Original subtitles

Hamnet

Vlastně Hamnet a Hamlet jsou stejná jména" A ve stratfordských záznamech se používala zaměnitelně

Na konci šestnáctého století a na začátku sedmnáctého

"Smrt Hamneta a zrození Hamleta"

Překlad: Nizar Ezzeddine

X: @NizarEzzeddine Facebook: nizar.ezz

Tady jsi.

Máš hlad.

To je pravda.

Opakujte.

Dobrý den, pane.

Dobrý den.

Co tě přivádí do domu Hiwolandových?

Vzdělávání chlapců zde.

Učitel latiny.

Slyšel jsem o tobě.

Co tě přivádí do zahrady?

To je jen otázka, pane učiteli.

Ano, já...

Myslím, že vzduch tu byl svěží a já...

Viděl jsem tě s tvým ptákem.

Je to sokol.

Mohu?

Nepřibližuj se moc.

Nezná tě.

Nevidíš?

Jak se jmenuješ?

Nemusím ti to říkat!

Musíš!

Nebudu.

Musíš - Nebudu -

Řekneš mi to, až se políbíme.

Co to děláš?

Agnes.

Jmenuji se Agnes.

Odkud jsi?

Dává to smysl?

Ne.

Nevíš, kdo jsem.

Počkej, chtěl bych tě vidět - Už mě nemůžeš vidět -

Kde jsi byla?

Byla jsem na poli, pomáhala jsem Bartholomewovi.

Novorozené jehně není v pořádku.

No, a já...

Šel jsem na pole, ale ty jsi tam nebyla.

Byla jsem tam.

Řekni jí to, Bartholomew.

Byla tam.

Viděla jsi toho nového učitele latiny?

Syn výrobce rukavic.

Chlapec říkal, že jen utekl a už se nikdy nevrátil.

Měl by jim dávat lekce, aby splatil otcovy dluhy.

Ne, neviděla.

Měl bych být moudřejší.

Syn je otcův obraz.

Učíte se? Opravdu si myslím, že jste nejkrásnější dívky v okolí.

My také - v den, kdy...

Musím být připravena na všechny nápadníky, kteří o vás budou usilovat.

Agnes je nejstarší.

Ona se vdá první.

Nevdá se, pokud bude dál utíkat do lesa jako cikánka.

Co jsi řekl?

Kde jsi byl? Čekáme tu na tebe celé hodiny.

Pracoval jsem.

Posaď se.

Tvá polévka ti vychladne.

Chlapci... chlapci!

Je toho dost pro všechny.

Jak jde to učení u Hiwolandových? - Nejsou to studenti. -

Přemýšlím, k čemu je to všechno to učení.

Latina pro chlapce, kteří nebudou nic jiného než ovčáci.

Je to plýtvání časem. - Vrať mi ji. -

Co se děje?

Slyšeli jste svou matku.

Je toho dost pro všechny.

Stěžoval si na ty kluky u Hiwolandových,

že nejsou studenti.

Dovol mi říct ti, že budou mnohem mužnější než ty.

Budou poctivě pracovat - na rozdíl od toho, co děláš ty.

Ten neužitečný, bezručý a afektovaný člověk.

Všechno to učení, a nemáš ani špetku rozumu.

Učím ty kluky, aby splatili tvé dluhy té rodině, že ano?

Ty dlužíš značnou částku té rodině.

Přestaň!

Co se týče zbytku rodiny Hiwolandových, potkal jsi je?

Jen matku.

Nejstarší dceru jsi nepotkal? - Ne. -

Říká se, že ta dívka

je dcera lesní čarodějnice.

Viděl jsem ji toulat se zadními uličkami sama,

se sokolem na ruce.

Sokol u Hiwolandových?

Ano.

Říkají, že ho bere s sebou do lesa,

bez doprovodu. Jsi si jistá, Eliza?

Nejstarší dcera chová sokola? Není to služebná?

Ano. Ano.

Agnes?

Ahoj.

Co tu děláš?

Přinesl jsem ti tohle.

Co to je?

Je to...

Je to nová rukavice pro tvého ptáka.

Mám rukavici.

Sakra!

Agnes!

Agnes, počkej!

Vím, kdo jsi.

A kdo jsem?

No, já...

Já tě neznám, ale slyšela jsem - že jsem dcera lesní čarodějnice -

Ano, lidé to říkají, ale - já jsem dcera své matky -

Naučila jsem se od ní hodně věcí.

Na co se díváš?

Na tebe. - Proč? -

Myslela jsem, že jsi mluvný muž, pane učiteli. - Ano. -

Ano.

Nejsi?

Někdy je pro mě těžké s lidmi mluvit.

Dobře, pověz mi tedy příběh.

Příběh? - Ano. -

Jaký příběh by sis přála?

Něco, co hýbe emocemi.

Znáš příběh Orfea a Eurydiky?

Orfeus?

Byl to hudebník.

Měl ten nádherný hlas.

A hrál na kitharu, což je

nástroj podobný lyře.

Je to naprosto nádherné.

Ptáci,

zvířata, dokonce i kameny a stromy, všichni

se kolébali do rytmu jeho hudby.

Orfeus se zamiloval do té krásné nymfy Eurydiky.

A krátce po jejich svatbě

Eurydiku uštkl had.

A jed vstoupil do jejího těla a zabil ji.

Orfeus, ponořený do zármutku,

sestoupil do podsvětí, aby ji přivedl zpět.

Očaroval tříhlavého psa Kerbera,

a přemluvil Háda,

a nakonec

mu bylo dovoleno vzít svou milovanou zpět do světa živých.

Ale

s jednou podmínkou.

Jakou?

Šel před ní a nesměl se za ní ohlédnout, aby se na ni podíval.

A tady...

Když začínali stoupat,

Orfeus neslyšel kroky za sebou.

Naslouchal,

a naslouchal,

naslouchal a naslouchal.

Jediné, co slyšel, byl tlukot vlastního srdce,

a nic jiného než ticho.

A když se přiblížil k branám podsvětí,

už se neudržel.

Otočil se, aby se na ni podíval, a ona už byla...

uvězněna v podsvětí navždy.

To byl dobrý příběh.

Líbil se ti?

Pamatuj, pelyněk, co jsi vykonala, a k čemu jsi byla předurčena v Reginmeldu,

Jmenuješ se Ona, nejstarší rostlina.

Porážíš tři... porážíš třicet,

porážíš jed... porážíš závrať,

porážíš hrůzu, která číhá na zemi.

A ty, jitrocel, matko rostlin,

rozkvétáš na východ, ale jsi silná uvnitř.

Přes tebe přejely vozy a ženy po tobě šlapaly,

vydržela jsi to všechno a odolala jsi.

Je pravda,

že o člověku víš vše, když se ho dotkneš zde?

Ne všechno.

Dotkl jsem se tě zde, co jsi viděla?

Viděla jsem přírodní památku.

Viděla jsi přírodní památku? - Ano. -

Prostory,

jeskyně... srázy... tunely a oceány.

Ten hluboký, temný, černý prázdný prostor.

Nezmapované země.

Mluví.

Mluví a mluví.

Ale počkej, co je to za světlo, co vychází z toho okna?

To je východ.

A Julie je slunce.

Vyšlehej,

ty laskavé slunce,

a zabij závistivý měsíc.

Ahoj.

Ahoj.

Chtěl bych být tvůj nápadník.

Víš co?

Měl bych být tvůj nápadník, a nikdo jiný.

Samozřejmě, promluvím si s tvou macechou a bratrem.

Nebudou souhlasit, ale...

Je mi to jedno, protože neumím čekat.

Nemůžu se dočkat.

Počkej. Tvoji rodiče a moji rodiče nikdy nebudou souhlasit!

Pojď za mnou.

Ne! Ne!

Moje rukavice.

To je rukavice mé matky.

Vyrůstala jsem v lese.

Jako její matka, a její matka před ní.

Ženy v mé rodině vidí věci,

které ostatní nevidí.

Agnes.

Pamatuj, pelyněk, co jsi vykonala a k čemu jsi byla předurčena v Reginmeldu,

Jmenuješ se Ona, nejstarší rostlina.

Porážíš tři... porážíš třicet,

porážíš jed... porážíš závrať,

porážíš hrůzu, která číhá na zemi.

Dám ti to na to, abys byla uzdravena.

Zůstanou nějaké jizvy? - Možná. -

To není špatné.

Slyšíš to?

Musíš se starat o své sny, Agnes,

protože tě vždy povedou.

Dobrý den.

Je tam?

Dobrý den. - Dobrý den. -

Agnes, co... co se stalo?

Její matka

ji vyhnala z domu.

Ona není moje matka.

Dům patří mému bratrovi Bartholomewovi.

Rozhodla jsem se odejít.

Je těhotná.

Říká, že je to od tebe.

Je to... od tebe?

Dítě v jejím břiše, je to od tebe?

Učinil jsem to.

Chceme - To nikdy nedovolíme! -

V tom není hřích. - Obávám se, že budete potřebovat náš souhlas. -

V tom není hřích!

To nikdy nepřijmeme!

Cože?

Byl jsi očarován. - Ne. -

Raději bys měl jít do moře, než aby ses oženil s tou čarodějnicí.

Oženit se?

Není to nutné.

Nepochybuji o tom, že dokážeme dospět k dohodě.

Johne! - Mlč, ženo! -

Jsem si jistý, že jsi se nemohl dočkat, až uvidíš svou sestru u oltáře.

A já jsem si jistý, že bys nerad viděl, svého syna odvlečeného k proklatému soudu.

Není to nutné.

Řekli, že jsou zasnoubení.

Pokud s tím souhlasím jen já.

Ale proč se vdávat za hubeného učence?

K čemu ti bude?

Uvnitř má víc než jakýkoli jiný muž, kterého jsem kdy potkala.

Všechno se změní.

Ty...

Ty se změníš.

Už jsem se změnila.

Uvnitř zůstalo klidně.

Kde?

Doma.

Co nám vždycky říkala matka, když jsme se báli nebo si nebyli jistí?

Abychom žili se srdcem otevřeným,

a neuzavírali ho ve tmě,

ale aby směřovalo ke slunci.

Miluje mě takovou, jaká jsem.

Ne takovou, jakou bych měla být.

Tak si ho vezmi. Musíš to udělat.

Pamatuj, co říkám.

Zůstaň se mnou. Zůstaň se mnou.

Co jsi vykonala,

a k čemu jsi byla předurčena v Reginmeldu,

Jmenuješ se Ona,

nejstarší rostlina.

Porážíš tři,

porážíš třicet,

porážíš jed,

porážíš závrať,

porážíš hrůzu, která číhá na zemi.

Podívej se na mě!

Podívej se na mě.

Prosím... prosím... prosím.

Agnes!

Pojďme.

Podívej se na to! Podívej se na oheň!

Stehy musí být menší.

Mnohem menší.

Ano.

Bez užitku.

Dobře, a teď...

Menší.

Kam půjdeš? - Půjdu. -

Vrať se do práce.

Toto je naposledy, co mi rozkazuješ, rozumíš?

Rozumíš?

Ano.

Miláčku, musíš se vrátit do postele.

Co píšeš?

Nic důležitého.

Nevypadá to na nic.

Možná, až to skončí,

Možná až to skončí.

Proč mi nepřečteš, co jsi psal?

Já jen... to ještě není hotové.

Ještě není hotové.

Ach! Přestaň! Vzbudíš dítě!

Promiň.

Dal jsem si dva, nebo...

Vypil jsem příliš mnoho.

Pššt! Pššt! - Vypil jsem -

Vypil jsem příliš mnoho.

Co se děje?

Cože?

Dej mi svou ruku.

Prosím... prosím... prosím... prosím.

Čeho se bojíš, že uvidíš?

Jsem násilný a nebezpečný muž.

Ty nejsi jeden z nich.

Jsi hodný muž. Ty jsi...

Jsi hodný muž.

Jsi hodný muž.

Přeješ si, abychom se nikdy nevzali?

Jak můžeš říct něco takového?

Jak můžeš říct něco takového?

Ty a Zuzana jste všechno, pro co žiju.

Všechno, pro co žiju!

Co se tedy děje? - Poslouchej. -

Přestaň! Přestaň, prosím tě, přestaň.

Prosím tě, prosím, prosím, prosím.

Dobře.

Poslouchej. Poslouchej. Poslouchej.

Jsem ztracený.

Ztratil jsem se.

Ztratil jsem cestu.

Potřebuji jen... potřebuji jen práci.

Nespí.

Už se někdy zbláznil u tebe? - Ne. -

Zvedl na tebe ruku? - Nikdy... nikdy. -

Je na sebe naštvaný. Nesnáší se.

Je to slušný muž... je to dobrý manžel... je to dobrý otec.

Ale potřebuje víc než to.

Co potřebuje kromě své rodiny a tebe? Ty jsi jeho...

Potřebuje jet do Londýna.

Do Londýna? - Ano. -

Proč do Londýna?

Protože Londýn je místo, kde se schází celý svět.

Možná by tam mohl rozšířit otcův obchod.

Zase spěcháš!

Nespěchám. Potřebuje víc.

Potřebuje slušnou práci. Muž potřebuje slušné zaměstnání.

Nemůže jen tak utíkat.

Je málo času, je málo života, je málo...

Stojí to za to.

Musí se vzdálit od svého otce.

A ty pojedeš s ním do Londýna?

Ne, počkám, až se usadí.

Brzy se rozrosteme.

Další dítě? - Ano. -

Do konce léta.

Teď není vhodná doba poslat ho pryč.

Ztratím ho.

Už ho ztrácím. - Ztratíš ho, když ho pošleš pryč. -

Ne. Vím... vím, že naše láska nás udrží.

Prosím.

Promluvil jsi s jeho otcem? On tě poslechne,

pokud mu jen navrhneš, aby jel do Londýna.

Prosím.

Musím si najít bydlení a být blízko řeky, blízko činíren.

Ale řekli mi, že proudy v řece jsou nebezpečné, a že se člověk musí...

pokaždé překročit a zkusit to.

Budu v bezpečí, když to pokaždé přejdu, slibuju ti.

A pokaždé budu myslet na tebe a Zuzanu.

A najdu nám bydlení v Londýně, protože zase musíme být všichni spolu.

Stále nevíš, jestli to bude kluk, nebo holka?

Ne. A nevím proč.

Neříkala jsi, že budeš mít vždycky dvě děti?

Ano.

Dvě děti na smrtelné posteli.

Tak co?

Tady je to druhé.

Neřekneš sbohem? - Ne! -

Musíš jít.

Půjdeš někam? - Ne. -

Ano, jdu do... Nechoď do lesa!

Musím to udělat. - Ne, nesmíš! -

Gilberte! - Musíš mě nechat jít... musíš mě nechat jít! -

Ty potřebuješ... Musíš mě nechat jít! -

Agnes! Musíš mě nechat jít! -

Ale řeka se vylila ze břehů.

Nech mě být! - Vždyť se do lesa nedá dostat! -

Máme vše připraveno k tvému porodu!

Najdu způsob, jak své dítě porodit!

Nemůžu.

Vím, že bych neměla... neporodím své dítě v tomto domě.

Ne v tomto domě.

Řeka.

Pššt! Pššt! Pššt! Pššt!

Ne, ne, ne, mluvila jsem o řece.

Řeka je nebezpečná.

Možná se utopila a proud ji odnesl!

Agnes! Agnes!

Agnes... Agnes. Všechno je s ním v pořádku.

Nevzpomínáš na jeho poslední dopis?

Přestaň křičet. Probouzíš celé město.

Je jen... je jiný.

Přinesl nám dobré zprávy.

Divadlo.

Dostal zakázku od herců vyrobit rukavice pro divadlo.

Rukavice.

Agnes, teď mlč!

Pššt! Pššt! Pššt!

Pohni se dolů. Pohni se dolů.

Je to chlapec.

Krásné!

Je to chlapec.

Chlapec!

Co se děje? Co se děje?

Zase se dostavily kontrakce.

Čekáš dvojčata, děvče.

Elizo.

Pojď rychle.

Vezmi si ho.

Pozor.

Vidím svou smrtelnou postel.

Vždycky jsem si myslela, že to budou

moji dva synové.

A teď

teď vidím, že to budete vy dva.

Musíme tě odnést do stodoly. Dítě je na cestě.

A je skoro tady.

Pojď. Pojď. Vstaň. Vstaň.

Počkej. Počkej.

Pozor.

Mám pocit, že jsem jí nerozuměl.

Vy dva...

Špatně jsem ji pochopil. Špatně jsem ji pochopil.

Už to chápu. Je to...

On tu není.

On... tu není.

Agnes, můžeš...

A ty musíš.

Ne.

Agnes.

Můžeš...

A uděláš to.

Tvůj manžel se tu narodil.

V téhle místnosti.

Nadechl se poprvé.

Tady, u okna.

Počkej.

Prosím, nech to dítě žít.

Nech to dítě žít.

Prosím. Přinuť ho, aby se vrátil a byl se svým dítětem.

Prosím. Jestli zemřu a nevrátím se, vždycky si mě pamatujte.

Mami!

Mami!

Mami!

Ano. Ano.

Příliš mnoho.

Byla slabší a slabší.

A to je někdy výsledek.

Byla sama na konci noci.

Nejlepší bude, když dětem nebudete nic říkat.

Budou v bezpečí s někým jiným.

Je příliš malá.

Možná si ji nebude pamatovat.

Mami! - Ne. Ne. Ne. -

Ne.

Můj Bože!

Ne!

Mami! Chci ji vidět!

Chci ji vidět. - Ne. -

Mami.

Ne.

Mami. Chci jít za mámou.

Mami. Mami.

Je to holka.

Je to holka... je to...

Proč...?

Pojď. Pojď.

Proč nepláče?

Proč nepláče?

Není naživu.

Dej mi ji.

Neměla by ses na ni dívat. Je to špatné znamení.

Dej mi ji.

Postarám se o to, aby měla důstojný pohřeb. - Dej mi svou dceru. -

Agnes... máte chlapečka.

Přinesu ti ho.

Můžeš ho kojit.

Ta holčička šla do nebe.

Nešla do nebe.

Dala jsem slib v večer, kdy má matka zemřela,

že půjdu do vašeho kostela, ale nepromluvím ani slovo.

Ano. Ano.

Přežiješ.

Přežiješ.

Ujistím se, že nic

ti nebude odebráno.

Tady.

Vezmi si ji.

A nasaď i svůj klobouk.

Dobře.

Ano.

Na tu stranu.

Ano.

A pak si ji dej kolem hlavy.

Dovol mi.

Promiň. - Pomůžu ti. -

Ne mou tvář.

Já jsem Hamnet.

Já jsem Hamnet.

Já jsem Judith.

Já jsem Judith.

V tomto domě se nesmí běhat.

Chovejte se slušně, prosím.

Jako...

Dáma a pán.

Kam jdete?

Pospěš si. Posaďme se.

Ahoj.

Všichni víte, že si mění oblečení.

Jak dlouho budeme předstírat nevědomost?

Předstírej to, dokud si budou myslet, že jsou stejní.

Miláčku.

Tati, pomůžeš mi s tím řeckým kusem z včerejší hodiny?

Hamnete, myslel jsem, že už jsi se to naučil.

Ne, protože jsem si nechal učebnici ve škole.

Dobře, Hamnete, musíš brát své studium vážně.

Jak se chceš zlepšit, když...?

Jste podvodníci!

Oklamali jsme tě? - Samozřejmě, že jsem se nechal oklamat. -

Vyměnili jste si role, abyste mě znovu oklamali.

Zuzano, pojď sem.

Pojď sem.

Pamatujete si tu fintu, kterou jsme připravili na matku?

Ano. Pamatujete si ji? Jste připraveni?

Dobře. Rychle jděte ven.

Jděte... jděte... jděte... jděte.

Dále.

Další krok a pohni se doprava.

Krok.

Krok.

Ještě krok.

Kdy se my tři zase setkáme?

V hromu, nebo v dešti?

Až skončí ruch, až bude bitva rozhodnuta vítězstvím nebo porážkou.

To bude před západem slunce.

Kde?

V divočině.

Tam se setkáme... Agnes.

Jdu, zelená kočko.

Stodola volá.

Hned!

Krásné je ošklivé a ošklivé je krásné.

Krásné je ošklivé a ošklivé je krásné.

Krásné je ošklivé a ošklivé je krásné.

Krásné je ošklivé a ošklivé je krásné.

Výborně. - Bylo to úžasné. -

Hlouběji. Pak to přesuňte stranou a dejte to sem.

Dobře?

A teď seberte zeminu ze stran a otočte ji.

A pak to zvedněte dovnitř.

A promněte si to v dlaních.

A teď zpět.

Udělej to.

A pak se otočíme.

Ano. Takhle.

Jsi připraven?

A zpět.

A teď, uhni... uhni... uhni.

Dobře.

Znovu.

Teď, po tom, udělám tohle.

A ty ustoupíš z cesty.

Připraven? Kruh.

Otoč svůj meč. Teď.

Tak tedy otoč svůj meč.

Teď, přistup.

A ustup.

Jedna... dvě... tři.

Ustup z cesty.

Velmi dobře. Znovu.

Judith, jak se tomu říká?

Tymián. - Tymián. -

Tymián! Tymián!

Dobře.

Tohle je...

Rozmarýn.

Ano. - A k čemu je rozmarýn? -

K zapamatování.

Rozmarýn pro...? - K zapamatování. -

K zapamatování.

A teď si to všechno promněte v dlaních.

A vdechněte do toho malé přání.

Které mu přejete na cestu.

Dobře? A to je vaše tajemství s ním.

Viděla jsi to?

Neviděla jsi to na obloze?

Dobře. Udělejme to znovu.

Přejte si další přání.

Podívejte. Tam nahoře.

Podívejte. Přesně tam. Viděli jste to?

A on s sebou nese všechna vaše přání ukrytá ve svém malém srdíčku.

Takže kdykoli si ho budete chtít připomenout,

prostě jděte ven.

Kam jdeš?

Neutíkej přede mnou.

Tati?

Je všechno v pořádku?

Ano.

Poslyš, chci, abys byl daleko od svého dědečka.

On tvým sestrám neublíží, ale obávám se o tebe.

A chci vědět, že budeš v bezpečí, až tu nebudu.

Pojedeš zase do Londýna?

Ano. Zítra.

Zítra?

To je v pořádku.

Pojedeme s tebou tentokrát?

Ne, ještě ne.

Poslouchej.

Budu ti chybět.

Ale musím jít. Rozumíš tomu. Že ano?

Rozumím.

Chápu to.

To je dobře.

Protože chci, abys byl oporou své matce a sestrám.

Budeš to dělat?

Ano.

Budeš statečný? - Ano. -

Opravdu?

Budeš statečný? - Ano. -

Budeš statečný? - Ano. -

Ano, budu statečný.

Budu statečný.

Budu statečný.

Hledal jsem pro nás dům v Londýně.

Podzim se blíží.

A děti onemocní.

Judith stále není dost silná.

Často ji trápí kašel.

A vzduch v Londýně...

To nemůžeme.

Ale brzy to uděláme.

Pojedeme s tebou do Londýna.

Ne, nepůjdete.

Ty nikdy nepřijdeš.

Počkala jsi, až pomine letní horko,

a sucho podzimu,

a sníh, a zima.

Nevěříš, že Judith přežije v Londýně.

Udělala bys cokoliv, abys udržela to dítě naživu.

Není to to, co by měla matka dělat?

Samozřejmě, že je.

Takže

rozhodl jsem se, že budu hledat

pozemky na předměstí Stratfordu.

Tady bys měla žít s dětmi.

Děkuji.

Kde je?

Pojď sem. Vidíš to?

Pojď.

Miluju tě.

Dobře.

Miluju tě.

Miluju tě.

Miluju tě.

Pojď sem.

Pamatuj si, co jsem ti řekl, ano? - Ano. -

Hodný chlapec.

Sbohem. - Sbohem. -

Sbohem. - Sbohem. -

Sbohem. - Sbohem. -

Hamnete.

Dej mi ruku.

Co... co vidíš?

Vidím tebe.

Velkého.

A velmi silného.

A vidím tě v Londýně, jak pracuješ se svým otcem.

V divadle?

V divadle.

Co budu dělat?

Co chceš dělat, Hamnete?

Musím být jedním z herců, co drží meč.

Meč?

Ano.

A budu se bodat s mečem toho druhého herce.

Ukaž mi to.

A pak ho požádám o souboj,

a všichni se budou dívat a budou zděšeni a ztratí rovnováhu.

A kdo vyhraje?

Já vyhraju, samozřejmě.

Samozřejmě, že vyhraješ.

Něco ji rozrušilo.

A co by to mohlo být?

Počasí.

Možná něco ve vzduchu.

Je lepší, když řekneš Joan, aby děti dnes zůstaly uvnitř.

Judith!

Judith?

Kde jsi?

Probuď se.

Pekařka mi řekla o své kočce a koťatech.

Musíme se na ně podívat.

Jsou osm hodin, Judith.

Osm hodin.

Musíme se uspěchat. Bude pršet.

Judith?

Jude?

Co se děje?

Co se děje, Judith?

Odpověz mi, Judith.

Judith, probuď se!

Prosím tě, Judith.

Judith!

Co se děje?

Judith.

Jak dlouho je v tomhle stavu?

Od té doby, co jsem se vrátil ze školy.

Dostala to.

Že ano?

Chytila mor.

Že ano, mami?

Jdi a přiveď svou babičku.

Je lepší, když přijde.

Hned!

Potřebujeme víc vody.

Rozdělejte oheň a ohřejte víc vody.

Potřebujeme teplou vodu.

Přineste víc vody. Všechno, co můžete.

Skořice... skořice zbavuje člověka nemoci.

Nemáme moc času.

Přinesli jsme to. Je to na stole na druhé straně.

Tvoje matka je tady, zlato.

Vezmi. Vypij to.

To je želatina z rozmarýnu a máty. Bude v pořádku.

Bude v pořádku.

Judith, zůstaň se mnou.

Tvoje matka je tady. Je to dobré.

Tvoje matka je tady.

Jdi. Potřebujeme rdesno, abychom mu dali do žaludku, abychom zahnali mor.

Můžeš mi trochu přinést?

Tvoje matka je tady. Je to dobré.

Judith, jsme tu všichni.

Zuzo. Raději jdi.

Mary, přines všechnu tu vodu, co máš.

Elizo, jdi a napiš svému bratrovi, a řekni mu, ať přijde.

Judith.

Otevři ústa, Judith.

Otevři ústa. Tvoje matka je tady.

Je to dobré.

Budeš v bezpečí.

Neotevřeš ústa? Vypij to.

Polkni to všechno. Tvoje matka je tady. Je to dobré.

Tvoje matka je tady. Je to dobré.

Dobře.

Agnes.

Agnes.

Udělala jsi všechno, co jsi mohla.

Nenechám ji odejít.

Babičko, měla jsi tři dcery a ony odešly?

Byly...

Byly jako Judith?

Ano.

Ann bylo sedm let.

A ty zbylé dvě byly jen kojenci.

Všechny měly horečku a třesavku, jako Judith.

Tvoje matka se snaží držet svou dceru.

Nepodaří se to.

Co je dáno, může být kdykoli vzato.

Nikdy nesmíme polevit v naší ostražitosti.

Nikdy nesmíme považovat za samozřejmé,

že srdce našich dětí buší.

A že dýchají.

Že chodí a mluví, a

se usmívají, hádají se a hrají si.

Nikdy nesmíme zapomenout na okamžik, že mohou odejít.

Judith.

Judith.

Nezlob se.

Bude v pořádku.

Ne.

Nebudu.

Bez tebe.

To je on.

Vidíš ho?

Dívá se na nás.

Požádám ho, aby vzal nás obě.

A odejdeme spolu.

Otoč se.

Otoč se.

Uděláš chybu.

Nemůže nás rozdělit.

Dýchej se mnou, Judith.

Dávám ti svůj život.

Bude v pořádku.

Dávám ti svůj život, Judith.

Budu statečný.

Budu statečný.

Budu statečný.

Budu statečný.

Budu statečný.

Budu statečný.

Budu statečný.

Co nejrychleji.

Hamnete.

Hamnete. Neměl bys tu být. Musím tě odvést do postele.

Mami!

Hamnete.

Mami!

Mami!

Mami!

Všechno.

Polkni to všechno.

Zlato.

Dobře.

Musíme se uspěchat.

Pojď.

Roste.

To sakra nestačí!

Kámen! Nahoře je kámen s dírou uprostřed.

Za jeho postelí, přines ho. Potřebuji ho.

A také... potřebuji sůl.

Sůl... Můžeš mi přinést sůl?

Tolik soli, kolik najdeš.

Co? To je... je to příliš horké.

Pálí to.

Pojď.

Tvoje matka je tady. Bude v pořádku.

Všechno bude v pořádku.

Všechno bude v pořádku.

Neboj se.

Neměl by ses bát.

Nestarej se o nic.

Tvoje matka je tady.

Je to dobré.

Tvoje matka je tady.

Podívej se na mě. Tvoje matka je tady.

Nikdy tě nenechám odejít.

Můj synu! Nikdy, nikdy tě nenechám odejít!

Mami! - Synku! -

Miluju tě.

Elizo. Odveď dítě z kuchyně.

Nech mě.

Nech mě být. - Zůstaňte tam. -

Nech mě.

Zlatíčko!

Hamnete!

Hamnete! Hamnete!

Hamnete. Musíš zůstat.

Prosím.

Hamnete, musíš zůstat s námi. Tvoje matka tě potřebuje!

Mami, prosím! - Prosím, Hamnete! -

Hamnet umírá, mami!

Nevidíš to?

Je příliš pozdě pro něj!

Prosím.

Hamnete.

Jsem takový.

Synku.

Tohle je...

Není tam dech.

Dělala jsem, co jsem mohla, synku!

Ztratila jsem ho.

Půjdu se podívat na Elizu. Nemůžu spát.

Vezmi si ji.

Ne, moje holčičko.

Vrátím ji.

Nech ji být.

Mami, odpusť mi. Je to moje vina.

Ne.

Není to tvoje vina, Judith.

Ale vyměnil si se mnou místo.

Oklamal ji.

Oklamal koho?

Smrt.

Judith.

Přišel pro mě, když jsem se vrátila, a vzal si jeho.

Už nikdy nikomu neříkej tato slova.

Přišla horečka pro tvého bratra a vzala si ho.

Chceš ho vidět?

Ano.

Pojď, můžeš se na něj podívat.

Je to on?

Ano.

Nevypadá jako on.

Ne.

To není on.

Není to on.

To není on.

Kdo?

Ne teď. Ještě není ráno.

A my ho pořádně nepřipravili.

Zpozdil jsem se?

To jsi ty? - Mami! -

To jsi ty?

Kde je?

Kde je?

To je můj syn.

Tady je můj syn.

To jsem neviděla.

Měl jsem mu věnovat více pozornosti.

Vždycky jsem si myslela, že mi vezmou ji, ale byl to on.

Jsem šílená. - Nemohl s ním nikdo nic dělat, aby ho zachránil. -

Udělala jsi všechno, co jsi mohla.

Samozřejmě, že jsi.

Ty jsi tu nebyla.

Vzala bych mu své srdce a dala mu ho.

Vzdala bych se svého života pro něj.

Vím to. - Aby ho nikdo nevzal. -

Vím to. - Ne, ty to nevíš. -

Ty to nevíš. Ty jsi tu nebyla.

Zemřel v boji.

Bojoval.

Agnes. - A on plakal... a plakal... a plakal. -

Pšššt! Pšššt. - A křičel bolestí. -

Neumlčuj mě.

Měl velký strach.

A ty jsi tu nebyla.

Opravdu jsem udělala všechno, co jsem mohla. - Vím, že jsi udělala. -

Opravdu jsem udělala všechno, co jsem mohla.

Udělala jsi všechno, co jsi mohla.

Všechno!

Všechno.

Agnes.

Agnes.

Pošlu zprávu, Agnes.

Pošle zprávu!

Komu? - Tobě. -

Jsem tady.

Myslel jsem to tak, že ti pošlu zprávu, až dorazím do Londýna.

Do Londýna?

Musím jít.

Jít? Jak můžeš odejít?

Svět se nemůže zastavit na místě.

Agnes.

V Londýně na mě čekají lidé.

Sezóna brzy začne a moje společnost z Kentu se může vrátit každým dnem.

Musím jít teď.

Teď?

Skupina cestovatelů odjíždí dnes a mají náhradního koně.

Postarej se o dívky a já...

Přestaň.

Jdi.

Jdi.

Jdi.

Až budu počítat hodiny, které měří čas,

a uvidím jasný den, jak se noří do temné noci,

až uvidím, že fialka vadne,

a černé vlasy se pokryjí bělavým odstínem,

až uvidím majestátní stromy zbavené listí,

které stínily stádu před teplem,

a letní zeleň slisovanou do snopů,

nesenou na rakvi s hrubým bílým vousem,

tehdy budu pochybovat o tvé kráse,

že i ty se poddáš zkáze času,

neboť sladkost a krása mizí,

a umírají rychle, jak všechno, co roste.

Nic neodolá kosě času, kromě tvého potomstva,

aby ho povzbudilo, až si tě vezme.

Přečetla bys to ještě jednou?

Ne.

Četla jsem to třikrát.

Nestačí to?

Otevřeme dárky? - Dárky z Londýna? -

Tohle je pro tebe, Jude.

Pro mě? - Ano. -

A tohle je pro tvou tetu. Pozor.

Děkuji.

Tohle je pro tebe, Agnes.

To je rubín, že ano?

Je to nejlepší, jaký jsem kdy viděla.

Všichni mluví o tom novém domě.

Je to největší ve Stratfordu.

Má mnoho pokojů.

Ztratíme se.

Klíč si musíš nechat ty, Zuzano.

Musíš se o dům dobře starat.

To je v pořádku, mami.

Ukázal vám Bartholomew nový dům?

Ano.

Líbil se vám?

Proč mi to neukážeš sám?

Bojíš se, že neodejdu?

Přestože Hamnet zemřel tady, v tomto domě.

Víš co? Neustále přemýšlím, kde je.

Nebo kam odešel.

Ať dělám cokoliv, přemýšlím, kde je.

Tím chci říct, že prostě nemohl zmizet.

Nebo jestli chce, abychom ho našli.

Musí být... někde.

Obávám se, že se zblázním, i když je to už rok.

Rok nic neznamená.

Rok nic neznamená, ale každá vteřina,

a každá minuta... a každý den.

Nikdy nepřestaneš ho hledat.

Odpusť mi, Agnes.

Odpustíš mi? - Co? -

Dovol mi poděkovat. - Jsi zajatcem toho místa. -

Jakého místa? - Těch míst v tvé hlavě. -

Pro tebe je teď reálnější než jakékoliv jiné místo,

ani smrt našeho dítěte

tě nemohla od něj odtrhnout.

Hamnet zemřel.

Strašlivou smrt.

A ty jsi s ním měla být.

Mohla ses s ním rozloučit.

Co vidíš?

Nic.

Nic?

Absolutně nic.

Musíš se vrátit do Londýna.

Nemusíš se trápit s námi.

Všichni jsme se bez tebe opravdu dobře.

Dříve to byla lež, ale teď to čas dokázal.

Miloval jsem tě kdysi.

Vážně, pane.

Přiměl jsi mě tomu věřit.

Neměl jsi mi věřit.

Protože ctnost nemůže chránit naši starou přirozenost, ale

Neměla jsi mi věřit.

Protože ctnost nemůže chránit naši starou přirozenost, ale budeme si ji užívat.

Nemiloval jsem tě.

Takže jsem naletěla na tvůj trik.

Jdi do kláštera.

Proč bys plodila hříšníky?

Já sám jsem docela upřímný, a přesto se mohu obvinit z věcí, pro které by bylo lepší,

Opakuj!

Jdi do kláštera.

Proč bys plodila hříšníky?

Já sám jsem docela upřímný - Opakuj. -

Já sám jsem docela upřímný... opakuj.

Já sám jsem docela upřímný, a přesto se mohu obvinit z věcí, pro které by bylo lepší, kdyby mě matka nikdy neporodila.

Opakuj.

Já...

sám jsem docela upřímný - Opakuj. -

Já sám jsem docela upřímný...

Já sám - Já sám -

docela upřímný,

a přesto se mohu obvinit z věcí, které

Opakuj.

a přesto se mohu obvinit z věcí, které - Opakuj! -

Já sám jsem docela upřímný, a přesto se mohu obvinit z věcí,

Ty jen opakuješ slova.

Já sám jsem docela upřímný,

a přesto se mohu obvinit z věcí, pro které by bylo lepší, kdyby mě matka nikdy neporodila.

Jsem příliš pyšný, zlomyslný, ambiciózní,

Mám tolik hříchů, že jich přesahuje má schopnost o nich přemýšlet,

nebo je představit, nebo na ně mít čas.

Co dělají lidé jako já, když se plazí mezi zemí a nebem?

Všichni jsme hnusní šmejdi.

Nikomu z nás nevěřte.

Jdi svou cestou do kláštera. Opakuj.

budu...

Být, či nebýt.

To je otázka.

Je ctítelnější pro mysl

snášet šípy a praky

zrádného osudu,

nebo

čelit

moři

utrpení a páchat na nich konec? Opakuj.

Ó, kdyby ty stromy vrátily mého syna, aby

ulevily bolesti mých žeber v hrudi.

Agnes?

Byla jsem ve městě, tak jsem si pomyslela, že vás navštívím.

Je mi velice líto, když slyším zprávu o Johnově smrti.

Jak se daří tvému muži?

Je hrozné ztratit otce.

Je v pořádku.

Je velmi zaneprázdněný. Připravuje frašku.

Jeho nová hra není fraška.

Je to tragédie.

Ale ty... ty jsi to věděla.

Všichni ve městě o tom mluví.

Varovala jsem tě před sňatkem s ním.

Nepředstírej, že ti na mně záleží.

Nejsi moje matka a nikdy jsi nebyla.

Dobrý den, Agnes.

Měsíce s námi nemluvil.

Jak to, že nám neřekl?

Neptáte se, co je v tom?

V čem?

Hra.

Hamletova tragédie.

Koho hledáte?

Williama Shakespeara.

Jeho rodina ze Stratfordu.

Jděte do patra. Bydlí v podkroví.

A proč bydlí muž, který vlastní největší dům ve Stratfordu, tady?

Chápu.

Myslel jsem,

myslel jsem, že on

Co mám dělat?

Udržuj srdce otevřené.

Kdo je tam? - Ne. Ty mi odpověz. -

Zastav se a ukaž se. - Ať žije král. -

Bernardo?

Pokud potkáš Horatia a Marcelluse,

moji strážní druzi, dej jim vědět, ať spěchají.

Myslím, že je slyším.

Zůstaň na místě!

Kdo je tam?

Znovu se dnes v noci objevilo to "něco"?

Nic jsem neviděl.

Říká Horatio, že je to naše výmysl. - O čem to mluví? -

A nedovolí, aby ho pohltilo přesvědčení, které by ho ovlivnilo,

ten strašný pohled, který jsme viděli dvakrát. - Co to má společného s mým synem? -

Pšššt! - Je velmi vystrašený. -

Posadíme se na chvíli. - Co? -

a znovu napadneme vaše uši

o existenci ducha.

Minulou noc...

když hvězda, kterou vidíme na západě, obíhala Polárku,

Duch! - Já a Marcellus, a hodiny odbily jednu. -

Mlč!

Přestaň mluvit!

Podívejte. Duch je tu znovu!

Ve stejné podobě jako mrtvý král.

Podívej, odchází.

To byl on. - Pšššt! -

Řekni mi důvod té přísné hlídky. - Je to Will. -

Pšššt!

To je hra. - Byl to Will, v podobě ducha. -

Náš poslední král, jehož podoba se nám nezjevila,

dokud se nám nyní neukázal, učinil odvážné rozhodnutí vést boj.

Statečný Hamlet,

jak jsme ho nazývali v této části světa,

zemřel. - Slyšela jsi to? -

Ano. - Řekl jeho jméno. -

Řekl jeho jméno.

Agnes! - Uhni mi. - Pšššt! -

Pšššt! - Will! -

Říká jeho jméno!

Pšššt! - Proboha, neupoutej na sebe pozornost! -

Proč použil jeho jméno? Zná ho?

Pokud mi radíte, dejme vědět

o tom, co jsme dnes viděli, malému princi.

Nesmíš se opovážit vyslovit jméno mého syna!

S tímto tichým duchem před námi bude mluvit,

ačkoliv náš milovaný bratr odešel, jeho památka

zůstala živá, a to se k nám hodí.

Moudrost stále bojuje s přírodou,

takže na něj myslíme s tou největší moudrostí smutku

a vzpomínáme na sebe s ním.

Znají jeho místo.

Nyní, můj bratranče, Hamlet - Počkej. -

To není hezké.

A můj syn.

Proč stále oblaka zakrývají tvou tvář?

Milý Hamlete, sundej ze sebe barvu noci.

Nehledej svého urozeného otce na zemi

navěky s rouškou přes své oční víčka.

Každý živý musí zemřít,

procházeje přirozeností k věčnosti.

Ano, paní, to je běžné.

Ale já mám víc než jen vzhled.

To jsou jen ozdoby a šat pro neštěstí,

ale trvání v útěše a její nadměrné užívání

je chování nevhodné tvrdohlavosti.

Je to smutek, který se nehodí pro muže,

a odhaluje vzpurnou vůli vůči nebeským zákonům.

Tohle...

Toto znečištěné tělo, kéž se rozplyne

do rosy! Ach, kdyby zákon Stvořitele nezakazoval sebevraždu!

Je to jen zanedbaná zahrada, kde rostou semena,

které se stávají obětí odporných a špinavých věcí v přírodě.

Mělo by to zajít až tak daleko?

Jen dva měsíce uplynuly od jeho smrti.

Ne, ne všechno... méně než dva měsíce.

Veliký král, byl ve srovnání s ním

tvůj otec jako Hyperion k satyrovi,

tvůj strýc jako Prométheus.

Kam mě to vedeš?

Mluv, nepřestanu, dokud neřeknu.

Jsem duch tvého otce,

odsouzený na určitou dobu bloudit v noci,

a přes den se postit v ohni.

Moje hodina se blíží, kdy se musím vydat

do těch bolestivých sírových plamenů.

Lítost nad tebou, ubohý stíne - Nech se mnou soucítit! -

Spíše pozorně poslouchej, co ti odhalím, pokud

jsi někdy miloval svého drahého otce.

Ale počkej, zdá se mi, že cítím ranní vánek.

Jeho falešný oheň začíná slábnout.

Synku.

Sbohem.

Sbohem.

Sbohem.

Pamatuj na mě.

Být či nebýt.

To je ta otázka.

Je ctihodnější pro mysl

snášet šípy a praky

zrádného osudu,

nebo

čelit

moři

utrpení a páchat na nich konec? Všechno.

Polkni to všechno.

To je otázka.

Je ctitelnější pro mysl snášet

šípy a praky zrádného osudu, nebo čelit moři utrpení a páchat na nich konec?

Smrt.

Spánek... nic víc.

A kdybychom řekli, že spánkem ukončíme bolesti srdce

a tisíce přirozených ran, které tělo snáší,

je to cíl, po kterém toužíme hluboce.

Zemřít...

Spát, možná snít... Ano, to je ten problém.

Ale jaké sny se nám mohou zdát v tom spánku smrti,

když se zbavíme tohoto smrtelného těla?

Je to úcta, která činí dlouhý život neštěstím.

Kdo by nesl potupně biče a urážky času,

a křivdy tyrana a arogantní pohrdání,

a bolesti opuštěné lásky, průtahy zákona

a nadutost těch, co mají moc, a opovržení, které snáší trpělivý od toho, kdo si ho nezaslouží,

kdyby si mohl sám ukončit život bodnutím?

Kdo by nesl břemena, utrpěl a potil se pod tíhou vyčerpávajícího života,

kdyby nebylo strachu z něčeho po smrti,

to neznámé místo, odkud se cestovatel nevrací,

což zrazuje vůli a nutí nás raději snášet naše stávající utrpení,

Jděte.

Jeden - Ne!

Zásah. Jasný zásah. Velmi jasný zásah.

Zkusme to znovu. - Počkej. Dej mi ten pohár. -

Další zásah. Co myslíš?

Vezmi si to teď.

Jak se daří královně?

Omdlela, když je viděla krvácet.

Ne, to je ten pohár!

Ten pohár.

Ach, můj drahý Hamlete, nalili mi jed.

Jaká ostuda!

Zavřete ty dveře!

Je tu zrádce, hledejte ho!

Je tady, Hamlete.

Zemřel jsi, Hamlete.

Žádný lék na světě ti nepomůže.

A nemáš víc než půl hodiny života.

Král je na vině.

A čepel je také otrávená!

Vezmi si to! Ty prokletý dánský vrah a cizoložníku!

Vypij ten pohár.

Tvůj otrávený drahokam je tady?

Dohon svou matku.

Umírám.

A ty budeš žít.

Oznámit můj případ a mou spravedlnost

těm, kdo s tebou nebyli spokojeni, jestli jsi mě někdy

nosil v srdci, odvrať se od rozkoší na nějaký čas,

a v tomto krutém světě popadni svůj bolestný dech,

abys pověděl můj příběh.

Jed mi plně pohlcuje duši.

A pak už jen ticho.

Překlad: Nizar Ezzeddine.

X: @NizarEzzeddine Facebook: nizar.ezz

Režie: Chloé Zhao.