Original subtitles

DIGITÁLNĚ RESTAUROVÁNO V ROCE 2015 V ROZLIŠENÍ 2K.

Nezapomeň přinést chleba.

Výtah (1962)

PARTE: vdova Jeanne-Marie Herbinová. Zemřela 20.11.1959 ve věku 54 let.

Nejprve velká novina:

Už nebudu sama, kdo se vám bude přimlouvat.

Tato mluvící panenka,

kterou tolik milujete, bude s námi...

Aspoň dnes bych rád skončil o půl sedmé.

V úřadě nás pustili dřív.

Mami, já chci pilku.

Mami, já chci pilku.

Buď zticha, nebo dostaneš pár facek.

Dnes večer snad uvádějí v televizi zprávy ve smokingu.

Znám malej klub s Martiničany. Už tam nepůjdu.

- Proč? - Šlo mi to na nervy.

Někteří černoši jsou pěkní.

Vysavač je velice praktickej. Asi ho koupím.

- Spíš by dala přednost penězům. - O mé matce takhle nemluv!

- Dobrý večer, madame. - Dobrý večer.

Tenhle je skvělej.

- Kolik stojí to letadlo? - 15 nových franků.

- Ale ses rozšoup. - Povídám ti...

- Vemu si tohoto ptáčka. - Veselé Vánoce.

- Co za něj? - Dva franky. - Dva.

- Máte vánoční stromeček? - Mám.

- Zabalím vám to. - Není třeba.

- Bude to sedmnáct franků. - Sedmnáct. - Ano, pane.

- Tumáte. - Děkuji.

- Na shledanou. - Na shledanou, pánové. Veselé Vánoce!

Přejete si, pane?

Vezmu si ho.

- To bude vše? - Vše. - Prosím.

Dva franky, pane.

Hej, nebyl to syn starý Herbinový?

Za mýho ouřadování, kdyby parlament na radu předsedy Rady

schválil smělé projekty všeobecné delegace,

mohli jsme mít plastické trhaviny už v 1927.

Pane předsedo, měli jsme je v roce 1944.

- A pamatujete ty sabotáže? - No a co?

Konečně. Dámy jdou.

Tady je pýcha našich postelí.

Je mu 82 let. Zdá se, že politika ho udržuje mladýho.

Vánoce slaví už v osm hodin,

protože v tomhle věku choděj do hajan v deset.

A ty co, dušinko,

jako dezert, dáš si puding se švestkami?

Nebojte se, rum není z Jamajky, ale z vodovodního kohoutku.

Tak co, dušinko, dáš si chutnej puding?

Vánoce mají zvláštní účinek. Nebo je to mnou?

Ne.

Můžete ho přinést, prosím.

A pro mě kávu.

Hej, nesmíš plakat. Přijde Papa Noël [Ježíšek].

Už jsi ho viděla?

Ne?

Dva v přízemí, prosím.

Zabil ji, komisaři. Laurent zabil mou dceru.

Je to šílenec a darebák, naprosto amorální člověk!

Musíte ho zatknout.

- Uklidněte se, madame. - Teď už je mi to jasné.

Tři týdny s námi nebydlel.

Ale včera večer si přišel pro své věci.

Když Danielle viděla, že ji opouští, chtěla ho zadržet.

Nezastavil se před ničím,

jen aby se jí zbavil... nikdy ji už nemusel vidět.

Proto ji zastřelil, a pak utekl.

Přísahám, bylo to tak.

Jste milej. Bydlím za mostem.

Je ospalá.

Veselé Vánoce!

Hej! Veselé Vánoce!

TISKÁRNA: DRAVET A SYNOVÉ.

Jo, patří mému manželovi.

Uvnitř musí být teplo.

Dáte si něco k pití?

Proč ne.

Dobrá.

Počkejte chvíli.

Vypnula jsem alarm. Pojďte.

Je to spíše nákladní výtah než obyčejnej.

Slouží jak bytu, tak tiskárně.

Opatrně, je tu schod.

Položte ji.

Nechci, aby ho viděla.

Chápu.

Jste unaven?

Omlouvám se, že jste musel podniknout tuto cestu.

- Nezlobíte se? - Ne.

Tohle je zvláštní čtvrť. Nerada chodím domů sama.

- Skutečně? - Zvláště na Štědrý den.

Jsem na to zvyklá...

Jdu uložit dceru. Za pět minut jsem zpátky.

Co si dáte: likér nebo koňak?

Likér.

- Snad vám bude chutnat. - Děkuji.

Máte rád brazilskou hudbu?

Mám, ale...

Myslíte dceru? Tu nic neprobudí. Je na to zvyklá.

Poslouchám ji pořád.

A žádné sousedy nemáme. Můžeme si dělat, co chceme.

Jsem ráda, že vás tu mám.

Čekáte na mě?

Milé od vás.

Velmi milé.

Nechutná vám likér?

Odvykl jsem si.

Já jsem ho nikdy nepila. Veselé Vánoce.

Veselé Vánoce.

Jmenuji se Marthe Dravetová.

Robert Herbin.

To je váš manžel?

Ano.

Malá spí?

Spí.

Musím si ji stále hrát, tak moc se mi líbí.

Nesnáším ticho.

- Tak proč jste ji vypnula? - Co?

Ale... ticho ve dvou, to je něco jiného.

- Film se vám líbil? - Moc jsem se na něj nedíval.

Jak dobře hraje a jak je krásná.

- Všiml jste si, jak je hezká? - Ne.

A je talentovaná. Takže...

Co to děláte?

Ticho ve dvou.

Ne!

- Co je vám? - Nejde to.

Proč ne? Rozumíme si. Nelíbím se vám?

Ale líbíte.

Chápejte...

Pomozte mi.

Pojďme dolů.

Ráda bych vám vysvětlila své zvláštní chování.

Zvláštní?

Když muž sedí v kině vedle neznámé ženy,

dá ji ruku na rameno, aniž by ho odmítla,

a pozve ho k sobě domů,

muž se může domnívat, že ji snadno dobyl.

Neuvěříte, když vám řeknu, že to bylo poprvé.

Cítila jsem se mizerně.

Hodně mi to pomohlo.

Počkejte.

Jste neobvyklá žena.

Když musím v noci přes dvůr, mám trochu strach.

Na Vánoce je služka se svou rodinou.

- Víte, proč je tu tolik knih? - Knih?

Manžel patří mezi nejvýznamnější tiskaře v Paříži.

- Jste Italka? - Jo. Je to vidět?

Ne... slyšet.

Nebylo to snadné.

- Co? - Ta ruka... v kině.

Vypadá to, že jsme to oba potřebovali.

- Líbí se mi váš přízvuk. - Žijete poblíž?

Ano. Ale byl jsem dlouho pryč. Sedm let.

- Dnes se vracím domů. - Ne?

- Jo. - Opravdu?

Nic se tu nezměnilo. Courbevoie je stále tak ošklivé jako předtím.

Bydlím na druhé straně mostu Asnières.

V ulici Henriho Barbusse. Znáte ji?

Čekají na vás s Vánoci?

Ne.

Bydlel jsem s matkou.

Před 4 lety zemřela, takže mě nikdo nečeká.

Váš manžel tu není?

Proč jste odešel?

Opravdu vás to zajímá?

Utekl jsem s manželkou svého šéfa.

Nastaly komplikace. Musel jsem se držet stranou.

- Až do dnešního dne? - Jo.

- A co manželka vašeho šéfa? - Zemřela.

Jak se jmenovala?

Nač to chcete vědět?

Jmenovala se Anna.

Mluvte mi o svátcích! Být hasičem není žádná legrace.

Co je vám? Není vám do smíchu?

- Kde si můžeme vypít? - Kdekoli.

Co?

Ani vám není do smíchu.

Manžel mě podvádí.

Dnes večer je se svou milenkou.

Proto nechci zůstat sama doma.

Omlouvám se.

- Jdete? - Bydlím tam.

Můžeme jít nahoru?

Není to jako u vás doma.

Výtah nemáme, ani vám nemám co nabídnout.

Na tom nesejde. Chci ho vidět.

A jsme tady.

Máte tu plno vašich fotek.

7letý Robert... Robert v devíti... Robert na base?

- První dlouhé kalhoty... první flirt. - Ne, to je sestřenice.

Robert... Robert... Vaše matka vás musela zbožňovat.

Nic o tom nevím. Když jsem odcházel, nebyly tady.

Můžu se podívat?

Váš pokoj?

Marthe!

Je to pěkný pokoj.

Nebraň se.

- Ne. - Proč ne? Buď hodná.

- Seš tak krásná. - Ne.

- Nezlob... - Budu. - To neříkej.

Nic nepředstírejme.

- Zůstaň takhle. - Ne!

- Počkej... - Nepočkám. - Buď hodná.

- Viděla jsi je? - Co?

- Dvě malé skvrny. Svítí i ve tmě. - Počkej.

Co je?

Nic. Chci si je vyčistit.

- Teď hned? - Samozřejmě.

Nechali elektřinu, ale vodu vypnuli.

Není poblíž kavárna? Ráda bych si to očistila.

- Snad nespěchá? - Spěchá.

Pokud nechceš, tak nač jsi tady. Au!

Promiň.

Skvělý.

Paní... pane.

- Máte zavřeno? - Ne. Přejete si?

- Likér. - Malej.

- Kde jsou toalety? - Vzadu.

Děkuji.

Trochu jsme tam popili. To byl jen začátek.

Říkám Georgesovi:

"Přijeď, na jak dlouho budeš chtít. Ale bez manželky."

Pamatujete na tu scénu, co ztropila u mlýna?

Od doby, co se ji narodilo nejmladší, změnila se.

Je to blonďák?

Je, ale vypadá skoro jako albín.

Ani se nenarodil v nemocnici.

Měli si vzít taxi, a rodili by v nemocnici.

Sotva mají co jíst.

Brigitte, dones láhev Dubonnet.

- Můžete si koupit auto. - To jsou jen kecy.

Jo, tu!

Je roztomilá. Brýle nosí už delší dobu?

Pohni si!

Pokud budu mít děti, půjdu rodit do nemocnice.

Mluvíš jako během války: samé řeči a žádné činy.

Rogere, trochu úcty k mé sestře.

Jdeme?

To se ani nenapiješ?

Šéfe, kolik dlužím?

- Kolik to dělá? - 260.

Zlobíš se na mě?

Vůbec ne. Prožil jsem báječný večer.

- Veselé Vánoce. - Roberte!

Šel bys se mnou?

Vysmíváš se mi?

Vůbec ne.

Ale ano. Před chvíli jsi nechtěla a teď chceš.

Za koho mě máš?

Prosím, pojď nahoru.

Vánoce jsou jen jednou v roce, nerad bych je promrhal.

Dávej pozor na schod.

Omlouvám se.

To nic, spí. Má hluboký spánek.

Jérôme, to seš ty?

Jérôme!

- Co děláš? - Volám policii.

Neblázni!

- Nevolej je! - Proč ne?

Nemůžou mě tu najít!

Vím, co si myslíš, ale je to pro tvé dobro!

Proč?

V Paříži mám zákaz pobytu! Právě jdu z vězení!

- Zabil jsem manželku svého šéfa! - A?

A vyfasoval jsem sedm let. Včera mě propustili.

Nesmím do Paříže.

Sebevraždě neuvěří!

To je tvůj manžel?

Odejdi.

Jdi.

Říkám ti, že jsem tě viděl.

- Už jsi skončil? - Telefon, prosím.

- Viděl jsem tě! - Ale ne v Élysée Montmartre!

- Nemáte kabinku? - Ne.

Říkám ti, že jsem tě viděl!

- Kde jsi mě viděl? - No tam!

Ale já tam nebyl!

- Přede dveřmi jsem zahléd tvou motorku! - Před číma dveřmi?

Kdyby tu nebyla tvoje žena, řekl bych ti to!

Jděte diskutovat na ulici!

Nech ho mluvit! Hrome, před číma dveřmi?

- Sklapni! - Jsou Vánoce, kruci!

Marthe, to jsem já.

- Co je. - Volalas je?

- Nech mě. - Poslouchej.

Zapomněl jsem ti říct, aby ses ničeho nedotýkala.

Slyšíš?

A nechci, aby sis myslela, že jsem se bál.

Co je mi po tom! Chováš se jako kretén!

Já ti ukážu!

Už je skoro půlnoc a oni se mlátí!

Narodí se Kristus a oni se mlátí!

Narodí se Kristus a oni se mlátí!

Mlátí se!

Když se chceš prát, tak to nemá cenu!

Jsem unavená, mami.

Jsem unavená. Chce se mi spát.

No tak!

Ne!

Minuit, chrétiens! (1847)

O, Holy Night! (1858)

Ó svatá noc!

Hudba: Adolphe Charles Adam [1803-1856].

Text: Placide Cappeaué [1808-1877].

Pojď, maličká.

Počkejte chvilku.

- Je tu doktor? - Ticho...

- Máte tady auto? - Nemám.

Zajdu pro své, a pak ji odvezeme do nemocnice.

Dobrá.

- Misál pro dámu [texty pro mši]. - Děkuji.

Nechci do nemocnice.

Odejdi.

Jdi pryč.

- Poslouchej, Marthe... - Prosím, odejdi.

Do toho Buicka.

Jdu otevřít.

Má doklady?

- Asi ne. - Stejně bychom to měli vědět.

Hej, špunte, jak se jmenuješ?

- Nicole. - Nicole... čí?

- Nevím. - Nevím...

Nezná ani své příjmení.

Moje děti v jejím věku to věděly.

Vezmeme ji do Clichy, co?

Nemocnice Beaujon bude asi nejblíž.

Probírá se.

Pořádně jste nás vyděsila.

Ještě se nestalo, aby někdo omdlel uprostřed mše.

Máme vás vzít na pohotovost?

Už mi je lépe. Zavezte mě domů.

To mi musíte říct, kde bydlíte.

Už je to lepší? Můžete chodit?

Počkejte, pomůžu vám.

Jde vám to skvěle.

- Opravdu je vám líp? - Opravdu.

Byl jste velmi laskav. Děkuji vám.

Muži jsou ochotní, zvláště když...

Dáte si něco k pití?

Myslíte to vážně?

Bude mi potěšením.

Pokud si madame přeje... Jdete?

Mohu-li se zeptat, tohle patří tiskárně Dravet?

Ano, jak to víte?

V téhle ulici zkouším své auta.

Velká firma, mají 50 zaměstnanců.

40.

40? Tak jo. Vidíte to?

- Jsem Dravetová. - Těší mě, madame.

Světelný spínač nefunguje.

- S dovolením. - Děkuji.

Je to spíše nákladní výtah než obyčejnej.

Slouží jak bytu, tak tiskárně.

Jak praktické.

Opatrně, je tu schod.

Počkejte, posvítím vám.

Teď mě poslouchej: sedneš si na židli, a ani se nehneš.

Víš, kdo je vedle?

Papa Noël. Právě roznáší dárky.

Tak tu pěkně zůstaň. Pokud tě uvidí, odejde.

Jo?

Jak roztomilé.

Hodná holčička, že jo?

- Nestůjte ve dveřích. - Příjemné místečko.

Co si dáte: likér nebo koňak?

- Něco silného. - Takže koňak?

Ano.

- A vy? - Koňak.

- Prosím. - Děkuji.

Dovolte, abych se představil:

Adolphe Ferrie, prodejce aut v Levallois.

Znáte to? U stanici metra Porte de Champerret.

- Neznám. - Prodávám americká auta.

Omluvíte mě? Malá.

Kočka, co?

Nechápu manžela, že tu není.

Na beton Italka.

Říká se, že francouzské... ale ani Italky nejsou špatné.

Před dvěma lety jsem byl v Itálii na dovolené.

A tak...

Není váš typ?

Já jsem teda pro společnej trh.

Římská smlouva je přesně to, co podporuju. Co vy děláte?

Byl jsem v Alžírsku.

Chápu... teď jste se vrátil.

Není těhotná?

- Kdo? - No... takhle omdlít v kostele...

- Nemůžete se jen tak zeptat. - Jasně.

Je to otázka taktu. Kdybych ho v mé profesi neměl...

Ženy, jako je ona, vídám každej den.

Americká auta se docela snadno řídí,

a když nabourají, je to už věc jiných.

Skvělá živnost.

Nemyslete si, že je to jen radost.

Někdy je svezeme na zkušební jízdu.

Jsou hrozné. Všechno chtějí zadarmo.

Když jsem začínal v Aurillacu,

křupanům jste mohl prodat jakýkoli šmejd.

Ale v Paříži to nejde.

Někteří se dokonce ptají, zdali je nátěr originální.

Mimo Paříž je to jednodušší, to je pravda.

V podstatě...

Je vám něco?

Ne, nic. Hezký stromek.

Jo, Vánoce... Můj syn miluje mechanická autíčka.

Před 4 lety jsem mu jedno dal.

Jsem rozvedený. Pro děcko je to těžké.

Tak co, usnula? Nemusela jste ji pohoupat?

Abych řekl pravdu, sotva stála na nohou.

- Moje peněženka. - Co?

Zapomněla jsem ji v kostele.

- Byli v ní peníze? - Měla jsem v ní všechno.

To je nepříjemné.

- Vrátím se po ni. - Prosím, ale nerada bych vás...

To nic, nikdo na mě nečeká.

A když tak pěkně prosíte.

- Je to od vás milé. - Půlnoční mše trvá dlouho,

teďka se budou strkat u brány.

- Bydlíte poblíž? - Hned za mostem.

Pojďte, svezu vás.

Nemusíte jet s námi.

Tak se mějte, pane Herbine.

Pokud budete chtít auto, myslete jako Američan.

Určitě se dohodnem.

Tady je moje navštívenka.

Hele... Co na to říkáte?

Dobrou noc.

- Chci pusu! - Ne.

- Na rozloučenou. - Pusťte mě.

A co byste chtěl?

Dáte si něco k pití?

Skvělej nápad. Přece nezůstaneme u šampaňského.

Počkejte, zavřu....

dveře auta... a zapalování...

dveře... tady jsou.

A je to!

Že jste mě pozvala, to se vám povedlo,

protože to šampaňské, co jsme pili,

nestálo za nic.

- Nemyslíte? - Když to říkáte.

Řeknu vám, šampaňské...

opravdu nemusím.

Nemohu uvěřit, jaká je tu tma.

Pokud to madame nevadí.

Jérôme?

Jérôme, to seš ty?

Na nic nesahejte!

To je váš manžel?

Haló? Haló?

Do prdele! Haló? Policie?

Máme tu mrtvého.

Jo, mrtvolu!

Ach ano.

Ulice des Glycines, v Courbevoie.

Paní Marthe... paní Marthe.

Prosím vás, co je to za číslo?

Jo. Děkuji.

ulice des Glycines 7B, v Courbevoie.

Jakže?

Ach ano. Sebevražda.

Dob... dobrá.

Máme štěstí. Mají auto u mostu, za chvíli jsou tady.

- Postavte stráž ke dveřím. - Ano, pane.

- Máte baterku? - Mám.

Najděte vypínač.

Paní Dravetová, nedívejte se tak na něj.

Nedívejte se.

Tudy, pánové.

Pojďte dál.

Je v obýváku.

- Kdy jste ho našla? - Před pěti minutami.

- Vy jste byl s ní? - Nebylo jí dobře.

Dupuisi, pomozte dámě.

- Pan Adolphe Ferrie. - Prodávám auta.

Na shledanou... paní... pánové.

Martho!

Chci zemřít! Chci zemřít!

Chci zemřít...

Kousek po kousku jsem ho zařizovala jako ten druhý.

Nejtěžší bylo udržet to v tajnosti před manželem.

Ale nezjistil to.

Schovávala jsem klíč. Naštěstí nikdy o něj nepožádal.

Včera v poledne jsem mu dala prášek na spaní.

Fenobarbital.

Nezanechává žádné stopy.

Celé odpoledne jsem ho sledovala, jak spí.

Po tom všem, co mi udělal, vypadal tak nevinně.

Později jsem šla někoho najít.

- Mě? - Tebe.

Nešlo o náhodu.

Všechno jsem si naplánovala.

Kino taky?

Taky.

- A pak... - Pak?

Vyndala jsem pojistku ze světelného spínače.

Abys nevěděl, do jakého patra jdeme.

Šli jsme sem nahoru.

On spal dole.

- Podala jsem ti pití. - A pak jsi sešla dolů.

- Ano. - Hudba přehlušila výstřel.

Ano.

Když jsem u tebe doma uviděla skvrny od krve, plán se zhroutil.

A zatímco hrála deska?

Šla jsem uložit malou.

Vzala jsem si zbraň, a vložila ji manželovi do ruky.

Pak jsem stiskla spoušť.

- Nic jsi neslyšel. - Nic.

Nevšiml sis, že místo druhého patra jdeme do třetího?

- Ne. Právě jsi mě líbala. - Schválně.

Natrefila jsem na jediného muže, který mi nemohl pomoci.

A proto jsi šla hledat jiného.

Musela jsem.

- A našla jsi Ferrieho. - Ano.

Proč jsi byla venku tak dlouho?

Proč?

Aby se obtížněji dala určit hodina smrti.

Policie najde nebohýho.

A soudní lékař nic nezjistí.

Dobře promyšleno.

Co chceš dělat?

- Co uděláš? - A ty?

Musím spálit nábytek v tovární peci.

V deset hodin přijde policie.

Kolik je teď?

Půl sedmé.

Jak ho chceš spálit?

Rozsekám ho sekerou.

Martho! Probuď se, Martho!

Propána...

Roberte...

Vyděsila jsi mě.

Usnula jsem.

Jsem vyčerpaná.

Všechno jsem spálil.

I rukojeť sekery.

Zůstala ještě pohovka. Co s ní?

Víš, že jsem tě nenutila.

Nechtěla jsem, aby ses do toho zamíchal.

Sama bys to nezvládla.

Musela bych.

Proč jsi ho zabila?

Hodně mi ublížil.

A malou nenáviděl.

Měla jsem ji ještě před tím, než jsme se vzali.

Bil ji.

Všiml sis, že téměř nemluví?

Všiml?

Promiň, že jsem tě vystrašila.

Dobrá! A teď pohovka.

Připravila jsem potahy.

Pomoz mi, prosím. Háčky jsou vzadu.

Pak ji strčíme do kouta.

Na shledanou.

Proč jsi mi pomohl?

Protože Itálie je krásná.

Dobrý den, Herbine. Jak se ti vede?

Takže jsi se vrátil. Proč?

Nic jsem neprovedl.

Znáš jistýho Ferrieho? Rozpomněl se na tebe.

Pozveš mě k sobě na skleničku?

Dej mi klíče.

Haló?

Haló, paní Dravetová? Tady Ferrie.

Kdo?

Však víte, Ferrie. Minulou noc jsem byl s vámi.

Ano?

Nenašla policie můj techničák?

Váš techničák?

- Abych byl upřímný... - Ano?

Když jsme byli poprvé u vás doma,

vsunul jsem pouzdro s doklady mezi polštáře pohovky,

když se ten druhej nedíval.

Vím, nebylo to moc chytré,

ale chtěl jsem mít důvod znovu vás navštívit.

A pak jsem zapomněl si ho vzít. Netušil jsem, že to tak dopadne.

Ještě před polednem ten techničák potřebuji.

- Můžete ho pohledat? - Můžu.

Je to černé zasouvací pouzdro s doklady.

Počkejte.

- Jste tam? - Mohu tedy přijet?

Můžete, ale až za hodinu. Jsem na odchodu.

Dobře, takže... Upřímnou soustrast, madame.

Děkuji.

Tos musel udělat takovou volovinu?

- Jakou? - Nachomejtnout se tam.

Manžel paní, kterou jsi doprovodil domů, spáchal sebevraždu.

- No a? - Proběhne vyšetřování.

Seš svědek.

Protože jsi porušil podmínku, budu tě muset zabásnout.

Jsou Vánoce. Nebyl jsem tu od matčiny smrti.

Máš smůlu.

Když máš zákaz, nehraj si na neviňátko.

Ukaž mi papíry.

- Ty se teď jmenuješ Ferrie? - Cože?

Adolphe Ferrie, narozen 26. 4. 1919 v Perreux. To seš ty?

Vidím ho poprvé! Ani jsem se ho nedotkl!

Já ti povím, proč se k němu nehlásíš.

Víš, co nám Ferrie řekl? Tohle pouzdro

schválně schoval do pohovky, aby se pro něj mohl vrátit.

A teď ho najdu u tebe.

- Já ho nevzal! - Drž hubu!

Vrátil ses do bytu.

- Nevrátil. - Vrátil.

- Ale ano. - Ne.

Vrátil ses. Příležitost byla příliš lákavá: prázdný byt.

Ale už nebyl prázdný. Pan Dravet se vrátil a překvapil tě.

- Tak jsi ho zabil. - Já to nebyl.

- Vložil jsi mu zbraň do ruky. - Já to nebyl!

Roberte. Roberte!

Potřebuji to pouzdro.

Roberte?

Roberte! V pohovce bylo pouzdro s doklady...

Pojďte dál, paní Dravetová.

Jak jsem pochopil, máte co vysvětlovat.

Překlad a úprava anglických titulků > < 2021.

Překlad a úprava anglických titulků > c

Překlad a úprava anglických titulků > cl

Překlad a úprava anglických titulků > cla

Překlad a úprava anglických titulků > clas

Překlad a úprava anglických titulků > class

Překlad a úprava anglických titulků > classi

Překlad a úprava anglických titulků > classic

Překlad a úprava anglických titulků > classico

Překlad a úprava anglických titulků >i classico

Překlad a úprava anglických titulků >il classico

Překlad a úprava anglických titulků >

Překlad a úprava anglických titulků >il classico