je mi to opravdu

líto.

Omlouvám se.

To bych měl říct já.