Original subtitles

[svižná rytmická hudba]

Vítám vás živě na naší úplně normální škole.

Na školní akademii se něco stalo.

A my moc dobře víme, kdo to provedl. Tony.

Má špatný známky, ale všichni tak nějak víme, že je génius.

Testy jako by záměrně sabotoval,

aby to nakonec dotáhl na čtyřku během jedinýho zkoušení,

kdy předvede mega znalosti.

Profesoři s tím počítají, většina rezignovala.

Je to tak trochu nihilista, kašle na všechny kolem.

Holky Tonyho zajímají, ale zas nijak moc.

Rozhodně to na sobě nedává znát.

Tony holky nezajímá, nebo minimálně doposud nezajímal,

je pro ně totiž příliš originální.

My z něj ale teď uděláme mediální hvězdu.

Takže, Tony, všechny by hrozně zajímalo, jak to bylo.

Můžeš nám k tomu něco říct?

Ne.

Každej příběh má svýho padoucha.

Tím naším není nikdo jiný než Yvoš.

Velkej šéf bandy, kterou všichni znají pod jménem Nostra.

Tři týdny zpátky. Tony seděl ve třídě a hleděl si svýho.

[Monika] Najednou za ním přijde tvůj kumpán Radan,

že s ním potřebuješ mluvit. Proč sis vybral právě Tonyho?

[dramatická hudba]

Slyšelas tu story, ne?

Tony prej na předešlý škole provedl geniální vloupačku do školního sejfu.

Nikdo neví, co odtamtud ukradl, ale prej to bylo velký.

Když se to ke mně doneslo, bylo mi jasný, že to je můj člověk.

[Radan] Před Yvošem si nehraj na frajera. Mluv jenom, když se tě na něco zeptá.

A hlavně mu nekecej, ví o všem, co se na škole děje.

Ty seš z něj hodně posranej, co?

Yvoš, místní kápo, na kterýho si nikdo netroufá.

Má totiž pod sebou řadu bouchačů.

Sportovec, skvěle se učí, zkrátka dokonalej student.

Ale my víme.

Mě by teď ale zajímalo, jak to tenkrát vlastně bylo,

na jakej kšeft jsi Tonyho oslovil.

[zabouchnutí dveří]

[tichá hudba s napětím]

[Yvoš] Víš, kdo jsem, kamaráde?

Hm.

Dobře.

Dobře.

Mám pro tebe úkol.

[Yvoš] Potřebuju, abys pro mě něco ukradl.

[tichá hudba s napětím]

A co?

[tichá hudba s napětím]

Říkejme tomu předmět XYZ.

Takže mi neřekneš co. Jasně, chápu.

[Yvoš] Slyšel jsem v tvým hlase náznak ironie.

[Tony] Jen trochu.

[Yvoš] Potřebuješ vědět jen to, že náš předmět XYZ byl ztracen

a poté znovu nalezen naší milovanou matrikářkou, profesorkou Majzlovou,

která ho bezpečně uložila

do růžové krabičky na ztráty a nálezy ve svém kabinetu.

A proč bych to jako dělal?

[tichá hudba s napětím]

Dostaneš za to nahý fotky Valerie.

Jaký Valerie?

No tak, oba dva moc dobře víme, že tajně miluješ moji ex, Valerii.

[Yvoš] Tak co?

Ne.

Radši si nechám rozbít držku, než se nechat chytit Majzlovou u ní v kabinetu.

[Yvoš] Ne, ne, my ti nerozbijeme držku.

Znáš se tady s naším počítačovým géniem Ajtým?

Čau, Ýtý.

Uvidíme, jak budou říkat tobě, až dáme na net věci,

který natočila tvoje webkamera.

Šatna není trezor a neměl by sis tam nechávat cenný věci.

Třeba notebook.

[Ýtý] Stačil jeden malej virus, a tvoje webkamera je moje webkamera.

Která tě natočila u dost zajímavejch věcí.

[hudba s napětím]

[Yvoš] Takže víš, co máš dělat.

Je pátek, krabičku musíš ukrást do pondělního rána,

kdy Majzlová bude předmět XYZ vracet jeho majiteli.

Jasný?

[svižná rytmická hudba]

Každý geniální lupič potřebuje geniální komplice.

[Monika] Třeba tajemnýho fešáka, na kterýho letí holky ve velkým

a on je pravidelně střídá.

Miláček profesorek jménem Juan.

[hra na kytaru]

Nebo ženská síla týmu, geniální vynálezkyně Dieu.

Nechává si říkat Zeus, protože Zeus se skloňuje „bez Dia“.

Nikdy nesundává svůj kabát, pod kterým nosí všechny svoje vynálezy.

- Ahoj. - Čau.

[svižná rytmická hudba]

Žádný bandě nesmí chybět počítačovej blázen,

velkej rival Ýtýho, známej jako Franc.

Čau.

[Monika] Říkající si kvarteto lúzrů, neboli Lúzreto.

- Ahoj, Irenko, prosím. - Děkuju.

Jdu do jámy lvové.

[rytmická hudba s napětím]

Tak co?

Prošel jsem stránky školy a otevřel rozvrhy. Neděkujte, takovej jsem.

Neděkujem. Co jsi zjistil?

Pospíšilová odejde z kabinetu na začátku předposlední přestávky.

- Majzlová se vrátí ke konci přestávky. - Máme jen pětiminutový okno.

- Co víkend? - Víkend?

Vloupat se sem o víkendu? To ne, to je...

Lupičskej svatej grál. Potřebovali bychom čtyři klíče.

Dva klíče od dveří do budovy a přírodovědné sekce

a dva kódový zámky. Od hlavní budovy a od čtyřletý sekce. Tak to je nereálný.

Pět minut o předposlední přestávce bude muset stačit.

Poslední záchrana.

Díky, Zeusi.

[dramatická hudba]

- Ježišmarjá. - Jste v pořádku?

Jo, snad ano. Vy jste něco vylil.

[dramatická hudba]

[Dieu] Musí krabičku najít a vrátit se do třídy, než skončí přestávka,

jinak by ho mohl někdo podezřívat. To by byl průser.

- [všichni] Dobrý den. - Dobrý den.

[dramatická hudba]

[hudba utichla]

[hudba s napětím]

[přišla SMS]

To je průser, Majzlová má volnou hodinu, Tony je v pasti a...

[hudba s napětím]

[hudba utichla]

[tichá dramatická hudba]

[dramatická hudba sílí]

Profesorka Majzlová ať se dostaví okamžitě do ředitelny. Děkuji.

[svižná rytmická hudba]

- [všichni] Na shledanou. - [Majzlová] Na shledanou.

[jemná hudba]

Já jsem vůl.

[dramatická hudba]

[pomalá klidná hudba]

[svižná rytmická hudba]

[hudba utichla]

Happy?

Happy.

A co ty nahý fotky naší Valerie?

Slíbili jsme ti je.

- To je její mobil. - [Yvoš] Ano.

Val ho ztratila, Majzlová ho našla a tys ho pro mě ukradl.

A slíbený nahatý kompro je uvnitř.

[tichá dramatická hudba]

Co s tím jako chcete dělat?

Takže já jsem se málem zabil, abys brečel nad fotkama bejvalky?

Ne tak docela.

[Tony] Je hezký, že se nebojíš před kumpánama ukázat city.

- Stačí. - Ale je to dobrá terapie?

- Drž hubu! - Co na ni radši zapomenout?

- Tak ti dala kopačky, to se stává. - Mně ne!

- Celej gympl uvidí, že mně ne! - Celej gympl?

Klid! Za dva týdny na akademii.

Ty to chceš ukázat celý škole?

Víš, že je to trestnej čin, za to můžeš jít sedět.

- Myslíš, že si tohle nechám pro sebe? - [Yvoš] A kdo mi co dokáže?

[Yvoš] Ten mobil jsi snad ukradl ty, ne?

- Tohle na mě nehodíte. - Nehodíme, pokud budeš držet hubu.

[Yvoš] Antoníne!

Suvenýrek.

[Yvoš] Pa, pa.

No, a kdo že je Valerie?

Naše nádherná spolužačka, o kterou stojí snad každej kluk na škole.

A každá holka bych chtěla být jako ona.

- Kromě tebe samozřejmě. - Kromě mě samozřejmě.

Je to chodící klišé dokonalý studentky.

Je hezká, milá, přátelská, každej ji má rád.

Třiďte odpad!

Bojuje za ekologii, organizuje akce na pomoc potřebným,

dobře se učí, nemluví sprostě a nesnáší lhaní.

Každoročně organizuje školní akademii, na který zároveň tančí a zpívá.

No, kdo by se o ni neporval.

[rytmická hudba]

[hudba utichla]

- Ahoj, mami. - Čau. Co ve škole?

- Nuda. - Počkej, nemáš hlad?

- Ne. - Nazdar, chlape.

No, kolik pětek dneska?

Dneska slabota, žádná pětka, jen napomenutí za zazděnej domácí úkol.

Ale.

No, tak to je super. Jinak v poho?

Jasně. Všechno v pohodě. Proč by nebylo? Nebo...

Protože kdyby nebylo, tak mlčet o tom úplně nefunguje, že?

To ne. Ale moje současná image nihilisty přitahuje minimum pozornosti

a místní šikanátoři si všímaj jinejch.

- Já jsem vážně v pohodě. - Určitě?

Určitě.

Hm. Tak běž, mazej. Jdi si dělat domácí úkoly, ne?

Tak já mazám a zítra se nezapomenu aktivně hlásit ve škole.

A napíšu dobrovolnou slohovku na téma, který jsme probírali v zeměpise,

a potom se naučím látku dopředu a já udělám úkol na zítřek.

- Milujeme tě. - [Tony] Já vás.

[jemná hudba]

Dobrý den.

Sednout.

Valerie,

pojďte sem, prosím.

Valerie, našla jsem váš mobil.

Našla její mobil.

Našla její mobil.

Našla její mobil.

Ale někdo mi v kabinetu ukradl růžovou krabičku.

No, ten váš mobil byl uvnitř.

Někdo ho ukradl.

Někdo ho ukradl.

Někdo ho ukradl.

[Majzlová] Je mi to moc líto.

[jemná smutná hudba]

[Majzlová] Tak, přátelé,

je tady někdo,

kdo si dělal domácí úkoly?

Nebo jste se jenom připravovali

na tu školní akademii?

[jemná smutná hudba]

A co vy, Antoníne?

[hudba utichla]

Ahoj.

Ahoj.

Ahoj, nazdar, čau.

[Tony] Asi se tě nebudu ptát, jestli jsi v pohodě, co?

Neptej.

A jsi v pohodě?

Ne.

[s pláčem] Do prdele, já vůbec nejsem v pohodě.

[pláč]

- Ty brďo, ty mluvíš sprostě. - Jo, mluvím sprostě.

Protože mě sere celej svět.

A do toho se ztratí můj mobil, ve kterým...

Promiň.

Myslíš si o mně, že jsem hysterka?

Trochu hysterická seš, jako máš se za co stydět

a já tě klidně profackuju.

Hm?

[smích]

Nech toho! Chci bejt chvilku patetická, a kvůli tobě se směju.

Tak to já se ale strašně omlouvám.

Určitě je za tím Yvoš.

- Za čím? - No, ten mobil.

Určitě ho ukradl on. On jedinej totiž ví, že tam mám ty...

- Aha. - Hajzl je to dost velkej.

To asi jo.

Proč jsi s ním vlastně chodila? To je vlastně úplně blbá otázka.

Chodila jsem s ním, protože

ty hodný holky musí vždycky chodit s tím největším hajzlem.

Přitom já bych chtěla někoho, kdo mě prostě miluje.

Já tě miluju.

- Ale vždyť... - [Dieu] My...

- My rušíme. - [Valerie] Ne, v pohodě.

[Valerie] Já vlastně stejně musím jít, takže...

Ale

děkuju, žes mě rozesmál. Já už musím. Ahoj.

[uznale] Hm.

[dramatická hudba]

- Měl jsem ho poslat rovnou do hajzlu. - [Franc] Tos měl.

Dost fňukání, je potřeba s tím něco udělat. Co nejdřív.

[Dieu] Akademie je za 14 dnů, budou tam všichni.

Valerie akci moderuje a na konci má taneční vystoupení,

takže je to pro něj ideální příležitost. To je takovej hajzl, Yvoš.

A nebezpečnej.

[Monika] Yvoš není jen nebezpečnej,

má dokonce i temnou minulost. Přišel k nám z jiný školy,

na který těsně před jeho odchodem došlo ke rvačce,

při který byl jeden student těžce zraněnej.

Říká se, že za to může kumpán z tehdejší Yvošovy bandy.

Ale Yvošovi nikdo nic nedokázal. Ovšem jeho kumpán skončil v pasťáku.

[jemná hudba]

Ýtý si všechno stáhl do počítače. Dokážem se do něj dostat?

Přes net ne. Ýtý je paranoidní a je pořád off-line.

- To jde? - Když jsi magor, tak jo.

Má to svoje výhody, nic se nedostane dovnitř ani ven.

Takže nehrozí, že by fotky Valerie zůstaly na cloudu.

By šli sami proti sobě. Ty fotky se nesmí dostat na net,

jinak je konec i pro jejich akci.

Musíme se dostat k Ýtýho počítači a vymazat to přímo z něj.

[hudba s napětím]

Ýtýho počítač. Omluvte schematičnost nákresu.

[Tony] Máte někdo nápad, jak se k němu dostat?

Ýtý má svůj noťas hodně rád. Nedává ho jen tak z ruky

a nenechává ho nikdy v šatnách.

Musí existovat moment, kdy tu tašku sundá a nechá ji bez dozoru, ne?

[gradující hudba]

Tělák.

Dokážeš to odemknout?

Je to nebezpečný, kdyby ses na to necítila...

Co to meleš? Já chci taky pomoct holce v tísni.

[Monika] Dieu je holka, která má vlastní názor.

A ten většinou nikomu necpe.

Když se ale rozhodne vám ho říct, vymluví vám díru do hlavy.

[rytmická hudba]

Z nikoho si nic nedělá, hlavně z profesorky Majzlové.

[Majzlová] To vaše salátové vydání mě neustále fascinuje.

Jednou tím inkoustem si ten sešit polijete úplně celý. Že?

Ach jo.

[rytmická hudba]

Jaký je tento úhel?

Tupý!

Váš kamarád.

[rytmická hudba vrcholí]

[hudba utichla]

- Čus. - Čus.

- Nějaký plány? - Kdo se ptá?

Záleží na tom?

To nevím. Záleží?

Máme pro vás takový kšeftík. Máte zájem?

To záleží.

- Na čem? - Jak platíte.

[rytmická hudba]

Hrama.

[Monika] Franc rozhodně nevypadá jako typickej počítačovej nerd.

Ale smůla pro všechny ajťačky, Franc bohužel není na holky.

Každopádně dodnes nikdo neví, kdo počítačům vlastně rozumí víc.

Jestli Franc, anebo jeho rival Ajtý, neboli Ýtý.

Ten na holky je, ale holky nejsou na něj. Možná proto nenávidí svět.

Ale, Ýtý, prober se, nám nevadí, že jsi nerd, nám vadí, že jsi hajzl.

Ýtý je génius, výherce několika matematickejch olympiád.

Není to typickej šprt, je to temnej mozek Yvošovy bandy.

[rytmická hudba]

[hudba utichla]

[dramatická hudba]

[Monika] Rik a Mik jsou bráchové, který moc inteligence nepobrali.

Ale kompenzujou si to nadbytkem svalový hmoty.

- [Rik] Holky, holky. - [Mik] Čau, čau.

[rytmická hudba]

[Monika] Radan je patolízal, kterej poskakuje za Yvošem.

Snaží se bejt jeho nejlepší kámoš, ale ve skutečnosti

mu jen leze do prdele. Radan není zrovna myslitel.

Všichni se tak trochu divíme, jak se na náš gympl vůbec dostal.

Každopádně image intelektuála se snaží dohnat tím,

že si všechno zapisuje ručně do notýsku.

Cringe.

To jo, zapisuje si tam všechno, co Yvoš řekne,

takže by tam mohl bejt jejich plán pěkně naservírovanej.

- To nevíme jistě. - Je to dost pravděpodobný.

Priorita je pořád Ýtýho počítač, ale tahle stopa by taky stála za to.

- A jak se k němu dostaneme? - Radan má ségru.

[Monika] Tajemný, to je to slovo. Rozhodně má svoje charisma.

Říká se, že holky nestřídá pro zábavu, že se vždycky osudově zamiluje.

[rytmická hudba]

Nikdo neví, jak to dělá, ale zřejmě neexistuje holka,

která by nepodlehla jeho kouzlu.

Nebo existuje?

[rytmická hudba]

Co to bylo? Jen jsi tam seděl, nic jsi neřekl,

nepozvali jsi ji na rande, neřekl o telefonní číslo, nic.

- Jen zkouška, jestli si mě všimne. - A všimla?

Ne.

[rytmická hudba]

[hudba utichla]

- [Valerie] Ahoj. - Ahoj.

- Víš, že když si kousneš do koblihy... - Tak si můžu něco přát, já vím.

- Včera jsem ti napsala „ahoj“. - Já ti taky napsal „ahoj“.

To jsme si pokecali, co?

Proti tomu, jak jsme se bavili doteď, máme plodný konverzační období, ne?

No právě, vždyť já tě vůbec neznám.

To ne, no.

- Tak bychom mohli třeba... - Čau, Val.

Tak co pan Tony tady, už ti to řekl?

Aha. Takže to tvoje vyznání, to je taky jeho akce?

Počkej, co?

Chtěli jste ze mě udělat krávu. Gratuluju, máte ze mě krávu. Bů.

[Tony] Počkej...

Antoníne,

na slovíčko.

Nebudeš se bavit s mojí holkou.

- Rozumíš? - Bejvalou.

Nedovedeš si představit, co bych ti mohl udělat.

A teď nemluvím o tom, že bych mohl Valerii říct, kdo ukradl její mobil.

Protože na tebe mám šťavnatý kompro.

Můžu ti udělat něco mnohem, mnohem horšího.

Ale pro dnešek to necháme jen u drobného varování. Ano?

- Hlava? - Nebo břicho?

Co?

[jemná hudba]

Tohle už ne, tohle už ne.

Jak to bylo?

Tři vteřiny nádech.

Šest vteřin výdech.

[jemná hudba]

A teď znovu.

[zaklepání a otevření dveří]

Žiješ?

Jo.

[Juan] Hele, kámo, vykašlat se na to není ostuda.

Pořád jsi největší frajer na týhle škole, kterej se Yvošovi postavil.

Částečně.

Vy se na to chcete vykašlat?

[dramatická hudba]

[Juan] Chodba před šatnou těláku je něco jako malej Václavák.

Učitelé tudy chodí na dvůr kouřit.

Když má Yvošova třída tělák, chodí sem kouřit chemikář,

potom, co v laborkách zadá úkoly.

- [Juan] Super. - Bohužel tím to nekončí.

[dramatická hudba]

[Tony] Po chemikáři sem vtrhne prima,

protože má volnou hodinu před tělákem.

[Tony] Musíme přesně vypočítat časový okno, aby to nebylo...

Podezřelý, že jdeme čůrat na začátku hodiny.

- A... - Nenatrefili na chemikáře.

Přesně.

[Dieu] Tony!

Hele, víš, jak ses ptal, jestli se na to cítím.

- Nikdo na tebe nebude naštvanej. - Buď zticha, o to nejde.

Jde o to, že nevím, jestli vím, jak ten zámek vypáčit.

Říkala jsem, že to vím, že to umím, ale prostě asi nevím.

Já jsem tě ještě neslyšel, že by sis nebyla jistá,

jestli něco technickýho zvládneš.

Neslyšel, no. Hele, oba víme, že ty moje vynálezy zrovna moc nefungujou.

Vždyť jsi kvůli mně málem vypadl z toho okna.

Od té doby nemůžu spát. Já jsem vás prostě přesvědčila,

že jsem geniální vynálezce, protože jsem taky chtěla mít kámoše.

Zeus, co blbneš?

Byla jsi naše kámoška, ještě než jsi na nás vytáhla ty tvoje vynálezy.

- Jsi skvělá. - Nebuď patetickej.

Ale já nejsem.

Já... Normálně se mi o tom nemluví moc dobře.

Já jsem měla vždycky trochu problém mluvit s lidma, ale...

Než jsem vás poznala, byla jsem ta mlčenlivá holka.

A s váma jsem najednou ta ukecaná členka Lúzreta. Chápeš to, já?

[Tony] Vymyslíme jiný způsob, jak to provést, ano?

[Dieu] Ne, já to zvládnu. Jdu na to hned. Tak čau.

[jemná hudba]

[pláč holčičky]

Ne, ne, ne.

- Pšt, pšt! - [pláč]

- Ticho, ticho. - [matka] No.

[pláč]

- Co to máš? - Nic. Já jsem narazil do dveří.

- Kdo ti to udělal? - Nikdo.

- Tak ji zvedni. Mně nic není. - Ne. Musíme to řešit.

- Jak jako řešit? - [pláč]

Nevím, zavolám do školy a...

Řekneš, ať mu dají poznámku? To nic nezmění.

- Prokecl ses. Komu mu? - Nikomu mu.

Jenom prostě... Já jsem...

Bylo to kvůli holce, ale nikdo mě nešikanuje.

Ty ses porval kvůli holce?

Byla to taková pasivní forma rvačky. Ano, dá se tomu tak říkat, ale neřeš to.

Já už nechci bejt ten ustrašenej brejlatej kluk,

co se neumí sám za sebe postavit. Nechci, abyste to řešili ty nebo táta.

Dobře.

Zvedni to uřvaný dítě, nebo ti způsobím takovou pubertální scénu!

- Jdu se zavřít do pokoje. - Kdyby se to opakovalo, řekl bys mi to?

Ne. Ne.

[pláč]

[dramatická hudba]

[Monika] Do akademie zbýval asi týden

a Lúzreto začalo dávat dohromady plán. Všechno se muselo odzkoušet.

Nic nesmělo bejt ponechaný náhodě.

Jinak by celej plán šel do

kopru.

- To půjde? - To půjde.

[dramatická hudba]

[svižná rytmická hudba]

[mimoň] Jak to, že nám vždycky zmizí?

To jsme tak neschopný?

Tak se s tím přestaneme srát a zjistíme, kam se ztrácí!

[dramatická hudba]

[hvízdá si]

[tleskání]

Gratuluju k vaší odvaze, kamarádi mimoni.

[Yvoš] Fakt, máte můj upřímnej obdiv.

Ale teď s tou vaší sledovačkou skončíte, nebo...

[lusknutí]

- [Rik] Hlava? - [Mik] Nebo břicho?

Co?

[smích]

Byli jste varováni.

Ty se uklidni!

[tichá dramatická hudba]

Končíme.

[tichá dramatická hudba]

Val?

- Čau. - Bů.

Chápu, že jsi na mě naštvaná, ale nemůžeme bejt aspoň kámoši?

- Jenom kámoši, jo? - Hm.

Fakt. Mě prostě mrzí, že pokaždý, co se potkáme, tak se na sebe mračíme.

- [Valerie] Já se nemračím. Ty se mračíš. - [Yvoš] Ne, ty se mračíš.

- [Valerie] Ty se mračíš. - [Yvoš] Oba se mračíme.

[Tony] Já nežárlím. Tak ale já nežárlím.

Nemůžu tě doprovodit domů?

Jako kámoš.

Hele, kašli na to. Kašli na to. Ne, já se otočím.

Tak dobře, stejně to máš po cestě.

[Tony] Do prdele. Já jdu za nima. Ne, já jsem strašnej vůl.

Přistihnou mě a Valerie si bude myslet, že jsem debil a stalker.

Ale já tam nejdu proto, že jsem stalker nebo debil nebo že žárlím,

chci vědět, co má ten hajzl v úmyslu.

To nemůže bejt jen tak, že se k ní tak má. Já mám dobrej úmysl.

Já ho mám dobrej.

[krátká dramatická hudba]

Dobrý, to už dojdu. Padej domů.

[jemná hudba]

- Tě doprovodím, ne? - To zvládnu, buď v klidu.

- Nebudeš přece chodit tam a zpátky. - Počkej.

[jemná hudba]

Ne.

Jenom kámoši, jo?

- Já prostě nevěřím, že ses změnil. - Ale já jsem se změnil.

[Valerie] Jo. A Tonyho nechal zmlátit kdo?

- To ne já. - Nebo jen zakopl a spadl na tvoji pěst?

Zase budeš lhát, jako už tolikrát.

Oba víme, že jsi pořád stejný.

[dramatická hudba]

[z domu Yvošův otec] Proč jsi včera nevyluxoval?

- [Yvoš] Nech mě bejt. - [facky]

[otec] Ještě jednou, ty hajzle!

Já tě živím, tak tady aspoň jednou vyluxuješ, jasný?

- [otec] Jasný? - [Yvoš] Ano.

[temná hudba]

[hluk vysavače]

[otec] Teď ne, do hajzlu! Potřebuju se vyspat.

[temná hudba]

[hudba utichla]

[jemná hudba]

Ty hajzle!

Víš, co to je, kamaráde?

Tohle jsem dostal od kámoše, co šel místo mě do pasťáku,

když jsem zmrzačil chudáka, jako seš ty.

[temná hudba]

[hudba utichla, štěkot psů]

[ticho]

Proboha, Tony! Co se ti stalo?

Škoda, žes neviděla toho druhýho, nemá ani škrábnutí.

To ti udělal Yvoš, že?

Klíče?

Ach jo. A to se mu jdu omluvit, že jsem byla trochu moc krutá.

- Ahoj. - Ahoj.

- Vypadáš strašně. - Zato ty vypadáš krásně.

[smích]

[jemná hudba]

Tak jo, za to tě vezmu k nám.

[Tony] Jé.

- Dobrý? - Asi jo.

[Tony] Asi jo.

[Valerie] Zmlátil tě kvůli mně, že jo?

Vlastně jo.

To mě mrzí, tohle jsem fakt nechtěla.

To jsem rád, žes to nechtěla.

Aspoň vím, že nejsi sociopat a já jsem tady s tebou v bezpečí.

- Můžu pro tebe něco udělat? - Pusť mě!

- To už bolelo. - Promiň.

Anebo vlastně ne, bylo to docela dobrý.

- Chyť mě znovu. - Ty seš blbej, viď? Promiň.

Je někde, kde tě to nebolí?

Jo, tady.

[zasmání]

[jemná hudba]

A

cos vlastně dělal před Yvošovým domem?

[jemná hudba]

[Tony] Víš, já...

Musím ti něco říct.

S kámošema jsme přišli na to, že Yvoš něco chystá. Něco...

Něco hroznýho.

A týká se to tebe.

Mě?

Jo.

Tebe

mínus oblečení.

Ne!

- To ten můj ukradenej mobil. - Jo, ten tvůj ukradenej mobil.

A co s tím chce dělat?

No tak, řekni mi to.

Já si myslím, že to chce promítnout před celou školou na akademii.

- Víš to jistě? - Možná se v něm hne svědomí.

- To je strašný. - Ne. Mohlo by to být strašný.

Val! Mohlo by to být strašný, ale nebude.

Já a moji kámoši na tom děláme.

Nedovolíme mu to, jasný?

[rytmická hudba]

- Počkej, co se ti stalo? - Něco skvělýho.

- Cože? - Upadl jsem ze skejtu.

- Zase kvůli holce? - Jasně.

Kvůli čemu jinýmu se taky padá ze skejtu, že jo?

[rytmická hudba]

Kvůli jaký holce?

Prej se porval kvůli holce.

- On? - Hm.

Jeho výraz tomu odpovídal.

[rytmická hudba]

Ahoj.

- Čau. - Ahoj.

[Valerie] Ahoj.

- Čau, kočko. - [Dieu] Čau.

Ahoj, ahoj. Já jsem Dieu, ale všichni mi říkají Zeus.

Já vím, vždyť spolu chodíme do třídy.

Jo, no, právě. Nikdy jsme se nebavily,

tak jsem nevěděla, jestli sis mě třeba nevšimla.

- Těší mě. - Mě taky.

Promiň, já... Jasně, že jsem si tě všimla.

Vlastně nevím, proč my se spolu nebavily,

protože podle mě jsi strašně super.

Ty jsi taky super.

Valerii jsem všechno řekl, bude nám pomáhat.

Super! Tak to už nejsme Lúzreto, ale Lúzret.

Jako kvintet. Chápete, ne?

Bezva, teď ukradnem Ýtýho počítač.

- Co zámek? - Rozlouskla jsem to, ale trvá to dlouho.

- [Tony] Jak dlouho? - [Dieu] 45 vteřin, plus mínus. Spíš plus.

[Franc] Chemikář kouří minutu a 30 sekund, pak se vrací.

Za minutu a 30 sekund se Zeus musí dostat dovnitř a ven.

Pak tam nalítnou smráďata a profesorka a jsme v háji.

[Dieu] Musím čůrat.

A proč jste nebyla o přestávce?

A co kdybych vás prostě nepustila?

[Dieu] No, tak to by byl celkem průser.

[rytmická hudba]

Já... Já potřebuju taky.

[rytmická hudba]

[rytmická hudba utichla]

[tichá hudba s napětím]

Tak jo, minuta 30 sekund.

[hudba s napětím]

[Franc] Minuta 25 sekund.

[hudba s napětím]

[Franc] Minuta 20 sekund.

[hudba s napětím]

[Franc] Minuta 15 sekund.

[hudba s napětím]

Minuta 10 sekund.

[hudba nabírá na dramatičnosti]

- [Franc] Minuta 5 sekund. - [pípnutí mobilu]

[dramatická hudba]

45 sekund.

Fraci, to tvoje odpočítávání mi moc nepomáhá!

Promiň, já jsem chtěl, abys byla v obraze.

[hudba s napětím]

[rytmická hudba]

Sakra, není tam!

No dobře, ale kde může být? Přeci si ho nevzal s sebou na tělák, ne?

Asi na nějakým tajným místě, kam jsme ho ještě nedokázali vysledovat.

[tichá smutná hudba]

Děkuju, že jste mi chtěli pomoct.

[tichá smutná hudba]

Kam jdeš?

Nebude to tak jednoduchý, jak jsme mysleli.

Ýtýho notebook se nevypařil, někde bude. Musíme zjistit kde a pokračovat.

[dramatická hudba]

[tichá hudba s napětím]

[pípání]

- Pojď sem! - Koho tady máme, co?

[Ýtý] Ale, ale, ale!

Náš počítačový šlendrián François.

Pusťte mě!

Ne, ne, ne. Naopak.

Užijem si spolu ještě hodně srandy.

Vždyť tos vždycky chtěl, ne?

Bejt zavřenej v tajný chodbě se spoustou pěknejch kluků.

Puso!

[tichá dramatická hudba]

- Au! - [Ýtýho smích]

Pa, pa.

[dramatická hudba]

- [Tony] Jsi v pohodě? - Vypadám, že nejsem v pohodě?

Musíme se dostat přes ty dveře. Kód je v Radanově notesu.

Juane, jak jsi na tom s operací „Radka“?

Jsem v háji, ona mě úplně ignoruje.

[jemná hudba]

S tím mým svůdnictvím...

Ono to není tak úplně horký a nevyjde to úplně vždycky.

Vlastně je to míň než pade na pade.

[jemná hudba]

Proto jsme Lúzreto.

Vymysleli jsme si každej jinou identitu,

abysme měli kámoše.

A nemůžeš si třeba o ní něco zjistit na sockách?

Co poslouchá, co ji baví, a pak hrát spřízněnou duši?

To bylo první, co mě napadlo, ale ta holka nemá sociální sítě.

- No, první věc, kterou máte společnou. - To mi moc nepomáhá.

Promiň.

[Tony] Tak co teď?

Nápad.

[rytmická hudba]

[Juan] Budu potřebovat tři dny a dva pomocníky.

[rytmická hudba]

[Juan] Budete hrát zamilovanej pár.

Posloucháme.

Takže, já nastoupím.

[rytmická hudba]

Hele, toho kluka znám.

Nahlas, aby to Radka slyšela.

Toho kluka znám, to je největší luminizer u nás na škole.

[rytmická hudba]

Tony to shodí, aby mě Valerie musela obhajovat.

- [Tony] Tenhle afektovanej kašpárek? - Žárlivko.

Ne zas tolik, aby to nebylo kontraproduktivní.

Nikdo nechápe jak, ale každá holka po něm touží.

Má neskutečnej šarm. Když promluví...

[Tony] Všímáš si, že to říkáš mně? Já nejsem kámoška.

- Fakt? - Fakt.

[romantická hudba]

Vy dva. Vy dva! Radka už je pryč.

- Proč jsi mi neřekl, že odešla? - Proč jsi mi to neřekla ty?

- Já si toho nevšimla. - Já taky ne.

- Kecáš. - Ne ty, kecáš.

- Ne, ty kecáš. - Ty kecáš.

Druhá fáze.

Budu potřebovat jinýho pomocníka. Zařídí, aby oběť zakopla.

[rytmická hudba]

[Juan] Znova.

[rytmická hudba]

Znova.

[rytmická hudba]

[Juan] V pohodě?

Neznáme se?

Ne. Ehm, nevybavuju si.

[Juanovo pousmání]

[jemná hudba]

Třetí fáze.

[rytmická hudba]

Ahoj.

Ahoj.

Vím, že se neznáme, ale můžu tě pozvat třeba na kafe.

[rytmická hudba]

Ne.

[hudba utichla]

Tak mi o sobě něco řekni, pane tajemnej.

Co chceš vědět?

Třeba co posloucháš za hudbu.

To bys nerozdejchala.

Zkus to.

- Varuju tě. - Nebojím se.

[středověká hudba]

No, ty krávo!

Varoval jsem tě.

[stejná středověká hudba]

[Juan] No, ty vole!

Oblíbenej film?

Řekneme to současně?

Tři, dva, jedna.

[oba] „Vrána“, ta původní.

Oblíbená videohra?

[oba] „Dark Souls“.

Jakej díl?

- Ten první samozřejmě. - Druhej.

[zasmání]

Oblíbený zvíře.

[oba] Velociraptor.

A dost, odcházím, začínám se tě bát.

To bys měl.

Ty vole.

[Juan] Ty vole.

Ty vole.

Ty vole!

Ty vole, ty vole.

Co dalšího víme. Rik a Mik se snaží kamarádit s tanečnicema,

ale tak, aby u toho nikdy nebyla Valerie. Proč?

V naší místnosti je ve skříňce schovanej ředitelčin starej počítač.

Ředitelka z něj bude pouštět videoprojekce.

Bingo!

Nostra se chce dostat do počítače paní Ř, aby upravila projekce.

Jak zjistíme, kdy a jak to chtějí provést?

Notýsek, makám na tom.

Nechceš někdy přijít k nám?

Mohli bychom se kouknout na nějakej film.

[oba] Na „Smrtihlava“?

[Tony] Super.

Jo, ale bude to až v sobotu.

Ale to je...

Těsně před školní akademií.

Pak bychom tam mohli jít spolu. Teda,

jestli tam chceš jít.

Chci. Ideální místo, kde opovrhovat ostatníma.

To je hrozně natěsno. Ten notýsek by se hodil dřív.

- A nešlo by... - Ne.

No, tlačit na ni není úplně nejlepší taktika.

Dobře. Takže v sobotu před školní slavností.

Budeme se modlit.

- Tak čau. - Ahoj.

Nechceš k nám?

Chceš mi ukázat svou sbírku motýlů?

Přesně.

Tak jo.

- [Juan] Mami. - [matka] Ano?

- Tohle je Valerie. - Dobrý den.

Dobrý den.

Moc mě těší. Vy jste strašně krásná.

- Děkuju. - Strašně krásná.

Jasně že je krásná. Cos čekala, ošklivku?

To ne, ale...

To je ta slečna, kvůli který ses porval?

- Jo. - Ne.

Jo, ale ona za to nemůže.

- Máte strašně krásný kytky. - Děkuju.

- Miluju kytky. - Já taky.

- My už asi půjdeme. - Aha.

- Do pokoje ke mně. - A nechcete něco k jídlu?

- Chlebíčky, česnekačku nebo pizzu? - Ne, děkujem, ale jste strašně hodná.

- Jasně. - Jo.

- A něco k pití? Kafe, džus? - Ne, já se o ni postarám.

- Vodu s citronem? - Ne, díky.

Jasně.

Promiň.

Mamka je milá.

Jo, ale někdy až příliš.

Takže, ty se o mě postaráš, jo?

Jasně. Co bys chtěla?

Něco k pití nebo k jídlu?

Och!

Počkej.

Co se děje?

Já ti musím něco říct.

[Valerie] Hm.

To je...

Yvoš mě donutil to ukrást u Majzlový v kabinetu.

Takže

tys ho měl celou tu dobu?

Jo. Ale, Valerie,

nemůžeš na mě být naštvaná, já jsem nevěděl, co je v tý krabi...

[smutná hudba]

Já se na tebe nezlobím proto, žes ho ukradl.

Já se na tebe zlobím proto, žes mi lhal.

A s dalším lhářem já nechci mít nic společnýho.

[Valerie] Čau! Na shledanou.

[smutná hudba]

Čau.

Ahoj.

- Věděli jsme to všichni. - To mi došlo.

- Promiň. - Ne, to je mezi mnou a Tonym.

A Yvošem.

Aspoň vím, co Yvoš chystá, a můžu ho poprosit, ať to nedělá.

Co?

Tak se trochu ponížím, to je toho.

[smutná hudba]

[hudba utichla]

[jemná hudba]

Jakmile získáme Radanův notýsek, vyčteme z něj, jak to Yvoš chce provést.

Juan jde zítra k Radce.

[Juan] V jednu.

To nám začínají generálky na akademii.

[dramatická hudba]

[Tony] Finální bitva bude probíhat na několika frontách.

Juan se u Radky pokusí ukrást Radanův notýsek.

Já budu pod oknem, notýsek si přeberu a vyčtu z něj informace.

A budu informovat ostatní, kteří se vloupají do školy během generálky.

- Lupičskej svatej grál. - Jo.

[Tony] Čtyři klíče. Dva fyzický má u sebe paní Ř.

Ty ukradne Valerie těsně před generálkou.

Pak půjde zkoušet jakoby nic.

Valerie akademii moderuje a vystupuje v několika číslech.

V průběhu generálky a akademie nebude k dispozici.

Pak potřebujeme druhý dva klíče.

A kódy od dveří do školy a čtyřletý sekce. Zeus?

Zařízeno.

[Dieu] Ach!

[dramatická hudba]

[pípání]

[dramatická hudba]

Lúzret pronikne do školy během první půlky generálky.

[Tony] Franc se zkusí znovu dostat za tajný dveře.

Kódy ode dveří jsou v Radanově notesu.

[Tony] Franc se schová uvnitř a bude čekat.

Ivoš s Ýtým budou nejspíš chtít nahradit projekci svou verzí.

Generálka může začít.

Ahoj, všichni, vítám vás na dnešní jubilejní padesáté školní akademii.

Franc při vhodné příležitosti nahraje do Ýtýho počítače, toho správnýho,

virus, kterej ten soubor najde a zablokuje ho.

Na akademii se o přenos projekcí z ředitelčina počítače stará Monika.

- Spojme se s ní. - [smích]

O to už se jednou pokusil Juan a nedopadlo to moc dobře.

- Cože? - [Dieu] Juan má s Monikou minulost.

Jděte do prdele.

- Proč bych vám měla pomáhat? - Apeluju na tvoje morální hodnoty.

- Nemám. - Na ženskou solidaritu.

- Neznám. - Tak na ženskou emancipaci.

- Nesnáším tě. - Já vím.

Můžeš o tom natočit reportáž, největší vloupačka v dějinách středních škol.

- A slibuju i šťavnatý podrobnosti. - Dobře.

- Tak co jí chtějí provést? - To ti úplně říct nemůžu, je to citlivý.

Jediný, co ti můžu říct, je, že Yvoš chce nahradit projekci,

co poběží v průběhu akademie, svojí vlastní verzí.

Tak to je v pohodě. Projekce dělá můj skvělej novej kluk Péťa

a nic jinýho tam nepustí. Problém vyřešen.

Yvoš má určitě plán, jak se k tomu dostat a obejít tebe

i tvýho skvělýho novýho přítele Péťu.

[Monika] Péťa má delší dodací lhůty.

Správný projekce přinese na flešce asi až těsně před generálkou.

Prostě potřebujeme, abyste nám nahráli kopie těch projekcí na tuhle flešku.

[dramatická hudba]

Ale, ale, snad ze mě nejsi nervózní, Juane?

A to je dobře, nebo špatně?

Dobře.

Tak jsem nervózní.

[dramatická hudba]

Hlavně si to dneska užijte.

Když z toho budete mít radost vy, budou z toho mít radost všichni. Ju?

Tak jo.

[ředitelka] Kde je ten Péťa? Vždyť my musíme jít, že jo. Takže...

No tak šup, jdem na to.

[dramatická hudba]

[ředitelka] Valerie! Tak pojď, šup, šup.

Hlavu vzhůru.

[dramatická hudba]

[ředitelka] Tak.

[gradující dramatická hudba]

Paní ředitelko, já jsem si zapomněla text v klubovně.

A ty to neumíš z hlavy?

Umím. Já bych ho jenom chtěla mít v kapse, protože mě to uklidňuje.

Vždyť budeš mít šaty, v jaké kapse?

No, já si pro to radši zajdu.

Vale...

[dramatická hudba]

Ehm, podržte to, holky.

[dramatická hudba]

Promiň, já...

Já

si musím odskočit.

Oukej.

Tak já mezitím nachystám tu zmrzku?

Fajn.

[tichá dramatická hudba]

- Tudy. - Tam?

[Radka] Hm.

[dramatická hudba]

[hudba utichla]

Tak koho tu máš, ty sráči?

Co je ti do toho, sráči?

Udělej mi taky zmrzku, sráči.

Udělej si ji sám, sráči.

[dramatická hudba]

[hudba utichla]

[tichá dramatická hudba]

[Juan] Čau, jsem v pasti.

Co to znamená?

Jsem na záchodě. Nedostanu se přes Radku k Radanovi do pokoje.

Rozumím. A má ten záchod okno?

[dramatická hudba]

[Monika] Paní ředitelko? Péťa už je tady.

Aha. Díkybohu.

[dramatická hudba vrcholí a utichá]

[rytmická hudba]

[dramatická hudba]

[tichá hudba s napětím]

Už to skoro mám.

[Juan] Super.

[tichá hudba s napětím]

Chceš do toho i posypky?

Asi ne.

[tichá hudba s napětím]

Nebo

vlastně jo.

Tak jo.

[tichá hudba s napětím]

[dramatická hudba]

Skvělý, máme čtyři čísla. Takže čtyři na čtvrtou,

to je 256 různejch kombinací.

Tak to jsem nedomyslela.

[dramatická hudba]

Zkusíme klasiku.

Jedna, dva, tři, čtyři.

[cvaknutí zámku]

Hned se cítím ve škole bezpečněji.

[dramatická hudba]

- 256 kombinací? - 256 kombinací.

Oukej.

[pípání, gradující dramatická hudba]

[slavnostní hudba]

[ředitelka] Tak. A generálka může začít.

Valerie, pojď.

Ahoj, gymnázium Za školou,

vítám vás na dnešní jubilejní padesáté školní akademii.

[dramatická hudba]

- Co sem lezeš, sráči? - Ty hajzle!

[dramatická hudba]

„Během obědové pauzy mezi generálkou a akademií...“

...si z noťasu paní Ř stáhneme soubor s původníma projekcema.

Ten přesunem k nám do tajný klubovny, kde ho Ajtý trochu vylepší.

[dramatická hudba]

A kdy chtějí ty svoje vylepšený projekce dostat zpátky do ředitelčina počítače?

Během pauzy to nestihnou.

[Radan] Stůj, ty hajzle!

Nech ho bejt, sráči!

Takže tys mě chtěl fakt jen zneužít, abys ukradl bráchovi notýsek?

- Zdrháme? - Zdrháme.

[dramatická hudba]

Už tě zmlátila holka, pane šmejd?

Tvůj brácha s jeho bandou chtějí na akademii promítnout nahý fotky Valerie.

Chceme tomu zabránit, jde o vyšší dobro.

To ale nemění nic na tom, že jsi nejlepší holka, co jsem kdy poznal, a miluju tě.

[dramatická hudba]

[hudba se projasňuje]

[hudba opět nabírá na dramatičnosti]

Jsou v prdeli, sráči.

Lúzři se neuměj rvát, tak se na to rovnou vyserte.

Jdem, sráči.

- Ty vole, co děláš? - Co já dělám? Co ty děláš!

Účastnit se takovejch sviňáren! Dej mi ten notýsek!

- Nedám. Víš, co by mi udělal Yvoš? - Dej mi ho, nebo to řeknu mámě.

Ne, ne, ne. Takhle jednoduchý to mít nebudeš.

Budeš si mě muset pěkně hezky znova vybojovat.

Pane údajně zamilovanej. Já ti nevěřím.

[jemná hudba]

[pípání]

[cvaknutí zámku]

[dramatická hudba]

A sakra.

[dramatická hudba]

- Pro mě konec, kámo. - Já vím, závratě z vejšek.

- Hodně štěstí. - Nápodobně.

Držím palce, ať ti tvoje osudová láska odpustí.

Nápodobně.

[projasněná hudba]

- Drž se. - Díky.

[dramatická hudba]

Tato akademie, teda její generálka, se pomalu blíží ke konci.

[nespokojené hučení]

- Za chvilku to uvidíte celý znova. - [nespokojené hučení]

Tak si trhněte, protože teď přichází poslední číslo, které vám předvede

- Valerie. - [jásot]

Ty jsi teda silná ženská.

[taneční hudba]

[taneční hudbu střídá jemná hudba]

[Tony] To je ono.

To je ten moment.

Během tmy vymění projekci a finále bude patřit Yvošovi.

[jemná hudba]

[jásot, potlesk]

Oběd.

[jásot]

- [Monika] Na. - Děkuju.

A na Tonyho buď hodná. Kvůli nikomu jinýmu by tohle nedělal.

[rytmická hudba s napětím]

[otevření dveří]

- Originály těch projekcí. - Super, dík moc.

Byla jsi skvělá, skoro jsem nedejchala. Hustý.

Děkuju.

[jemná hudba]

Tady jsou kódy od dveří do tajný klubovny.

Super. Tak já jdu za Francem. Držíme si palce.

A vám taky držím palce, nebo jako že si navzájem prostě...

[jemná hudba]

- Zase tě zmlátili? - Ne, já jsem upadl ze skejtu.

Ukaž, ošetřím ti to.

Počkej. Za chvilku sem přijde Nostra stáhnout si originál projekce

z ředitelčina počítače. Musíme se schovat.

[dramatická hudba]

[pípání]

[cvaknutí zámku]

[dramatická hudba]

A do prdele.

- To je strašně divný, kde jsou? - Třeba se v Yvošovi hnulo svědomí.

- Jasně. - [přišla SMS]

A do prdele.

[dramatická hudba]

- Půjdu s tebou. - Ne!

Za chvilku končí pauza na oběd, musíš tu zůstat na zahájení akademie.

[Valerie] Vždyť...

Neboj, všechno dobře dopadne.

[jemná hudba]

[Yvoš] Tony, vítej!

Děkujeme, kamarádi, ušetřili jste nám jednu část plánu.

Originál projekcí.

- Díky. - Hm.

[tichá dramatická hudba]

Tohle poběží těsně před tím, než zhasne světlo.

[Ýtý] Pak přijde naše chvíle.

Jakmile bude tma, přepojíme kabel od projektoru a pustíme naši verzi?

Přesně.

[Yvoš] Nice.

[tichá dramatická hudba]

[z dálky jsou slyšet hovory]

Ha! Slyšíte?

To jsou diváci. Akademie za chvíli začne.

Takže já se s vámi loučím, chci být u toho, kamarádi.

[dramatická hudba]

Valerie, zlom vaz!

Tfuj, tfuj!

Ahoj, gymnázium Za školou,

vítám vás na naší dnešní jubilejní padesáté školní akademii.

[jásot, potlesk]

[dramatická hudba]

- Je čas. - Au!

Užijte si to.

Vy dva laskavě ukažte lúzrům, zač je toho Nostra.

Jasný?

[dramatická hudba]

[dívka] Dnes je čtvrtek, zítra pátek, šiju, šiju si kabátek.

[dramatická hudba]

Tak to byli naši malí primáti. Pardon, humor, primáni.

A teď trocha dramatu. Dramatický kroužek.

[Rik] Nešij sebou tak, nebo to v životě nerozvážu.

No co, má mít love story jen hetero vůdce bandy?

[jemná hudba]

Pojď sem.

Tak jdem do finále?

[triumfální hudba]

[dramatická hudba]

[Tony] Juan by touhle dobu měl mít připravený v zákulisí Francův noťas.

[dramatická hudba]

[Tony] Pomocí vystřelováku, který vyrobila Zeus,

vyšplhám k projektoru a ve chvíli, kdy bude tma, přepojím kabely,

takže do nich půjde náš signál, ať už s tím Ýtý udělá cokoliv.

- Jdu se mrknout na Ýtýho. - Jo.

[Juan] Zvládneš to.

[dramatická hudba]

[Valerie] A tato akademie se pomalu blíží ke konci.

Akorát nás čeká ještě jedno, poslední číslo, které vám předvede

Valerie.

[jásot, potlesk]

[přišla SMS]

Ty?

Chtěl jsem být zavřenej v tajný chodbě s hezkým klukem.

[taneční hudba]

[dramatická hudba]

Co děláš?

[dramatická hudba]

Zůstaň.

[dramatická baletní hudba]

[rytmická dramatická hudba]

Měl by ses připravit, kamaráde.

[Juan] Valerie nám dala tvoje nahý fotky, za chvíli je uvidíme všichni.

[dramatická taneční hudba]

[hudba utichla]

[sílící dramatická hudba]

[triumfální hudba]

[krásná jasná hudba]

To je můj kluk!

[jasná hudba, jásot, potlesk]

[ticho]

Proč jste tam nepustili to kompro na mě?

Valerie to fakt měla v mobilu.

To bych nikdy neudělal.

Proč ne?

Byla by to dokonalá pomsta.

Tak zaprvý by to byl trestný čin.

A zadruhý, já se ti nechci pomstít.

Seš nešťastně zamilovanej kluk, kterej kolem sebe prostě jenom kope.

A to já dokážu pochopit.

Pustil bych tě, ale nechci dopadnout jako ten chudák z tvojí minulý školy.

[povzdech]

- Chceš něco vědět? - Hm.

To jsem si vymyslel a roznesl to tady o sobě, abych měl respekt.

Nic z toho se nikdy nestalo.

[jemná hudba]

Stejně jako moje legenda o vloupání do školního sejfu.

Stejná lež, stejnej důvod.

[jemná hudba]

Jsi dospělej,

můžeš utéct z baráku,

pryč od fotra.

[jemná hudba]

A jestli ho vezmeš s sebou,

to už je jenom na tobě,

kamaráde.

[zasmání]

[jemná hudba]

[hudba utichla]

[svižná rytmická hudba]

Zajímá vás, jak dopadli hrdinové High School Heistu?

Tak pojďte.

[svižná rytmická hudba]

Yvoš a Ýtý si našli holky a jejich zločinecká éra tím skončila.

S Tonym sice nejsou kamarádi, ale vzájemně se respektujou.

Yvoš svoje mafiánský aktivity výrazně omezil,

zůstala mu v podstatě jenom pověst.

Ale to není málo.

[rytmická hudba]

Juan a Radka, pár roku číslo tři.

Juane, jsi podpantoflák?

- Hm. - Hm.

Jé, hele, Franc a Rik. Pár roku číslo dva.

[svižná rytmická hudba]

Po Die, známé jako Zeus, pokukuje Radan,

kterýmu dala během školní akademie slušnou nakládačku.

Tak že by adepti na pár roku číslo čtyři?

A tady máme náš pár roku číslo jedna. Tony a Valerie.

Tony se zoufale snaží nebejt oblíbený kápo,

ale tak nějak všichni víme, že to on dostal Yvoše a Nostru.

Teď ale vážně. Slíbil jsi mi, že mi dopodrobna řekneš, jak to bylo.

- Neslíbil. - Slíbil.

- Nech mýho kluka. - Jo, nech mýho kluka.

Nesnáším vás oba.

Ale já to z něj dostanu, tím si můžete bejt jistí.

A vás budu i dál informovat o všem, co se na tý naší

jinak úplně normální škole děje.

[rytmická hudba]