Original subtitles

ŠPLOUCHÁNÍ VODY

VAJK:Janku! Pojď za mnou.

Tak se předveď. Ukaž, jak držíš ten luk.

Tětivu dál, zasáhne tě do obličeje.

Ramena spusť trochu níž.

Nikdy nemiř na cíl rukou, ani očima.

Hlavou.

-Janku, prosila jsem tě, aby sis nehrál s tím lukem.

-Jen pokračuj.

-Pojďte.

ZVON

VAJK:Už jedou! Všichni do zbraně! Zavolej ostatní. Dělejte, pohyb!

Všichni k bráně. Dělejte! Pohyb! STRÁŽ:Všichni do zbraně!

-Musíte pryč. Dobře se ukryjte.

Ať se děje cokoliv, uděláte, co řekne matka!

-Já zůstanu s tebou. -Janku!

Otevřete tu bránu! ONA:Rychle!

-Tvým úkolem teď je přežít.

Přines mi palaš a pak dělej, co ti matka řekne. Utíkej!

Nic se vám nestane. Dobře to dopadne.

Tak už otevřete!

MUŽ:Otevřete! VAJK:Rychle je pusťte dovnitř!

A teď se schovej. -Tati!-Otevřete!

STRÁŽ:Nemůžeme!VAJK:Otevřít! -Všechny nás pobijí. -Uhni!

Rychle dovnitř! Všichni! Pohyb!

ŽENA:Pomoc! MUŽ:Zavřete bránu!

VAJK:Braňte se!

SLUHA:Honem. -Pusť mě!

-Janku! -Pusť mě.

-Zůstaň. A buď zticha. -Musím tam jít.

-Janku. Janku! Synáčku!

-Örzse! Vydrž!

Örzse!

ÖRZSE:Vajku! Vajku!

Vajku! Vajku!

Néé!

VAJK:Janku... Janku...

VRČENÍ

KŇUČENÍ

-Proč jsi to udělal?

-Ty se ptáš?

-Pomohla bych si sama. -Kdybych nezasáhl, roztrhal by tě.

-Teď si ho můžeš nechat.

-Pomůžeš mi zpátky na hrad?

Jsem János Hunyadi. -Vím, kdo jsi.

Každá dívka tě zná. Jsi kumpán mého bratra.

-Mihóova sestra? Malá Szilágyiová?

Co tu hledáš? -Jsem tu s královninou družinou.

-Alžběto...

Tys tady také? -Našel jsem ji v lese.

-Ty jsi šel na lov? Tento den je pro mého otce důležitý.

-Přinesl jsem něco na královu počest.

Ale mělo to být pro tebe, moje milá.

BRANKOVIČ:Hej, Janku!

Ten vlk patří mně, zabil jsi ho na srbské půdě. Pojď sem.

-Ale já ho dal tvé dceři.

-Jak to vypadáš? Umyj se a obleč, přijíždí uherský král, tvůj král.

-Zikmund už je tady? -Ne, jen královna.

Král mešká, jako obvykle. Určitě se šmajchluje se svými děvkami.

-Otče! -Promiň, dcero.

Poslyš, Janku, dnešní večer je pro mě důležitý.

Pokud krále rozhněváš, už sem nevkročíš.

Pozor na to, co děláš. -Bude hodný.

Že budeš hodný, viď?

ILOCKÝ:Alžběto!

Je jako malé štěně. Pořád se za ní honím.

Alžběta Szilágyiová je moje nevěsta.

-Jaká škoda. -Říkám, drahému Mikulášovi,

že tyhle věci se nemají uspěchat.

-Kdes byla? -Venku na lovu.

-Pořád nevíš, co se sluší a patří? -Nejsem tvoje, Mikuláši.

Ještě ne.

Veličenstvo...

KATEŘINA:Meškáme. CELJSKY:Zpoždění jsem plánoval.

Budeme se teď ukazovat spolu, a až děti král omrzí, odjedete.

-Co nás jednou vynechat z tvých špinavých plánů?

-Dělej sestře společnost. Chci o ní vědět vše. I o křupanovi Hunyadim.

-Sestru nech být. -Prostě udělej, o co tě žádám.

Veličenstvo... -Přisedni si, Celjský.

Ptám se našeho milého Brankoviče,

jaké má plány se svou mladší dcerou.

Kolem takové krásné květinky určitě bzučí mnoho čmeláků.

Postaral ses už o budoucnost své dcery, Brankoviči?

Mohla by se stát jednou z dvorních dam královny.

-Moc dobrý nápad, Veličenstvo.

-Komorné si vybírám sama. Ty si vybíráš děvky.

-O Maru nechci přijít, chci ji mít u sebe.

Se vším mi pomáhá. Nemůžu ji poslat ke dvoru.

-Jdeme.

-Už zase ty? -Je tedy pravda, že jsi namyšlený.

Zato dobře tančíš.

Nebude Mara žárlit?

-Určitě ne tolik jako Ilocký.

Zasloužila by sis lepšího.

-Také si myslím. -Nebo se pletu, a on je ten pravý.

-Omluvte mě.

-Co je to? -Toho si nevšímej.

-Kdo je to?-Turecký tlumočník. -O čem mluví?-To nevím.

S Turky to nikdy nevěští nic dobrého.

ILOCKÝ:Blahopřeji. MIHO:Já se samozřejmě připojuji.

-To je nádherná zpráva, Kateřino.

MIHO:Připijme si.

Ale kde je otec? Kde je náš drahý hrabě Ulrich?

-Celjský? Leze do královy prdele. -Ulrich je dobrý člověk.

Jednoho dne povede celou říši. A bude dobrým otcem.

-Jde na mě spaní. -Chtěl bys jít raději tančit?

Máš pocit, že si můžeš vzít cokoliv?

Uslyší nás. -Nikdo nás neuslyší.

-To nemůžeme. -Proč ne? Protože nejsem urozený?

Protože se neprovdáš za někoho, jako jsem já?

-Ty přece, víš, jak moc tě miluji. -Jednou budu někdo, Maro.

To ti slibuju.

Tvůj otec bude ještě rád, že mě vidí po tvém boku.

-Jsi blázen. -Za to můžeš ty.

Když jsem k vám přišel, byl jsem při smyslech.

-Jdi ty. Vždy jsi byl blázen.

Ale tradice nezakazuje, abych se provdala za blázna.

Naopak, stává se to docela často.

-Lásko...

STRÁŽ:Vojáci! Všichni nástup!

-Co se stalo?

-Vojáci, nástup!

ZIKMUND:Kde je Brankovič? -Snaží se shromáždit vojáky.

-Jak se to mohlo stát? -Netuším.

-Pokud hrad Golubac dobyli Turci, Brankovič mi má co vysvětlovat.

-Nějaký hloupý velitel hradu za pár set zlatých otevřel bránu.

-A náhodou se kolem potloukal turecký regiment? Nejsem pitomec.

Kolik máme vojáků? -Pár stovek, Veličenstvo.

-Dost, abychom získali hrad zpět? -Stojí na nedobytné skále.

Potřebujeme víc lidí a obléhací stroje.

-Na galéře Rozgonyiové přeplavíme řeku.

Hrad dobudeme jediným útokem. Pak už si na to ani nevzpomeneš.

-Okamžitě mi najdi Brankoviče. Na tomhle jsme se nedohodli.

Pošli posla k Rozgonyiové.

Její bandérie překročí Dunaj a vylodí se u Golubacu. Jeden útok!

-Nejdřív vyšleme zvědy. -Kdo si myslíš, že jsi?

Nestrkej nos tam, kam nemáš. Co tu vůbec pohledáváš?

-A ty? Kdo si myslíš, že jsi ty? -Ulrich Celjský. Uherský baron.

-Nejsi voják. Ale já ano. Něco se mi tu nezdá.

Veličenstvo, nechte vyslat zvědy. -Máme válečnou poradu.

Tady nemáš být.-Vezměte mě. -Dost, chlapče!-Vezměte mě!

-Ty teď sloužíš Brankovičovi, ne? -Jsem uherský šlechtic. Půjdu.

-Tak dobrá. Teď se vrať ke svým druhům.

-Zpět k věci. -Veličenstvo, ten muž má pravdu.

-Prokrista! -Vyrazíme za svítání.

Doufám, že ses nemýlil, Celjský.

-Janku!

-Dlouho jsem na to čekal. -Na boj, nebo na mé objetí?

-Co myslíš? -Radši neodpovídej. Buď opatrný.

-Vrátím se a odvedu si tě nadobro.

Zatím si vezmi toto.

-Dáš mi to, až se vrátíš.

Do té doby ať chrání tebe.

KAMONYAI:Loďstvo Rozgonyiové je připravené, Veličenstvo.

CECILIE:Tohle odnes. ALŽBĚTA:Paní Cecilie!

Jsem Alžběta Szilágyiová. -Na formality teď nemám čas.

Proč jsi tady? -Chci s vámi na loď. -Boj není pro šlechtičny.

Kde je seznam?

Odneste to všechno na loď, pospěšte si.

-Budu stejně užitečná jako muž. -Na tohle nemám čas.

-Vy jste také žena. A šlechtična. Aspoň to se mnou zkuste.

-Jsi jako můj stín. Jestli zemřeš, bude to jen tvá vina.

MIHO:Klid, sestřičko. Zachovej klid.

Je to tvoje nevěsta, no tak.

-Mám 300 mužů, otče. -K čemu?

-Vyrazíme okamžitě ke Golubacu! Pomoci Maďarům.

-Nikam nepůjdeme. -Volal jsi mě, otče?

-Nechte nás o samotě? -Ale otče! -Štěpáne, prosím tě.

Drahá Maro, posaď se.

Dceruško, naše země a národ jsou ve velkém nebezpečí.

Výzvy osudu bývají někdy těžké a těžká bývají i rozhodnutí.

A věř mi, že ti přeji to, co by přál svému dítěti každý otec.

Abys byla šťastná. -Já nejsem jako ty.

Pro mě bohatství nic neznamená.

Všechny ty hrady, služebnictvo, půda, šaty, hostiny.

Bude-li třeba, zřeknu se titulů, hodností a dědictví, jen když...

-Jen když co?

-Dovol mi provdat se za Hunyadiho.

-Jsi naivnější, než jsem si myslel. -Co?

-Zapomeň na Hunyadiho.

Dobře mě poslouchej, dcero.

Turci si podrobí Maďary.

Za pět, deset nebo padesát let, to je jisté.

A naše země zůstane chudá, zubožená, mezi dvěma říšemi zahyne.

Zmizí navždy, a bude srovnána se zemí.

Cena za to, aby Murad neprolil srbskou krev, je strašná, obrovská.

-Golubac.To je ta cena?

Zradil jsi naše přátele, prodal jsi Golubac Turkům.

-Mluvíš hlouposti.

Zradil? Pustil jsem Turky přes srbské území.

A udělám to znovu, abych zachránil svůj lid.

Proč máme my, Srbové, všichni zahynout při obraně Maďarů?

Je tu něco horšího, s čím se ti musím svěřit.

-O co jde?

Řekni.

-Maro...

Pověz mi, jsi připravená sloužit svému lidu?

-Ano. Jako vždy.

-I za cenu svého štěstí? -Zajisté.

-Položila bys za svůj lid i život? -To přece dobře víš.

-Jsem na tebe pyšný, dceruško.

-Řekni mi, otče, co mám udělat. Já to udělám.

-Maro,

staneš se sultánovou ženou.

-Prosím? -Nemáme jinou možnost.

-Je-li to tvoje přání... -Ne, dceruško.

Kdybych nemusel, věř, že bych tě nikdy nikomu nedal.

Ale Turci si tě žádají.

VOJÁK:Po-zor!

-Budeme mít vznešenou společnost. -Co to znamená, když je tady král?

Snadné vítězství. Zikmund hraje vždy na jistotu.

-Uáá!

VOJÁK:Připravit!

-To je Muradovo vojsko!

Odkud se tu vzali? -Záleží na tom? Jsou tady.

-Dejte se na ústup!

KAMONYAI:Dejte se na ústup!

-Ilocký! Vrať se zpátky!

KAMONYAI:Náš král! -Haj já!

KAMONYAI:Rychle jeďte za ním! Braňte svého krále!

-Veličenstvo...

-Král je ve vodě! CECILIE:Veslujte jeho směrem!

Vytáhneme ho!

-Veličenstvo, loď! Musíme se dostat na loď!

-Vytáhneme ho! KORMIDELNÍK:Kormidlo doleva!

CECILIE:Veslaři, doprava!

KORMIDELNÍK:Blíž!

CECILIE:Mám ho! Rychle.

-Všechny sultánovy tituly:

Alláhův pozemský zástupce, vládce všech vládců světa, král králů,

pán života a smrti, král pravověrných i nevěřících,

císař Východu a Západu, útočiště nešťastníků celého světa,

hlas všemocného ticha, které zahaluje Zemi,

stín syna Božího. -Stín syna Božího?

-Pro nás jen vznešený sultán Murad. Budeme na něj čekat na kolenou.

Dokážete to.

-Rozuměli jste? Všichni padněte na kolena.

-Proč se mu máme klanět? Právě vyvražďuje naše přátele.

-Když se před ním neskloníte, nepobije jen vaše přátele,

ale i vás. Všechny do jednoho.

-Řehoři, Štěpáne, udělejte, co říká.

Dolů!

Dělej, co ti říkám!

Vznešený sultáne, skláníme se před tebou s dobrou vůlí a přátelstvím.

-Jsi překrásná.

-Jasný sultáne, nechal jsem tvé vojsko projít skrz Srbsko,

prosím, buď k nám milosrdný.

-Maďary vyhladíme.

Ale tys mi dal své slovo, že jejich král bude bezbranný.

A Zikmund stále není v našich rukou.

Tak naše úmluva nezněla.

Řekni mi jeden důvod, proč bych neměl zničit vaši zemi.

-Jeden důvod znám.

-Jak se opovažuješ? Vrať se zpátky!

-Maro, měj rozum. Dělej, co ti říkáme.

-Můj otec říká, že budu tvojí ženou.

-Mara má tu nejlepší výchovu. Mluví a čte turecky, latinsky.

A samozřejmě je nedotčená. Bude z ní ta nejlepší souložnice.

-Půjdu s tebou jen, když slíbíš, že necháš můj lid na pokoji.

HALIL:Smíš promluvit, jen když se tě sám sultán zeptá.

-Promiň její troufalost, jasný sultáne.

Je mladá a nerozumná.

-Slibuji.

Tvému lidu nebude ublíženo.

-Jsi šikovná. Připrav se, odvezu tě do Drinopolu.

Sultán tě bude následovat.

Nemusíš si s sebou nic brát, dostaneš vše, co budeš potřebovat.

Čeká tě dobrý život. -Kéž to bude děvče.-Cože?

-Dítě, co čekáš s Kateřinou. Doufám, že to bude děvče.

A že ji také takhle ztratíš.

ILOCKÝ:Neměla jsi tam být. -Nemohla jsem se zúčastnit boje.

-Žena na bitevní pole nepatří. -Jí aspoň nespadlo srdce do kalhot.

-Takhle se mnou nemluv. -Dost už.

-Myslíš, že jsi hrdina, když jsi vylovil krále z vody? -Přestaň.

-S tebou si to vyřídím. -Ruce pryč od mé sestry!

VITÉZ:Jánosi, máš jít ke králi. -Proč já?

-Je to mimořádná pocta.

-Volal jsi mě, Veličenstvo? -Pojď dál.

Nechme zbytečných formalit.

-Děkuji.

-Víš, proč jsem tě zavolal?

Tvůj otec byl jedním z mých nejlepších vojáků.

Proto jsem mu daroval tento prsten. Dnes se stalo to, co kdysi.

Syn velkého Vajka mi zachránil život, stejně jako on.

Jakou odměnu si za to přeješ?

-Neměli jsme před Turky utíkat. Musíme Murada zničit.

-I já jsem chtěl bojovat. I ve mně se vaří krev.

Ale nemůže vést vojáky na smrt. -Raději smrt než potupa.

-Líbí se mi tvé odhodlání. Asi tě vezmu s sebou do Budína.

Bude se ti líbit, o tom nepochybuji.

Chtěl bys jít se mnou do Budína? -Nechtěl.

-Ne? -Je to velká čest, Veličenstvo.

V Budíně mě není třeba. Turci jsou tady. Moje místo je zde.

-Dobrá, jak si přeješ.

-Ale jednu prosbu bych měl.

Kdybys... Veličenstvo,

požehnal mému sňatku s Marou Brankovičovou.

Vím, že nemám ten správný titul.

Ale když to bude králova vůle, ani sám Brankovič nebude proti.

-S tím ses, hochu, trochu opozdil.

Mara už je na cestě do Drinopolu.

Brankovič nás zradil, synu.

Uzavřel pakt s Muradem. To je jediné vysvětlení.

Jak jinak by se dostal s vojskem přes celé Srbsko bez našeho vědomí?

-Tudy neprojedeš!

-Musím mluvit s Marou. -Zadrž!

Nech mě, ať si s ním promluvím.

-Co to má znamenat? Hm?

Co tu pohledáváš?

Odvezu tě domů. -To nelze.

Hleď si svého, Janku.

Ať už mezi námi bylo cokoliv, s tím je konec.

-Ale proč?

-Je to náš osud, musíš ho přijmout. Nejenom můj, i tvůj.

-Nepřijmu. Tohle nepřijmu.

-Nikdy bych se nemohla stát tvou ženou.

Ne na tomto světě.

-O čem to mluvíš?

-Otec mě prodal sultánovi.

Taková je cena za mír.

-Mír nebude.

Dokud tě nedostanu, bude pořád válka.

-My dva už se neuvidíme, Janku.

-Proč to říkáš?

-Jestli mě miluješ, tak teď nasedneš na koně

a pojedeš rovnou do Hunyadu.

-Mikuláši, nemohu být tvou ženou.

-Co?

-Dlouho to tak cítím.

-Naše manželství prospěje všem. Tvoje rodina tím může jen získat.

-Protože jsi bohatý?

-To mi nemůžeš udělat. Nemůžeš mě takhle ponížit.

-To ani nechci. Všichni si myslí, jak jsem s tebou šťastná.

Zruš to zasnoubení ty. Řekni, že tě nejsem hodna.

Dala jsem ti k tomu dost důvodů. -Ale proč?

Miluješ jiného, co?

-Kdeže.

Nikdy jsem tě nemilovala. A vím, že ani ty mě.

Když to neukončíme, obrátí se to v nenávist.

A to nepřeji ani sobě, ani tobě.

-Vítej v pozemském ráji, moje milá. -Mluvíš maďarsky?

-Murad má v oblibě dívky, jako jsme my.

Být sultánovou souložnicí je velká čest a omamná slast.

Prozradím ti tajemství.

Tajemství žen z harému.

Buď to budeš brát jako násilí a pak to bude bolet,

anebo pocítíš rozkoš...

a dočkáš se královského zacházení.

-Veličenstvo, poslal jsi pro mě.

-Posaď se.

Víno?

-Raději bych si zachoval jasnou mysl.

-Moudré rozhodnutí.

Ale mně můžeš trochu nalít.

Tak tedy... na tebe.

A na tvého nového švagra. Na sultána.

-I pro mě je tato situace nová. -To bych prosil.

Zajisté sis také dobře promyslel, jak se to dotkne mě.

-Samozřejmě.

-Pochlub se, na cos přišel.

Rád si vyslechnu své poddané, dokud ještě mají hlavu na krku.

-Zaprvé, Veličenstvo, doufám,

že nemáš v úmyslu vyhrožovat svému největšímu stoupenci.

-Zradil jsi mě, Celjský. -To rozhodně ne.

Svým způsobem jsem pomohl. -Zvaž svá slova.

-Mohu-li události na hradu Golubac shrnout, pak je to "vítězství".

-Vítězství? Nazýváš to vítězstvím? -Ano, ztratili jsme jeden hrad,

ale obsadili jsme Drinopol. -To že bychom udělali?

-Místo nanicovatého uctívatele jsi získal cenného spojence.

-Myslím, že tohle bys mohl více rozvést.

-Prve jsi řekl, že sultán je mým švagrem.

Moje švagrová je jeho souložnicí.

A Mara je velmi moudrá.

Teď je rozzlobená, ale brzy se uklidní.

Ve svých dopisech bude o všem vyprávět své sestře, mé ženě.

Mara popíše vše, co uvidí a uslyší.

Budeme mít svého člověka v sultánově blízkosti.

Budeme vědět o každém jeho kroku. Teď snad chápeš, proč si myslím,

že jsem se stal tvým nejlepším přítelem.

-Ale tak snadno ti to neprojde.

-Zajisté, Veličenstvo.

-Budu potřebovat něco peněz na mou cestu do Itálie.

-Bude mi potěšením ti pomoci.

DÍVKA:Náš pán se vrátil.

STARÁ ŽENA:Vítej doma, náš pane.

-Teto Magdo”

-Jsem ti k službám, nejjasnější sultáne.

-Máš strach?

-Nemám.

Skryté titulky: Markéta Venclíková Česká televize, 2025