Original subtitles

1. epizoda 1. série

LÉTA PO NORMANSKÉM DOBYTÍ ANGLIE VLÁDNE HENRY II.

SASŮM BYLY VNUCENY NORMANSKÉ ZÁKONY, KTERÝM SE MUSELI PODDOLIT.

NORMANSKÍ PÁNDI SI PŘIVLAŠŤUJÍ STÁLE VÍCE A VÍCE SASSKÉ ZEMĚ,

ZATÍMCO SI ANGLIE PŘIZPŮSOBUJE TÉTO NOVÉ MOCI.

V LESECH, KTERÉ POKRYJÍ TŘETINU ANGLIE,

LOV JE ZAKÁZÁN. ZVĚŘ JE VYHRADĚNA PRO KRÁLE.

LESNÍCI VYMÁHAJÍ ZÁKON, ALE LESY TAKÉ NABÍZEJÍ DOMOV

Psancům a odpůrcům normánské vlády.

Eadric.

Eadric Divoký, jak byl znám, byl Sas.

Jako pán, král svého lidu.

Eadric nevěřil, že Anglie byla dobyta.

I když normanský král přišel a ukradl anglickou korunu,

Vzbouřil se, ustoupil do lesa a stal se vyděděncem.

Eadric léta odolával královským vojákům

a on a jeho muži snědli královského jelena.

A co Godda, otče? - Brzy se k Goddovi dostanu.

Jednoho dne, když se objevila mlha a přišla zima,

Eadric lovil sám hluboko v lese.

Narazil na dům a uviděl něco, co by nikdo vidět neměl.

Víly. – Tančily.

Rada.

A nejkrásnější z nich byla Godda.

Eadric, okouzlen její krásou, ji unesl do lesa.

V jejich svatební noci, když Eadric spal s Goddou,

proměnila ho v mocného jelena.

A okamžitě se rozběhl hluboko do lesa.

Goddovo kouzlo učinilo Eadrica nesmrtelným

a stal se ochráncem lesa.

A dodnes nad námi všemi bdí. –Viděl jsi někdy jelena?

Mnoho lidí, které znám, to má. A říkají, že když to uvidíte,

Eadric Divoký na tebe zírá.

Jdeš zítra zase?

Musím.

Musím to zkusit znovu.

Kde je táta? - Odešel do Nottinghamu, drahoušku.

Proč přichází Huntingdon, otče? - Nejsem si jistý,

ale je to normanský pán a mou povinností jako šerifa je,

přijmout to. – Nelíbí se mi to.

Je moudřejší člověka pochopit, než ho nenávidět.

Mnohé pohání chamtivost a násilí.

Takoví muži nepřinášejí nic než zlo a zkázu.

Šerif. –Huntingdon.

Máte přes 400 akrů.

Krásný dům. Co jste čekali?

Víc. – Pak zvažte další křížovou výpravu.

Ten poslední ti hodně přinesl. – Ostatní dostali víc.

Máš Nottingham.

Nottingham není můj. Je králův.

Jsem jen součástí jeho administrativy. Poskytujeme daně a loajalitu.

Na oplátku se těšíme královské štědrosti.

Jeho země nám byla dána, abychom prosperovali.

Kam jdeš?

Na zahradě, otče. – Ne, sedni si, musíš se učit.

Vaše Eminence, jsme Vám vděční.

Kdo je to? – Jsem Hugh z Locksley.

Vyslechne si tvůj případ. Pospěš si. - Čekám už měsíce.

Pak buď vděčný, že ti projevil soucit.

Locksley Manor je domovem mých předků.

Otec mého otce dostal zemi od samotného krále Harolda.

Saský král, který ztratil vaši zemi, když ztratil Anglii

proti mému prastrýci, Vilému Dobyvateli.

Od té chvíle už tato země není vaše.

Stejně jako vaši bohové od dob Krista, kteří následovali Normany.

Další saské země byly vráceny. Znám někoho, kdo psal papeži.

Můžete napsat papeži...

Ale to nedokážu.

Jsem čestný člověk, Locksley. Snažím se být.

Dávám ti pozici královského lesníka.

Získáš peníze a úkoly pro krále.

Je to dobrý život, který by mi většina mužů v mé pozici nenabídla.

Přijímám, pane. S vděčností.

Rád bych to slyšel z jeho vlastních úst. - No tak, Hughu.

Udělej to pro Joan, pro Roberta.

Máš syna. Tak přemýšlej o jeho budoucnosti.

Dědic je pro muže vším, stejně jako pro mě Priscilla.

Můžeš vstát.

Hughu z Locksley, přijímáte, co vám je nabízeno?

Ano. – Skvělé, záležitost je vyřešena.

Budeš se dívat po zbytek svého života? –Budeš se do konce svého života zlobit?

Je lepší zbavit se hněvu na tnalu. – Nebo na normanské hlavě.

A co já?

A co Robert? - Tohle byla naše země.

To je bil náš dům.

A teď ten parchant Huntingdon spí v mé posteli.

A vzali ji, ale co se teď dá dělat?

Budeš bojovat do konce života? Co se s tebou stane?

Co se stane s Robertem?

Uč ho dál, jako jsi to dělala vždycky. – Naučím ho číst a psát.

Možná dostane místo u dvora. Ale potřebuje svého otce.

Život u dvora, Joan?

Vnucovali by nám své náboženství a to já nikdy neudělám.

Nikdy.

Pusť to trochu rychleji. Tady.

Nejde o oko ani o ruce.

Až vyrosteš, přijde to přirozeně.

To je ono. To je tajemství luku.

Je to v tvé hrudi. Posloucháš smyčec.

Taky dýchá.

Zkuste to znovu. Tentokrát zavřete oči.

Poslouchej, jak se napíná, a poznáš, jak daleko to sahá.

Slyšíš? Zatáhni to dál.

Nadechněte se a uvolněte.

Jsi talentovaný, chlapče.

Když přišli Normané, proč neutekli do lesa jako Eadric Divoký?

Zůstali, aby chránili svého krále.

Les je ochrání. Proč byli ponecháni napospas smrti?

Z hrdosti, myslím.

Normané si na této zemi mohou stavět své hrady.

Ale tyto lesy jsou staré jako samotná Země.

Nikdo je nikdy nebude vlastnit. Podívej.

Moji předkové to dělali dávno před příchodem Normanů.

Tento kámen pocházel z posvátného místa v srdci lesa.

Tohle je jeskyně, kterou vidělo jen málo lidí. – Vezmeš mě tam?

Bůh tě povede.

Jednoho dne, až budeš připraven/a.

Vítejte zpět, pane.

Je to moje. Neubližuj tomu.

Proč bych mu ubližoval/a?

Jmenuje se Henry.

Má to nějaké jméno?

Co tady děláš? - Tohle býval náš domov.

Váš domov?

Moje rodina tu žila, dokud mi nebyly pět let.

Ale můj otec to postavil. –Nepostavil to. Ukradl to.

Nevěřím ti. – Uvnitř je hala se skleněnými okny a dřevěnými panely.

V rohu za jedním z dřevěných panelů je tajná místnost.

Sloužil jako úkryt, když byl hrad napaden.

Marián?

Co jsi dělal/a?

Fant je bil tam, oče. –Fant?

Řekl, že tady bydlí. - Pojďte dál.

Vím, kdo jsi, Locksley.

Robe... - Sem nesmíš chodit.

Vyškrábu ti oči.

Kde byl? - Doma.

Co jsi tam dělal/a? - Nic.

Ne. – Řekni mi, proč jsi tam šel/šla.

Vidět ji. – Vidět co?

Co vidět? - Ne! - Odpověz mi, Robe.

Jak se opovažuješ tohle tahat do mého života?

Náš syn tam šel. Já ne. - Kvůli tobě.

Protože se nevzdáš, jak jsem tě o to žádal. - Jak můžu přestat?

Vzali všechno, Joan.

Joan, to byla moje země.

Můj domov. Můj život. – Já jsem tvůj život.

Rob je tvůj život.

Dnes jsem u potoka chytil tři divoké lovce.

Spragart byl mezi nimi. – Chytili něco?

Pět bažantů.

Na cestě do Nottinghamu, aby byli prodáni šerifovi přímo pod nosem.

Za tohle zaplatí.

Nechali jsme je jít.

Nechtěl jsem tomu chlapci uříznout ruku. A Alwin taky ne.

Řekl jsem: „Co chceš.“ Pak si začal natahovat kalhoty.

Co říkáme? - Děkujeme.

Ne, znovu. – Děkuji za jídlo, mami.

Dobrý.

Už ses rozhodl/a?

Proč s tebou nemůžu jít na lov? Už jsem na to starý.

Záleží na tvé matce. –Pak už odpověď znám.

Jsem hotový/á.

Jdu ven sekat dřevo svým normanským jazykem.

Proč to pořád učíš? - Protože je to jazyk soudu.

Nikdy neodejde, Joan.

Není to hraběcí syn. - Vím, co je zač.

Tak proč neuzavřeš mír? - Udělal jsem to.

Nikdy jsem ti to nevinil, stejně jako ty se viníš sám.

Už jsem se s tebou dávno usmířil. – Vážně?

Zřejmě jsem ten rok propásl.

Vezměte ho s sebou na lov.

Možná najde Goddu a ona rozhodne, čím se stane.

Jste v bezpečí.

Opravdu jsem.

Zpátky k vašemu příspěvku, kapitáne.

Tati, ideální den na lov.

Vítejte v Sherwoodu, pane.

Locksley.

Jak se daří královskému lesu? - Kvete, pane.

A je tam dostatek divoké zvěře?

Na východních kopcích i na této straně řeky jsou stáda.

Znáš Huntingdona.

A jeho dcera Marian.

Neřekneš nic o mých šatech? Jsou okouzlující, ale trochu krátké.

Nesmysl. Proč vypadáš tak nudně?

Jsi připravený na lov? Hrozný.

Vážně, Marian? Není divu, že se na tebe otec zlobí.

Donutil mě přijít, ale nemůže mě donutit, abych si to užila.

Nebuďte nudní, je tu spousta věcí, které si můžete užít.

Jako všichni ti mladí lesníci támhle. – Například ti támhle.

Sleduj stromy, Roberte.

K proražení jejich kůže je potřeba víc než jen šíp.

Myslel jsem, že už bude mrtvý.

Pravděpodobně si o tobě myslí totéž.

Eadricovi Divokému a velkému lovu.

Nabídni šerifovi trochu vína, Robe. No tak. Všechno bude v pořádku.

Hned se vrať.

Nechte ho projít.

Pane, budete tam taky? – Co tam máte?

Lesní víno, pane.

Na co si připijeme, chlapče? – Na les a dobrý lov.

Chceš, abych se napil po starém saském způsobu?

Jste drzý, mladíku. Jak se jmenujete?

Locksley, pan Robert z Locksley.

Tohle je syn muže, kterému kdysi patřil váš majetek.

Zdá se, že si pořád užíváš neštěstí někoho jiného.

Je na tom víc věcí k užití než jen to.

K tomu.

Sakra. - Výborně.

Je to muž.

Je to muž.

Dotkni se mě znovu a zabiju tě.

Chyťte tohohle muže.

Co se stalo? - Myslím, že Divoký hon.

Na to jsem je chytil.

Víš, kde jsou? - Sherwood.

Sherwoodský les, který je královský, a také všechno, co v něm žije.

Víš, co se stane, když ukradneš králi?

Přijdeš o ruku. –Ne, prosím…

Prosím, pane!

Přestaň!

Pane, tohohle muže známe.

Je to jen hlupák, co se snaží uživit rodinu.

Kdo obdrží platbu podle normanského práva.

Prosím, pane. Zaslouží si spravedlivý proces, že?

Není to náhodou normanský zákon?

Dobře. Odvezte je do Nottinghamu, kde budou souzeni.

Pokud budou shledáni vinnými, budou oběšeni.

Na váš rozkaz, Locksley.

Neříkej mi, co mám dělat! - To stačí!

Odhoďte meče, Huntingdone! Všichni, odhoďte meče.

Locksley mě dnes urazil. Na to nezapomenu.

Přines mi ten šíp.

Robův šíp. - Zasáhl jelena a divokou kočku, pane.

Huntingdone, vaše dcera určí vítěze.

Pojď, drahá.

Ne, s jeho krví.

Měly by být označeny krví.

Nyní jsi poznamenána krví svého manžela.

Až příště budeš připíjet na les, mladý Locksley, dávej si pozor na to, co si přeješ.

Vezměte je do Nottinghamu.

Pojďme.

Jdeme! - Oběsili tě za jelena? Co jsi udělal, Locksley?

Oba by přišli o ruce. Alespoň teď mají šanci.

Pojďme. Už mě nikdy neuvidíš, přísahám.

Tohle nedokážu.

Vezmi ji do Nottinghamu! – Špinavá děvka!

Proklínám tě navěky, Locksley!

Jestli budeš takhle zírat dál, chytíš vílu.

Je to týden od lovu a ty jsi ještě nebyl venku.

Měl bych jít ráno s Robem. – Bolí mě břicho.

Říkal jsi, že šerif vybral Roba na lovu a že byl milý.

Udržel tě roky jako vrchního lesníka.

Proč bych ti to teď měl brát? – Netvrdím, že rozumím normanskému myšlení.

Já taky ne. Saský duch je dost složitý.

Opravdu záleží na tom, že tam Huntingdon byl?

Důležité je, že jsem tam byl.

Nikdy sis neměl brát Roba s sebou.

Přijít.

Nekdo je tam.

Co se děje? – LeFevre si myslí, že v lese někoho viděl.

Tam. Vidím ho.

Zůstaň tady.

To jsi ty? Ten z lovu?

Myslel jsem, že tě poznávám.

Nebo možná ne. - Jsem tady.

Kde jsi?

Ty jsi ta dívka s žabami. – Ta dívka s žabami?

Jako dítě jsi je sbíral v lese.

Nosil jsem je v zákopu. Ano.

Pak jsi to opravdu ty. Proč se skrýváš?

Ne, to neplatí.

To je lepší. Stromy se mnou obvykle nemluví.

Ne? Mají toho hodně co říct.

A stromu se nedá lhát. – Lhát?

Vaše saské zvyky jsou bezvadné.

Normanské zvyky skrývají, co chtějí.

Mluvit sasky znamená říkat pravdu.

Kdo tě naučil být tak drzý? – Moje matka mě naučila číst a psát,

Můj otec mě učil o lese a jeho tajemstvích.

Takže je to jeho chyba. Co tady děláš?

Med lovem …

Proč jsi říkal, že by měli být zakrváceni?

Muži mého otce. Jděte!

Ne s jejím druhem, chlapče! Rozumíš?

Je to normanské území.

Naštěstí tu tvůj otec není.

Locksleyský les nabízí útočiště lovcům v divoké přírodě.

Listiny vlastnictví jsou na vaše jméno a podepsal je král.

Tento král. Ten další to může zvrátit.

Normanský král vrací půdu Sasům? Tomu nevěřím.

Existují i ​​další Sasové, kterým byla země vrácena.

Pouze ti, kteří přijali Krista.

Pokud Locksley poskytuje útočiště pro lovce divoké zvěře,

Nezní jako muž, který by klečel před křížem.

Je to zrádce Normandie a zločinec.

-Máš pro to důkaz? -Ano.

Co se stalo? - Spadl jsem.

Med lovem.

Bydlí tady Robert z Locksley? - Mohu vám s něčím pomoct?

Jsem Marian z Huntingdonu.

Není to nutné.

Robe, pojď sem na chvilku.

Přišel jsem se omluvit za činy mužů mého otce.

Nebyl jsem zraněný. - Pořád to bylo nepřijatelné.

Bydlíte tady? - Ano.

Chceš jít dovnitř? - Ne.

Děkuji. Šel jsem se trochu projet. Je krásný den.

Moje matka to udělala.

Jdeme na svatbu.

Je to moc krásné.

Prošel jsem kolem kaple, ale po svatbě nebylo ani stopy.

Není to církevní svatba.

Hezký den.

Chcete jít s námi?

Pokud není v kostele a není tam žádný kněz, kdo je pak bere?

Obvykle starší vesnice. – Starší vesnice?

A co ho činí platným v očích Pána?

Pití a tanec. – Tanec na svatbě?

Uvidíš.

Měsíčky. Máš je rád/a?

Marigold znamená Mariino zlato.

Marian, samozřejmě. Jiné jméno pro Marii.

Ano, mám je ráda. Vlastně je to moje nejoblíbenější květina.

Je něco špatně?

Pokud se brzy nevrátím, otec mě začne hledat.

Ani to netřeba v ruce.

Vůle?

Můj bratranec Will.

Marian. – Doufám, že ráda tančíš,

protože dnes večer budeme hodně tančit.

Tady to je!

Vytáhl jsi ho z chaty? - Neměl jsem jinou možnost.

Kdo je to? Přivedl jsi si s sebou nevěstu?

Tady Marian. - No tak.

Ale ani to ne... - Je čas na pivo. Já.

Přicházejí.

Kdo je ona?

Jmenuje se Isabela.

Její rodina jsou dřevorubci ze západního okraje Sherwoodu.

Will je trochu zahořklý.

Byla jeho první láskou.

Pak ho budeme muset pořádně opít.

A co ženich? – Výběr rodiny.

Shromáždili jsme se na tomto nejposvátnějším místě,

uctít staré bohy a požádat je o ochranu.

Kéž by této mladé ženě a manželovi darovali lásku, štěstí a plodnost.

Co to děláš? - Říká se tomu spoutání.

Jsou spojeni duchem stromu.

A teď se líbají pod jmelím.

Přisedi k nám.

Sundej si kapuci.

Poznávám tě. Jsi lesník.

Alwin.

Víno? Je z Gaskoňska.

Takže, Alvine...

Řekněte mi, co víte o lesníkovi Hughovi z Locksley.

Slyšel jsem o Spragartovi. Ten chlap pořád dělá potíže.

Není to tvoje chyba. Co jsi chtěl? Jsi vrchní lesník.

Dělám to pro toho kluka.

Později bude mít víc. Určitě bude šťastnější než já.

Já taky pro Willa. A platím daně poctivě.

Oba dva jste dokonalí Sasové. Šerif na vás bude hrdý.

Perfektní Sasové, my dva.

Nejlepší část svatby je tanec, nemyslíš, Marian?

Nikdy předtím jsem na svatbě netancoval/a.

Umíš tančit?

Jako jeho otec, dvě olověné nohy.

Tak mi to ukaž.

Ach, můj Bože…

Ty mazaná veverko.

Miluji tě. –Taky tě miluji.

Kde je Marián?

Prohledali jsme okraj pozemku.

Myslím, že prošla kolem lesa. Možná se ten kluk vrátil.

Vezmi si koně. Nevracej se, dokud ji nenajdeš.

Ustup!

Moc toho nenamluvíš, že ne?

Robert z Locksley?

Řekl jsem něco špatně?

Moje jméno je místo, odkud už nepocházím.

Pak si vyberte nové jméno.

Raje Imam kar Rob. -Kar Rob?

Otrok odkud?

Odtud. – Z lesa?

To nestačí.

Proč ne...

Rob ze Sherwoodu?

Přináší štěstí a lásku těm, kdo se pod ním líbají.

V mé kulturi je strmenje nevljudno.

V mém případě je to neslušné, když to neuděláte.

Pak se můžete dívat, pokud chcete.

Sbohem, Robe ze Sherwoodu.

Sbohem, Marian z Huntingdonu.

Nenávidím své jméno stejně jako ty to svoje.

Kde jsi byl/a?

Byla jsem u Priscilly v Nottinghamu. Omlouvám se, že to přišlo tak pozdě.

Vím, že jsi u Priscilly ještě nebyl/a.

Řekni mi. Kde jsi byl/a?

Otec?

Proč jsi vzhůru, drahoušku?

Zdálo se mi, že jsem v lese.

Něco vylezlo ze země, jako by se země rodila.

Bylo to děsivé, zlověstné. – Byl to jen sen, Priscillo.

Udělíte Huntingdonovi jeho půdu a tituly?

Co vy o takových věcech víte?

Vím, že to bude na škodu Hugha z Locksley.

Cena, která přijde na své kvůli jeho zradě.

Locksley chrání pytláky a brání jim v trestním řízení.

Obávám se, že Locksleyho zatčení spustí něco hrozného.

To byl můj sen. – Saské zrádce je třeba soužit.

To je moje povinnost jakožto královského soudce.

Byl to jen sen, Priscillo. Nic víc. Jdi zpátky spát.

Kde je Hugh z Locksley?

Jsem Locksley. – Jste zatčen!

Zítra ráno si promluvím se šerifem. Dobře? Všechno bude v pořádku.

Nebuď před ním tvrdohlavá. Nezlob se. Slyšíš mě? - Ano.

Miluji tě. Miluji vás oba.

Odvez matku ke strýci. Slyšíš mě? - Ano, otče.

Ať se stane cokoli, ujistěte se, že je v bezpečí.

Musíš být v bezpečí. – Dost!

Jdeme na to!

Zpátky, řekl jsem!

No tak, nasedni na koně!

Pojďme.

Otec.

Jít spát.

Proč jsem tady? Chci vědět, co jsem udělal.

Žádosti zpracuje šerif zítra ráno.

Locksley …

To je ale náhoda.

Ten, kdo nás sem dostal.

Lerchu, někdo s tebou chce mluvit.

Jen do toho.

Máme pro vás úkol.

Udělej to a ty i tvůj přítel budete svobodní.

Nerozumím.

Šerif ho zavřel? Z jakého důvodu?

Neřekli, strýčku.

Vím, že jeho saská krev je silná, ale ne Hughova.

Je králův lesník. - Dnes večer jedu zpátky.

V bouři se tam nejde.

Zítra ráno odjíždíme spolu. Šerif mě dobře zná.

Zaplatil jsem svůj podíl. Život stojí za to žít.

Teď odpočívej. Postarej se o svou matku.

Mami, musím jít.

Je čas, Locksley. - Nepřibližuj se.

Prase.

Přestaň. – Pomoz mi!

Pomoc.

Hlídat!

Zabiják.

Co k tomu říkáš? - Nezabil jsem ho.

Oslovte ho: „Můj pane.“

Nic jsem neudělal, můj pane. – Nic?

Manžel je mrtvý a vy říkáte, že to nic není.

Kdo další byl v cele? - Dva divocí lovci.

Lerch ho zabil. Je to zločinec.

Zločinec, kterého jste chytili a propustili.

Zločinec, který by byl dávno souzen, kdyby se nezasáhl. Popíráte to?

Projevoval jsem milosrdenství tam, kde jsem to považoval za správné.

Milost?

Přísahal jsi, že budeš dodržovat královy zákony a chránit jeho les,

ale ne aby udělil svou milost.

To je jeho výsada, a jen a jen jeho.

Jsme jen královi poddaní.

Tvůj král, ne můj.

Prokázal jsem ti toleranci a respekt.

I laskavost a... -Nic jsi mi neukázal!

Vy normanské psy jste mi vzali všechno!

Moje země, můj domov, můj titul...

Zničil jsi vše, co je dobré a pravdivé.

Všechno, co bylo naše!

Což byl Saxon!

Dobyli jsme vaši zemi a teď jí vládneme.

Za sto let všechno saské bude pryč,

a nikdo se nikdy nedozví, že ty nebo tvoji lidé někdy existovali.

Když jsem slyšel, že jsi to ty,

Chtěl jsem být laskavý, projevit milosrdenství.

Ale teď je tomu všemu konec.

Je jasné, co je třeba udělat.

Odveďte ho pryč.

Zítra ráno bude oběšen, dokud nezemře.

V Locksley…

Modlím se, abyste našli pokoj v přítomnosti našeho Všemohoucího Boha,

a že se váš syn naučí...

Můj syn se od tebe nic nenaučí!

Nikdy!

Zprávy z Nottinghamu.

Hugh z Locksley bude dnes ráno oběšen.

Kristova milost je bezmezná.

Jeho spása není samozřejmým darem.

Pouze ti, kdo pokleknou před Jeho milostí, mohou povstat a znovu se narodit.

Pro pohany, kteří se stále drží falešných bohů,

Není odpuštění, není spása,

jen odsouzení.

Ne, prosím! Ne!

Je nevinný!

Přestaň! Je nevinný!

Robe! Neodporuj. – Zmlkni, kluku!

Přestaň. Jen to zhoršíš. - Neodporuj! - Zmlkni.

Robe… – V tichosti vejdeš do Božího království. – Robe, přestaň!

Přestaň, Robe. Prosím, nekladi odpor.

Neodporuj.

Pamatuj si.

Všechno je v pořádku.

Podívej se jinam, Robe.

Odvraťte zrak.

Novější …

Bděte nad ním, chraňte ho.

Chraň ho...

Proměňte to ve svou zbraň.

Překlad: Marinko