Original subtitles

"Běž do podpalubí přepočítat mrtvé ovce.

Někdy se ve strachu navzájem umačkají..."

Antoine de Saint-Exupéry, Citadela

Měl jste u sebe pistoli Tokarev.

Za jakým účelem nosíte zbraň, pane Lafayette?

-Ta zbraň není má. -Jste voják.

Běžně chodíte ozbrojen?

Co alkohol?

Co ta bitka, kterou jste vyvolal v baru a na parkovišti?

Jak vidím, umravňovali vás tři policisté.

Potíže se zákonem jste měl už dřív, pane Lafayette.

Jako nezletilý jste byl stíhán. Za krádeže, násilí.

Orgány péče o dítě si nevěděly rady. Pobýval jste v několika domovech.

Co ta opravna zemědělských strojů?

Byl jsem tam, než jsem šel k armádě. Teď jsem se vrátil.

-Odkud? -Z Afghánistánu.

Co po návratu? Máte bydlení?

Ano, pokoj v Clos Saint Lazare.

-Nebydlíte už u pana Morizeta? -Ne, zemřel.

Kdo je paní El Khouryová?

Starala se o mě. Než jsem šel do děcáku.

Odkdy nepracujete? Myslím v civilním povolání.

Od doby, kdy...

Nevím. Nedokončil jsem vzdělání. Nikdy jsem neměl civilní povolání.

Rozlučte se s řízením vozu.

Sklony k násilí, alkohol, držení zbraně.

Nemyslel jste na léčbu? Na návštěvu psychologa?

Na té adrese se ptejte na práci. Zaměstnali už pár našich.

Veliteli, nechali si pistoli. Ten váš dárek.

Díky, veliteli.

Christiane? To je naposledy, co vás kryju u soudkyně.

Tady nemůžu stát pokaždé za vámi.

Už jsem se srovnal. Nebojte, veliteli.

A já že žiju jako hipík?

Nezajedem pro nábytek?

Co je to za humus!

Mounire! Pocem, ty arabáši! Pocem! Pocem!

Co je to za špínu?

Prstem to neseškrábneš! Nejde to!

Tohle přece není zařízení pro azylanty!

Dotáhnuls M16?

Je kaput... Závěr je kaput.

Ten indián... Byl to fakt severoamerickej indián?

Jo, Čejen.

Byl jsem s ním na hlídce. Cpal se kukuřicí.

Mluvil s mrtvýma. Znáš to, duchařina.

Šel z něj strach.

Koukej na to děsný sídliště!

Je hnusnější, než když jsme odjížděli!

Když se snášel vrtulník k zemi...

Mrknul jsem dolů a pomyslel si...

To je prdel světa.

Tak tady chcípnu.

Co vyšetřujou na velitelství?

Takovou sračku. Sračka zásadně padá shora dolů.

Vyšetřujou na štábu ten případ?

Jo. Zajímá je, proč všichni zařvali.

Aby měli co říct rodinám. Počítám...

Cos vykládal?

Já to schytal ještě před tou vesnicí.

Taky si tě zavolaj.

Copak? Nadělal sis do kalhot, Christianku?

Regulérní armáda ví prd.

Velitel, co tě pošle na smrt, asi něco ví? Prd!

Otec netušil, že je to past.

Otec je rasista, nemluv mi o něm!

Držel jsem zobák, abych měl žold, aby máma nemusela uklízet.

Kdyby to viděla soudkyně, nešetřila by mě.

Ne, ne. Ne, tady ne terorista... Ne, ne, pane, ne!

Ne, ne, ne, ne, ne.

KAMARÁDOVI CHRISTIANOVI VĚNUJE ČEJEN

Hej, Christiane. Pozdrav se s Agamemnónem!

Agamemnóne, Agamemnóne, běž, utíkej!

Utíkej, ty moje psisko! Běž, utíkej!

Ukaž, co je v tobě.

No tak, děti, nezlobte, nechte Christiana na pokoji.

Tady jsou dvě teplákovky.

Proč si nepřijde pro věci? Proč posílá tebe?

Copak nevím, kde přespává? V hotelu U Prezidenta.

To by neměl, dávno zavřeli, nikdo tam neuklízí.

Proč se nevrátí? Měl Vanessu.

Mounir tvrdě pracoval. Snažil se.

Teď si nedá říct ani s doktorem.

Říkám mu, aby šel s tou nohou za fakírem, třeba ji rozchodí.

Mluvím mu do duše, ale marně.

Mounir se vrátí.

Jako bys byl můj syn spíš ty.

Nad tou nohou jsem se rozplakala.

Proto se zlobí.

Přivedu ho. Nebuď smutná.

Co se ti stalo?

Pracuješ?

Jo, v supermarketu. Ale odjedu zas s velitelem.

Chceš se tam vrátit?

Copak? Nicky?

Ztratil jsem...

To nevadí. Vím, kde je.

Máš ho pod polštářem. Utíkej se podívat!

Je jim jako tenkrát tobě.

Pan Morizet umřel.

Bůh mu buď milostiv.

Poslal ti dopis.

Ty ses chudáka pana Morizeta natrápil.

-Poslal mi dopis? -Dala jsem mu adresu do Kábulu.

Pan Morizet byl nemocnej. Škoda. Rozkmotřili jste se.

-Ukaž to sem! -Ne! Co se hádáte?

Furt otravuje s tou nohou. S mou budoucností, s prací.

"Musíš mít plány, Mounire."

Co Vanessa?

Vanessa nestojí o mrzáka s hadičkou v pinďovi.

Bavilo mě, když se vytáhla zbraň.

Co plánuješ, balíku? Nebude ti líp na statku?

Morizet mi napsal dopis. Do Kábulu.

Kruci! Veliteli! Vracíme se! Lafayette si zapomněl dopis.

Jak se daří, Mounirku?

Nepostaral by ses o zahrady, když jsi zpátky?

Vysaď něco. Nepěstoval tvůj táta vzadu jahody?

Jo, odrůdu Gariguette, pane Abrahame.

Dáváte si do trumpety? Smím?

-To je Christian, můj brácha. -Brácha?

Tak co, Mounire, co ten voják?

Ještě se nevrátil, ale brzy bude doma.

Co je zač?

-Taky voják. -Proč už není zpátky?

Moje peníze jsou tam.

Přijel jsi, protože tě zmrzačili?

-Co ta noha, Mounire? -El Khoury je zkroušenej.

Z toho, že zabíjel muslimský bratry?

-Klid, Ahmede, klid! -Ahmede, běžte si po svých.

Christiane? Jsi taky voják? Takže váš kamarád se nevrátil.

Podle mě ne.

Kdy se objeví?

El Khoury si vymejšlí.

Na vojenským letišti se prej nekontroluje.

Bude to v pohodě.

Mounire? Tohle není kšeftík jako kdysi.

Nedealuješ před školou.

Poraď si, jak chceš, ale přihraj mi zboží, co jsem koupil.

Nemůžu ti pořád pomáhat.

Netvař se, žes nic neviděl.

Henri a ten Čejen asi nebyli feťáci?

Hlídky na makovejch polích. Amíci cpali fet do rakví.

Základna na heroinu.

Rozdíl je v tom, že ty si dáš radši panáka.

Neříkals, že mám mít plány? Nevidíš to mýma očima.

A to znamená co?

To, že je konec, jsem zase Alžířan.

Nemám typicky francouzský jméno.

Já v armádě skončil, to je jasný.

Ta akce ve vesnici mě zničila. Zachraňuju svou alžírskou kůži.

Mounire, vyžer si ten průser sám. Ty chlápky drž ode mě dál.

Tak jo, Sněhurko. Nedělej ale svatouška.

Taky sis při zátazích nakrad.

Kde jsou ty peníze? Má je Henri?

Henri dal všechno synovi molláha.

Kolik vám dal Abraham?

Padesát tisíc.

Padesát tisíc.

Měli jsme dodat tři kila. Abraham jásal.

Štve ho přetahování s Turkama a s Albáncema.

-Kde je Henri? -Netuším, nebere mi mobil.

Sotva mě pustili ze špitálu. Bolí mě celý tělo.

-Nemám fet ani prachy. -Mluvil jsi s jeho mámou?

Ta žije v přesvědčení, že chytil malárii.

-Překročil jsi čáru. -Ale ne!

Říkám, že překročil! K čemu to je?

Proč máš tak rád průsery?

Henri ani není tvůj kámoš!

Já znám Abrahama, on syna molláha. To je celý.

-Dobrý den. -Dobrý den.

Jsem Christian. Sloužil jsem na základně s Henrim.

Jde o toho psa? Prodala jsem ho.

Henri tu není?

Henri už tu nebydlí.

-Christiane? -Ahoj, Henri. Máš se fajn?

-Přišel i Mounir. -Jak je, Henri?

-Tak jsme to přežili, co? -Jo.

Přinesli jsme ti fazole. Stejná plechovka jako tam.

-Takže zase v pohodě? -Jo!

Co to máš za křeslo?

Nepůjdeme ven? Pokecáme.

Henri, jdeme? Dobrý den. Máte návštěvu?

Nepodíváte se na umělce?

Fazolky jsem si v poledne nedal.

Paní Thauvinová, nenechala jste si tu vázu v pokoji?

Miminko je na cestě, narodí se za osm týdnů.

Ano. Díky vám to datum nezapomenu.

Ano. To Luciino dítě nemá otce.

-Jak to, že nemá otce? -Jako Jezulátko.

Zajděte do pokoje pro tu vázu. Popovídejte si chvíli.

Jo.

Henri...

O co ti jde, Henri? Chceš bejt v novinách?

Poslouchej, ty hajzlíku. Já věděl, že seš magor!

To opium i tak navalíš! Rozumíš?

Řekneš mi, kde je?

Henri? Pamatuješ na syna molláha? Mluvím s tebou, kurva!

Přišel jsem o Agamemnóna.

Co je mi do tvýho čokla?

K čemu to je?

Henri? Rozumíš mi? Rozumíš tomu, co říkám?

Pusť ty blbý štětečky! Dej je sem, říkám ti!

-Kde je to opium? -Mounire!

-Kde je to opium? -Nech ho! Běž odtud!

Henri, vzpomeň si. Nedělej ze sebe idiota!

To je v pohodě, Henri. Mounir je nervák.

Jak dlouho jsi tady?

Nevím.

Proč nejdeš k mámě?

Zabila mi psa. Furt jsme se hádali.

Bývá mi zle.

Mluvím s lidma, co mám v hlavě. Radši jsem tady.

Co to bude? Čajová konvice?

Henri? Vzpomínáš, co jste měli s Mounirem přivézt?

Opium. Pamatuješ na syna molláha? Kamarádili jste se.

Co ty peníze od Mounira? Dal ti je před tím zátahem.

Ty děti...

Nemysli na ně.

Mysli na něco jinýho. Pomůžu ti odtud, jo?

-Jste kamarádi? -Jo.

Dělá pokroky. Vcelku to jde, až na fazole...

A ten vozík...

Ten si nedá vzít. Je to jeho útočiště.

Nemluvil o něčem zvláštním?

O něčem, co tam ztratil?

Ne. O psovi? Psa miloval.

Jeho velitel říkal, že jste padli do léčky.

Byl tady?

Ano. Strávil s Henrim dvě hodiny. Pročetl si lékařské zprávy.

Dlouho se vyptával.

S Henrim by se už nemělo mluvit o válce.

Nestalo se mu to tehdy. Henri se zbláznil pár dnů potom.

Ze začátku jsme mysleli, že to hraje.

Ale když jsme ho našli, byl mimo.

Mlel, že si ho vybral Bůh, že se obětuje a že zastaví válku.

Našli jsme ho ráno, vykopal jámu a zasypal se hlínou.

V tý jámě byl přes noc.

V ruce držel granát, ale nevybuchnul.

To vy jste ho našel?

Jo.

Jak se stal z Henriho voják?

Nevím. Ležel v knížkách. Henri je ještě kluk...

Podle mě chtěl hlavně pryč od mámy.

A vy?

Já jsem vyváděl.

Lucie dnes nemá kamélie, ale růže.

Líbí se vám?

Ten pán je otec?

Ne, paní Thauvinová, už jsem vám to říkala. Díky.

Staráte se ráda o ty pošuky?

Musím si dávat pozor, abych si zachovala zdraví.

Popral jste se?

Moc jsem pil.

Jak jste se pak cítil?

-No jak? Dobře. -Ptám se na tu léčku.

Konzervu fazolí jako Henri jsem si neotevřel.

Chci se vrátit, chodím k psycholožce.

Návrat vojáka, psychologie, to není jen tak.

-Chcete jet zpátky? -Tady nesmím ani řídit.

Klidně vás svezu. Záleží na vás.

Ty šampóny jsi vyskládal ty? Proč?

Je to moje práce. Řady se musí zarovnat!

Nebo mě ten vůl pošle dělat mražený zboží.

Tak jak, Christiane? Makáš?

Věnuješ mi chvíli?

-Co jsi? Kapitán? Četař? -Ne. Ani jedno.

Jsi obyčejnej vojín?

Není v armádě binec? To bude nějakej omyl, ne?

Mounirův dluh je smazanej?

Christiane, El Khoury je mrzák. Skončil.

Alžířani vyklidí pole, přejdou jinam. Nemá tady budoucnost.

Odkud jsi?

Co tvá rodina?

Mounirova máma není tvá máma! Tvá rodina, to je armáda?

Co pro tebe udělala? Hákuješ v supermarketu?

Co chcete?

Občas ti můžeme dát prácičku. Vycvičíš partu.

Povedeš mý kluky, ukážeš, co a jak. Mě vojáčkové neposlouchají.

Mladí dnes ničemu nerozumějí. Myslí jen na peníze.

Nebo na džihád. Říkal jsem to bráchovi.

Kluci, co byli jako ty ve válce, jsou jiný.

Viděli věci, co tady mladý neznají.

Jste prostě jinačí. Co jsou zač ti naši cucáci?

To jsou superhrdinové! Strach mají jen o svůj mobil.

Vracím se ale zpátky.

Christiane? Máš v sobě něco, co ostatním chybí.

Nejsi jen voják dobrej k tomu, aby to schytal za vlast.

To, co umíš, můžeš dělat s námi.

My jsme rodina a nenecháváme děti dřít v supermarketech.

My ty supermarkety kupujeme!

Máš nějakej sen?

Nevím. Aby kámoši přežili.

Abrahamovy, teda mýho otce i otce mýho otce

odevšad vyháněli, protože byli cikáni.

Nikdo je nechtěl. A já snil o tom, že jim postavím dům.

A bude jim v něm dobře.

Christiane, my tě ochráníme.

Musím do práce.

-Alkohol pijete denně? -Ne.

Bral jste tam drogy?

Jen pákistánskej lék na průjem.

Nic jiného?

Někdo si dává heroin, zabíjení jde pak snáz.

-Jak se díváte na ty věci? -Chci jet zpátky.

Umřelo tam hodně kluků, styděl bych se, kdybych zůstal.

O čem se tu máme bavit? O tom zátahu?

Začněte tím, čím chcete.

Mám říkat, že jsem chodící mrtvola?

Podívejte se, já... Přišel jsem na sezení, mám práci, byt.

Dělám běžný věci. Je to dobrý. Otci to říkám taky.

-Ať to ta soudkyně pochopí. -Vyhledal jste kněze?

Ne. Otec, to je velitel. Šéf jednotky.

Kněz je padre.

Otec, totiž velitel, co říkal?

Že musím počkat, že se ta záležitost vyšetřuje.

To, jestli správně rozhodl.

Co si myslíte vy?

Jsou to nesmysly. Někdo z důstojníků po něm jde, chtějí ho sejmout.

Co jste dělal před nástupem k armádě?

Nic. Utekl jsem od dědy.

Od pana Morizeta?

Umřel, když jsem byl tam.

Dědečka jste měl rád?

Jo. Ale rozhádali jsme se. Dědouš byl věčně nespokojenej.

Nevěděl jsem, na čem jsem.

-Proč jste se nepohodli? -Zaběhla se mi ovce...

Nebyl to můj pravej dědeček, vzal si mě k sobě.

Přemýšlel jste, co budete dělat, až nebudete v armádě?

Myslíte, až budu civil?

Civilové bojujou mezi sebou. Je to horší než tam.

Bojujou jeden proti druhýmu.

-Co si píšete? Nepustíte mě na misi? -Nevím.

Tam jsme všichni jedna rodina, držíme při sobě.

Bez kluků je mi, jako bych nebyl. Nejsem k ničemu dobrej.

A tak piju, protože jsem sám.

NA PAMÁTKU NAŠICH VOJÁKŮ, KTEŘÍ PADLI PŘI ÚTOKU

V HERÁTU 18. SRPNA 2008.

Váš syn byl statečný muž. Choval se příkladně.

Veliteli? Máte chvíli, veliteli?

Omluvte mě...

Veliteli, s civilama dál nevydržím. Chci zpátky.

Proč jste vyznamenal Huberta? V tý vsi vůbec nebyl.

Teď se to nehodí, Christiane.

Dělej, pojď, jdeme.

Kašli na věc. Pojď, Christiane!

Christiane!

Vyznamenali tě? Jak to? Lezeš otci do prdele?

-Jsem rotmistr, takže slušně. -Lížeš mu paty?

Christiane, ty jsi pořád voják? Nepracuješ v supermarketu?

Neprobereš to s psycholožkou?

-Pojď, Christiane, jdeme! -Sklapni, Mounire.

Lafayette se potřebuje svěřit.

Pusť! Dost! Nech mě!

Lafayette!

Lafayette!

Mounire!

-Mounire! -Co je?

-Jsi tam? -Co se děje?

Tví kámoši kroužili před supermarketem.

Ať za mnou nelezou do práce.

Netuším, jak mě našli.

-Vyřeš si ty problémy, Mounire. -Jo, Henri kápne božskou!

Podle ošetřovatelky je Henri mimo. Neví, o čem je řeč.

Ale ví! Hraje debílka, jen abych už se neptal!

To opium nemá! Tvoje prachy má molláh.

Co chceš dělat? Zahrabat se v tomhle hotýlku?

Henri je můj kámoš, chápeš? Nedovolím, aby mu ublížili!

Abraham mi nabídl kšeft.

-Klenotnictví. -Cože?

Zahojí se, dluh se smaže.

Co ti řekl?

Že mám jít dovnitř a sebrat všecko, co půjde.

Já nevím, mně se to nezdá.

Máš snad padesát táců? Práskneš Henriho?

Nic po tobě nechci, Lafayette. Nezachraňuj mě pořád.

Už nejsme na vojně.

Zapomeň na Afghánistán, jsme ve Francii.

A co?

Ve Francii nemůžeš střílet do lidí a okrádat je.

Tak zní smlouva. Přes to nejede vlak.

Společenská smlouva. Platí i pro nás.

Žádnou smlouvu jsem nepodepsal.

Na smlouvu jsi měl myslet, než ses smluvil s Abrahamem.

Je zaseklá.

Dones olej.

Nemakej na tu pušku. Patří Čejenovi.

Ta puška je na dvě věci.

Nepotřebujeme, aby střílela. Sundej si řetízek.

Proč?

Protože! Kdybys musel běžet, skočit na mříž.

-Řetízek by se mohl zamotat. -Jo, ale to nejde.

-Co nejde? -Nemůžu ho sundat.

-Proč ne? -Protože.

Proč ne, krucinál?

Je to můj talisman.

Takže tvůj talisman? Ty jsi teda expert!

Vidím ti až do žaludku!

Já dát rozkaz, vy rozkaz splnit!

Nepošlu na misi někoho,

kdo kašle na armádu a na Francii! Co to je?

Kozí bradko, co to je? Zrovna jsi vylezl z postele?

-Kolik ti je, Gustave? Čtrnáct? -Osmnáct.

Slavnej zloděj aut. Co ti říká máma?

Co potřebuješ? Co potřebuješ? No?

-Vojnu jako řemen. -Vojnu jako řemen.

To říká teta Gisele z Mayotte.

Buď tak hodnej, naval řetízek.

Poslechni poručíka a mazej pro olej.

Dělej, zčerstva!

-Je to dítě! -Jo, ale skvělej šofér.

Na civilu je nejtěžší, že ti nikdo neřekne,

co máš dělat. Musíš vědět, co chceš.

Otce jste až moc zbožňovali.

Otevři oči.

Měli jsme najít výrobnu domácích bomb. Nikde nic.

Otec nás podrazil a vyznamenal Huberta.

Francie dělá válku s takovýma, jako jsme my.

Od Vendée po Ardeny, Francie jako bitevní pole.

A na něm kluci jako my.

Politici nevědí, proč je konec impéria.

Jo, je konec. Protože Alžírsko, Indočína

chtěly nezávislost. Lidi chtěli svobodu.

Arabové byli u Verdunu. Poslali nás na Monte Cassino.

Co potom? Do učení, do vězení...

Jako bysme neexistovali. Pošli mi cígo.

Máma ani neumí číst.

Jako bysme ani nebyli Francouzi.

Ale ty tenhle problém nemáš. Ty jsi přece Francouz.

-Jsi Francouz, ne? -Jo.

Odkdy jsi Francouz?

Nevím, co existuje Francie.

Co existuje Francie?

A co když je tvá máti senegalská albínka?

Máš z toho srandu, ale v roce 1956 bys mě v Kabylii mučil.

-Víš něco o tátovi? -Táta...

Ten na mě kašle. Myslel jsem, že ho potěší, když narukuju.

A že bude mít syna ve francouzský armádě.

V uniformě, v národních barvách.

Po chlapech od jednotky se mi stejská.

Co ti řekl Mouasca?

Když ses k němu dostal... nebyl ještě studenej.

Zašeptal: "Mami."

Jednou mi říkal, že se nechce kvůli válce na nikoho vázat.

Kvůli tomu srabu si nechtěl být s nikým blízko.

Ale my jsme si blízký, ne?

My jsme si blízký všude. Nejde o válku, že ne?

Tvá máma byla smutná, když jsem odešel.

Máma má ráda děti.

Říkám si, proč ta první střelba trvala tak krátce.

Proč ostatní skosila? Simeones, Mouasca, ty...

Proč se to zastavilo před mnou?

To je jasný.

Alláh si tě vyvolil, Lafayette.

Alláh si tě vyvolil.

Minuta.

-Schází jen Henri. -Henri magor.

Často se modlil.

Bože, dej mi to, co ti zbývá.

Dej mi to, co po tobě nikdo nežádá.

Bože, dej mi to, co ti zbývá.

Dej mi to, co po tobě nikdo nežádá.

Alláhu akbar .

Nikdo ani hnout! Mám bombu! Na zem!

Nehejbej se! Ani se nehni! Sedni si! Sedni si!

Zbývá minuta. Honem!

Na zem! Nikdo ani hnout! Nehejbej se!

Třicet vteřin, jižní hlídko.

Co děláš, jižní hlídko?

-Koukej to posbírat! -Neplakej.

-Nebreč už! -Jižní hlídko!

Koukni na mě! Jižní hlídko! Podívej se na mě!

Dívej se mi do očí! Posbírej to.

To je ono, jdeme! Ty z Mayotte, hotovo. Kde jsi?

Neslyším tě.

Sakra...

Neslyším, kurva.

Pánové, počkejte!

Policie! Ani hnout!

Ruce za hlavu!

Jižní hlídko!

Jeď!

Kruci, cos blbnul? Měl jsi to hned zabalit!

Policisti prohledávali vojenskou školu.

Sháněli se po muži, co vypadal jako voják.

Byl s dalším. Ten kulhal. Severoafričan.

Přepadli klenotnictví.

Až k vám se nedostanou.

-El Khoury vás do toho uvrtal? -To vy jste mě tu pohřbil!

Říkal jsem vám, že mi civilové nesedí.

Proč jste vyznamenal Huberta? Ani nebyl v tý vesnici.

Jsme dobrý jen na špinavou práci? Nemáme školy, že jo?

El Khoury měl potíže, pomohl jsem mu.

Nenech v bryndě kamaráda, to jste nás učil.

-Jaké měl potíže? -Šlo o kšefty s Henrim.

Vyprávěl Henri, co se stalo v té vesnici?

Henri vypráví o svým psovi.

A ve vesnici jsme zůstali sami.

Henri selhal. Kdyby poslechl rozkaz...

Hubert žádnej rozkaz nepřinesl.

Proč jste tam poslal Henriho, já byl hlídka. Nestál jste o posily.

Tvrdil jste, že na štábu nerozumějí válce.

Měli jsme špatný instrukce i vybavení.

Nevěděli jsme, kde je Henri. Neumřeli kvůli Henrimu.

To vy jste nás poslal do tý vesnice.

El Khoury je bez nohy, Henri v blázinci, je konec.

Nezachovali jsme se k vám hezky.

Požádal jsem o čestnou medaili.

Vyznamenání za statečnost a obětavost.

Christiane, návrat není snadný, já vím. Svěřte se. Co se děje?

Dal byste přednost soudu?

Perete se jako pobuda u rakví vojáků.

Pošlete policii, aby nám prohrabala skříně.

Takový život se vám líbí?

Dokážu ochránit své kluky, ale buďte ke mně upřímný.

Musím vědět, jestli se vaši kamarádi provinili.

Tu záležitost s policií vyřídím. A to s Henrim Derevierem...

Mluvte, Lafayette.

Henri odtamtud chtěl přivézt heroin.

-Opium? -Tři kila.

-Henri byl na heroinu? -To nevím.

Vyslechne vás vyšetřovací komise.

Henriho pusťte z hlavy.

Dereviere to v té vesnici zbabral.

Hlavní je chránit rodinu.

Dej si, Henri. Otevři pusu, jez.

Sněz aspoň něco, prosím.

To opium jsme s Mounirem vyřešili. Pěkně po našem.

Byl to fukot. Ve vzduchu vůně písku,

oleje ze závěru, určitě by se ti to líbilo.

-Nic nejí. -Henri? Proč nejíte?

Dnes jsou fazolky, tohle si musíte dát.

Henri!

Otevřete pusu, prosím.

-Otevřít... -Je to dobrý?

-To nikam nevede. -Tak je to fajn.

Prima.

Napijte se vody.

To je ono.

Zkraťte dnes návštěvu, není mu nejlíp.

Smí Henri ven?

To asi ne, záleží na jeho matce.

Promiňte, jak jsem vyjel.

Co je Henrimu? Proč nejí?

Utíká z reality.

Pozor, ta malba neuschla.

Díky. Dřív jsem to zvládla sama.

Nechcete si umýt ruce?

Napadlo mě... Nevím... Co večeře?

Proč ne.

Tak jo.

Kruci.

-Dobrý večer. -Dobrý večer.

-Pojď dál. -Díky.

-Šampaňský? -Nealko.

Je to vůbec ještě šampaňský?

Díky.

Vlastně to není můj byt.

-Ne? -Ne...

Nepůjdeme radši ven?

Je tu k zadušení.

Odkud jsi?

Z Peyrestortes, to je u Perpignanu.

Hlídám si přízvuk, jinak by pacienti zešíleli ještě víc.

Jeden si myslel, že jsem mimozemšťanka.

Peyrestortes znamená "křivé zdi''.

Můj otec pěstuje meruňky. Taky vyrábí ocet.

Suvenýr odtamtud?

Ne, rodinná památka. Válka začala dávno.

Neměl bych Henriho někdy provětrat?

Henriho matka neplatí nemocniční výlohy, měli bychom ho vyhodit.

-Je ti zima? -Ne.

Nemám si přisednout, abych tě rozehřála?

Za chvíli se narodí...

Už kope?

Nelíbí se mu ty bublinky.

Jezulátku se nic nestane.

Chceš si sáhnout?

Jo.

Strašně dlouho jsem nebyl s holkou.

Děkuju vám.

Je vychovaný. A navíc fešák.

Je fajn, ale není to cikán.

Jak to, že není cikán?

Jak to, že nejsi cikán, Christiane?

Vida! Probudila ses, dědečkova princezničko?

To je Shanna, holčička mojí dcery. Zrovna jsme ji pokřtili.

Tu máš! Pochovej si ji. Běž ke Christianovi.

Pozor, je to voják, byl ve válce!

Bezvadný, jde ti to.

-Máš rád děti? -Smůla, že není cikán.

No jo, máti.

-Dej mi ji. -Hej, světskej!

Proč pláče? Odnes ji. Proč pláče?

Můj bratr Mario. A voják Christian.

-Voják. Dovozce. -To stačí, nedráždi ho, Mario.

Christian bude pracovat s námi.

Jo. Nikdy nevíš, co má El Khoury za lubem.

Přinesl ty šperky, ale pár si jich nechal.

Snažil se je prodat, myslel, že toho kupce neznáme.

Neotravuj ho s tím, Mario. S Mounirem jsem skončil.

Co ty? Víme, co máš za lubem?

Hlídej si ho, svýho bráchu, Je to brácha ?

Už dost, Mario, stačí. Pojď, Christiane. Tak jo, Mario!

Mario nosí brejle, bolí ho z nich hlava.

Měli byste se na chvíli odklidit.

-Proč? -Neslyšel jsi to?

Mounir se promenuje s kradeným zbožím.

Brzo vyplave i moje jméno.

Na pár dnů by ses měl zdejchnout.

Než se zklidní situace, jasný?

Máš kam jít? Někam na venkov?

Jo...

Tu máš. Taky procházíš křestem.

Lafayette?

-Kde jsi byl? -Na rehabilitaci.

Balíme, jedeme na dědův statek.

Nejedu nikam, mám tu práci.

To je ta práce? Je to tak?

Abraham řekl, že se máme vypařit.

Jo? Vyměnil jsi otce? Sloužíš pod Abrahamem?

Abraham blbě žvaní. Jeď si na statek, suchej záchod.

Zima jako v morně. Co budeme jíst? Zastřelíme si něco?

Proč si nenajdeš práci?

Mohl bys něco prodávat, řídit náklaďák.

Nebo uklízet?

Gustave si vydělá třikrát víc.

-Jo, jsi princátko. -Jasně.

Myslíš, že u Abrahama mám budoucnost?

Myslíš, že budu sedět v kanclu jako hendikepovanej?

Mounire! Přežili jsme to tam!

Jizva se mi táhne od kolena po zadek.

Henri se zcvoknul, ty... ty se chceš vrátit na statek,

protože seš na makovici. Copak my jsme živí?

Co ty tvý hádky s prodavačkou? A s Hubertem?

Jo, jen se napij. Cvokaři mají pravdu s tou vinou.

S vinou, co cejtí voják ze Západu. Jo, kecy v kleci!

Kamaráde, tobě přeskakuje z toho, že seš bílej.

Přitom máš pušku od indiána, chůvu z Kabylie a jméno Christian.

Nevíš, kdo seš! Už nevíš, kdo seš, balíku!

-Neštvi mě, Mounire. -Jo.

Táta říkal, že přátelství s Francouzem se vyplatí.

Hlavně si to nerozházet s Francouzem.

Jen se podívej na toho Francouze! Ožralu. Fašouna. Magora.

Co je? Co je s tebou?

Řekni něco.

Koukáš se jako pes, když zvedá nožku.

To je z toho, že tě máma odložila na autobusáku?

Nechtěl jsem jít na ten nábor.

Donutil jsi mě.

Tys tátovi tvrdil, jak mi půjde uniforma, že budu mít peníze.

A že budu cestovat, že to bude výhra.

Táta tě poslechnul, v hlavě měl jedinou věc!

Chtěl, abych se ti podobal.

Protože tebe chtěl za syna.

Co teďka? Jen se podívej!

Dobře se na mě podívej!

-Mounire... -Nech mě!

Ten statek je na prodej?

Vy jste majitelem. Statek odkázal vám.

Prodal dobytek, ale statek je váš. Chtěl jste ho koupit?

Prodejte ho. Míníte podnikat?

Ano, chci pokračovat.

-Usadíte se tam? -Ano.

Zaměříte se na pěstování obilí, na chov?

Vyznáte se v oboru?

Naučím se to.

Vést hospodářství není jen tak.

Máte osobní prostředky? Úspory? Stojí někdo za vámi?

Potřebujete suroviny na přežití zimy.

Jak to provedete? Zadlužíte se?

-Kolik by stálo stádo? -Nejde jen o stádo.

Do začátků byste potřeboval přinejmenším třicet tisíc eur.

Dohodněte se se sousedem na prodeji.

Statek si nechám.

Pořídíme si psa.

-Kdy odjedeme? -Jakmile seženu třicet tisíc.

Zařídím to tam a vyzvednu tě.

Lucie pojede s námi?

To nevím.

Oženíš se s ní?

Ne. Chodíme spolu. Zjišťuju, jestli dokážu s někým být.

Ty si ji chceš vzít. Ale jo, líbí se ti.

Já nevím. Nevím, jestli jsem připravenej.

Na co?

Oženit se s Lucií. Starat se o dítě.

Lucie!

Henri se tě chce na něco zeptat. Ptej se...

Co ta kuřátka? Přinesl jsi je ty?

Spusť.

Vlastně to Christian se tě chce zeptat.

Jo?

Nevzala by sis nás za muže?

Cože? Co to na mě vy dva šijete za boudu?

Zeptal ses jeho máti?

Ta se o něj nestará. Říkala jsi, že neplatí výlohy.

Henri je nemocnej. Ten statek je na samotě, ne? To není pro něj.

Říkala jsi, že potřebuje klid.

Christiane, ty máš vazbu na statek.

Henri se neobejde bez péče, má tady přátele.

-Přátele? Paní Thauvinovou? -Ano, i tu.

-I nám třem by tam mohlo být fajn. -I nám třem?

Mohl bych se starat o to malý.

Christiane, proto s tebou nejsem.

Sotva se známe.

Musím jít.

Doprovodím tě domů, nechceš?

Ne, Christiane, poradím si.

Do hajzlu!

Sakra!

Christiane, viděl jsi Henriho? Kde je, krucinál?!

Christiane, běž tamtudy, jsou za námi.

Přecházejí přes kukuřičný pole!

Děti! Christiane! Jsou tam děti!

Vidíš? Tam jsou! Slyšíš mě, Christiane!

Pane Lafayette, afghánská policie nahlásila, že děti zemřely,

když jste vstoupili do vesnice. Ve zprávě o tom nic není.

Poručík Hubert naznačuje, že Dereviere mohl ty děti

v pominutí smyslů postřílet.

Podporučík ve vesnici nebyl. Objevil se až pak.

Poručíka Huberta váš velitel vyznamenal.

Dereviere se k tomu činu doznal, pane Lafayette?

Ne, všecko bylo špatně.

Ve vesnici se nic nenašlo. Henri měl špatný informace.

Plížil jsem se za ním ke škole, odfoukla nás exploze.

V tom jsme uviděli ty děti. Schovávaly se.

Asi vybuchla podomácku vyrobená výbušnina.

-A oni nebyli daleko. -Povstalci?

Slyšeli jsme psa. A když štěká pes, je jasný, že někdo jde.

Slyšeli jsme je, jak...

Podřezávají Simeonese?

Bylo tam dítě, ještě žilo. Ale nedokázal jsem...

Měl by se vyslechnout Henri Dereviere.

Henri je nemocnej. Nic se od něj nedozvíte.

Kde je Dereviere?

V civilní nemocnici. Můžeme ho převézt do našeho zařízení.

Pane Lafayette. Víme, že provincie na pákistánské hranici

je křižovatkou obchodu s opiem.

A peníze z něj jdou na podporu Tálibánu.

-Mluvili jste o tom? -Ano.

-Věděl jste o tom? -Ano.

Jak?

Podle afghánských vojáků.

Při sklizni se vždycky vytratili.

Radši šli na pole, vykašlali se na žold.

Chodil jste na hlídky? Co jste dělal?

-Prohledávaly se domy a tak. -Prohledával jste domy?

Hledali jsme zbraně. Taky povstalce.

Přečtu vám svědectví vojáka, které podal o těch hlídkách.

"Po příjezdu do vesnice jsme vyrazili dveře,

házeli jsme granáty, budili jsme tak místní.

Stříleli jsme do cisteren s vodou, ničili úrodu.''

Účastnil jste se takových "hlídek"?

-Ne. -Věděl jste o nich?

Tam neplatí pravidla jako tady, za křižovatkou je divočina.

V televizi vidíme, jak sázíte jabloně.

Ale ve skutečnosti házíte na domy granáty?

Vaše základna měla provádět špinavou práci, pane Lafayette?

Prováděl jste špinavou práci?

-Dělali jsme, co se po nás chtělo. -Kdo to chtěl?

Váš velitel, nebo molláh Nazír?

Zjišťujeme, nakolik si byl blízký váš velitel a ten molláh.

Na hranici nevíte, kdo je nepřítel.

Molláh chtěl sjednotit kmeny, ale někteří náčelníci byli proti.

-Velitel s ním musel jednat. -Byl jste u těch rozhovorů?

Ne, na ty s ním chodil Henri.

Setkal jste se s molláhem?

Američtí zpravodajci mu přezdívají "mumie'', nemáme fotografii.

Ne, neznám ho.

Pane Lafayette, proč se mise vašeho velitele

nezapisovaly do deníku operací?

Informace si nechával pro sebe, hlídky neměly mandát.

Pohyb jednotky ani rozhodnutí velitele nikdo nekontroloval.

Co jste hledali v té vesnici? Víte to?

Dílnu, kde se vyrábějí bomby. Podomácku.

Afghánská policie zmiňuje sklad opia.

Pane Lafayette, podíleli se na pašování vojáci?

Především Henri Dereviere?

Co hledal Dereviere v té vesnici? Hledal opium?

Rozkaz zněl vypátrat dílnu, zničit bomby, o opiu nebyla řeč.

Sbalil jsem mu kalhoty.

Nemluvil Henri o něčem zvláštním? O něčem, co se tam stalo?

Velitel se ptal na totéž.

Prohledával klukův pokoj, jako by byl kriminálník.

Velitel slídil v Henriho pokoji?

-Ten jeho poskok. -Hubert?

MÁ ZÁVĚŤ

STÝSKÁ SE MI PO PEJSKOVI

PATRICKŮV BÁJEČNÝ SVĚT. TAKHLE MYSLÍ PATRICK.

S MATKOU MUSÍM MLUVIT NEBOJÁCNĚ. STYDÍM SE.

-Mám kartu, Henri! -Co to znamená?

Mluvím s tebou! Kdo je mumie? Molláh?

Otec prej prosmejčil tvůj pokoj.

V tý vesnici jsi hledal opium?

Otec v tom jel s molláhem? Fajn!

Komise tě rozseká na kusy! Co to je?!

Co to je?! Tady, 20. července 150 kg. Totéž 23. července.

-Nechte Henriho. -Drž zobák!

Otec v tom jel s molláhem?

Tady se píše, že otec a molláh se nedohodli.

Pár dnů před tím zátahem. Otce napálili?

Molláh varoval mudžahedíny, že tam vtrhneme?

Měl jsem najít to opium.

Co ta exploze? Byla to léčka?

-Za ty děti nemůžu. -Všechny umřely.

Cos měl s otcem? Co ty kresby?

Christiane! Přestaň! Co to děláš?

Neboj se, jen klid, nic se neděje. Klid. Hned se vrátím.

Christiane? Vysvětlíš mi to?

Vyptával se velitel Henriho, když se tu stavil?

Henri musí pryč. Neumí se bránit.

Ale před čím? Nesnaž se ho zachraňovat.

Jestli něco ví, ať armáda koná, co má.

-Volali, že přijdou? -Pil jsi?

Odvezou ho. Všechno na něj hodí.

Co má na svědomí? Co udělal těm dětem?

Blouzní! Tomu nerozumíš, jsi civil.

Zlepšoval se. Myslela jsem, že ho chápeš.

Myslela jsem, že nejsi voják jako ostatní. Proč jsi ho napadnul?

Vím! Já jsem voják, pane, spím na zemi, jím z ešusu.

Jo, bláznů jsem potkala dost, o další nestojím.

Labilní chlápci mě nebaví. Ztrácíš nervy? Tak si to užij.

-Nemáš Henriho rád. -Že nemám?

Neměla ses vázat na kluka jako já.

Proč myslíš, že jsem se vázala?

Na kluka, co se počurává?

Mounire!

Mounire!

Mounire!

No tak, Mounire, probuď se. Prima.

Na tu nohu nic jinýho neplatí.

Věděl jsi, že jsme ve vesnici hledali opium?

-Věděl jsi, že Henri šel po opiu? -Myslel jsem, že po výbušninách.

Henri schovával v psí boudě tři kila opia.

Ty tvý tři kila jsou jako nic. Otec obchodoval s molláhem.

Do tý vsi jsme šli pro opium.

Otci to ale neprojde.

Celý je to lež... Všecko.

Ukaž! Pusť!

Pusť!

Christiane...

Mám je.

Tři kila, třicet táců.

Zejtra ráno v zahradě.

Musím zavřít.

Kde je Mounir?

Děláš kšefty bez bráchy Mounira?

Hele, vypadni! Zmiz!

O tomhle byznysu víš starou belu. Víš, co prodáváš?

Ochutnal jsi zboží? V drogách se nevyznáš.

Nevíš, co prodáváš, ale já jo.

-Vystup, Mounire, vypal! -V kolik se ukáže Abraham?

-Vypadni už! Dělej, sakra! -Christiane!

Sakra! Zkusí tě podrazit, chápeš?

Já se vyznám. Zůstanu radši s tebou.

Christiane? Co se děje?

-Jsi s námi? -Drž hubu! Prachy!

-Jsi s námi? -Naval prachy!

-Kolik ti dal? Kolik, Christiane? -Zalez!

To je málo! To je hodně málo! Slyšíš mě?

Christiane, to nestačí! Hergot!

Tak jo. Zajímá nás, jestli bude další.

Hej, slyšíš, tlusťochu? Tohle je málo!

Slyšíš? Na to zboží nemáš prachy.

Chápeš to?

Tohle je první liga, ne kšeftíček s Albáncema.

-Sklapni! -To je válečnej materiál.

-Drž hubu, Mounire! -Ty mě neposloucháš!

Podívej se na mě, odhoď to! Hoď to na zem, ty posero!

Teď zmiz! Tak už se hni!

-To stačí! Skloň tu zbraň! -Kdo seš! Kdo seš?!

Nevíš, kdo jsem! Ty to nevíš!

Jsem Mounir El Khoury! Vy nevíte, kdo jsem!

Jsem u tebe, jsem u tebe.

-Stlač to. Stiskni tu ránu. -Já... nemůžu...

Zůstaň se mnou!

Dostaneme se pryč, rozumíš? Vypadneme!

Dívej se na mě! Dívej se na mě, vydrž, ano?

Vypadneme odtud, jo?

Alláhu...

Vydrž!

Víme jen, že ho máme převézt.

Nemám souhlas primáře.

Mluvili jste s jeho matkou?

Henri!

Vypadneme odtud, jo?

Pojď, nech to. Vstávej, dělej.

-Pojď! Vstávej. Jdeme. -Ale...

Jdeme, pojď, nech ten vozejk!

Kam jdeme?

Myslíte, že to dělám pro peníze?

Co jste si vzal z té války, Christiane?

Jste idealista. Jak myslíte, že se získá podpora kmenů?

Bez porušení zákonů se bitva nevyhraje.

Základna jako naše, ta vyhrává války, ne diplomacie.

-Henri se vrátí do tý jámy. -Dereviere už je mrtvý.

Byla vašeho otce?

Jste poslední, Christiane.

Úkolem rodiny je, aby jeden přežil. A nesl to tajemství.

O jakou rodinu jde?

Patřila vašemu otci? Neodpověděl jste mi.

Zkřivte Henrimu vlásek, a já vás zabiju!

Nehledejte nás, nebo vás nahlásím civilům.

Henri!

Odjíždíš?

Víš něco o Henrim?

Vojáci ho nepustí.

Budu se starat o statek. Koupím stádo...

Už vím, kde se vyučím na ovčáka.

Možná přijedeme na návštěvu.

Až se narodí.

Christiane! Děkuju ti za pohled.

Udělal mi velikou radost.

Doufám, že tam s kluky od jednotky dáváte pozor.

Prožil jsem pěkný život. Na statek brzy nebudu stačit.

Vím, že jsi tu nenašel, co jsi hledal.

Asi jsem byl už starý na to, abych pečoval o malého kloučka.

S tetou jsme ti nedali tolik lásky, kolik sis přál.

Snažili jsme se tě mít rádi jako syna.

Neměl jsi jednoduchý život.

Doufám, že válka za chvíli skončí. A i ty budeš mít v sobě klid a mír.

Obilí se daří, brzy dozraje.

Pomocník mi píchne při žních.

Christiane, dopisů jsem napsal za život sotva pár.

Ale od otce jsem slýchal jednu moudrost.

V srdci je potřeba mít naději.

Objímám tě.

André, tvůj milující dědeček

JIŽNÍ HLÍDKA

VĚNOVÁNO CONSTANCE

České titulky Irena Novotná Iyuno 2023