Original subtitles

ZAKLÍNAČ

Zatraceně.

- Proč nespíš? - Už jsme ztratili moc času.

Jestli máme zastavit Cirinu svatbu, potřebujeme překročit řeku.

Potřebujeme odpočinek.

Sotva jsme vyvázli živí.

Marigoldova hlava… A tvoji nohu ani nezmiňuju.

Brod je tudy. Půjdu napřed.

Nevím, kdo mě ošetřil, ale děkuju.

- Regis by to zvládnul lepčejc. - To aj tahle okurka.

Kušuj, nebo ti z koulí nadělám tatarák.

Musíme jít, Marigolde.

- Nebude to snadná cesta. - Nehodlám nás zpomalovat.

Opatrně.

- Nevidíš, že potřebuje odpočinek? - Ty se do toho nepleť.

Máme společného víc, než si myslíš.

- Taky cítím Ci… - Její jméno si neber do pusy.

A mám sny, co působí prorocky.

Zdá se mi o tom, jak tančí se Smrtí.

O tlamě plné zářivých červů.

Rovnou mě zabij, pokud lituješ, že jsi mě ušetřil.

Jako kdysi Cirilla.

Nebo si mě vyslechni.

Špatné zprávy!

Brod je úplně zaplavený.

Buď počkáme, až voda opadne,

nebo se vrátíme vstříc vojákům, kterým jsme právě utekli.

A Marigold potřebuje odpočinek. Za Ciri bychom měli dorazit v plné síle.

Etchel Trogulten.

- Ať se houpá! - Pověste ho!

Ať žije Redania!

Erik O’Carney.

Pověste je!

Jen ať se houpe!

- Ten Nazaiřan. - Ne! Prosím, to ne!

- Prosím. - Pověste toho zrádce!

Všechno vám řeknu, přísahám. Prosím. Všechny jména.

- Na to už je pozdě. - Ale mám informace… o čarodějích.

Pověste ho!

Veliteli Vascoigne.

Evo, tebe bych tu nečekal.

Tak dělejte!

- No tak! - Skopněte ho!

- Pověste ho! - Vezmeme si ho do parády.

Žádný slitování!

A pak se objevil ten Ohnivej šmejd.

Rience se jmenoval. Stopoval zaklínače.

Toho… Geralta.

No a Geralt a jeden páprda…

Juris… Codrow… Feno… něco takovýho. Chodil za nima do Dorianu.

Rience je každopádně oba zavraždil.

Ale jejich kočku nechal žít, jestli na tom záleží.

Nezáleží, ale pokračuj.

Rience si mě najal, abych mu pomohl dopadnout jednu holku.

Což nebylo zrovna nejlehčí,

protože na ni dohlížela druidka a vlkodlak,

ale stejně jsem to dokázal.

Oba jsou teď pod drnem.

- To mi něco říká. - Můj pane.

Pověz mi víc o té holce.

Popelavý vlasy.

Zelený oči.

- Vybavuješ si její jméno? - Ne. Byla úplně mimo.

Moc toho nenamluvila.

Není tu nějak horko?

Zní to jako Cirilla, ale vím, že ta tou dobou byla na Thaneddu.

- Co se s ní stalo? - Předali jsme ji jednomu čaroději.

Děsivýmu chlápkovi.

Jakže se jmenoval? Vil… Vilge…

Vilgefartz!

- Myslíš Vilgefortz? - Jo!

Co to do prdele…

Vilgefortzovo zaklínadlo na rozloučenou.

Spustilo ho jeho jméno.

- Co myslíte, že to znamená? - Snaží se zahladit stopy.

Takže Emhyrovi nepředal Cirillu.

- Emhyr prý má… - …falešnou princeznu.

Cože?

Určitě?

Děkuju.

Dá se jí věřit?

Prozatím.

Teď mě spíš zajímá… ten sdílný redanský velitel.

Jestli si v posteli nedá pozor na pusu, dozví se to celý Kontinent.

- Postarám se o něj. - Dobře.

Je to na tobě.

Doufám, že tvůj plán na sesazení císaře…

nezávisí na tom, aby se to nikdo nedozvěděl.

Nebo ano?

Z kulovýho polívku fakt neuvaříme.

- Něco nasbíráme v lese. - Přinesu sůl.

Nepodělí se někdo o nějaký starý rodinný recept?

Bábi do polívky dávala mahakamskú zeleninu.

Mahakamskú zeleninu? To tak.

Brouver si sám opek kozu a ostatním nechal enem kosti ožužlat.

Netušíš, co všecko pro nás robil.

- Kam jdeš? - Najít jiný brod.

Tvrdohlavostí přírodě neporučíš.

Že ne, Marigolde?

To máš pravdu.

Měli bychom tu zůstat, Geralte. Jen na pár hodin.

Ať oba nabereme trochu síly.

Zoltane,

co je zač ten Brouver?

Starosta Mahakamu. Eště že už ho mám z krku.

- Nikdy sa nevrátím. - Proč?

Poněváč nesmí.

- Ty o tem víš kulový. - To užs zapomněl, že sem u teho byl?

Nemáš o tem ani šajnu!

Přátelé, prosím.

Příběhy povzbuzují chuť k jídlu a tenhle si jistě rád poslechne i Geralt.

Na rozdíl od nás jste byli u toho.

Tak co se tam stalo?

V Mahakamu sme všecko robili pro klan.

Zoltanova kovárna byla nejlepčí ve městě.

Zbraně, co ukul, sem nosil Brouverovi a ten je pak posílal na frontu.

Staré mizera Zoltan ale očividně část schovával aj pro prašivé lidi.

Vlastně

sem si to s ním zrovna šel vyříkat a včíl bác.

Podle Brouvera sis zbořil vlastnú kovárnu, aby neprasklo,

že si posílal zbraně aj lidem.

Hrál na obě strany, aby si nahrabal,

a náš klan zatím scípal na bojisku!

Žvásty!

Vůbec nevíš, co sa ten den semlelo!

Tak nám to pověz.

Svojí robotě pro klan sem zasvětil celé život,

ale pak sem zjistil, že Brouver mé zboží šmelí lidem,

co rubali naše bratry.

Nechtěl sem je zaprodat,

tak jsem mu pověděl, ať dá pazúry pryč.

Určitě nevíš, že sa za mnú pak stavil.

Vinu měl vepsanú ve ksichtu,

obviňoval teba, mňa,

prostě všecky kromě seba!

Podpálil mi to tam, abych jeho tajemství nikomu nevyslepičil.

Kovárna vybúchla a já skončil zavalené.

Než jsem sa odtama vyhrabal,

Brouver ty svoje žvásty roznesl po celém Mahakamu.

Oběma nám kecal,

enemže ty radši věříš jemu.

Přišel sem o všecko!

O domov,

kovárnu

i svoje kumpány.

To sem nevěděl.

Promiň,

staré brachu.

Zasraný kumpáni!

- Nejlíp utracenéch 10 tolarů. - Myslí si to i ten pták?

Pracky pryč!

To ne!

Však si může letět po svém. Jako my všichni.

Zasraná famílie.

Tož to sem nečekal.

Nesu něco do polívky.

- Co to má sakra být? - Lidi pro to žádné slovo nemají.

Jsou to hlízy, co rostou pod každou cestou.

To zní jako něco, co by se jíst nemělo.

V Brokilonu se vaří normálně.

Připozdívá se. Měli bychom zkontrolovat brod.

Milvo. Ty nikdy Brokilon nezmiňuješ. Ani to, jak ses tam ocitla.

- Povíš nám o tom? - Ne.

Otčím mi ukázal, co je to strach.

Na oplátku

jsem mu ukázala utrpení.

Popadl mě vztek

a stálo to za to.

Pro přežití jsem dělala, co bylo třeba.

A brzo mi došlo, že můžu pomáhat ostatním.

Dryády mi pak nabídly útočiště.

V Brokilonu jsem našla domov.

Doprovázela jsem Scoia’tael do lesa a ven, abych je ochránila před lidmi.

Milvo.

Občas jsem se ale cítila,

jako bych je vedla na popravu.

Žili jenom v přítomnosti a nesoustředili se na tu temnotu kolem.

Držela jsem si odstup, abych se s nikým nesblížila.

Až do poslední mise…

kdy jsem konečně pochopila, pro co vlastně žijí.

Jeden pro druhého.

Vyhledávají radost, aby zapomněli, v jakém žijou svrabu.

A to byla tvoje poslední mise?

Další den je přepadli.

Všichni umřeli.

V Brokilonu jsem našla jiné poslání.

Zaklínače, který potřeboval vyléčit.

To jsem nevěděl.

Teď už to víš.

Co kdybysme tu přenocovali?

Fantastický nápad.

- Rozhodně bych ocenil pořádný… - Pozor.

Au! Jsem v pořádku. Nic se mi nestalo.

Počkej! To není pro cizí oči.

Pokud jsi o mě něco napsal, skončíš na rožni.

Ani nevíš, jaká je to pocta, když tě někdo zvěční v písni.

Vsadím se, že se nám chceš pochlubit.

Šak jasně, že chce.

- No tak! - Tož dělej, barde.

Stárnu.

Uvědomil jsem si,

že nejsem nesmrtelný.

Ale moje příběhy by mohly.

Račte si

nás představit v Oxenfurtu,

kde jsem kdysi chodil na fakultu.

To bude celé zpívat, či jak?

To si piš.

Hlava mi třeštila po noci s alkoholem,

Anarietta mne nechala se srdcebolem…

Já si náš čas v Oxenfurtu pamatuju jinak.

…a já se jako vždy procházel jen tak kolem.

Za mnou!

Svět se občas člověku zdá

jiný, než jakou podobu má.

Leč cítil jsem se zasmušile,

slunce zářilo na obloze širé.

Vím, že na tohle moc nejsi, ale zkus se trochu odvázat.

Zaslechla jsem, že máš splín.

Nerozveselil by tě můj klín?

Děkuji, drahá, leč tentokrát ne. Leda bychom přemluvili zaklínače?

Je vážně talentovaná…

Ne.

Co by utišilo prázdnotu mého srdce?

Rozptýlení, záliba či snad trocha práce?

Dámy a pánové, Valdo Marx.

V Ebbingu znali muže…

Že bych svou odpověď našel zde?

Kde?

…jenž pomočoval lože.

Do peřin ulehl, spánku podlehl

a v loži náhle kaluže!

Ubožáku.

Nikdy jsem o něm neslyšel,

však talentu má přehršel.

Čeká mne spousta dřiny,

leč nejdřív chce to úbor jiný.

Chce to přepychový oděv,

jenž vyvolá řádný obdiv.

Jen se předveď divákům.

Jsem připraven na publikum!

Něco jsem pokazil?

Jen jsi mne urazil.

Samet už je pasé.

Spal to.

A vůbec,

povolání barda nespočívá jen v pozlátku poslední módy.

Přejdeme k tajům kvalitního představení,

jež z důvtipu a ostrovtipu pramení.

Někteří spoléhají na šaty či hřívu bujnou.

Nebo si myslí, že tancem zaujmou.

Abych citoval drahého přítele:

„Ne.“

Jen povídej a nauč mne vše.

Jak si pamatuješ veškeré verše?

Zde mám zapsáno své nejlepší umění,

má velkolepá díla a nová vystoupení.

Nemít okázalý šat pro mne problém není,

však bez těchto písní bych byl vyřízený.

Pakliže se mne zdráháš oblažit

a svá tajemství si chceš střežit,

pochopím, že je chceš ty sám pět.

Některé písně

jsou lepší jako duet.

Motiv této písně je zimní říše. Je o kopci zahaleném ve sněhovém rouše

a ztrátě blízkého… jaké to úchvatné verše!

Vidím v tobě své mladší já.

Jednou si s tebou nikdo nezadá!

Nevím, proč mňa to zajímá, ale… Co sa dělo dál?

Ten mizera mu ukradl zpěvník.

Tak už pojď!

- Padej! - Dělej!

Jestlipak mne chmury někdy opustí?

Koukej vypadnout!

Nebo si mám zvyknout na život plný bolesti?

Co to slyší moje uši?

Jestlipak by ze mě nevyšoustal duši?

To já ráda.

Dámy a pánové! Valdo Marx!

- Dům už zapadl bílou peřinou… - Šálí mne sluch?

- …sníh a led halí kamení. - Či je to pravda?

- Tvé truchlivé oči skví se touhou… - Tak už dost!

- …však to už nic nezmění. - Tohle je čirá…

- …zvrácenost! - Je to tak!

Připravil mě o všechno. O všechno!

Valdo!

Jdeme.

Jen ať si Val nechá

mé kradené písně.

Osud mu to jistě vrátí neúprosně.

O všem, co jsem zažil,

a mých zkušenostech

se budete moct dočíst v těchto listech.

Od nich se můj odkaz odvíjí!

Tato slova a příběhy

mne

přežijí.

Kurňa bravo!

- Rozmlátíme Valovi ciferník. - Baže.

To je pouhá jedna kapitola z rozepsané knihy, jejíž název je

Padesát let poezie.

Moc vám děkuji.

- Něco jsme si dohodli. - Jen zkontroluji bardovo zranění.

Klid.

Barde… tvá krev voní dobře.

Řeknu to jinak.

Necítím v ní žádnou infekci.

Rád bych ti tu ránu zašil, pokud mohu.

Buď statečný.

Kdybych nebyl, nenechám tě na sebe sáhnout.

Nemohl jsem si nevšimnout,

že vám chybí koření.

Navrhuji…

bazalku, pimento, bobkový list a…

trochu šalvěje.

Vezměte si, co potřebujete.

Co to s váma krucinál je?

Zahnala by tě ta polívka, kdyby v ní byl česnek?

To jsou jen starodávné povídačky.

Má pravdu. Většina lidských pověr o upírech jsou jenom báchorky.

Zaslechl jsem tvůj příběh, barde. Mám jednu připomínku.

Dneska je hned každý kritik. Povídej.

„Půl století“ by znělo poetičtěji než „50 let“.

To není vyloženě špatný nápad.

- Jestli máš hotovo, tak už běž. - Oba víme, že nemá.

No dobře.

Ale rychle.

- Bohové, Geralte. - Není to tak zlé.

To bych netvrdil.

Zajímalo by mě…

Vidíš při pohledu na mě přítele,

nebo nepřítele?

To zatím nevím.

A jak vysoká odměna by tě přiměla se rozhodnout?

Zatraceně vysoká. Nejsi žádný obyčejný upír.

Nikdo by mi nezaplatil dost.

Obyčejný zaklínač by mě zabil bez rozmýšlení.

I mě.

Zajímavé.

Zaklínač se nám mění před očima.

Veškeré řeči o riziku a nebezpečí

i jeho boj s pochybnostmi

jsou součástí křtu ohněm.

Pokud to tak mohu nazvat.

Opatrně, Regisi.

Nemyslím to zle.

Prostě zažíváš emoce, které běžně ignoruješ.

Stáváš se novým člověkem.

S tím se dokážu ztotožnit, protože přece jen

nejsem obyčejný upír.

Už vyrazím.

Hej!

Dovolili sme mu, ať nám zalátá rány, jí s náma u ohňa

a rve sa po našem boku.

To sa ho neoptáte na jeho příběh?

- Nevím, esli ho chcu slyšet. - Nemusíte se mě bát.

Krev už totiž…

nepiji.

Nejspíš bych se vám

měl znovu představit.

Jsem Emiel Regis Rohellec Terzieff-Godefroy.

Podle lidského kalendáře je mi právě 428 let.

Jsem potomek bytostí, které sem pronikly při Konjunkci sfér.

V upíří společnosti mají mladí svobodu volby.

Díky své nesmrtelnosti se mnozí rozhodnou brát si, cokoliv chtějí.

Kdo se nezapojí,

může se stát vyvrhelem.

Já se vždy lidské krvi snažil vyhýbat,

ale euforii po konzumaci čerstvé krve

se nic na světě nevyrovná.

Dokud si můžeme vychutnávat hemoglobin a úplněk,

na ničem jiném najednou nezáleží.

Krev otupuje utrpení. Odstraňuje zábrany.

Připraví nás o spoustu věcí

včetně slušného vychování.

Začal jsem na sobě pozorovat znepokojivé příznaky,

ale všechny jsem ignoroval.

Nedokázal jsem se ovládat.

Osud mi však dopřál okamžik prozření.

Jednoho večera jsem šel pro krev.

Tou dobou jsem jí byl neustále opilý,

takže se mi stala drobná nehoda.

Najednou jsem zaslechl nadpozemský hlas.

Betháne.

Přeskočila mezi námi jiskra.

Oheň, který zažehla, byl zničující.

Žili jsme jako v pohádce.

Odřízl jsem své přátele a přestal konzumovat krev.

Betháne byla rozená zahradnice.

Milovala bylinky

a naučila mě s nimi pracovat.

Mnohé z jejích receptů používám dodnes.

Jednoho dne se však nevrátila z trhu.

Pociťoval jsem hrozné zoufalství,

ale tím mé utrpení teprve začalo.

Když jsem zjistil, že za jejím zmizením stál můj vlastní druh,

zaslepil mě vztek.

Unesli ji jako trest za to, že si „hraji s jídlem“.

Vydal jsem se za nimi,

ale dorazil jsem příliš pozdě.

A tehdy…

se mě zmocnil amok.

Z té noci si moc nepamatuji…

ale jednu věc si vybavuji dodnes.

Její poslední chvíle.

Na tváři se jí zračilo znechucení a hrůza z toho,

co se celou dobu ukrývalo hluboko v mém nitru.

Ve svém běsnění mi nedošlo,

že jsem se prozradil celé vesnici.

Upálili všechny zbývající upíry.

Mé srdce prokláli kůlem,

setnuli mě

a pohřbili.

To vyvrací další mýtus o upírech.

Ani to k usmrcení upíra zdaleka nestačí.

Vítězství jsem si však nevychutnával dlouho.

Jak dlouho jsi byl pod drnem?

No…

zhruba 50 let.

„Půl století“ zní líp.

Pravda, barde.

Půl století

tváří v tvář nejhorší chybě mého života.

Od té doby jsem se krve nedotkl.

Jak mám věřit někomu, kdo pořád bojuje se svými pudy?

Dobrá otázka.

Jak se to daří Řezníkovi z Blavikenu?

- Mám lepší a horší dny. - Přesně tak.

Nebo dekády.

Chytil jsem štiku.

- Pěkný úlovek, Cahire. - Děkuju.

Chce někdo říct pár slov?

- Nasrat. Jdeme jíst. - To je tvá nejlepší báseň.

Pověz, co se ti honí hlavou.

Jenom přemýšlím, jaký klidný život jsem vedl, než jsem vás potkal.

Baže.

Každý z nás provedl něco, čeho lituje.

A už jsme si vyslechli všechny kromě našeho rybáře.

Já lituju spousty věcí.

Býval jsem voják a plnil rozkazy.

To ti nakázali, abys mi děsil dceru?

Geralte, i jeho příběh má určitě druhou stránku.

Proč si ho nevyslechnout?

- Povídej, Nilfgaarďane. - Nejsem Nilfgaarďan!

Jsem z Vicovara.

A to, jak všichni víme, leží kousíček od Nilfgaardu.

No nic, pokračuj.

V mládí jsem…

hledal smysl života.

Přijímat rozkazy přímo od císaře je u nás považováno za čest.

Sem mě zavedl hned první úkol, jaký jsem od něj dostal.

Nikdy jsem to nikomu nevyprávěl.

Pohleď na svého bratra.

Uchvatitel nás připravil o mnohé, Cahire.

- Nesnáším ho. - Pořádně!

Nesnáším ho!

- Tvůj bratr se ctí zemřel v boji. - Otče.

- Po tom touží všichni muži. - To bolí.

Tak se taky pochlap!

Cahire!

Musíš pořádně zesílit.

Cahire!

Nechtěl jsem tě vyděsit.

Co jsi zač?

Pouhý muž, který potřebuje pomoct.

Hledám někoho, kdo se na čas postará o mého nemocného přítele.

Žije v nedaleké jeskyni.

Nech mu tam jídlo a pití.

Ale dovnitř nevstupuj.

A nechoď tam po setmění.

Nemám peníze.

Tohle ti bohatě vystačí.

Co zbude, si nech.

Celé týdny jsem čarodějova přítele ani nezahlédl.

Až jednou…

Copak to tam máš?

Nic.

Sem s tím.

Je po tobě!

Co to kurva…

Zachránila mě

příšera

s ostnatou tváří.

Děkuju.

To já bych měl děkovat tobě.

Bez tebe bych neměl sílu.

Jsi Ceallachův syn, že ano?

Jak to víš?

Nejsem tím, kým se zdám být.

Čas plynul a já ho pustil z hlavy.

Ale pak…

po mnoha letech

jsem nastoupil do armády a…

Děkuji, Vaše Milosti.

Měl jsem za to, že je mi souzeno být drobným kolečkem v obrovském soukolí.

To já děkuji tobě.

Kdybys mi před lety nepomohl,

nemohl bych za svým osudem na sever.

Už nějakou dobu tě sleduju.

Co tě mí muži osvobodili z Uchvatitelových okovů.

Tvůj otec ti nesahal ani po kotníky.

Jsi věrný.

Diskrétní.

Jsi ten pravý pro jistý velmi důležitý úkol.

- Nechte nás o samotě. - Rozkaz.

Vy jste ten Ježek.

Teď víte všechno.

Co se děje?

Geralte?

Ježčí muž přezdívaný Ježek.

Dřív si říkával Duny.

Pavettin bál.

- Tam se ukázalo, že je… - Pavetto?

Těhotná. Ano.

- To je on. - Musím si sednout.

- Šak sedíš. - Tak lehnout.

Vysvětlíte mi to někdo?

Pokud Cahir nelže, tak se z Dunyho…

Zachránil jsi mě.

…stal Emhyr var Emreis.

A bude si brát Ciri.

Vlastní dceru.

Vilgefortz ho před lety přesvědčil,

že jeho osud závisí na naplnění Ithlinnina proroctví.

Má zplodit dědica?

A eště s vlastní dcerú?

Ciri je moje dítě osudu.

Kdybych se jí ujal, tohle by se nestalo.

Tomu nevěřím.

Osud nám dává možnost volby.

Tím, že ses jí vzdal, sis vybral vlastní cestu.

Mým posláním je lovit příšery, nic víc.

Očividně ne.

- Měníš se. - To my všichni. Copak to nevidíš?

Slepě jsem věřil Emhyrovi,

ale když jsem uviděl Cirillu, spatřil jsem budoucnost.

Vybral jsem si novou cestu. Chci jí pomoct.

A pak jsem poznal tebe.

To není náhoda, Geralte.

Ty sny míváte oba. Dává to smysl.

Nedává.

Víš, že mi Yennefer jednou zachránila život?

Kdyby ses jí na to zeptal, určitě by ti nedokázala říct proč.

Ale udělala to.

Dohromady nás svedl osud, chápeš?

Nás všechny. Přivedl nás až sem.

Ne, tohle je můj boj.

Čistě jen můj.

Tak to jsi neposlouchal.

Je to náš boj, Geralte!

Brzy bude svítat.

Nastal čas na odpočinek

a rozjímání.

Lidé jsou očividně…

komplikovaní.

Občas ano.

V Geraltově případě

je ale to, co ho žene kupředu, velmi…

velmi prosté.

Mám ti pomoct?

Díky, ale to spíš poprosím Coena.

Ten je plešatý.

Bohové. V tom je ten vtip.

Aha, humor.

To mi něco říká.

Možná tě to překvapí,

ale… v účesech se vyznám.

Yennefer se upravovala celé hodiny.

Chybí ti, že jo?

Ano.

A jako malý jsem s česáním pomáhal matce, když byla nemocná.

Nedokážu si tě představit jako dítě.

Když jsem byl mladší než ty,

snil jsem o tom, že se jednou stanu rytířem.

Geralt z Rivie zní jako rytířský titul.

Tak jsem si začal říkat, abych dostal lepší zakázky.

- Ale nebyla to moje první volba. - Ta zněla jak?

Geralt Roger Eric du Haute-Bellegarde.

Ano.

Vesemir reagoval podobně.

Rytířem se pořád můžeš stát.

Pokud ti to zaklínačství přestane vynášet.

I když…

rytíř musí věřit svému panovníkovi,

a ty nejspíš nevěříš nikomu.

Nejde o důvěru samotnou. Spíš o to, kam mě může zavést.

Myslíš k emocím?

Já myslela, že ty zaklínači nemají. Alespoň se to říká.

Občas…

je lepší se spoléhat na hlas srdce.

A občas to má hrozivé následky.

Důvěra není špatná věc.

Přinejmenším… stojí za pokus.

A je to.

Vidíš?

Nechala jsem se učesat od zaklínače a dopadlo to úžasně.

Díky důvěře.

Pasuji tě na rytíře,

pane Geralte Rogere Ericu du Haute-Bellegarde.

Etiketa, oblékání…

Nic z toho jí nejde do hlavy.

A jakou výukovou metodu jste zvolila?

Cukru, nebo biče?

Na ni nemáme dost velký bič.

Promluvím s ní.

Jen si poslužte.

Výsosti?

My dva jsme spolu moc nemluvili, že?

Moc se vám… omlouvám.

Jistě máte pocit, že vás tu mučíme.

Neodhrnujte je!

Povězte…

Víte, co je to

maškaráda?

Herectví.

Divadlo.

- To, co dělají kočovní herci? - Přesně tak.

Dřív jsem trochu hrával.

Občas je to vážně těžké.

Je potřeba vědět, kde stát, co říct…

a kdy.

Není nic lepšího než dobré divadlo.

A nic horšího než…

špatné herectví.

Rozumíte mi, Cirillo?

Víte, některé…

z nejlepších chvil jsem zažil, když jsem znal svoji roli

a věděl jsem, proč ji hraju.

A nejhorší chvíle jsem zažil,

když jsem

svoji roli…

odmítal hrát.

Během představení?

To je právě moje tajemství.

Nikdy jsem hrát nepřestal.

Znám svoji roli.

A přišel jsem se zeptat,

zda vy znáte tu svoji.

Jsem princezna.

A víte, jak dopadnou poslušné princezny?

- Stanou se z nich královny. - Ano.

Pokud se chovají slušně a… poslouchají zkušenější.

Jako jsou vaši přátelé slečna Stella a pan Skellen.

Potom se ukáže, že co se zdálo jako mučení,

je ve skutečnosti… sladká odměna.

Nebudete se jen cítit jako královna,

ale dožijete se toho, že se jí skutečně stanete.

Pokud se nikdo nedozví pravdu.

Rozumíme si?

Ano.

Dobře. Výborně.

No, už musím jít.

Doufám, že nám tato vzájemná důvěra vydrží.

No nebylo by to skvělé?

Máme to ale nádherně.

Vaše Milosti.

Vstávejte.

Sbalte se.

Musíme se dostat na druhý břeh.

Tím myslí společně?

- Nehráblo ti? - Vypadá líp.

- Asi si prostě potřeboval odpočinout. - To my všichni.

Baže.

Jsme to ale družina.

Dva trpaslíci.

Gnóm.

Bard.

Napůl dryáda, napůl žena.

Nilfgaarďan, co nechce být Nilfgaarďan.

Protože nejsem.

A upír.

Zatra…

Na to si nikdy nezvyknu.

A v čele naší skupiny

zaklínač, který má výčitky svědomí.

Bez vás bych tu teď nebyl.

Bez vás všech.

Milvo.

- Myslíš, že je ten brod už průchozí? - Určitě.

Už včera byl.

Veverka jedna.

Sper to ďas.

Prosím!

Kde se schovávají?

Pověz.

Kde se schovávají?

Pověz.

Pověz. Kde se schovávají?

Pověz.

- Už dost, prosím. - Řekni mi, kde se schovávají.

V Montecalvu.

Jsou v Montecalvu.

No vidíš. To nebylo tak těžké, ne?

A teď si tu shnij.

Yen,

Vilgefortz…

už jde.

Připravte se.

Překlad titulků: Eliška K. Vítová

www.titulky.com