Original subtitles

Příběh, který vám budu vyprávět, se opravdu stal.

Ale je to tak dávno, že už to snad ani není pravda.

V hlubokém lese pod hradem žila čarodějnice.

Chtěla se vdát s čertem.

Ale čert si z ní pořád dělal legraci.

To byla taková malá čertovinka.

Já tě roztrhnu jako hada. Vypráším ti kožich!

Čerte smradlavý, hnusný, špinavý, ošklivý, okatý, zubatý, zabiju tě!

Strašně tě roztrhnu jako hada.

Čert rád sedával za komínem mlýna pod rybníkem a vymýšlel čertoviny.

Co to jede?

Milosti, toto je princezna z Knedlštajnu.

Ty ses zbláznil! Ta sežere více jídla než sedmihlavá saň.

Milosti, toto je princezna Halapartna, to je nevěsta pro vás.

Milá, krásná, ušlechtilá a bohatá. S tou byste se nebál ani potmě.

- Ááá! Co je to? - Jsem hezký, viď?

Pozor, milosti, sežere vás!

Vodník z rybníka nad mlýnem nebyl o nic lepší.

Neschovával dušičky do hrníčků, radši chodil tajně mlsat do mlýna.

Potom seděl do noci u rybníka a kouřil fajfku.

A tehdy se udál náš příběh.

Vy holky, nechte si taky něco pro Jindřicha, to už pro mě není.

- Co když vůbec nepřijde? - Dojděte pro něj samy.

Zlý čaroděj se proměnil v hada.

Ale Honza se nebál. Vzal meč od dědečka a usekl hadovi hlavu.

Honza dostal princeznu za ženu, půl království k tomu

a žili šťastně na zámku. Jestli neumřeli, tak tam žijou dodnes.

Jindřichu, pojď s námi tancovat!

To nemá cenu, půjdeme tancovat samy.

Děkuji ti, Jindřichu, že jsi mě vysvobodil.

Ráda budu tvojí ženou.

Dobré ráno!

Včera jsem tancovaly až do rána. Škoda, že jsi nepřišel.

Co je s tebou, Jindřichu? Jsi hezký a pracovitý chlapec.

Ale večer netancuješ s děvčaty. Posloucháš pohádky s malými dětmi.

Vyber si už nějakou nevěstu. Třeba tady Barušku nebo Aničku.

Kdepak, tatínku. Tyhle naše holky, to pro mě nic není.

- A jakou nevěstu chceš? - Na mě čeká lepší nevěsta.

- Kdo to je? - Princezna.

- Viděl už jsi někdy princeznu? - Neviděl.

Tak vidíš. Najdi si poctivou a pracovitou dívku

a budeš se mít líp než na zámku. Myslíš, že na tebe čeká princezna?

Ji hledat do světa. Najdu nějakou zakletou, vysvobodím ji

ráda, maminko, až budete mít za syna pana krále.

To už abychom začali uklízet.

- Jindřichu, rozmysli si to. - Nech ho, mámo, ať si jde do světa.

Uvidíte, že se vrátí dříve, než myslíme.

Bude rád, jestli si Baruška nebo Anička nenajdou jiného chlapce.

PÍSEŇ: Vím jedno návrší, zámek nádhernej,

z nejhezčích pohádek ho znám.

Stavěnej z křišťálu, sahá k nebi pomálu,

povětří přijde k duhu princeznám.

Bílý je lilium, bílej, krásnej sen,

bílý je pravý hedvábí.

Jdu cestou necestou za svou bílou nevěstou,

jiná mě na tom světě nevábí.

Dobré ráno, babičko. Vezměte si.

Já už jsem ale jedla. Dej to sem.

Nejste náhodou kouzelná babička?

Já jo? Ty chceš splnit nějaké přání?

I ty jeden. Ťuťuťu!

PÍSEŇ: Teče voda, teče, od potoka k řece,

namluvil si jeden mladý hulán modrooké děvče.

To je drzost, co mi lezeš do rybníka? Chceš, abych tě utopil?

Nezlobte se, já nerad. Chtěl jsem se podívat, kdo tak krásně zpívá.

- Tak může zpívat jedině princezna. - Ale kdepak princezna.

To je naše Eliška ze mlejna. Ta je lepší než všechny princezny.

Ale Eliška není pro tebe. Jdi pryč!

Neboj se, já hledám princeznu, ne obyčejnou holku ze mlejna.

Holka, jak ty to děláš? Uděláš tolik práce a ještě si zpíváš.

Ale tatínku, ještě zaleju zahrádku a mám hotovo.

Ne, ne. Sedlák z Hoštic přivezl obilí. Do rána to musí být semleté.

Však to zvládneme, tatínku.

Já to nerad vidím, že musíš moc pracovat. Ale pomocníka nemáme.

Ale tatínku. Jdu pokropit prádlo. To přece není žádná práce.

Máš buchtu? Vandrovníci mají vždycky buchtu.

Ještě tu jednu mám. Ale je celá mokrá.

To mně nevadí! Já bych si ji stejně namočil, aby nebyla tak suchá.

Taky mám hlad.

Jdi do mlejna. Mlynář je hodný. Když mu pomůžeš, dá ti najíst

a nechá tě přespat. Aspoň nebude muset Eliška tak moc pracovat.

Chuděrka moje malá.

Opatrně s těmi pytli. Jsou nové z jarmarku v Písku. Byly drahé.

Mlynáři, ráno musí být namleto.

Naše Verunka se bude vdávat.

Má štěstí. Bere si ji první zámecký kancelista.

Eliško, ty jsi moje zlatíčko.

Dobrý den, mohl bych u vás přespat?

Mohl. A když nám pomůžeš, dáme ti také teplé jídlo.

Podívej, holka, máme pomocníka. Samo nebe nám ho poslalo.

- Dobré odpoledne, Eliško. - Odkud znáš moje jméno?

Voda v rybníce mi ho pověděla.

No počkej, já ti ukážu.

To jsem blázen.

To mi ještě scházelo!

Jen si ber, mládenče. Jak k dílu, tak k jídlu.

Děkuju, pane otče.

Takového pomocníka, jako jsi ty, bych potřeboval jako sůl.

Zůstaň u nás, dobře ti zaplatím.

Děkuju, ale nemůžu. Jdu do světa. Ráno půjdu zase dál.

To je dobře, to je dobře.

Bránit ti nemůžu. Přeju ti, aby ses u nás dobře vyspal.

Nemusíte mít starost. Projdu se okolo rybníka a půjdu spát.

Počkej, já ti ukážu.

PÍSEŇ: Šípková růžičko z dávnejch příběhů,

odkvítáš tiše v ústraní.

Odpusťmi, svatej Ján, že tvou krásu nehledám,

na jinou myslím večer před spaním.

Odpusťmi, svatej Ján, že tvou krásu nehledám,

na jinou myslím večer před spaním.

Stříbrná tůňka se zhlíží ve hvězdách,

Velkej vůz ztratil zákolník.

Rozsypal nad náma celou fůru s hvězdama,

jenom já nemám štěstí za troník.

Rozsypal nad náma celou fůru s hvězdama,

jenom já nemám štěstí za troník.

Už jde, já to věděl.

PÍSEŇ: Já vím, že v té noci plné zázraků,

vykvet můj kvítek z poupěte.

Pomoz mi, svatý Ján, aťtu chvíli nezmeškám,

než planě nazdařpánbu odkvete.

Pomoz mi, svatý Ján, aťtu chvíli nezmeškám,

než planě nazdařpánbu odkvete.

To je hezká písnička. O kom je?

- O mé nevěstě. - Ty už nějakou máš?

- Ještě ne. Jdu ji hledat do světa. - Jen jdi. Jdi, jdi, jdi.

Proč tak daleko? Copak u nás není dost hezkých holek?

To ano, ale žádná z nich není princezna.

Princezna? Ty si myslíš, že princezny čekají na chudé chlapce?

Já hledám zakletou princeznu. Vysvobodím ji a vezmu si ji.

Proč tedy nevysvobodíš princeznu z našeho rybníka?

- Tady nějaká je? - Ano. Kmotra mi to vyprávěla.

Do čeho je zakletá? Do žáby? Políbím ji a kouzlo je pryč.

- Do žáby ne. - Tak do čeho?

Nevím. Musíš počkat do úplňku, potom se na rybníku objeví.

Jak ji můžu vysvobodit?

Možná takovou hezkou písničkou, jako jsi zpíval teď.

Počkej, Eliško!

- Dobrou noc. - Dobrou noc.

Vodičku ne!

8, 5, 10, 4, 1, moc!

Bll, bll, bll, bll, bll...

Húú, húú, húú, húú...

Bll, bll, bll...

Bll, bll...

- Dej to sem. - Nedám.

- Říkám ti po dobrém, dej to sem. - Ne, to je moje. Nedám a nedám!

No počkej!

Jedeš dolů! Já ti ukážu. Ty obludo špinavá, rohatá.

Vypráším ti kůži.

A už tě mám.

Tady budeš! Ticho! Lehni!

Tady tě přivážu a máš po strašení.

Ticho, lehni!

Bééé!

Tak ty jsi neslyšel?

Nééé!

Ještě pípni a uvidíš!

Bééé! Přeci mě tu takhle nenecháš?

- Nechám, nic jiného si nezasloužíš. - Zasloužím.

- A ty začneš s tím kraválem znovu. - Nezačnu.

Slibuju při pekelném ohni, jau, jau, že už ani nepípnu.

Dobře, zkusím to s tebou.

- Budeš poslouchat? - Ano.

- Budeš strašit a rušit při spaní? - Ne.

- Co je zase? - Mě to lochtá.

Jen drž. Proč děláš takové hlouposti?

- Abych tě odsud vyhnal. - Mě vyhnal, proč?

Tak povídej.

Protože chci Elišku pro sebe.

Vždycky, když přišel pomocník, tak jsem ho vystrašil.

A on utekl, ani do rána se nezdržel.

Já mám strach, aby mi někdo Elišku neodvedl.

A teď jsi tu ty. A co já?

Já chci Elišku za ženu.

Neboj. Já chci za ženu princeznu, a ne obyčejnou venkovskou holku.

- S tebou by to ale pěkně chytla! - Viď? Já jsem malý, ale šikovný.

NA KOSTELE ZVONÍ ZVONY 4, 8, 11, to je moc. Honem pryč.

- Pozdravpánbu, tatínku. - Dejžto, Eliško.

Dobré jitro, mlynáři. Dobré ráno, Eliško.

- Ty jsi ještě tady? - A proč ne?

V našem mlýně straší. Nikdo tu nezůstal do rána.

No vidíte. Já tady zůstal. A nejen do rána.

Rád bych u vás zůstal do úplňku. Můžu?

Můžeš. Práce je tu dost a my s Eliškou už na všechno nestačíme.

- Proč ses tak najednou rozhodl? - To kvůli vašemu rybníku.

Moc se mi líbí.

Já se snad zblázním.

- Dobrý den. - Dobrý den. Jaká byla cesta?

Honem.

Haló!

Kde je?

Haló!

Kde jsi?

Haló! Kde jsi?

- Co to děláš? - No kde jsi? Já tě volám.

Málem jsi spálil sumce.

Pojď se podívat, co se děje ve mlejně.

Snad se něco nestalo Elišce?

Stalo. Pořád se dívá na toho nového chlapce.

Toho se bát nemusíme. Ten naší Elišku nechce.

Hledá zakletou princeznu. Sám mi to říkal.

Ty mu věříš? Ty mu věříš? Víš, co ženský dovedou?

Eliška snad ženská ani není. Ona je jako anděl.

Jaký anděl? Tfuj, tfuj! To se ti teda povedlo!

Ona je opravdu krásná jako... Jako princezna!

Ještě krásnější.

Když dokáže pobláznit nás dva, poblázní i obyčejného člověka.

To je pravda. Co budeme dělat?

Já mám nápad, jak to udělat.

Co chceš?

- Co to vaříš? - Polévku.

Jé, polévka z hadích ocásků. Mňam, mňam.

Pořád stejný.

- To je dobrota. - Vždycky ti naletím.

Potřeboval bych tvoji pomoc.

Aha, proto ty lichotky. Já tě přetáhnu.

Neplač. Co tě trápí?

Trápí mě, trápí...

Vodník se zamiloval do Elišky ze mlejna.

A tak se trápí...

Vodník se trápí? Nebo ty?

- Já, ale jenom drobátko. - Drobátko, jo? Drobátko.

Vodník říkal, že už na to máme věk. On je taky zamilovaný.

Chceš, abych jí přičarovala lásku k tobě? Sám víš, že to nejde.

Já vím. To od tebe ani nechci.

Ale poslední dobou se kolem ní motá takový mladý a protivný...

Vůbec se nás nebojí.

Máme strach, že nám ji odvede.

Jen ať si ji odvede. Pak budete zase chodit za mnou.

Když mu vyčaruješ zakletou princeznu, on ji vysvobodí,

potom si ji odvede a Eliška zůstane nám.

Tak takhle je to, ty mezuláne.

Ty jsi mi dal košem a já ti ještě budu shánět nevěstu?

Tůdle. Já tě zmydlím. Zase jsem ti naletěla.

Já jsem krasavice, abys věděl. Ty mizernej trpaslíku.

Neřád jeden, vždycky mi to tady zasmrdí a uteče.

Děkujeme a na shledanou, mlynáři. Spánembohem, Eliško.

PÍSEŇ: Vím jeden bílej mlejn, zámek stříbrnej,

v údolí, znám to návrší,

v tom pěkným stavení je moje potěšení,

že na něj myslím zatím netuší.

Vtom pěkným stavení je moje potěšení,

že na něj myslím zatím netuší.

Přijdeš dnes večer k rybníku?

Ne. Půjdu na starý hrad na kopci.

- Hledáš princeznu? - Ano, třeba tam náhodou bude.

Slyšíš to? Já mám nápad.

Tam nikdy žádná princezna nebyla. Jediná je ta z našeho rybníka.

Opravdu. Na mou duši.

- Myslíš, že přijde? - Určitě. Hledá zakletou princeznu.

Ale my budeme dvě princezny.

Když se mu nebudeš líbit ty, tak se mu budu líbit já.

A když se mu nebudeš líbit ty, tak se mu budu líbit já.

Dělej, honem rychle, čaruj.

Jé! Já jsem šikovný.

Tohle přece není krásná komnata.

- Ne? - Ne.

Tak počkej.

Jůůů - pa, růůů - ta.

Tak dělej, ty mumlo.

Aůůů - pa, můůů - ta, růůů, bim, bim, bim, pauuu.

Já z tebe leknu.

Pááá!

Jé! To je krásný. To se mi povedlo.

Já jsem malý, ale šikovný.

Sláva!

No vidíš. To je krásná komnata.

Honem, honem. Teď my.

Čarodějnice nám tu knihu nechtěla půjčit.

Dělej!

Vždyť je to hrozně těžké.

No tak rychle, pospíchej.

Ale já neumím číst.

Hledej princezny krásné, zakleté. Co? Tady chybí stránka.

Pozor, už jde.

Dobrý večer.

Kvak, kvak, kvak.

Mňau.

Drahá sestřičko!

Dvě princezny? To snad není možné, to se mi snad zdá.

Švarný náš zachránče udatný, já i moje sestra Vodněna

ti děkujeme, že jsi nás vysvobodil a... Vysvobodil.

Za odměnu si vyber jednu z nás. Potom si ji vezmeš za ženu.

Že jo?

Ale kterou? Obě jste krásné a bohaté.

Jednu z vás si vyberu a odvezu si ji domů.

Druhou tady nechám, ale pošlu kočár, aby ji odvezl ke králi.

- Jednu si odvezeš? - A druhou tady necháš?

Švarný náš udatníku, vezmi si moji sestru Vodněnu.

Je mladší a krásnější.

Ne, ne, udatný švarníku, vezmi si moji sestru Belzebu.

Já mám ošklivé zelené vlasy.

Jí si políbil první, je to jasné.

Vezmi si moji sestru, já mám pořád studené a mokré nohy,

pořád jsem nastydlá a v noci kašlu.

A já neumím číst.

A od narození mám tohle.

Já mám blány mezi prsty. I na noze.

A já kulhám, podívej se.

A víš proč? Protože mám kopyto.

Nevěříš? Tak se podívej. Zavaž mi střevíček.

Vezmeš si Belzebu a hotovo!

Ne! Vezmeš si Vodněnu a hotovo!

Belzebu!

Ne, Vodněnu!

Ticho! Tak takhle to je, vy podvodníci.

A já jsem myslel, že jsi ta zakletá princezna z rybníka.

Že se nestydíte, vy hanbáři!

A je pryč.

Pracovat umí. To by mlejn vesele klapal, kdyby měl takového mlynáře.

Co říkáš, Eliško? To by byl ženich.

Já ho nechci. Má plnou hlavu princezen. Ať si jde za nimi.

Ty nechceš nikoho.

Já už jsem starý. Musím mlýn někomu předat.

Dnes přivezli obilí Vojta a Štěpán.

Vojtovi se moc líbíš. Říkal mi to v hospodě.

Tatínku, uvidíte, že se ten pravý nakonec najde.

To říkáš pořád. To čekáš, až zavřu oči?

Tatínku, prosím vás...

Eliško, neplakej. Eliško!

Eliško.

Eliško, nebreč. Chci pro tebe jen dobré.

Radši bych se koukal na vnoučata, než na to, jak tady pracuješ.

Taková krásná holka. Jau, zase mě luplo v kříži.

Tak vidíš, už jsem starý. A já už toho mám dost!

Jestli si do úplňku nevybereš ženicha sama,

tak tě dám prvnímu, kdo si o tebe řekne.

To slibuju na svou mlynářskou čest.

- Co? Já! - Ne! Mně!

Slyšíš mě?

- Vidíš mě? - S tebou se nebavím.

Ty a vodník jste mě chtěli napálit.

Chtěli jsme ti sehnat princeznu.

Tak už se na nás nezlob.

Belzuba a Vodněna, jedna lepší než druhá.

Co že se najednou tak staráte? Vy mě máte tak rádi?

To nemáme. Proto jsme ti chtěli sehnat princeznu, aby jsi šel pryč.

- Ze mlejna pryč? - Jo. Protože nám překážíš.

- Já překážím? - Ano, protože se líbíš Elišce.

- Ty tomu nějak rozumíš. - Ale tobě se Eliška nelíbí.

Ty hledáš zakletou princeznu.

My jsme ti chtěli pomoct. Ale ty princezny se nám nepovedly.

Tady v okolí žádná zakletá princezna není.

- A co ta v rybníce? - V rybníce žádná není.

Tam je jenom vodník.

Vám dvěma nevěřím ani slovo.

Počkej, počkej. Kde to mám?

Já ti dám peníze na cestu a ty odejdeš do světa.

Tak vy chcete Elišku, vy obludy obludný.

Ano, my ji máme rádi.

- Prosím, učesej mi záda. - Cože?

Já si tam nedosáhnu. Já chci, aby mi to zítra slušelo.

Jdu požádat Elišku o ruku.

Cože? Koukej zmizet, než vstanu.

Ne. Radši seď. Platí to, co řekl pan otec.

- Co řekl? - Že ji dá prvnímu,

kdo si o ni řekne. A to budu já.

Ty potvoro rohatá, plesnivá. Tak ty chceš takové hezké děvče?

Já něco vezmu a to se budeš divit, jak z tebe budou chlupy lítat.

Ty roháči, já ti dám.

PÍSEŇ: Bílý je pápěří, bílej dobrej den,

bílej je ubrus sváteční.

Ten, kterýho já chci, nosí bílou čepici,

ostatní ženiši jsou zbyteční.

Ten, kterýho já chci, nosí bílou čepici,

ostatní ženiši jsou zbyteční.

- Dobré ráno, Eliško. - Dobré ráno, Jindřichu.

- Tak co? Našel jsi princeznu? - Našel jsem dvě.

Jenže z jedné kapala voda a druhá smrděla sírou.

- Kterou sis vybral? - Žádnou.

Pojď se mnou na houby. Večer uvařím bramboračku.

A kdo za mě udělá práci?

Když ti pomůžu bude to hotové dřív.

Eliška je moje!

Mlynář!

Eliško!

Dobré ráno, mlynáři.

Fuj, to jsem se lekl! To jsem nevěděl, že mám ve mlejně vodníka.

Já jsem z vašeho rybníka. Co potřebuješ?

Já nevím, jak bych to řekl.

Nestyď se. Já ti rád pomůžu. Posaď se tady se mnou.

- Mňam, sýr. - Já mám radši buchty.

Tak přijď v sobotu, Eliška upeče buchty.

Já přišel radši už dnes, protože..., protože...

protože jsem přišel požádat o ruku tvé Elišky.

- Cože? - Chci si vzít Elišku za ženu.

To je mi novina. Ty si myslíš, že jsem ji vychoval pro tebe?

Dám ji tomu, kdo rozumí mlynářskému řemeslu. A ty znáš jen buchty.

Tak takhle ty držíš mlynářské slovo?

Slíbil jsi, že dáš Elišku prvnímu, kdo si o ni řekne. A to jsem já!

To jsem sice slíbil, ale to platí až po úplňku.

Tak jí řekni, ať nikoho nehledá. Se mnou se jí bude dobře žít.

Večer přijdu na námluvy.

No, to jsem tomu dal. Moje úcta!

Pozor, hříbek!

Jindro!

Jindřichu!

Jindro!

Jindřichu!

Jindro!

Pojď. Tiše.

Koukej.

Co to děláš, nemehlo?

Óóóó!

Mládenče, nepotkal jsi tu krásnou dívku?

- Princeznu? - Kdepak princeznu.

Ne, obyčejné venkovské děvče se zlatými vlasy,

s ďolíčky ve tvářích a s červenou mašlí.

Nabízeli mi mnoho princezen, aby si mne vzaly.

Žádná z nich nebyla tak krásná jako tato dívka. Znáš ji?

To byla Eliška ze mlejna.

A ty jsi její manžel?

Ne, ona žije ve mlejně sama s tátou.

Pan otec mlynář hledá nějakého ženicha.

Už nemusí hledat. Jsem ten nejbohatší ženich.

A kde je ten mlejn?

- Šup, šup. - Jistě, jistě.

Fuj, ty čerte. Doufám, že za to nebudeš chtít moji duši.

- Ne. - A co tedy chceš?

- Přišel jsi mi zapálit fajfku? - Ne. Přišel jsem si pro Elišku.

To je asi omyl. Eliška je hodná a poslušná.

Ta určitě do pekla nepatří.

Do pekla ne, ale mně. Chci Elišku za ženu.

Ty? Aby Eliška celý život přikládala do ohně v pekle?

Tak to ne.

A co tvoje mlynářské slovo?

Jestli ho nesplníš, bude se o tebe zajímat peklo.

- Do úplňku si může vybrat sama. - Odpoledne přijdu na námluvy.

Řekni jí, ať mě čeká. Já přijdu.

Má zámek, peníze, šperky, sluhy, koně. Do smrti nemusíš nic dělat.

- Budeš žít jen v radovánkách. - Umřela bych nudou.

- Já bych chtěla jiného ženicha. - Jen abys nepřebrala. Eliško.

Jak si toho svého ženicha představuješ?

Mladý, hezký, hodný, kudrnatý, pracovitý, veselé oči, dobré srdce.

A hlavně aby mě měl rád. A ne takové trdlo jako ty.

To je divné. Já si svou princeznu představoval ve zlatě a stříbře.

- Co když bude ošklivá a zlá? - Co když si svoje zakletí zaslouží?

Co to je? Fuj!

Děkuji ti, mlynáři, že jsi dal napít mně i mému koni.

- Jean, napij se také. - Děkuji.

Mlynáři, jsem spokojen. Řekni své dceři mou nabídku.

Večer ji přijedu požádat o ruku.

Tady máš tu svoji zdravou vodu.

Odvezu si ji hned s sebou.

A tobě postavím ještě jeden mlejn. Buď zdráv, mlynáři!

Takovou bramboračku neumí ani moje máma.

Kdybys nepovídal.

Možná tu máte kouzelné houby. Anebo jsi kouzelník ty.

Jez, nebo ti to vystydne. Tatínku, chcete přidat?

Ne, děkuju.

Pojedu s moukou do města. Zaplaťpánbu za polévku, Eliško.

Za co? Za trochu vody a hub?

Tatínku, vám dnes nechutná?

Nechutná. Dřív si o tebe nikdo neřekl a teď tři nápadníci.

Jeden starý a protivný knížepán.

A taky vodník z našeho rybníka a jeden chlupatý čert.

Žádný neumí roztočit mlýnské kolo a chtějí mlynářovu dceru.

Vodník a čert? Snad si z toho neděláte hlavu, tatínku?

Dělám. Dal jsem mlynářské slovo. To vždy platilo a platí.

Jednoho z nich si budeš muset vybrat.

Do úplňku je času dost.

Moc ne, holka. Už pozítří.

Jsem to ale vrták.

Proč jsi smutná, Eliško?

- Co ti mám přivézt z města? - Hlavně se nám vrať ty sám.

Hyjé!

Tak, nožičku... Dovolíte?

Dobrý den, mlynáři.

Nebojte se, milosti. To jsou další nápadníci Elišky.

Dal jsem mlynářské slovo, že ji dám po úplňku prvnímu, kdo si řekne.

Do úplňku ještě dva dny zbývají, tak ať si Eliška vybere sama.

Dobré odpoledne.

Je těžké si mezi vámi vybrat. Nechci nikomu ublížit.

Mým ženichem bude ten, kdo mi zítra přinese nejkrásnější dárek.

Kdybych mohla být jako vy, vlnky na vodě.

Rozběhnete se po rybníku, kam chcete.

Eliško moje.

Kdybych se i já mohla rozběhnout. Daleko od všech ženichů.

Už to mám! Ona chce umět chodit po vodě.

Jak udělat té dívce ze mlejna radost?

Dejte jí květiny.

Přineste mi víno. Jinak mě nic dobrého nenapadne.

Tady máte červené víno.

Ženy mají radost, když dostanou krásné šaty.

A takové obyčejné děvče...

Ano, šaty. To je nápad! Můj nápad.

Zavolej 100 švadlen, 200 vyšívaček,

300 krajkářek a královského krejčího.

- Auvajs, auvajs. - Cože, už tu jsi zase? Sežer ho!

- Mně se po tobě stýskalo. - Co tak najednou?

Ta princezna Bezzuba a Vodněna se vám moc nepovedla.

Belzuba.

Jste ňoumové a budižkničemové.

Ano, proto jsem přišel za tebou.

- Já ti nebudu pomáhat. - Ale drahá přítelkyně...

- To už tady bylo! - Béé, béé, béé.

Já jsem nešťastný.

Já za to nemůžu, že ji milu..., že jí mám rád skoro jako tebe.

- Co říkáš? Skoro jako mě? - Jo. Musíš mi pomoct.

Nebo se utrápím a bude ze mě chcíplý čert.

Já ti pomůžu, i když si to vůbec nezasloužíš.

- Zasloužím. - Pomůžeme mu, Boženko?

Jaký dárek by se ti nejvíc líbil, kdyby tě někdo žádal o ruku?

Žádnou krasavici by neurazil drahý šperk.

Šperk. To je nápad.

Jé! To je krása!

Jé! Ukaž!

Jé!

Krásné, viď?

Ano, krásné. Nejkrásnější na světě.

To je pro Elišku.

Ty potvoro pekelná, ty kůže čertovská!

To ti nedaruju!

PÍSEŇ: Muří noha, sova pálená, starej hmoždíř, špetka koření,

kozí chlup a bouřka vzdálená, k tomu špejle z jitrnic.

Nápoj lásky žádnej kouzelník nenamíchá nikdy jako já.

Kdo si řekne, to je hloupej trik, nepochopil vůbec nic.

Včarování, milí páni, z udělání jste na ženskou krátký,

znenadání dojde vám dech, dojde vám řeč a co dál?

Škemráte: Teď babo, raď.

Pomalu, pomalu, prrr.

- Jak jsi pořídil, Jindřichu? - Podívejte se sám, hospodáři.

- Nakoupil jsi všechno? - Ano. Je to na voze, nic nechybí.

- Ošatky, provaz, košťata a plátno. - Ty už jsi tady?

Už se mi po vás i po mlejnu moc stýskalo.

Pojď sem. Zavři oči a nastav ruku.

Bože, to je nejhezčí dárek, který jsem v životě dostala.

- Tatínku, podívejte! - To je srdce jak mlýnské kolo.

Za to ti k večeři upeču lívance s borůvkami.

Až někdy jindy. Mám teď jiné myšlenky.

Zítra je úplněk a já nevím, do čeho je moje princezna zakletá.

A jak ji vysvobodit. Písnička na to asi nestačí.

- Chtěl bys buchtu? - Neříkej, že ty ne.

Ne, já si je dám až po svatbě. Eliška mi je bude péct každý den.

Děkuju, Eliško. Nabídni hostům.

Vezměte si.

Milosti, podívejte se. Co vidíte?

Ten mladík se podezřele potlouká okolo mlejna.

Snad si nemyslíte, že by Eliška a ten čeledín... Fuj!

Vidím, že vy dva jste se sem přišli jenom najíst.

Ale já si přišel pro Elišku.

Bravo, milosti.

To teda ne.

Nenechte se rušit. Já teď ukážu svůj dárek Elišce.

Potom si ji odvezu na zámek a vy tu můžete sežrat ty lívance.

Vy obludy.

Výborně, milosti. Tady máte dárek.

Bravo! Eliško, postav se sem.

Ó, to je krása.

A teď ukažte, co umíte vy, obludy.

To nic není, ty tvoje šaty. Já mám lepší dárek.

Ábr, fábr, domine. Hop.

Elemefedefeveze!

Já jsem malý, ale šikovný.

Prstýnky a korálky. To je všechno pro tebe.

Tohle se dává na hlavu. To je všechno tvoje.

- Jaký dárek jsi mi přinesl ty? - Co já jsem ti přinesl?

Teď uvidíte nejkrásnější a nejvzácnější dárek.

Fuj, to smrdí rybinou.

Lakomče! Proč jsi nepřinesl celou rybu? Mohli jsme si ji upéct.

To není obyčejná šupina. To je štičí úplňková.

Kdo ji hodí do vody za úplňku, může chodit po vodě.

Třeba ke mně domů, Eliško.

PÍSEŇ: Široký, hluboký, ty vltavský tůně.

Měl jsem já panenku, teď mi srdce stůně.

Přinesli jste mi krásné dary. Nevím, který si mám vybrat.

Když si jeden vyberu, ublížím ostatním.

Nemůžu se rozhodnout.

Tak to rozhodni ty, mlynáři. Dal jsi mlynářské slovo.

Úplněk je až zítra. Do té doby si Eliška může sama vybrat ženicha.

Dva úkoly jste splnili. Požádali jste mě o ruku a přinesli dárky.

Rozhodne třetí úkol.

Až zítra vyjde měsíc, bude mým ženichem ten,

kdo mi zazpívá nejhezčí písničku.

Písničku?

Kvak, kvak.

Já neumím zpívat. Já to vždycky říkal, že mě máte učit zpívat.

JINDŘICH ZPÍVÁ

Slyšíš? To by byla hezká píseň pro Elišku.

Ale nesmí ji zpívat on. To bychom mohli prohrát.

- Máš pravdu. - A máme to, milosti.

Udělal jsem chybu. Myslel jsem, že chci pro tebe to nejlepší,

ale chtěl jsem to nejlepší pro sebe a pro mlejn.

Teď si musíš vzít vodníka, čerta, nebo knížepána.

- To si neodpustím do smrti. - Ale tatínku!

Když odmítneš čerta, může nám zapálit střechu.

Vodník nás může zatopit velkou vodou.

A rozzlobit knížepána, to je ještě horší.

A teď "babo, raď '.

Knížepán nebo čert, to by musela být Eliška slepá,

aby si někoho z nich vybrala. Já jsem jí nejblíž.

I mlynář říkal, že mlýn a rybník patří k sobě.

To ne. Jdi pryč.

Co tady děláš tak brzo? Měsíc ještě nevychází.

- Co ty tady děláš? - Já jsem tady doma.

Já si jdu za světla obhlédnout místo svého vítězství.

Co? Vítězství? Ty radši nezpívej. Vždyť chudinku Elišku vystrašíš.

A mně vyplašíš ryby.

Až si Eliška vybere mě, můžeš si počítat ryby.

Eliško! Eliško! Jindřichu, neviděl jsi Elišku?

Neviděl. Není u rybníka nebo v sadě?

- Eliško! - Hledáte mě, tatínku?

Ano, hledám. Slunce už zapadá. Kdybych ho mohl zadržet.

Proč, tatínku? Aspoň si už dnes vyberu ženicha.

- Vodník a čert, to jsou ženiši? - Ale mají mě aspoň trochu rádi.

- Tudy jdete špatně do Hoštic. - Máme tam hrát na svatbě.

Mlynáři, dovedu je do vesnice. Už nemám žádnou práci.

- Dobře, chlapče, můžeš jít. - Eliško, nechceš jít s námi?

- Pojďte, my vám zahrajeme. - Nemůže. Přijedou ženiši.

Aha! Tak si dobře vyber, Eliško.

Spánembohem a pozdravujte nevěstu.

PÍSEŇ: Žádnej neví jako já, jak se seče votavička,

žádnej neví jako já, jak se seče votava.

Už zase zpívá, milosti. A umí hezky zpívat.

Odkud zná tolik písniček?

Prrr, prrr!

Chlapče, odkud znáš tu hezkou písničku?

Je hezká? To se bude večer u rybníka líbit.

U rybníka? To ne.

Co to děláte?

Pusťte mě.

Tady si můžeš zpívat třeba celou noc.

Mravencům, mravencům. Jéé, oni koušou, oni mě žerou.

Celého mě sežerou! Jean, dělej něco.

Něco sem jede.

Už jsme tady, milosti.

Už jdou.

- Opatrně, milosti. - To je divočina, tady nechci být.

- Co tady děláš? - Smrdíš. Hrozně smrdíš.

Chci si najít místo, kde bude má píseň pěkně slyšet, ty obludo.

Měl jsi zůstat na zámku.

Tam se ti nikdo neodváží říct, že vůbec neumíš zpívat.

Možná že někde ve světě žije lepší zpěvák, než jsem já.

Ale určitě to nejsi ani ty, ani ten zelený vedle.

Sluho!

Jean, podej mi hudební nástroj! Kde je ten měsíc?

Ne, první budu zpívat já.

- Já. Kvak, kvak, kvak - Á, to je hnus.

Žáby na místa! Začínáme.

PÍSEŇ: Hrnky s brbličkama, možná s dušičkama,

co si řekneš sama, všecko ti chci dát.

Pulci, žáby, raci, přijdou na trachtaci,

budou s náma po veselce v kole tancovat.

Víš, co já mám dobrejch známostí?

Můžeš si žít v mokrým království.

Cejni, mníci, kapři, přijmou tě jak bratři,

ráz a dva a dva tři, budem rodina.

Dám ti vzácné perly, dary mořských velryb,

snad i štiky pochopí, že jsi má jediná.

- Žáby utekly. - No počkej!

Hrůza, děs!

Nech mě, já jsem moc malý.

Jste hodní, mravenečkové, ale svázali mě pevně.

Na to vaše síly nestačí.

Honem, milosti, zpívejte.

PÍSEŇ: Když má zaznít zpěv, začnu zpívat. Libě zní loutna má nebeská.

Kdo má hudbu rád, zvolá vivat, nevěsta nadšeně zatleská.

K lásce jistě patří píseň něžná, do bitvy jdu ovšem s trumpetou.

Až se z mojí mašér stane kněžna, bude z nás belkanto dueto.

Mám rád krásu a umění, to aťmá nevěsta ocení.

Mondyé, však se s ní ožení sám pán.

Ble, ble, ble. Spadni!

Pomoc! Hilfe. Já se topím.

Zachraň mě, ale nedělej vlny.

Liško!

PÍSEŇ: Za mě se panenko vdej, já nebudu lakomej,

stříbra a zlaťáků plnou káď po svatbě ti můžu dát.

Já jsem víc než Lucifer, o co stojíš, to si ber,

celý dny budeme karty hrát a pod kotle přikládat.

Když tě peklo unaví, já vím, kde je děravý.

Stačí, má nevěsto, jenom říct, odletíme na měsíc.

Jau!

- Dobře ti tak, potvoro jedna. - Utop se!

Necákej na nás tu vodu.

Ticho! Slyšíte?

PÍSEŇ: Bydlí tam panenka, oči má jak pomněnka,

jinou už na tom světě nehledám.

- Co tady děláš? - Zpívám. Jak jste si přál.

- Takhle pozdě večer? - Jdu si pro nevěstu.

Tady pro tebe dnes nevěsta nezbyde.

Žádná zakletá princezna tady není.

Možná není, možná je.

PÍSEŇ: Bydlí tam panenka, oči má jak pomněnka,

jinou už na tom světě nehledám.

Vím jedno údolí, vím já pěknej mlejn.

Míří sem cesta s přívozem.

Jde cesta necesta, tady je má nevěsta,

nerovná se jí žádná z princezen.

Jde cesta necesta, tady je má nevěsta,

nerovná se jí žádná z princezen.

Vím jedno údolí, vím já pěknej mlejn.

Vedle něj rybník s rákosím.

Ta dívka, co jí znám, je má bílá princezna,

tu si já od pantáty vyprosím.

Ta dívka, co jí znám, je má bílá princezna,

tu si já od pantáty vyprosím.

Vodník zpíval o sobě a o svém mokrém království.

Knížepán zpíval o sobě a o své pýše.

Čert zpíval o sobě a o strachu, kterým peklo vládne.

Jen Jindřich nezpíval o sobě. Zpíval o dívce, kterou má rád.

Proto byla jeho písnička nejlepší. Jindřich vyhrál.

- Ale on ti nedal žádný dárek. - Dal mi nejvzácnější dárek - srdce.

Srdce? Takový nesmysl.

Počkejte. Ještě nevím, jestli on chce mě.

Chceš mě za ženu, Jindřichu?

On nic neříká.

Chci, Eliško. Šel jsem do světa jenom proto, abych tě našel.

Ale já nejsem princezna.

Já vím, Eliško. Už dávno vím, že šťastný můžu být jenom s tebou.

To se mi snad zdá.

To není možné!

To je skandál. A to my tak nenecháme!

Vy se na mě taky zlobíte? Taky Jindřichovi závidíte?

Ne. Závist a zloba jsou jenom lidské vlastnosti.

My se na tebe nezlobíme. Že jo, hastrmanskej?

My tě stejně máme pořád rádi.

Pojďte nám na svatbu za svědky.

Ať jde vodník sám. Mě by do kostela nepustili.

Já vám připravím takovou hostinu, že na ni do smrti nezapomenete.

Já jsem malý, ale šikovný.

Nebreč, vodníku. Hlavní je, že je Eliška šťastná.

Najdi si nevěstu mezi rusalkami. Já se nastěhuju k čarodějnici.

A bude nám taky dobře.

Ale na buchty budeme chodit za naší Eliškou do mlejna.

Na zdraví Elišky!