Original subtitles

V každém filmu je část smyšlená, ani ta však nedokáže postihnout

složitost lidského života, který navíc každý vnímá po svém.

Podle románu Instinkt smrti, který napsal Jacgues Mesrine

Když pomyslím, že jsem se narodil kilometr odsud...

No jo.

- Pusť ho! - Jeď!

- ALŽÍRSKO, 1959 - Kam jsi schoval tu bombu?

- Už nemůžu... - To nic, bratře!

Brahime! Brahime!

Brahime! To bude dobrý.

- Bože! - Ten ti nepomůže.

- Dost! - Ty drž hubu!

- Mesrine! - Proč brečíš?

Však ty budeš mluvit! Koukni se na bratra!

Chceš cigaretu?

Brahime, to nic, všichni umřeme.

Já tě mám rád. Tak mluv! Kde je ta bomba?

- Já nic nevím, přísahám! - Kde je ta bomba?

- Mohamede, nic jim neříkej! - Yasmino!

- Kde je bomba? - Nic jim neříkej!

- Nemluv! - Drž hubu!

- Dívej se na mě! - Já se o ni postarám.

Pusť ji, nebo tě zabiju!

- Je to moje sestra. - Vyřiď to, Mesrine.

Ať žije Alžírsko! Ať žije Alžírsko!

„Ať žije Alžírsko! - Je to rozkaz!

Dělej!

Je to rozkaz, Mesrine!

Kam jsi schoval tu bombu, ty čubčí synu?

Zásadní roli tu sehrála armáda.

Alžírsko se rozvíjí intelektuálně, sociálně i morálně.

Vyrústají tu mladí lidé, kteří bojovali v obou táborech.

Mládež, která bude chtít vidět rozvoj

nového Alžírska, moderního

a bratrského.

A na této změně, opakují,

Je to nádherné dílo,

které vyžaduje úsilí všech Alžířanů.

Otec ti našel práci.

- Vážně? - Ano. U Darguera.

- V krajkách? - Ano. V krajkách.

Je to solidní firma.

A když si povedeš dobře,

čeká tě skvělá budoucnost.

Děkuju.

Jacky!

Jacky!

Tak pojď!

Už jdu!

Vrátím se pozdě. Vezmu si klíče.

- Nic jsi nesnědl. - Bylo to výtečné.

- Jak se vede feláhům? - Nech toho!

- Tak co Alžírsko, Jacky? - Dobrý. Ale nech ho, kde je.

Teda, ty máš káru! Daří se ti.

Nestěžuju si. Různý kšeftíky, znáš to.

- Kam mě vezeš? - Kam tě vezu?

Jedem, holka!

- To je lidí. - Tady vždycky.

- Nathalie, to je Jacgues. - Těší mě.

Tady to je úžasný.

- Pořád stejně pěkný. - To je fakt.

Dámy!

- Buď na mýho kamaráda hodná. - To se uvidí.

- Jacguesi! Pojď sem! - To je chlap!

- Sarah... - Tak Sarah...

Nepotkali jsme se už někde?

Bez prachů se neuděláš?

Platit budeš ty mně.

Jsi dobrej, ale účet neokecáš.

Vsadíš se?

- Jacky! -Ahoj. - Čekáme na tebe.

- Někdo holt musí pracovat. - Přijels na poníkovi nebo co?

- Znáš Maria? - Kdo rozdává? Můj vklad.

Chceš odvézt?

Ne, pojedu sám.

Ale jsem švorc, půjč mi na taxík.

Na.

Tohle stačí.

- Určitě? - Jasně, to stačí, díky.

- Paule? - No? -Ty tvý kšeftíky...

- Nebyl by zájem o spolupráci? - Jasně.

- Prudce zaber a zatlač tělem. - Jasně.

Sejf! Za knihovnou.

Za kni...

Jacguesi! Hele, ty šperky!

- A ještě puška. - Úplná Ali Babova jeskyně.

- To je divné... - Co to je?

- Dobrý den. Jste majitelé domu? - Ano.

a inspektor Geralbet. Soudní policie.

Musím vám oznámit, že jste byli vykradeni.

Edouarde!

- Vlastníte střelnou zbraň, že? - To jsou rodinné zbraně.

- Už jste sejmul otisky? - Jistě.

Tak balíme a šup s tím do laboratoře.

- Edouarde, pojď sem honem! - Běžte za ní, je v šoku.

Zítra v devět se dostavte na komisařství Paříž 16.

To byla brnkačka. A takovejch máš víc?

- Jasně. A chce tě poznat patron. - Kdo? - Guido.

Guido, to je ten můj kámoš Jacgues Mesrine.

Jacgues Mesrine!

Paulo o tobě mluvil. A vážně moc.

Dokdy mi budeš vodit každýho toulavýho psa?

- Ale Guido... - Ten "toulavý pes" mám být já?

- Kdepak! - Na něco jsem se tě ptal.

- Čekám odpověď, dědku! - A na co?

- Tím "toulavým psem" myslíš mě? - Co tak štěkáš?

- Máš snad armádu, že takhle mluvíš? - Ze by i kousal?

Mou armádu znají všichni.

Tajná armáda, OAS. A udeří, kdy a kde chce.

Já vidím jen tlustýho mluvku.

Jestli tě doma nenaučili úctě ke starším, ujmu se toho já!

Nehledáš tohle?

Nemáš se nechat objímat od cizích.

- Dočkám se té úcty? - Klid. Uklidni se.

Neboj. Tak šílený nejsem.

Vypadáš na chytrýho kluka.

Proto ti dám radu.

Jako přítel příteli.

V naší branži se nevyhrává. Na konci kariéry,

když se ho dožiješ, budeš mít tak tohle.

Přinejlepším. Rozumíš, Mesrine?

Děkuju za radu.

Budu si to pamatovat.

A zatím, když se mnou chceš mluvit jako s přítelem...

Já jsem Jacgues.

Jak chceš, Jacguesi, na!

- Jacgues Mesrine... - Jacgues!

Jacguesi...

Chci ti patřit.

Ještě?

Mám chlapa, ale když mě vyplatíš, budu dělat pro tebe.

Zbláznila ses? Kdo si myslíš, že jsem?

- Pasák? To si myslíš? - Ne.

Takhle to neber.

- Mám tě rád, Sarah. - Já tebe taky.

Ale bacha na to, jak se mnou mluvíš!

Ahoj.

- Volal tvůj šéf. - A co?

- Prý jsi už týden nepřišel! - A co? -A co?

Otec ti sežene dobrou práci, a tohle je tvůj vděk?

V čem je problém?

Dej mi pokoj, mami!

Poctivý muž si poctivě vydělává.

Založí rodinu a těší se úctě sousedů.

Běž za synem!

Matka a já si nepřejeme, abys odešel. Jsi tu doma.

"Matka a já"?

"Matka a já"...

- Nemůžeš aspoň někdy říct "já"? - Co je to s tebou, Jacky?

Jacky už nesnáší vidět otce pod pantoflem!

A navíc...

Nemůžu se vyrovnat s tím, že jsi dělal pro Němce.

Chtěl bych být aspoň jednou na tátu pyšný, chápeš?

Nedělal jsem pro Němce! Byl to Úřad pro totální nasazení.

Nemusel jsi to dělat. Nikdo nic nemusí.

Musel jsem snad já jít do Alžírska? No řekni!

Co je to s touhle rodinou? To se koule dědí ob generaci?

ŠPANĚLSKO, 1960

- Fakt pěkný. - Nekecal jsem ti.

To je uvítání!

Pardon.

- Jak se vede? - Jistě skvěle.

- Chorizo... - Říkal "chorizo"?

- Tu blondýnu! - Blondýnu? Ne, brunetu!

Znáš Paříž?

Znáš muže... jako já?

- Paříž. Francie. - Eiffelovka.

Počkej.

- Jak se řekne "pusa"? - "Beso".

Dej mi "beso".

- Chci ti dát pusu. - Tady ne.

Jestli chceš, můžeme jít ven,

nebo můžeme tancovat.

- Můžeme si zatancovat. - Hned přijdu.

Já cestuju...

Ahoj.

Ahoj.

Půjdeš "dancar"?

- Správně je "bailar"! - "Bailar"?

Půjdeš tancovat?

Ne.

Sofie, běž!

- A ty? - Jasně.

- Ve Španělsku se hodně tancuje. - Ve Francii tolik ne.

Bravo!

Sofie, mám pokoj...

V modré budově...

Číslo deset.

- Kdybys měla chuť tančit dál. - Ne.

- Proč ne? - Proto.

Je to poprvé...

Cože?

Je to poprvé.

Poprvé?

Ano.

Sofie...

Jacguesi, no tak!

Pojď už!

Čeká nás dlouhá cesta. Musíme jet.

Musím už jít.

Sbohem, Jacguesi.

Dělej!

Tak jedem!

Brzy na shledanou!

Co Sarah dělá v tak bídný čtvrti?

- Počkej! - Co blbneš s bouchačkou?

- Neříkej mi, že chodíš nahej. - Chodím.

- Tady? - Jo.

- Dobrý večer. - Dobrý večer.

- Dáte si něco? - Jasně. Jsme v baru, ne?

- Whisky! - Dvě!

- Je tu Sarah? - Ne, ale dorazí.

Sarah není volná.

Ale Mado je. Běž, holka.

Mado si klidně odřeknu.

- Pánové, zvete mě na skleničku? - Odpal!

- Jen skleničku... - Odpal, říkám!

Gégé, sem teď choděj teploušíi?

Odpal!

Hele, ty!

Neumíš se chovat?

Tak co, pasáci? Ještě má někdo něco?

Jacguesi! Co tu vyvádíš? Nesahej na mě!

- Miláčku, co ti to... - Co děláš? -Cos mu to udělal?

- Kurvíš se kvůli arabákovi? - Je to můj chlap.

Zmiz odsud! Vypadni, o nic jsem se tě neprosila!

- Miláčku, bolí to moc? - Hnusíš se mi, Sarah.

Moc pěknej páreček...

Vypadni!

Zmiz!

Promiň, kotě.

Sarah?

Do prdele...

Nastup si dozadu.

Nos máš ještě kapku nateklej.

To je dobrý.

Hele, jak je na tom Sarah?

Neboj, Jacguesi.

Už jsme to s Guidem dohodli. Přenechám ti ji levně.

Kapku jsem ji znehodnotil.

Ahmede...

Chodíš si pěkně čistě, dokonalej oblek.

- No řekni, Guido! - Má pěkný kvádro. -Fakt pěkný.

Taky se mi líbí. Působí tak "francouzsky".

Jasně, jsi jako Francouz.

Víš, co se říká Arabovi v takovým obleku?

- Znáš to, Guido? - Ne. Co se mu říká?

Říká se mu: "Obžalovaný, vstaňte!"

To je dobrý.

A víš, co znamená Arab v popelnici?

- Ne. - Ne?

Plejtvání. Vešli by se tam tři.

Jsou jako krysy.

To byl jen fór.

Pro zasmání.

My takoví nejsme.

Se ženskejma ti to jde líp, co?

- Guido, jsi horší než pes. - Drž hubu!

- Zabiju tě! - Drž hubu!

Posvítím ti na něj. Ať vidíš ten hnusnej ksicht.

- Neřvi! - Rozvaž mě!

Muži dostávají kulku do hlavy. Svině končí svinskou smrtí.

Za kolik jsi mi ji chtěl prodat? Za kolik?

Za kolik jsi chtěl prodat Sarah?

Chcípni, hajzle!

Postupka.

Co to máš?

Nech toho!

- Ty ses oženil? - Jo.

- Fakt ses oženil? - Jo. A co?

Guido, slyšíš to? Ten blázen se oženil!

Byla v tom, co jsem měl dělat?

Byla v tom a on si ji vezme! Zahrabal se hned dvakrát!

Stačilo.

Naleješ nám konečně? Pohyb!

Co se s tím sereš?

Tak dělej!

Copak? Nějaký problém?

Co jsi zač? Syn tý kurvy?

Nalej jim, jsou nervózní.

Pohni prdelí!

Konečně!

Všechno je v pořádku. Pánové, hrajte klidně dál.

To je za útratu a tohle za chování.

- Jak dlouho to ještě potrvá? - To je různý.

Osm, deset hodin... To je různý.

- Deset? - Někdy i víc.

Když teď budeš otec, asi se trochu usadíš...

Uvidíme. Časy se mění, ale lidi ne. A já ještě míň než ostatní.

Tím líp. Pamatuješ si toho mrzáka?

- Mrzáka? - Prostřelil jsi mu kolena.

No jasně. Tenhle mrzák...

- A co chce ten kripl? - Nic.

Ale dva jeho kamarádi se mě na tebe vyptávali.

Jací byli? Ostří hoši?

Dost ostří.

Ale bez mého souhlasu ti nezkřiví ani vlásek.

Tak to je dobrý. Takže v pohodě?

Co tam furt dělaj?

Tlačí.

- Pan Mesrine? - To jsem já!

Guido, volají mě!

Moc hezká holčička.

- Je hezká. - Ahoj...

Je tak malinká.

Co se děje?

Byl jsi s kamarádama a s děvkama, viď?

Jo, je to tak... Počkej!

Nenecháš mě ani domluvit. Byl jsem s kamarádama. A co?

- Děvky ne? - Žádné děvky!

Děvky.

Proč bych to dělal, když mám takovou ženu?

Jsí tak romantická...

Romantická a bohémská...

Je to malá banka v Neubourgu.

Jen dva úředníci, a co je nejlepší, žádnej sejf.

Prachy zamykaj do skříně. Brnkačka.

- Ty na to nejdeš? - Ne.

- Proč? - Jedu s Guidem.

A nekoukej tak na mě, rád bych šel.

Tu banku uděláme s prstem v nose.

Šup tam, šup ven, jako když šukaj králíci.

Jen aby někdo králíky neošukal.

Jdu do toho.

Na králíky!

VĚZNICE V EVREUX, 1962

- Tak co? - Tatínek.

Řekla "tatínek"?

- Tatínek? - Ano, miláčku.

Já jsem tvůj tatínek.

Řekla jsi "tatínek". To je pěkné.

To řekla poprvé.

Jacguesi...

Už nevím, co si počít.

Jak to myslíš?

Volala jsem rodičům. Říkali...

...že se mám vrátit domů.

Co je to za nesmysly? Proto jsi přišla?

Přišla jsi mi říct, že mi utečeš I s dcerou?

Je to tak, Sofie? Sofie, podívej se na mě!

Podívej se na mě!

To jsi mi přišla říct?

Já tě miluju.

Jsi moje žena.

Potřebuju tě, vás obě.

Zavolej mým rodičům, postarají se o vás, neboj se.

Berou tě jako dceru.

- Rozumíš? - Ano.

To je maminka...

Máš moc hezkou maminku.

Vyšel jsem z vězení.

A nechci vám tajit, že jsem tam byl za loupeže a přepadení.

Navíc nemám žádné doporučení.

Od návratu z armády jsem žil na okraji společnosti.

Ale chtěl bych začít znovu, a poctivě.

Dělám to kvůli rodičům a ženě.

Taky kvůli sobě, ale hlavně kvůli dcerce.

Mám holčičku.

Vaše minulost nemluví ve váš prospěch.

Ale cítím, že jste upřímný.

Jestli chcete, můžete zítra nastoupit.

- Opravdu? - Opravdu.

- Děkuji, pane Tabacoffe. - Ukážu vám ateliér.

A modely. Tudy, prosím.

Ten váš Bruno je roztomilý. Nepláče v noci?

Ne, jen trošku. Jde to.

- Pláče celé noci? - Ne. -Jsi hodná.

- Ale až mu porostou zuby, to bude! - Uvidíme.

- Kuskus! - Ten miluju.

Měl by sis otevřít restauraci, skvěle vaříš!

Jacgues už práci má, a dobře placenou.

- Takhle je nám fajn. - Neboj, všechno je v pořádku.

Dobrou noc.

Hele...

Mám pro tebe prácičku.

- Neláká tě pěkná rána? - Ne, Guido.

- Ne? - Sofia má pravdu.

Je tu Sabrina a Bruno... Mám práci, usadil jsem se.

Usadil ses? No, promluvíme si jindy.

Ozvi se.

- Máš chvilku? - Jistě.

- Dostal jsem se do potíží. - Co se stalo?

Musím pár lidí propustit. A nejdřív...

Jo, chápu.

- Počkej! - To je normální.

- První jdou ti noví. - Ještě jsem nic nerozhodl.

Tabacoffe, jsi fajn chlap.

- Se mnou si starosti nedělej. - Jacguesi...

Už jdu!

Jacguesi!

- Kam jdeš? - Co chceš?

Nechoď! Slíbil jsi mi, že to skončilo.

- Poslechni mě! - Ty poslouchej!

- Co vlastně chceš? - Abys s námi zůstal!

Dokdy chceš žít u našich? Ztratil jsem práci.

- No a co? Zůstaň s námi! - Nekřič! Vzbudíš Bruna.

Jestli odejdeš, zavolám policii!

Co jsi to řekla?

Cos to řekla? Opakuj to!

Některá slova přede mnou nikdy neříkej! Rozumíš?

Pojď sem!

Vidíš to?

- Otevři pusu! - Zabij mě!

Otevři ji!

Jacguesi!

Kamarádi mají před tebou vždycky přednost. Rozumíš?

Vždycky. Zapamatuj si to.

Maminko...

Postarej se o dceru.

Jsi pytel sraček.

Myslíš, že tě v kukle nepoznám, Guido?

Jsi k smíchu!

Jo...

Víš, komu ten spis patří? Jestli to víš, jsi mrtvý.

- Sklapni! - Hajzle.

- Zrádče. - Kdo tě poslal? Chevallier?

- Drž hubu, zrádče. - OAS, Tajná armáda, už není.

De Gaulle nás zabil.

Mám to!

- Proč jsi to udělal? - Prodlužuju si život.

- Další blbý otázky? - Neměl zbraň, to se nedělá.

- A strkat pistoli ženě do pusy? - To je něco jinýho.

Pokládám.

- Jdeš do toho, nebo to vzdáš? - Dej mi čas... -Cas?

Vzdej to, přijdeš o kalhoty.

Na.

- Stačí slovo, snubák si nech. - Stejně mi zdrhla.

- Nechala mi na krku tři děti. - Fakt? -Jo.

- Určitě? - Jo. -Tak jo.

Není to poker?

Ať si žije po svým.

Kdo shrábne balík? Je to pan Paulík!

Kdo bere všechno? Kamarád Paulo!

PAŘÍŽ, 1966

- Pozveš mě na skleničku, fešáku? - Dej si pohov, Maggy.

Pán je tu se mnou.

Tak jo.

Děkuju.

- Jak se jmenujete? - Jeanne.

Jako Jane? To je dobrý.

Já jsem Tarzan.

Ne, jmenuju se Jacgues.

Těší mě, Jacguesi. Co si dáš?

- Tady obvykle zvou muži ženy. - Zvyky je třeba měnit.

Jsem připravený ke všemu.

Já taky.

Vážně?

Ano.

Dobrý večer...

Nemluvit a ani hnout!

Ruce na stůl!

Ruce na stole!

Ticho! A ruce na stůl!

Zklidní si tu ženskou!

Prachy, a dělej! Pohyb! Rychle!

Copak tam máš?

- Nikdo ani muk! - Držte huby!

Hni sebou! Dělej!

- Teď kradeš u mě, Jacguesi? - A v čem je problém?

Takhle daleko nedojdeš.

O mě se nestarej.

Chodím, kam chci.

Spropitný.

- Tati, proč mi to nejde? - Podívej, holčičko.

Musíš mít míček i raketu ve správném úhlu. Vidíš?

Jsi v pořádku?

Mám tě ráda, tati.

Už je to dobrý...

Před mou dcerou, Guido! To se nedělá, do hajzlu!

Kam až za ním půjdete?

- Až na konec. - No jasně.

Jestli ji máš rád, odjeď, a vrať se, až se to tu uklidní.

Podívej se na nás.

Myslíš, že odjedem z Francie kvůli pár sráčům?

Jde po tobě podsvětí i policie.

- Pořád tě krýt nedokážu. - No, ale před mou dcerou!

Jediný, co tu platí, je zákon džungle.

Jinak má každej svý zásady, svou morálku.

Pozor, vytáhnu tu kulku...

Nehýbej se. Už jsem ji měl.

Guido!

Až příště vytáhneš zbraň, tak koukej zabíjet!

Jasně.

Na shledanou, mami.

Pojď sem.

Na shledanou, tati.

Mám tě rád.

Vrať se brzy, tatínku.

Ještě kousek! Ještě!

Dobrý!

- Máš to? - Jo!

Tahej!

Nějak ses zasnil, Francouzi.

To se ve vejškách nedoporučuje.

Jsi tu už dlouho?

Pár měsíců.

Máš rád tuhle práci?

Tu ve Francii jsem měl radši.

A co jsi tam dělal?

Bankovní loupeže. Jsem Jacgues Mesrine.

A ty?

Já jsem Jean-Paul Mercier.

Pomáhám financovat FLO.

Fronta za osvobození Québecu.

- Těší mě. - Mě taky.

Pane Mesrine, váš dlouhý trestní rejstřík

mi neumožňuje udělit vám status imigranta.

Jste povinen opustit kanadské území do 10 dnů.

Lásko... Jak to dopadlo na imigračním?

Bude to chvíli trvat, ale vyjde to.

Od příštího týdne už nemusíš dřít na stavbě.

Odpověděla jsem na inzerát jednoho miliardáře.

Hledá řidiče a hospodyni.

- Vážně chceš dělat služku? - Jen když budeme spolu.

Pane Deslauriersi, paní Schneiderová a pan Mesrine.

Pojďte dál!

Dobrý den.

Konečně jste tady.

Jacgues a Jeanne, moji strážní andělé!

- Máme to brát jako přijetí? - Přímo jako požehnání, synu.

V tom případě... Díky, otče.

Raz, dva a...

Tři! Dobrý?

Tak jdeme. Opatrně. Není spěch.

A jsme tady.

Kam pojedeme, pane?

Rue Saint Laurent.

Jistě.

PAŘÍŽ, 1969

- Proč tady stojíte? - Hlídáme ten dům.

- Hele, to je Jacgues. - No jo.

- Nepleť se do mých věcí! - Chceš si stěžovat pánovi? Prosím!

- Já tu dělám už 20 let! - Odpal!

Padej!

- Tohle ti neprojde! - Už se bojím!

To je dobrý.

Zahradník mi dal výpověď.

Kvůli neshodám s vámi, slečno.

- Byla jste k němu hrubá. - Váš zahradník je hnusný Ihář.

Možná. Ale slouží mi věrně už 20 let.

Zato vás znám pouhé 3 měsíce.

Proto se radši rozloučím s vámi.

- Do dvou dnů opusťte dům. - Jistě. Pojď.

Jsem zdrcen. Generál de Gaulle oznámil své rozhodnutí

tří minuty po půlnoci,

A jaká teď panuje nálada ve Francii a hlavně v Paříží?

- Gaullisté jsou v depresi... - To snad není pravda!

- Jacguesi! - Co je?

Jacguesi!

- Co pořád řveš "Jacguesi'? - Co jsem vám udělal, Jacguesi?

Nechoval ses uctivě, Georgesi. Ani ke mně ani k mé ženě!

Jacguesi!

Nejdřív nám dáš požehnání,

a pak nás najednou vyrazíš kvůli blbýmu zahradníkovi?

Myslíš, že jsme nějaká charita?

Já tě naučím, co je uctivý chování, to mi věř!

Ale zatím tu neřvií, dívám se na televizi.

Jacguesi!

Pomozte mi!

- To je Jacgues? - Jo. Co?

Dělaj si ze mě srandu!

Ale ten starej bude klopit. Bude cvakat, to mi věř.

To je on.

Do prdele!

- Co budeme dělat? - Koukej! -Do prdele!

Konečná, kotě.

Musíme zastavit.

Připravit!

Bacha, hoši! Ten parchant je nebezpečnej!

Ven z auta!

- Vylez z auta, ty hajzle! - Ruce vzhůru!

Ne.

Je tu moc lidí.

- Ukaž ruce! - Francouz! -Vylez!

Na kolena!

Jsem Francouz!

Francouz!

Na kolena!

Jsem turista, do prdele!

- Francouz, do prdele! Turista! - Na zem!

KONEC ÚTĚKU BONNIE SCHNEIDEROVÉ A CLYDA MESRINA

DESLAURIERSOVI ÚNOSCI SOUHLASÍ S VYDÁNÍM DO KANADY

- Jste rádi, že jste v Québecu? - AEAuébec je báječná země.

MESRINE DOSTAL 10 LET, SCHNEIDEROVÁ 5 LET

Pane Mesrine, pár slov pro naše diváky!

- Co vám mám říct? - Jen pár slov!

- Cokoli! - Tak poslouchejte...

Zaber ho!

Ať žije svobodný Québec!

Co chceš? Mou fotku?

Nejsem 5933, ale Jacgues Mesrine, a neser mě!

Číslo 5933, odkrýt obličej!

Číslo 5933, odkrýt obličej!

Nechte toho!

Dost!

Přestaňte!

Ne!

Chci umřít...

Ne!

Ne!

Ne!

Váš pobyt v izolaci končí. Vítejte v USC, zvláštní trestnici.

Neumřel jsem.

Na to, Francouzi, ani nemysli.

V televizi vypadáš dobře.

Ať žije svobodný Québec!

Myslíš, že se dostaneš přes dráty?

Tvůj kámoš Mercier

je v tý hnusný kobce, kde Gauthier držel tebe.

- Jak je na tom? - Za pár dnů ho pustěj. Uvidíš sám.

Tak zatím, Francouzi! Jo, v televizi jsi byl zábavnější.

Rád tě vidím, Jacguesi.

Drž se, koukaj na nás.

Pojď...

Na.

Díky.

- Znáš ty dva tam vzadu? - Který myslíš?

Tlustej pleška a ten s ním...

Ten tlustej je Thibault Mailloche, lupič a vrah.

A ten druhej je Roger André.

Gauthier ho podezírá, že zapomněl šroubovák v hlavě jednoho bachaře.

Nějakej problém?

Ještě nevím.

Ale už vím,

jak se odsud dostat.

Normálně skrz plot.

To by byla sebevražda.

Máš lepší nápad?

Tak jo.

Kdy to vidíš?

Do podzimu budeme venku, nebo mrtví.

Tak jo. Venku, nebo mrtví.

Takk věci.

Co po mně chceš, Francouzi?

Abys z dílny vynesl štípačky.

A co z toho budu mít?

Zatím nemám co nabídnout.

Leda kousek nenávisti, co cítím ke Gauthierovi.

Ale jestli to vyjde, vrátím se a pustím vás. Slovo na to.

Nejsi posera, Francouzi, to se mi líbí.

Jak to šlo?

- Co je dneska za den? - Budeš se mě ptát každý pondělí?

Pitomej Francouzi! Chceš chcípnout?

Ne tady, a ne v pondělí.

Neboj, jsou tam.

Jen mají po víkendu kocovinu.

Do toho!

Do toho!

Tak pěkně do toho!

- Jdem na to. - Dobře.

- Dobrý? - Jo.

Jdi na to.

Dobře.

Dobrý.

- Co máme dělat? - Nevím.

- Co se děje? - Dobrý. Pokračuj!

Přestaň blbnout!

Pojď!

Na zem!

Ruce za hlavu!

Dnes odpoledne došlo k útěku ze zvláštní věznice USC,

- Jeane-Paule! - Co je?

- Jsme v televizi! - Neruš!

Uprchlo šest vězňů. Útěk vedl známý gangster Jacgues Mesrine.

Strážím přímo před nosem překonali mříže i ostnatý drát.

Ředitel USC tvrdil, že udělá z kriminálníků hodné hochy.

Jacgues Mesrine zase říkal, že uteče z každého vězení.

Slovo dodržel jen gangster.

- Jeane-Paule! - Ještě moment!

Jsme slavný, Jeane-Paule!

Jsme slavný...

Kdyby dorazili poldové, nelez z banky s rukama nahoře.

Stejně by tě odpráskli.

Musíme to zvládnout rychle.

- Kolik na to máme? - 30 vteřin.

Stačí?

- Mám na vybranou? - Ne.

Všichni na zem! Na břicho!

Dělej!

Ke zdi!

Koukej do zdi!

Klid! A nic se nikomu nestane!

Koukej do zdi a nic víc!

Čelem ke zdi!

Nikdo ani hnout!

Klid!

10...

9...

8...

7...

6...

b...

4...

3...

2...

a 1!

Díky, panstvo. Nashle. A klid, nikdo ani hnout!

Ne!

- Ještě tu naproti. - Fakt?

- Jo. - Ty vole!

Všichni na zem!

Jacguesi!

Musíme jít!

Brzy se vrátíme.

Miluju tě.

- Tak jo. - Jedem!

To je Francouz!

Mesrine!

Dobrý?

Jo.

Dva, tři!

Do prdele.

Dostal jsem to.

Kurva.

Mám tam jít?

Jdi!

Maillochi!

Do prdele!

Jeane-Paule, musíme zmizet!

Padáme!

Granát!

- Dobrý? Tak co? - Nestarej se a šlápní na plyn!

Rychle!

Pomoz nám, posralo se to.

Dělej!

Dobrý?

Jeď!

Dělej!

VEŘEJNÝ NEPŘÍTEL Č. 1

Máš dvě minuty, víc to nejde. Stačí?

Advokátka Baronová, prosím.

Ano, Jeanne, je tady.

Haló, holčičko moje.

Ano...

Lásko moje.

Jak se máš?

Dobře, všechno je v pořádku.

Nic není v pořádku!

Co mi to vykládáš?

Jak se uzdravím, přijdu pro tebe!

To nedělej, prosím tě!

Udělám to, a nech těch řečí.

Jsme s Mercierem.

Na mě se můžeš spolehnout. To snad víš.

Nechci, abys to udělal. Trest mi už brzy vyprší.

Co to vykládáš?

Lásko, přijdu si pro tebe. Tentokrát to vyjde, musíš mi věřit.

Poslouchej mě. Nechci, abys to dělal.

- Nechci, abys sem chodil. - Přijdu si pro tebe, a dost!

Oni vědí, že přijdeš. Vědí to a zabijou tě, chápeš?

Nikdo mě nezabije, dokud se tak nerozhodnu. Přijdu.

Nechci, Jacguesi.

Když říkám, že přijdu, tak přijdu!

- Když to říkám, tak přijdu! - Nechoď.

Uklidni se a buď připravená.

Víc po tobě nechci.

Je konec.

Co to říkáš?

Je konec.

Mezi námi je konec.

Teď levou.

- Do prdele. - Není to stejný.

Ještě je dost tuhá.

Dávej bacha!

Sakra.

To bude dobrý.

Dobrý den.

Dobrý den.

„Ahoj. - Ahoj.

- To vy tu tak šíleně střílíte? - Jo, je čas lovu, ne?

Právě že není.

Já ti to říkal.

Stejně jsme jen trénovali.

Vážně?

Opravdu?

Vás dva já znám!

Uprchlí vězni!

Tak dost!

Jestli nás teď chytnou, je to jasnej provaz.

No jo.

Venku, nebo mrtví.

Venku, nebo mrtví.

Jean-Paul Mercier byl zabit kanadskou policií

Po útoku Mesrina a Merciera na věznici USC

Na základě tohoto šetření byla věznice USC uzavřena.

Jeanne Schneiderová si odseděla trest ve věznici Fleury-Mérogis

A Jacgues Mesrine...

Devatenáct set...

sedmdesát tři

Čtvrtek...

8. března

Předvedený...

Mesrine Jacgues.

Hele, písaři, co prdne dřív? Náramky, nebo radiátor?

A neříkej "Mesrine", ale "Merine"!

- Vyslovuje se to "Merin"! - Tak jo, Mesrine!

Co tví přátelé Grangier a Ardouin?

Ty neznám.

Neznám...

Mister Jack! Jsi jak letadlová loď!

- Ahoj. - Rád tě vidím.

- Že jsi zase přibral? - Nekecej! Držím dietu.

- Fakt? - Jen se podívej.

- Vždy připraven! - Letadlová loď!

Dobrý.

- Co blbneš? - Ještě tu naproti!

Všichni na zem!

Na zem, dělej, bábo!

Ty tam, nehejbat! Neslyšelas?

Ani hnout!

Nasyp mi prachy! Dělej!

Tak mrskni sebou!

Pospěš si! Prachy sem!

- Jdeme! - Máme obě!

Poznala mě pokladní? A co? Mám jí blahopřát?

- Poznala i Grangiera a Ardouina. - Co to na mě šijete?

Všichni kromě mě nosí kuklu. Ať ta pokladní žere víc mrkve.

Hele, sebrali jsme tě snadno jako hrušku...

Policie! Ani hnout!

Nech toho, Mesrine, policie!

- Loupeže a pokusy o vraždu přiznáváš. -Ano.

- Ale ukradenou šekovku zapíráš. - Přiznávám, co jsem udělal.

Ale nehodlám na sebe brát, co jsem neudělal.

Stejně půjdeš sedět, a na dlouho.

Do tří měsíců jsem venku, vsaď se.

- Co je zas? - Musím na záchod.

- Ne. - To se mám posrat před soudem?

- Tak ale dělej. - Jasně.

A utírat se mám nohama?

Počkej.

Je teplej, nebo rád čuchá hovna? Trochu soukromí, ne?

Jak se mám takhle vysrat? Leda na zem! Povolte to!

Ještě kousek!

Dobrý.

No teda, to bylo...

Už budeš?

Jo.

Už je mi líp.

- Pane Mesrine, jste zde... - Pane předsedo,

Vy se drze dovoláváte zákona?! K obhajobě ruce nepotřebujete.

- Pane předsedo... - Stačilo, Mesrine!

Všichni lehnout!

Rozepni mi to! Dělej!

Tlusťoch ke zdi! Rychle!

Rychle! A nikdo ani hnout!

Soudce ke mně!

Nikdo ani hnout! Ležet!

Ty vstaň! A ty ani hnout!

Odhoďte zbraně, poldové!

Všichni! A nikdo ani hnout!

Pohni!

Tohle vám nepomůže.

Odhoď bouchačku, nebo soudce oddělám!

Zbraně na zem! A dovnitř!

Zavolejte posily!

Dělej!

Jeď!

- Proč jsí toho soudce pustil? - Rychle!

Přidej!

Jacguesi!

- Do prdele. - Dej mi bouchačku! -Kurva!

Couvnií, nebo tě odprásknu!

Couvej!

Z cesty!

Roberte, koupil to. Uděláš s ním něco?

- Jasně. - Do prdele. Pojď.

- Máme zprávy od vašich. - Jaký? -Otec je v nemocnici.

- Pojď, ošetřím ti to. - Do prdele!

Mesrine včera nespáchal svůj nejhorší, ale nejtroufalejší čin.

Vybral si místo k útěku.

Po zadržení v březnu se odvolal proti předchozímu trestu.

Francouzští policisté ho opět podcenili.

Číslo jedna!

Jednička!

Dobrý den.

Tati.

Tati, to jsem já.

To jsem já.

Jacgues.

Jacgues...

- Jak je ti? - Proč jsi přišel?

Banky mají zavřeno, tak si říkám, co jít za tátou.

Blázínku.

Tak ty jsi přišel...

Viděl jsi svou dceru?

Ještě ne.

Jako syn jsem byl děsnej, ani jako otec nestojím za moc.

Jsem už takový, tati, promiň. Jsem takový.

- Je to asi moje vina. - Není.

Ať se stane cokoli, Jacky, zůstaneš jejím otcem.

Já vím.

A zůstaneš mým synem.

Promiň. Odpusť mi.

Už bys měl jít.

Já vím.

Je tu jeho matka, děti a pár zaměstnanců, jinak nikdo.

Byl by blbej, kdyby přišel.

PAŘÍŽ, ZÁŘÍ 1973

Co se ti stalo? Spadnul jsi na nos?

- To je z boxu. - Jsi boxer?

Jo.

Michel je taky boxer.

- Umíš řídit? - Jo.

Za pár dnů bude prácička. Jestli máš zájem...

BANKOVNÍ UNIE, PAŘÍŽ

Loupeže v 18. obvodu.

Hledaný vůz je šedý Renault, 7791 YL 75.

Vidíme hledaný vůz.

Lokalizovali jsme ho.

Ulice není popelnice, pane. A tady je zákaz stání.

Vystupte si! Doklady, prosím.

Čekám. Vystupte z vozu, prosím.

Ani hnout! Ruce za záda!

Z cesty!

Zmiz!

Stát!

Vypadni! Otevři dveře!

Vypadni!

Ven!

Ani hnout!

Rychle!

Jeď!

Tam!

K La Chapelle!

Příští doprava!

Jeď! Tamhle!

Pojď!

Dělej!

Uhni!

Poběž!

Sedět! Nikdo ani hnout!

- Koukat dolů a mlčet! - Moje ucho!

Říkal jsem ti, že to nezvládne. Div nás nedostali.

Já mám dát pokoj? Lízli ho policajti, bude mluvit.

- Jsme v prdeli! - Tak hele...

- Chlapi, který vyberu já, nemluví. - Polib si!

Nikdy!

Když jsi tak chytrej, tak si poraď sám.

- Poser se, Mesrine. - Tak padej.

Všichni vypadněte! Ven!

Komisaři Broussarde!

- Budeme čekat ještě dlouho? - Včas vám řeknu.

- Chlapi jsou tam 8 hodin. A prší. - Vidím. Řeknu vám včas.

Sráč...

Policie! Otevřete!

Policie! Vzdejte se! Dům je obklíčen.

Policie! Vzdejte se! Dům je obklíčen.

Co je? Co se děje?

Co si přejete?

Vyjděte, nebo vyrazíme dveře!

Jdi do prdele! Jsem z Baaderovy skupiny.

Vyhodím dům do vzduchu.

Ať žije revoluce!

- Oblíkej se! - Výborně.

Děkuju.

Stačí, Jacguesi, už to přeháníš.

- Kdo jsi, že mi tykáš? - Robert Broussard.

- Komisař BRI. - Do prdele!

Broussard? Námořnické vousy?

Ten, co je pořád v novinách?

Jo.

- Už to skonči a vzdej se. - Hovno!

A jak mám věřit, že jsi to ty? Podstrč průkaz pode dveřmi.

- Chceš mě při tom odbouchnout? - A ty mě, až ho budu sbírat?

To je fakt.

Máš moje slovo. A víš, že nelžu.

Nebudu střílet.

No tak, Broussarde!

Seber odvahu!

- Dobře. - Cekám.

Tady je.

Tak co?

- Hele, Broussarde... - Co je?

- Chci tě požádat o dvě věci. - V rozumných mezích...

Za prvé, pusť tu holku, co je tady se mnou, stejně nic neví.

A za druhé, dej mi 20 minut.

- A auto se šoférem bys nechtěl? - To stejně dostanu.

Nemáš na vybranou. Buď tohle, nebo boj.

Tak co?

Co?

Máš dvacet minut, Jacguesi.

Co budeme dělat? Co mám dělat?

Co mám dělat? Rekni mi, co mám dělat.

- Co se mnou udělají? - Podej mi sirky!

Myslíš, že mě seberou? Ze půjdu do vězení?

- Jacguesi, nechci do vězení! - Klid!

- Co se mnou udělají? - Sklapni už!

Jo?

Budeš držet hubu?

Co se mnou udělají?

Uklidni se, to bude dobrý.

Klid...

Co tam děláš, Mesrine?

Nechystáš nějakou boudu?

Dal jsem ti 20 minut, ne 45!

Broussarde, troufneš si pro mě přijít bez bouchačky a bez vesty?

Proč bych to dělal?

Abys dokázal, že máš kuráž. Já bych to teda udělal.

Broussarde?

Víš jistě, že boxujem ve stejný kategorii?

Tak co?

Tak co, Broussarde?

Dobře. Půjdu.

Tak, Jacguesi... Odložil jsem zbraň i neprůstřelnou vestu.

Ty si troufneš vylézt neozbrojenej?

A co je tohle?

Umělče, pěkně nás zvěčni. Slavný komisař Broussard!

Když myslíš...

Ani se nezeptáš, proč jsem vás neoddělal?

- Policajt nepřemýšlí, ale jedná. - Protože tu byla dáma.

Proto. Kvůli dámě.

Příště už u toho dáma nebude, Broussarde, ani šampus.

Jen ty a já.

Tak...

Tak na to příští shledání!

VĚZNICE SANTÉ, PAŘÍŽ, 1973

"Generál Pinochet rozpustil parlament"

Dozorce!

Dozorce!

Co chceš, Jacguesi?

Kdo je to ten Pinochet?

Chilský generál.

Chilský generál...

Chilana dají na první stránku, a o mně nikde ani řádek!

- To víš, státní převrat... - Jakej převrat?

Sežeň mi psací stroj! Začnu totiž psát.

- Pokusím se. - Jo!

Pinochet...

Pinochet...

- INSTINKT SMRTI - Můžete mi to vysvětlit?

- BŘEZEN 1977 - No, to je moje knížka.

To není kniha, ale sebevražda!

Za dva měsíce máte soud, a přiznáváte tu 40 vražd.

Teď tu knihu studují všichni policajti.

Začnou vyhrabávat odložené případy i mrtvoly.

To by museli hrabat tady.

Proč? Není to snad pravda?

Publikum miluje akci...

A...?

A žádná porota neuvěří, že jsem tak pitomej,

Pro ulici...

jsem totiž hvězda!

Bavíte lidi, ale taky jim naháníte strach.

Když vás zbaví svobody, zbaví se strachu.

Vy jste tak usedlá, paní doktorko!

Soudce vám povolil návštěvu.

Vyrostla jsem.

To je vidět.

Nejsem už malá.

Jsi moc hezká.

Děkuju.

Jak se mají bratři?

Boris i Bruno jsou v pořádku.

Dost blbnou, ale jde to.

Je to zvláštní.

Jo.

Nechodíš už s klukama?

Vracíš se do otcovské role?

Stejně na mě nemůžeš dohlížet.

Dávej si pozor.

Kdy se vrátíš?

Hned tak to nebude.

Mrzí mě to, holčičko.

- Takhle jsme se vidět neměli. - Je to tak lepší.

Aspoň vím, kde tě najdu.

Chybíš mi.

Jacguesi Mesrine,

stále popíráte své styky s Michelem Ardouinem?

Vůbec toho chlapa neznám!

Tu tvář vidím poprvé. Takovej frňák bych si pamatoval!

Popíráte i to, že jste na útěku od soudu vzal soudce jako rukojmí?

Jako řádný občan hledám oporu u justice, co je na tom špatného?

Máte v úmyslu znovu uprchnout?

Pane předsedo, se šálou ze 101 dalmatinů,

když je člověk v pekle,

útěk není právem, ale povinností.

A taky je to obchod.

Nemluvím nikdy do větru.

Víte, co je to za klíček?

Víte, od čeho je?

Je to klíč od mých pout.

Koukněte, jak se tvářej!

A víte, odkud ho mám?

Koupil jsem ho od bachaře.

Páni novináři, páni porotci...

To je systém, který hájíte, pane prokurátore!

A protože je tu komisař Broussard, jako vždy vedle novinářů...

Komisaři, ověřte to!

Proč jste měl tolik zbraní, pane Mesrine?

Jak bych vám to řekl... Od dětství se cítím jaksi ohrožen.

Ale nelitujte mě, zvládám to.

Nasadil si sympatickou masku.

Lupiče, který by neublížil.

I s oběťmi jedná laskavě.

To je ale špatný vtip!

Má to být alibi nebezpečného násilníka.

Žádní hodní gangsteři nejsou. Jsou jenom gangsteři.

A vy jste gangster, Mesrine!

Střílíte bez váhání, a když je třeba, jdete až do konce.

Vážení porotci, máte zde hájit zákon a vyřknout trest.

Bez trestů se neobejde žádná společnost.

Já že jsem "Veřejný nepřítel č. 1"?

Nesmysl!

Jsem nepřítel, to ano, ale jenom bank.

Když vyberu banku,

nemám pocit, že překračuju zákon,

ale že okrádám většího zloděje.

Chcete mě strčit do díry?

Zahodit klíč a zapomenout?

Tak mě vražte do díry, klidně.

Stejně uteču.

Uteču.

To mi věřte!

Soud a porota většinou 8 hlasů odsuzují

Pierra Vandhorena na pět let vězení s podmínkou,

Michela Grangiera na sedm let vězení,

Michela Ardouina na deset let vězení

a Jacguese Mesrina

na dvacet let vězení.

BŘEZEN 1978

- Pane Bernarde, nemáte oheň? - Jistě, pane Jacguesi.

Díky.

- Dobrý den, Lucu. - Ahoj, Jacguesi.

Ahoj.

Co tak cvičíš? Něco chystáš?

Mohl bys mi odpovědět.

Já jsem Jacgues Mesrine.

No a? Co děláš na mým dvoře?

Tady mi...

rádi vyhoví.

Jo, to vidím.

A víš,

že jsem už třikrát utekl?

Já taky.

No, ale...

Docela bych do toho šel znova.

Já jsem Francois Besse.

Slyšel jsem.

Dosud žádné zprávy o "popravě" předsedy Křesťanských demokratů...

- Prohlídka! „..kterou včera oznámily Rudé brigády.

Uplynulo 52 dnů a římská policie stále neví nic

Prohlídka! Prohlídka!

Při únosu Alda Mora, 16. března,

byla Itálie zděšena vraždou jeho pětí osobních strážců.

A nyní se už 52 dnů spekuluje o osudu Alda Mora.

Osud Alda Mora je nyní v rukách a režii Rudých brigád

- Nic! To je ten staniol. - Dobře.

Máte tu advokátku.

Veliteli!

- Chci už do cely, je mi zima. - Za dvě minuty, až se vrátí Jacgues.

Dvě minuty.

Dobrý den.

- Copak se děje? - Mám něco k té Kanadě.

Nemám tady ten spis.

Nevadí.

Veliteli!

- Co je? - Potřebuju jeden spis.

Ale má ho soused. Chtěl jsem znát jeho názor.

- Besse? - Ano.

Neslyšel jste? Přineste ten spis, prosím!

- Dobře. - Díky, veliteli.

Může mě to stát kariéru.

A to je můj život.

Nebojte. Zachraňujete mi život,

tak přece nezničím ten váš!

Vyjde to?

Už to jde.

Mesrine říká, že máš jeho spis.

Takhle to nepůjde.

Ustup!

Bessi, co tam děláš?

Moment, copak to tu je?

Tak šup! Ke zdi!

- Bouchačku! -Na! - Neblázni, Jacguesi!

- Svlíknout! Donaha! - Nekoukej tak na mě.

Kalhoty! A dělej!

Koukej do zdi! Ruce vzhůru!

Drž hubu!

Jdu s váma, kluci. Mám doživotí.

Tak pohyb! Do cely!

Fofrem!

Jsi vězeň, jasný?

Vem si tohle!

Ani hnout! Drž hubu!

Mlč a pochoduj! Jasný?

Klid!

Slez! Hni zadkem!

- Slez a vem žebřík! - Chce jít ještě někdo?

Nikdo? Vaše chyba!

Dělej!

Ani hnout! Skloň zbraň!

Skloň zbraň!

Odhoď zbraň!

Ke zdi!

- Vezmi to! - Žebřík ke zdi! A dělej!

- Sundej sako! Sundej to! - Honem, dělejte!

Dobrý.

Dej mi to.

Pojď sem!

Dovnitř!

Francoisi, rukavice!

- Kryj nás! - Jo.

Kdo se hne, toho oddělám!

Zaháknií to!

Zabavujeme váš vůz pro potřeby policie.

Dělej! Polez!

- Vystupte si, pane. - Rychle!

- Vystupte si, prosím. - Vystupte! -Ven!

Vypadnií už!

Pojď, ty vole!

Rychle!

Honem!

Pohni!

Jedem!

Italské Rudé brigády svou pohrůžku splnily.

Předsedu Křesťanských demokratů zabili teroristé.

Anonym ohlásil vůz s bombou u sídla Komunistické strany.

Do prdele, kde jsi byl? Máš něco říct!

Jeane-Lucu,

mám tu čest představit ti...

princezny Annie a Christiane.

Bratranec Jean-Luc je zbrojař. Buďte na něj hodně hodné.

Moc to potřebuje.

- To jsou pravé? - Nesahat!

- Bruno... - Jeane-Lucu?

Pojď sem!

Nalejte si. Na nic nesahejte.

Hlavně nesahat na zbraně. Hned se vrátím.

- Co je? - Co je to za kurvy?

- Žádný kurvy! - Tak co jsou zač?

Jacgues Mesrine uprchl.

"Veřejný nepřítel č. 1" je od rána na svobodě.

Už pět let jen onanuju!

Útěku se účastnili i dva další vězní, jeden byl zastřelen...

Tobě stačí salát, já mám jiný choutky!

Francoisi, nekaz mi to.

Radši půjdeme. Tvůj přítel nemá zájem...

No tak, pusť zas televizi. Novináři toho nakecají.

Musíme se stěhovat.

Zase? Francoisi!

- Neviděli jsme vás v televizi? - Můžeš mi tykat.

- Jacgues Mesrine? - Čte se to "Merin".

Jacgues Mesrine. Těší mě.

Vrchní komisař Vaugier, inspektor Herriot. Dobrý den.

- Šéfa tu nemáte? - Ne. Momentálně velím já.

Kolik vás tady je?

Jedete z Paříže, abyste si nás přepočítali?

Nechte si ty komentáře.

- Kolik mužů máte dnes ve službě? - Deset.

Já to říkal! To je slušné.

Proč?

Nedoneslo se vám něco o těch dvou na útěku?

Besse a Mesrine...

Myslíte, že tu něco chystají?

U těch dvou se nikdy neví.

Tak pozor! Ten menší je nebezpečnější.

Henri, musíme jít, práce volá.

- Děkujeme vám. - Tak na shledanou.

I když doufám, že ne moc brzy.

Tak zatím.

Mělo jich tu být pár, a je tu regiment.

- Říkáte falešné žetony? - Ano.

A chcete prověřit i ty v sejfu?

Bylo by to žádoucí.

Máte povolení?

- Policejní průkaz. - Ne, povolení k prohlídce.

Povolení!

Chcete povolení? Tak prosím. Tady je.

"Povolení zabíjet" jako Bond. Tak, tatíku, naplň mi to!

A hoď sebou! K sejfu!

Tak pohyb!

A rychle!

Dělej a nečum na mě!

- Připravenej? - Jo.

Pojď!

Pojď, kurva!

Dobrý, jeď!

Drž se!

Do řady!

Do řad nastoupit!

- Co zastavuješ? - Posralo se. -Do prdele!

Do řad nastoupit!

Pozor!

Oddíl připraven!

Dostal jsem to do nohy...

Rozkaz velitelům jednotek!

Postupovat v rojnici!

Půjč mi kravatu.

Vpravo v bok! Odchod!

- Dobrý? - Jo.

Jacgues Mesrine s komplicem...

Vůz opustíli u Bernay. Policie zahájila rozsáhlé pátrání...

To stačí!

Tohle je lepší, ne? Vidíš ty hadry?

Díky za hadry.

Co kdyby dnes šli za školu

a vyrazili si na výlet se strýčky?

Může jet i tatínek s maminkou.

Budeme hlasovat? Já jsem pro.

Co Francois?

Tak už jsme dva.

Tatínek?

Prima!

A maminka?

A děti?

Celá rodinka je pro.

Tak to se hodí.

Vyrazíme.

Bacha, za tebou!

Pojď sem!

- Jak se jmenuješ? - Daniel.

Znáš postranní cesty do Chauffour?

Po nich nás tam dovezeš. Jasný?

Jinak...

Nemusím snad říkat víc?

Dobře.

Tak šup!

Jeďte, prosím!

Dobrý den, četnictvo.

300 četníků pročesávalo lesy jižně od Bernay.

Zásahu se navíc účastnili psí, dvě helikoptéry a komando...

Co je to tam?

Zátaras!

Otevřete kufr, prosím!

Zvední opěrku a vypnií rádio!

Děti, zvedněte opěrku.

Pane Bože...

Jeďte, prosím.

Stát!

Dobrý den, neviděla jste něco?

Můžete otevřít kufr?

- V pořádku, děkuji. - Hlavně klid, děti.

Na shledanou.

- Četnictvo, dobrý den. - Dobrý den.

- Nevšiml jste si cestou něčeho? - Ne.

Dobrý den, četnictvo. Vypněte motor.

- Všechno v pořádku, děti? - Ano.

- Vstával jsem ve čtyři! - Běžná kontrola.

- Kdybyste radši honili Mesrina! - Nechte si ty řeči.

- A zmírněte tón. - Nic tam nemám!

Bez řečí, pane!

Nastupte si a jeďte!

Můžete jet, pane.

Nikdo tu není.

Danieli, pojď sem!

Pojď sem!

Tak pojď!

No tak!

Vem si to.

- Za šaty, ale hlavně za mlčení. - Jasně.

- Kolik mu dáváš? - Sto litrů.

Za ty hnusný hadry? Ty jsi teda obchodník!

Byl jsi dobrej.

Jeďte!

- Tamhle! -Co? - Tamhle se to dá přejít.

Koukej. Dej mi to.

Koukej, ty pochybovači.

Je to vidět.

Koukej, když pořád pochybuješ.

Jde to?

Jdi dál!

Dobrý. Vidíš?

Nevěříš?

Tady je to trochu hlubší.

Tady to jde.

Pozor, tudy ne.

Počkej, podrž mi to.

Proč?

- Hodím to na břeh. - Je to moc daleko.

- Neboj. -Neházej! - Snad mi věříš. -Nedělej to!

Je to moc daleko!

Do prdele!

Pozor!

Pojď sem, Francoisi!

- Francoisi! - Jde ke dnu. -Už je tam.

- To byl tvůj podíl! - No tak jo.

Hele, co je to tamhle? Koukej! Co je to?

Do prdele...

Loďka.

Pátrání pokračovalo celou noc a bylo rozšířeno i na další lesy.

Četníci nabývají přesvědčení,

Proto pátrají v širším okruhu.

- Dobrý den. - Dobrý den. -Dobrý den.

- Na co mě pozvete? - Co třeba...

Šampaňské, to nejlepší.

Láhev.

Jak se jmenujete?

Sylvia.

A vy? Jak se jmenujete?

Jacgues!

- Jak se jmenuju? - Jacgues!

Jacgues!

Ráno jsem četla svůj horoskop.

A co v něm bylo?

Že se zamiluju...

PAŘÍŽ, ČERVENEC 1978

Díky.

- Můžeme začít, pane Mesrine? - Prosím, zahajte palbu.

Proč to všechno děláte?

Nemám rád zákony.

A nehodlám se stát otrokem budíku.

Nechci o životě jen snít. Nechci si u výloh říkat,

A co vás těší na tomhle životě? Sláva? Peníze?

To je otázka! Peníze... pořád jen peníze.

Tohle je svět vykořisťovatelů. Ale já nikoho nevykořisťuju.

Já si jen beru peníze tam, kde jsou, tedy v bankách.

Politicky jste nalevo nebo napravo?

Nikde. Politika je svinstvo a švindl.

Řekl byste o sobě, že jste nebezpečný?

Nebezpečný? A co byste řekla vy?

Možná jsem nebezpečný. Nevím...

Co byste řekla vy?

Nebezpečný, přijde na to...

Když vidím ozbrojené poldy, tak to se fakt neznám.

A hned pálím.

To si schovej.

Nebezpečný...

To možná jsem.

Možná jsem nebezpečný.

Jaké čekáte stáří a smrt?

Moc let se nedožiju.

Nakonec mě dostanou. Umřu. To je normální a logické.

Ale člověk, co byl zavřený ve věznici GHS, má všechna práva.

- Takže já mám všechna práva. - Není to trochu zoufalé?

- Máte vůbec nějaké plány? - Plány? Těch mám plno.

Hlavní plán je zrušit věznice AHS. Tam jsem strávil pět let.

Víte, co je pět let v OHS? Chci dostat ven všechny, co tam jsou.

Viděl jsem, jak tam lidi dovedou ničit, zlomit.

A když to pan ministr Peyrefitte pořád nechápe...

Jsem odborník na nitroglycerin. Nebo můžeme zabít pár soudců.

Chcete mít ve Francii bandu Baadera a Meinhofové?

Nebo Rudý brigády?

Protože když to bude třeba, zajedu na výcvik k Palestincům.

A všecko vyhodíme do vzduchu.

- Co si dáte? Kávu? - Ráda. -Sladíte?

- Dobrý den. - Prosím?

- Dvakrát Paris Match, prosím. - Jistě.

- A jednu Marie-France. - Prosím, madam. Dvě libry.

- Jack Mesrine? - Ano.

- Píše o tobě Paris-Match. - No, konečně!

Podívej.

Dnešní menu: jehněčí pečeně.

Anglický jídlo už zvládám.

"Když to bude třeba, zajedu na výcvik k Palestincům."

"Když to ministr odmítne, Francii čeká vlna násilí."

- "Jsem odborník na nitroglycerin." - Pokračuj!

"Nebo můžeme zabít pár soudců..." Co je to za kraviny?

- Houby, to je revoluce. - Co? -Revoluce!

Jsme lupiči, ne revolucionáři! Nechceme zničit systém.

Malý vidí všechno malé.

Já se jen nepřeceňuju!

- Do vendety proti státu nejdu. - Fakt ne? -Ne.

Pak nečekej, že ti ten výtisk podepíšu.

- Utři si s ním zadek. - No tak...

- Francoisi, pojď ke stolu! - Takhle já nepracuju.

Člověk potřebuje reklamu. To je všechno.

- Musíme si promluvit. - Kdy budeš chtít, hochu.

Ke stolu!

Předveďte obžalované!

Vymyslel jsem bezva akci.

Uneseme miliardáře.

A proč?

Co je to za otázku? Aby nám dal prachy.

A tenhle miliardář není jen tak někdo.

Nikdo ho nebude litovat. Nutí lidi žít v klecích jako králíky.

Je to dobrej plán.

A počkej ještě! Víš, co pak uděláme?

Koupíme si bazuky, Francoisi,

a přepadneme věznici AHS.

Tak hele, přepadnout věznici bych šel,

- ale do čeho mě povlečeš pak? - No, pak...

Mně vyhovuje, když ho můžu ždímat.

Lítáš jako křeček. A vůbec si to neuvědomuješ.

- Jako křeček? - Křeček v kolečku.

Co tím myslíš? Zádný křečky neznám.

SARTHE, ČERVEN 1979

- Dobrý den. Je doma pan Lefevre? - Jsem jeho syn. Kdo jste?

Komisař Vaugier, policie. Dovolíte?

O co jde?

- Zavolám ho. - Děkujeme.

Oč jde, pánové?

Nájemníci vašich bytů si stěžují na hygienu.

- Ne. Jak by to vypadalo? - Dobře, tak půjdeme.

Jistě to nepotrvá dlouho.

- Ať mi Charles vyveze vůz. - Není třeba, pojedeme naším.

- A pak vás zase přivezeme. - Výborně, tak můžeme jet.

Díky za spolupráci.

Od této chvíle jsi rukojmím Fronty pro osvobození Palestiny.

Palestiny?

A co s tím mám společného?

Pronajímám byty v Paříži.

- Ani nejsem Žid! - To nevadí.

Zaplatíš mně. Jsem Jacgues Mesrine.

- Mesrine? - Jo.

Budete mě tu držet dlouho?

Dokud nezaplatíš, tak domů nepůjdeš.

- Kolik chcete? - 10 milionů. V hotovosti.

- Deset milionů? - Jo.

To ne, 10 milionů je moc.

Je mi 82 let, to už se nevyplatí. To mě radši rovnou zabijte.

- Tak nám dáš osm. - Ne.

Jaký "ne"?

- Ne. - Ty tady nerozhoduješ, dědku!

- Dáš mi sedm a už ani muk! - Ne.

A kolik bys nám chtěl dát?

Šest. Ve čtyřech splátkách.

Ve splátkách? Ve čtyřech splátkách?

Ve třech. Ale jestli to posereš, tak tě oddělám, a najednou.

- Je to jasný? - Ano.

- Jasný? - Ano.

Dědek je dobrej.

Skvělé jídlo a výborný koňak.

Moc se nelišíme, pane Mesrine. Máme rádi dobré věci.

A když na ně potřebujeme peníze, vydřeme je z pracujících.

Proč by ne? Co to kecáš? My dva nemáme nic společného.

Ty jsi vykořisťovatel, a já revolucionář. To není totéž.

Víte, jaký je rozdíl mezi revolucionářem a gangsterem?

To má být hádanka?

Revolucionář by mi prohnal hlavu kulí,

ukryl by mou mrtvolu do kufru auta a nechtěl by peníze.

Gangster však chce výkupné. A po zaplacení mě pustí.

- Přesně tak to uděláte. - Jo, to je dobrý.

Zapomněl jsi na třetí možnost.

Vezmu prachy, proženu ti hlavu kulí a zavřu tě do kufru auta.

- To tě nenapadlo? - V tom případě noviny lžou,

Jacguesi, koukej!

Belgická policie mu s pomocí francouzské nastražila léčku...

Ten tam dlouho nepobude.

A teď králíček mistra kuchaře! Ke stolu!

Nic se neděje.

Ukaž.

Čumíme tu už hodinu. Kdy půjdem pro prachy?

Jen ať se ještě potí. Ať si počká, jeden nikdy neví.

Hele, auto! A zastavuje u Lefevra.

Ten hajzl! Já to tušil.

Jsou to poldové. Zasraný policajti!

Teď něco uvidíš. Otestujem jim skla.

Děláš pro poldy? Tak tumáš!

Chtěl jsi mě podrazit? Tak abys tu nebyl nadarmo!

Teď se poser!

Tohle je dobrý.

Mizíme!

Tvůj mizernej syn nás podrazil. Byli tam poldové.

Už se to nestane, přísahám.

Je to v tvým zájmu.

Tomu věř.

Konečně!

Dvě dobrý zprávy.

Za prvé, děda se vrátí domů,

protože synáček zaplatil první část výkupného.

A tohle je druhá. Koukni!

Neškleb se, úsměv, budu fotit! Podrž to!

Drž to! Bude to hned.

Úsměv! Sýr!

- BESSE: ÚTĚK A LA MESRINE - Raz, dva, tři!

Sýr! A je to!

Hele!

Šest melounů. Není život krásnej?

Dobrý den. Vítejte u firmy BMW, smím vám představit poslední...

Ne, nelituj, jako já ničeho nelituj...

- Dní plných radosti... - Proč taky?

- Ani muk, vždyť je to všechno fuk. - Mně je taky všechno fuk!

- Ne, nelituj, ničeho nelituj... - Koukej, zlato!

Zase nějakej buran!

Kde je policie?

Zkus si tenhle.

To je krása!

Kolik stojí?

Jsi zatčen!

Líbí se ti policajtka?

Od května 1977, kdy byl Mesrine odsouzen na 20 let do vězení,

myslel celý rok jen na útěk.

PAŘÍŽ, SRPEN 1979

Charlie!

Charlie Bauer, neviditelný muž.

- Není snadné se s tebou setkat. - Nejsem volný jako ty, Jacguesi.

Mám organizaci, soudruhy, musím skládat účty.

Jasně, zapomněl jsem. Soudruzi z extrémní levice.

Říkají ti co pít, jíst, a s kým se stýkat?

Myslíš, že se systémem můžeš bojovat sám?

Nemyslím, já to dělám.

Nečteš noviny? A četl jsi mou knihu?

Kousek. Ale nemůžu jen chválit.

Nemá to nic společného se mnou, ani s tím, co hájím.

Kdybychom se potkali za alžírské války,

stáli bychom proti sobě!

To je jasný.

- A já bych tě zabil. - Jinak bys nepřežil.

Musím za rodinou. Ale zůstaneme v kontaktu, příteli.

- Kdybys něco potřeboval, neváhej. - Bude to dřív, než bys čekal...

- Příteli. - Cau.

Co je to za chování?

- Jak se to chováš? - Jak?

Kroutíš se tu po domě.

Ale proč o tom mluvím, prostě jsi rajda.

- Zapomnělas, kde jsem tě sebral? - Sebral? Mě nikdo sbírat nemusí!

- Ale může, když má prachy... - Cože? Mě si nikdo nekoupí!

A kdyby sis mě trochu vážil, tak bys takhle nemluvil!

- Vrtíš se tu, když tu mám přítele. - Jakého přítele?

Taky seděl ve věznici GOHS.

A když tam seděl, vím, co je zač.

Francois byl tvůj přítel.

Jenže ty musíš mít poslední slovo, a proto zůstaneš sám.

Tak skončíš, Mesrine. Uplně sám.

Ale proč?

Chceš mě opustit?

Proč to říkáš?

Co je?

Ty už mě nemiluješ?

Chci odsud. Chci odjet.

Odjedeme.

- Mami... - To není maminka. Zabav je.

Tahle země hlásá lidská práva, a člověk tu žije na kolenou.

Jo. A když tě zavřou, tak vyjdeš jako divé zvíře nebo mrtvola.

Musíme svrhnout tenhle represivní systém, ničí i nad rámec trestu.

Když místo basy OHS dostaneš gilotinu, je to vlastně výhoda.

Za prvé, prorazit zdi věznic. Za druhé, dostat ven kamarády.

Za třetí, založit s nimi armádu.

Chceš dát systému mat? Tak jim útoč na peněženky.

Vybíráním bank. Jako já.

Banky přepadal už Cartouche, a pořád stojí. A víš proč?

Co děláš s uloupenými penězi?

Nakoupíš šperky pro Sylvii a německý bouráky pro sebe.

Ty kapitál neničíš, ty mu lichotíš.

- Čtyřikrát jsem utekl, to snad jde! - A kolikrát tě zas chytli?

- Zamyslel ses nad tím? - Už se to nestane.

Teď už nemají na vybranou, budou mě muset oddělat.

Aspoň umřu na správný straně zdi.

Ale koťátko...

Tady se nedá o ničem mluvit. Už mě fakt štve.

Ale jinak...

- Co blbneš? - S tím jsem přestal.

Škodí to zdraví.

Myslíš, že tě zabije tohle?

Jeden nikdy neví.

Řekni, že jsi šťastná.

Chtěla bych odjet. Dokud ještě máme peníze.

Ne. Ještě tu chvíli pobudeme. A pak odjedeme ze země.

Ale nesmíš se trápit.

Dokud jsme spolu, malá, nemůže se nám nic stát.

Ty a já navždy spolu!

Jsi krásná.

- Miluju tě. - Já tebe taky.

To bude Charlie.

Znáš Dalliera? Víš, kdo je Jacgues Dallier?

Zasranej fašista.

Píše do blbejch plátků a práská policii. Sviňák!

Přečti si to.

Čti nahlas!

"Mesrine.

Darebák, co nezná čest."

Já!

"Chlap, co zrazuje přátele a nedrží slovo." To je sráč!

Co hodláš dělat?

Jdeme!

Nastup!

Charlie!

Hele, Dalliere,

ten tvůj plátek "Minute" je pořád pro věznice OHS?

"Minute" klouže k extremismu.

Až za tohle interview dostanu prachy, odjedu na ostrov.

Na ostrov? A proč ne na francouzský venkov?

Francie, fuj!

Francie bývala dáma.

Ale co udělala v roce 40? Lehla si před Hitlerem.

A v roce 60 před arabákama. Alžírsko Arabům, to byla kravina!

- Alžírsko nepatří Alžířanům? - A co Amerika indiánům?

Kdo z ní udělal velmoc? Běloši nebo divoši?

Býval jsi polda, Dalliere, co si o nich myslíš?

Jsou to jen neschopný pitomci.

A z tebe se div neposerou. "Velký Jacgues" nebo "pan Mesrine".

Policie v roce 1961, to bylo jiný kafe!

Nebáli se s arabákama zatočit.

Jenže tehdy jim šéfoval Papon.

Papon, to byl šéf!

Mesrine, bacha na Broussarda.

Chystá něco na tvou dceru.

Zašel by tak daleko?

Já vím, čeho jsou schopní.

A co chystají na mě?

Chtějí tě zabít.

To vím jistě.

Počkej tu!

Chceš žvejku?

Ne.

Kalašnikov je pěkná zbraň.

Jdeme.

Vem to.

A běž.

Tam.

Hni sebou.

No tak, pohni.

Můžeme začít interview?

Jacgues Mesrine byl ochoten se sejít a zodpovědět pár otázek.

- Jste Jacgues Mesrine? - Nejspíš jo.

Takže jste Jacgues Mesrine.

Nevím, co vám kdo navykládal, ale koukáte ustrašeně.

- Bojíte se, nebo co? - Nebojím.

Jste nějak nesvůj.

- Jen jsem překvapený. - A proč?

Vaše noviny o rozhovor se mnou stály, ne?

Unesl jste Lefevra?

- Polož ten mikrofon. - Cože?

Polož to a svlíkni se! Donaha! Hadry dolů!

Chceš trhák? Máš ho mít!

Ale trhák musí působit věrohodně. Svlíknout, kalhoty dolů!

Musí být cítit, jak ses při práci zapotil.

Aby tě nepodezírali, že jsi s námi, když fakt nejsi.

- Ale říkal jsi... - Co? Dělej!

- Chceš ten trhák, ne? - Co chceš dělat?

Nasadíme ti náramky.

Abys působil věrohodně.

- A bude ti to slušet. - Ruce!

- Režie... - Ale... -Drž hubu!

Drž hubu!

Teďti povím, jak to bude. Dallier nebude zpovídat Mesrina,

ale Mesrine Dalliera.

Ne, počkej...

- Jak se jmenuješ? - Počkej!

- No tak! Jak se jmenuješ? - Jacgues Dallier. -Jasně!

Ale to je pěknej sviňák. A hajzl.

- Pro jakej hnusnej plátek děláš? - Pro "Minute".

- Jak? -"Minute". - Jasně, "Minute".

A není kapku fašounskej?

A nenapsal jsí o mně článek? Ze jsi ho napsal ty?

- Ne, já ne. - Buď aspoň upřímnej.

Tys to byl!

Napsal jsi o mně článek. O mně!

A napsal jsi, ty hajzle, že jsem podtrhnul kamarády.

Že jsem křivák. Pošpinil jsi mě!

Jenže mí kamarádi jsou tady! Zeptej se, jestli jsem křivej!

Novinářům, co mě špiněj, oplácím olovem. Olovem!

Já ti ukážu, jak jsme to dělali v Alžírsku.

- Chcípneš, svině! - Dost!

To ne. My nejsme fašouni, fašoun je on. Přestaň!

- Oddělej ho, a hotovo. - Máš pravdu.

Randálu už bylo moc.

Má dost.

- Četl jsi noviny? - O co jde?

- Ten sráč Dallier to přežil. - To se teda povedlo!

Šokovalo to i noviny, které ti fandily.

No a co? Je to sráč z extrémní pravice.

A spíš práskač než novinář.

Novináři to viděj jinak.

Dallier má průkaz "TISK", a tys napadl jednoho z nich.

Přečti si, co píšou.

Od téhle chvíle jsou naše dny sečteny.

Tak zatím.

Zdravím tě, lásko.

Pokud posloucháš tuhle kazetu, má drahá Sylvie,

lak už nejsem naživu.

Má tí připomenout můj hlas, nás dva.

Zlato moje, tvúj manžel zemřel, zabily ho kulky policistů.

Víš, kotě,

muž, který žije pro zbraně, krádeže a násilí,

málokdy umírá v posteli.

A koneckonců,

není podstatné vědět, čí kulka mě dostala.

Má smrt není o nic hloupější,

než kdybych se zabil v autě, nebo při práci v továrně, takže...

Po pravdě řečeno, smrť neexistuje.

Smrť není nic pro toho, kdo uměl žít.

Budu si moct říct, že jsem život nepromarnil.

Z hlediska zločinu se nedá říct, že se mi vše dařilo,

ale po citové stránce ano, měl jsem tebe, lásko má.

Pokud jde o zločin...

Tu cestu jsem si vybral.

Chtěl jsem si dobře žiít, a to mí zločin umožnil.

Obíral jsem vždycky, tedy skoro, aspoň myslím,

jen zazobance, jen boháče.

A teď, když už nežiju, jsem za to zaplatil.

Připadá mi zvláštní, že ve mně někdo může vidět hrdinu.

A přitom svět zločinu žádné hrdiny nemá.

Jsou to jen lidé, kteří se rozhodli neuznávat zákony.

Zemřel jsem se zbraní v ruce. I když je možné,

Jediné, co vím, je, že pokud tuhle kazetu posloucháš,

lak jsem v díře, z níž už není úniku.

2. LISTOPADU 1979

Píšou o Boulinovi.

ZÁHADNÁ SMRT ROBERTA BOULINA PŘED SOUDEM

Zítra už o Boulinovi nepadne ani slovo, co, Luciene?

A co je mi po tom?

Někdo vychází.

Z domu vyšla zrzka. Má na vodítku pudlíka.

Jde dál.

Po ulicí Belliard k Mont-Cenis.

Bude tam za tři vteřiny.

Tady Dom. Zastavila se.

Co to dělá?

Rozhlíží se na všechny strany.

Vychází muž.

Rozhílíží se. Je to velkej chlap.

Jde sem. Ne, jde ulicí Belliard.

Přechází Mont-Cenis.

Je to chlapák.

Jde dál, Gégé, přímo k tobě!

Už ho vidím. Jde po ulici Belliard.

Už ho nevidím. Kam zmizel?

Do prdele...

Už ho vidím! Jde hrozně pomalu, 100 metrů za zrzkou.

Pořád se rozhlíží. Do hajzlu...

Co mám dělat, jestli tu boudu prokoukne? Co mám dělat?

- Klid Gégé, nevšimne sí toho. - MIč!

Kouká k dodávce. Jde sem! Vypínám vysílačku!

Gégé?

Gégé...

Gégé!

- Už je nevidím. - Jak to, že je už nevidíš, Gégé?

Byli tu, a už je nevidím. Ty něco vidíš?

- Já nevídím vůbec nic! - Uklidni se.

Nic nevidím. Je tady!

Bravo!

Je tu Mesrine a ta holka. V BMW, hnědá metalíza.

SPZ 83 CSG 75. Opakuju...

Couvají zpátky k domu. Gégé, je to na tobě.

BMW couvá.

Vracejí se ke mně.

Zastavuje.

Vystupují. Ona první.

Ona jde do domu.

On vystupuje.

- Jde přímo ke mně! - Zachovej ktid!

Jde ke mně! Co mám dělat?

Gégé! Neslyšíme tě!

Gégé!

Opřel se mi o auto, div jsem se neposral.

Ona naložila věcí do kufru.

Nasedla do auta.

Jedou k tobě, Gégé.

Vidím ho, jede po ulici Belliard...

Jedeme po Mont-Cenis a držíme se ho.

Za pár dnů musím s Charliem do Milána.

- Do Milána? - Jo. -A co tam?

Představí mi přátele z Rudých brigád.

- Vezmeš mě s sebou? - Tentokrát to nejde, kotě.

BMW projelo kolem mě. Jedou pomalu.

Pozor, na konci ulice je červená.

Nezlob se. Máme nový byt, můžeš ho zatím zařídit.

Bez tebe mě to nebaví.

Zastavil. Stojí za třemi vozy.

Připravit u Porte de Clignancourt! Nesmí se dostat na okruh!

Vrátím se brzy.

Tady Dom. Blížím se k Ornanu.

- Miluješ mě? - Ano, miluju tě.

- Zelená. Všichní pozor! - BMW startuje.

Tady Gégé. Běžím na Clignancourt.

Jsem taky u Clignancourt. Je to dobrý.

Do prdele!

Když pomyslím, že jsem se narodil kilometr odsud.

BMW vjíždí na náměstí, vidím ho.

- BMW vjíždí na náměstí. - K posrání!

PAŘÍŽ, PORTE DE CLIGNANCOURT 2. LISTOPADU 1979

- No jo. - Pusť ho.

Vylez!

Říkám ti vylez! Neslyšíš?

Vylez ven!

- Zabili mi pejska! - Buď zticha! Uklidní se!

Zabili jste mi pejska!

Neřvi! A ani hnout!

Buď zticha!

Neřvi!

Ani hnout! Přestaň řvát!

Podej mi náramky!

Jdeme!

Je tu pes. Musí se vzít k veterináři.

Uzavřete to tady.

Kam odjel náklaďák?

Je konec. Je mrtvý.