Original subtitles

Martina 24 lete dvě děti, Veronika 27 let jedno dítě.

Jak se snese temperamentní Veronika s panovačným manželem Slávkem?

Dokáže Martina překonat nevěru svého manžela po boku klidného Roberta?

Uvidíte v dnešním díle.

První rodina dnešní výměny žije v Děčíně na sídlišti v bytě 3 plus 1.

Ahoj, jmenuji se Martina, jmenuji se 24 let a jsem maminka na materský dovolený.

Ahoj, já jsem Slávek, jsem slářeč a jsem hlava téhle rodiny.

A tohle to jsou naše zlatíčka, je to nejstarší Dominička, ty jsou tři a půl

a mladší Simonka, rok a půl.

Do tohoto projektu se teda napadla Slávka nás přihlásit už minulej rok, já

to zamítla, jakože ne, že nejsem blázen, že do toho nepůjdu.

No a letos mě to napadlo mě.

Hlavním důvodem, proč Martina změnila své stanovisko, byla nevěra ze strany

manžela.

Zkusím jako, dejme tomu, že třeba klidnějšího.

Prostě chci odsud pryč. No, abych se odpočala, aby mu to došlo.

Všechno, aby mu prostě došlo.

Když těch deset dní tady nebude, tak kdo bude brečet?

Druhá rodina, která se účastní výměny, žije v bývalé hornické osadě Horní Suchá

v domku, který se právě rekonstruuje.

Ahoj, jsem Veronika, je mi 27 let, jsem servírka a momentálně na mateřské

dovolené.

Na první pohled je jasné, že Martina, iniciátorka dnešní výměny, je v

dominantní. Ani je klidně a já jsem býbušná.

Jsem si ji vzal.

Jsem tak nějak v rámci všech možností spokojený.

Já bych se mu chtěla, abych mu za těch deset dní chyběla. To víme, že jí bude

smutná. Zase určitě.

Samý důležitý věci.

Sprchový gely, šampóny a oňovky.

Hlavně helmu. To je helmá koníky.

Kdyby náhodou se tam někam dostáky koním.

Myslí se mnou. Tak jo, mám všechno a hra do světa.

Tak a hotovo. Zbalila jsem se sebou nic výjimečného, tričko, kraťací,

kalhuty, sukni a ještě sebou mám panenku od barunky. Chtěla bych, aby

jsme si tam všichni rozuměli a na všem se dobře domluvili.

Hotovo.

Čau, máma.

Čau.

Můj pana.

Kdy máme štěpana? Kdy máme štěpana?

Tak já štěpkan. Tak jo.

Tak čau.

Tak čau.

Sýptej.

A bude mejdan.

A bude úplně čekán.

Bude to zajímavý. Já jsem rád, že bude lát.

A bude klid.

Tak jedu, tak se zajmějte a hlavně půjpatrně, jo?

Ahoj, ty mi říkáš vapa, ahoj.

Jsem strašně zvědavá, na jaký místo dorazím.

Ahoj.

Ahoj.

Já to byla chvilku v podni.

Kdy jsem tu nebyla, ale si chci, že tu budu i na podni.

To je hodně daleko, budu mohla hodně šukat.

Vůbec mi to nic neříká.

To jsou paneláky.

To mě vyhovuje. Já pět a dvacet let jsem bydlila v paneláku.

Nevím, co mě čeká levnit, ale prostředím, paná to, že dobře.

No, tak jo.

Super.

Já jsem spokojená.

To je spíš jak, já nevím, jaká chatová osada.

To si děláte stran.

Tak tohleto jsem teda nečekala.

Zvenko, to vypadá zajímavě, tak uvidíme, co bude ve vnitře.

Jdu na to. Strčím to tam a je to.

Tak.

Super. Chodba.

Miminko. Kočárek.

Každá místnost jinak barevná. Je to barevný, takže tu budou veselý lidi.

To je můj první pocit. V tomto bytě není, jsou ani jedny dveře. Ještě jsou

koupelny. V tom případě všichni na sebe uvidíme. Není šance se na chvíli

schovat. Tak jsou tak zvyklí, no.

Nic před sebou.

Tak trezor. Tak

uvidím, že mají asi

malou holčičku. Tady asi mají nějaký rozdělánej pokoj. Tady mají koupelnu.

Novou koupelnu. A hezkou koupelnu.

Ne, mají to tady pěkný.

Kuchyňka.

Malá, dobrý, saneláková. Každá správná kuchařka musí uvařit i jenom na

sporáku i bez linky.

Tady mají kuchyni. Je to tady čerstvě po rekonstrukci.

Oni to novotou, tak je to asi všechno teď akorát čerstvý.

Jak můžu mít starou holčičku?

Od jednoho roku, tak ta bude hodně malinká.

To je dobře, protože já mám doma dvě malé holčičky, tady byla jenom jedna,

aspoň na ní budu mít víc času.

Vezmu to do koupelny u Makarno.

Malý, samozřejmě, perfektní.

Super akorát pro jednoho.

A u mě pračka, dobrý.

Tak jo, tady mají obývací s nějakou, nějaký pokoj.

Malinkej. Kámo, že celý baráček je taky malinkej a mají to tady útulný.

Jsme v obýváku.

Červená, erotická asi.

Užvaný pták.

No, to mi stačí, my se ještě uvidíme. Že by to asi manžel byl blázen.

To zbraní? Že by voják?

Ty budou asi rázný, no vojáci. Ti s ním asi těžko vychází, že?

Predávší pokoj. Tady je pěkná nová maminka.

Tak to bude můj pokojíček.

No jo.

Jo, super.

A to je hezký, takový malinkatý zašitej kutloch.

Mně to stačí. Já jsem spokojena.

No, krásnej.

Veselej.

Tady je můj pelíšek. Už to vidím.

Tak budu chvilku taky jako dítě. Deset dní.

Už jsem vždycky bylo spát na palandě, ale nahoře.

Tý brděno, bazén. Tam se koupat bájetky. Pokud mám, že tu má grilík.

Všechno rozestavěný.

Syzení. To asi se trošku vypocuje. To jako nemám ráda tak rozspěnavý.

Takový stavení ještě trošku, ale to se dá dělat, no.

Tak to je asi ložnice.

Spadám normálně, pustím televize na usínání, něco na cvičení.

Tak jo, dobrý.

Nejde to, no.

To je těžký, má nějaký sila. A vidím fetečky.

Tak to budou dvě děti.

Malé. Malinko se bojím akorát, že dvě malé děti. Říkala jsem, že druhé nechci,

tak aspoň se mi to potvrdí, ne?

Tak tě tady vítám v naší rodině. Naše rodina se skládá z pěti členů. Z pěti,

Cikala čtyři.

Manžel Miloslav, třicet jedna. Dcera Dominika, tři a půl let. Dcera Simona,

jeden a půl roku.

A papoušek Alex alias Smradušek. Uf, papouše, tak to je dobrý. Já se jmenuji

Veronika, je mi dvacet sedm let.

Doktorujeme mu starší okra.

Taky nějaká mladůnka. Manžel je Robert, pracuje jako osovače a vlastně bych

řekla, že pracuje jako brok pitlík práce všeho druhu a vlastně za svobodná se

jmenoval příjmením pitlík.

Manžel Slávek je motorkář. Jsem čekala, že bude nějakej pistolník a často

jezdíme spolu, tak jestli se nebojíš, určitě tě ráz veze.

Motorkář dobrý, lepší jak nějakej pistolník.

Co se týče těch 10 dní, neměly by být náročné a každý den bude pro tebe

To nebude.

To fakt nebude. Nemám ráda stejný dny.

Já zase ráda jezdím na koních. Tak si to vyzkoušej. Tak to za zkoušku asi stojí.

Výzkus sedle do přírody máš domluvenou.

Pěkná zkušenost. Nejela jsem nikdy na koni. Je to velký zvíře.

Co se týče uklidu, doma máme více bílé barvy a co je bílé, je pořád špinavé,

takže to se musí udržovat.

Co je černé, na tom je hned vidět prach, samozřejmě odtírat.

Manžel je pohodá, ale když se naštve, je to s ním peklo na zemi. Tak to neznám,

protože peklo na zemi dělám já, manžel ne.

Kolikrát se sebere, vezme si motorku a jede se někam uklidnit.

To nemám rána. Jeď se sebere a ujede.

Protože doma to já neznám od manžela.

Tak ti přeji, ať se ti tu u nás líbí a neměla jsi to tu s nimi moc těžké.

Když to nebudou mít oni se mnou, tak já s nimi taky ne.

Tak hlavně se těším na tu malou holčičku. Aha, já jsem zrovna na tou

Dobrý den.

Jsem Robert.

Já jsem Martina.

Ahoj, tohle je Barunka.

Jo,

moc děkuji.

Takže asi budem cikat. No, asi, jo, teda.

Tak jo, dobře.

Tak ahoj.

Ahoj, barunka.

Určitě, já jsem tady doma úplně stará holčička. No, Simonku.

Myslím, Paťák, že byl v pohodě.

Zatím je příjemnej. Uvidíme, jestli se z něj nevyprví nějakej děblík, jestli v

sobě má něco. Takže jenom jí to nahradí.

Ale jo, určitě to zvládneme. I když je takhle mladá, no.

Jdeme. Šup, šup.

Tak vyřízený.

Ať je tam kdokoliv, tak má se na co těšit teda.

Pojďme. Tak zdravím. Taky zdravím. Ahoj, já jsem Sávek. Veronika.

To je Domča. Ano. Tady máme Simčů. Ča, ano.

A tady máš něco od nás na nervy. No, já jsem taky byl kluky na nervy. Protože to

budeš potřebovat. No, ne, ne, ne.

Pojďte, já jdu po...

Tak si dáme, ne? Ale já mám radši tuhle. Takže dobrý. Ale

pochutnáme. To je strašný. To je tak upovídanej člověk. To bude

fakt mazet.

Už mi to nahání v tráche.

Sáčko, kde jsi?

Tady jsem.

Co ty zbraně tam?

Martina si hned po ránu všimla, že malá barůnka je předobodem moravské

domácnosti. Příliš se jí to nelíbí a přesto, že má dodržovat manuál rodiny

celých prvních pět dní, tak hned po odchodu otce na stolu je v rodině svá

pravidla.

Co se týče ohledně barunky a našla jsem tu teď takovou krásnou větu, že

raději tu nic nedělej a 100 % mě dohlížej raději na malou, děkuji.

To je jako přece nebudu celých 10 dnů jenom běhat kolem malý.

Tady bude kupa bordelů všude, to je jako fakt ne.

Jako je vidět, že to je fakt jejich první ctě a že jako kolem mě skáčou

už i po hlavě.

Rozhodně ji nebudu všude nosit, nebudu jí všechno povolovat, dublíká pořád, to

jako fakt ne.

Nebudu tě nosit, ne, ne, ne.

Nebudu, nebudu.

U mě holka nepochodíš.

Je to na ní hodně vidět, že ji nosí a jako já ji opravdu nosit nebudu. Ne.

Čau.

Ahoj.

Jsem zlá, já jsem zlá tato.

Na rozdíl od Martiny se Veronika drží příkazů.

Vzhledem k horkému počasí Slávek rozhodl, že se pojede na koupaliště.

Já jsem strašně nervózní. Z čeho?

Z toho, když říjí. Já jsem opět držkou tu velkou teď uvolněná.

Tak jo, tak říj.

Tady můžeš jít rychleji.

Tady nechci koptit. No, ale my jsme v takový velký rychlosti v špatě lidí.

Kterák my tak řídíme, jak je teď do toho naprotec, jo? Jo, já vím, že jo. Je to

strašný. Já vím. Já ty lidi zastavím. Ne, ne.

Ale nepoučuj mi, ano, každý jezdí. Když je to strašný, nechám tě říct. Ne, není

to strašný, ale tak jako, že ty jsi zvyklá na silný auto a tohle je taková,

co, plechovka proti tomu.

Chápeš to? Ano.

Všechno myslím.

No, tak jo.

Hurá, sláva, výleto!

Když ho mám posoudit, tak poběřit je úplně stejně. No, jak moje žena, tak

moje žena. Proto se mě jim stejně do toho kecá, že mi to úplně... Protože...

nevíš ty rozdíly, to těž nevíš. Protože jim do toho budu... Nevíš, já

Suché má Martina zatím neschody jen s malou baruškou.

Nerespektuje to, na co je dítě zvyklé a prosazuje své výchovné metody.

Tak to mě ty dítě fakt jako nerozhází.

Co chceš? Tak mi to pojď ukázat, co chceš.

Ukaž mi, co chceš.

Jo, já jsem ti tam hodila dudlíka, no to máš blbý teda.

Ne.

Ty potéka si asi každým budem myslet, že jsem zvlášť, že prostě jí tady tejrám,

že jí neudělám to, co jí dělá její máma, ale jako... Její maminka by s tím taky

měla začít a to hodně rychle, protože nech se z toho zvlázni.

Pokud jí to teda není jedno, že jo.

Na druhé straně to zatím na zlatejch deset dnů skutečně vypadá.

Veronika hned na koupališti poznává dosud nepoznané.

My s rodinou nepodnikáme nic, my jsme stále doma.

Škoda to je určitě už z toho důvodu, že máme dítě. Jinak mi to asi nepřišlo

předtím, ale tak vždycky říkáme, když máme peníze nebo čas, tak všechno kolem

baráku jenom.

A nekoukáme na to, že máme parušku, že bychom mohli někam vyrazit.

Malujeme si sluníčko, veď? Co jsem já a to mám vlasy.

Většině zatím vládne i dělka.

Veronika si hraje s dětmi a pán tvorstva sedí u počítače.

Verča s dětmi, fakt si hraje.

Super máma.

Tačka se nám vyspinká a je na počítači, že?

Já se teda podívám, abych nekecala. No já jsem se tam vyslala.

To bych nestrpěla. Ty ani u dítě, ty ani u žila, ani u

sebe. Protože ten člověk má jenom sám pro sebe zábavu.

A nic nedělá.

Tady máš na bytě spousta práce.

Děti, manželka, já nevím.

Zrovna na to materiál. Tam na to nepotřebuješ ani materiál, rozumíš? Mám

rozbitou flexu a ty šrouby, zkus ho jeden vytáhnout. No, tak až týkáš.

Tamhle vidíš, že jeden se upálil.

Dáš si pravenou nebo novou, tak... No, tak to udělám. Ne, stejně počkáš, ne, až

to bude dělat na jedno. No, tak stejně. Teďka, když nemám na to věc, tak musím

počkat, až rovnou budu mít všechno, tak to udělám na jedno, ne? No, no, no.

S vrčou to zvládám, v pohodě.

Všeho povídá, no.

Trošku kráter do hlavy, pak to

Martina je opět doma sama jen s malou Barunkou, protože tatínek je v práci.

Chod domácnosti si řídí podle sebe a vypadá, že už je z výsledky spokojená.

že chce pití, ona na všechno jenom a to je jako celý to prostě, ale to je jenom

o tom, že ta máma s ní prostě nemluví.

Když se mi natahla ty ručičky, tak už ji nepolevuju, zkoušela to na mě, jestli

to, ale dneska už žádnou metodu nemáme prostě, my nebereme do náruče vit

a Barunka už to pochopila.

že to na tetu nefunguje, už nepláče, to jako je pravda.

Snažím se s ním prostě celý den nějak si furt povídat, furt nějaký zaměstnávat.

Rozdíl mezi včerejším dopolednem a dnešním je úplně jiný, to je obrat úplně

180 stupňů, to je úplně fakt něco jinýho.

Včera to byla fakt hysterická párůnka, hysterické dítě a dneska je vyladěná,

spokojená, nepláče.

A já jsem spokojená taky.

V Děčíně se zatím jede podle manuálu. Děti hlídají prarodiče a Slávek s

Veronikou si vyrazí na motorce.

Je to krásná motorka. To je moje prostě.

Můžeme? Jasně.

Pozor na štěrk, jo? Mám zodpovědnost.

Já ne... Ať vytrž motorku.

Dobrý. Když tě plácnu, tak zpomalíš, jo?

Asi si budeme rozumět na motorce. Právě se uvolňu víc a víc.

Jsme tady, zaplak pán Bůh.

Zubovačka, svíkačka, chlastačka.

Perfektní výška. Hlavně něco dobrýho na zub.

Jinak Slavek, výborný motorkář.

Získal moji důvěru.

Když bude chtít mu manžel motorku, tak má ode mě spolení. To je rozum.

Malo která boba to dovolí. Konečně si rozumíme.

Malo která boba to dovolí.

Martina se v suché už neskutečně nudí.

Proto na večer domluvila grillování se sousedy, kteří se s rodinou běžně

nestýkají. A Robert je nadšený.

Teď je to nejlepší, ale mě bez ní momentální době líp.

Tady na zahradě... My jsme tady nikdy nebyli. Ne, tady jsme ještě nebyli.

Byli, podívali jsme se, ale tak po večerech jsme tu ještě neseděli. To

na plno, prostě teďka je tu líp.

Ano. Je to tak, je to teď veselo. Je to jak teď, tak uvolnilo, no.

Uvolnilo se toto trošku.

Je to tady skvělý.

Mám novou ženu, tak je to tady skvělý. Budeš tu bydlet, je to?

Nebudu říkat ani jo, ani ne. To by mě taky zajímalo, no.

Taky si to otevřu, no.

Nevím. Tak já si myslím, že tohle s tvojím může závidět.

Vždy jiný teď, no.

Je to super.

Na rozdíl od idelky v Suché se v Parném děčíně schyluje k prvnímu konfliktu.

Veronika nechce s dětmi k vodě a tak Slávek jede na zahradu pro dětský

Když jsme byli nahoře, tak jsem jich rozuměl, že veme dítě, dá ho do kočáru a

ho uspí venku.

V tomhle vářáku chce jít s ním sami před panelák ven, uspává dítě.

Já jsem to myslela dobře, protože aby ta holka že, už nula. To je pět minut v

tom kočáře. Jenom na vzduch a na zpátek. Pět minut na uspání asi by akorát

prospěly. Chci mít tady dnešně někde tři hodiny na slunčku vody.

Je to táta, tak budeme ho respektovat.

Jsou to jeho děti.

Tak, začíná být šumelky víc, steklejší.

Asi budu muset to nějak ukorigovat, nebo to dopadne špatně, protože ještě nás

čeká dost dní, no.

Jako, naštvalo mě to, hlavně, že říkala, že nikam nepůjde, že chce být doma v

chládku, ale tahá takhle malý děti ven.

Pět minut, když tady budu, tak ze mě bude sušenka.

Jenom podle toho, jak se potím, přijel jsem na motorce, došel jsem tamhle k

chatce a sám se potím, jak kdyby,

Přestože ještě není změna režimu, Robert se chová nestandardně.

Půjčil si od sousedů čtyřkolky a jedou s Martinou na výlet k vodě.

Kamalou bych se možná vymluvila, já ní to většinu nedablízím, bo znám už tu

odpověď. Ale já nebudu nikoho nutit, pomluvit to já si potom nechne, co už

si zvykl, kdy tady to nejdoma.

Dneska se nedá dělat vůbec nic jiného, než bych to měl uvodit.

Uvodíme, třeba jít.

U Veroniku už prostě zájem nemá.

Napětí v děčínském paneláku by se dalo krájet.

Tentokrát ale nejsou příčinou rozbroje mezi partnery.

Slávek to řeší tak, jak je zvyklý a ujede z domova na motorce.

Tady jde.

Pomaťu.

Nevěrá byla, no.

Už nechci, aby se to dělo.

Já můžu udělat, co chci, ale stejně, když udělám něco, tak prostě ublížím,

Já teďka jdu řešit spíš to, co budu dělat, až přijede, že jo.

Na druhé straně se také řeší vztahy, ale zcela jiným způsobem.

Pro zatimní partneři spolu komunikují bez problémů.

S tou jsem spokojený.

To je úplně jiný.

Takový ten život je jednodušší.

Nemám kravál doma.

Stýkám se s lidmi, kterými chci.

Když budu chtít jít na lyže, půjdu na lyže třeba teď, když to řeknu takhle.

Nemusím se ničím tajit.

Blbá situace to je.

Ale v týmhle se nic člověk nenadělá.

Život je takový a to i bude.

Třeba se to změní.

To, co bych si přál, to radši nebudu ani vyslovat, protože pak by se to

nesplnilo.

Hrozně nerada vidím chlapa, když prečí.

Já pak jako, ne, že bych se mu vysmívala, to ne, ale on se mu honí v

takových věcí. On neví absolutně, co má dělat.

A mám teďka strach z toho, že... Mám strach, jestli jsem náhodou to

teďka nějak já, že jsem řekla něco, co jsem neměla.

Takže mám takový docela strach z toho, co se tady tak dalších pár dní bude dít.

Slávkovi včerejší projížďka na motorce evidentně nepomohla.

Od rána odmítá se všemi komunikovat. S Veronikou i se štábem.

Prosím vás, chci poprosit o jedno, abyste ho nechali zavolat, protože jinak

nějak společně nedožijem těch pár dní.

A nebo se tady zblázní.

Ano, prosím.

Ahoj, Pupi.

Ahoj, Lásko.

Proč voláš?

Jak jsi na tom?

Jak jsem na tom, je mi smutno a chci domů.

Já taky moc, strašně moc.

A jak se máš ty?

To si říkáš, ne?

Strašně?

Mazec.

Ale chci se zeptat.

Ano? Až se vrátíš domů.

Ano.

Budeme spolu nebo ne?

Ano. Určitě?

Určitě, já ti mluvím, já ti nechci opustit. Ani bych ti v životě

Na ti vůbec nepřemýšlej. Ano, kdybych... No, ačka, já musím končit.

Promiň, já musím končit. Oni chtějí, abych skončila. Já bych... Jo.

Ahoj.

Ahoj.

On se tam má prý strašně.

Já se tady užívám, jak kdybych byla někde fakt nadovolený.

A on se tam má prý úplně hrozně. A breče, hrozně breče.

A úplně nesnášný šlapy breče.

Člověk by toho chtěl říct strašně moc.

Úplně vymluvit jí děru do hlavy, nebo víš.

A pak stejně řekneš jenom nul a nic, protože tady máš knedlík.

A říkám, fakt je to mazet, no.

Moje nová rodinko, moje velká láska jsou koně.

Takže bych se ráda sevezla, ale mám k tomu, to neříkej, protože mám k tomu

dodatek, že ty se sevezeš taky. Tak to nevím, no uvidíme. Je to moje přání,

musíš.

Milý Slávku, chtěla bych, aby jsme teda v pohodě tady přežili ty další dny, tak

jsem si naplánovala, aby jsi zítra měl celý den svůj pro sebe volnej, vzal si

motorku a opravdu si promyslel, co vlastně chceš a já bych chtěla zůstat s

sama. Tak někdo řeší prostě problém tím, že sedí doma. A když ti dám ten prostor

na to, že byste se opravdu ještě jednou dostal na to, a já bych chtěla taky sama

s těma dětma. Jo, když nebude prošet, tak jako proč ne?

Ty jsi mi říkal, že rád lyžuješ. A jak jsme včera byli na té přehradě, byly tam

ty vodní lyže, takže si prostě vyzkoušíš ty lyže. Já bych se trošku odreagoval.

No uvidíme, no, jak na tom to bude časově, no. No,

pak druhý den, že vy jsi se třeba ty postara hodit, já bych si udělala volno

něco. Jo, není problém, můžeš. A třeba uvařil? Jako já vazit.

Uvařil. Něco, nebudu tě do ničeho nutit, něco, prostě. S tím vařením to si jistě

nejsem, ale jako, jo.

Nechci, aby ses urazil nic.

ale za celých pět dnů jsem od tebe neslyšela moje jméno.

Tak to ne. Nebo fakt to není, že bych ti nic nečítala.

No ale víc tam slyšelo taky ty moje manželko a to.

Takže spíš bych chtěla v těch pět dnů spíš prostě jménem.

To jsem párkrát jenom řekl, tak to je moje manželko, moje ženo a jinak jsem

říkal Martič.

To není takhle, že bysme... A čtvrtý den, kdybychom šli na tu vaši zahrádku

a ugrylovali. Jo, jasný.

Ale chtěla bych se takhle další dny naplánovat. Tak jo. To už doklepeme.

Měla jsem obavy z toho režimu, který jsem nastavila, protože mám strašně

když se věci naplánují, nebo dá se říct den dopředu, když se řekne na druhej den

a tak se tak udělá. To strašně. Já vím fakt, Proto budu dělat do minuty, do

hodiny, abych věděl takhle dopředu.

My řekneme, že někam pojedeme a kolikrát tam ani nedojedeme.

V Děčíně se situace částečně uklidnila. A přesto, že už je po změně režimu,

Veronika teprve teď může splnit příkaz z manuálu. Jede se projet na koni. Dobrý

den. Dobrý den.

Jsem tady v kyně.

Seděla jsi někdy na koni nebo byla jsi někdy u koní? Ne, v životě jsem nebyla u

koni. A s nějakýma zvířatama?

No, vůbec.

Tak můžeme... To je ten můj koník. To je ten můj koník.

No můžu, jo? On si to dělá pohodlý. Jak leží, tak je to dobrý. Jak se stoupneme,

bude to horší, ale to zvládneme.

No, tak pojď.

Pardon.

Ale není tak hezkej, protože stojí a je větší a velikej a je to adrenalin.

Pojďme podívat.

To je stáj, víš. Přijďte mu to všechno. My jsme tady. To neunechci.

Nechci. Nechci. Ono to nechce ode mě. Já bych nezvládla ani rybičku právě v

akvárku, jo.

To je to, co... Zvířata ne to.

Vedneš levou nohu takhle jí pokrč.

To ne. To můžu jako na motorku, ne?

Na motorka nižší? Ano.

Já nebudu jezdit.

Já jsem chtěla.

Není tady něco nic. Na motorce to bylo úplně jednoduché.

Než na tom koně.

Jak na tohle můžu jezdit?

A skákat?

Narovnaná záda, ramena hezky se nadechnou, prsta ven.

Bylo to šok poprvé, že?

Dobrý. Jo, je to paráda.

V tom klusu se dělá právě, že se vysedává. Ne.

Prosím tě, ne.

Ano, ne.

Možná boj.

Pěkný pocit a je tam vidět, že je hodně co učit. Že to není jen takový, že se

člověk sveze na koně, jak jsem si myslela, ale dobrý.

Já si myslím, že by Veronika nestedla na koně.

Má strach ze zvířat, ale ta nechce ani domů.

Aby nás méně nesedla.

I k suché vyrazila rodinka na projížďku. Ale tentokrát už je to přání Martiny ze

změny režimu.

To příjemný pocit a taky vyšší uvidíme, jak se rozjedeme.

Co to hodně dělá se mnou.

To je výborný život, který by se mi líbil.

Tak já už jsem kdysi takovýhle život měl, ale ne koně, ale sport, lenz, ale

jsem s Veronikou, tak ne, no.

Jsem rád, že jsem si to zkusil. Sedíš poprvý na koni?

Poprvý sedím na koni. Víš, že jsi dobrý.

Hrozně moc jsem šťastná, fakt po dlouhé době sedím na hřbetu.

Ke štěstí mi chybí ještě ten protějšek.

Manželka, že jo, říkám, ale normální manželka.

Jo, i ta moje, ale tak už jsem musel nějak trošku změnit s chláním.

Podle Veroničina přání je dnes den, kdy se má Slávek postarat o rodinu s tepším

všudy. Ale hned na začátku se vyskytl pro hlavu rodiny neřešitelný problém.

Může se teda podívat jenom?

Nedělej komika furt ze sebe do prdele! Jakýho komika?

Já budu hledat návody, než dohajím. Já to nechci vyhrotit jenom jenom... No tak

to nehroď! Vyhráš se na to, buď v klidu. Chce si to vyřešit sám, tak si to

vyřeším. Nebudu se do toho montovat. Jedu na Moravo, jedu pro Maršinu,

přivezují, naštelují toho, odvezují, můžeme pak vařit. Pojď sem, Slávku. Já

mám děti pohlídat, nebo ještě bavit se?

Sedněj si k internetu, máš na to pět minut. Já potřebuji vědět ten typ.

Já nevím, kde to je.

A není to na tom sporáku napřed?

No, ale já ho odtahávat prostě nebudu.

Protože za první způsob to je lino.

A to lino taky nebylo zrovna zadarmo. A je to poslední kus všech republice toho

lino, jo? Ten člověk se nemůže vůbec chovat.

A už byl ráno nervozný, protože měl mít den, že bude vařit, starat se o děti a

už s nimi neblařit. A toto kvůli sporáku.

Co je?

Už to není.

Co dělá?

Kde je telefon?

Ano, slyším?

Jo, jaký tlačítko levý? No, tam jsou čtyři.

To je který levý? No.

Budík. No, držím. Ale furt to bliká.

No, teď jako mačkali jsme všechno, už jsem zkusil všechno. Já jedu pro

chtěl jsem vás požádat.

Přijedete pro Honky, dáte, když jste jim najít, pak bychom se vyrovnali.

Tak to udělává. Tak to udělává.

Jo, je to ono, jak jsi to udělala. Jak jsi to udělala?

Máčka dva čudlíky najednou, ne? Jsi zkusila.

Když něco neumím a nejde mi to, nebo neumím vůbec, tak je do toho nemám,

co udělám? Skurí to, ne?

Prdele. Nejde o to, že nebudu nemávat absolutně úplně nic na hladu.

Od teďka se domluvíme. Od teďka se domluvíme.

Ty si dělej, co chceš, já si budu dělat, co chci. Proč?

Ty mě tu nechceš? Předtám.

Tak jako je logický, že by byla další Martina než ty, že jo?

Na rozdíl od větší na zábava na druhé straně pokračuje.

Martina si bezměně přála, aby se Slávek projel na vodních ližích.

To by z toho byl jako pav, jako že by se těšil.

On to má takový zpět jako, takový to bude jako dornutek. Jo, jo. To tak

vypadá, neboj se. Já to taky. Tak kdybyš si na tom nebyl, tak možná... Mám

takovej strach z toho, ale jako těším se, ale strach mám z toho. Já bych se na

to nevlezla.

Uvidíme.

Tam, kde to dobře dopadne.

Natržený ruce, nepřepadává dozadu.

Teďka se jenom koukám, jak si chudák tam hledá.

Jo, dobrý.

Voda je teplá, tak je to dobrý. Tak dobrý.

Překonal strach.

No dobrý, tak si to už na podlí už nespát. Dostal se i daleko. Dobrý, jo,

žádná prd, to není.

Myslím si, že to jsem splnil.

Mám to dobrý pocit a to je docela zábavný.

Šikovný, šikovný.

Jsem ho nevěřila, že se mu bude, to je jako vůbec. Já se přišel do toho k

Plné kecky toho už měla i Veronika na druhé straně a proto se raději na chvíli

uchýlila k sousedům, kteří ji pozvali na kávu.

Takže já bych ti teda s něčím pomohla, nebo něco nějak? Ne, nebude, jako, teď

to zmáknu, ale jako... To teda, ty máš plánu, vy řekni.

No, můj plán je... No jak se musíme domluvit?

Můj plán je ten, že prostě budu teďka se řemčovcám a ty běž kam chceš.

A zítra?

Nevím. Ty si neuvědomíš, co jsme měli mít dneska za den?

No, co jsme měli spánět?

Že jsi udělal... V ráno vstát, ty jsi měl uvařit. A jako to?

Doteďka nejde uvařeno.

Takže končíme spolu.

Nebudeme tady fungovat. My jsme někdy fungovali.

My jsme fungovali, to jsem sem přijala, bylo to podle tebe, tak jsme fungovali,

já jsem se přizpůsobila. Ty jsi neudělal vůbec nic. Já jsem se přizpůsobila, to

byla nehodla.

Tak co tady děláš teda?

Proč já jsem tady?

No tak se zbala odejdi.

Já jsem podle tebe mohla šlapat. A ty nic. Tady hraješ každá párka, takhle

loutka, víš. Jaký loutku?

Včera. Se něco domluvilo na dnešek. No a není. No a není to?

A zítra? Protože?

Já se tam jenom dobře, než jak už jsme zvládli.

Než jak už jsme zvládli. Mě zajímají tak další tři dny.

No teď nějak prostě musíme přežít.

Co ti na to mám říct?

Je co těžký se mnou ujít, že?

Co?

Jé. Jsi našláplá.

Praša. Já?

Tak jo.

Já mám to v pohodě. Teď se mi uplynila, řekla si, že jsi našláplá, tak...

První dva dny jsme si rozuměli a od toho třetího dne je pořád

stejný. A je to horší a horší, takže bude to těžké.

Těžké to má i Martina na Moravě.

Přestože s Robertem vychází bez problémů, stále ji trápí jedna a ta samá

Hláskova nevěra.

Já jsem neodjela s tím, že prostě si tady něco uvědomím a prostě Slávka kopím

prna i přesto prostě, co mi všechno udělal, jak mě prostě ublížil a já ho

miluju a já jsem mu prostě řekla, že si prostě na deset dnů od něj si prostě

odpočinou a hlavně jsem odjela s tím, že já jsem mu řekla, že prostě ať on si

uvědomí věc, jak on chce.

On nemůže žít přece.

Slávek se konečně uvolil, že zkusí tuplovat matku v domácnosti tak, jak si

Veronika při změně přála.

Ale dlouho mu to nevydrželo.

No a měl jsi to zničený?

Bylo to vypraný?

Nezvládáš to, no?

Nezvládáš. Nezvládám, protože ty na to chcete. Na to.

Na všechno. Celý serudí tady normálně fungují?

Jo, fungují. Ty vole, ani ho... Podívej se na ten bordel. Počkej, kdy jsi seděl

celý dopoledne u počítače? Já to tady uklítala každej den.

Jo, aha, každej den. Ty krása den. Tak toho ne.

Nech toho.

Nech toho.

Ty chcete sedíš u počítače. Tak na nic si nehrajo.

Na co?

Hraješ si úplný ho... Ale.

Já ti říkám, táhni. Já ti říkám, táhni.

Bojím se tě už od začátku, co jsi tu začal dělat. To se povíš, říkám. Co se

tady bojíme?

Krávu neznám, ty vole.

A, všichni jsou krávy a všichni musí být v držku. Po dostiaku, no.

Jedeme.

Jedeme. Nejlépe do prdla. Jedeme.

Jedeme.

A ty teď tady hraješ si na to?

Hraješ si na to, vole.

Ahoj.

Chovat.

Slávek se chová skutečně velmi agresivně. A to ještě netuší, co na

Robert nezjištně nabídl jeho ženě.

Tak se tady mám chovat jako doma. Spíš ne, že by mě Robert s tím potěšil, tím

spíš naš.

Asi si jako dělá nějaký tajný iluze, naděje, že jako se mě tady vzláká jako k

sobě, že mám přivízt svoje holky a že mě stejně Slávek bude podvádět a že to s

ním stejně nemá cenu a prostě také debilní keci jako to.

Já jsem ho brala jenom tak, že prostě jsi tady.

To Veronika rozhodně mrtvého brouka dělat nemůže.

Když se odpoledne vrátila z procházky, čekalo ji nepříjemné překvapení.

Proč mi jako nechceš pustit, co jsem ti udělala?

Nedělám.

Můžeš mi odpovědět proč?

A klíče je střež do stránky.

Tyhle dva dvě už se dneska nehotají, jo? Komu je?

To je moje taška, jo? Co mi připtalo na balkoně?

To si děláš ze mě srandu. Ne.

Přijdi, to mám dát. Jsem úplně hotová, jako jo?

Chceš pomoct, já to odnesu.

Jo. Pohodě. Hodně.

Já jsem hotová.

Škoda se s ním zabývat.

Už jsem to dělala dlouho.

Ona řekne, že sedím na internetu.

Ať jde, odkud přišla a toho člověka prostě už tady nechce ani vidět, tím to

prostě pro mě hasne. Já jsem debil, to jako uznávám. Fakt se matlák, jo, když

růpne v bedně, ale na ní, na tu rozdvojenou osobnost, já se aspoň

kvůli maličkosti, je to maličkostem vytočené. Ale abych utíkal jenom kvůli

že mám problém s někým, ne.

Tak je to.

Teď jsem aspoň v klidu.

Děším se na svýho manžela a na svoji dceru.

A tohle by mě zabilo tady.

Veronika zůstala v hotelu a už se vůbec neodvážila vrátit se do svého dočasného

domova. Velmi ji ale trápí, jak vše dopadlo.

Celý den jsem byla na hotelovém pokoji, pořád přemýšlím.

A nedokážu si vysvětlit vůbec, že jsme to tady nezvládli, protože s tím, jak

jsem odjížděla, že...

Po chvíli, co seděla v parku před hotelem, se stalo něco neuvěřitelného.

Objevil se Slávek.

Ať je to jak chce, těch deset dní jsme to podělali úplně na plný čáře.

Ať ten nebo ten, prostě máme na tom vinu oba dva, jenom protože oba dva jsme

palejčatý, oba dva prostě vnucujeme druhým chyby naše.

A hodně mi to dalo, to je měno.

A myslím, že to vůči, jestli jsem takhle nikdy jednala s manželem.

Protože pro mě jsem taky pocítil.

Protože ať je to jak chce, tak my dva jsme proti ním držky ukeceni.

A dáváme jim to sežrat.

A to je asi to, co my dva jsme si měli uvědomit.

Nešlo, že jo? Co? Že to nešlo.

Teď už to jde, samozřejmě.

Děti všechno jde až pozdějo.

A ublížili.

Tak.

A když ublížíš, tak si uvědomíš.

Vydobíci. Takovou tu důvěru druhého.

To je prostě nejtěžší věc.

To je na týdny, měsíce, roky. A u Martinu to bude trvat dlouho.

Musím to vládnout, protože mě rodina je základ státu.

Důležitý je asi pro mě zítra ten návrat domů a s tím, abychom si řekli,

kde byla ta chyba, co na tom druhém, kde vadilo. S tím jsme do toho šli.

Samozřejmě, že ho miluju.

Říkám mu to.

U mě taky a jsem za to ráda, že mě miluje.

Protože jeden z druhých jsme si zkusili svoje.

Jsem zvědavá, jak to manželovi.

To dálo nějakou změnu, nebo... Já si pořád říkám, nebo tak, jak ho znám, že

mu to je všechno jedno. Já si myslím, že tam se nic neodehrálo v něm.

Jsem na to velice zvědavá.

To v Suché je to úplně jiné.

odehrává se loučení ve velkém stylu.

Furt takový pocit, že pro mě život vlastně skončil, že mám prostě už dvě

že o mě žádný chlap nezavadí, ale dalo mi to, že mi tady vyrostl sebevědomí, že

prostě třeba bych tady má začít nový život, třeba bych tady našla někoho, kdo

bude jako oporou a prostě ten život prostě, zjistila jsem tady, že prostě

život nekončí s jednou chlapem.

Děkuji. Tak díky za perfektní deset dnů. No, tak já taky děkuji.

Určitě dávám Veronici ještě šanci, když jsem řekl, že to není láska. Ale pořád

něco k ní cítím, je to pořád moje žena.

Všechno se dá napravit. A s ním mám dceru.

Prožili jsme spolu něco, že na to se nedá zapomenout.

Ale za takových podmínek, jako jsme tady teď žili, tak ten život nemá cenu.

Spolu, aby jsme žili.

Ale jestli se něco změní škoda zadně, tak si myslím, že ten smysl to má.

Konečně dočkala možná všichni.

Cítím se lépe, ale ještě to není ono.

Až budu doma.

Vůbec jsem nespál.

Klepu se.

Nervouzný jsem, spust strach měl, Milko.

Zdravím, zdravím.

Ahoj. Tak jdem.

Dneska žádný vytáčení, všechno v plidu, jo?

Ty obavy největší, co jste reagujete Veroniky.

Jak ona zareaguje na všechno, co jí řeknou ostatní lidé?

Na osm očí. Já se hrozně těším. Já opět se hrozně těším domů.

Cítím se nějak nervózně.

Vždycky se mi klepou trochu.

Nevím, co mám očekávat. Přál bych si, aby se...

Na mě těšila a uvědomila si všechno.

Doufám, že přijede s dobrou náladou a se bude těšit na mě. No aspoň trošičku, že

mu budu chtět.

Aspoň trošičku.

Tak víte, jaký to bylo u nás? Vůbec jsme se nemohli shodnout na ničem.

Zjistili jsme, že jsme v stejné povahy.

Jsme se strašně prali, no, ze sebou.

Jak jako prali? Ne, doufám, že fyzicky, jako... Tak, slovně a psychicky a prostě

jsme to nezvládli ani jeden. Prostě mazet, no.

Takže jako tak jste si takhle spolu vyzkoušeli, jaký to je prostě s váma

Skončilo to u nás příliš než u vás, asi takhle.

Já ti říkám, Robert, zlato, chlap úplně v pohodě, do práce, všechno.

Malá... Postavila jsem si, neříkám do latě, ale rozmářlenější dítě jsem v

neviděla.

A to, co jsem jí všechno odbourala, tak ty pojedeš domů a budeš mít klejt. Je

bez zudlíku.

Já nechci, abych byla bez zudlíku. Proč? Nechci.

Já jsem nic taky, ale ti nechcela, abys mi odbourala, že?

Nejednou jsem se to všechno udělala po svým. A ta holka je úplně v pohodě.

Ona byla v pohodě?

Nebyla v pohodě.

A co říkáš na rok a půl roční dítě, který se krmí gulášem?

A proč by nemohli jít vůle? A proč by nemohli jít vůle? No tak to se

Když nechce sunár, tak jako co mám dát? Já jsem jí dála mlíko a tam je málem

strhla ruku.

Mlíko?

A ty jsi ho potom dal taky večer. No a to?

Jako dávám jim normálně?

A ta holka není klidná?

A ty se divíš? Pro tom, co oni tam prožili, ty se divíš? Měla být úplně v

Pro tom všem?

Kdybyl den, kdy my jsme se nehádali.

Dimi, já jsem tě vyhodil z toho bytu. Počkej, počkej. Ještě dřív, než vůbec

tohle všechno skončilo.

A ty se dívíš, měla být v klidu, všechno se jenom hrála. Proto jsem tě vyhodil.

Tak mi neříkej takovýhle věci.

Neřví, tady. Ty jdeš v hubu, vole. Mám problém s tím. Nejsi toho. Já ti něco

řeknu. Ty máš úplně luxusní ženskou. Mám, ale ty máš úplně zhovnu. Ty jsi

hovado, ty jsi totálně hovado. Jsem hovado, jsem hovado. To jsem ti chtěl

A to, co jsi měl

Já jsem debil. Ano, jsem.

Ale to, co máš ty, to je úplně to samý. Tak ti to uvědom. Já jsem ráda, že jsi

teda něco ukázala, nebo že jsi něco vyzkoušela. Já jsem prostě to nedala.

Nedala? No načníky posledně dělá pětkrát. Za celých deset dní se dělá

Víš, co mi říkám, že chodí sama od sebe. A teď jsi jenom před kamerou. Co řeš?

Ty vole, kronikál házka. Kronikál házka?

Vy dva, že vás takhle spolu dali dokupy, já si myslím, že to bylo dobře. Teď

jste si to zažili, oba dva.

Robert, akor

Takže opravdu s váma není jednoduchý výžit, takže ty nevyčítej jí něco, ona

to by taky musela hodně vyčítat, si myslím. Jste oba dva stejní.

Robert, jak ti bylo tak 10 dnů? Jak jsi se cítil? Skvěle.

Uvolněnej? Úplně parádně. Užil jsi, jízdil na koních?

Úplně jinej. A proč my nikam nejezdíme?

Počkej, ty by jsi šla na koně? Ty nechceš žít ani na přehradu, by ti

Já jsem si myslela, že jeden pro druhýho žijeme.

Roberte, řekni teďka naplno hubu, proč jsi s ní.

Tak kvůli barunky. Ano. A nic víc v tom přece není.

Sám to řekl, že už v tom není láska, není v tom vůbec nic. Ano, kvůli láska

není. Proč mi to neřekl?

To jsem nevěděla.

Ale teď se ta láska už se vytratila.

To já chci taky pro mě jako rádi.

Když se to spraví, tak budu rád. Když ne, tak... A co mi dva? Jsem Mazur, já

vím. Jsem idiot.

Já to potřebuji od tebe slyšet. Co chceš slyšet? Že my jsme pro tebe ty důležitý

a že nemáš potřebu mě nikým nahrazovat.

Nemám.

Slibuješ? Slibuju.

Nebudu nahrazovat.

Vynahradím úplně všechno. Tak bych ráda udělala jednu věc.

Verte, ty jsi mi něco nabídnul a tady ti ukazu, že ten klíč od vašeho baráku

natrval opravdu nechci.

Pokud vím, já jsem ti řekl, že jak to dopadne mezi náma jakoliv, že i když já

ní budu, takže můžeš přijít. Tady máš klíč a já bych chtěl, abyste se říkal,

ho nechci. Ale já jsem ti nabídl pomoc a ne, že tohle co. Já nepotřebuji pomoc,

opravdu. Ty pomož ní.

Ta potřebuje větší pomoc.

Robem, víš, co ti řeknu?

Jsem rád za to, jaká Martina je.

Já se trošku přeju, aby si mi vrátil ten slávek, který byl před tím rokem.

Zapracujeme na sobě? Oba dva? Já na sobě zapracuju určitě.

Myslím, že jsme zvládli další věci, tak zvládneme.

Odjížděla s tím, že mě miluje, že mi tak by to říkala.

A při osmi očích jsem zjistila, že se mu láska vytratila.

Brzí mě to moc, že se zase na něco hrál.

Netuším já, co budu dělat.

Po návratu domů se cítím špatně. A jak to úplně dopadne, dokážu úplně přesně

říct. Ale myslím si, že Veronika odejde.

Musím odejít?

Nemám. Je tady.

Jsem tady vybudovala. V tom mám já peníze. Malá je tu doma.

Nemám cílu odejít, jako nemám.

Vůbec s ním nechci ani komunikovat.

Mám k němu odpol, takže nevím, jestli to bude lepší zda, ale já začnu první řadě

nebudu koukat na něj, ale začnu pracovat sama na sobě.

Fakt, že jo.

Mameňka, tatínek.

Ahoj. Jo, opět další.

Ahoj. Ahoj.

Ahoj. Ahoj.

Ahoj. Ahoj.

Ahoj. Ahoj. Ahoj.

Ahoj.

Ahoj. Ahoj.

Ahoj.

Vždyť hodně jsme si uvědomili, hlavně já jsem šťastná, že si to uvědomil Slávek.

Jsem hrozně ráda za to, že takhle dopadlo.

Že prostě zůstaneme pohromadětská rodinka.

Každopádně.

Budeme prostě zvětšina pro děti a necháme tady to spadnit přesně.