Original subtitles

Dobrý večer.

Dovolte, abych se představil. Jmenuju se Köppl.

Školitel správného chování Člen Klubu etikety

Dobrý den, pane Köpple.

Mám problém, že mě nikde nikdo řádně nezdraví.

To vás uklidním. Nejste jediný, koho pořádně nezdraví.

Někam přijdu a...

Tohle už nedělá nikdo. To úplně zmizelo.

A tohle už evidentně není v módě.

Tak si kladu otázku, zda je něco místo toho.

Kromě klasického podání ruky nic nemáme.

Chápu, že tohle teď nejde, ale co kdyby se udělalo jen tohle?

Takhle by to nešlo?

-Kdybyste jen takhle zvedl ruku. -Jistě, já vám naprosto rozumím.

-Ale upřímně řečeno je to polovičaté. -To je fakt. -Tak vidíte.

-Plivnul jsem na vás. -Trošku. -Promiňte.

To není problém.

Kapesník má člověk vždy v kapse.

Kdyby ho měl v ruce, byl by to ručník.

CinemArt uvádí

UŽ JE TADY ZAS

Podle stejnojmenného románu Timura Vermese

Ze všeho nejvíc mě překvapil národ.

Udělal jsem, co bylo v mých silách,

abych zničil základy pro jeho další existenci na půdě znesvěcené nepřítelem.

Tento národ už neměl existovat.

Ale jak zjišťuju, je stále zde.

Do jisté míry se mi to zdá nepochopitelné.

Ale na druhou stranu...

Já jsem tu taky.

A tomu také moc nerozumím.

Nepřítel si zřejmě udělal přestávku.

Nevidím nad sebou žádné nepřátelské letadlo,

neslyším dunění děl.

Ve větvích stromu poletuje pták.

Cvrliká.

Zpívá.

Tělesný stav je uspokojivý. Až na bolest hlavy jsem zcela zdráv.

Neleží tu někde i Dönitz?

-Co je to za chudáka? -Jste v pohodě?

Mládí. Mládí je budoucnost.

Mladíkům zřejmě došla řeč a je to pochopitelné.

Je to neobvyklý zvrat všedního dne v životě ne zcela dospělého hocha,

když se ocitne v bezprostřední blízkosti vůdce.

-Kde je Bormann? -To je kdo?

Bormann Martin.

Neznám. Jak vypadá?

Jako vedoucí mé kanceláře, sakra práce!

Kluci, pojďte sem! Ještě jsme to nedotočili!

-Jo! -Jdeme!

Člene Hitlerjugend Ronaldo, kudy se jde na ulici?

Ty vole, to je mentál!

Tolik z centra Berlína. Nyní se přesuneme do Marzahnu

a Hellersdorfu, kde je bída pravděpodobně ještě tíživější.

Musím naléhavě zpátky do Vůdcova bunkru.

Přítomní mladíci mi s tím evidentně příliš nepomohou.

Braniborská brána, 2014

Rozvaliny zmizely,

ale lidé se zřejmě úplně zbláznili.

Upadl jsem do kómatu a propásl konečné vítězství?

Nevím toho o své situaci dost. Potřebuju víc informací.

Jak se dostanu k říšskému kancléřství?

Potřebuju co nejrychleji do říšského kancléřství.

Těšilo mě! Hitler kaput!

Co to je?

Fotka.

-Kudy do říšského kancléřství? -Ty vole, vypadni!

Jak se tam dostanu? V sázce je přežití německého národa.

Ty vole, nepřeskočilo ti? Já nemluvím!

Jsem mim! Najdi si jinej flek!

Ty vole, už vážně vypadni!

O jedné věci není sporu. Něco se tu zcela vymklo kontrole.

Konečně důvěrně známý výjev. Německá matka s kočárkem.

Paní! Kolikátého je?

Mluvte!

Co je za rok?

-Jednu kávu, prosím. -Ještě něco?

23. října 2014

To se mi snad zdá!

Nesahejte na to!

-mytv, soukromá televizní stanice -Dobré ráno!

Dobré ráno!

Dobré ráno!

Dobré ráno.

-Tady má někdo dobrou náladu. -Není divu. Jak vás vidím, směju se.

Protože mám radost. Ne proto, jak vypadáte.

-A jak vypadám? -Černě.

Černá je spíš smutná. A když se člověk směje...

Proboha, to je krysa!

-To je Jackie. -Přece sem nemůžete nosit krysu.

Tiše. Je tu jen dneska. Jdu s ní pak k veterináři.

-Navíc je nemocná? -Má jen rýmu.

Proboha...

-Je těhotná. -Jak to?

-Tady dole má děsně velké břicho. -To jsou koule.

Na co mají krysy koule?

Televize je jako loď.

Bouře, vichr i bezvětří ustojí jen s dobrým kormidelníkem.

V mezičase toto oddělení skvěle vedl zástupce Christoph Sensenbrink.

Nyní potřebujeme...

Nyní potřebujeme trvalé řešení.

Dámy a pánové, nově vás povede...

...Katja Belliniová.

-Mám radost. -Přeju hodně úspěchů! -Děkuju.

Ať vám vane příznivý vítr!

-Nedělejte moc chyb. -Snad nebudu.

Děkuju srdečně za úžasnou příležitost a důvěru

a především se těším na spolupráci s každým z vás.

Uvolněte lana a do práce!

Já taky. Co ty na to?

-Pane Kärrnere, vážně myslíte, že... -Christophe, můžeš zůstat zástupcem.

Zástupcem.

Dobře.

-Christophe. -Gratuluju. -Děkuju. To je od vás moc milé.

-Chce s vámi mluvit pan Sensenbrink. -Další hnusná krysa.

-Jackie není hnusná. -Ale on jo. Ten člověk je za trest.

Víte, co se objeví na Wikipedii, když zadáte slovo blbec?

Objeví se definice slova blbec a v budoucnu i moje malá fotka.

Pojďte se mnou.

Přece mě nemůžete jen tak propustit.

Úsporná opatření.

Externí spolupracovníky to bohužel zasáhne jako první.

Sawatzki, berte to takhle.

Chtěl jste se stát velkým filmařem a teď k tomu konečně máte příležitost.

Mám nový materiál. Fakt trhák.

Trhák?

Tak to vyklopte.

Děti z ghetta, otec alkoholik. Je to děsně smutné.

Ale mají naději.

A tou nadějí je fotbal!

Už je vám líp?

Co?

Jaký je rok?

2014. Co jste myslel? 1945?

-Musím... -Ne!

-Zůstaňte sedět. -To je únos?

Jo.

To bylo dobré.

Je to nepřátelská tajná služba a tropí si ze mě šašky?

Ale to by museli vytvořit zcela nový svět,

ve kterém se dokonce můžu volně pohybovat. Paralelní svět.

Ne, to je nemyslitelné.

Nepřítel by poslal jiný kalibr než tohohle přihlouplého stánkaře.

Možná bych ho měl pro jistotu zabít.

Snězte něco kvůli krevnímu oběhu. Tumáte.

Ať mi tu sebou zase nešvihnete.

Průmyslově slisované zrní.

Máme stále nedostatečné zásobování chlebem?

Vy tu někde natáčíte?

Natáčím?

Pro televizi.

Nebo nějaký dokument.

-Vy v tomhle chodíte pořád? -Vlastně ano.

Je to překvapivě sladké.

Neuvěřitelné.

To vaše držení těla.

-Člověk by si myslel, že jste on. -Že jsem kdo?

-Vůdce. -Já jsem vůdce.

Vy jste neuvěřitelný!

Máte noviny Völkische Beobachter nebo Stürmer?

-Ty už dlouho nevychází. -Spokojil bych se i s Panzerbärem.

-Tohle je celé turecky. -Mám hodně tureckých zákazníků.

Turci v Berlíně?

To je pozoruhodné. Že by se osmanské říši podařilo válku zvrátit?

-Takový výkon bych od Turků neočekával. -Jo.

Je náš život předurčený?

Kdo předurčuje náš osud?

To bych taky rád věděl.

Nikdy se mi ani nesnilo, že mi sem osud zavane vás.

Co jste to řekl?

No, že osud...

To je ono! Osud.

Prozřetelnost.

Koho jiného by měla prozřetelnost přivést zpět?

Takže prozřetelnost.

Přikázala mi, abych pokračoval v boji.

Můj osud taky není jednoduchý.

Ticho!

První krok byl jako vždy opatření informací.

Materiálu bylo v novinovém stánku dost.

Podle všeho mě považovali za mrtvého.

V posledních desetiletích činila celá řada diletantů neúspěšné pokusy

mé působení obyvatelstvu vysvětlit.

Válku jsme nevyhráli.

Rus si se Západem rozdělil naše území jako Polsko s námi.

Takzvanou Spolkovou republiku nyní řídí nemotorná ženská,

co působí jako smuteční vrba.

Tahle matróna se dala dohromady se stranou bavorských pivařů,

ubohou napodobeninou národního socialismu.

Pohled na sociální demokracii mi vhání slzy do očí.

Paul Löbe, Friedrich Ebert, Otto Wels.

Byli to sice lumpové, ale měli aspoň úroveň!

-„Projev proti zmocňovacímu zákonu, -Svobodu a život nám můžou vzít, čest ne.

Dnes vede SPD třaslavý pudink a bodrá vykrmená slepice.

Pletení pro změnu.

Jediným světlým bodem je bizarní strana, která si říká Zelení.

V důsledku mohutné poválečné industrializace značně utrpěla

půda, vzduch, země i lidé.

Tihle zelení se tedy upsali ochraně německé domoviny.

To je správné!

Jejich odmítání atomové energie kvůli pár drobným nehodám je ale nesmysl.

Uranu se přece nelze vzdát!

Polsko pořád existuje.

A na německém území!

To jsem si celou tu válku mohl odpustit.

Nemám nic proti tomu, když tu jednu nebo dvě noci zůstanete,

ale ne že mi to tu vybílíte.

Poslechněte, vypadám snad jako zločinec?

Vypadáte jako Adolf Hitler.

No právě.

Vyloučená lokalita v Berlíně, kde mají děti jistě i jiné potíže,

ale svítí jim i paprsek naděje...

-Au, mami! -...a tím je fotbal.

Hrajte dál. Přesně tak.

Fabiane.

Já ti věřím.

Poběžte sem! Seznámili jsme se s rodiči a teď se seznamujeme s dětmi.

Tohle všechno je na nic.

Potřebuju trhák. Budou mi líbat ruce.

Milujeme ho všichni, ale tihle kluci z něj čerpají naději.

-Kdo je tohle? -Mami, to jsem já. -Ne, vzadu.

Vypadá jako Hitler.

V centru Berlína.

To je trhák.

-To je vzdoušek. -Co?

Vyvezte ten druhý stojan.

Teď ještě abych pracoval.

Celý den takhle sedět...

Včera jsem přesouval 12. armádu a teď stojan na noviny.

To tak smrdíte vy?

Měl byste si to odnést do čistírny.

Rychločistírna Pinarbasi, Spandau

-Prosím. -Děkuju.

-To jsem ráda. -Tohle je moje.

-Nashle. -Díky. Za týden nashle. -Díky.

-Na shledanou. -Dobrý den.

-Zdravím. -Dobrý den.

-Chci si nechat vyčistit uniformu. -Dobře.

Dovolíte?

Smrdí to jak liščí doupě.

-Všechno? -Ano, všechno se musí vyčistit.

-Ne, spodky ne. Oblečte si je. -Tohle taky.

-Ne. -Ale jsou dost... -Ne. Oblečte si je.

-Jsou úplně zadělané. -A co tu budete dělat?

-Vyčistit. -Lituju.

Kabát

a kalhoty.

Pánské kalhoty.

-A spodky. -Spodky já nedělat.

Vyperte mi i spodky. Už v nich nemůžu chodit.

Takže kalhoty. 3 eura.

Prosím, váš lísteček. V kolik přijde zítra hodina?

-Cože? -V kolik přijde hodina? Zítra.

-V kolik přijde hodina? -Ano. -Proč by chodila hodina?

-V deset nebo v jedenáct? -Co nejdřív. V kolik otvíráte?

-V devět. -Tak v devět. -Tak brzo? -Ano.

-Trochu pozdějc. -Kdy?

Ve dvanáct. Prosím.

-Nemůžu takhle ven. -Já vím.

Nemáte pro mě náhradní uniformu?

-Pojďte! -Co se děje? -Pojďte. To je on! -Kdo to je?

Tenhle mladík vás tu celé dopoledne hledá.

Je ze soukromé televize. Dá se to tak říct?

Jasně.

-Sawatzki Fabian. -Hitler Adolf. Velkoněmecká říše.

Váš manažer říkal, že máte program.

-Ovšemže mám program. -Tak mi něco povězte.

Od 5.45 opětujeme palbu!

Když už citujete z mého projevu, tak jistě víte, jak pokračuje.

-On pokračuje? -Poslouchám.

Odteď oplatíme každou bombu bombou.

Co víte o Polsku?

Polsko... Hlavní město Varšava.

To máte z knih. To se nadrtí každý knihomol.

Jak to vypadá s praxí?

Máte 1,4 milionu mužů a 30 dní na dobytí celé země.

-Proč mám jen 30 dní? -Kde je napadnete?

-A co uděláte, abyste umlčel Rumuna? -Rumuna?

Pardon!

Kdo by se staral o Rumuna?

Generál Sawatzki nehledí vlevo, vpravo.

Generál Sawatzki prostě táhne vpřed. Polák je snadný protivník.

Ale co je tohle?

Najednou má naše armáda v zádech samé dírky.

A z těch dírek se řine a prýští krev německých hrdinů.

Zapomněl snad náš generál na polsko-rumunský vojenský pakt?

Sawatzki, vy byste do Polska nedovedl žádnou armádu světa!

Vy netrefíte ani do vlastní uniformy!

Zato já vím, kde mám uniformu, za všech okolností!

Teď je v čistírně!

Promiňte. Teď jste mě dostal. To jste si musel předem připravit.

Ovšem. Měli jsme všechno naplánované už od června.

To je vidět.

Máte štěstí, že jste na mě natrefil. Je to moje šance...

Teda vaše šance! Udělám vám velké entrée.

Potáhnete moderním Německem a já vás při tom budu natáčet.

Ten nápad se mi líbí.

A tu uniformu budete zítra zase mít?

-Ovšem. -Fajn.

Koneckonců je to blesková čistírna.

-Proboha... -Blesková...

Je mi líto. To je fakt trapas.

Vážně mě to moc mrzí.

Mělas naprostou pravdu.

Je fakt senzační.

On to nehraje.

Je to prostě on.

-O kom to mluvíš? -O Adolfu Hitlerovi. -To je pěkné.

Jediné, co mi chybí, jsou peníze.

Nemusí to být moc.

Jen trošku.

Mami, jsou to skvěle vložené peníze.

Obešla by ses pár dní bez auta?

„Květinový sen“

To je to auto?

-Ano... -Ale to není auto. -Vím, že není takové, na jaké...

-Nemá ani pancéřovou podlahu! -Zato pro vás mám oblek.

Sawatzki, vy ubožáku! Za to bych vás měl nechat postavit ke zdi!

Vy se smějete? Připadám vám legrační?

V takovýchto chvílích své krásné SS velice bolestně postrádám.

Jedeme.

Promiňte, ještě musíte zaplatit ty noviny a čokolády. 26,40 eur.

26 eur?

Prokázal jste vlasti velkolepou službu.

O této hvězdné chvíli své existence budete vyprávět vnoučatům.

To je k nezaplacení. Ať se vám daří.

Jak se doopravdy jmenujete?

Adolf Hitler! Kolikrát to mám říkat?

-Vážně? -Vážně.

To je neuvěřitelná náhoda.

Vy se přece taky nějak jmenujete. A já vám neříkám, že je to náhoda.

Navíc jako on i vypadáte. Knírek, vlasy. To, jak mluvíte.

-Takhle ho známe. -A vy vypadáte jinak, než se jmenujete?

No to máte pravdu.

Vůdce v severním Německu, kde vítr a vlny bičují syltské útesy.

Tamhle vůdce stojí,

hledí na moře

a nejspíš přemýšlí o Anglii.

Když je v lidech tvůrčí přetlak, přicházejí s velmi pochybnými nápady.

Sawatzki chtěl natočit příspěvky jako:

vůdce jde do spořitelny nebo vůdce u moře, nejlépe v plavkách.

Goebbels se musí obracet v hrobě.

Ta televize nefunguje?

-To je televize? -Ano.

Pokroková technika.

Velkolepé možnosti propagandy. Ale proč je tam ten kuchař?

Přece se musí někde v Německu nebo ve světě

dít něco zajímavějšího!

Touhle dobou zřejmě ne.

Aylin objevila své oblíbené jídlo. Lesní plody s vanilkovou omáčkou.

-Taková dobrota... -Je to velká dobrota...

Tak se ukažte!

-Tmavá tlačenka... -Navíc s mým nejlepším kamarádem...

-Doufal jsem, že bude sex, ale nebyl. -Tak jsem mu pohrozila advokáty...

To jsou do nebe volající blbosti!

Ta matróna u soudu tomu jen vážně přikyvuje.

Ještě, že se toho Goebbels nedožil.

Vy jste se od mojí ženy taky nechal podmáznout!

Člověk má chuť celou tu sebranku sejmout 88mm kanónem FlaK!

Bylo mi rázem jasné, jaké téma v Sawatzkého příspěvcích zpracuju:

politiku.

Jezdíme po celé zemi a ptáme se lidí,

jaké věci je zajímají a kde je tlačí bota.

Aha. No, nejvíc člověka tlačí bota při výplatě. Aspoň podle mě.

Máte pocit, že v demokracii můžete spolurozhodovat?

Ne. A upřímně vám řeknu, že k volbám nechodím. Ze zásady.

Podle mě je to všechno zmanipulované. Stejně se nic nezmění.

Já jsem z bývalého Východu.

Tam jsme u voleb museli zakroužkovat to správné.

A teď tam podle mě ty kroužky následně někdo taky dělá.

-Lidi se navíc bojí mluvit. -Ano.

Jak totiž něco řeknete, hned vás obviní z xenofobie.

Děti cizinců se chovají hrozně.

Hází mi věci za sklo.

Něco jim řeknu a abych se bála, že mě rodiče zapíchnou.

Máte pravdu. Budu to řešit.

-Můžu se s vámi vyfotit? -Ovšem.

-Já jsem Annett. -Adolf.

Nic jiného jsem neočekával.

Během mé nepřítomnosti ovlivnila demokracie lidské myšlení jen pramálo.

Něco by se mohlo změnit.

Co máte na mysli?

-Pracovní tábory. -Tak tábory. -Já jsem takový. -Já taky.

-Říkám, jak to je. -Jistě. Tábory zařídím. -Dobře.

-Udělám to. -Já vám s tím pomůžu.

Ten problém v menším máme i v Německu.

Jaké má podle vás Německo problémy?

Ty podezřelé fousaté chlapy musíme vyhnat pryč.

-Kamkoli! Ať si jdou pryč... -Můžou se přece vrátit domů.

Jsou částečně místní, ale stejně musí pryč.

-Tam, odkud pochází... -Ať jdou, kam chtějí, a tam zůstanou.

-Myslíte někoho konkrétního? -Salafisty.

-Salafisty? -Ano. Pryč!

Mezi obyvateli panoval němý hněv

a nespokojenost s poměry připomínající rok 1930.

Jen jsme pro to tenkrát neměli tak trefný výraz: politická apatie.

-Kdo zná lidi, miluje zvířata. -Pravda.

Kde spatřujete problémy Německa vy?

Je tu pořád víc cizinců.

To se mi moc nelíbí.

Ale s tím my, obyčejní lidé, stejně nic nezmůžeme.

Ale když se spojí hodně obyčejných lidí, mužů a žen,

a zvolí silnou osobnost, tak by se něco změnit dalo.

To je pravda.

Tohle míchání ras taky není dobré.

Na ovčácích to vidíte. Čistokrevní psi.

To je pravda.

Když zkřížíte německého ovčáka s jezevčíkem, co vám vznikne?

Ovčákojezevčík.

-Jak bude vypadat? -Legračně.

A teď si představte, že se spáří dva ovčákojezevčíci.

Z toho nikde nevzejde německý ovčák. Německý ovčák bude navždy ztracen.

-Pravda. -A rasa je pryč. -Jo.

-A to přesně se v Německu děje. -Přesně.

IQ kvocient těch z Afriky...

Teď mluvíme jen o Africe.

Lidi z Afriky mají 40 až 50.

Tady v Německu už jsme měli přes 80.

Tím myslíte, že inteligenční kvocient byl dřív kolem 80?

-Kolem 80 a někdy i víc. -A kolik je teď?

Já si myslím, že to IQ je teď maximálně 60 %.

-Ale čím víc cizinců se sem přižene... -Tím bude IQ nižší.

-Máte pravdu. -To je přece jasný.

Jednu věc vám řeknu a odpřisáhnu.

Když bude třeba, nechám se pro vlast zastřelit.

Stačilo nadhodit pár slov jako návnadu a už se zmítali na udici.

Tím myslím ebolu. Ta tu dřív nebyla.

Teď si sem přijíždí spousta lidí a už tu na ebolu umírají první lidé.

No jistě. Jak jinak myslíte, že by se to sem přelilo?

Jenže my, Němci, nesmíme otevřít pusu,

protože máme pořád máslo na hlavě.

Musím vám upřímně říct, že můj názor to není.

V tom jsem zcela důsledný.

Nejsem radikál, ale vždycky se postavím na správnou stranu.

Tihle politici si strkají peníze do vlastní kapsy.

Překvapuje mě, že miliony lidí jako vy,

dávno netáhnou s pochodněmi k parlamentu a neptají se:

„Co děláte s našimi penězi?“

Ale Němec není z podstaty revolucionář.

Následoval byste mě?

Teď těžko. Musím do práce.

-Jak Hitler přišel k tomu knírku? -Válka.

Musel jsem si ho přistřihnout, aby mi seděla plynová maska.

Jak vypadal předtím?

Dlouhé licousy a la Vilém?

-Až sem. -Jo. Taky jste měl takové?

Ovšem. Pak přišel plynový útok a já si je zastřihl kvůli masce.

To máte dobře vymyšlené.

Pořídíme vám psa.

-Ano, velkého německého ovčáka. -Přesně.

Umějí i něco jiného než běhat?

-Sednout, lehnout. -Chovatelská stanice, Pulshof

Chovám hlavně rodinné psy. Moji psi jsou jako moje děti.

Problémové děti. Najdu je a starám se o ně.

Ten pejsek je celkem roztomilý.

Pojď ke strejdovi!

Ty jsi ale malý a roztomilý!

Strejda měl pejsky vždycky moc rád.

-Jmenuje se Sweetey. -Mohli bychom si ho půjčit?

-Půjčit? -Půjčit.

Vždyť vás vůbec neznám. Musím mít k lidem důvěru.

-Jsou velice citliví. -Skvěle bychom se o něj starali.

Vůdce má zvířata rád, vyzná se v nich.

Umí to s nimi a zvířata ho mají ráda.

Táhni pryč, ty potvoro mrňavá!

Cestujeme spolu a já vidím, že se k němu zvířata hned mají a...

Bylo to fakt nutné?

Ano.

To bylo jediné, čemu rozuměl!

-Dejte mi tu zbraň! -Ne, je moje. -Nemůžete tu pobíhat s nabitou pistolí.

Už to s tou hereckou metodou fakt přeháníte! Tohle si nechám.

Co je to za hluk?

Tohle. Ten hluk.

To je hip hop.

Negr, negr.

-Negr, negr. Co to má znamenat? -To je taková pochvala.

-Pochvala? -Jo.

Co je to za blbost? Negr je nadávka pro černocha. To ví každé dítě.

-Myslíte si, že jsem včerejší? -Ne, tady to je jako kámoš, brácha.

Prostě negr. Kamarád.

-Kamarád? -Jo. -Negr?

Hej, negře!

-Jak se máš, negře? -Dejte to pryč. To je hnus.

-Co je, negře? -Ne! Dejte to pryč!

Seberte se!

Úplně zchoulostivělý a zdegenerovaný.

Ale počkejte.

Ještě z vás udělám chlapa.

Je to jen mrtvý pes!

-Doporučený dopis. Musíte to přečíst. -Později! Teď ne!

Zas tahle otravná moucha.

-Sawatzki, co ještě chcete? -Právě natáčím obrovský trhák...

Nashle.

Dejte mi ještě jednu šanci. Tohle vás srazí na kolena.

Když se vám to nebude líbit, už vám nikdy nezavolám.

Dejte mi šanci.

Ale poslední.

Děkuju. Máme ale malý problém.

Došly nám peníze. Potřeboval bych diety.

Mám děsně špatný signál.

Klepete telefonem. Teď koktáte.

Sakra.

Co jste to provedl?

Blbá moucha. Chtěl jsem ji zašlápnout.

To je mámino auto. Jste normální? Už tak nemáme peníze.

-Co si teď počneme? -Přestaňte pořád fňukat, Sawatzki!

Co by ze mě bylo, kdybych se nedal na politiku?

Malíř.

„Portréty za příspěvek“

Dobrý den.

-Nechcete se nechat namalovat? -Namalovat? -Portrét.

-Hitlera? -Ne, vás.

Už to mám.

Karikatura.

Vypadá jako vy.

-Líbí se vám to? -Jo. Mám strach říct ne.

-Jak vidíte sám sebe? -Jako vagabunda.

-Jako vagabunda. -Jo.

U vás jsem se obzvlášť snažil. Tohle se stane s vagabundy.

Takovéhle budete ronit slzy.

Jo.

Pověste si ten obrázek doma a vedle se pověste sám.

To udělám.

Když si někdo v roce 2014 stoupne na náměstí v Bayreuthu,

vydává se za Hitlera a veřejnost to toleruje,

tak musím říct, že je to s Německem zlé.

Kdyby bylo po mém, tak by vás odtud vyhnali.

A pak že nikdo nic nedá.

Jste ženatý, Sawatzki?

-Ne. -To jsem si myslel.

-Co tím zas myslíte? -Získat ženu vyžaduje odvahu.

A ta vám přesně schází.

Ženské srdce si nezískáte váháním a otálením.

Musíte sebrat všechny síly

a zaútočit!

Tak napište příručku a la Hitler: Mein Kampf s mojí ženou.

Vy se mi líbíte, Sawatzki.

Pojďte.

Sáhněte si na ten plot.

Netroufáte si. Tak si sáhněte.

Vždyť to nic není.

Nic jsem necítil.

To je krása.

Musela jste mě ve 30. letech zažít.

Já si říkala, že vás odněkud znám.

Právě mi říkala, že vypadáte jako...

-Hitler. -Ano.

-Jsem to já. -Líbí se vám CSU? -Už vůbec.

-A kdo se vám líbí? -Utvořil bych koalici se Zelenými.

-Se Zelenými? To by bylo výborné. -Ochrana prostředí je ochrana vlasti.

Ekologie je dobrá a je to křesťanská hodnota.

Dřív nebylo všechno špatně.

Ne, to ne.

-Ale politika to pokazila. -Nesmí se ufňukaně hledět do minulosti.

Ale smí. Musíme se z minulosti poučit.

Něco takového se nesmí opakovat.

Už se to nezopakuje. Tentokrát to uděláme správně.

-To, co si myslíš, je naivní. -Vůbec ne.

-Uděláme to správně. -Není to naivní.

-Měl byste mě podporovat. Budete? -V žádném případě.

Máte pero?

Musíme si zapsat adresu.

To mám pro první vlnu zatýkání. Pak se uvidí co dál.

Z toho nemám strach.

Německo, miluju tě!

To píchá!

Má si to sundat?

-Hned to bude. -To pálí!

-Mistrovství světa, fanzóna Berlín -Německo!

Zasraný Německo! Jste zasraný náckové!

To si necháte líbit?

-Ty podělanej zrádče! -Pověste ho na strom!

Tohle se stane parazitům! Já ti dám!

Pryč s Německem!

Tohle si nesmíte nechat líbit!

-Vyfoť mě s Adolfem. -Jasně.

Miluju Hitlera!

-Můžu vás obejmout? -Prosím vás o to.

Prochází se tu Hitler. Jen tak.

Selfie s Hitlerem! Jo!

-Moc koukal na Pád Třetí říše. -Úlet! -Vypadá dobře.

Německo!

Sawatzki, vy mi vážně naháníte strach.

Ale ten klip má přes milion přehrání.

-Kolik? -Teď jsem to dal na web. Přes milion.

-Mám spoustu dalšího materiálu. -To není pravda. -Je.

Je to odvážné, provokativní...

In your face, teda do...

Omlouvám se. Co tomu říkáte?

-Už jste tu o tom s někým mluvil? -Ne.

A taky to tak zůstane. Dejte mi kontakt a materiál.

To nebude nutné. Je tady.

-Kdo? -Adolf Hitler.

Dobrý den.

Sensen...

...brink. Dobrý den.

Sawatzki, pojďte se mnou.

Tady nejste v cirkuse.

Ještě jednou pomalu pro ty, co si stojí na vedení.

-Seberte si toho magora a zmizte. -Pane Hitlere, tam ne! -Proboha!

Pane Hitlere, nemůžete tam jen tak...

-Sensenbrinku... -Napochodoval sem sám.

-To jste tak zoufalý? -Vy ne.

-Myslím, že máte pravdu. -V čem?

Situace je zoufalá. Zachraňme společně Německo.

Super nápad. Jdeme, Adolfe.

Počkejte. Nechte ho. Jak chcete Německo zachránit?

Pijete ráda kávu?

Občas.

A vy!

Pijete rád kávu?

Ano.

Odkud ji máte?

Většinou ze Starbucksu.

A kdo je za to zodpovědný?

Za všechny ty konzervační látky? Pan Starbuck určitě ne.

Ten s tím nechce mít nic společného.

Nikdo s tím nechce mít nic společného.

Proto potřebujeme změnu, vůdce, který do toho dá tělo i duši.

Německo se to zase musí dozvědět. Dálnice nepostavil jen tak někdo.

Postavil je vůdce!

Když večer jíte chleba, víte, že je od pekaře.

A když ráno napadnete zbytek Česka, budete vědět, že to provedl vůdce.

-To jste ale neměl připravené. -Proč bych měl, paní Belliniová?

Patřičné závěry mi umožňuje dělat žulový základ mého světonázoru.

Neuvěřitelné. Sensenbrinku, najděte nám pro pána vhodný formát.

Jistě.

-Jedno vám chci říct, pane... -Hitlere. -Ano.

Shodneme se, že téma Židé není vtipné?

V tom máte naprostou pravdu.

Za svůj život jsem poznal jen několik parádních žen.

Jednou z nich byla Riefenstahlová. Belliniová je stejný kalibr.

Má vzpřímené držení šlachovitého, pevného těla.

Je pozorná a stále připravená správně a hbitě reagovat.

Jako číhající vlčice.

V napjaté situaci možná malinko silněji potahuje

z elektronické cigarety.

Jinak se ale stále ovládá. Úžasná žena.

-Jak to šlo? -Dle očekávání.

Pane Sensenbrinku, jaké to bylo?

-Co? -No vevnitř.

-Jo tak. Dobré. -Jsem zas ve hře? Překypuju nápady!

-Ozvu se vám. -Zaměstnejte mě, nebo si Hitlera odvedu.

Jak chcete.

Zařídím, abyste tu měl zase nosnou pozici.

Děkuju.

Sensenbrink říká, že je to jen na čas, než se uvolní místo v redakci.

Musím říct, že ten novej komik je fakt bomba.

Těžko se mi věří, že není pravej.

Jo, já vím.

Vy jste ho objevil?

Jo.

Nešla byste se mnou někdy na kafe?

Promiňte.

To se mi děje pokaždé, když vás vidím. Víte, co tím myslím?

Ne, pane Sawatzki, ale jestli je to pozvání na rande,

tak v pohodě.

Vy jste Franzisčini kamarádi?

Vypadá to tak.

Vy jste fandové takové té gothiky nebo jak se tomu říká?

My jsme satanisti.

To je hezké.

-Babi, to je Fabian. -Nic nepodepíšu. -Ani nemusíš.

Kde máme čaj?

Máte to tu moc pěkné.

-Dort je výborný. Ten jste pekla vy? -Proč si z ní děláš prdel?

-Prosím? -Je dementní.

A ty se ptáš, jestli upekla jahodovej dort s mandlema a šlehačkou.

-Jsi sadista? -Ne.

-Dobré ráno. -Dobré ráno.

-Tohle teď bude vaše nová říše. -Dobré ráno.

-Pan Hitler. Michael. Dovolíš? -Dobrý den.

-Funguje to. -Co mu je? -Běž se smát kousek stranou.

-Můžu se pak vrátit? -To se uvidí.

-Vyzvednu vás pak kvůli tréninku. -Trénink nepotřebuju.

-Tak kvůli nastavení. -To taky nepotřebuju.

-Ale v televizi 21. století ano... -Ne! Potřebuju psací stroj!

-Paní Krömeierová vám bude k ruce. -Jsem profík.

-Brýden, mistře. -Ne mistře, ale můj vůdce. -Jo?

-Budete mě řádně zdravit. -Já věděla, že si taky zahraju.

-Dobrý ráno, můj vůdce! -Paní Krömeierová, tu ruku dolů.

To se má křičet, ne? Křičela jsem to špatně?

Paní Krömeierová, buďte tak laskavá a přestaňte křičet.

Ano, můj vůdce.

Souhlasím. Hrajte sekretářku a propojte ho s široširým světem.

Tak jo.

Jdeme na to.

Pak mi představila jeden z největších výdobytků lidstva.

Počítač.

Dřív mi počítač k ničemu moc nebyl. Pro vojsko byl poněkud neskladný.

Ale další počítače byly stále skladnější.

Pak přišel jistý Douglas Engelbart a vynalezl myší přístroj.

Já si to zase vezmu. Tím pohybujete šipkou po ploše. Zkuste si to.

-Myší? -Ano. Dvakrát klikněte vlevo.

Jde vám to bezvadně, pane Hitlere. Na to, že to děláte poprvý.

-Jaký vám mám dát jméno do emailu? -Přece moje. Adolf Hitler.

-Vy se tak fakt jmenujete? -Ne! Jmenuju se Schmul Rosenzweig!

No super. Schmul. To je hustý. Píše se Schmul s h?

To byl vtip, slečno Krömeierová!

Aha.

-Adolf.Hitler je pryč. -Jak pryč? Někdo má moje jméno?

Co kdybyste si vybral jiný jméno?

-Myslíte pseudonym? -Něco takovýho.

No dobře. Tak tam dejte Vlčí...

Vlčí doupě.

-Můžete mít vlcidoupe6. -Já přece nejsem vlcidoupe6!

A jak se jmenovalo tamto...? Obersalzbach.

Obersalzberg. Berg.

Zkuste Nové říšské kancléřství, to jsem měl vždycky rád.

Slečna Krömeierová mi toho ukázala ještě víc. Úžasnou technologii.

Intersíť.

Zadejte tam něco, co vás zajímá.

Světovláda. A hledat. Teď tu k ní máte všechny příspěvky. Dobrý, co?

Tahle Wikipedie...

Už ten název svědčí o vynalézavosti árijců.

Pedie jako encyklopedie a wiki jako výzkumnická krev Vikingů.

-Vy pláčete, můj vůdce? -Ne.

Já se snad taky rozbrečím.

Takových jako Sensenbrink znám dost.

Doufá, že bude úspěšný, ale pouze úspěch provází.

Jelikož to tuší, děsí se okamžiku, kdy vyjde jasně najevo,

že nejenže on úspěšný nebude, ale ani nezáleží na jeho doprovodu.

To nemůže dobře dopadnout. Hitler v hlavním čase.

Hned po nás vyjede židovská obec.

-Belliniová tě porazí. -Jen počkej.

Dám Hitlera do pořadu To je úlet, vole!

Kritici se zblázní. Všichni se z toho budou moct posrat.

Tohle číslo s Hitlerem...

...zlomí Belliniové konečně vaz.

-Azylanti, cikáni... -Autoři pořadu To je úlet, vole!

...menšiny. To mi přijde super. Židé, cizinci, homosexuálové a koncentráky.

To jsou podnětná témata. K tomu by něco napadlo i mě.

Od vás bych si přál, abyste vymysleli gagy. Bonmoty.

Má to být pozitivní s ironickou jiskrou? Nechápu moc zadání.

Bonmoty mají být legrační.

Rasistické vtipy jsou rasistické. Je vám to jasné?

-To je podle mě dobré. -Rasismus vám připadá dobrý?

Když už se má někdo chopit tématu rasismus, tak to budeme my.

Aby byl uvěřitelný, tak to musí dělat.

Výborně. Už si rozumíme.

Tím chci říct, že neexistují tabu ani hranice.

Pokud v sobě takovou hranici máte, vyzývám vás, abyste ji překročili.

Salafisté a Židé mají hodně společného.

Obřízku, zahnuté nosy a velkou vznětlivost.

Požádali jsme Židy, aby ohodnotili cestu do Osvětimi.

Všichni dali jednu hvězdu.

Co říká židovský pedofil: „Nechceš si koupit bonbon?“

Promiňte, že se hihňám.

Salafista přijde domů a slyší, jak dítě křičí: „Co je to za teror?“

Nedali mi řidičák. Na otázku, kde je plyn, jsem řekl: „Druhé dveře vpravo.“

Idiomy se časem mění.

Sypu si popel na hlavu dřív znamenalo,

že člověk jede na dovolenou do Osvětimi.

-Tohle jste chtěl? -Ano.

Přesně tohle.

Dobrý den. Chtěl jsem vás jen pozdravit.

-Těší mě. -Mě taky.

To vypadá skvěle.

Christophe, na vteřinku.

Co je?

-Je to skvělý nápad. -Jo. -Hitler ve vysílání.

To už se mě nikdo na nic neptá? Nerozumím pojetí vlastního pořadu.

-Je vtipný. -Jo?

Hitler je vždy chůze po tenkém ledě.

Já vím, ale takový tvůj pořad je.

Bude to jednorázová věc. Dáš mi slovo?

Dvě slova.

-Jeanette, přines nám něco k pití. -Jsem Janine.

Ten pořad se vysílá živě.

Ale nemusíte mít strach.

Prostě buďte sám sebou.

Pořad To je úlet, vole! odpovídá tomu, co jsem o něm slyšel.

Vtipálek vystupuje převlečený za amerického prezidenta, muslimku

či jinou menšinu a tropí si otřepané žerty ze současné politiky.

Držím erotickou dietu.

Ráno jablečný mousse. V poledne švestkový mousse.

Večer orgasmus.

Vtipálek mi měl předat slovo předem domluvenou větou. Beze všeho ji odříkal:

Dámy a pánové, na desetiletí zmizel v propadlišti dějin a už je tady zas.

Přivítejme Adolfa Hitlera.

Všechno nebo nic. Jdeme na to.

Milý Adolfe, vítejte v To je úlet...

Vole!

Já tě zdravím!

No dobře. V tom případě:

Pal!

Při pohledu na mě diváci znejistěli.

Pokouší se srovnávat mou tvář s představiteli Hitlera, které znají.

Vidím jejich nejistotu,

již pouhým očním kontaktem proměním v bezdeché ticho.

-Je to součást vystoupení? -Takhle dlouho ne.

Nezapomněl text?

Asistentka mi dávala znamení, jako bych zapomněl text.

Bylo mi jasné, že se diletant Vtipálek začíná kvůli zdánlivé nečinnosti potit.

Co to má znamenat? Vysvětlí mi to někdo?

-Udělá něco ještě dneska? -Musíme to zarazit. Jedeme živě.

-Michaeli, převezmi to. -Ne, počkáme. Dej mu chvíli času.

Vtipálek neznal sílu ticha, děsil se jí.

Nasál jsem do plic vzduch

a rozezněl jsem ticho zvukem.

Tady vepředu někdo stojí

a drží v rukou ceduli.

Na ní je text, který mám přečíst.

Je to vtip, přesněji řečeno vtip proti cizincům.

Ale proč o cizincích žertujete?

Když máte v domě krysy, nepovoláte klauna, ale deratizátora.

Televize u mě v hotelu je takhle tenká.

Je to zázrak lidské vynalézavosti,

ale co v ní běží?

Jen hovadiny.

V těžkých časech potřebuje národ lehkou zábavu.

Proto jsme v roce 1944 natočili Májovou bowli.

Ale jak hrozné musejí být časy,

že je národ ozařován natolik duchovně pokleslými nesmysly?

-Má pravdu. -V jaké to žijeme zemi?

Dětská chudoba,

seniorská chudoba, nezaměstnanost. Porodnost nejníž, co kdy byla.

Není divu! Kdo by chtěl v téhle zemi přivést na svět dítě?

Řítíme se do propasti,

ale nejsme si jí vědomi,

protože ji...

nevidíme v televizi.

Tam vidíme kuchařské pořady.

Proti takové televizi budu bojovat,

nejen dokud tu propast neuvidíme, ale dokud ji nepřekonáme!

Je 20.44 a odteď budeme vysílání opětovat.

Jo!

Jo, jo, jo!

-Už je docela pozdě. -Jo.

Já vůbec nezavolal domů.

Ty jsi ženatej?

Ne, nejsem...

Bydlím s...

Se svojí...

-S kým? -Se spolubydlícím.

Popravdě bydlím s matkou.

Chceš tu přespat?

Jo.

Na gauči.

Jo.

-Ale žádný dotyky. -Nikdy bych na tebe nesáhl.

Jak nikdy?

Ne tak nahlas. Babička už spí.

Ještě pro Ritu.

Toho debila v pořadu nechci. Vy v té režii chrápete?

-Tak dost. -To ti neodpustím. -Michaeli. -Drž tlamu!

Tak, kamaráde.

Už toho bylo dost. Děkujeme. A ty drž hubu, Katjo.

-Nesneseš konkurenci. -Nech už toho! -Nech vůdce na pokoji!

-Tenhle výstup už jsme tu měli 100 krát! -Není to tvůj pořad.

Ty jsi ale kurva! Je to můj pořad!

Dejte vůdce do všech pořadů.

Snídaně s televizí, večeře s celebritami, všude. Bude to náš hit.

-Dobře. -Bude to úžasné.

-Všem děkuju! Šťastnou cestu domů. -Do prdele!

Přivítejme dalšího hosta.

Byla by chyba říct, že dobyl Německo útokem? Ale je to tak.

Přivítejme Adolfa Hitlera.

Chtěl jste být malíř, ale nevyšlo to. Bylo to nedostatkem talentu nebo čím?

Ne, zasáhla prozřetelnost, jež chtěla, abych se stal politikem.

Jako ti provokativní rappeři. Stoupnou si na bednu a řvou.

Ale co pak?

Nejde o provokaci, ale o blaho německého národa.

Vůdce bez národa není nic.

Jako byste někam posadil Mozarta bez klavíru.

Možná může hrát se sestrou na housle, ale co když mu vezmete i ty?

-Co je váš klavír? -Lid. Hraju na lid jako na klavír.

-I na černé klávesy? -I na ně, když se musí zmáčknout.

Jaké máte plány do budoucna?

Opět dostat Německo na výsluní a zajistit přežití německého národa.

Mám hned vypadnout?

-I pro vás máme náležité úkoly. -To věřím. -Třeba na dálnici.

Tam potřebujou lidi na vybírání mýta.

-Při výstavbě dálnic. -Jo.

-Musíte zůstat Hitlerem. -Ovšem, jinak nejsem nic.

Takže nejsou chvíle, kdy máte od Hitlera volno?

Ne.

Ale vy taky nemáte chvíle, kdy máte od Thadeusze volno.

-Osud si vás k tomu vyvolil. -A vás si vyvolil... -Jste šroubeček.

-Ve velkém stroji času. -Zatímco vy...

Já jsem kormidlové kolo a vy šroubeček.

Němci ručkují z jednoho tábora v džungli do druhého.

Tak zlé to nebylo ani za dvou světových válek, jichž jsem se účastnil.

Řítíte se do propasti,

ale nejste si jí vědomi,

protože ji nevidíte

v televizi.

Druhá světová nebyla nic moc, ale teď je na vzestupu novej komik!

Každopádně imitoval Hitlera.

Proč mám brejle?

Je to pěknej rebel.

Řekl v televizi, že v televizi jsou hovadiny.

A já: „Na to se musíme dívat.“

Nevíte, jestli to máte brát vážně, nebo se tomu máte smát.

Témata, co řeší, jsou vážný. Připadá mi, že má trochu pravdu.

Otázka zní: Je Německo na tenhle druh humoru připravené?

Máme otevřenou debatu o uprchlících.

Vtipálku, sledovanost není to hlavní!

Nemělo by se to podceňovat.

Dřív se taky hodně mluvilo, ale pak se z toho staly činy.

A já nevím, jestli to bylo dobře nebo špatně.

A máte dokonalej módní vůdcovskej look.

Trochu smutné je, že to, co říká, není tak úplně špatně.

Dětská chudoba, seniorská chudoba, nezaměstnanost...

Bude z něj spolkový kancléř nebo hvězdný youtuber? Má zřejmě na oboje.

Kdo by chtěl v téhle zemi přivést na svět dítě?

Fakt chci do tohohle světa přivést děti?

Podle mě byl super a budu ho dál sledovat. Sledujte ho taky!

Dětská chudoba, seniorská chudoba, nezaměstnanost...

Nenávidím všechno a všechny, jen Hitlera ne.

„Hitler vůdcem youtube“

Hnědé zlato. Nahořklé pokušení Adolfa H.

Zrovna vůdce uhodil hřebík na hlavičku.

Jen pozitiva.

Čiré nadšení. Všude.

Tenhle je ošklivý.

Nech těch sraček, ty podělaný židofský prase!

Dlouho jsem se tak nezasmál.

Bylo skličující, že trvalo měsíce, než se mi vůbec doneslo,

že existují lidé, kteří se cítí povoláni v práci NSDAP pokračovat.

Když se podíváme za fasádu NPD, zjistíme, že je proti trestu smrti...

Teda pro trest smrti pro pedofily. Jsou pro spravedlnost.

Když se to tak vezme, bojujeme za svoje práva.

Víc demokracie by se šiklo.

Aby měl člověk rozhodný slovo.

Je to takhle. Tečka. Šlus. Bez diskuze.

Zcela souhlasím. To je demokracie podle mého gusta.

To je moje chápání demokracie.

Jak vidíte Německo? Co byste chtěl změnit?

Předseda mládežnické Alternativy pro Německo v Bavorsku

Velké téma je zemské finanční vyrovnání.

Chceme i zevšeobecňovat. Naším velkým cílem je vzdělávání.

Chceme, aby vláda nesla větší zodpovědnost.

A konečně mi jde i o to...

Moc ho to nezaujalo.

To jak nás házejí do jednoho pytle s pravicovými stranami...

To je samozřejmě blbost.

Veganská neonacistická kuchařská show

-Už rok vaříte pro národní socialismus. -Spíš pro Německo.

Nejdřív jsme Němci a pak socialisti.

Prozřetelnost dala Němcům úžasné možnosti, jak dělat propagandu,

a vy tu děláte nějaký směšný pokrm! To je totální nesmysl!

Tihle chtějí být dědici národního socialismu?

Jsou to nuly! Nic než nuly!

Tihle chtějí vybudovat Čtvrtou říši? Ti neumějí sestavit ani poličku z Ikey!

Místopředseda NPD

Politická situace je dobrá, i když to může znít věrolomně.

Samozřejmě se nemůžeme radovat,

když jen do Mnichova přichází týdně 200 až 400 žadatelů o azyl.

To máte pravdu. Čím je situace horší, tím je to pro nás lepší.

-Je to politicky výhodné. -Lidi, jako jste vy,

potřebuju a rád bych vás poslal do příští války.

A to úplně dopředu.

Udělal byste vše, co bych vám rozkázal?

Vypněte to.

Kdybyste byl on, tak nejspíš ano.

-Kdesi v Braniborsku -Když myslím v noci na svou zem,

musím se loučit se spánkem.

Ten člověk mě tou básní právě dojal k slzám.

-Kolik lidí dáte dohromady? -Přes 500.

-Přes 500? 2000? -Jo.

Vtlučeme naše názory do hlav intelektuálů.

To není problém. Ale půjdou, jen když z toho něco kápne.

Jistě. O to jde vždycky.

-Většina lidí by pro to umřela. -Jasně. Já bych taky za vlast umřela.

-Přesně tohle potřebuju. -Já do toho jdu.

-Muže jako vy potřebuju. -Jdu do toho.

-Buďte silný! -Jasně.

Soptíku, buď silný.

Tvrdý jako Kruppova ocel, hbitý jak chrt a tuhý jak kůže.

-Za Německo. -Za Německo a naši věc.

Tak čau, negři.

Jaký negři?

-Negři, to se dneska říká. -My žádný negři nejsme.

Stranická centrála NPD

Uznávám, že Hnědý dům v Mnichově nebyl tenkrát taky nic světoborného,

ale ta barabizna v berlínském Köpenicku je vskutku ubohá.

Už jen z té budovy čiší zoufalství.

-Co to je? -Naše jmenovka.

Tak malá jmenovka ukazuje nepříteli zbabělost!

Jděte mi z cesty!

Stůjte! To je naše kancelář!

Máte vůbec povolení k natáčení?

Odkdy se národní hnutí schovává za paragrafy?

-Chci ihned mluvit s vaším kancléřem. -Myslíte s předsedou?

-Koho mám ohlásit? -Jmenuju se Hitler.

Dobře.

Šlápněte na plyn v uvozovkách. Jako by se na něj šlapat nemělo.

-To je pro Pro7? -To je pro Německo.

Jasně.

Předseda NPD

To je pěkné.

Pan Hitler.

Birne. Ulf Birne, předseda Národnědemokratické strany.

Prosím. Musíme si promluvit.

S radostí.

Vy teď hájíte národní záležitosti.

Dlouho jste se totiž neukázal.

Já si svůj čas musím dobře plánovat.

Otázkou je, co jste tu mezitím dokázal vy.

Naši soudruzi...

Se soudruhy člověk sdílí zákopy. To se tu kromě mě nikoho netýká.

-My, národní demokraté... -Národní demokraté.

Národní demokracie, co to je?

Národněsocialistická politika přece nemá s demokracií nic společného!

Vy jste úplně blbej! Četl jste moji knihu?

Ona se v Německu nedá moc sehnat.

Co tím myslíte? To je omluva pro to, že jste ji četl nebo nečetl?

Nebo že jste ji moc nepochopil?

To je...

-Vypněte tu kameru. -Ne!

Už jste promarnil spoustu času.

Každé vaše slovo vrhá hnutí o desetiletí zpět.

-Co rasová teorie? -Německo Němcům... -Komu jinému?

Polákům?

To je váš nejlepší člověk?

Tak to hodně štěstí, vážení.

Jdu za paní Belliniovou. Ukažte mi, kde má kancelář.

-Tamhle, ale musím vás ohlásit. -My si poradíme.

-Děkuji. Dobrý den, paní Belliniová. -Je tu státní zástupce a policie.

To bylo rychlejší, než jsem čekal.

-Co pro vás můžu udělat? -Je tu státní zástupce...

-Göttlicher. -Katja Belliniová.

Přišlo nám trestní oznámení na podněcování nesnášenlivosti.

Co?

A kdo to oznámení podal?

Anonym.

Udavači.

A co to pro nás teď konkrétně znamená?

Musíme vůdcovy výstupy ihned zarazit?

Prozatím ho můžete vysílat dál.

Podle mě je fenomenální.

To mám radost.

Tu stížnost určitě podal nějaký levičák. To známe.

Nedělejte si starosti.

Konáme podle pravidel. Ono se to nějak vyřeší.

Na shledanou.

-Pane Sensenbrinku, co s tím psem? -Psem?

-Musím zaplatit fakturu. -Za jakého psa?

To je ten pes, co přišel o život, když s Hitlerem natáčel Sawatzki.

Kam ji mám zařadit? Do odpisů nebo do ztrát?

Já to vyřídím.

To je milý.

Heil Hitler!

-Co se děje? -To se ptáš ty mě?

Pěkný sračky! Obrovský náckovský sračky, to se děje!

Všichni volaj hurá!

Ale jinak je to to nejhorší, nejhnusnější a nejpohrdavější...

-Ty jsi úplně opilý. -A ty jsi střízlivá?

Ty to všechno děláš s jasnou hlavou?

Víš, kolik lidí ho nadšeně vítá?

A ne proto, že jim připadá vtipnej nebo ironickej,

ale protože jim připadá v pohodě a myslej si, že má pravdu.

A teď se ptám tebe, Katjo Belliniová.

Vyhovuje ti to? Nebo je ti to u prdele?

Co všechny pozitivní reakce v médiích?

To ti klidně řeknu. Píšou to pitomci.

Bojej se, že jim unikne dvojznačnost,

ale u Hitlera žádná není. Je to prostě a jednoduše hajzl.

Je to jen hromada hnědejch sraček.

-Ty na tý hromadě sedíš a šéfuješ jí. -Tak dost.

Ty nejsi zbabělá, to ne. Ani nejsi blbá jako spousta ostatních.

Ty jsi nadržená na kariéru.

-Bacha! -To bolelo.

Čau, Goebbelsová.

Musím se vám k něčemu přiznat. Nechali jsme si vás prověřit.

Výsledek vás jistě uklidnil.

Na jednu stranu ano. Nic nepříznivého jsme na vás nenašli.

-A na druhou stranu? -Nenašli jsme na vás vůbec nic.

Jako byste neexistoval.

Chcete vědět, jestli už jsem existoval?

Pochopte, chceme se vyhnout tomu,

že bychom tu měli pravého Hitlera...

Proboha, co to říkám?

Vskutku. To by byla velezrada.

Takže jste nikdy nebyl členem pravicové strany?

Naopak. Dokonce jsem ji spoluzakládal.

Člen číslo 555.

Cože?

Snad to byl hřích mládí.

Nesmysl. V roce 1919 mi bylo 30. To už není hřích mládí.

-1919? -Kdy jindy?

Já ten podvod vymyslel.

500 jsme si jich vymysleli, aby to vypadalo, že máme víc členů.

Děkujeme za vřelé přijetí.

Děkujeme, že jste přišli. A děkujeme, že tu jste, i vám.

-Jak vás mám oslovovat? -Stačí pane Hitlere.

-Můžete mi říkat můj vůdce, ale jen pokud chcete. -Jste komik.

Někteří lidé mě tak vnímají.

-Cítíte se v té roli dobře? -Já se cítím dobře v každé roli.

Chci si získat lidi. Kdo vás neposlouchá, toho si nezískáte.

-Proto jsem ochoten dělat šaška. -Co jste vlastně zač?

Hodně novin píše, že jste blázen.

-Co na to řeknete? -Vypadám jako blázen?

S prominutím trochu ano. Z vašich očí na mě jde strach.

Umím jen to, co dělám. Dělám jen to, co umím.

-Připadá vám to směšné? -Komická je doba, ve které žijeme.

Pochybuju, že je to, co děláte, ospravedlnitelné.

Podívejte se, co jsme našli mezi klipy, které jste natočil.

Jaký klip?

Prodávám psy jen lidem, kterým důvěřuju.

-To nesmíte. To jste... -Co to je?

To je...

-Já ti dám! -Můj pes!

Připadá vám to legrační? Chcete, aby se tomu lidé smáli?

-Byla to nehoda. -Co? -Nebylo to tak hrozné.

-Bylo, ale nevím, kde to vzali. -Ale měl byste.

To je váš styl humoru? Proč jste to natočil?

Já toho psa zastřelil,

protože to ten pes chtěl, rozumíte?

Ten pes mě kousnul do prstu

a já s ním udělal to, co bych udělal i s vámi.

Víte, co udělám s vaším studiem?

Určitě se nenechám vyhodit kvůli psovi.

„Hitler konečně poletí!“

Je mi to upřímně líto. Tolik jste se snažila.

-Ušetři si falešný soucit. -Sensenbrink to jistě myslí vážně.

V televizi je možné skoro všechno. Téměř všechno nám diváci odpustí.

Ale zabít malého psa... To vám německá duše neodpustí.

Udělalo se nám se ženou špatně, když jsme to viděli.

Ať se ti daří.

Teď jsi u kormidla ty.

Nezklam mě.

V žádném případě.

Ahoj, mami.

Televize nám přestala platit hotel. Můžeme tu pár dní přespat?

Děkuju, milostivá.

-Vaše podpora se navěky zapíše... -Pojďte! -...do historie...

Je s podivem, jaké cesty prozřetelnost volí, aby dosáhla svého cíle.

Přináší krizové chvíle,

ale jen proto, abych měl čas napsat druhou velkou knihu.

-Co děláte? -Píšu novou knihu.

-Tak co? -Je to úplně šílené.

Popisuje, jak se vzbudil v současném Berlíně.

Píše tam o mně, o tobě. Hned si to představuju jako film.

Mám jednu podmínku. Film podle té knihy budu točit já.

Dobře.

-Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. -„Šílenost! Televizní Hitler píše deník“

„Hitler pryč, diváci pryč“

„Televizní Hitler přispěl na ochranu zvířat“

Propagace knihy Už je tady zas

Vážím si Adolfa Hitlera za to, jak se vyrovnal s novým světem.

Nikoho nezabíjím, pokud to není nezbytně nutné.

Můžu jen říct: Nebojte se mě. Jsem moc milý člověk.

Odezva na facebookovou výzvu ohledně náboru mé osobní stráže vypadala slibně,

ale základní materiál měl k dokonalosti hodně daleko.

Proboha!

A ještě jednou třicet, než vás ten smích přejde.

Bavíte se dobře?

Tak se bavte.

Je to zábava?

Už to tak vesele nevypadá.

Hlasitěji!

O tři měsíce později

Pane Sensenbrinku, naše sledovanost už je tak nízká, že se nedá změřit.

Příjmy z reklamy se blíží nule. Naše platební schopnost...

Vtipálkův pořad to zase napraví.

Odteď budeme vysílat To je úlet, vole! pětkrát týdně.

Pane Sensenbrinku...

-Vtipálek... -Odešel do televize Sat1.

To je úlet, vole! už neexistuje.

Zůstanou tu Rugemon,

Lummlich,

Mancello

a Nils.

Co si to dovolujete?

Jak neexistuje? Já ten pořad vymyslel!

Jste banda neschopných zoufalců!

Jak mám tuhle televizi řídit, když to všichni sabotujete?

Proboha!

Zhasni.

Zhasni, ty malá svíce.

Co vzít zpátky Hitlera?

Na Hitlera se lidi nedovedou dlouho zlobit.

A i ti, co ho nenávidí, si kupují jeho novou knihu.

-Jen aby se dozvěděli, co zas provádí. -To nemůžeme. To je neúnosné.

Ta kniha se prodává jak housky na krámě. Už se podle ní natáčí film.

-Na tom se musíme podílet. -Vy jste byl vždycky proti Hitlerovi!

Jistě!

Ale to jsem ještě nebyl šéf.

Filmová studia CCC, Berlín

To vypadá...

Vypadá to všechno skvěle.

Bude to velkolepý film.

A vy jste kdo?

-Sawatzki? -Stop!

Co nám lezete do záběru?

Sawatzki... Já myslel...

Super, co? Silikonová maska.

-To je opravdový Sensenbrink? -To je on.

Chtěl jsem se mrknout, jak to jde. Vždycky jsem ve vás věřil.

Lepší to ani být nemůže.

Chcete jednu?

Je to děsně rafinované. Název místo knírku.

Geniální.

A ještě ten fórek, že stojí 19,33.

-Jako rok 1933. -To jsem pochopil.

Christophe Sensenbrinku, to je Christoph Sensenbrink.

Na tenhle okamžik jsem čekal dlouho. Už se mi zdají i vaše sny.

Ten hraje mě?

-Ano. -Ale toho nikdo nezná.

Proč ne Benno Fürmann nebo Bruno Ganz?

Na tak malou roli? Promiňte, ale to by bylo blbé.

-Už víte, kdo to bude vysílat? -Je to v jednání.

Pro7, RTL, ZDF a tak dále.

Známe své pappenheimské. Hodně řečí, ale skutek utek.

Potřebujete schopného partnera.

Zvýšíme vám rozpočet o milion a budeme film vysílat. Všichni získáme.

Babi, hned jsem tu.

-Ahoj. -Ahoj.

Dobrý den, slečno Krömeierová.

Tak se mu to konečně podařilo.

-Chcete si odložit, pane Hitlere? -Ano, prosím.

-Dobrý den, paní Krömeierová. -Promiňte, že jsme vás takhle přepadli.

To není možné.

Je mi ctí.

Vaše vnučka je úžasná.

-To je Hitler! -Babi... -Proč nic neuděláte?

Paní Krömeierová, to není on. Ona si myslí, že je to ten pravý.

Mysli na rodinu.

Tolik lidí. Všichni jsou mrtví.

Udělejte něco.

I ve mně se dme hněv a vztek, když si na ty dny vzpomenu.

Věřte mi, že se postarám o to, aby už žádná anglická bomba...

Já nemluvím o bombové válce!

Bomba nikoho z nich nezabila.

-Všechny jste zplynoval! -Babi, to je sranda, satira.

Vypadá jako dřív.

Říká stejné věci jako dřív.

Tenkrát se lidi ze začátku taky smáli.

Já vím, kdo jsi.

Na nic jsem nezapomněla.

-Milostivá paní... -Ven!

Ven, ty zločinče!

Hrůza.

Hrůza.

Ano.

Slečna Krömeierová je Židovka.

To by mě nikdy nenapadlo.

-To jsem nemyslel. -Jste zklamaný,

že jsem na tu starou židovskou ochechuli nebyl dost drsný.

Já to chápu.

Ale politik si musí určit priority, Sawatzki.

Jako při olympiádě v roce 1936. To jsme Židy nechali tři týdny v klidu.

Mohl byste toho hraní pro jednou nechat?

Já přece chápu, že vám na slečně Krömeierové záleží.

Třeba je Židovka jen z malé části.

Jistý podíl židovství tělo snese.

Proboha, co vy jste zač?

Teď musí odtamtud přijít ti tři čutálisti.

To je jasné, ale zajímá mě, co bylo předtím.

Jak jste se tam dostal? Co se stalo předtím?

Nevím.

To jste se tam dostal v rauši?

Co ty na to, Fabiane?

To tě tenkrát nezajímalo, odkud se vzal?

Že by cestoval v čase? Nebo zdrhnul ze cvokhausu?

-Nechte mě projít. -Ne.

Uvolněte mi cestu.

Vy mě nepoznáváte?

Proč?

Kvůli knírku?

Vpadnuls Německu do zad. A to dělá jen svině.

Nelidská svině!

Svině!

Vy jste nás pěkně vyděsil.

Paní Belliniová...

Co to je?

To je všechno pro vás.

Napsal vám Boris Becker. Všichni vám přejí rychlé uzdravení.

Proč?

Proč?

Zmlátili vás neonacisti.

Teď jste bojovník za demokracii, píše Sigmar Gabriel.

Teď jste hrdina.

-Všechno v pořádku? -Musel jsem se smát.

Takoví břídilové.

To stačí.

Začíná pršet.

Musíme to dotočit!

Prostě tam leží.

„Bunkry“

„Historické místo, Vůdcův bunkr“

Kde je?

Co tu děláte vy, Sawatzki? Máte být na place.

Je to on. Nevím jak a proč, ale je to pravý Adolf Hitler.

Já vím, dělá to dobře. Ale to už víme dlouho.

Vy to nechápete!

Je to Adolf Hitler, ne komik!

Proč mě neposloucháte?

Je to Hitler!

-O čem to mluvíte? -A dělá to stejně jako tenkrát.

Musím to říct ještě jasnějc?

Musíme ho zavřít. Musíme něco udělat.

Nejdřív se pořádně nadechněte.

Paní Belliniová, nesmíme ztrácet čas.

-Nechci žádné problémy. -To my taky ne.

Zastavte ho!

To jste udělali moc dobře. Všechno spořádaní Němci. Děkuju.

Sawatzki?

-To je dost, že jdete. -Jste to vy. Jste on.

Tvrdil jsem snad někdy něco jiného?

Je to můj osud, že se musím stále loučit

s nejmilejšími a nejbližšími spolubojovníky.

Tudy.

Ano, historie se opakuje.

-Zase se snažíte lidi oblbnout tou svojí propagandou. -Sawatzki.

Vy to nechápete.

V roce 1933 nebyl lid oblblý propagandou.

Byl zvolen vůdce, který zcela jasně vyložil své plány.

Němci mě zvolili.

Dál.

-Jste zrůda. -Opravdu?

Pak musíte odsoudit všechny ty, co tuhle zrůdu zvolili.

Byly to všechno zrůdy?

Byli to docela obyčejní lidé,

kteří se rozhodli zvolit neobyčejného člověka

a svěřit mu osud své země.

Co chcete dělat, Sawatzki?

-Zakázat volby? -Ne. Ale vás zastavím.

Nepřemýšlel jste někdy o tom,

proč mě lidi následují?

Protože jsou v jádru stejní jako já.

Vyznávají stejné hodnoty.

A proto taky nevystřelíte.

Mě se nezbavíte.

Jsem vaší součástí.

Vás všech.

Berte to takhle: nebylo všechno špatně.

Stop!

Díky!

Děkujeme!

Máme dotočeno!

Ticho! Šéf chce něco říct!

Je v pořádku, že všichni slavíte,

ale nesmíme zapomínat na spolubojovníky,

kteří už tu s námi nejsou.

Bude komedie s Hitlerem fungovat?

Existuje německá komedie před Hitlerem a po něm.

Dostal možnosti zábavního průmyslu na zcela novou úroveň.

To se ještě nikomu nepodařilo. Ani Loriotovi.

Co kdyby se objevil skutečný Hitler? Opakovaly by se dějiny?

Proboha, řešíme tuhle historii pořád dokola už 70 let.

Školákům už leze Třetí říše i ušima.

Měli bychom si začít víc věřit. Děkuju vám.

Děkujeme.

Nejsem proti cizincům, Turkům nebo Syřanům, ale vadí mi...

Všechno má hlubší smysl.

Celkem vzato mi situace hraje do karet.

-V Německu, v Evropě, ve světě. -„Ne islamizaci Evropy!“

Rakouská vláda je loutková vláda.

Lidé, co přijdou do Švédska, se musí přizpůsobit našemu životnímu stylu.

Výtržnosti před ubytovnou pro žadatele o azyl.

Chceme naši zem změnit.

Je to strašidlo islámu.

Přijížděj z Tuniska a Maroka, kam my, Němci, jezdíme na dovolenou!

Jsme národ! Jsme národ!

-S tímhle se dá pracovat. -Jsme národ!

České titulky Veronika Sysalová

Dramaturgie titulků Anna Kareninová

Titulky vyrobil FILMPRINT DIGITAL

www.Titulky.com