Original subtitles

Byl jednou jeden malý domeček na kraji lesa, kde žila červená karokulka se

maminkou.

Málo maminko, v poslední době jsem si všimla, že chlapi mě pozorují tady, tady

hlavně tady taky. Co na tom mají? Co na tom určitě je.

Ty jednou to pochopíš, drahá, je to úplně normální.

Víš, ty krásná jablíčka, co máš? Ty chlapi vzrušují.

Ty moje melounky je taky dráždí.

A opravdu není málo těch ptáků, kteří by chtěli tvojí v buchtičku.

Dobře, tak.

Tak, teď umyjeme ten tvůj zadeček. A když poletí kolem ptáček, udělá hup.

hup, hup. Oh, ptá.

Ptá.

Sladoučká buchtička.

Ale kdy je ta sladoučká buchtička?

Tady.

Jež.

Upravíme tě jako velkou slečnu.

Hotovo. Děkuji, mami.

Běž, drahá. Ahoj.

Dobrou noc. Ahoj, ahoj.

Dobrou noc.

Dobrou noc, mami.

Jsem strašně ospalá.

Potřebuji se hezky vyspat. Jsem dnes tak strašně unavená.

Mi to zabije, když jí nedostanu.

To je krásná hračka.

Zítra ráno musím ale poslat tyhle krasavce své matce. Má ty své hračky

ráda.

Co budu dělat s touhle pitomou cuketou?

Mohla bych si hrát s mrkví.

Ale ta by to nevydržela.

Nedá se nic dělat.

Ani tohle není dobré. Je to moc křehké.

Tak tomuhle vážně nerozumím.

Tady jsou jenom chlupy.

Nechápu to.

Žádná buchtička.

Jestli tak proletěl kolem pták.

A já jsem si toho nevšimla. No tak to bude malér, teda.

Bože můj.

Jo, a jedem.

Jak to jen udělám bez těch svých hraček?

To je snahy to nějak zkusit, jsem dostala hlad.

Jo.

Tak z toho se teda podělám.

Proč jsi pojmenoval tuhle hospodu Černá kočka?

O, to mě fakt zajímá. Povídej.

No, brata, že se mi to líbí. Líbí se mi Černá kočka.

Ukáž kočičku.

No, tak ukáž kočičku.

Ukáž mi krásku. No,

to je ono. A to se fakt povedlo.

No,

dobrá kočička.

No, se jen tak nevidí.

Tak nejdřív prsa. Tak, trpěli vás. Ukazuj,

ukazuj. No.

Už se nám to líhne, ne?

Pínáš! Čepenko, jé!

Pokračuj! No, no, no.

Jé, no.

Jé, no.

Výborně! Bravo!

Jé, Jukáš, no.

Trpěli vod.

Pomalu, nezlobte.

Myslím, že všichni my máme rádi. Čimri, čimri.

Tak jdeme, jdeme, jdeme.

Počkejte, počkejte, počkejte.

Počkejte, počkejte.

Podívejme, podívejme na děvenku.

Ne, nekejte ho.

Na prcinku, no.

Já,

já, já, já, já, já, já, já, já,

já, já, já, já, já, já, já, já, já, já, já, já, já, já, já, já.

A koukáte, co?

Krásný obličejíček, hezký táp, hezký to realizát. No, krásná tu si kouká. No,

výborně.

Oblízni si třešničku, dělej.

Ten můj had je pořád připravený.

Taky se ti líbí.

Jasný. No, ještě tohle.

Jo, jo, jo, jo.

O,

tak hezky. Tak, to je pěkný, to je pěkný.

No, tak to tam proště. Jo, to musí hezky takhle.

Očice naši.

No, malčička už má nakutrováno.

Hezky rozstáhni nohy, tak.

No, chutnej, jo, chutnej.

Dobrý, co?

Máš ráda ptáčky, děvenko, máš ráda ptáčky. Jo.

No tak.

To je ono.

To je rozkoš, to je rozkoš.

Bravo.

Oči na nám.

No i tak.

Tak je to správně.

Jo.

Výborně. Tak.

Ještě.

Výborně. Skvělá. Já si to tam taky dám.

Jo, ještě. No, tak.

Jo,

jo.

Tak to je ono.

Jo, jo.

Uvěřte, ještě to dostaneš.

Nebojoči.

Povíš, že jo, dočkáš.

Jen počkej, až do tebe šouknu to své beranidlo.

Jo, bude se jí to líbit, jako to.

Ty malá kurvičko.

Jo, výborně.

Ještě.

Ježíš, diváco.

Ano, ano, ano, ano.

Jo, pěkné to dostaneš, to sypíš.

Pořádně jít pro tále.

Slil.

Tak se ukáž.

Výborně.

To je fantastický.

Jo,

to

je

dobrý.

Tak já růstu.

Tak já

růstu.

Tak hezky se uvolní.

Uvolníte hezky očičku.

Tak, no.

Tak,

tak.

Pojď.

Roztáhní pětně nohy.

Šupni ho tam.

Krása.

Dotikni se mě.

Myslím, že se jí to líbí.

Jo, tak.

Jo, jo.

To je zasýlací čoust.

Ano.

Výborně, výborně. Ano.

Jakou pohádce. No, konem, konem.

Šťávečka, sladěvčka.

Ráno se Karkulka vypravila k babičce. Maminka ji zabalila do košíčku babičiny

hračky. Napomenula ji, aby se nikde nezastavovala a s nikým nemluvila.

Tak dobře, Karkulko, teď už běž.

A kolik hub ti mám nazbírat po cestě?

Na večeři?

Není jich potřeba moc. Ale já chci nazbírat moc a moc. Půl košíčku stačí,

běž je pozdě. Dobře.

Ahoj. A dávej na sebe pulvor, holčičko.

Ano, maminko, ahoj.

Tra -la -la, la -la -la. Dobrý den, paní. Dobrý den.

Zdravím. Přišli jsme, jak jsme slíbili posykat toho děvo.

Dobře. Tak jo, tak pojďme.

Kde to máte?

Dáme se do toho a bude toho. Nepojďte se mnou, chlapci. Vstup, čo je z pěchu.

Karkulka zatím sbírala lesní plody a nadržený vlký sledoval a snažil se jí

chytit.

Kde pak jsou ty houbičky? Kde pak jsou? A tam za koubičkem.

Co myslíš, že tak chce?

Podívej. Babička bude mít určitě radost, až jí přinesu tuhle krásu. A je krásná.

To je hezký. Proč tak spíš?

Musí být moje.

Kamaráde, můžeš mi říct, na co ještě čekáme?

Jdu, Pedro.

Teda, já se potím. Vy také?

Ole,

nejste mokrá, paní? Nejsem.

Možná tam dole.

Spalina. Tady trošku.

Tady dole. Tady nahoře.

Oto jsou balóny.

A do kočíku.

A k třetí.

Dělajte mi to.

Dělajte.

Pojďte domů i kundi.

Ještě víc, víc, víc.

Dělaj.

Přiložej.

... ... ...

...

... ... ... ... ...

Já tě nerozumím. Co říkáš? No, jaký nejsi Alenka? Musíš mě podpořit. Mně

tohle pohádku, už jsem slyšela. Ne, ne, ne, moc dobře, moc dobře. Ne, nejdřív

musím nazbírat houfy. Musím je zanest babičce. Co? No, tak já ti pomůžu. No,

určitě žijeme v říši divu. Říkej, že ne. A tady je jedna, podívej.

A tady taky jedna. Výborně. Tak dobře, já ti pomůžu.

Výborně, výborně, výborně. Jsi šikovná. Jen tak dál. A tak hubičky. A tady.

A tady je jedna překrásná.

Pojď. A tady je.

A tady je ale krásně dlouho.

A podívej.

Pěkná, pěkná, pěkná.

Podívej se tam. Tam je zase další.

A tam je další. Dívej se na hubičky. A tady.

Tak na vchodanou. Jo, jo, papa, papa.

Papa, měj se lásky.

Ahoj, pane králičku a buďte opatrný, nestraťte se v lese.

No, buďte se dělit.

Ještě jí to netačí.

Tak máš klidně.

Byla jsi fantastická.

Ale můj pták se znovu budí.

Panebože.

To jsou věci.

No, pojď.

Těla byste od téhle pozici.

Tak kdepak jsou další hrabinky? Tady žádný nejsou. A, tady.

Teď naplním košíček. Jsou vážně krásné. Tyhle jedzapinky.

Je,

co to dělají.

Vypadá to, že se jí to líbí lí...

To je divné.

Konec.

Co to se mnou je?

Nechápu, co se mi to stalo.

Nikdy jsem se přece nepočurala.

Taková věc, ale každopádně je to příjemné.

No člověku kapuno, pojďme.

Pojď.

Počkej. Onem.

Zbavit si a jdeme.

Ta paní tady zapomněla klobouk.

Ten je ale velký.

Teď se podívám, jakou medicínu nesu babičce. Jsem zvědavá.

Co to je za podivnou medicínu?

A k čemu jí asi bude?

Nic... Nic mě nenapadá.

Ale když se zamyslím, ten pán měl něco podobného mezi nohama.

Cítím se tak sama.

Nevím, co to se mnou je.

Ubohá babička. Celá opuštěná chudinka.

Žádné románky.

Je...

Jo, to je ale krása.

To je výborné.

No tak.

Děluho, co to po mně chceš?

Ale kdo to má vydržet být v klidu pro boha? Kde jsou moje hračky?

Kde jsou ty moje hračičky?

No kde jsou?

... ... ...

... ... ... ... ...

To se nevidí.

Konec.

Hmm.

Jo, ještě.

Tak, krips, jo.

Jo.

Zorio.

že ty chci vlhkát.

Uuuu...

Ještě, ještě.

Jo.

potkla v lese i kouzelného skřítka Ronyho s jeho kamarádkami. Rony pozval

všechny dívky na návštěvu do světa divů.

Proboha, tenhle africký trpavík.

Můžu počkat na karkůku u babičky.

Tam to bude jistější.

Zatrocený trpas. A do toho, do toho, jdeme, jdeme do domečku, teď, teď,

pojďte do domečku. Tak jo, jdeme, pojďte, holky, tak jo.

Tak pojď, jo,

jo, to je krása, jo.

Ahoj. No, jo, jo, jo, já se kaším.

Pojďte, já se kaším. Pojďte, já se kaším.

Pojďte, já se kaším. Pojďte, já se kaším. Pojďte, já se

kaším. Konec.

A vítám vás, pane, dobrá správa. Dobrá správa, pane.

Vítám vás, vítejte u nás, slečno.

Vítejte u nás, slečno, prosím.

Dobrý den, vítám vás u nás, slečno, pojďte, vemte mi. Tak a teď pro ty tři

hladnička přines trochu vínečka, ano?

Tak, pane. Hned to bude, pane, hned to bude.

Jak je možné, že tenhle dům je tak veliký a krásný, zatímco zvenku je tak

maličký?

Daně, daně, samé daně. A já vážně nemám na ně. Kdyby to tu viděli, všechno by mi

sebrali. Vzali by mi i spodáry, mizerové.

A co pak to máš v tom košíčku, děvenko?

Medicínu pro babičku.

O, medicínu pro babičku. Chci se podívat. Jistě, jistě, k něm se podívej.

O, tohle je medicína. Ano, jistě. O,

no, chces jí ty?

No, nebo ty?

Ne, díky. O, a ty krásná mladýko, ne.

A co ty? Možná, že se dává sem.

Tak co říkáš?

No tak ho vem.

Ty to možná nevíš, ale tuhle hračičku mají pro tuhle věcičku.

Tak tyhle hračičky léčí vaše kudničky, a kdo ti to řekl, dítě?

Maminka a taky mi řekla, že tady mezi nohama je sladká buchtička.

Ano, ano, letají tam ptáčci, co mají hlad.

Leť ty, můj Pindičku, na sladionkou buchtičku. Tak leť, ptáčku, bíješ se

do buchtiček. Bych rád zapadl už i nejdlouhý čas. Teď buchtičky máš tu zás.

Nechceš ochot na to, můj buchtičko? Pro ptáka nespoutalého a je tu něco

nádherného.

Pojď se nasytit ke mně.

Na tomto příliš se mi zdá něco divného.

Děkuji.

Děkuji.

... ... ...

...

Konec.

Děkujeme.

Jednu vinou šťávičku pro každou tuhle chudučku.

Výborně, správně.

To je rychlost a teď už s radostí nechám vás zde bydlet svých hostin.

Děkuji. A tak, mé drahé ptáčinky, ptáček už letí na vaše květinky.

Tak, honem, honem, jsi krásná miláčku, vylížu ti kučičku, to je vůně. Ne, ne,

ne, já mám strach z tvého ptáka.

O, proč, proč, pojď je, o, to je vůně, o, čistá zdravá, o,

už se mi točí hlava.

Ale já jsem tady taky.

... ...

...

... ...

Pojď dovnitř, červená karkulko, dveře jsou otevřené.

Ale ty nejsi červená karkulka, kdo jsi?

Kdo jsi?

Víš, já jsem kamarád červené karkulky a ona mi řekla, přijď na návštěvu k mojí

babičce, budeme si krátně hrát. Hrát?

Ano, hrát na doktora a zdravotní sestřičku. Teda chtěl jsem jen říct, že

myslel, že tady bude karkulka. Nechtěl jsem vás vyrušit. Věřte mi, to jsem

opravdu nechtěl, ale jestli si to přijete, můžu zase jít.

Co pak je, paní? Něco není v pořádku?

Co to?

Co se děje?

Co to vidí moje oči?

Můžu se tě na něco zeptat? Ano, jistě.

Buď opatrný, nebo tě strčím do skříně, když budeš hlhat.

Podívej se, co je to za hloupou legraci.

Co se to schovává v tvých kalotách, mladíku?

Snad... Snad tam nemáš velký klacek? Já a klacek? Ne, ne, ne, ne, ne.

Vlastně, vy jste tak provokativní.

Prostě, no, je to můj orgán.

Orgán, no.

Orgán? To myslíš vážně?

Ano, ano.

Mladíku!

Snad... Snad mě nechceš neudstít?

No tohle, chceš neudstít nebohu bezbrannou ženu, že jo?

Co to teď děláš? Ano.

Jistě, ty se svlíkáš, ale já se ubráním.

Nedostaneš mě snadno. Bože, co to je? Co to je?

Co je tohleto?

Ne, ne, ne, já vlastně, já... Ano, na postel.

Já opravdu... Ty mě chceš... Já vlastně, rozumíte, já... Ty mě chceš znácelnit,

ty ošklivý vlku.

Ani se nehněj. A já to vydržím do poslední chvilky. Než jsem nějaká

hned podlehne. Budeš se bojovat, že to zápasí, když mě dostaneš.

Já se jen tak nevzdám.

Nemáš na mě dost ostré zuby. Tak si je moc nebruz.

Sejně nemáš žádnou šanci.

Bože, ano, ano, ty na mě stáháš. Ano, stáhni mi na prsta, stáhni. Já totiž...

Teď ti to ale ukážu.

Jsi to studný, cože stáháš, Vadek, co tě říkáš? Já bych to nějak... Dělej,

stáhni, stáhni. Já totiž, paní, abyste rozuměla... Ukaž se, ukaž se v tobě.

to je situace... Tak si natáhni.

Dělej. Ano. Dělej.

Opířej mě.

Honem už mě třeba svrbí.

Dělej, ty zvíře, pojď.

Dělej, pojď.

Pojď, ty zvrhlý koškaredy, pojď.

Dělej, dělej. Já

nevím, jestli... Dělej.

Udělám, co si přejete.

No, pojď.

Jejda, jejda.

To jsem nečekal.

To jsem teda opravdu nečekal. Prosím, paní, paní.

Dělej, dělej. Je, je.

Dělej. No, abyste rozuměla.

Uuuu

Jo, jo.

Dobře, tak dobře. No jo, ještě, ještě.

Tak už ho, už ho.

Tak.

Musím přitom myslet na karkulku. Je to tak krásné.

Ano.

Musím přitom myslet na karkulku. A tak, to je krásné.

Ty pocity, dej mi pusu.

Dej mi pusu.

Nedokážu se od tebe odstrahnout.

Nikdy od tebe nemůžu odejít.

Nemůžu bez tebe žít.

Možná jsem použila moc lepidla na zubní protézu, proto se se nemohl odlepit.

To se nedá vydržet.

Hodný je můj pán.

Hodný je, že mi vás půjčil.

Šikovné slečny.

Moc si toho považuji.

Je to výborné.

Nádhera, nádhera.

To se nedá vydržet.

Bože, bože, bože.

Tak teda si ho teď vezme.

To je slásto.

Mimo je poupátka skvělá.

Nádhera, nádhera.

Hezky to děláte. Tak, to je ono.

Že má takové návštěvy.

Moje poupátka.

Ano.

Haló, haló, jsem tady, obdivuji vaše mladé.

Tak.

Mášičku, ty můj sladkej zadeč.

Tak jo.

Pane, je to nádherná.

Nádherná kundička.

Tak, a teď mám zase sílu.

A teď mám zase si nad tu druhou černou díru.

Nevyšměte mě.

Vykuš mi ho pořádně, vyšplýchám ti do dlaně.

Pojepéru žárem praská, jestli tohle není láska.

Tak.

Dělej.

Pani, pani.

To je ono.

To je ono.

Tak.

Ono. Dělej.

Dělej.

No dělej, dělej.

Tak dělej. Přidej.

No dělej.

Tak.

A na.

To je ono.

Ano...

Tohle se ti teda líbí.

Vypadly mi moje zuby.

Tady máš momůžskou píchu.

Nastříkám ti do kožichu.

Tak.

... ... ...

Tak,

tak, to je ono.

No teda.

Pěkně ti ji projedu.

Pokračuje.

Dobrý, to je dobrý.

No. Jo.

Dnesky ti projedou.

No.

... ... ... ... ...

Pojď, pojď, pojď

prostická věc.

Konec.

Uuuu.

Konec.

Tak dělej.

To je ono.

To je ono. To je ono.

To je

ono.

Ty jsi krásnej. Ty jsi nádherný.

V celé hodě.

Volíš ho.

Vyhořím.

Pojď ty, můj krsovče.

Ty budeš můj.

Pojď.

To je ono.

Rychlé.

Udělám tě.

Pojď ke mně.

To je ono.

Co? Oh,

bože.

Ty si k neutahání.

No,

to je ono.

Jo.

Konec.

Huh.

Tady máš mé semeno.

Tady máš mé semeno.

Už mě bolí koleno.

To

je dobrý,

to je dobrý. Chci ho chudnat ještě. Vem si ho.

Všechno je to tvoje.

Bože, jak je pozdě a já musím babičce zanést její medicínu.

Tak to miluju, to miluju, to miluju.

Jo, jo, jo, jo, jo, jo, jo.

No, výborně.

Ty moje kůřátko.

Všechno to tam dáme.

Tak, už to nevím dáme.

Bože, vážně, pojď. Babička už na mě čeká.

To je ono.

Tak, dělej.

Dělej, dělej.

Hej, babičko.

Babičko!

Babi?

Babi! Pozor na volka!

Co všechno musím udělat pro to sladké soustíčko? Doufám, že ta babka bude spát

dlouho.

Pojď moje děčátko, pojď dál.

Vypadáš špatně, co se ti stalo?

Mám nachlazené koule z toho čekání.

Jsem tady já a naštěstí teď mám pro tebe tvoji medicinku.

Uvidíš, že s ní ti to rychle přejde.

Babičko, jaké máš velké oči.

Abych tě lépe viděla, karkulko.

Tady máš svou medicínku.

A jaké máš velké ruce?

Abych tě mohla lépe držet. Ano, držet, držet, dítě moje.

A jakou máš velkou medicínku?

To, abych tě mohla lépe uzdravovat, červená karkulko.

Titulky vytvořil

JohnyX

Já jsem doktor Vlk, slavný doktor a mák a všechno vidím v křišálové kouli, jako

čaroděj. Kdo ti dovolil se do toho míchat?

No, já bez skutečnosti jsem včera večer byl naprochat.

Vlastně, přiznám se ti.

Včera jsem tě sledoval, co je na tom zlého, že? A pak můžu tě teď, můžu tě

uzdravit? Jsi jistý, že mě můžeš uzdravit? A nebude mě to bolet?

No, tak řekni.

Neboj se, Karkulko, tahle medicína ti udělá krásnou masáž na prstíčkách a pak

ji strčím do kundičky a pěkně budu masírovat.

Bude se ti to líbit, budeš cítit nádherné, nádherné teplo.

Nádherné tepličko.

Tak dobře, můžeš mě léčit, dělej.

No.

Pojď ještě, pojď.

Ještě? No to je hezky, ještě prosím. Jo, jo.

No, chci ještě medicínku, ještě medicínku.

Pojď, pojď, pojď. Jo, hodně, hodně, hodně.

Vás je to všechno?

Netušila, že něco takového existuje. Tak vidíš, vidíš.

Teď už víš.

Už vím, už to vím.

Teda, teda, teda.

Musíš mi dát ještě tu tvoji medicínku.

Nesmíš onemocnět.

Dělej, vstávej. No tak, vstávej.

Nevidíš tu hruzu?

Já co?

Podívej, jak je zničená.

Nedělej se starosti, teď se o tebe postarám já.

Chudáčku, postavím tě a mého doktora taky.

Teď mi dáš šťávičku.

Ano? Na javiček, ano? No tak pojď honem, dej mi šťávičku.

Dělej, probuď se.

Už to bude dobré.

Tak výborně.

Tak pojď, vyzkoušíme ho hned. Přijď, než bude nepoužitelný.

Pojď, šukej mě.

Prosím, doktore, šukej mě.

Děkuji.

Hmm.

Jak jsem říkal?

Jste mít pozornost, že? Nenasypná karkulka.

To

je

nádhera.

Budu tebe právě babička.

Děkuji.

Trošku.

si čempionky.

Děkuji.

Teď začneme znovu. Budeme zase dělat dopředu, dozadu, pokračuj.

Musíš mi dát ještě tu tvoji medicinu.

No tak,

blku.

Tvrdil jsi, že se neonavíš a po několika šukačkách z tebe nezůstalo nic.

A to je hrůza?

No to je doktor teda, ten mě teda vylečil.

Nusní chlapi, udělali mě jen čtyřicetkrát, nestojí už dneska za nic,

Teplouši. Chtěla bych vědět, kam zmizela moje babička.

Co to je?

Babičko moje!

Babičko, co se ti stalo?

Babičko moje!

Pojď sem, co se ti při...

tak já ti představím svého kamaráda. I když omdlel. Je to doktor Vlk Medic, mák

neúnavný. No, neúnavný se asi jen tak říká.

Rozumím ti.

Neboj se.

Já už se o něho postarám. K čemu jsou tyhle věci, babičko?

K čemu to je? Nestarej se o to, jdi domů, děvči.

Tak já jdu.

Ahoj. Ty nejsi nic jiného než mizera.

Zneužíváš nešťastné staré babičky. Teď se o tebe postarám.

Teď ti to ukážu.

Tak. Tak ahoj, babičko moje.

Tak.

Teď si budeš litovat.

Ahoj, maminko.

Ahoj, jak jsi se měla? Dobře. Musíš mi vše vyprávět. Spotkala jsem spoustu

nových kamarádů.

Kdo to byl?

Spotkala jsem králíčka skříp.

A kde je teď ten vlk?

Tak to už vím všechno.

Je čas jít na kutě.

Jsem unavená.

Chcete něco vědět, kamarádi? Někdy jsou právě kůzlátka těmi, kdo dostanou

nejlepší z vlků. No a babička, kterou vlk sežere, tak to se stává skoro

Karkulka s vlkem mohou žít spolu šťastně až do smrti. A v tom je smysl pohádky.