Original subtitles

TENTO FILM SCHVÁLIL ANGEL GUILD Rostoucí komunita s více než 1 500 000 členy

PRAVDA a ZRADA

Drž krok, Salomone!

Kam vlastně jdeme?

Dáme si závod, kluci. Jedem!

Já vím, kam jdeme.

HANBURG, NĚMECKO, JARO 1941

No tak! Skákejte, bábovky.

Nemusíme to dělat.

To byl tvůj nápad.

Byl to skvělý nápad... zespoda.

Helmuth se bojí, že si zničí krásný účes.

Opatrně!

Dobře. Půjdu, když půjdeš i ty. Na tři.

- Jedna. - Hej, počkej, počkej!

Vy jste zatracenI zbabělci.

Nevidím tě skákat.

Dva!

Já jdu.

Nic to nebylo! Skákej, Rudi!

A sakra. Tři!

Skákejte, bábovky!

Do toho!

Helmuth! Helmuth!

Co jsem si myslel?

Helmuth! Helmuth! Helmuth! Helmuth!

Helmuth!

Jeden národ! Jedna Říše!

Jeden most...

Salomone! Pojedeš s námi pro Gerharda?

Nevím, kdy dorazí vlak?

V sobotu v půl sedmé.

Tak velký bratr se vrací.

Uvidím, jestli to stihnu.

Kluci, máte větší zpoždění.

Velké zpoždění? Vím, že máme zpoždění, ale ne větší.

Kde máš uniformu, Karle?

Je v čistírně, Rolfe.

Jako minulý týden? Poznamenej si to.

Čemu se směješ?

Ničemu.

Ničemu?

Tak mi řekni, jak moc se omlouváš,

že ses smál. Ničemu.

Proč nemluvíš se mnou, Rolfi?

Zmlkni.

Tvá holka mi chce říct, jak moc se omlouvá.

Omlouvám se.

Přesně tak, malá bábovko.

Nebudeš říkát mému kamarádovy bábovko.

Uhni.

Nahlásím tě, Karle! Slyšíš mě?!

Budeš toho litovat!

PODLE SKUTEČNÉHO PŘÍBĚHU

Zlato, je to hotové!

Pojdeš s námi?

Dobré ráno.

Jaká byla noční?

Vypadáš tak hezky.

Mami, prosím, neplivej na mě.

Dobré ráno, Hugo.

Dobré.

Dám ti je, až skončím.

Dneska je velký den, co?

Helmuthův první den v práci na radnici.

Co říkali?

Nejmladší úředník, kterého kdy přijali.

Nervózní?

Ani ne.

No, trochu asi jo, ale cítím se připravený.

Už jsi napsal své vlastenecké prohlášení?

Nikdy dřív nebylo Německo tak vlastenecké jako právě teď.

V této athénské době,

na úsvitu národně socialistického tisíciletí.

Prohleďte na neposkvrněné tváře lidí, jejich statnou postavu.

Snaživost, s jakou se chovají.

Plutokraté jsou pryč. Bohatstvím zkažená aristokracie.

Pryč jsou rozlehlá panství pokleslé buržoazie.

Čekají na vás.

Dnes stojí náš národ pevně a hrdě

na bedrech našeho vůdce, Adolfa Hitlera.

Když se zamyslíme nad podstatou předchozího tvrzení,

vyvstávají dvě otázky.

První, co nás povyšuje nad ostatní rozvinuté země,

a... druhý bod...

nebo... nebo otázka.

Jak jsme se dostali k tomuto významnému bodu v historii?

Odpověď na obě otázky je stejná.

Je to naše německá vytrvalost,

naše krev, naše přirozenost.

To bylo velmi dobré. A je ti šestnáct?

Ano, pane.

Velmi dobře.

Použijeme tvé prohlášení ve zpravodaji úřadu.

Co na to říkáš?

- To by bylo... - Perfektní!

Nech své poznámky u slečny Kluge.

Přepíše je na stroji.

No, mohl bych...

Vítej v horní administrativě.

Děkuji.

Tvé poznámky?

Teď hned?

To ty jsi ten talentovaný spisovatel, o kterém všichni mluví?

"Nejmladší úředník, kterého jsme kdy přijali."

To jsem slyšel.

Tak pojď.

To je tvůj stůl.

Ale dneska je potřeba tohle všechno zařadit a archivovat.

Říkáme tomu kobka. Tedy aspoň já.

Kde se vše ukládá do zapomnění.

To vzadu je pro stálé veřejné činitele a úředníky.

Tady je to pro státní zaměstnance a pracovníky ve službách.

Chronologicky.

Tam máme archivované kopie zakázané literatury.

Zamčeno z jasných důvodů.

A toto jsou aktualizace regionální i národní legislativy.

Je to celé řazeno podle abecedy.

A to jsou jen další administrativní záležitosti.

Na to přijdeš sám.

Vítej v horní administrativě.

Pouze oprávněný personál

- Heil Hitler. - Heil Hitler.

Dobré ráno, pane.

Tak to dopadlo, co?

Stále kouříš? Anna tě nedonutila skončit?

Donutila.

Víš, žena chce, abych s tím přestal. Je to dobrá Němka.

Vůdce nekouří, tak přestala kouřit.

Jsi ženatý?

Ptám se, jestli jsi ženatý, ale asi nejsem úplně upřímný.

Dnes ráno jsme přivedli tvou ženu.

Hilde, že? A vaše dcera. Jsou hned za rohem.

Za chvíli si popovídáme.

Ale to jsi věděl, že?

Že pokud tě chytíme, přivedeme i tvou rodinu.

Vyslechneme je.

Promyslel sis to,

když jsi plánoval svůj malý puč, že?

No, možná ne.

Proč na to vždycky zapomenou?

Nebudeme to protahovat, Alberte.

Kdo ti prodal ty zbraně?

Našel jsem je.

Gerharde!

Hele! Podívejte, kdo se konečně ukázal!

Proč jsi nebyl na nádraží?

Jak bylo ve Francii?

Pohoda. Procházky parkem. A skvělé jídlo.

Salomone, jdeš na dezert?

To si přece nenechám ujít, ne?

No jasně, že ne.

Takže, co si myslíš o Hugovi?

Jo, to jsem si myslel.

Máma ale vypadá šťastně, co?

Asi mají stále líbánky.

Udržíte tajemství?

Kde jsi to vzal?

Je to krátkovlnka.

Vím, co to je. Kde jsi ji sehnal?

"Le Marché Noir". Francouzský černý trh.

Hej. Ztiš to!

Tato věc má neuvěřitelný příjem.

Můžeš poslouchat zprávy odkudkoliv. Rusko, Holandsko, BBC.

Počkej, počkej. Vrať to.

Mendelssohn.

Jsem tebou překvapený.

Posloucháte zakázaného skladatele na nelegálním rádiu.

To je trestný čin.

Tak tohle... to už je něco.

Jo, zakázaná americká hudba. Úplně jiná liga.

No tak, vstávej.

Nemůžu...

No tak, bráško!

- To neumím. - To dokážeš.

- Hýbej nohama. - Nejsem jako...

Jo, dokážeš, no tak.

Tak jo!

Hej kluci.

Co je to za randál?

Tančili jsme.

Cože?

Víš, jen tak blbneme.

Aha.

Jo, no, už je pozdě a určitě vás ráno vaše matka oba

zatáhne do kostela, takže byste měli...

Pravda. Uložím ho.

A ty. Ty musíš jít. Je pozdě.

Jsem rád, že ses vrátil celý.

Já taky.

Uvidíme se v kostele.

Jo, budu tam.

Bez mě se moc nebavte.

Už jsem je dočetl.

Děkuju.

Dobrou, kluci.

Dobrou.

Klidek.

Heil Hitler.

Heil.

Jdeš pozdě. Je zákaz vycházení.

Bydlím tady.

Papíry, prosím.

Odkud jdeš?

Z Hammerbrooku.

Salomon Schwarz... Salomon?

Náboženské vyznání... Mormon? Co to je?

Církev.

Aha. Tady to je. Žid. Vidíš?

Matka je napůl Židovka. Je to tady.

...téměř nemožné rozpoznat pravdu

s Hitlerovou nacistickou propagandou,

která pravdu překrucuje k nepoznání.

To vedlo Winstona Churchilla k prohlášení:

"Naše statečné posádky bombardérů přinesou smrt a zkázu nad nacistické Německo.

Krveprolití v Evropě, sužované terorem gestapa,

nesmí zůstat bez odplaty."

Kolik dalších vašich sousedů bude zatčeno

na ulici za bílého dne bez zatykače,

aby už nikdy nebyli spatřeni?

Jak dlouho budete tolerovat bezostyšné ignorování pravdy?

Jak dlouho budete...

Slečny, rád vás vidím.

Elise, Anno.

Bratři a sestry, vítám vás zde v tento krásný den sabatu.

Pro dnešní návštěvníky, jmenuji se biskup Arthur Zander,

a budu vést dnešní bohoslužbu.

Heil Hitler.

Heil Hitler.

Naše úvodní hymna bude

"Dělej, co je správné, a nech následky přijít."

Poté nám bratr Lüdermann přednese modlitbu.

Co se stalo?

Nic. Spadl jsem.

Spadl jsi? Z čeho, z domu?

Později...

Jak to jde?

"Vážený vojíne Orbachu,

vím, že mluvím za celou naši obec,

když říkám, jak jsme hrdí na Vaši službu..."

To je dobré. To je nádhera.

A proto to děláš ty, ne já.

Co radnice? Jak jde nová práce?

Je skvělá! Skvělá. Díky za doporučení.

Biskupe, na slovíčko?

Jsi na dobré cestě, mladíku. Pamatuj si má slova.

Ano, Otto?

Toto je kostel. Žádné pozdravy rukou.

Není to politické shromáždění.

To chápu.

Má pravdu.

Víš, ono je to tak,

myslím si, že je důležité...

Tady máš.

Max. Max!

Co je k večeři?

Knedlíky.

Tady máš.

Můžu zítra po škole jít hrát fotbal?

No, zeptej se maminky.

- Ne, mluvili jsme o tom. - Prosím?

Ne. Ne, ne. Musíš se hodně učit.

Co jste dnes dělali s maminkou?

Šli jsme do zoo.

Do zoo?

A co jste viděli?

Viděli jsme lva. Měl obrovskou hřívu.

A dokonce jsme viděli vlka!

Tedy, nevím jestli to byl vlk nebo liška.

Místo aby lovili nebo honili svou kořist,

hrabou díry do sněhu a pak do nich skáčou,

aby se k ní dostali.

A víš, že skupině lvů se říká smečka?

No, páni.

A viděli jsme želvy. Dokonce jsme viděli...

Pojď. Max, vem si tašku. Pojď. Jdeme.

To nic.

Máš všechno?

Vše, co potřebuji.

Na cestu vlakem.

Díky, mami.

Ahoj. Mám tě ráda.

Jsme na tebe pyšní.

Drž se dál od problémů, ano?

Postarej se o tyhle dva zamilované.

Vezmu to.

Pojďme.

Je to práce nebo církevní činnost?

Pro církev.

Pojď, půjdeme do postele, fešáku.

Řekni dobrou noc tátovi.

- Dobrou noc, tati. - Dobrou noc.

Jak to jde v práci?

No, dobře.

Vypadá to, že moje vlastenecké prohlášení

zveřejní ve zpravodaji úřadu.

"Jsi na dobré cestě, mladíku. Pamatuj si má slova."

Židům vstup zakázán

Ignoruj to. Jdeme tam. Co nám udělá?

Ne, ty jdi dál.

Chceš být udán?! Nebuď blázen.

Salomone!

Jdi!

Náš 12. článek víry uvádí...

a můžeš si to tam přečíst se mnou, pokud chcete...

"Věříme v podřízenost králům, prezidentům,

vládcům, soudcům,

v poslušnost, úctu a dodržování zákonů."

Nezahrnuje to i našeho Vůdce

a současné zákony Říše?

Každý z nás se musí ptát sám sebe,

můžeme si vybírat, které z Božích zákonů budeme dodržovat?

Jen ty přikázání, která se nám hodí?

Ty, se kterými náhodou souhlasíme?

Já... já to nechápu.

"Miluj svého bližního jako sebe samého."

Ano.

Celý svůj život jsi přicházel do této kaple

a učil se o pokojné podstatě království.

O bratrství a laskavosti,

o lásce.

Nesmíme dopustit, aby se vše, co jsme se tady naučili se ztratilo kvůli tomu,

co se dnes ráno stalo venku.

Miluji svou zemi,

ale jsou důležitější věci než to.

Ale co máme dělat?

Děláme, co můžeme.

Židům vstup zakázán

Co čteš?

Thomas Mann.

Tohle nespálili, že?

Asi jim to uniklo.

Všichni jsou hodně rozrušení.

Ne všichni.

Myslím, že je to jen otázka času.

Mohl bych tě ukrýt.

S Hugem v domě by to bylo zajímavé.

Ne, někde jinde.

Já...

Jsem Němec.

Stejně jako ty.

Stejně jako Karl nebo Rudi.

Nebo biskup Zander.

Nikam nejdu.

Z Londýna vysílá BBC.

Pro naše německé posluchače, "Pravda".

Ne ta propaganda, kterou vám podsouvá

Lidový rozhlas.

A přímo od telegrafu,

přinášíme zprávu o nevyprovokovaném útoku

Hitlerových vojsk,

který si vyžádal životy 17 000 nevinných civilistů...

Pouze oprávněný personál

NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID

Otevřete ty dveře, hned!

Nemůžeme vždy čekat, že pochopíme,

proč se věci dějí tak, jak se dějí.

Aspoň zatím ne.

Lidé se dívají na naši malou kongregaci a myslí si...

že sympatizujeme s nepřítelem, což nemůže být dále od pravdy.

Proto se musíme vyhýbat i pouhému zdání zla.

Nikdy nenech nic otřást svou vírou.

Buď věrný svým přesvědčením

a Bůh tě použije k rozšíření svého království.

Dává to vůbec smysl?

Ano.

Dobře tedy. Nechám tě pokračovat v psaní.

Biskupe?

Mám hodně práce.

Nevadí, když si půjčim psací stroj?

Pryč

Pryč s

Pryč s Hitlerem...

Hej, kdo je tam dole?

Wolfgang Kohler z ropné společnosti...

žije v centru...

Znáte zemi bez svobody?

Zemi teroru a tyranie?

Ano, znáte ji, ale bojíte se o ní mluvit.

Toto je Německo. Hitlerovo Německo.

Svými bezohlednými teroristickými taktikami

z vás dělají bezduché loutky,

které plní jejich příkazy.

Nenechte si vzít svou svobodnou vůli,

nejcennější věc, kterou vlastníte.

Němci, povstaňte!

Rozhodněte se, než bude pozdě!

Kdo tam vede vaši kancelář?

Včera v noci jsem projel celý Hammerbrook.

Ano, během náletu.

Neviděl jsem ani jednoho z mužů, o které jsem dvakrát žádal.

A teď se dívám na malý červený leták, který nazývá Vůdce "velkým podvodníkem lidu".

Tak dnes večer, dobře. Heil Hitler.

Juliusi!

Podívej se, jak toto S, ostré S,

připomíná velké B, které bylo přepsáno písmenem P.

Je to americký nebo britský psací stroj.

A tady, koukni.

Malé písmeno T vždy přeskočí.

Vidíš, jak u "Hitler" dvakrát udeří.

To samé je tady dole a tady.

Je to otisk prstu.

…oklamáni frázemi svého autoritářského Vůdce.

Lež je lež, ať ji říká kolikrát chce,

že je pravda.

Postavíte se diktátorovi,

který brutálně napadá své demokratické sousedy?

A tím končí naše dnešní vysílání.

Poslouchejte zítra večer v 22 hodin další pravdu.

A do té doby V jako vítězství.

Udržíte tajemství?

Kde jsi to vzal?

Našel jsem to.

Prezentace sice nic moc, ale...

text se mi jeví jako skvělý.

Kde jsi to našel?

Ve svém psacím stroji.

Tak pojďte!

Jdeš?

Kam jdeme?

Je zákaz vycházení.

Víte, že Mendelssohn v 15 napsal první symfonii?

To vše vysvětluje.

Co děláš s těmi letáky?

Zbavuju se jich.

Do schránek, telefonních budek, nástěnky strany.

- Proč? - Neumím psát hudbu.

Zase ta hudba.

Byl jsem tam nahoře.

V jeho prázdném pokoji.

Co z něj zbylo.

Salomon chtěl být učitelem.

A ty letáky, které jsi našel v psacím stroji to vše změní?

Někdo najde to najde ve schránce.

Přečte si to. Nemůže na něj zapomenout.

Dá to někomu v práci,

ten to dá dalšímu

- a ten dalšímu. - A co pak?

A dost lidí si uvědomí, co se opravdu děje,

a povstanou.

Ukončí to.

Jsem pro.

Můžeme něco změnit.

Ne zbraněmi, ale... tímto.

Víš, co bude, když tě chytí.

Dělej, co je správné, a nech následky přijít.

Jo. Tu píseň mám rád.

Za Salomona.

Kolik jich chceš?

Nevím, tak 20.

Nechytí nás.

Dej mi 25.

Jděte.

Počkat, teď hned?

Jo, hned teď.

Myslels, že praštit Rolfiho byla sranda. Počkej, až zkusíš tohle.

Elli!

Dobré ráno!

Dobré.

Opatrně.

Nikdy nevíš, kdo tě sleduje.

Díky, já...

Teď je to oficiální.

Oficiální...

Tak co myslíš?

Myslím, že rychleji se tam dostaneme těmito ulicemi.

- Jo. - Chceš jít na Süder Street?

Cestou domů.

Jo.

Můžete si vzít kola.

A Karl může vzít tudy...

Ahoj, Karle.

Jdeš pozdě domů.

Jsi venku po zákazu vycházení.

Opravdu? Ztratil pojem o čase.

Co chceš, Rolfi?

Chci, abys mi řekl, kde jsi byl.

Chyťte ho, chyťte ho!

Držte ho.

Heil Hitler.

Hned se vrátím.

No tak, rychle, jdeme!

Ty běž tamhle!

Erwine!

Erwine! Pojď sem!

"Bratři a sestry.

Požádali mě, abych řekl pár slov o nalezení pokoje

skrze Ježíše Krista.

Takže... no...

Ježíš byl revolucionář.

Rádi si ho představujeme jako vždy laskavého,

milujícího a naplněného milostí.

A takový opravdu byl.

Ale Písmo říká, že byl plný milosti i pravdy.

Řekl, co bylo třeba říct.

Vstal, ale udělal to klidně.

Kde Barabáš bojoval meči, On bojoval slovy.

Byl odmítnut Římany i rabíny,

farizeji a saduceji,

dokonce i většinou těch, kteří ho znali.

A udělal, co bylo správné, a nechal následky přijít.

Nechť jsme naplněni milostí... a pravdou.

A až přijde čas, abychom povstali, povstaňme.

Ve jménu Ježíše, amen."

Amen!

Můžu si zase půjčit tvoje klíče?

Pomůžu ti.

Děkuju!

Helmuthe.

Tady, jednu jsi přehlédl.

Díky.

Radši si dávej pozor, kam šlapeš.

Určitě. Jasně.

Jé, paráda!

Jaký byl den v kanceláři?

Zajímavý.

Tak kam dnes večer?

Je změna plánu.

Musím ještě něco napsat.

Mějse, Helmuthe.

Tak zítra.

Jo, uvidíme se.

Kdo to byl?

Jen holka... no... kolegyně.

Jen holka?

Jaká holka?

Tvoje kolegyně?

Co je to kolegyně?

Vážně?

...stačí jen jeden malý paprsek světla

k odhalení jejich klamavosti.

Aby se dokázalo, že ačkoliv nacistická propaganda

je často zpracovávaná do posledního detailu,

téměř nikdy se ani v jednom bodě neshoduje s fakty.

Na závěr, bývalý zástupce Vůdce...

Odkud ho máš?

Ptal jsem se, odkud máš to rádio!

Chceš nás všechny zabít? O to jde?

Poslat matku do tábora? Vstaň.

Řekl jsem, vstaň!

Nevím, o co se snažíš, ty pitomče!

Chci, abys vypadl z domu.

Můžeš jít k babičce.

Je mi to úplně jedno.

A ani slovo tvé matce.

Je to jasné?

...on neustane, dokud své plány

na imperialistické světové ovládnutí nepřemění v činy.

Toto je BBC s naším vysíláním V jako vítězství.

Pro naše německé posluchače "Pravda",

ne propaganda, kterou vám podsouvá Hitler a jeho...

Co se stalo? Nechce mi to říct.

Podívej se na mě.

Trochu to štípe.

Vypadá to hůř, než to je.

Ano, volám, abych ověřila,

zda stále vlastníte Remingtona,

kterého jsme vám opravili...

Naše záznamy uvádějí, že naposledy 15. listopadu...

Helmuthe.

Jsi v pořádku?

Ano.

Viděla jsem, co bylo na tom papíře. Na tom červeném.

Máš ještě nějaký?

Ne.

Dobře.

Hitler ví, že mu začínáme vidět skrz prsty.

Potlačovatel svobodných národů,

vrah několika milionů.

Evropa utlačovaná terorem gestapa

nesmí zůstat bez odplaty.

Rozhodný čin vás může stále zachránit

i vaši zemi z propasti, do které vás Hitlerovy lži vedou.

Chcete tolerovat, aby vám odňali štěstí vašeho života

a aby vaše děti byly připraveny o nejkrásnější léta svého života?

Chcete tohle tolerovat?

Víš, co se mi na tobě líbí?

To, že jsi dnes snědla celou večeři.

I ty zelené fazolky.

To maminku těší.

Ještě jednou.

Ještě jednou? Dobře.

Víš, co se mi na tobě líbí? To, že jsi...

Pojďme.

Anne?

Max! ...

Lislo!

Lislo? Dýchej!

Lislo...

Je mi to líto…

Díky bohu, že Anne a Max jsou v pořádku.

Jo.

Jo, díky bohu.

Je mi to líto... promiňte.

Hitlerova falešná svatozář padla.

Jeho slova jsou jen bubliny, které se rozplynou ve vzduchu.

Vidíme toho malého muže takového, jaký je: Vražedný šarlatán.

P.S. Toto je kolující zpráva. Pošlete ji dál.

Helmuthe, jdeme.

Co?

Kdyby mě někdy chytili...

nikdy bych jim neprozradil vaše jména.

Já taky ne.

Všechno hodím na biskupa.

Mluvili jsme už o mém univerzitním profesorovi Schultzovi?

Z jednoho roku na univerzitě?

Jo, než jsem to vzdal.

Gottlieb Schultz.

Profesor světových dějin. Byl...

Otevřel mi oči, víš.

Poprvé z domova a náhle je svět mnohem větší.

Měl jsem první přítelkyni.

Claru?

Ano.

Jo, Schultz nepřednášel jen o národech a kulturách.

Vtíhl tě tam svými slovy.

Vzal nás s Clarou pod svá křídla.

Vlastně nás všechny.

A aniž bych to chtěl, naučil jsem se něco o životě.

O věrnosti a poctivosti...

...co znamená být dobrý člověk.

Tak jsem se rozhodl studovat francouzskou literaturu. Stát se básníkem.

A pak mi kamarád řekl, že Schultz celou dobu s mou holkou spal.

Co jsi udělal?

No já...

Vybil jsem se na kamarádovi, který mi to řekl.

Srazil jsem ho k zemi.

Za to, že ti řekl pravdu?

Jo. Za to, že mi řekl pravdu.

Přál sis nikdy to nevědět?

Pravdu?

Drahá Elli,

rád bych tě pozval o tomto víkendu na operu.

Hraje se opereta Franze Lehára "Giuditta",

která vždy potěší svým italským šarmem.

Dej mi prosím vědět, jestli bys měla o to zájem.

Tvoje společnost bude velmi vítána.

S pozdravem, Helmuth.

Takže máš rád operu?

Já... ji miluju.

Snažíš se mě pozvat na rande?

Ehm... jo.

Chci, abys...

mě v pátek vyzvedl tady.

Přesně v sedm.

To bylo nádherné.

Myslím si, že je to jedna z nejlepších oper Franze Lehara.

Kam jdeme?

Je to tady kousek.

Technicky je to opereta, ale je to...

Obzvlášť se mi líbila ta árie.

Jak se vlastně jmenovala?

"Ohnivý polibek mých rtů."

Ano, to je ona.

Bylo to hezké.

Ačkoli Jenny Lindová by to zvládla lépe, kdyby žila v době, kdy byla napsána.

Kdo je Jenny Lindová?

Byla jednou z nejznámějších sopranistek 19. století,

a oblíbenkyní Felixe Mendelssohna,

pro kterého napsala některé z jeho nejlepších árií.

Kdo je Felix Mendelssohn?

Žertuji! Vím, kdo Mendelssohn byl.

Dobře vědět, protože už ho nesmíme

poslouchat, protože byl Žid.

Každopádně...

Víš, kde se narodil?

Lehar?

Mendelssohn.

Netuším.

Právě tady.

- V Hamburku? - Ne, právě tady.

Tudy jsme šli.

Víš, kdo objednal tu pamětní desku?

Tohle mi určitě řekneš.

Nikdo jiný než Jenny Lindová.

Nejznámější sopranistka 19. století.

Jo, a více než dvacet let po jeho smrti ona...

Přestaň mluvit.

Raději mě odvez domů.

Začíná pršet.

Haló?

Citují zakázané autory.

Jaké?

Citovali Thomase Manna.

Pak je to Schiller. Má dokonce...

kde to je...

Jo, tady.

Cittuji: "Anglický voják nikdy neměl pocit,

že byl oklamán svými vlastními krajany,

jak tomu bylo u německého vojáka,

který vše, co přicházelo z toho zdroje, považoval za podvod a nesmysl."

Víš, odkud to je?

Ne.

Mein Kampf.

No jasně.

Proplétá Schillera, Thomase Manna a Vůdce.

Pro jistotu i trošku Shakespeara tam přidal.

Hamlet.

Je to docela geniální.

Takže intelektuál,

univerzitní profesor nebo něco podobného.

Nebo někdo, kdo má přístup k zakázané literatuře.

Vede se archiv. Kopie zakázaných knih. Kde?

V Berlíně.

Něco v této oblasti? Co radnice?

Podívám se na to hned v pondělí.

A myslíš, že--

Dobře, udělej to.

"‘To je mor dnešní doby,

když šílenci vedou slepé."

...ano, ano. Dobře...

Promiňte...

Ano...

Posaďte se.

potřebujeme aktuální informace o projektu...

Heinrich Mohns?

Heil Hitler!

Tady se archivují zakázané knihy?

Ano, to ano.

Ukažte je.

Pane, mohu vám pomoci?

Myslel jsem, že všechny informace budou...

Našel jsem to.

Kdo má klíče od této místnosti?

To jsi právě neřekl.

Chtěl jsem říct,

že nejsem jediný, kdo tam chodí.

Do archivu.

Kdo tam ještě chodí?

Do archivu?

Kde jsou zakázané knihy.

Tyto.

Jsi mrtvý.

Klid!

Pro koho děláš, co? Řekni, kdo to je.

Profil.

Podívej se na mě.

Jsi tvrdohlavý.

Ostříhat.

Je mi to líto.

Komu je kniha určena?

Mě.

Co, máš rád Shakespeara?

Vstaň.

Řekl jsem vstaň.

Proč máš nést veškerou vinu? Jsi jen poslíček.

Kdo to píše?

Já.

"Skutečně hanebný plán Vůdce

zaútočit na Sovětský svaz,

v rozporu se všemi dohodami

a navzdory paktu o neútočení..."

Ty jsi to psal?

Tady. Přečti mi to. Chci slyšet, jak to čteš.

...pokud to dokážeš.

"Stejně tak záludná a klamná

je i Hitlerova propagandistická kampaň."

Hlasitěji.

"Hitler a jeho přisluhovači však vědí,

že vás musí zbavit svobodné vůle,

aby z vás udělali poslušné,

bezpáteřní stvoření..."

"Hitler totiž ví, že začínáme viděť jeho pravou tvář,

utlačovatele svobodných národů.

Vraha milionů."

Našli to v domě jeho babičky.

Kde bydlel.

Nedokončil to.

- Co je? - Byl zatčen.

Já věděl, že se to stane.

Já... mám bratrance Basela, můžeme tam odjet,

můžeme jít do Švýcarska.

A co pak?

My utečeme... a víš, co udělají rodičům?

Všem?

Co udělají Helmuthovi?

Přechytračí je.

Znáš Helmutha.

Dodrží svůj slib.

Co mám říct rodičům?

Lži.

Nic jim neříkej.

Bude to v pořádku.

Byli jsme na tebe tvrdí. No, to už není potřeba, že?

Dobře.

Promluvíme si zítra.

Zkus si odpočinout.

Vstaň!

Prosím, Otče, dej mi sílu...

Vůdce chce mír...

Kousek Polska, Československa a kousek Francie.

Ne?

Můj přítel trpí schizofrenií.

Domnívá se, že je buď

Adolf Hitler nebo Winston Churchill.

Sám sobě je největším nepřítelem.

Jo...

Moji kolegové si myslí, že jsi měl pomocníka s roznášením těch letáků.

Měl jsi?

Nikdo jiný není.

Nejsem si jistý, jestli byli i další.

Vždycky jsou další.

Proč to dneska neodložíš?

A nech mě na něm dál dělat.

Ty děláš po svém, já po svém. Uvidíme, kdo vyhraje.

Mluvím vážně, ještě počkej.

Ne, bude to rychlé.

Říkam, kašli na to!

Dobře.

Potřebuji, abys pro mě něco udělal.

Proč?

Proč?

Protože... protože odvedli kamaráda.

Salomon. Salomon Schwarz.

Kvůli Židovi?

Ano... a kvůli pravdě.

Pravdě...

Tak mi vysvětli tu pravdu.

Jak jeden člověk stihne za jednu noc projít celý Hamburk?

Jak to stihnout šířit v Hammerbrooku, v Altoně

a nahoře v Eilbecku... a to všechno za jednu noc?

Jak to mám udělat?

Nemůžu být na dvou místech zároveň, že?

Vím, že ti někdo pomáhal.

Kdo to byl?

Nikdo.

Řekni mi pravdu.

- Není nikdo - Ne, ne.

Pravdu.

Pravdu?

Pokud nezastavíme Hitlera, zničí Německo.

Nikdo není v bezpečí.

Ani vy. Ani vaše rodina...

Nikdo.

Kdo byl s tebou?

Nikdo.

Kdo byl s tebou?

Nikdo.

Kdo byl s tebou?

Nikdo.

Tvoje matka, tvůj nevlastní otec.

Setkali jsme se s nimi...

Je dobrý člen strany a tvá matka ho podporuje,

a pochybuji, že by se do toho zapletla.

Ale nikdy nevíš.

Možná ji znovu přivedeme, pro jistotu.

Stále nikdo?

Ona nic neví!

Nepodezříval bych ji,

ale pak jsme našli tohle v jejích věcech.

Máš rád operu?

Je to napsané na tvém psacím stroji.

S tvým podpisem.

Ona nic neví.

Asi máš pravdu...

Ale Julius to zjistí, za to ručím.

Nemusíš mi říkat, kdo ti pomáhal.

Napiš jejich jména.

To je dobrý.

Nemusí to být dokonalé.

KARL HEINZ SCHNIBBE RUDI WOBBE

Je to zdrcující, že?

Tak oddaný věci, že jsi zranil ty, které miluješ nejvíc...

Měl jsi pravdu.

Nikdo není v bezpečí.

Ale to jsi věděl.

A stejně jsi to udělal.

Pošli tu dívku domů.

Na co čumíš?

Co se ti stalo?

Nedotýkat se.

Dostali jsme dopis od Gerharda.

Je v pořádku?

Je v pořádku.

Říká, že by měl být doma do léta...

a víš, tak to říkají i noviny.

V Rusku se to vyvíjí dobře.

Karl a Rudi?

Ne dobře.

VĚZNICE MOABIT BERLÍN, NĚMECKO

O ŠEST MĚSÍCŮ POZDĚJI

Srovnej se. Srovnej ho!

Zítra u soudu budeš v obleku a kravatě.

Vlasy uhlazené dozadu, vypadat reprezentativně. A...

přečteš tohle.

Nahlas. Posloucháme.

Já, Helmuth Hübener

vyjadřuji svou nejhlubší lítost

nad zrádnými činy, které jsem spáchal...

Musíš být přesvědčivější,

pokud chceš shovívavost u Hitlerova nejvyššího soudu.

Malé tajemství.

Měl jsem příjemný rozhovor se soudcem.

On nechce, aby to dopadlo nejhůř, víc než já jako tvůj obhájce.

Tady jde o tvůj život.

To je velezrada.

Je ti sotva sedmnáct.

Kdežto Karl, pan Schnibbe, má osmnáct.

Je dospělý.

A známý rváč,

napadal vůdce Hitlerjugend a tak dál.

Ty přečti toto prohlášení u soudu.

Dej do toho srdce.

Zachraň si kůži

a nech Karla Heinze nést následky.

Zkusíme to znovu, ano?

Od začátku.

Povstaňte.

Ctihodný předseda soudce Karl Engert,

předseda druhého senátu Lidového soudu,

zastupující našeho Vůdce, Adolfa Hitlera,

v případu: Helmuth Hübener,

Karl Heinz Schnibbe a Rudolf Wobbe.

Heil Hitler.

Heil Hitler.

Obvinění předložená soudu jsou:

příprava velezrady,

pomoc a podpora nepříteli za války,

poslouchání ilegálních zahraničních vysílání,

vydávání a šíření podvratných materiálů.

Obvinění nyní stojí před vámi,

v tento den, jedenáctého srpna roku 1942.

Sedněte si.

Čti to s citem.

Tohle jsou letáky, které psali a šířli obžalovaní.

Na psacím stroji ukradeném z jejich kostela.

Mormoni. To je zajímavé.

Tak věřící...

a přesto jste, obvinění z velezrady.

Přijde mi to ironické.

Dobře.

Mým cílem je zjistit, kdo vlastně skupinu podněcoval,

a jestli vůdcem nebyl skutečně

dospělý z té skupiny, Pan Schnibbe.

Nyní předvoláváme k výslechu

kriminálního komisaře Erwina Müssenera

ze Státní tajné policie v Hamburku.

Kolik těchto letáků bylo rozdáno?

Bylo jich dvacet devět různých letáků, které jsme našli, nebo nám byly předány.

Mnoho kopií z nich.

Ale nevíme přesně, kolik dalších zůstalo nesebráno.

Věříte, že jich bylo víc?

Ano.

Kolik?

Nevíme. Možná mnohem víc.

Musím říct, že obsah těchto letáků

byl velmi dobře napsaný. Velmi přesvědčivý.

Nikdo nečekal, že najdeme šestnáctiletého.

Přesvědčivý?

Říkáte, že slova šestnáctiletého chlapce mohla ovlivnit německý lid?

Říkám, že byla dobře napsaná.

Čekal jsem, univerzitního profesora, někoho staršího.

Ale máme tu někoho staršího:

Pan Schnibbe. Karl Heinz.

Karl Heinz Schnibbe

nebyl autorem těch letáků.

Našli jsme psací stroj, víme, že ho používal...

A není pravděpodobné, že byl tento mladík ovlivněn,

možná přesvědčen starším přítelem?

Pan Schnibbe je známý rváč?

Není to možné?

Komisaři?

Nevím. Promiňte?

- Nevím. - Nevíte?

Ptal jsem se, zda je to možné...

Jistě, je to možné.

To je vše.

Vaše ctihodnosti.

Můj klient připravil písemné doznání,

které velmi jasně dokazuje,

že byl do této "odbojové skupiny" vtažen

svým starším kamarádem, zde přítomným panem Schnibbe.

Přiveďte ho.

Já, Helmuth Hübener,

vyjadřuji svou nejhlubší lítost...

...vyjadřuji svou nejhlubší lítost...

že Německo následovalo šílence do války, kterou nemůže vyhrát.

Ne, ne, ne, ne. Toto je soudní síň. Obžalovaný má právo mluvit.

To je ale silné tvrzení.

Opravdu věříte, že Německo válku prohraje?

Rozhodně.

Ano.

A přesto jste před rokem napsal,

"Nikdy předtím nebylo Německo tak vlastenecké

jako právě teď, v této athénské době,

na úsvitu národně socialistického tisíciletí.

A jak jsme se dostali k tomuto významnému bodu v historii?"

Na zádech poražených.

Tak jsme se sem dostali.

Síla této říše je potřísněná krví nevinných.

V Polsku, ve Francii.

Budoucnost Německa leží zamrzlá a mrtvá na stepích Ruska,

aby Hitler mohl mít svůj životní prostor.

No ano, spojenci jsou pobouřeni naším životním prostorem, že?

Nikdy jste neslyšel o britském "imperialismu",

nebo o tom, čemu Američané říkají "Manifest Destiny"?

Jsou to pokrytci!

Je to přesně ten samý expanzionismus, kterého dosáhl náš Vůdce!

Co sis myslel, hochu?

Že napíšeš nějaký malý leták a svrhneš Říši?

Myslel jsem...

že napíšu Pravdu...

a ta svrhne Říši.

Říše se tvých malých papírků nebojí.

Tak proč tu jsme?

Je pohodlné obviňovat vítěze.

Právě proto Aristoteles řekl, že v době války

je "Pravda" první, co zmizí.

Myslíte Aischyla.

"Ve válce je "Pravda" první obětí."

Měl pravdu.

Hitler řekne cokoli, aby zakryl pravdu:

Že jeho touha po moci stála miliony životů!

Miliony životů. Každý Němec ví, že vyhráváme tuto válku.

Víte jen to, co vám Goebbels dovolí vědět!

Vím, že v mém soudu se budete chovat s respektem!

Váš soud? Nebo Hitlerův soud?

Můj soud! Vůdcův soud! Soud německého lidu!

Lid si zaslouží pravdu!

- Hitler se nezastaví před ničím! - "Pravda" je věrnost Vůdci...

Pošle Německo k čertu.

- Drž pusu! Usaďte ho! - ...aby dokončil zločiny, které začal!

Lid si zaslouží pravdu Ne jeho tvář!

- Odhalte ho, kým je. - Umlčte ho!

- Umlčte ho! - Bezohledný masový vrah!

Soud je přerušen. Rozsudek bude vynesen později.

Povstaňte.

Ve věci proti Helmuthu Hübenerovi,

Karl Heinz Schnibbeovi

a Rudolfu Wobbeovi

soud shledává všechny tři vinnými z velezrady

a z napomáhání nepříteli v době války.

Rudolf Wobbe.

Tímto jste odsouzen k pěti letům odnětí svobody.

Karl Heinz Schnibbe.

Tímto jste odsouzen k deseti letům odnětí svobody.

Helmuth Hübener.

Za vaše zločiny proti Říši...

je trestem smrt...

stětím hlavy.

Máte poslední slovo, obžalovaní?

Ano...

Nejsem vinný z žádného zločinu.

Zemřu, aniž bych udělal něco špatného...

Ale váš čas přijde.

Soudce bude souzen a pravda zvítězí.

Rudolf Wobbe, Karl Heinz Schnibbe,

pojďte.

Vy zůstaňte.

Jen chvilku... prosím.

Jednoho dne...

to skončí.

Vy budete žít...

abyste měli lepší život...

v lepším Německu.

Udělali jsme, co jsme měli.

Vzpomínejte na mě.

VĚZNICE PLÖTZENSEE BERLÍN, NĚMECKO

27. ŘÍJNA 1942

Měl bys vědět,

že toto bylo podáno tvím jménem.

Milost?

Byla zamítnuta.

Děkuji.

Doručíte mi to?

Prosím?

Matko,

až tohle budeš číst, už tu nebudu.

Nebojím se smrti.

Otec v nebi ví, že jsem neudělal nic špatného.

On bude tím pravým soudcem této věci...

Nejvíce lituji bolesti, kterou jsem způsobil těm, které miluji.

Modlím se, aby je Bůh ochránil a přivedl domů.

Prosím, vzpomínejte v dobrém.

A vězte, že vás miluji.

A že se zase uvidíme...

v tom lepším světě.

Dne 12. února 1943 byl Salomón Schwartz

převezen do Osvětimi, kde sdílel osud milionů,

kteří byli zavražděni během holokaustu.

Rudi Wobbe strávil zbytek války v pracovních táborech v Německu a Polsku.

2. června 1945 se vrátil do Hamburku a setkal se se svou rodinou.

Dva týdny před koncem války byl Karl Heinz Schnibbe propuštěn z vězení a nucen vstoupit do německé armády.

Byl zajat a následující čtyři roky strávil jako válečný zajatec v Rusku.

Karl a Rudi byli přátelé po celý zbytek života.

Helmuth Hübener byl nejmladším členem odboje v nacistickém Německu,

který byl odsouzen k smrti za to, že se postavil proti Hitlerovi.

Bylo mu 17 let.

"Někdy je největším aktem vzpoury prostě říkat pravdu."

Překlad: Claila

PRAVDA a ZRADA