Original subtitles

Tak půjdeme do finále.

Máme tady poslední dvě ceny.

Na pódium přichází Tomáš Vican!

Prezident soutěže Fest Wine.

Druhé celkové místo a šampionem bílých vín se letos stává

vinařství Michalica se svým ryzlinkem vlašským,

Viniční trať Stará Hora, vinařská obec Bulhary!

A cenu si přichází převzít Klára a Jan Adámkovi, majitelé vinařství.

Gratulujeme!

Díky.

Děkujem.

Dobrý den.

My samozřejmě děkujeme, moc si toho vážíme.

A jak by řekl můj tchán, pan Michalica,

Člověk míní, víno mění.

Ceny jsou lapače prachu, také slova mého tchána.

Zajímavé je, že na těch jeho jsem nikdy nenašel ani smítko.

A tahle patří hlavně jemu. Díky.

A nyní, vyhlášení absolutního šampiona soutěže Fest Wine.

Je to velké překvapení.

Šampionem je vinařství Karel a jeho Pálava! Gratulujeme.

My se omlouváme.

Ale hlavní cena zmizela.

- Ty jo, on se mi nezdál. - Cože?

Nic.

Honzo, Klárko!

- Klárko, moc gratuluju. - Děkujeme.

- Honzo. - Díky.

- Honza chtěl dostat první cenu. - Ale...

To byste ale dostali velké kulové.

- Hmmm - Klárko.

Gratuluju, sousede.

Vy zase nic, co, pane Kozderka.

- Jednou to vyjde. - To víte, že jo.

V kolik je ta schůzka s Góttelem?

Půjdu tam klidně sám, jestli chceš.

Jako že bych mohla jet domů napřed s dětmi?

Odpočiň si, já pak dorazím vlakem.

- On se ale bude cukat. - Nic, co bych nezvládl.

Ale my nemůžeme jít s cenou dolů. To snad chápete.

Bral jste to vždycky za tyhle peníze.

Co bylo, bylo.

Dneska máte na trhu takovýho vína. A levnějšího, než je to vaše.

Ale to naše si aspoň drží pořád stejně vysokou kvalitu.

- A bude to tak i do budoucna. - O tom ted' právě trošku pochybuj...

- Víte, o čem mluvím. - No.

Prosím.

Jedná se o skvělé víno z vinařství Michalica.

Ryzlink vlašský, vítěz dnešního festivalu vín.

Jedná se o víno bílé, cítíte tam tóny broskví, arašídů,

- Spařeného koňského sedla. - Co děláte, vy hňupe?

Víte o tom, že hňup je vykastrovaný kozel?

Já ty Michalice vůbec neznám, ale každý mi říká, že to je skvělé víno.

Nádherně voní. Jako vy ted'.

- Prosím vás, mohl bych? - Jo.

- Člověče, co to je za chování? - Viďte?

Nenechají nás si ani v klidu popovídat.

Prosím vás, jděte pryč. My tady máme nějaký jednání.

Jistě. Samozřejmě.

Jen pamatujte, pro každého strýca, enem víno Michalica.

- Už zdrhá? - Chyť ho!

- No. - No jasně.

- Tak jak jste se rozhodnul? - Jak jsem řekl.

Buď půjdete s cenou dolů,

Nebo se nemáme o čem bavit.

- Poradíme si i bez vás. - Počkejte.

Sakra.

- Asi zmizel, že jo? - Jo.

Zbláznil ses? Málem jsi mě srazil!

Přece bych nesrazil nejlepšího kámoše. Sedej.

_“ Proč? - Dělej! Naskoč!

Já tě tak rád vidím!

Na ryzlinky nespěchej, těm sluší botrytiida,

Jediná plíseň, co máme my vinaři rádi.

Nic si nedělej z nižší úrody, lidi si aspoň ryzlinku víc váží.

A cítí v něm květiny, lípu a med.

Kde by k nim jinak Pražáci v zimě přišli, co?

Nesnaž se věci měnit.

Naslouchej přírodě.

- Tebe to ještě nepustilo, jo? - Hm.

- Slyšíš? - Jo, to bylo jenom kvůli tobě.

Já se ted' živím naprosto poctivě. Investicema.

- Mám několik set tisíc v pozemcích. - Jasně.

Ne, fakt, vážně. Měl jsem dokonce fotku v časopise.

No, trafikantka mě poznala, dostal jsem zadarmo žvýkačky.

- Bejt slavnej je super! - Jo? Tak to si užij, kamaráde.

Za chvíli tě to začne pěkně srát. Čauky.

- Nepůjdeme někam jinam? - Proč?

Ze začátku to tady byl docela výběr z bobulí,

Ale teď už je to spíš takovej pozdní sběr.

- Dobrý večer. - Dobrý večer. Já tady jenom...

- Kradu. - No. Ne! Já...

Tohle je prvně, věřte mi.

Kradete už minimálně půl roku a prodáváte to dál.

Já jsem jenom potřeboval...

- Rodina, no, taky ji máte. - Vy máte padáka.

Ne, já to všecko vrátím. Já si to odpracuju na vinobraní.

Dělal jsem pro tvého tátu pět let.

Vínu on rozuměl, ale na lidi čich neměl.

Jo. Bez něj to tady do roka zavřeš. Se na sebe podívej.

Celá Pálava se ti směje, jak si tady hraješ na vinařku.

Choudě malý.

Získal jsem první cenu. Tady kamarád je až druhej.

To je proto, že pije pivo, to já bych nemohl.

- Říká ti něco srovnat si kyselinku? - Co?

- Kyselinku! - Jak jako?

Hele, Jirko, a jak ty jsi dělal tu Pálavu, se kterou jsi vyhrál?

- Jak jako? - Jako postupy a tak.

Jaký postupy? Normálně jsem zasadil, sklidil a šup a bylo víno!

- Kolik dáváš cukru? - Cukru? Cukru.

Dvě, tři kila? Cukru, cukru, cukru.

A je v prdeli.

Co?

Že bychom mu ji měli vrátit.

- Proč? - Protože už nekradeš.

Hm. Tak jdem.

Trošku se to rozpadá.

Budete čekat.

Já to spravím.

- Hlídej to. - Dyť jo.

Hele, pět set dvojka.

Jedem po povrchu Slunce, ne?

Po povrchu Slunce ještě ne.

Ale po Měsíci budeme jezdit za chvilku.

- Kam jedeme? - K vám.

K nám?

Jsi neměl ani prachy na vlak.

Dík.

- Spal jsi vůbec? - Kdo spí, ten nemá zážitky.

Museli jsme se zastavit pro Kubu.

- Pro Kubu? - Hm.

Dobrý den.

Snad ahoj, ne?

Co to paříš?

Můžu se podívat?

- Ty řídíš, ne? - Mulltitasking mi nikdy nedělal problémy.

Aha.

- Co děláš, tati?! - Neřvi!

Podívej se. Zrovna začínají tvý nejkrásnější prázdniny v životě.

O tom dost pochybuj...

Dobré ráno.

Dobré, dobré.

A ještě jednou gratuluji.

Pane Kozderka, ceny přece nejsou všechno.

Že ne? Já to té mojí taky říkám.

Důležitější je kvalita.

No, právě.

A jak to vidíš, Klárko, s tím vaším vínem tady?

- Víno to je, až když to teče. -hmmm

Však já vím.

Teď jsou to hrozny, ale máte je pěkné! A máte jich tolik.

Nechceš mi nějaké prodat?

Tak, táta už není a jsi na to sama.

Sama na to určitě nejsem.

Mně nemusíš nic vykládat, však vidím.

- A teď, když se to narodí... - Děkuju za péči, pane Kozderka.

Kdyby sis to rozmyslela, tak...

Vinařina, to není jako dělat nějaké sýry.

I když ty ti jdou výborně, jen co je pravda.

- Pěkný den. - Tobě taky.

Klárko.

Tak jsem si říkal,

víš, jak jsme včera mluvili o těch vašich obchodech,

no!

Ty bys, kamaráde, potřeboval expandovat.

- My si hlavně potřebujeme udržet cenu. - Jo, to taky.

Ale já znám někoho, kdo by nám s tím helfnul, kdo by nám pomohl.

Můžu mu zavolat.

Nech mě spát. Vyřešíme to potom, jo?

Jasně. V pohodě.

Čau, Miro. Mám pro tebe skvělou nabídku.

To se ti bude líbit. Je to bomba!

Co blbneš? Nemůžeš vůbec pochybovat.

Vinohrad rodí, když do něj vinař chodí.

A když si s ním povídá.

Až se listí zbarví do žlutohněda a hrozny se nalijou,

Není na co čekat, Klárka.

Tak, Kubo! To je ten kraj, vínem a holkama oplývající.

První vinice tady už vysázeli staří Řekové.

- Římani, ty vole. - Jo.

A strejda Honza u toho byl, proto si to pamatuje.

Pamatuješ, jak jsme to tady tenkrát profrčeli?

Jsme byli mladí.

- Hele, Jirko. - Hm?

Já jsem o tom včera nechtěl mluvit.

Ne.

- Ty umíráš? - Co?

- Umíráš? - Co blbneš?

Kdybys umíral, tak přesně takhle budeš mluvit.

- Ale já neumírám. - Tak kdo umírá?

- Nikdo neumírá! - Tak je to dobrý.

- Akorát, Klára to... - Je nemocná, viď?

Není nemocná! Je těhotná.

Tak proč se nepochlubíš? Dyť to je super.

Protože spolu jenom bydlíme.

Spolu ted' nejsme.

To dítě není tvoje, viď?

- Je moje. - Tak to je ještě horší.

- A co je horší? - Budete se rozvádět?

Nevím!

Prostě jsme si přestali nějak rozumět.

Začali jsme najednou řešit samý technický věci.

Kdo vyzvedne děti, kdo co z čeho zaplatí.

A když umřel její táta, tak se to jenom zhoršilo.

Starej Michalica umřel? Dyť jsi říkal, že nikdo neumře!

- Asi před čtvrt rokem. - Tohle mi nedělej.

Dyť víš, jak jsem citlivá duše.

Já to tady trochu přišlápnu, tady je taková pěkná rovinka.

- Proč? Jeď normálně. - Nejedu pro rohlíky, ne?

Tohle je klidný kraj, Adélko.

A lidi se tady mají rádi.

Skoro všechno se dá vyřešit domluvou.

A co ne, to se dořeší večer u pohárku.

A kdyby se cokoliv semlelo, tak hlavně nech jednat mě.

To vůbec nemá smysl v tomhle případě pronásledovat podezřelého.

Nahlásíme ho další hlídce.

Ty vole! No potěš kotě!

No, a rohlík je v prdeli.

Ježíši!

Drž se!

Kde je, sakra?

Tady, hele, mám ho.

Co bllbneš?

To byli policajti.

Asi se někomu splašil traktor.

Ukaž?

Ahoj.

Podívej, koho jsem přivezl.

- Měla jsi někdy v životě větší radost? - Určitě ne.

- Vítej. - Gratuluju.

- Dík. - Děkujeme.

Co je? Vylez.

To není možné. Ty musíš být Kuba.

- Vítej. - Dobrý den.

- Nazdar! - Ahoj. - Ahoj, tati!

Tak co, vy barbaři? Snad pozdravíte.

- Nazdar. - Čau.

Tebe znám. Z fotek. Furt se na nich křeníš.

- Je to on. - A tohle je Kuba. Vemte ho do party.

- Čau. - Pojďte dál.

Nazdar.

Co je, kam se hrneš? Běž se kamarádit, ne?

Hele, hrajete aspoň nějaký hry?

- Hele, nějaký hry hrajem. - Třeba na schovku.

- Hm. Kolik to má levelů? - V tvým případě jeden.

Protože tě hnedka najdem.

Pche. Tak to bude fakt bezva.

Jé, tak to si nechám líbit. Děkuju.

Takže jsem mu řekl, že se obejdeme i bez něj.

- Byl to náš největší odběratel. - A taky největší blbec.

- Přece si nenecháme srát na hlavu. - A víš, jak na tom ted' jsme?

Navíc jsem včera nachytala Humpla, musela jsem ho vyhodit.

Takže to byl on! Zloděj zlodějská. Přesně, jak jsem říkal.

Tvůj táta byl skvělej vinař, ale obchodník fakt ne.

Kdybyste na mě dali, mohli jsme včas zvýšit ceny

A soustředit se i na jiný způsoby výroby.

- Říkáš pořád to samé. - To jsme dva.

Jé, co je s váma?

Řešení se vždycky najde. Přinejhorším to vypijeme sami.

Přinejlepším...

Pardon, telefon.

Maruška. Já si to vezmu, jo?

Ahoj, miláčku.

Jak si to představuješ, unést mi kluka?

- Ten kluk je i můj, ne? - Vždyť na něj vůbec neplatíš.

A to mění jeho DNA?

Jestli ho do zítra nevrátíš, řeknu to tátovi.

Půjčovat si od něj prachy, to by ti šlo, viď?

To byla investice, která se mu nejméně tisíckrát vrátí.

Tys byl vždycky slabej na hlavu. Ale takhle blbej snad nemůžeš bejt ani ty!

Okamžitě mi řekni, kde jste!

Teď jsi řekla, že nejsem blbej. Proč bych ti to prozrazoval?

Já neřekla, že nejsi blbej, ale až tak blbej!

Jasně že máš pravdu, miláčku. Jasně.

Co? No to bych řekla, že mám pravdu!

- To teda nemáš ani omylem. - Ty seš zfetovanej, nebo co?

Ne. Nikdy jsem neměl jasnější mysl jak ted'.

- Co to kecáš? - Kuba tady se mnou zůstane.

- Tak to ani náhodou! - Haló? Vypadává mi signál.

- Co? - Neslyším tě. Haló!

Jestli ho nevrátíš, pošlu na tebe policajty a už ho neuvidíš. Nazdar.

- Do prdele - Dobrý?

Jo, to byla jenom Maruška.

Tak mě tak napadlo, jestli nechcete pomoct při tom vinobraní.

- Jestli se ti chce. - To si piš, že se mi chce.

- Každá ruka dobrá. - Aspoň se zašiju na sluníčku.

- A co Kuba? - Ten bude nadšenej!

- Jo? - No.

Hm.

- A ty vlastně spíš kde? - Ve vejminku. Po tchánovi.

Se pak klidně stav.

Ať se vám tu dobře spí.

Jaký vinobraní? Já musím jít do školy.

Škola se občas hodně přeceňuje. Navíc začíná až za týden.

A tohle bude ta pravá drsná vesnická škola života!

- To ti budou kluci v Praze závidět. - Jo, to určitě.

Tak oni opravdu zůstávají.

No vidíš.

To je dobře.

Pomoc se nám hodí, když jsme přišli o Humplovic rodinku.

- Aspoň nám nebude mizet víno. - To bych úplně neřekla.

Včera jsem procházela vinici, někdo nám zase krade hrozny.

Ještě toho trochu.

A nevíš, kam zmizel ten starý lis?

Ne. Do prdele!

Co je? Pojede to?

Ne, nepojede! Už nikdy to nepojede!

Dva roky říkám, že potřebujem novej traktor.

Ale tady v tý rodině mě stejně nikdo neposlouchá.

Ahoj, neruším tě?

Potřebovala bych s něčím pomoct.

Skvělý.

- Bacha, vinařskej Copperfield. - Copak? Už na vinobraní?

- Ano, probírka. Rané odrůdy. - Trochu brzy, ne?

- Kyselá rezerva, pane Kozderka. - Aha.

Kyselá rezerva mě čeká doma.

Děkujeme moc, strýcu, zachránil jste nám vinobraní.

- To sucho nás stejně jednou zabije. - Co kapková závlaha? O té se mluví.

To spíš natáhnout vodu z Dyje.

Klárko, s tátou jsem se znal odjakživa. Nepotřebuješ pomoct?

Vždyť už jste nám pomohl.

Než umřel, bavili jsme se o tom, že bych od něj koupil tu vaši nejstarší vinici.

Támhle nahoře.

Aby ti nechal nějaké peníze do foroty. Ale už jsme to nestihli.

On by to stejně nakonec neprodal.

- Děkujeme moc. - Pa. Ahoj.

Dneska je takový vedro,

Že jsem si ani nevzal fusky do sandálů.

Vítám vás a moc vám všem děkuju, že nám už tolik let pomáháte.

Při posledním vinobraní tady ještě mluvil můj táta.

Protože jste ho všichni znali, tak jistě uznáte, že mu to šlo líp než mně.

I vínu rozuměl víc, ale budeme se s Honzou snažit jít v jeho stopách

a věříme, že tenhle ročník, který budeme poprvé dělat bez jeho pomoci,

Bude stejně dobrý jako ty předchozí.

Budeme to dělat i pro něj, protože pro něj nebylo víno jenom

Nápoj nebo plodina, ale spíš smysl života.

No prostě, jak říkal, ve vodě je spousta havěti...

Ve víně žádná.

Takhle vezmeš do ruky celej hrozen

A tady nahoře ho ustřihneš.

A dáš ho opatrně do bedny. A stříhejte jenom tyhle zralý.

Tyhle martiňáky třeba ne.

Jo?

- Ty jsou tvrdý a kyselý. - Hm.

Vidíš? To je ta nejjednodušší práce na světě.

Jau! Do prdele.

Tak, a potřebuju doktora.

Potři si to šťávou z hroznů. To zastavuje krvácení.

Cože?

Hele, tady už někdo byl.

Máte na někoho podezření?

Já bych možná o někom věděl. Viď, Klárko?

- Ale to je přece vaše práce. - My toho teď máme moc.

Po pravdě řečeno, nejste první ani jediní.

Letos je hlášeno plno krádeží na mnoha vinicích.

Máš něco?

Úplné hovno.

Já bych možná přece jenom o někom věděla.

Tak povídejte.

Pamatuj, Kubo, chlapi nikdy nepláčou.

Hm.

.Jau! ' Vydrž!

Děkujeme. Na shledanou.

- Nashle. - Nashle.

Tak pro dnešek hotovo, zítra budeme pokračovat. Děti, vy pojďte na jídlo.

Počkej, pojď se mnou, pomůžeš mi.

- Se řeklo jídlo. - Řeklo se děti. Dělej.

Pojď, Romane, pojď! Na Rachtát! Na Rachtát!

Tak co, pane Kozderka? Přece jenom už je čas sklízet, Viďte?

Kdepak, já jen okukuju tady tu nádheru.

Ty mi tak budeš radit! Che.

Ty jsi zatím maximálně viděl tak demižony, co?

Hm.

Na.

Podívej.

Tohle je vinifikátor.

Tohle je kryomacerační nádoba.

- Pojď za mnou. - Nemáš tu něco k jídlu?

- Dáme si pohárek. - Já mám fakt strašnej hlad.

Tak si dáš dva.

Tady máme nový dubový sudy.

A tady

Tyhle, ty jsou akátový.

Ty jsou takový šťavnatější. Ty dávají vínu Vanilkovej nádech.

Hm.

- Ty máš tu nejlepší práci na světě. - Jasně.

- Co Marie? - Co?

Co?

Co jsi říkal?

Marie.

Přijede za váma?

Ne, má spoustu práce. My si to užíváme i bez ní.

To vidím. Dopij to.

Tady to je Sauvignon.

Ten se povedl.

A to jí nevadí, že Kuba bude chybět ve škole?

Já jsem taky chyběl a podívej se, kam jsem to až dotáhl.

Zdravím.

Jsem si něco objednal, nebo...?

Strážmistr Homolová, dobrý den. Mám na vás pár otázek.

Tak nádech, výdech. Ne tak zhurta, prosím.

Kdy jste byl naposledy na Michalicových vinicích?

Minulej tejden, těsně předtím, než mě ta... Klára vyhodila.

- Proč? - Došlo tam ke krádeži hroznů.

Stejně jako na ostatních vinicích. Nevíte o tom nic?

- A já to ukradl, jo? - Nerozešli jste se v dobrém.

- Kdo ví, jak to celý bylo jo. - Jak to myslíte?

Mladá se vám nesvěřila, že mají finanční potíže, že jo?

A s minulostí toho jejího, píchnout do krku bych se za něj nedal.

- S jakou minulostí? - Vy jste policajtka, ne?

To vede i ven, ten vchod.

Na shledanou.

Nashle.

Hm, konečně se zase cítím jako člověk.

Tak tohle jsem dělal celou tu dobu, co jsme se neviděli.

Vrazil jsem do toho prachy z prodeje dědova domu.

Ty jo! Ty v těch kokonech chováš vetřelce?

Tohle je kvevri. Sedm tisíc let stará gruzínská metoda výroby vína.

Hm.

Sem dávám ty nejkvalitnější hrozny z vinic.

A vynáší ti to?

- Zatím ne, ale o to ted' nejde. - Hm. O co jde?

No, tohle je úplnej prvopočátek způsobu výroby vína.

Návrat ke kořenům, chápeš?

Takhle to dělali, ještě když psali klínovým písmem.

Takže pán má rád retro.

No, ale vinařství ti to asi nezachrání, ne?

Pozor! Ale tohle možná jo. Pojď.

- Vítej, zvíře! - Ale nazdar! Cau!

Čau.

- Nazdar. - Ahoj.

- Hodně jsem o tobě slyšel. - Rád bych řekl to samý, ale...

To je Miro, ten nám pomůže s tou expanzí na Slovensko.

Byznys později. Pil jsem tvoje slámové, ročník 2013.

- Poslouchej, fakt super, dobrá práce. - Díky.

Jako doma.

Vidíš?

Co děláš, ty vole? Kdy jsi mi o něm říkal?

- No cestou z Prahy v autě. - Ale to jsem chrápal.

Ale!

- Miro? - No?

- Pil jsi kéry? - Kvevri.

- Dobrý den. - A, zdravím. Promiňte, já jsem Miro.

- Klára. - Těší mě.

- Já jsem Honzův a Jirkův kamarád. - Aha.

Promiňte, já nevěděla, že budeme mít hosty.

- Připravila bych něco lepšího než sýr. - V pohodě, sýr je bratr vína,

- Nemůže být nic lepšího. - Tak to je dobře, my je tady vyrábíme.

- Neříkejte. - Hm. I to víno.

Fakt? Víno na to, aby se pilo, žena na to, aby byla milovaná.

Odkud se znáte s Jirkou a Honzou?

S Jirkou jsme obchodní partneři a s Honzou se znám přes něj,

Ale vlastně jen krátce.

- A co vás sem přivádí? - Jel jsem okolo

A slyšel jsem, že jste zahájili vinobraní, tak že bych možná pomohl.

To je skvělé! Pomoc se hodí. Ale nevím, kam vás ubytuj...

To je v pohodě, já se klidně vyspím tam v té boudě. Jsem přírodní typ.

Zajímavý-

Co?

Nic, spi.

Měli bychom vyrazit na tu noční obhlídku vinic.

- Tak jedem. - Už?

Je to jenom žába. Tý se snad bát nemusíš, ne?

- Já jsem se jí nebál. - Aha. To jsme viděli.

- Půjdeš s náma ven? - Co děláš? Vždyť to není nic pro něj.

Jasně, půjdu.

Co tady jako chcete dělat?

Co asi?

Jako fakt, jo?

Dyť je to nebezpečný, ne?

- Přejít v Praze přes ulici je horší. - Pro vidláka jo.

Když to vylezeš, prozradíme ti tajemství.

Hele, ne. Fakt ne, já to nedám.

Já jsem říkal, že ho nemáme brát s sebou. Jdem.

Jupi! Rekord!

Kolikrát jste byl na vinobraní?

- Můžu být upřímný? - Hm.

Ani jednou.

- Ale víte, co mě v životě ovlivnilo nejvíc? - Ne.

Veltlínské zelené.

-Ten tvůj kamarád je fakt dobrý. - Uplně jak z budovatelskýho filmu.

To snad není pravda, tohle.

Já tomu vůbec nerozumím.

Jsme tady jezdili okolo celou noc, že jo? Tady nemohla proklouznout myš.

Tak tohle udělalo něco trochu většího, ne?

Myslíte, že jste jediná, komu se to děje?

- Ale... - My si to vyřešíme sami, jo?

- Děkujeme vám moc. - My se omlouváme.

- Tak hezkej sběr. - Nashle.

- Nashle. - Toho, co zbylo.

Musíš na ně být taková příkrá?

- Možná v tom mají prsty ti dva. - Kdo?

Co blázníš? My nemáme peníze na lidi, natož na ochranku.

Budeme muset držet hlídky sami.

Rozdělíme se, už dneska v noci. Kdo jde se mnou?

- No tak... - No tak asi já, že jo.

Aha. Tak my se toho příště zhostíme s Mirem.

Tak domluveno.

Kdo u vás doma nosí kalhoty?

Nedáme si večer po kalíšku před tou večerní hlídkou?

Můžem. Sklenka nikdy neuškodí.

Vezmeme Mira?

Můj děda vždycky říkával, host do domu, hůl do ruky.

Takhle jsem to nemyslel.

Leda bychom panu Perfektnímu ukázali, jak se tady pije, ne?

- Tak pozor, Miro je králem všech večírků. - To věřím.

Víš, co jsem slyšel? Že když se svlíkne do půl těla, že začne hrát hudba.

Co to je za blbost?

To není blbost. Já jsem si to nevymyslel.

- To je kravina. - Se na něj podívej.

- Miro. - Hm?

- Nedáš si s náma po práci pohárek? - Jo, dám. Rád.

Teda, pokud to nebudeme přehánět.

- Máš strach? - Ne. Ne.

- No tak přijď, bude řiť. - Nevěděl jsem, že se ti líbím.

- To se tak říká. - Fakt?

- Hm. - A kde? Ve vězeňských sprchách?

Macejko, ko ko ko ko,!

zahraj mi na cenko, ko ko ko ko.!

JNa tu ko ko ko ko...“

To taky neznám, ty písničky neznám.

- Chtělo by to hudbu. - Počkej! Tak to já mám řešení.

- Chtělo by to hudbu. - Počkej, mám řešení.

- Miro? - No?

Svlíkni se do půl těla!

- Cože? - Svlíkni se!

- Svlíkni se! - Ne!

- Není tu slyšet hudba. -hmmm

- Dělej! - Dělej!

- Svlíkat! - Nebudu se svlíkat.

Proč ne?

- Nic na tom není. - Nic na tom není.

- Podívej! - Já taky. Jen takhle.

Ani obraz, ani zvuk.

- No. - Počkejte, to chcete jít sama?

- Sama ne. - To může být nebezpečné.

Jdu s vámi. Hm?

- Tak děkuju. - Jasně.

- Tak nebudem si tykat? - Hm, myslím, že jo.

- Tak ještě jednou. Já jsem Miro. - Klára.

- Můžu? - Hm.

- Tak děkuju. - Tak pojďme.

Všechno, co tady vidíš, dal dohromady můj táta.

- Hm. Chybí ti, co? - Hrozně moc.

Když tady byl, tak mě někdy štval,

Ale teď, když tu není, tak mi chybí hrozně.

Hm.

No, to je přesně jako u mě.

Když mi bylo dvacet, tak jsem si myslel, že můj otec je úplný idiot.

Když mi bylo třicet, tak jsem si říkal, že vlastně měl celkem pravdu.

Když mi bylo třicet pět, tak jsem si říkal, že to byl fakt moudrej chlap.

Teď, když je mi skoro čtyřicet, tak si říkám, kdyby tu byl a poradil mi.

- To je úplně přesné. - Hm.

Poslouchej, jak je to vlastně ted' s vámi?

- Proč se na to ptáš? - Jen tak.

Sorry.

Nevím, proč to na tebe vůbec zkouším.

Tak po pravdě, zavolal mě sem Jirka.

Prý má Honza problémy s vaším vinařstvím.

Mám nějaké kontakty na Slovensku, možná bych uměl poradit, pomoct.

Jak konkrétně bys chtěl pomoct?

No, dostat vaše víno víc mezi lidi.

To znamená?

Že mi prodáte všechno, co máte, v sudech. O ostatní se postarám.

Neprodáme ti všechno, co máme, na sudech.

Táta říkal, že dobré víno patří do lahve. Vážil si drobných odběratelů.

Počkej tady. Vyřídím to. Dobře?

No, tak,

Je pryč, no.

Tak ale aspoň jsem ho trochu vystrašil.

- Žádné skály! - Jasně!

- Ty jsi zlatíčko, děkuju. - Ty budeš jíst?

- Ne. - To mě nepřekvapuje.

Já jsem jenom hlídal Mira.

Aby se moc neopil a nebylo mu to,

Špatně.

To se ti podařilo.

Miro se mnou náhodou včera absolvoval tu hlídku,

Takže úkol splněn.

- A jak to probíhalo? - Dobře.

Někdo tam byl, Miro se za ním vydal, ale nechytl ho.

Miro se za ním vydal, ale nechytl ho? To se divím.

Navíc jsem se konečně dozvěděla skutečný důvod, proč tady je.

Nikam nechoď, sedni si. Tys ho sem pozval.

No.

Já jsem nevěděla, že jsme se domluvili, že s ním budeme obchodovat.

Ještě není nic domluvený.

A odbyt potřebujeme, to víš sama.

A on to pak bude prodávat někde u silnice v petkách.

- To ti řekl? - Mluvil jsi s ním vůbec?

Zatím nebyla úplně příležitost. Viď?

Chce všechno, co máme na sudech.

Takže vůbec nebudeme vědět, co se s tím naším vínem bude dít dál.

Ale peníze už opravdu došly.

Budeme rádi, když zaplatíme brigádníky. Kdyby to tvůj táta řešil...

- Ty z něj máš nějaký mindrák? - Já vás tady nechám, jo?

Vždycky mě bral jako Pražáka.

Měl tě rád.

Dobře, ale kdyby se to řešilo už tehdy,

Tak tady ted' nemáme toho hezouna, kterej se s tebou prochází po vinici.

- V noci. - Ty žárlíš?

- Jo. Žárlím. - Tak ses mohl procházet ty.

Čau.

Čau.

Tak ses prej včera obětoval a šel s Klárkou na tu hlídku.

Když jste se ožrali jako Záhoráci, co jsem měl dělat?

No jo, no. Doufám, že jsi na ni nic nezkoušel.

Pche.

- A kdyby? - Kdyby. Je Honzova.

- Pokud vím, oni spolu nejsou. - Nejsou...

Možná spolu teď nejsou, ale jinak k sobě patří,

to je nerozlučná dvojice, to je jako Bonnie a Clyde,

Nebo jako my, Češi a Slováci.

- Když se zamiluje, dám jí slevu. - To nemůžeš.

Ne, stačí použít thajského Freda a vzplane jako Notre-Dame.

- Thajsko ne, to funguje vždycky. - Neser se do toho!

Raději zařiď, aby ten kšeft klapnul.

Dlužíš mi nějaký peníze. Já bych ti nerad něco udělal.

- Dyť jsme kámoši. - Ne, my nejsme žádní kámoši.

Pokud ten kšeft nezařídíš a já na tom nezbohatnu,

Tak jsi skončil.

- To je ale strašně málo peněz. - To je dost peněz.

- Ne, to není. - To je v pořádku. Tohle jim řekneš.

- Co když jim to neřeknu? - Tak potom Marie.

- Co Marie? - Volala mi.

- Cos jí řekl? - Zatím nic.

No švihej.

Švihej!

Vzduch čistej?

Klára už mě nechtěla poslouchat, tak šla mejt nádobí.

Trochu jsem mluvil s Mirem.

No a?

Dal mi pro vás návrh smlouvy.

Oba dva jsme se shodli na tom, že to vaše víno má obrovskej potenciál.

A taky majitelku otevřenou všem možnostem.

Nekecej, ty jsi Kláru přesvědčil?

To byla ironie, ty koni.

Hm, jo.

Podívej, Adélko, na tu krásu tady.

To je zeleň, člověče.

Přesně, jak se říká tady u nás.

Hory jsou nádherné, moře je příjemné,

Ale Pálava, ta léčí!

A já ti říkám, že ty kluky znám hrozně dlouho, ti určitě v ničem nejedou.

Od tý doby, co je tady ten druhej, tak se krade i na jiných vinicích.

Prosím tě, proč by kradli i na vlastních?

Krycí manévr.

Jé, podívej, zrovna mladá Adámková.

Haló! Pomoc!

Jak na nás mává.

Haló!

Ach, to je až dojemný, jak ty lidi nás tady maj rádi.

Protože do ničeho moc nešťouráme, víš?

Zajedeme někam na meníčko?

Za tuhle cenu mu to přece nemůžeme prodat. To ať se jde vycpat.

To ne.

Měl ses domluvit s Góttelem.

Jasně, všechno dělám špatně.

Myslela jsem, když čekáme další dítě, že by se to mohlo mezi náma urovnat,

Že konečně přestaneš být tak sebestředný, tak urputný.

- Takže rozšiřujeme obvinění. - Mami! Tati!

- Teď ne, Aničko. - Ale Jožka s Kubou... - Co?

Tati, já to dokázal!

Ježíš, polezte dolů!

My se bojíme!

Oba. Nahoru to jde snáz.

- No, tak jdeme pro ně, ne? - Hm.

Ale víš co, běž tam ty, já ti budu říkat kudy.

Dobře? No utíkej.

No, běž.

Vpravo máš takový dobrý úchyt na dva prsty. To je ono.

A vlevo dole je taková lišta. No, to je ona, super. Běž.

To je komik.

Neboj se, to dáme. To dáme.

Dobrý, Dobrý.

No, tam vlevo. No.

Co blbnete?

Jsem chtěl Kubovi jenom ukázat Pálavu.

Tohle uvidíš z Děviček taky.

A dojdeš tam pěšky.

Tak jdem dolů, ne?

Já půjdu první.

Neboj, to zmáknem.

Jo, mám tě.

Počkej.

Dobrý, mám tě, dobrý.

Super. Počkej.

Táta na tebe bude pyšnej.

Nevypadá na to.

No.

No, mám tě.

Tak vidíš, zvládli jsme to, kámo.

Pašák.

- Dobrá práce, kamaráde. - No, co je? Pojď nahoru.

- V pohodě? - Já jsem dobrej.

No tak vidíš, Honzo, zvládli jsme to!

Super.

Slupky hroznů, to je klenot.

Když na nich necháš ležet třeba tramín,

Přejde to krásné aroma růží a čaje i do vína.

Ale nespěchej, chce to čas.

- Pojď si dát panáka.

Ano, pane Ročere? Právě jsem vám chtěl volat.

Kdy dovezeš to víno, o kterým jsi básnil?

- Co nejdřív, pracuje se na tom. - Tak pracuj. A pořádně.

Ale... Haló?

Haló!

Sakra.

Jirko?

Jirko, pojď sem.

Pojď, pojď.

Čau.

No čau.

Tak jak jsme postoupili?

Já myslím, že je to v pohodě. Máme je tam, kde jsme je chtěli mít, ne?

- Fakt? - Hm.

- Podle mě jsme se nepohnuli. - Jak to?

Trčím tady jako debil, spím na nějaký slámě,

Makám jako nikdy. A mně se to fakt vůbec nelíbí.

Já myslím, že Honza už za chvíli Klárku přemluví, a je to.

Jo? Uděláme to dneska. Dneska to podepíšeme.

Dobře? Koupím všechno, co mají v sudech.

Tak teď hned běž za tím šaškem a přinuť ho, aby si s ní promluvil.

- Přidal jsi peníze za litr. - Hm.

- Děkuju. - Jsem přece hodný hoch.

- Dodatek? - Hm.

Prodávající souhlasí, že kupující může s produktem naložit

Zcela dle svého uvážení.

Co to je? Co to má znamenat?

No a co? Koupím to jejich víno, smíchám s laciným a prodám.

Pálava má dobrý jméno, to se bude prodávat samo.

Hlavně, že na to mám papír. A už mám i název. Chceš ho slyšet?

Bude se to jmenovat Pálavský sen. Dobrý, ne?

- Tohle ti ale Honza nikdy nepodepíše. - Ne? Au!

- Ne. - Ne?

- Ne. - Ne.

On totiž podepíše tohle.

Týhle strany si nevšimne, o to se postaráš ty.

Jinak se já postarám, že svýho kluka už v životě neuvidíš.

Hm?

Čau, kámo.

- Hledal jsem tě. - Tak to jsi mě našel.

Co děláš? Mícháš rmut?

- Ty si to takhle pamatuješ, jo? - No jo, poslouchám tě, ne?

Co Klára?

Tahá se někde s tím drevokocúrem, kterýho jsi sem přivedl ty.

Víš o tom, že drevokocúr neexistuje? Jako to slovo, víš, že...

Já vím.

Miro pro vás připravil novou smlouvu. Přidal na penězích.

Jinak je všechno stejný. Dáš to Kláře?

Proč jí to nedá sám? Casu s ní tráví dost, ne?

To mě mrzí.

Jo? Mě to sere!

Nejradši bych mu rozbil hubu.

Akorát je silnější, no.

Klára tě má pořád ráda.

Moc vám všem děkuju za to, že jste to zatím s námi zvládli,

Protože bez vás by to nešlo.

Uvidíme se večer na slavnosti. Další odrůdy dozrají, předpokládám, za týden.

Děkuju.

U mě se stavte pro peníze, ať máte co propít.

Dělej víno, co sama chceš pít.

Tak o něm přemejšlej.

A hledej, dokud v něm nenajdeš výjimečnost.

A pak znova a znova, každý rok.

Klárko?

Klárko.

Kdy chceš začít sklízet ten Veltlín?

Nejdřív až tak za tři týdny. Stejně toho moc není.

No právě.

Mohla by to bejt poslední sklizeň tady.

Pak bychom to mohli prodat, co?

Vinohrad má přes padesát let, plodí tady každá druhá hlava, ani ne.

A sami už nemáme na to ho vyklučit a zasadit novej.

Víš, že to byla táty první vinice.

Určitě by to pochopil.

Víš, co je nejhorší? Ze ani ty nevěříš, že to zvládnu.

Jak jsi na to přišla?

Dal jsem brigádníkům naše poslední peníze.

Jestli to tady nechceš prodat,

Miro má nabídku.

Už o trochu lepší.

Tak ještě jednou, děkujeme!

Na život jako víno!

Na víno!

Smlouvu jsem dal Kláře. Teď už je to na ní.

Tak fajn.

Co je?

Nic.

- Jdu to říct Mirovi. - Dík.

Tak já jsem hned u vás. Přijdu za vámi.

- Smlouvu má u sebe Klára. - No, super.

Tak já už si to nějak zařídím.

Miro.

Co? Nějakej problém?

Nebudeš volat, viď?

Ne. Jasně, že ne.

- Dobrý den. - Dobrý den.

- Nějaké novinky ohledně těch krádeží? - Můžeme stranou?

Nějaké novinky mám.

Ale jestli souvisí s krádežemi, to zatím nevím.

- Jak to myslíte? - Trochu jsem si proklepla vaši minulost.

No jo,

To byly starý časy mladický nerozvážnosti.

- A váš kamarád je taky pěkný kvítko. - Trochu blbnul, ale ted' už je poctivej.

To pochybuju. Víte, že má exekuce?

A že jeho bývalá žena nahlásila, že unesl jejich syna?

- To je asi nějaký nedorozumění, ne? - Bohužel není.

Přece jste ho ted' nepřišla zatknout?

Upřímně, váš kamarád mi nepřipadá jako někdo, kdo by kradl hrozny a unášel děti.

Tak s ním, prosím, promluvte a vyřiďte mu, ať se za mnou zastaví.

Ať ho nemusím zadržet tady, před jeho klukem.

- Díky. - Za málo. Na shledanou.

- Nedáte si aspoň pohárek? - Díky, nepij...

- Dyť nejste ve službě. - Ani mimo ni. Mějte se.

Vždyť to je lehký, ne?

- Dej to sem. - Pojď, frajere.

Bez šance.

Hele, z toho si nic nedělejte, to je pražskej sport.

Tak víš co, vydrž tady, já ti ukážu jeden moravskej.

- Tak to bylo fakt hustý. - Ze jo, viď?

No tak, děcka.

Tak co, vezmem ho tam?

Keto dieta.

Česneku je i v česneku málo.

Hm.

A víno je chleba.

Pojď se mnou, dělej.

Co to zas vyvádíš, ty vole? Ty jsi Kubu unesl? A seš rozvedenej?

Můžeme si promluvit někde v klidu?

Marie mi vyhrožovala.

Chtěla mi zakázat Kubu, že mi ho nebude půjčovat.

Zato teď ti ho bude půjčovat hrozně ráda.

To bylo spontánní. Jak ses po té kalbě

Neměl jak dostat domů, já jsem nad tím zas až tak nepřemýšlel.

Výjimečně, viď?

A nelituju toho. Podělal jsem spoustu věcí, ale tohohle nelituj...

Tak to zkus nějak napravit. Vždyť to je hroznej průser, ty vole.

Prej máš nějaký exekuce.

Já to ted' nechci řešit.

Já jsem ti v podstatě vděčnej, protože jsi nás zachránil.

Ty jsi mi vděčnej?

Jo, dotáhl jsi sem toho blba. Myslím, že mu to víno nakonec prodáme.

- Kdo to je? - Ticho!

To jsou ti zloději, co nám kradou hrozny.

- Tak já zavolám policii. - Ne!

Chytíme je sami. Pojď.

Jako my dva?

Nepůjdeme se projít?

Tak vteřinku, já se jenom vydýchám.

- A mám vás! - Jožko! Aničko!

- Zloději! - Kubo!

To vy tady kradete hrozny po celý Pálavě?

Ne, jenom u nás. A jenom my dva s Aničkou, Kubu jsme vzali až dneska.

- My ti to vysvětlíme. - Zádný takový. Mazejte domů, fofrem!

No, výtečníci!

A přitom tak malí, že by se jim ještě z řiti žába vody napila, co?

Upřímně, pane Kozderka, jsem si myslel, že jste to byl celou dobu vy.

Já? Jak tě to napadlo?

Mám svoje zásady. U sousedů nikdy.

- A tohle je co? - No, krajní dva řádky

Jsou vždycky sporné.

A ty hezký hrozny, co jste si vezl na valníku, ty nemohly bejt vaše.

Počkej, to chceš tvrdit, že já nemůžu vypěstovat pěkné hrozny?

No.

No dobře, ty jsem koupil. Ale jinde, protože ta tvoje mi je nechtěla prodat.

Chtěl jsem konečně mít dobré víno.

To moje nikdo nekupuje.

Mám toho plný sklep.

Chápeš to?

- Je tu moc pěkně. - Hm.

Jestli jsi unavená, můžeme si na chvíli sednout.

- Ne, já se ráda projdu. - Dobrý. Jasně.

- Miro je hajzl. - To mi povídej.

Ne, vážně, chce ti svést Kláru.

A o tobě si myslí, že seš buran a vaše víno stojí za prd.

Naše víno že stojí za prd?

Tohle tě naštvalo nejvíc? Nechceš si srovnat priority?

Ne, počkej.

' Počkej! - Co je?

Ke smlouvě patří dodatek, kterej jste nečetli.

Miro může to vaše víno smíchat s levným patokem

A prodávat to jako Pálavský sen.

Já jsem mu s tím vším pomáhal.

Miro mi vyhrožoval, že zavolá Marii, dlužím mu nějaký prachy.

Za co mu dlužíš, kolik?

Pár set tisíc. Za ty pozemky.

- Tak ty pozemky prodej a vrať mu to. - Když ony zrovna nejsou v kurzu.

Tak je prodej pod cenou.

- Kde jsou ty pozemky? - Tam.

- Kde tam? Na Slovácku? - Trochu dál.

Na Slovensku?

Trochu vejš.

- Ne. - Jo.

- Ne. - Jo.

Tohle všechno řeším kvůli tomu, že jsi koupil podělaný pozemky na Měsíci?

- To nějak vymyslíme, Honzo. - Jak my? Ty to vymysli!

Tys to podělal, tak si to vyžer!

Myslel jsem, že jsme kámoši!

Právě proto, že jsme kámoši, tak jsem ti to všechno řekl.

Voda stoupala, tam šlo o všechno.

A my s Fredem jsme měli jít dovnitř, ale nakonec se thajská vláda rozhodla,

Že tam půjdou místní potápěči.

- Jak často takhle s Fredem vyrážíte? - Vždycky, když mě zavolají.

- A můžu být upřímný? - Hm.

My s Fredem jsme vlastně takoví nejlepší kamarádi.

Byl se mnou vždycky, když mi bylo nejhůř.

- Tohle je Fred. Podívej. - Ten je krásný.

- Pěkná srst. - Hm.

Ty jsi krásná.

- Co je? - Tohle ti normálně funguje?

- Prosím? - Vždyť to máš naučené jak básničku.

- Promiň, vůbec nevím, o čem mluvíš. - Ne, ty promiň.

Jsem ti jako pro smích? Tady makám a ty mě taháš za nos?

- Jak to myslíš? - Makám na vašem vinobraní,

A ty ani nejsi schopná mi říct, jestli podepíšeme smlouvu?

- Tak to už jsem se rozhodla. - Fakt?

- Dobrou noc. - Tak dobrou.

- Dobrou, Honzo. - Dobrou.

Kde jsi byla?

Projít se. S Mirem.

- To jsem si všimnul. - Hm.

- Jen tak, jo? - Ano.

Taky jsem mu podepsala tu smlouvu.

Co?

Jak jsi chtěl, abych mu ji podepsala.

Tak to jsme v prdeli.

Cože?

Ten parchant nás podvedl.

Já mám plán, jak to vyřešíme.

Tak hotovo, chlapci.

- Díky. - Nápodobně.

Děkujeme za všechno.

- A pozdravuj Freda. - Jasně.

Měj se.

Můžeš na chvilku?

Prosím tě, nic jsi neříkal?

Co bych měl říkat? Smlouva podepsaná, obchod uzavřený.

Mně to přijde nějaký divný.

Ne.

- Ne? - Ne.

No dobře. Tak si na ten obchod připijeme, ne?

Hm. Tak já jdu pro Iahvinku.

Ne, dáme si z tohohle. Dobře?

Honzíku, tak jsem slyšel, že jsi všechno prodal.

No jo, pane Kozderka. Zlobíte se, že ne vám?

Zamrzí to, ale jak se říká,

Kdyby nebylo lidské závisti, stačil by jeden chlap na celou dědinu.

- Dáte si s námi? - Rád.

- Alespoň ještě naposledy ochutnám. - Na zdraví!

Nádhera!

Vlašák! Tomuhle já říkám vlašák pašák.

- Pěkné. - Jste šťastný člověk.

Pane Kozderko, konečně jsem vás našla.

- Máme toho zloděje, můžete být v klidu. - Zaplať pánbůh,

Ten prevít mi napáchal milionové škody.

Aby ne, když máte největší vinice v okolí.

Stavte se za mnou na stanici podepsat protokol.

- Chceš ještě něco okoštovat? - Ne, díky.

Hm.

Chci vám poděkovat.

Máte čas do odpoledne, jak jsme se domluvili.

Pak si pro vás přijedu a splníte svou část dohody.

Teda, pane Kozderka, klobouk dolů!

- To bylo, co? - To teda.

Ale měl jsi pravdu, Honzíku.

- S čím? - No, že jednou to přijít musí.

Prodalo se všecko moje víno! A dokonce mu chutnalo.

No, chutnalo. Myslím, že nám na to slušně skočil.

Ne, tak promiňte, pane Kozderko, možná mu opravdu chutnalo.

A já vím, že ne.

Co byste taky chtěli od chlapa z Litvínova.

Vždyť já jsem se sem přiženil.

Ještě mi řekněte, proč jste kradli ty hrozny, když jsou naše?

Jinak by to nebylo takové dobrodružství.

Aha, tak sem zmizel.

Tak toto je Irsai.

A tady nám kvasí můllerka.

No, hlavně to neříkej mámě.

Tak jaké je?

Pěkné. I když zatím trochu řezák.

Maminka chtěla říct, že bude perfektní.

Já vám s tím klidně pomůžu.

Budu jenom radit, samozřejmě. Míchat se vám do toho nebudu.

Akorát mi hlava nebere, kdo teda kradl všude okolo.

My to víme.

Opravdu? A kdo?

Pamatuješ, co jsem ti říkal, když jsi byl malej?

- Že auto není od toho, aby brzdilo, ale... - Aby jezdilo?

Jo. Dělej, pojď!

- Kdo to teda byl? - Rekli jsme to strejdovi Jirkovi.

Už zase?

Ty Vole!

Jsem živej? Do pytle, jsem ještě živej?

No, co to...?

- No tak to ho mně teda... - Vyndej.

A vomej.

Hledáte někoho?

A jak jste nakonec přišli na to, že to kradl Humpl?

Vyrušili jsme ho, když měl ten samej plán.

Leknul se a zdrhnul, srab jeden.

- Máte tři minuty. - Děkuju.

Adélko, tohle je ono. Víš, Iidskej přístup.

Proto nás maj tady ti lidi tak rádi.

- Já vás moc rád nemám. - Drž hubu!

Tak já se s váma na chvíli rozloučím.

Jedeš na dovolenou, jo?

Tak nějak.

- Kubo... - Je mi to jasný.

Zavřou tě za to, že jsi mě unesl.

- Tys to věděl? - Tati, já nejsem blbej.

A to ti to nevadilo?

Bylo to s tebou fajn, bejt tady pár dní.

- Užili jsme si to, co? - Jo.

Kdybys třeba chtěl zdrhnout, tak já je zdržím.

- To bys pro mě udělal? - Mám přece tvoje geny.

Tak je moc nepoužívej.

Anebo jenom ty kladný, třeba podnikatelský.

No, možná ani ty ne.

Už je čas.

Ty jedeš taky, mladý muži.

Už vím, jak jsi dělal to kouzlo.

Ty vole.

A podle tebe se to vyplatí, za takový peníze?

Z pálavské oblasti ani nemůže být špatné víno. Uvidíte sám.

Toto víno je skutečný poklad. Tak, na chuť života a krásu žen.

Ha! To je Bandi!

Hele, kolik že vlastně máš těch pozemků?

Kolik, to není důležitý. Ale představ si, stavíš barák,

Máš absolutní svobodu, nikdo okolo tebe není. A ten výhled!

- Kecáš, vole. - Ty drž pytel.

co je?

Na.

Služebně?

Co myslíš?

Klárko, vím, že máte s Honzou nějaké problémy.

Ale nezapomínej, že manželství a vztah jsou jako

Dělání vína.

Některý ročník se nepovede, občas má silnější kyselinku,

Občas se ti jeví jako takový patok, že bys ho nejradši vylila.

Pak ale zůstane trochu déle na hrubých a pak jemných kalech

A vznikne něco nádherného.

Něco, co by člověk nevyměnil za nic na světě.

- Jeďte opatrně! - Jo, jo.

Co my? Jdeme do preshausu?

Dneska ne.

Ty myslíš, že nastartuje?

Tohle auto je jako naše láska, Klárko.

Někdy to může chvilku trvat,

Ale nakonec vždycky znova nastartuje.

To jsi vyčetl kde?

Nikde.

A jeď!

A šlápni na to!

A u obou věcí je základem

Láska.

V hloubi duše ji cítíš.

Když něco nebo někoho miluješ,

Stojí ti to za to.

I když občas je to k posrání, to vím sám.

Důležitý je chlap, kterýho jméno nosíš.

A od svatby už to nejsem já,

Ale Honza.

Drž se ho.

Víno a život tě odmění.