Original subtitles

Ty vole, ahoj.

To byla rána, vole, viď.

Posaď se tady, dobře, jo?

Ti dobře?

Jo? Kde vypadá to?

Jak jsi se dlouho žel?

Dlouho. Dlouho.

Dlouho. Dlouho.

Dlouho.

Dneska bude prý dlouhý večer, říkal tady pán.

To je mně úplně jedno.

Cože? Že je mně to úplně jedno, jestli bude dlouhý nebo kráský, je mně to

úplně jedno.

My jsme se naposledy viděli.

Když jsi byl s tou slečnou volkou.

Naposledy. Já tě tak ráda vidím zase.

Ahoj.

No to je srandovní dneska. Hej ty!

Chlapečku nebo pane, nebo co jste? No já jsem vás slyšel. No to je super.

No to nejste první, kdo jsem směl.

Vy jste nějaká legrační věc.

No no, já nejsem jako legrační.

Jsem výjimečná.

Prosím.

Výjimečná.

Cože jste?

Výjimečná. Výjimečná.

Výjimečná. Ano.

To se nedivím.

Ano. Jen a jenom na zkoušku.

Já vás nikdy zkoušel? Ne.

Ani jenom na zkoušku.

Vy jste jenom na zkoušku. Ano.

Zkoušej si vás spíše muži nebo spíše ženy.

Váš mozek dali na výstavu.

Ale pořádají se výstavy. Ano. Ano,

ano. Kde vás je víc. Ano.

Víc takových exemplázů.

Oprty, vole, to musí být výstava.

Jsi smetný, jsi smetný, jsi?

Smetný jsi, jsi smetný, co?

Ti dochádzají slinky, co?

Jsi smetný, že?

No mám žížu, mám. Máš žížu, no? Ano, ano, ano. Ty děláš jako s tekutinou.

Já teda musím povědat, že úplně mám najradšej, keď večer přijdeš z domu

nadrbaný.

Já jsem vtedy tak, já dostanem úplně otvorená a potom se celá roztečím.

Ty budeš nějaká kurvička, víš?

Co? Zastokrát to povíš na druhý den, keď se vážíš, ano.

Že to je kurva, tebe.

Vám je jedno, jestli ten večer bude dlouhý nebo krátký. Mně by to jedno,

trvat třeba rok.

Dobře.

Vy prostě máte ča.

Ano. Nikam nespěcháte?

Ne, ne, kdepak.

Teď je čásek.

Řekněme, začátek zubra.

Klidně do...

Vydržíte stát?

Já vydržím tak stát pořád.

Dobře. Do vás to mám našít, aby to začalo.

Ne, poslyšte, můžu se na to zeptat? Prosím.

Proč jsem tady?

Já jsem si vás ptal.

Jakože na nějaký melouch, jo? Nebo co?

No já tak práci vám tady dám nějakou.

A co mám jako dělat vy, prase?

Jak se na vás dívám, vy mi nejste schopni nabídnout to, na co jsem

Jakože nemám jako patiční jako vybavení. No to nemáte teda.

Vy jste pro ženský.

Já jsem spíš pro ženy. Pro ženy, ale muži taky s vámi experimentují. Někdy

musím říct omylem. Omylem.

Když ke mně zavedli muže, tak musím říct ten vyváděl.

Ale já jsem si svoje odpracoval.

Já jsem ho nepustil, dokud nebylo prostě o toho.

Vy se dáte aplikovat i do muže.

No nám se aplikovat i na muže.

Jak říkám, potom je to spíš jakoby jogurt.

Sulacím.

Ty jsteš... Já tebe mám večeriští u nadrbany. No, no.

Pak si tě dám. No.

A ráno se zvážím a jsem na stratý.

Vítěz Niklovasu, Vítěz Niklovasu.

Vítěz Niklovasu. Alebo páreček, Vítěz Niklovasu.

Ty jsi nějaký obřívač věcí.

Já do tebe dám páreček a... Člověče, vy jste génius.

Jak vy tomu, za které rychle přijdete na stopu.

Chceš něco k jídlu?

K napití?

Ani to, to není, není, to není. Ale smrtkám někedy, smrtkám. Co to je

vole? Smrtím trošku někedy.

Někedy, lebo má nejvíc jistý, dobré.

Což je nějakej flek, jako jo?

Aj flek, mám aj platík, někedy květík, taky maličký květík dostane.

Ano, vzpomínám.

Někde to stává?

Tink, tink, tink, tink, tink, tink, nevadí.

Vím, ty vole, v tobě se pokřivají, aaa!

Mikrovodná trouba.

Tak to je můj neprijatel.

Nenávidím toto, co toto vymyslel, tuto picovinu. Prostým faktem.

Jakože už mám toho dost. Jakože takto, to je tak rýchlo. To je taká urychlena

patoto.

Co jsmeš na mě, vole? Já na to nemůžu.

Tak přijďte na presnice, přijďte.

Zrazu mám jedlo za 10 minut.

Pěkně, prdeli. Ako se když si to takto nebolo, si to vzpomínám.

Pane postižený, pani postižená, nebo... Jsou výstavy s váma. Ano.

A vás někdo jako chová, jako my jsme tady tyho chovatele.

Ne, nám chovat ne.

Tak vás pěstujou. Ne, ještě jsem na výstave, pane.

Ne, ne, ne.

Tam jsem byl na Pozneric.

Ve výstavě jako invalidník. A na Pozneric. A tam bylo obou strané

a já.

Obou strané kuličkové pero a vy, vole, jo? Ano, taky já.

Vy kamarádíte s kuličkovy perem, vole, jo? Ne, ne, kamarádím.

To vám jenom říkám jako zajímavost.

Nic, zbývá mi moje obligátní otázka, když tě pochčí uskoroduješ. Ano, ano.

Takže jsi jako ze železa?

No to ne.

Z plechu?

Takový to jiný.

Cože, vole?

Jiný, no.

Z jinýho plechu?

No.

Z poloplechu takový? No, no.

Tvrd plech takový? Ne,

z papíru to tam nikdy hned.

Z papíru těch nejelze udělat.

Ne, samozřejmě.

Já jsem na konu se do telefonu nepočkal.

Ale nebo bych to nešel.

Nechle toho.

Nevejdeš se do telefonu? Nevejdu tu právě. Jseš velkej.

No, na telefonu nebo bych to ano.

Já jsem to učpál, ale oni mi říkali, ani na tohle nejsou dobrý. Tak tě hořím

ve prvlat.

Já bych se na výstavě aspoň, až to mu dají lidi, až je tam po toho, pana

Franciska rozhubat a mi dají laje.

Vole, jaký nerezumím, ani slovo.

Ty chceš, vole, něco mezi perem a něčím, co se dá hodit do vlaku, ale ucme to

budku? Jo.

Když tě hodím ze třetího patra, vole, rozbiješ se dole.

Jo?

Do moře.

Když tě hodím do moře, nebo když...

A nikdo mi neuvěří, že jsem nesmusoval.

Ještě hodím do vody. Jdou s tebou dělat žabky? Ano, ale nejdou tak

porádné, jako jdou větši.

Větši.

Malí jenom malí.

Jenom malí jebky jdou, jsou větší, jdou větší.

Ale ne...

Hod mě do fontány ty trévy a splním se ti prání.

Já tě hodím do fontány, vole. Do fontány ty trévy a splním se ti prání. A já

chtěch se podívat zříma.

Já na tom pořád budu mluvit.

Ty jsi, vole, nějaká, vole, vzdatá rybka po mrtvici, vole, nebo co?

Já jsem jinícího radění.

Já ti, vole, nerozumím. Já jsem jinacího ražení než Zlatá Hrůna.

Jinacího ražení než Zlatá Hrůna.

Splníš přání, když se hodím do fontány.

No, mám tady například na zádech 1937.

Já ti, vole, nerozumím. Tady mám na zádech na plánu 1967.

Dobře, 1967.

Tady mám to číslo.

Ty závodník! Ty jsi

závodník!

A proč by kurva byli závodníci na výstavě, vole?

Můžu jenom poprosit, až ho hodíte do fontány vytrévy, hodili byste mě do

slušovy.

Co házím do fontány, ty vole šavle, vole?

Ano.

Mince! No jo.

Koruna!

Marka!

Kulatá mince, z roku 1967.

Ano. Ano.

Numismatický omyl.

No, to dá se dít.

Desetik koruna.

To není pravda.

Padesátník? Co?

Dvou koruna.

Při koruna. Při koruna.

Při koruna. Při koruna.

Při koruna.

Při

koruna.

Padesáti koruna. No ne právě padesáti koruna.

Právě že ne padesáti koruna.

Kdyby padesáti koruna, tak se bych chtěl napustit třeba, tak až jim jenom

povícala.

Je to opatrně, víš.

Co seš kurva za minci, vole, víc jich není.

No právě, že jsem právě jenom taková pokusná hříčka.

Ty jsi pokusná mint?

Žetónek takovej. No, no, žetónek, no.

Kobovej jako mince.

Tak kurva seš mince.

No, když jsem?

25 haléř.

Ne, to ne, to ne, to ne.

Když jsem řekl, že těch něco jsou. Neřekl právě, to neřekl jsem právě.

40 korunů si třeba neřekl.

Ty jsi 40 korunů? Nejsem. Tak jdi do prdele.

Ani nejsem.

50 korun.

Jseš prvorepubliková mince.

Jo, zrku 19, 70.

Dělá on mě vizíuna.

Jseš pamětní jako medailé. To není, jak zjistuje.

No, no.

Řekneme 5 koruna, to nejste.

10 koruna.

Koruna. Dobře, takže seš dvaceti koruna, vole.

Dvě dvojkoruny, vole, tři koruny a dva padíky, ty vole.

Já jsem ti na stopě, ty vole, nepustím tě, nechcem se zaklout.

Haléř!

50 korun. Ne, to už jsi říkal, nebude to mě 50 koruna. Prostě nebude, jak chtěl

jsem. Ne, nebude, nebude. 20 koruna. Já jsem si to celý život bejt 50 koruna.

Jsem jenom její pustitěná sestra.

Sestra 50 koruny. No.

5 koruna. Nedonušená 50 koruna.

Nedonušená 5 koruna, vole, ještě koruna.

Nedonušená 50 koruna.

Přerozkla rovnou 20 koruna. Medaile, vole.

s číslem 80.

Medaile s číslem pana Orel.

37, nevím, vole.

Jako třiceti koruna?

Ty třetí koruna, vole, není, vole.

No, teď o tom to bylo, ne?

Poslouchej, tebe musím teď konec řešit, odešlám na ty dva, vole.

Tebe, ožeru se sem doma. Dáš se zapálit?

Ano, samozřejmě.

Ať jsi to zkúšal, no.

Ať jsi to zkúšal. Ale věřte, je to ráda, že to jakože standardně vrají moje

cesternice a bratranci a cestry a bratě, že tam mají taky švělé jaké věci, já

nevím co.

A ty máš, že vodka, vodka, vodka, jem.

Já vlastně ani nevím, jaký je ten standardný zvivot.

Že mám taky nestandardný zvivot, kvůli těbe, víš. No potom jakože v podstatě

si na ně... Už do tebe dám boty, spravíš je?

Spravím, ano.

Je pravda, že z těch vod potom napachne. A ta klobása, ta potom už nedá je. Co

to je?

Ty jsi, vole, skříň na zrádlo.

Dál bych se to tak povedať, ano. Fajn.

Tak fajn, ale jako se musím povedať, že ještě... Máš dva dne.

Mám, ano.

Aha, vole, aha.

Rozumím. No, no. A je to bězima. Je.

Ledička!

To je pro chlapi. Pro ženský. Pro ženský, no. Pro ženský. Chlapi jako na

jdou. Když si tě já nandám.

Teď tady?

No ne.

Potáž mu, abych si teď se nandal potom.

Můžu s tebou dít auto?

Já myslím, že můžete a budete v Brně za deset minut.

Protože já jsem opravdu turbo.

Ty vydržíš stát strašně dlouho. To znamená, že ty jsi nějaký strom.

Ne. Kdo ví?

Takže ne.

Nejvíc, vole. No ale teď jsem se půl roku kamarádil s králíkem.

Ty jsi se kamarádil s králíkem?

Jo, kamarádil jsem se s králíkem, ale přišla matka a říkala dětem...

Přijde strelida Pelehrimova, no, ten naši kamarád by skončil.

No, to nestálo jako zadeč, protože my jsme se čelkem toho neměli co říct. On

jako, já... Tyhle dneska nechali vyhlásit, jsou otevřený vrata, volené.

to právě, kdyby jsme nechali otevřený vrata, tak to by nebylo králí pro to, že

čelka Pelehrimova by to nešla.

Ale takhle ti to řeknu. Já jsem se jednou dokonce šest měsíců a

dva týdny jsem se kamarádil s kancem.

Jsi nějaký moje zvířetný prostitut, vole, nebo?

Přesně ji řečeno s jednou jeho půlkou.

Krávo, vole, co ty ty koruna, vole, letička, a ty spunkou kance?

Až dvěma tryskama.

Takže ty jsi takový zrádelník, takový, jakoby, králík.

Neboť malá zák, vole.

Žádný mu to teda.

Nějaká ženská, tady v stále, tě má.

Ne.

Jako, jestli se potřebujete domluvit, máte nějaký problémy, jako, chápu, že

mateřství není složitě jednoduchá věc, tak můžu rychle nějak pomoct, no, ale

nerad bych to dělal jako čas, no.

Ač se to přijde uchybný.

Jseš na šrouby.

Promiň, jako, jak to teď myslíte?

Jsi připrobovaný.

Jo, takhle, ne.

Normálně, jenom jsem tak jako... Ty jsi jako vole u ženských, jako protivole,

aby voma rodili, voma rodili, otěhotnili.

Já myslím, že kdyby mě měly ženy aplikované, tak rozhodně nemůžu

Ať přede mě tam nic neprojde.

Když se klokut projde, já to rychle vyndám.

Všim, nezapínejte to na desíc, kupa, až pak to vyndám i s plícema.

Ty jako vcucáváš věci do sebe.

No tak je to takový jako... Na desíců i s plícema. No.

Seš, vole, vím. Když si mě dáte na patnáctku a k vás obrátím důrh.

Počkej, vole.

Vím.

Stáváš tekutinu. No samozřejmě, no.

To jsi jako odstávačka.

Odstávačka. Tam na mě, to jako, co za mě chodíte, takový manle, ty manle.

Ty seš turbo -odsávačka nějaká. To si piště jsem turbo, já jsem Rolls -Royce

mezi odsávačky.

Odsaješ tyhle všechno?

Odsaju všechno, no samozřejmě.

Počkej, vole.

Myslím, že chcete, odsaju i vás, ale můžete si přivízt ještě tři kamarády.

Jste šli po cukce, jako.

Vám bych udělala i lipotukty.

Když do tebe dám ruku.

No, tak se pokazím.

Jsi na elektriku?

Na elektriku, samozřejmě, no.

Odstávačka Turboroyce na elektriku. Dám do tebe ruku, pokazím tě. Když do tebe

strčím jazyk.

Tak nebudete třeba šest let slinit, podle mě.

Ty vole, co jsi?

Turbo odstávač. Já nejsem mezi odstávačkama.

Pro čtyři.

Pro čtyři. No jako, myslím, že to je pro vaše kamarády. Vy můžete přijít ve

čtyřech, jinak samotně se věnuju vždycky jenom galantně své zákaznice.

Dobrý den, Karolínko.

Já si vás teď vcucnu.

Já si vás zase přichytím.

A ona říká, bůh, bude to bolet.

Bude to bolet? No, ona se furt bojí, bude to bolet, jo.

Budu spokojená.

Bude to hotový, rychle, jo. To je furt ona.

Proč mi to říkáš?

Vlastně to říká vždycky ona, že jo.

Bude to bolet?

Bůh se mnou!

Teď mi napovídáš.

Bůh, vole.

Buchar.

Buchčička taková.

Sladionka. Takhle, rozhodně mě nenasledujte na buchčičky.

A myslím, že Buchar zase by vám ten jazyk rozstřídkal, kdybyste je neslenil

nikdy.

Jstež jako francouzák.

Jo, jsem francouzské výroby.

Francouz, takže l 'machine, taková.

Ne, normální stroj francouzské výroby.

Takže l 'apparate de France.

L 'apparate de France, jo.

Prostě francouzská mašina, ale je vám to k níčemu, prostě jako já jsem vyrobený

ve Francii. Já dělám ve Slušovici.

Co tam v Leku 2 děláš?

Svoji práci, blbečku.

Odsáváš, vole, ve slušovici. Ve slušovici, samozřejmě, Karolinku.

Spáju, že jo.

Z koho? A jedna jítku seru, to je kráva.

Ty

jsi

totiž jako... Jako doktor v pínářadí.

Jako aparát doktor tě používá.

Mě doktor... Ne, vole, doktor tě má.

Nemá mě doktor.

Má tě Jitka.

Jitka mě taky nemá. Jitka je kráva, já s ní nebudu spolupracovat.

Ještě to Karolínka.

To je palečku kráva.

Počkej, vole!

Ten mlékostroj takovej. No!

Dojící... Dojící... Dojící... Dojící... Dojící...