Original subtitles

ILOCKÝ:Myslíte to vážně?

-Proč tak pozdě, Veličenstvo? -Měla jsem sen, že koruna zmizela.

A mého syna, následníka trůnu, jsme nemohli korunovat.

-Ujišťují tě, Veličenstvo, že koruna je v naprostém bezpečí.

ONA:Zmizte.

-Prosím, Výsosti. Jak vidíš, klíč je zde a pečetě jsou neporušené.

-Myslíš, že sem jdu uprostřed noci, jen abych koukala na obyčejný klíč?

Chci vidět korunu. Takže rozlom pečetě.

ILOCKÝ:Dělej.

-Otevři to.

ZASTÉNÁNÍ ODJINUD -Co to bylo?

-To nic. Jen Jeho Veličenstvo je neklidné. Šššš...

-Tak hni sebou.

-Děkuji, hrabě. Svůj úkol jsi právě splnil.

Dál už tvoje služby nepotřebuji.

-Je mi to líto, hrabě.

VITOVECZ:Pojďme.

-Teď už konečně opravdu patříš mezi nás, Mikuláši.

PRAVIDELNÉ ÚDERY ODJINUD

STEFAN:Ne, bratře. Nedělej to. Grgure! Přestaň. Nedělej to.

MARA:Grgure. Grgure. Přestaň. Tak přestaň.

To nic. To bude dobré.

-Mělas nás nechat zemřít.

Neorodovat za nás, už jsme mohli odpočívat v hrobě. -Tak nemluv.

-Místo toho jsme tady jako dvorní blázni,

aby se nám mohli do sytosti smát. -Nikdo se vám nesměje. -Co ty víš?

Jsi Muradova děvka. Jeho kurva.

-Ano.

To je pravda.

Ale proč? Proč jsem jeho děvka?

Protože jste mě mu prodali.

-Náš otec tě prodal. -A kde jste byli vy?

Proč jste mu v tom nezabránili?

Myslíte, že když vám nedávno něco viselo mezi nohama, jste víc?

Já můžu být na prodej? Můžou mě tu zavřít, ale vás ne?

No, teď už jste tady. Takže navrhuji, abyste si zvykli.

Jako jsem si zvykla já.

-Jsem rád, žes mě navštívil. -Víš, že k vám vždy rád zavítám.

Ale má návštěva tentokrát není přátelská.

-Poslouchám. -Alžběta Lucemburská porodila syna.

Uhry budou mít brzy nového krále. -Proč ne Alžbětu Lucemburskou?

-Uherská šlechta by ženu na trůnu nesnesla. -Takže raději nemluvně?

-Obávám se, že ano. -My víme, kdo bude vládnout za něj.

-Celjský? -Leda že by... -Leda že by?

-Někdo promluvil s Vladislavem. -Co s tím má polský král?

-Pokud ho přesvědčíme, aby přijal Svatou korunu,

tak Celjského velikášské plány vezmou za své.

Vladislava Jagellonského snadněji podpoří i stavy.

Na uhersko-polské spojenectví se vzpomíná v dobrém.

A ty bys mohl dostat své vytoužené vojsko.

-Není jedno, kdo je na trůnu?

-Vladislav je rozený křižák. Jsem přesvědčený,

že by nám pomohl zbudovat obranu proti Turkům.

-A ty bys jel do Polska?

-Vladislav přijede do Budína.

Někdo ho pozval.

Říkal jsem si, že bys nás určitě rád navštívil.

-To abychom si pospíšili. -Jak to my?

Proč bychom jeli do Budína? -Po něj jsi hrdina.

Musíš tam jet, Jánosi.

Jde o naši budoucnost.

KŘIK LIDÍ ZVENKU

DAV:Pusťte nás dovnitř! Pusťte nás k Hunyadimu!

-Co se tu děje? KAMONYAI:Jsou tu poddaní.

Chtějí, abychom je pustili dovnitř. -Otevřete bránu.

-Ale přišli s narovnanými kosami. -Řekl jsem, otevřete bránu.

ANTAL:Vzácný pane! -Proboha. Co to má znamenat?

-Vzácný pane, za Magurou viděli turecké nájezdníky. Máme strach.

-Myslíte, že sem můžete jen tak vtrhnout?

-Jestli nás neochráníš ty, pane, tak už nikdo.

-Pojďte. Nasytíte se a přespíte tu.

-Děkujeme.

-Opravdu je to dobrý nápad, Janku?

-Nepojedu s tebou. Není vhodná doba. Blíží se Turci.

Ty jeď s Vitézem.-Nenechám tě tu. -Tady nejsi v bezpečí.

Margit ať odveze Ladislava na Horogszeg, vy zůstaňte v Budíně.

-To jsem dostal od sultána.

-Už je z tebe hotový muž, Mehmede.

Matka by na tebe byla pyšná.

DVEŘE

-Sultáne...

-Vidím, že tě tady dobře živili. Ale jestlipak tě i dobře vychovali?

-Můj život patří tobě, vznešený pádišáhu.

-A komu ještě?

-Mému bratru Alimu.

-A víš také proč?

Protože, až zemřu, převezme mé místo.

A aby nedošlo k boji o trůn, prvorozený syn...

-Prvorozený syn zabije své bratry.

-A musí to tak být.

Ale já jsem ještě naživu.

Tato říše je větší než ty,

je větší než tví bratři a je větší, než jsem já.

Vždy tomu tak bylo a vždy tomu tak také bude.

Naším úkolem je zachovat ji. a stále rozšiřovat její hranice.

Je to můj úkol,

a když budeš se mnou, tak to bude i tvůj úkol.

-Mohl bych jet dnes s tebou? Proto jsem to přece dostal?

-Už když ses narodil, bylo vidět, že budeš bojovník.

Nastal čas, abys naplnil svůj osud.

-Slibuji na svou čest, že tě nezklamu.

Nikdy tě nezklamu, vznešený. -Vstaň.

Se mnou se nerozloučíš?

-O tobě vím, že se vrátíš.

Neber mi ho, prosím. Ponech mi aspoň toho chlapce.

-Je dost velký na to, aby se všemu naučil.

Dám mu možnost stát se hrdinou, to pro něj bude čest.

-Ale ty ho vedeš na porážku. Je to ještě dítě.

Co je na tom hrdinského?

-Napsala ti tvoje sestra.

Nic důležitého.

Údajně...

se novým uherským králem stane nemluvně.

-Krále oslovit nesmíš. -Ani nemůžu.

Polsky neumím. -On umí maďarsky. -Ano?

-Nesmíš ho oslovit, ani kdyby řekl nějakou hloupost.

-Proč by říkal hloupost? -Ty na něj nemluv.

Ano? -Budu mlčet jako hrob.

VLADISLAV:Hm! Je zdobnější než můj trůn v Krakově.

VITÉZ:Budeme ti vděční, pokud ho přijmeš.

-Udělat to, musel bych svádět těžké bitvy

s Fridrichem Habsburským, s Celjským a se šlechtici,

kteří jsou na jejich straně. -Většina stavů je s námi, Výsosti.

-Alžbětin syn zdědí trůn podle zákonů Božích i lidských.

Přijmu-li korunu, okradu nemluvně. -Nepřijmeš-li,

nikdo neudrží Celjského na uzdě. Nestaneš se naším králem,

v Uhrách se vše zhroutí. -Čím dál lepší možnosti.

-Už za krále Ludvíka jsme spojili své síly.

Představa, že by Maďaři a Poláci, Poláci a Maďaři opět bojovali spolu

pod vedením skutečného královského rytíře, naplňuje mé srdce radostí.

-Pche!

-Ale ne každý s tebou souhlasí. -Odpusť, Veličenstvo.

Promiň mi mou neuctivost. -To je Alžběta Szilágyiová.

Manželka Jánose Hunyadiho. -Hunyadiho? -Ano.

-Hodně jsem o tvém muži slyšel. On s tebou nepřijel?

-Shromažďuje vojsko. Proti Turkům.

-Tak koná pravý hrdina.

Ale před chvílí ses zasmála. Proč?

-Odpusť mi, Veličenstvo, jsem jen žena.

Nesmím se do vašich záležitostí vměšovat.

-Prosím, jen mluv.

-Jan Vitéz je mužem slov. Velmi pěkných slov.

Ale teď nepotřebujeme slova, nýbrž činy.

Můj manžel je mužem činu.

Který z nich je, Veličenstvo?

-Mikuláši, jsem ohromen.

Odteď je korunní město tvým lénem, a to je teprve začátek.

-To ne! Je to Sacra Corona. Naše Svatá koruna!-Co?

Je to jen kus kovu.

Nedokázali jste ty své temné pověry nechat na stepi, vy Maďaři.

-To je svatokrádež. -A ukrást ji nebyla?

JEHO ZLÝ SMÍCH

HALIL:Stát!

MURAD:Ten barbar Vlad.

Ukončete jejich utrpení.

Kupředu!

-Nechápu, proč jsme se do toho pouštěli.

-Jsme jen kus masa, Vladuci. Mezi dvěma hladovými šelmami,

které jen čekají, aby nás mohly sežrat.

-Ale tys přísahal věrnost.

-Myslíš, že Maďaři jsou jiní?

Kolikrát vyvraždili sedláky! Kolikrát nám vypálili vesnice!

Vždyť ti nám jenom pijí krev.

Otevřete bránu.

MURAD:Jakou můžu mít jistotu,

že mi jednoho dne nevrazíš nůž do zad jako Maďarům?

-Jak bych se opovážil postavit se vládci světa?

-Máš krásné potomky, Vlade.

Aby naše spojenectví bylo pevné na věčné časy,

ujal bych se jejich výchovy.

-Nejsem hoden takové pocty, vzácný pane.

-Šikovní chlapci s tak vznešenou krví

přece zasluhují jen to nejlepší.

-Žádej o cokoli, ale neber mi je, můj sultáne.

-Jak jinak bych mohl zaručit jejich bezpečnost?

-Jsem si jistý, že u tvého velkolepého dvora

se jim dostane té nejlepší výchovy.

Potrestej ho, jak uznáš za vhodné, pane.

-To nebude třeba.

Stačí z něj udělat muže.

Pravda?

-Já, Ladislav, z Boží milosti budoucí král Uher, Chorvatska

a Slavonie, vévoda sedmihradský, vládce Dalmácie, Haliče a Bosny

slibuji před Bohem a jeho anděly,

že budu dodržovat Boží zákony i zákony království.

K tomu mi dopomáhej Nebeský Otec, Ježíš Kristus i Duch Svatý.

-Omnipotens sempiterne Deus, creator omnium...

OSTATNÍ:Omnipotens sempiterne Deus, creator omnium...

-Vladislav se stoupenci přicházejí z Budína, aby byl korunován.

-Qui est gloria humilium...

-Postav lidi na hradby. -Jsou v mnohonásobné přesile.

Musíme hned do Vídně.

-Tak běž. -in unitate...

-Pokračujme.

-Spiritus Sanctus Dei omnia saecula saeculorum, amen.

-Děkuji. Ššš...

Ladislav...

král uherský.

-Pánbůh zaplať.

-Na Murada potřebujeme obrněnce, ty nedostaneme.

Nedostali jsme je od Zikmunda, dokonce ani od Alberta.

A od Celjského či ostatních pánů je dostaneme?

Vyrazte a rozhlaste zprávu, že Hunyadi volá do zbraně každého,

kdo se hýbe. Maďary, Sikuly, Sasy i Valachy.

I husity, které jsme u nás přijali. -Naši nepřátelé se chopí meče?

-Husité už nejsou naši nepřátelé. Hunyadi je zachránil před smrtí.

Půjdou s námi.-Mihó, přiveďte každého, co udrží v rukou kosu.

-A co řekneme sedlákům? Podívej, všichni jsou nemohoucí.

-Čí domy vypalují Turci? Hm? Čí ženy zneucťují?

-My si s nimi promluvíme. Když neposlechnou nás, tak nikoho.

-To poselství budou dvě slova: do zbraně.

Do zbraně všichni ti, co považují tuto zemi za svou vlast.

Vy budete mým hlasem.

Vy budete mým hněvem!

-Do zbraně! -Do zbraně! -Do zbraně! VŠICHNI:Do zbraně! Do zbraně!

-Strejdo Šimone...

Ty tu ještě pár dní zůstaň.

Tady.

Potřebuju tě na Hunyadu. -Jak si přeješ, chlapče.

LIDÉ ZVENKU:Pryč s podvodníky! Sláva Vladislavovi! Ať žije!

Zameťte se zloduchy! Nechceme je tady!

Náš král je Vladislav!

-Násilím mě přinutili zúčastnit se tohoto nechvalného darebáctví.

-Už je pozdě.

-Bez Svaté koruny nemůže být korunovace zákonná? -Ne.

Ledaže by...

Pojďme do krypty!

Svatý Štěpáne, buď nám nápomocný.

GARAI:To je zneuctění zakladatele země. Rouhání.

-Odpusť nám, králi,

ale děláme to v zájmu přežití země.

Na tomto místě včera korunovali nemluvně.

Jenomže korunovace nemluvněte je neplatná.

Marně nám darební cizinci ukradli naši Svatou korunu.

Teprve při té ztrátě jsme si uvědomili,

že vůle národa je posvátnější než cokoli jiného.

BISKUP:Omnipotens sempiterne... VITÉZ:Národ je jeden.

A každé uherské dítě je součástí národa.

Každý, kdo se narodil v této zemi.

Vkládáme zlatou korunu svatého krále Štěpána na hlavu Vladislava.

Tímto vyjadřujeme svobodnou vůli, aby vedl lid jako náš král.

Protože to tak chceme. Od baronů až po poddané.

Protože národ jsme my, my všichni.

-(z davu) Ať žije král! Sláva našemu králi!

-Ať žije král! -Ať žije král!

-V Itálii tomu říkají "la forchetta". Vidlička.

Ve Florencii s ní jedí už v každém paláci.

Jsem blázen do módních výstřelků.

-Královská Výsosti, z celého srdce vám děkuji za pomoc

pronásledované, bezbranné ženě, jež byla zbavena svých práv.

-Hm. Má drahá, je pro mne potěšením

nabídnout své skromné prostředky vznešené věci.

-Ujišťuji vás, že vzpurným Maďarům ulámu rohy a uplatním zákon.

-Hm.

Maďaři nás nenávidí.

A vy nemáte prostředky, abyste s nimi válčila.

-Proto se obracím na vás.

Jste dědicem německého trůnu po mém otci a manželovi.

Nejkřesťanštější panovník mezi panovníky, ochránce sirotků a vdov.

Aby vaše peníze na tažení proti Uhrám nepřišly nazmar,

jsem ochotná nabídnout vám svou ruku.

Svatba se může konat, jakmile uplyne rok smutku.

-Ach, má drahá.

Co mi to povídáte? O čem to blábolíte?

Svatba? Vždyť vy jste jenom dcera dvorní děvky,

i když váš zesnulý otec byl císař.

Ale jsem si jistý, že se přesto spolu dohodneme.

Nemusíte se obtěžovat s čtením toho listu.

Stačí, když si kleknete.

A já vám to vysvětlím.

Ze všeho nejdříve se zřeknete všech nároků na rakouské provincie

a veškeré své statky v Rakousku a v Čechách převedete na mě.

Nebudete proti tomu,

že převezmu do úschovy Svatou korunu uherskou

a samozřejmě odteď osobně převezmu starost o vašeho syna.

-Nikdy. Nikdy.

-Váš syn zůstane v Hofburgu. Vy můžete jít kam chcete,

ale bez mé ochrany shnijete někde v uherském vězení, má drahá.

Jestli si myslíte, že tímto laciným kurvením

si získáte svého syna zpět, jste na omylu.

Protože k tomu byste se musela naučit správně používat ústa.

A nezapomeňte podepsat tu smlouvu.

-Pochop, nelze jinak. Bez Fridrichovy ochrany nejsme...

-Co tvé zdraví, strýčku Šimone? -Myslel jsem, že chceš pít,

a ne mě obtěžovat hloupostmi. -Dobře, dobře.

Jen se ptám na tvou ruku. -Na moji ruku?

Neměl bys tolik pít.

Janku... mojí ruce nic není.

-Kolik let už sloužíš? -Na koni jsem uměl dřív než chodit.

Šermovat dřív než mluvit.

-Na to se napijeme

Možná... je na čase si odpočinout.

-Odpočinu si teprve v hrobě.

-Já tě budu potřebovat pořád.

Nevím, jaká nemoc ti požírá ruku, ale bude lepší tuto bitvu vynechat.

-Toho bohdá nebude.

Ty bojuješ, jen když je vítězství jisté?

VLADUT:Odveďte mě odsud.

STRÁŽ:Cokoli říkáš, kluku, nerozumím ti ani slovo.

Buď rád, že ti sultán nenechal setnout hlavu.

PRAVIDELNÉ RÁNY ODJINUD

ŘEV

-Grgure...

Prosím tě.

Kateřina mi psala. Stýská se jí po nás.

Říká, že když Muradovo vojsko zvítězí, budeme brzy zase spolu.

-A nad kým?

-Nad kým zvítězí jeho vojsko? -Řekni to. Jen to řekni, sestro.

-Nad Hunyadim.

-To bys chtěla?

-Grgure...

Naše vosková pečeť

Sultán má malou zdobenou dýku.

Takovou, jakou měl i náš otec. Vzpomínáte si?

-Jakou dýku? O čem to mluvíš? -Vypadá neškodně.

Člověka ve snu nenapadne, že by se jí dal uhasit život.

-Co tím chceš říct?

-Chci jenom, abyste i vy konečně našli své místo.

GRGUR:Počkej. Kde má Murad tu dýku?

-Docela blízko.

STRÁŽE:Z cesty! Hej, sedláci! Uhněte z cesty, vidláci!

SEDLÁCI:Neurážejte, pane!

Nás je víc. Uhněte vy.

-Tak co bude?!

-Všichni jsou s polským králem a Hunyadim.

-Co mám podle tebe udělat? Prosit o odpuštění?

-Nikdy nepros o odpuštění. Chci, aby ti zobali z ruky. -Kdo?

-Nechápeš, že Celjský není tvůj přítel?

Stejně jako jím nebude Hunyadi. -Děkuji.

-Mohl bys být jejich přítelem.

Kdybys jim pomohl zničit se navzájem. Hm?

Přidej se k Hunyadimu. Staň se jeho spojencem.

A Celjský ať uprchne do Vídně.

VOJÁK:Rychleji! Jdi! Jdi! SEDLÁCI:No jo. Vždyť jdeme.

-Tak už konečně jeď!

-Jane! To je Jan Matějčík. Husitský kapitán, jak jsem ti říkal.

-Já jsem János Hunyadi. -Mluvíš mým jazykem.

-Jsou tu i Češi.

-Vy jste opravdu János Hunyadi? -To jsem já.

-Ten János Hunyadi? -Proč? Je nás víc?

Jak se jmenuješ ty? -Jakub. -Nevšímej si ho.

Od tý doby, co ho opustila máma, to v hlavě nemá úplně v pořádku.

-Tohle je ten váš slavný husitský vůz?

-Pokojný rozsévač.

-Jmenuje se Pokojný rozsévač. -Á, dali jste mu i jméno.

-Když je vůz dobrej, zaslouží si jméno.

-Steklo po něm víc krve než deště. -Přehání. Ale něco na tom je.

Utáhnou ho dva koně. Ale když začneš střílet z houfnic

a vevnitř se schová pět lidí, druhej pár se hodí.

-Ale v boji se nepohybují, seřazují se, ne?

-Do kruhový hradby. -Stavíme z nich vozovou hradbu.

Spojujeme je železným řetězem.

-Tak co? -Jako bych nic neřekl.

SEDLÁCI:Taková výheň. Je to ještě kus cesty.

-Janku! -Radu!

Tys přišel s nimi, ty holomku?

-Když mě volá rodák.

-Radu mě naučil lovit medvědy.

-Jankó, promiňte, tady pan Hunyadi neví, co je to strach.

-Ty mi můžeš říkat Janku, Radu. Hlavně zítra bojuj vedle mě.

-Stane se tak.

-Ilocký? Jaký čert tě sem přivádí?

-Přece tě nenechám sklidit všechen úspěch.

-Co když ho poslal Celjský? -Chápu, že mi nedůvěřujete.

Ale tohle vás snad přesvědčí.

Slídil kolem vašeho tábora.

-Neubližujte mi. Nesu vám zprávy. -Mluv.-Sultán chce hlavně tebe.

-Myslíš, že tě za tohle nechám žít? -Sultán zlatem odmění toho,

kdo mu přinese hlavu Hunyadiho. To má zlomit bojovnost Maďarů.

-Tu radost mu určitě neuděláme.

Měl bys zůstat vzadu a odtud vše řídit.

-Nebudu se schovávat jako krysa. Polský král nám nepomůže.

Když bude třeba, vyrazím proti Turkům sám.

KAMONYAI:Janku...

Promluvme si.

ŽENSKÝ ZDĚŠENÝ KŘIK ODJINUD

MATĚJČÍK:Jakube! -Ano? -Dělej.

Hněte sebou!

Zavřete to!

-Janku?

MEHMED:Volals mě, můj sultáne?

-Mehmede... Chci, abys bojoval v první linii.

-Děkuji, drahý otče.

-Ty víš, co to znamená útočit v první linii?

-Ano, vím.

-Ani ty nechceš zažít,

co by tě čekalo po nástupu Aliho na trůn.

-Buď si jistý, že tě nezklamu, otče.

(tiše) Alláhu akbar.

(hlasitěji) Alláhu akbar. Alláhu akbar.

Alláhu akbar! TURCI:Alláhu akbar!

-Alláhu akbar!

-Připravit se!

VOJÁK:Seřadit! Seřaďte se!

Připravit!

Jeď! Jeď!

-Uáá!

-Vy nalevo a vy napravo! Obklíčíme je! A vy kupředu!

BOJOVNÝ POKŘIK

-Ten je můj! Nechte ho mně!

TURCI:Alláhu akbar! Alláhu akbar! Alláhu akbar!

-Do útoku!

VOJÁCI:Do útoku!

TURCI:Pozor! Co dělají?

VLAD:Je to past! Stáhněte se!

-Vpřed! Všichni vpřed!

Do nich!

VLAD:Rychle ven! Ven z průsmyku!

Zpátky!

MURAD:Alláhu...

přijmi mého syna.

Přichází k tobě jako hrdina.

HALIL:Vznešený sultáne...

-Můj sultáne, odpusť mi, že jsem nedokázal zemřít.

-Na vítězství! JAKUB:Na vítězství!

-Na zdraví našeho pána Hunyadiho!

VOJÁCI:Hunyadi! Hunyadi! Hunyadi! Hunyadi!

-Kde je Jankó, neviděli jste ho?

Jankó! Pojď sem, ty mizero, ať se spolu napijeme!

Kde vězíš? Janku!

Kde jsi, Janku, napijeme se!

Kde k čertu vězíš, Janku?! Vedu ti něco za odměnu.

Jen ať se do nedozví má sestra

Skryté titulky: Markéta Venclíková Česká televize, 2025