Original subtitles

Čarodějko Gingemo!

Čarodějko Gingemo,

tvá sestra Bastinda je ochotna

vyměnit elixír nesmrtelnosti za stříbrné střevíce.

Uhni, překážíš mi.

To je vše, už mlčím, nebudu vás rušit.

Mohu si je vzít?

Minotaurovo oko,

sušený skarabeus.

Jak je dostat?

A jed Tajpana.

Zbývá Buregon

a vše bude připraveno.

Mějte slitování!

Poslala mě Bastinda!

Zmiz!

Urfine, rychle, Buregon!

Urfine Džusi!

Kde je můj Buregon?!

Nesu ho, nesu ho.

Tady je.

Přinesl jsem ho.

Buregon.

Rozkvetl.

Dvacet let čekání.

Přesně tak.

A ty se plazíš jako červ.

Mám tě proměnit ve švába?

Abys běhal rychleji.

Moje tornádo zlé trávy zničí lidi.

Nikdo nemůže uniknout

smrtelné temnotě.

Naše ranní show pokračuje. S vámi je Vala.

A Viki.

Dnes probereme téma, co dělat, když vaše dítě má telefon stále v ruce.

Například psychologové doporučují

přesměrovat pozornost dítěte na okolní svět.

Dobrá rada. Jak ho dostanete z telefonu?

Existuje milion možností.

Například domácí zvíře, výlet mimo město.

Nejlépe s celou rodinou.

Zlatá slova, Viki. Co si o tom myslíte vy?

Líbí se ti knížka?

Mami, ano!

Ellie,

nevypadne Totoška přes palubu?

Hned, tati, podívejte se.

- Ellie. - Pozor.

Ellie, co to děláš?

Alá hop a Totoška je zachráněn.

Naše dcera je vynalézavá.

Vždycky si dělá věci po svém.

Totoška je můj miláček.

A co se připoutat?

Ano, hned.

No, Totoši, no jak...

Vlastně jsi tady všechno rozházel. Teď to ukliď.

Výborně.

Ukazuje se, že naše dcera je skvělá kombinátorka.

Za vynalézavost jedničku.

A za chování čtverka.

S propadnutím majetku.

Dej mi to!

No tak, tati! Vrať mi to!

Dal jsi mi ho, je můj, je můj!

Ellie, počkej, měli jsme dohodu.

Všichni jsme se dohodli na víkendu bez internetu.

Co si mám bez něj počít?

Poznávat svět!

Podívej se na to kouzlo všude kolem!

V čem je to kouzlo?

Uprostřed ničeho!

To proto, že tvé oči jsou plné pixelů.

Dej mi telefon.

Dostaneš ho zpátky, až se vrátíme.

Tak pojeďme hned teď.

- Ne, teď jsme v přírodě. - Je můj!

Piknik, společenské setkání, rodinná idyla.

Není to fér.

- Ellie, a to je fér? - Chybí už jen nehoda.

Tati, prosím, vrať mi to, prosím.

Táta má pravdu, dohodli jsme se, všechny pomůcky doma.

Skvělé, kéž byste nechali doma mě.

Ellie.

No, co, co, co, Ellie, už to nemůžu ani slyšet!

Ellie, prosím, vrať se.

Ellie.

A nesnažte se mě přemlouvat, já se k vám nevrátím.

Ellie,

okamžitě do auta!

Rychle do auta!

- Během, během! - Mám to!

Posaď se!

Drž to!

Totoško, pojď sem!

Ellie! Ellie!

K čemu si potřeboval kuře!

Je v přívěsu, jdeme!

Ellie!

Ellie!

Nech mě.

Slinto.

To stačí.

Vstávej, konečná.

To jsi řekl ty?

Já? Ne.

Psi přece nemluví, že?

Nemluví.

Musela ses uhodit do hlavy.

Aha, to je pravda.

Ale já se tak tvrdě neuhodila.

Musíme se odsud dostat.

Ellie, pojď sem.

Pojďme ven oknem.

- Ellie. - Hned, jen hledám telefon.

Ellie, kde jsi?

Ellie!

- Ellie, vyskoč z okna! - Telefon!

Ellie.

Ellie, proč si zůstávala v tom přívěsu?

Ellie!

Hledala jsem tvé kuře.

Slyšíš? To jsou lidé, že?

Podívejte, podívejte, má to kola.

To je ale zvláštní domeček.

Kouzelný létající dům!

Spadl z nebe!

Kdo je to?

Vílo z létajícího domu!

Vítáme tě v Modré zemi!

V zemi Mlaskalů!

Totoši, rozumíš něčemu?

Jací si Laskali.

Ne Laskali, ale Mlaskali!

Jací Mlaskali?

Laskaví Mlaskalové mlaskají...

Aha, mlaskají.

Mlaskalové!

A to je kdo?

Milí Mlaskalové!

Lidé z Modré země!

Byl to velmi náročný rok.

Gingema

však zemřela.

Temné časy jsou pryč.

Teď můžeme svobodně mlaskat.

Hurá!

Což znamená, že já...

jsem váš nový

vládce.

Urfine Džusi!

Jsi Mlaskal jako my.

Jak nám můžeš vládnout? Jsi jedním z nás.

Co jsi zač, zlý čaroděj?

Nebo hodná víla?

Nebo jsi snad velký mudrc,

kouzelník a čaroděj?

Budete toho ještě litovat!

Ať žije víla z létajícího domu, naše nová kouzelnice!

Zbavila nás zlé čarodějnice Gingemy!

Od koho jsem je zbavila?

Gingema už není?

Kdo bude vládnout Modré zemi?

Villina!

Ta nám tady ještě chyběla!

Villino!

Dobrá kouzelnice Villina!

Ahoj, dítě.

Ahoj.

Tvůj dům spadl na mou sestru Gingemu.

Cože?

To já ne.

Já taky ne.

To je hrůza!

Omlouvám se, nechtěla jsem.

Vůbec odtud nepocházíme.

S rodiči jsme odjížděli z města.

Nemám s tím nic společného.

Není to vůbec hrozné.

Tou hrůzou byla samotná Gingema.

Byla odhodlaná zničit každého člověka na Zemi.

Proč?

Protože je to zlá čarodějnice,

která se zbláznila.

A vy...

- Také? - Ale co ty, ne.

Jsem kouzelnice.

Jaký je v tom rozdíl?

Čarodějky jsou zlé a kouzelnice jsou dobré.

A tihle...

jsou zlí?

Proč tak křičí?

Od radosti,

že jsi je zbavila Gingemy.

Ty a...

a tahle tvá věc.

Já?

Ale proč mi nadává?

Totoška není věc, je to Jack Russell.

Je to plemeno a není to Totoška, ale Totonij.

Cože?

Totonij,

tak zní mé celé jméno.

Vy ho vůbec neposlouchejte, neměl by vůbec mluvit.

Raději mi prosím řekněte, jak to bylo.

O Gingemně, jak jsme se sem dostali?

Gingema namířila na zemi magickou bouři.

A já jsem hledala něco, co by ji zastavilo.

Ale nenašla jsem to.

Všude bylo plno lidí.

- To jsme my! - Přesně tak.

Kouzelná kniha ukázala na váš dům.

Byl úplně prázdný.

A já jsem proti němu obrátila bouři.

Tak tomu osud chtěl,

že ses ocitla v naší zemi.

To je pořádný přesun.

Dobře, teď nás odveďte domů.

Je mi líto, ale nemohu tě vzít domů.

Kouzelná země je od vašeho světa oddělena

kouzelnými horami.

Co budeme teď dělat?

Můžete zase udělat hurikán, ne?

Přenese nás zpět.

Byla to magická bouře.

Mohla ji vyrobit jen zlá čarodějnice Gingema.

A proč vy nemůžete?

Není v mé moci používat zlo ani ve jménu dobra.

Jen jednou.

Nikdo se to nedozví.

Víla zůstává!

Budeme mít nového vládce!

Bude tu s námi navždy!

Hurá!

Jak to myslíš, navždy?

Na celý život?

To nemůže být pravda. Jste tu sama jediná?

Jsme v Modré zemi, že?

- Ano. - Co je ve Žluté?

Ve Žluté zemi vládnu já.

A tady?

A tam je Růžová země.

Tam vládne moje sestra, věčně mladá víla Stella.

- Dobrá? - Ještě laskavější než já.

Vidím, všichni jsou tak hodní, že se domů nedostaneš.

Přesně tak.

A tenhle ponurý hrad je čí?

Tady se vlády ujala zlá čarodějnice Bastinda.

Pak musíme jít za ní.

Obávám se, že by tě raději poslala lidožroutům,

než aby tě přivedla domů.

Kdo je tady? V Zelené zemi?

Tam žije Gudvin,

velký a strašlivý.

Strašlivý, třeba nám pomůže?

Bam-bara.

Šu-fara.

Sko-riki.

Jo-riki.

Pokračuj,

kniha se ti otevřela.

Turaba.

Furaba.

Pikapu.

Tricapu.

Co to znamená?

Velký čaroděj Gudvin

přivede Ellie domů.

Pokud pomůže...

třem pohádkovým bytostem

splnit jejich tajná přání.

Jak se tedy dostaneme k tomu velkému a strašlivému?

Jděte po žluté cihlové cestě.

Dovede vás do Smaragdového města.

Jen neodbočujte ze silnice.

Je to velmi nebezpečné.

Kam jdete?

Ať žije víla létajícího domu!

Naše nová kouzelnice!

Totoši, to mám jít do Smaragdového města bosky?

Vydrž, po něčem se podívám.

Hned se vrátím!

Yoriki-moriki, kouzelná země, a není signál.

Ellie!

Totoško, co je to za pantofel?

Není to pantofel, je to střevíček.

Neměli tam ještě větší velikost?

Vyzkoušej si ho.

Páni! Kdyby to bylo vždycky.

Máš druhý?

Hned ho donesu.

Hloupoučká holčina.

Budeš hořce litovat, že jsi přišla do kouzelné země.

Budeme na vás čekat! Vraťte se!

Vraťte se brzy!

Ahoj, ahoj! Uvidíme se později!

Vzhůru za čarodějem ze Smaragdového města!

Tak kdo z vás dvou ubohých Mrkalů mrkne jako první?

To já.

Já jsem mrkl první.

Mademoiselle, Bastindo!

To já.

Ty?

Zachoval ses čestně?

Malý podvodníku.

Obětoval ses, abys ji zachránil?

Vstaň.

Vstaň!

Odpouštím ti...

tvůj podvod,

ale nemohu ti odpustit tvou lásku.

- Ne, prosím! - Nedělejte to!

- Nedělejte to, prosím! - Nerozdělujte nás!

- Mějte slitování! - Nedělejte to, prosím!

- Prosím! - Do žaláře, oba dva!

- Ne, nedělejte to! - Prosím vás!

- Nedělejte to! - Mějte slitování!

Moje paní!

Problémy!

Potíže!

Spadly z nebe!

Povídej.

Chaloupka s dívkou a přímo na hlavu čarodějnice Gingemy.

Gingema...

je mrtvá?

Jo, takové velké hoře.

Vyhlašte smutek!

Budu truchlit...

pro svou sestru.

Kde jsou střevíce?

Co prosím?

Gingemyniny stříbrné střevíce.

Počkejte, není to moje chyba.

Ukradla je jedna ošklivá holka.

Najdi tu dívku a nevracej se bez střevíců!

Slibuji, paní!

Tentokrát vás nezklamu!

Nevěřím této parodii.

Dávej na něj pozor, mé levé oko.

Nyní mě kouzelné střevíce učiní všemocnou.

A dokonce i velký a strašlivý Gudvin se mi podřídí.

Kouzelná země, to jsem tak potřeboval.

Kde ty pohádkové bytosti pak máme hledat?

Všude jen samé dýně.

Pojď, najdeme je.

Tady, mami, to je kouzelná země.

Podívej, to je nádhera.

Stačí najít tři podivíny.

Splnit jejich přání a vrátit se domů.

A tady je Totoška.

Já jsem Totonij.

Proč Totonij?

Jak jsi na to přišel?

Vždycky jsi byl můj Totošečka.

Vysvětlím to později.

Nenatáčej to.

A otoč se, prosím.

Předtím ses přede mnou nestyděl.

To sis jen myslela a já to prostě nemohl říct.

- Ellie, podívej! - Co?

No, támhle.

A co? Strašák je jen strašák.

Podívej se na něj,

je živý

a úžasný.

Jaký úžasný?

Je to jen strašák.

- Zdálo se mi to. - Jaká škoda.

Zase se mi to zdálo.

Dobře, Strašáku, ahoj.

Pojď, Totoško, najdeme opravdovou pohádkovou bytost.

Dělej, Kaggi-Karre, jsi na řadě.

Ukaž nám svůj talent, ty lstivý zákeřníku.

Přines mi střevíce.

Moji milí, konečně!

Našel jsem vás.

Odveďte ji, odveďte tu příšeru.

Sám seš příšera, ty zvědavý krocane.

- Totoško, to je neslušné! - Proč mi nadává?

A víte vy vůbec,

to není žádná příšera.

- Ano? - A velmi krásný pes s rodokmenem.

Proč jste to neřekla hned?

- Vidíš, vůbec není děsivý. - Jo.

- Zdvořilý. - Jo.

Začněme od začátku.

Jsem havran Kaggi-Karr.

Báječné stvoření.

Jmenuji se Ellie.

Řekněte mi, máte nějaké přání?

Pokud ho Gudvin splní, můžeme jít s Totoškou domů.

No, samozřejmě.

- Páni! - Nezdálo se mi to.

Podívej, co dělá?

- Možná chce jít s námi. - Počkejte!

Říkal jsem, že je živý a úžasný.

A tys mi nevěřila!

Dobře, ty strašáku bez mozku.

Nestrkej nos do cizích záležitostí. Pak budeš v bezpečí.

Rozumíš?

Není to tak těžké. Už jsou tu dva.

- Úsměv. - Čarodějnictví? Nedělejte to!

Pomóc!

- Stůj! Krocane! - Kam jdete?

Počkejte!

Vyděsila jsem ho.

Už souhlasil, že s námi půjde k Gudvinovi.

- Jo... - Táta má pravdu.

S telefonem jsou jen potíže.

Neplač, najdeme si někoho jiného.

Co třeba tohohle?

Chcete něco říct?

Až na to, že není čím?

Tady vám nakreslíme pusu.

Pokud tam doskočíš.

Ano... Je to moc vysoko, ne?

Totoško, pomoz!

Nemůžu, mám tlapky!

Má tlapky!

Smůla Totoniji! Podvodníku!

Říkal jsem, že ho najdeme.

Samozřejmě ne krocana, ale taky létá?

Počkej.

Tak jak?

Co jsi říkal?

- Gudvin! - Velký a strašný?

- Ne. - Ellie.

Ty, mně?

A tys šla, on zvedl tlapu, a ty jsi strašák.

Kdo, já?

Já jsem pohádkový Strašák!

Našli jste mě! Nejste rádi?

Proč nejste rádi?

Teď můžeme jít za Gudvinem.

- Tudy. - Právě jsme odtamtud přišli.

Ale ne, dělám si legraci, tudy.

Jdeme!

Ne, ne, ne, zpátky.

- A přání? - Jdeme!

A máš nějaké přání?

Drž se!

To je na dlouho.

Ano, mám přání!

Jaké?

Nevím, budu o tom muset přemýšlet.

Jo, ale čím, místo mozku má jen slámu.

Totoši!

Mozek?

Chci...

mozek!

Moje nejtajnější přání...

chci mozek!

Mozek!

Hurá, mozek!

- Našli jsme prvního. - Ano!

To nic, to nic, Ellie.

Ještě nevíš, s kým si zahráváš.

Koho ti mám poslat?

No, jasně.

Hlavní vězeň mého žaláře.

Sestupte do jeho kobky

a pak...

Pak ho...

pozvěte ke mně na audienci.

Promiňte, paní, ale co když to nezvládneme?

Pak na audienci...

pozvu jednoho z vás.

Máte hlad, kočičky?

Dobrá práce, Strašáku. Kráčej odvážně.

Moji rodiče tam musí šílet.

Máme před sebou ještě dlouhou cestu. Pojďme.

Dobře, půjdeš a vrátíš se.

Neboj se, Ellie.

Ellie, proč tam mám dvě oči a jedny ústa?

A proč mraky nepadají?

Ellie, co to pořád děláš?

- Čaruješ? - Hledám internet.

Internet.

Proč ho hledáš?

Proč? Abych zavolala mámě.

Dovol, já ti pomůžu.

Jak...

vypadá?

Nijak.

Jak ho tedy najdeme?

Vypadá to, že nijak.

Už to chápu.

Takže...

to musí být internet,

bez kterého není svět.

Strašáku.

Já...

já jsem si na něj tak zvykla, že jsem se kvůli němu pohádala s rodiči.

Ellie, jak se můžeš hádat o něco,

co neexistuje?

Sama nevím, Strašáku.

Možná má máma pravdu.

Mám oči plné pixelů.

Pixelů?

Tak co, Zlobře, naučil ses to kouzlo nazpaměť?

Poslouchej Bastindu!

Jsi pořád tady?

Mohu tu dívku sníst, mademoiselle?

Ať je po tvém.

Jste velmi laskavá, mademoiselle.

Ušetři mě své vděčnosti.

Potřebuji střevíce.

Potřebuji stříbrné střevíce!

A pak ti...

vrátím tohle.

Klíč od mého zámku.

Vrátíte mi můj dům.

Nejdřív ale střevíce.

Co se děje, Totoniji?

Jaká si konvice na čaj.

To je olejnička.

Slyšíte to?

Příšera nebo co?

To je tam!

Mohla by to být pohádková bytost?

Přesně tak!

Totoško, vrať se!

Nemůžeme odbočit z cesty!

Stůj! Stůj, říkám!

Nemůžeme sejít ze žluté cesty. Je to velmi nebezpečné.

Totoško!

Podívejte,

tady je.

Totoniji, tak co, stvoření?

Kdyby to.

To je památník.

To je strašidlo.

Strašidlo? V lese?

Ne, Strašáku.

Vůbec...

to není...

strašidelný.

Je docela legrační.

Ne legrační, ale rezavý.

Podívejte, on pláče, tam.

Takže je naživu.

A pořád pláče.

Proto zrezivěl.

Musíme mu nějak pomoci.

Zakopeme ho.

Jak zakopeme? Proč?

Aha, pokapeme ho z olejničky.

Strašáku, jsi génius.

Jsem génius?

Mezi svými dýněmi.

Slyšeli jste to?

Dobrý den.

Dovolte mi, abych se představil.

Jsem Plechový mužík.

Je mi potěšením se s vámi seznámit.

To je strašidlo. Jmenuje se Strašák.

- Můj pes... - Totonij.

A já jsem Ellie, člověk.

I já jsem byl kdysi člověkem.

Dobře.

Co mám namazat dál?

Ruce.

Jednou jsem se zamiloval do krásné dívky.

A požádal ji o ruku.

Dej, teď já sám.

A co ta dívka?

Snila o svatebních šatech.

Nosím ji ve svém srdci.

Je krásná.

Podívejte se.

Co za strašidlo stojí vedle tvé nevěsty?

Sám seš strašidlo.

No jasně.

To jsem byl já, když jsem byl člověkem.

Je krásná.

- Ano. - Co se stalo dál?

Nic dobrého.

Její nevlastní matka byla proti naší lásce.

Zaplatila Gingemě

a ta zlá čarodějka mi očarovala sekeru.

Sekl jsem do stromu,

ale sekera se odrazila a usekla mi levou nohu.

Otevři, prosím, dvířka.

Promaž mi záda.

Nejdřív jsem byl smutný.

Ale pak jsem šel ke kováři.

Udělal mi krásnou železnou nohu.

Smůla.

Ocelovou.

Kalenou.

Děkuji.

Vzal jsem si druhou sekeru.

Ale i ta byla začarována Gingemou.

Odrazil se a...

A usekla ti pravou nohu?

- Ano. - Takže jsi šel ke kováři?

Ne, nejdřív jsem byl smutný

a pak jsem šel ke kováři.

Vyrobil mi novou železnou pravou nohu.

A ona? Byla těsná?

Ne, jak ulitá.

Další psychopat.

Tým snů.

Zkrátka, teď jsme vás upgradovali.

Upgradovali.

Oni to nechápou.

Byl normální,

ale teď je železný.

Ano, místo srdce mám ozubená kola.

Je železné.

A tvoje nevěsta nebyla ani trochu smutná?

Sám jsem odešel.

Nechtěl jsem, aby žila s dřevorubcem bez srdce.

Dej mi olejničku.

Ano, samozřejmě.

Děkuji. Musím jít.

Doufám, že Gingema nevykouzlí něco dalšího hrozného.

Bude.

Počkejte, pojďte s námi!

Odčarujeme vás napořád!

Počkejte, jdeme do Smaragdového města.

Za čarodějem Gudvinem.

Splní vám jakékoliv přání.

Totošku a mě vrátí domů.

Jakékoliv přání?

Jo, a mě ten velký a strašný Gudvin

dá bystrý mozek.

S hlavou jsem v pohodě, tak jak je.

A vrátí vám to,

co vám...

chybí.

Velký a strašlivý Gudvin vám vrátí skutečné živé srdce.

A budete moci znovu milovat.

Srdce?

Ano, srdce.

Srdce, srdce!

Pokud srdce, jsem připraven.

- Můžeme tedy jít? - Ano.

- Druhého máme. - Pojďme.

Následujte mě!

Plecháči,

co jsi slyšel o velkém čaroději Gudvinovi?

Je opravdu tak všemocný?

Říkají se různé věci, samé záhady.

Ale i Bastinda, kouzelnice z Purpurové země,

se ho bojí.

Proč se ho bojí?

Gudvina.

Nevím, ale nemůžete jen tak někoho označit za strašného.

Myslím, že Gudvin je strašně laskavý.

Proto nás k němu Ellie a Totonij vedou.

Kde je Ellie?

Ellie!

Totoši, přestaň pištět.

Dobře, nebudu.

Opravdu, jsem unavená, dej mi to kuře.

Omlouvám se.

Omlouvám se.

Dej mi ho.

Co si mám bez něho počít?

Poznávat svět.

Podívej se na to kouzlo kolem.

To říkala máma.

Ellie.

Ellie.

Co je to?

Ellie.

Ellie, pojď sem.

Ellie,

už jsme tě dlouho neviděli.

Jsme blízko.

Odboč z cesty, pojď k nám.

Tady bydlí Gudvin.

Už jsme dorazili?

To je Gudvin.

Tam je Gudvin.

Půjdu to prověřit.

Pojď sem, naše radosti.

Pojď sem.

Jsme tak rádi.

Ellie!

Milujeme tě, milujeme.

Pojď k nám.

Ellie.

Ellie, pojď k nám.

Pojď sem, naše radosti.

Moc nám chybíš, moc tě milujeme.

Milujeme tě. Pojď k nám.

Pojď.

Mami,

tati,

jsem tady.

Jsem naživu.

Velký a strašlivý Gudvin se tě chystá poslat zpět.

Pojď. Pojď.

Ellie, Ellie, co je to s tebou?

Kam jdeš?

Velký a strašlivý Gudvin se tě chystá poslat zpět.

Za námi. Pojď.

Jste Gudvin?

Kdo, já?

Aha, jasně.

Gudvin,

strašně veliký.

A ty jsi Ellie?

Jestli jste Gudvin, tak mě pošlete domů.

K mámě a tátovi.

- Ellie, kde jsi? - Schovala se.

Proč?

Je to hra na schovku, jeden se schovává,

druhý ho hledá a říká: "Ku-ku."

Hra na schovku? To je skvělé.

Ku-ku!

Ellie, ku-ku.

Ku-ku!

Totoniji, vyjdi ven.

A vy mě určitě pošlete domů?

Jistěže.

Ale našla jsem jen dvě pohádkové bytosti.

V knize se píše, že jsou potřeba tři.

Neřiď se knihou.

Pravidla se změnila.

Maminka a tatínek na tebe čekají.

Tady, nastup si.

Co je to?

Teleport?

Ano.

Tele-tort.

Je trochu rezavý.

Už dlouho se nepoužíval.

Střevíčky.

V botech...

nemůžeš.

Nemůžeš.

No, konečně.

Teď jsou moje.

Počkejte.

A Totoška?

Bez něj nemůžu jít domů.

Ellie, kde jsi?

- Vylez ven. - Kuře.

To je Totonije.

Totoniji?

Ku-ku, našli jsme tě.

Sám seš ku-ku.

Dřevorubče, rychle přeřízni lano.

Ano, přesně tak.

Sekera.

Čepel.

Úder.

Sekám.

Ellie...

má potíže.

Ellie!

Ellie!

Je tu jen jedno místo.

- Nechápu to. - Buď ty,

nebo on.

Vyber si.

Omlouvám se.

Vrať Ellie!

Pojď si pro ní.

Vzpomínám si na něj.

Je to Zlobr.

Když jsem byl člověkem...

Má Ellie! Totoško.

- Pozor, má hlad. - Jsi v pořádku?

Strašáku, vezmi sekeru.

Mám ji.

- Budeme bojovat. - Ano!

Budeme bojovat.

Co tím myslíš bojovat?

Dělej to jako já.

Ellie, promiň, mám tlapky.

Už bojujeme?

Já... Ano!

Boj je děsivá zábava!

Ano!

Vypadni, nejedlíku!

No dobře!

Nezlomil sis zuby?

A takhle!

Plecháči, hned tam budu!

Přestaňte kolem sebe mávat sekerami! Co je to?

Jak je, Slamáku?

Myslím, že potřebujeme nový plán.

Vytas!

- Co? - Vytas moji hůl!

Mám ruce a plán.

Jaký je plán?

Hej, ty zvíře, ty se bojíš, viď?

- Kam? - Otevři hrnec!

Hej, vy pohádkoví blázni!

Pusťte mě odsud a já mu vylámám tesáky!

Střevíce.

Plecháči, nalákej Zlobra a já na něj svalím kámen.

Ano!

Tak už mi otevřete! Pomozte mi! Pomozte mi někdo!

Střevíce.

Zlobře, pojď sem.

Neboj se.

Přibliž návnadu.

Je to past.

Stůj!

Zkameněj!

Dřevorubče, jsi v pořádku?

Já?

Jsem plechový.

Chrastíš?

Dostaňte mě odsud!

Střevíce!

Ellie!

Jsi živá.

Kde je Totoška?

Totoška?

Kde je?

Opustili jste jeho i mě.

Ellie, my jsme nikoho neopustili, my...

Ellie!

Jsem tady!

Už jdu!

Zapomněla jsi je,

kdy jsi vlezla do hrnce.

Ellie,

a tys sama vlezla do hrnce?

- Kdo, já? - Já přece ne!

A proč?

Chtěla jsem,

aby ze mě udělal něco dobrého.

A vy sem přijdete a všechno zničíte.

Děláš si srandu?

Ano?

Moc tomu nerozumím.

Myslím, že rozumím.

Ellie, můžeš mi prosím vysvětlit,

proč jsi vlezla do Zlobrova hrnce?

Ellie,

urazil jsem tě?

Ellie, stůj! Musíme si promluvit!

Promluvíme si ve Smaragdovém městě.

Ale Ellie!

Jak, Ellie?

Chtěla a vlezla jsem tam.

Proč musím všechno vysvětlovat?

Co jsem měla dělat sama proti Zlobrovi?

Zrádci!

Ellie, promiň nám to.

Nechtěli jsme.

Ztratili jsme se.

Co jsem vaše chůva?

Jsem malá.

Sama tomu nerozumím.

Ellie!

Vstaň.

Chci se vrátit domů k mámě a tátovi.

A to je vše, víš, to je vše.

Omlouvám se, kvůli mně zase rezivíš.

Jsem na to zvyklý.

Ellie,

slibuji,

že už tě nikdy neopustíme.

Vše bude v pořádku.

Takového Zlobra zničili

a on tak snil o domově.

Úžasný zázrak.

Pravý Mlaskal z Modré země

nám prokázal velkou čest?

Co tam schováváš?

Povídej, když už jsi tady.

Vaše Veličenstvo, má paní,

čarodějka Gingema

vám tlumočí hlubokou poklonu.

A tento...

malý...

dárek.

Jsem zvědavá.

Přinesl jsem vám bouři.

Moje sestra nikdy nedávala dárky!

Ukradl jsi smrtící bouři.

Prolhaný zlodějíčku.

Chceš, abych tě dala šavlozubým tygrům

jako novou hračku?

Žádní tygři, Vaše Veličenstvo, není třeba, není třeba.

Slitujte se, všechno vám vysvětlím,

vše vám vysvětlím.

Ano,

ukradl jsem to,

ale ukradl jsem to

pro vás.

A hned jsem šel rovnou za váma.

Celý den jsem nespal ani nejedl.

Šel jsem, schovával se přede všemi jako zvíře.

A...

donesl jsem to.

Co tedy chceš?

Učit se od vás.

Stát se skutečným čarodějem.

A získat moc.

Nad Modrou zemí hloupých a odporných Mlaskalů.

To je ale nešťastný Mlaskal.

Jsem...

Urfin.

Urfin.

Urfin...

Džus.

Vaše Veličenstvo.

Dobře,

Urfine Džusi.

Pomůžu ti.

A ty mi pomůžeš zbavit se té protivné holky!

Ano, ano, ano.

Přines mi moje stříbrné střevíce.

Pak vězte,

že stříbrné střevíce

už máte na nohou,

Vaše Veličenstvo.

Uvědom si své místo, Mlaskale.

Běž.

Sněz něco v kuchyni.

Ano, ano, ano.

A čekej na mé rozkazy.

Ano, ano, ano.

Strašlivý Mlaskal.

A ještě další rokle.

Hej, jdeme, jdeme, a kdy tam dojdeme?

Skály už jsou mnohem menší.

Takže rokle bude končit.

A žlutá cesta je někde tady.

Podívej, Totoniji, to je ona!

Cesta? Kde?

Ne, to je hrnec.

Hrnec, tady už jsme byli.

Kroužíme.

Nekroužíme, ale zabloudili jsme se.

Tak...

tam jsme už byli, takže jdeme tudy.

Nevím,

ale tam je Zlobr.

Věděla jsem to, jen vás kontroluji.

Kam tedy jít?

Totoško!

Hned jsem zpátky! To je jen instinkt!

Totoško, pojď sem!

Co je to s tebou?

Pojď dolů,

promluvíme si.

Ty a já, ty špinavá kočko.

Jste hrubý.

I když strašně odvážný.

A ještě mi nadáváš?

Totoši, no tak, to je lev.

Jaký to je lev, je to jen kočka.

On s tím začal jako první.

Víte, on nikdy neviděl skutečného lva.

A neví, jak se má chovat.

Rozumím.

Setkání s králem zvířat je tak vzrušující.

Nejsi žádný král.

Ticho, Totoniji, ticho.

Upřímně řečeno, na krále jsi příliš zbabělý.

Obávám se, že je to pravda.

Jsem velmi zbabělý.

Až mě to děsí.

Jsi-li král,

kde máš své poddané?

Já nemám žádné poddané.

Vyhnali mě pro zbabělost.

Je to trochu bezcitné.

Ale pokud jsi byl vyhnán, musíš se vrátit.

Měl bych,

ale bojím se.

Jsou to přece skutečná zvířata.

Mám nápad!

Ellie,

je to zbabělý král.

Voní to tu tajným přáním.

Přemluv ho, aby šel k Gudvinovi.

Tak nějak laskavě.

Odpusťte mi, Vaše Veličenstvo.

Jdeme do Smaragdového města.

Za velkým čarodějem Gudvinem.

Obávám se, že žlutá cesta je na opačnou stranu.

Jo, zabloudili jsme.

A chceš vědět, proč jdeme ke Gudvinovi?

Umírám touhou.

Aby mohl splnil naše tajná přání.

Ano?

A pokud půjdeš s námi...

Pak vám splní vaše tajné přání.

Obávám se, že to tak bohužel nefunguje.

Funguje to.

Gudvin mi dá bystrý mozek.

A Plecháčovi opravdové srdce.

- Jo. - A vám odvahu.

To jsou nějaké pohádky?

To se nepodaří.

Jestli jsou to všechno pohádky, pak odcházíme.

Sbohem.

Kam jdete?

Nebuď hloupý, Plecháči.

Aha, ano.

Odcházíme.

Sbohem, Vaše Veličenstvo.

Necháme tě na pokoji.

Král bez poddaných.

Navždy!

Jak to?

Počkejte!

Pojď, Totoniji. Gudvin z tebe udělá krále.

- Krále ne! Císaře! - Počkejte!

- Císař Totonij! - A co já?

- Zní to dobře? - Jdu s vámi!

Jen bych si přál mít odvahu.

Stačí jen trochu.

Jen trochu.

Ukážu vám cestu.

Jak dlouho ještě?

Obávám se, že ne.

Co by kamenem dohodil.

Stihneme to před západem slunce.

Nebuď smutná, Ellie.

Gudvin tě brzy pošle domů.

Jo, nemůžu se dočkat.

V čem je problém?

Myš.

Chceš, abych ji odehnal.

Počkej, Plecháči.

Daleko se nedostaneme.

Vyzkoušej si to sám.

Kšá.

Jak bolestné to vidět.

Zavrč.

Nevím jak.

Tak.

- Zadní část výš nad zemí. - Jo.

Tlamu dokořán.

Tak.

Vrčení musí vycházet ze srdce.

Zavrč!

To by stačilo, Vaše Veličenstvo.

Raději jdeme.

Ellie, hned.

To nic, to nic.

Napoprvé to obyčejně nevyjde.

Opravdu?

Samozřejmě.

Ani moje první zkouška nebyla skvělá.

Není třeba se smát.

Dobře, jdeme.

Vaše Veličenstvo, cesta je volná.

Neboj se, pojď za mnou.

A drž ocas mezi nohama.

Pokud najdou cestu

a dostanou se do Smaragdového města,

je konec!

Střevíce budou v čudu!

Omlouvám se.

Moje paní,

vaše zesnulá sestra,

čarodějka Gingema,

vždycky říkala:

věčný spánek...

je nejjistějším lékem

na všechna

"kdyby"...

Co jsi říkal?

- Sen? - Ano, ano, ano.

Počkej chvíli.

Rostěte, rostěte, moji dobří.

Totoniji,

to jsi byl vždycky tak statečný?

Ne, jako štěně, jsem se taky všeho bál.

Jak ses stal statečným?

Jednou jsem musel Ellie chránit před sousedovým buldokem Hectorem.

Totoniji?

Takže jsi statečný kvůli Ellie?

Tak nějak.

Plecháči, když jsi byl člověkem,

taky ses bál?

Ne, je to děsivé, když nemáte srdce v hrudi.

Pro svou snoubenku bych udělal cokoli.

A i když zlá čarodějnice okouzlila mou sekeru...

Ano.

Ellie, počkej!

Asi jsem na to přišel.

Odvážným se můžu stát, když ochráním druhého.

To je moje škola.

Pojď sem!

Udělejme si společnou fotku!

Než se telefon vybije!

K čemu je ta fotka?

Fotka to je památka.

Mám moc rád fotky.

Když jsem byl člověkem,

dělal jsem fotky.

Plecháči...

Co musíš udělat, abys mohl dělat fotky?

Nejprve si vybereš krásné pozadí.

A za druhé?

Takže,

to položím sem.

A co dál?

Pak už jen vůně máku udělá svoje.

A vy se už ode mě nehnete ani na krok.

Počkejte, počkejte, nespěchejte.

Váš Totonij je vtipný.

Mohl by být rozkošnou hračkou pro mé kočičky.

Vaše Veličenstvo, pojďte, prosím, na trůn.

Kdo? Já? Dobře.

Ellie, když jsem byl člověkem,

fotky se dělaly trochu jinak.

Totoniji, to ale není trůn.

Někde začít musíme.

Usmíváme se a díváme se do kamery.

Neumím se usmívat.

Jak je to možné?

Rezavost ti tomu nebrání.

Železo se neroztáhne do úsměvu, Strašáku.

Máma říkávala,

že se sborově musí vyslovit nějaké slovo.

Jaké slovo?

Sýr.

Tři, čtyři, teď.

Sýr!

Po fotce se usíná?

To si nemyslím.

Musí být unavená.

- Ellie! - Počkej, počkej, ne.

Vzbudíš ji.

To jsme měli udělat hned na začátku.

Nejsi tak špatný, ty malý zákeřníku, Urfine Džusi.

Usnulo.

Má paní,

to bylo geniální!

Jak jste na to přišla?

To je nápad!

Paní,

vaše lstivost je úžasná!

Podívej se na sebe, jak jsi vyparáděný.

Jaký solidní Mlaskal.

Šmíruješ?

Kdo? Já? Ne.

Ale no tak? Jak? Jak můžete?

Jsem někdo, kdo přemýšlí jen o tom, jak...

To stačí.

Přines mi střevíce.

A pak...

bude Modrá země tvoje.

Hned jsem zpátky.

Má paní,

hned jsem zpátky...

Vaše Veličenstvo,

a co tihle,

Plecháč a Strašák?

Oni přece nespí.

Říkals, že jsi nešmíroval.

Osedlej kočičky, ty maličký lháři.

Jak?

Kočičky?

Neboj se, Mlaskale.

Neublíží ti.

Pokud se budeš chovat slušně.

Udělám, co řeknete.

Budete se mnou spokojená!

I Lev se usmívá ze spaní.

Pravděpodobně se už stal králem.

Ano, asi jo.

Když jsem byl člověkem,

také jsem rád spal a snil.

A teď...

A teď jsi plechový, nikdy nespíš, stejně jako já.

Na co čekáte?

Čekáme, až se probudí.

Jsou to uspávací máky.

Chcete, aby navždy usnuli jako ty stromy tamhle?

A oni co?

Neprobudí se?

Dobře, mám nápad!

Dělej, ty si vezmeš Ellie.

Mám ji!

Vezmu Totonija a pak společně vezmeme Lva.

- Kam půjdeme? - Musíme vyjít z máku.

Utíkej!

Probuď se, Ellie. Slyšíš?

Musíš se probudit.

Dobře, teď za Lvem! Rychle!

To byl zvláštní sen.

Mami, tati!

Mami, tati.

Dobré ráno, Ellie.

Dobré ráno, Ellie.

Ellie, stále jíme vidličkou a nožem.

Sedni.

Kde je Totoška?

Dnes mě nevzbudil.

Totoško!

Kde jsi, Totoško?

Totoško!

Totoško!

Totoško, Totoško, probuď se!

Už tě nikdy neopustím! Nikdy, nikdy!

Uklidni se,

probudí se.

Budeš muset počkat.

- Jak dlouho čekat? - Jak se poštěstí.

Kdo jste?

Říkejte mi prostě

královna Ramina.

Královna

Ramina.

Ale ten druhý...

Už se asi neprobudí.

Byl v ospalých makovicích příliš dlouho.

Můžete mu pomoci?

Myš kočce?

Podívejte, je...

je neškodný.

Bojí se myší jak ohně.

Přemluvila jsem ho, aby šel s námi ke Gudvinovi.

Aby mu dodal trochu odvahy.

Aby se přestal bát myší?

Královno Ramino,

prosím, je to můj přítel.

Ne, myši kočkám nikdy nepomáhají.

Jako by se zasekl, my dva Lva odtamtud nevytáhneme.

Potřebujeme pomoc.

Odkud tu pomoc vezmeme?

Ellie, počkej, o co ti jde?

Do makovic nesmíš!

Nechte mě jít, zemře.

Musíme ho dostat ven! Musím mu pomoci.

Nechte mě jít!

Jak je to možné?

Lve.

Co budeme dělat, Ellie?

Teď už mu nemůžeme pomoci.

Lve...

Lev plave.

V žádném případě!

Jsou to myši!

Tak malé a tak silné.

Váš přítel je teď v bezpečí.

Děkuji, Vaše Veličenstvo.

Vy... vy...

Není třeba slov vděčnosti.

Při pohledu na to, co jsi udělala, mladá vílo,

jsem si uvědomila, že dělám osudovou chybu.

Pokud má někdo potíže, je třeba mu pomoci.

Ano.

Jen když zapomenete na sebe kvůli druhému,

vytvoříte zázrak.

Zázrak, který žádný čaroděj nedokáže.

Ani jedno zaklínadlo.

Lev,

to je zázrak!

Tady máte.

Pokud budete potřebovat pomoc, stačí zapískat.

Děkuji, Vaše Veličenstvo.

Sbohem.

Máky odletěly?

Bylo to zaklínadlo!

Neuvěřitelné!

Nikdo nikdy nedokázal zlomit zlé kouzlo.

A my jsme to dokázali!

Cože?

Co se to děje?

Dýchá, usmívá se.

Probudí se!

Určitě se probudí!

A ke Gudvinovi půjdeme všichni společně!

Musíme jen počkat!

Kde je ten zatracený

maličký Mlaskal?

Proč tam ještě není?!

Lev, Totoško,

se neprobouzí.

A my jsme už skoro dorazili.

Buď trpělivý,

jsi přece železný.

Počkejme ještě chvíli.

Není nic horšího než čekat, Strašáku.

Ještě že nemám srdce.

Proč?

Protože kdybych teď potkal třeba sto kanibalů.

A tady,

s kým mám bojovat?

S vlastním stínem.

A není cesty ven.

Co budeme dělat, Strašáku?

Vždycky máš plno nápadů.

Čekat.

To je můj telefon.

Máma.

Tak co? Podařilo se to?

Ellie,

dceruško,

vstávej.

- Všechno nejlepší! - Všechno nejlepší!

Prosím, prosím.

Můžeme se prostě vrátit domů?

Být spolu, máma, táta, já i Totoška?

Aby bylo vše jako dřív.

Už to nebude jako dřív.

Totoško?

Ellie.

To se Lev probudil?

To není Lev.

Jsou to nějaké...

příšery?

Strašáku! Plecháči! Jsou tu příšery! Příšery!

Příšery!

Za mnou! Musíme je odlákat od Lva!

Ano, přesně tak!

Totoško!

Zůstáváš se Lvem!

Hej, příšery! Pojďte za mnou!

Tak konečně!

Ty hloupá holko!

Je to tvoje chyba.

Není hezké brát si cizí.

Obzvlášť když to patří mně.

Ellie, stůj!

Díra!

Dobře, nepanikařte.

Zaháknu nohy sem a ruce tam.

A vy po mně přejdete.

Počkej!

Skvělý nápad, ale ne pro pytel slámy.

A...

raz!

Ellie, běž!

Neboj se!

Pojď!

Pomalu!

Ellie,

běž!

Běž.

Opatrně, Ellie!

Tak...

Tak...

Ještě kousek.

Dobře.

Tak, to zvládneš.

Strašáku, ty to zvládneš taky.

No tak, buď statečný.

Dobře, směle.

No tak.

Je to moc široké.

Z tebe už nepostavíme most.

Co sejít dolů.

Spusťte se po mně.

Strašáku, teď ty.

Spouštím se!

Ellie! Spouštěj se!

Ellie!

Ellie!

Ellie!

Ellie!

Ne!

Moje kočičky!

Moje malá kočičko, drž se!

Nenech ji utéct! Drž se!

Pevně se drž!

Drž se pevně, Ellie!

- To nic! - Mám to!

Mám provaz!

A plán!

- Ne! - Ellie!

Drž se!

Strašáku!

Ne!

Ellie!

No tak!

Jsi dobrá.

Zvládneme to. Pevně se drž.

Nedívej se dolů.

Ještě trochu!

Výborně!

Ano!

Teď jí vezmi střevíce!

Podařilo se! Totoniji?

Je pryč.

Lve!

Kvůli Ellie musíš být statečný.

Kvůli Ellie musíš být statečný.

Ellie.

Vše bude v pořádku.

Lve! Lve, vydrž, Lve!

Drž se!

Proč tam stojíš,

ty zatracený Mlaskale?

Tak jsme se potkali,

Urfine Džusi.

Jsi to ty,

ďábelský zplozenče?

Totoško! Nedotýkej se ho.

Co jsme vám udělali?

Jak co?

Střevíce.

Potřebuji tvé střevíce.

To je kvůli nim?

- Kvůli nim? - Ano.

Proto jsi ochoten zabíjet?

- Ano! - Na!

Střevíce.

Střevíce.

Střevíce.

Na to nemáte právo.

Nejste tu nikým.

Já budu vládnout Modré zemi.

Je čas sežvýkat ubohého Mlaskala!

Dřevorubec?

Ellie!

Jsi v pořádku?

Ellie jsi naživu.

Tak nějak.

Lve, jsi zraněný?

Ne,

jsem v pořádku.

Ellie, jsi v pořádku?

Totoško.

Kde je Strašák?

Strašák?

On...

Co?

Co je se Strašákem?

Schovávaná! Ku-ku!

Strašáku, zbláznil ses, ku-ku?

Mysleli jsme, že už jsme tě ztratili!

A já jsem se našel! Ku-ku!

Kdo se neschoval? Není to moje chyba!

Ellie,

podívej, co jsem našel.

Střevíce...

Není to zahradní strašák?

Ellie pláče?

Ellie, no tak.

- O nic nejde, Ellie. - Neplač.

- Je konec. - Jsme s tebou.

- Vyhráli jsme. - Jsme spolu.

Teď se dostaneme ke Gudvinovi

a ty se vrátíš domů.

Zachránil jsem i tvé střevíce.

Jsi statečný.

Velmi statečný.

Ale já nejsem statečná.

Jsem hloupá, jsem bezcitná.

A vy, vy jste živí,

vy jste skuteční.

A já jsem falešná.

Dobře, Ellie.

Co bylo, bylo.

Měli bychom jít domů.

Totoško, zlatíčko.

To já jsem sama vlezla do hrnce u Zlobra.

Myslela jsem, že to byl Gudvin.

Souhlasila jsem, že se vrátím.

Bez tebe.

Zradila jsem, víš, zradila jsem.

Já vím.

Odpustil jsem ti.

Ano?

Jsme přátelé.

My...

jsme teď všichni přátelé, že?

Co to děláš?

Brečím.

Funguje to?

Jen trochu.

Strašáku, brečíš tak moc, až je to k smíchu.

Strašáku?

Podívejte, v dálce se objevila záře.

Smaragdová.

Takže se blížíme.

Vypadá to, že jsme došli.

Ano, nemůžu tomu uvěřit.

Zbývá už jen vyjít po schodech...

a jsme ve Smaragdovém městě.

Pořád se ale bojím, co bude dál?

Strašáku, pomoz mi.

Schody jsou pro mě velkou výzvou.

Ano, už to bude.

Řekni mi, co budeš dělat, až dostaneš mozek?

Začnu s ním hýbat,

co jiného mám dělat s mozkem?

- Není to tak? - Přesně tak.

Budu Moudrý Strašák.

Co uděláš, až ti Gudvin dá srdce?

Půjdu hledat svou nevěstu.

A co ty, Lve?

Co uděláš s odvahou?

Nevím, je to docela děsivé, když na to pomyslím.

Ellie,

náš král je opět zbabělec.

Vaše Veličenstvo, pojďte, nebojte se.

Zbývá už jen kousek.

Až se dostanete ke Gudvinovi, ztratíte veškerý strach.

Ellie, co budeš dělat, až se vrátíš domů?

Já?

Je smutné se rozloučit.

Ano,

je to smutné.

Ale no tak.

Nikdy na vás nezapomenu.

Budete se mnou navždycky.

Navždycky.

No tak, co je s tebou?

Proč jsi tak zamračená?

Ještě tam nejsme.

Strašák nemá mozek.

Dřevorubec je bez srdce.

Lev bez odvahy.

A ty jsi bez wifi.

Dělejte, vypravěči.

Vpřed! Zázraky se samy neudělají.

Ano.

Nikdo nás už nevyděsí.

Pane Gudvine!

Pane Gudvine!

Vím, kde je kouzelná bouře!

- Povídej. - Bastinda ji má.

Takže tak...

Bastinda se jí však nikdy nevzdá.

Ellie a její kamarádi vám přinesou bouři,

pokud jim slíbíte,

že splníte jejich tajné přání.

A Bastinda...

by za střevíce dala cokoli.

Malá holčička proti Bastindě?

Ano.

Je to kruté,

ale nemám jinou možnost...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Dajbog & subsource.net (❁´◡`❁)