Original subtitles

[ŠPLOUCHNUTÍ]

Je mi pětačtyřicet, a v tomhle slzavým Údolí provozuju praxi soukromýho detektiva.

To odpoledne jsem se cítil úplně pod psa.

Motal jsem se jako derviš,

slabej jsem byl jak vyběhanej lodní šroub

a do budoucnosti jsem hleděl se stejným optimismem,

jak tanečník s dřevěnou nohou po čtyřech letech nucenejch prací.

Pach prachu v kanceláři byl tupý a fádní

jako rozhovor se slavným fotbalistou.

Židle pro klienty, lustr u stropu, v něm tři mrtvý můry

a na stole k smrti vyčerpanej a vyzvoněnej telefon.

Faktem bylo, že už jsem celej měsíc nezakopl vo pořádnej kšeft.

Teda když nepočítám to pátrání po odcizeným autě.

Byla to fuška, protože jsem nakonec dospěl k názoru,

že odcizený je celý todle město.

Armáda loudavejch minut se vlekla okolo mě.

Den co den.

Hodinu po hodině.

[BZUČÁK]

[SÍPAVĚ] Vy jste Marlowe?

Moc valné to tu nemáte.

Sršet vtipem můžete i vsedě.

Jmenuji se Charlie.

Charlie Brown.

Gratuluju, pane Browne.

No tak... kolik si počítáte?

- Pětadvacet denně. - Pětadvacet?!

- Plus výlohy. - Dobřeee! Takže... no tak...

No tak schválně. Vyzkoušejte mě.

- Mám... bratra, Marlowe. - Zapeklitý případ.

Jak jste si mě vůbec našel? Proč zrovna já?

Četl jsem o vás.

- A copak jste se dočetl? - Že jste dobrej.

Ovšem pokud se z vás nakonec nevyklube

jeden z těch věčně namazanejch detektivů.

A proč ne? Ti přece vždycky všechno vyřeší.

Poslouchejte. Jestli si v tomhle smrdutým městě

chcete najmout nějakýho navoněnýho šviháka...

Jak to myslíte? Tohle je přece slušné město.

Jo. Můžete tady žít léta a nevidět jedinej kulomet.

Začalo to tím, že se bratr vrátil včera tááák pozdě domů,

že dodnes vůbec nepřišel.

Kouření a pití škodí zdraví.

A banán... ten bych si mohl voloupat?

Jó... jo...

Podívejte... váš bratr jednu noc nepřijde domů a vy o něj strachujete?

Musíte ho najít!!!

Dobře. Ukažte co máte.

Jsme dvojčata, víte?

A co dělá váš pan bratr? Pilota?

Řidiče. U jednoho boháče.

Tohle jsem mu našel v saku. Nikdy nekouřil.

Jo. Naštěstí.

To by mohla být stopa, ne?

Zavolejte, kdyby se vrátil.

- Nigel Smith. - Co? - Na to jste nepřišel, co?

- Nechal si tak říkat. Nigel Smith. - A proč, proboha?

Přišlo mu to zajímavější než... Brown.

Brown je lepší.

Díky.

Ani nevím, proč jsem to vlastně vzal, protože jsem to nevěděl ani já sám.

Hotel Central.

Marně jsem přemejšlel, za co a komu se ten architekt chtěl pomstít.

Budova sama by sklíčila i racka chechtavýho.

Prostředí působilo líbezně asi jako zaječí pysk.

Podobně chlápek za recepcí,

kterej byl strnulej jak vyřezanej indián v trafice.

- Chandler? - Osmička.

Smith.

Zmiz.

Smith.

Nebyl. Neni. Nebude.

Ten špagát kouříte proto, že vám chutná?

A co takhle třeba vejtah? Nebyl by nějakej?

Ztuha.

[ZVUK VZDÁLENÉ STŘELBY]

Železo. Sedmpětašedesátka.

Kdepak, hraničářskej kolt čtyřiačtyřicítka.

Střílel zezadu. Hajzl.

Jak víte, že to byl hajzl? Ste čmuchal, co?

A co jste vy?

To jste mě super vočíh, bratře. Sem tady krátce.

Plat vyhybkáře na horský dráze nebyl moc vysokej. Smith ste řikal?

Jo.

- Von byl vodjakživa podezřelej. - Až tak?

Jo, páč na to, jakej je to vágus, tak brousí až moc nóbl narážečku.

Jméno nevim. Ale jináč... móóóc pěkná voringla.

A měla ňáký zvláštní znamení nebo tak něco?

Nebóó tak - něco měla.

Kdy jste TO viděl naposled?

No... tak včera? Možná dýl... akorát s nim. Nóó...

Ještě něco?

Sem tak něco vodposlech... vo Egypt klubu.

Fakt?

Tam je to spíš pro takový hamižný veverky, co nepustěj nikoho k lizu.

Hamižný veverky, to teda jo. Hele, něco ti řeknu.

Se ženskejma je zkrátka problém. Celosvětovej bych řekl. Globální.

Vodjaktěživa.

Díky kamaráde.

Egypt Club byl vod pohledu pajzl,

i kdybyste si to chtěli vogejšlit sebelíp.

V takovejch barech je vzduch vydejchanej už po ránu.

Všichni tam nasávali jak tepláky hozený do potoka.

Chá chá chá...

Konec kočkování, chlapci. Teď začnem zábavu z jiného soudku.

Ze soudku umění! O to se postará veliká h-humělkyně,

naše famózní kalifornská slavice,

slečna TORNÁDO JÚ!

Když chceš pít, musíš k nám do baru jít,

dát si rum nebo džin, a zapomeneš na to, čí jsi syn.

- Musí být mou!

Něco k pití?

Jednou suchý martini.

Martini...

Když máš smutek, když máš žal, přijď,

zapomeneš, co ti život vzal, a ukaž jak dovedeš pít,

první, druhá,

třetí,

znovu nalít!

Martini. Suchý. Suchý jako drn. Chcete k tomu vidličku a nůž?

Nakrájejte to na nudle. Budu to jen tak uždibovat.

Až tě auto porazí a trochu ti dech zarazí,

přijď hned k nám, já ti do sklenky zlatou whisky dám.

Když jsi smutnej, když jsi sám, přijď já se o tebe postarám,

přijď hned, nebo pak,

ou jé, zkusíme to naznak- ou jééé,

zkusíme to naznak, ou jééééééééééé.

Chutná vám to?

Má mi to chutnat?

Poslouchejte,

chcete ze mě vyrazit nějakou vatu, nebo se jen tak bavíte?

Má garde. Jednu parádní kočku.

Takovou, co si stoupne pod sprchu a má suchý nohy.

Jak vypadá vaše šrajtofle?

Taková hnědá s řemínkem.

A tloustne samou nečinností.

Hatfieldová. Velma Hatfieldová. Prej kdysi tancovala na vostro.

- A teď je to jak? - Teď? Teď točí bijáky v Hollywoodu.

- Kde ji najdu? - Počítám, že ve studiu. Filmovým.

Ježíši Kriste. Děkuju vám pěkně.

A zaplatit, šéfe.

Na gsift vám zeleninu taky nedaj.

Drobný si nechte. A kupte si něco lesklýho na sebe.

A ty si zase kup neprůstřelnou vestu.

O tom, co nevím o filmu, by se dala určitě popsat celá knihovna.

Zavolal jsem jednomu známýmu.

Jestli prý přijedu, vybaví mi propustku.

Přijel jsem a vybavil mi propustku.

Tak do toho prostředí jsem se hodil jak cibule do šlehačky s ananasem.

Pardon, promiňte, nevíte náhodou, kde se točí film "Tam, kde žijí sobi?"

Ateliér č. 5.

Aha.

To je vona?

Uhm.

Bella. Bellisima! Nádhera. Uhrančivá. Princezna. Poupě. Krása!

Ano! Ano!!! Tak! Tak!!! Můžeme?!

Jo, šéfe.

Všichni na místa! Připraveni!!?

- Jasně, šéfe. - Pojedeme! KAMERA!!! - Jede!

- Stodva po osmdesáté prvé! - Klap!

Akce!

[ČÍNSKÁ HUDBA]

STÓP! STÓÓÓP! Co to je? Co to je??!

Ježíšmarjá, co tam leze ten debil s tím klackem? - Já?

Vyhoďte ho někdo!!! Vypadni!!!

- A kdo je ten panák vedle ní? - To je Jules Amthor.

Známej z filmu "Hladová srna". Na ní se udělal. Rychle a dobře.

To se mi snad jenom zdá! KAMERA!!!!!

Ale čistě mezi náma, výprava velká, děj žádnej.

- Jede!!!! - Stodva po osmdesáté druhé!

Klap!

Akce!

[ČÍNSKÁ HUDBA]

- Ach, Frede... - Uano...

[KŘIKEM VŠECHNO PŘEHLUŠUJE] STÓÓP!!! VY! ANO! NE! VY! VY!

- Já? - ANO VY!

Musíte furt mluvit jako Orson Wells, když chroustá suchary?

Neumíte bejt trochu přirozenej?

- Aoúú heajúú šechóó... - Klid, plyšáčku.

To chcete říct, že neumíme svoji roli, nebo co?!

Ne, to jsem rozhodně říct nechtěl.

A vy si laskavě nablanžírujte toho stojáčka! Ano?

Co je to vlastně za film? Dokumentární?

Ale ne! Lidi teď po tom šílej. Čína, exotika, modlící mlejny,

mandaly, Budha, tajemství... Jmenuje se to "Usrana nasrata".

Hele, máš to vůbec zakomponovaný, jak jsem chtěl?

Krucinál, co pořád chcete? Chleba namazanej po obou stranách, nebo co?

No dobrý... dobrý, dobrý. [ZAŘVE] KAMERA!!

- Tóóóčba!!! - Stodva po osmdesáté třetí! - Klap!

Akce!

[ČÍNSKÁ HUDBA]

[HLUK PÁDU, VÝKŘIK]

Ach, Franku...

Jaký Franku?! Jmenuje se Fred! Fred! Jedeme dál!

Ach, Frede...

Tuág...

STÓÓÓP!!! Člověče! Člověče zlatá!!!! Tak jedem znovu!

Co na mě čumíte jak na ňákýho dalajlámu? Řek jsem to jasně!

- KAMERA!!!!! - Jede!!

- Stodva po osmdesáté čtvrté! - Klap!

Akce!

STÓÓÓP!!!! MASKÉÉÉÉR!!!!

Ano, rejžo?

Pojďte sem! Pojďte sem! Podívejte se na todleto!

Můžete mi říct, jak jste ho líčil? Asi potmě, ne?

A s vyvrknutym zápěstim! Co?

No, byli jsme chvíli potmě. A co má být?

[PLAČTIVĚ] Já... já nemůžu. Já už... už nemůžu!

To je lepší se dívat do hrobu než na vás!

Pro dnešek končíme... KONEC!

To je pohoda, čoveče. Dneska jsem nadělanej jak dort.

Osuš oko, Milouši... No, to se natočí.

[PLAČTIVĚ] Nenatočí, ty vole. Už nikdy. Todle už nedáme dohromady.

Já jsem původně chtěl dělat dětský filmy, víš.

Jenomže pak jsem dostal zarděnky, no tak mě k dětem nechtěli pustit.

Teďka dělám tohle.

Velma Hatfieldová?

- Ano? - Ouano?

Počkej na mě v klubu, plyšáku.

Poslyšte, neviděla jsem vás už někde?

No, možný to je. Někde už jsem byl. Jmenuju se Marlowe.

- Potřeboval bych s vámi... - Jste od novin?

Váš poslední film byl skvělý, slečno Hatfieldová.

Ale vždyť byl příšerný.

Úplně příšerný, vy můj rozkošný chlapečku.

- Jste vysoký, co? - To není moje vina.

Má slušné tělo, co? Měl byste vidět moje.

A to by šlo zařídit?

Mňau!

Potřebuju s vámi mluvit.

A neříkejte, že máte zrovna rande se čtyřma mariňákama.

- Co mi nabízíte? - Ukážu vám jednu rytinku.

- Jenom jednu? - Bydlím v garsonce.

Ach, jak romantické. Už jsem slyšela, že něco takového existuje.

Tak fajn, pane Fešáku. Ale sejdeme se u mě. Za deset minut.

V produkci vám dají moji adresu. Tak jen přijďte...

...ukážu vám svůj... báječně umytej sporák.

STÓÓÓP!!

[VELMA] Zajímavý kousek, co? Asta Dialová. "Duch jitra".

Vážně? Já myslel, že to je Klopstein. "Dvě bradavice na zadku".

Máte zvláštní smysl pro humor, pane Marlowe.

Zvláštní? Nemám prostě... Nemám prostě zábrany.

Ne? V tom případě se někam posaďte.

- Nech to tam! Můžeš jít! - Ano, madam.

[NÁLADOVÁ HUDBA]

- Co pijete? - Cokoliv, pokud je to whisky.

Fajn.

- To všechno tady vám říká pane? - Víte, proč se mi tak líbí Hollywood?

Zbožňuju totiž neurotiky.

Mně míň... já jsem sváteční piják.

Takovej, co jde na jedno a probudí se v Singapúru s plnovousem na bradě.

- Wow! Už se vám to někdy stalo? - Těsně po maturitě.

Ale, takhle brzo pít...

To by mohlo být pro leckoho nebezpečný.

Ženy v TOM žádné nebezpečí nevidí...

Na co se napijeme?

Lékař vám dovolil jen jednu sklenku denně, co? Co takhle na zdraví?

Nebo aspoň na to, co z něho zbylo.

[ŽBLUŇKÁNÍ]

Zapalte mně.

Kouříte ráda - baseballový pálky?

Moc hezké, Marlowe. Líbí se mi pánovití muži.

Děkuju, slečno Hatfieldová.

Můj bože. Vy velký, snědý, hezký nelido.

Co ženy? Baví vás? - Tu a tam. Proč?

Tak už toho nechte, vy komediante. A ulomte si ten rampouch od nosu!

Co kdybych si přisedla blíž? - Už mě to taky napadlo.

No tak..., nedělejte drahoty!

[ŠKRÁBÁNÍ JEHLY PO GRAMODESCE]

Jen klid.

Po jednom políbení vám snad jizva nezůstane.

Nebo nemáte zájem?

Když je to tak snadný, tak ne.

Aha.

Vy patříte k těm, co rádi překonávají potíže. No...

To si musím pamatovat.

Přišel jsem obchodně. Já pracuju, dámo. Já si nehraju.

Já vám nerozumím.

Nikdo mi nerozumí. Jsem záhadný.

Smith.

Soukromej čmuchal s prasečím rypákem...

Rypákem, co reje tam, kde nemá.

Nigel Smith!

Ohromně zajímavé. Jen ještě vědět o čem je řeč.

Ale ono se to ví.

Ne, ono se to neví.

Hotel Centrál..., Egypt Club...

Co kdybys vocaď ucák, frajere? Pakuj se vocuď, nebo tě sejmu.

Sklapněte, sněžná královno. Nikdo - nebude - nikoho - snímat.

Jdu.

A namalujte se trošku.

Vypadáte jako Sněhurka po flámu s celou rybářskou flotilou.

Potřeboval jsem si kopnout panáka.

Potřeboval jsem si spoustu věcí promyslet. Velma Hatfieldová...

Dámy jako ona lžou napořád. Jen aby nevyšly ze cviku.

Francouzi na to maj nějaký přísloví.

Ti pacholci maj přísloví na všechno a vždycky maj pravdu.

[RÁDIO HRAJE MEXICKOU HUDBU]

- Čau, Kenny... zdárek, Lopézi. - Buenas tardes, Phile.

CHLÁÁÁST!

Ty by ses po chlastu utlouk co, Chesney?

Tebe utluču, esli mi nenaleješ!

- Nejdřív prachy. - Pra... co?

Pra-chy.

No prachy mám, ale asi jsem je nechal někde ve voze.

To víš sám, že leží tam na špalkách...

[RÁNA DO DŘEVA]

- Co to má...? - Roztrhni si kušnu hákem!

[RÁDIO HRAJE RYTMICKOU MEXICKOU HUDBU]

Vypni ten krám.

[RÁDIO SE PŘELADÍ NA JINOU STANICI A HRAJE JINOU MEXICKOU PÍSNIČKU]

[RÁDIO HRAJE POŘÁD DÁL]

A jakou muziku byste teda rádi, mládenci?

Uhni, špekoune.

Ty seš Marlowe?!

Že vám není hanba.

Seberte ho!

Au! To je moje noha!

Roztrhni si kušnu hákem!

Ty! Kterou rukou jíš?

Kterou rukou jíš, tak tu nohu nosíš.

- Aha... - Aha...

Promiňte..., ale kdo zaplatí to pití?

Říkám..., kdo zaplatí... to pití?

Dobrá votázka.

[ZVUK JAKO PÍŠŤALKA NA VARNÉ KONVICI]

Ňákej problém?

Nebo chceš taky kovovou plombu do tykve, bobíku?

[, PÍŠŤALKA' DOPÍSKALA]

Tak nashle, srábkové... Musíme stihnout tramvaj.

Bavíš se dobře, ty hadráři?!!

Tady... seš na návštěvě u pana Perruginiho.

Na návštěvě u několika miliónů dolarů. JASNÝ!?

U koho že to? Perru... Perru...

- GINNI!!! - Roztrhni si kušnu hákem!

To je on? Identifakovali jste ho správně?

Tak za prvé...

nemám rád, když kdejaký póvl obtěžuje slečnu Hatfieldovou.

Potřebuje klid na svou práci, kapišto?

Za druhé...

Proč se zajímáte o mého šoféra?

O koho?

Nedělejte ze sebe hlupáka, příteli. Ptám se znovu...

Proč se zajímáte o Nigela Smithe? Kdo si vás najal?

To není důležité.

O tom, co je a co není důležité, rozhoduji já... TO je důležité.

Poslouchám.

Ten chlápek byl nebezpečnej.

Byl to ten typ, kterej vám vrazí kudlu do zad

a ještě vás potom nechá zavřít za nepovolený nošení zbraně.

Jeden hráč pokeru. Dluží mu peníze.

Mám pro vás návrh, pane Marlowe. Najdete mi Smithe, dáte mi vědět,

a pak... nic jste neviděl, nic jste neslyšel..., vy nic, vy...

[ZVUK JAZZOVÉ KAPELY]

[VŠE POSTUPNĚ UMLKÁ, AŽ NA ČINELY]

...vy muzikant. 500 dolarů.

Proč já? Co ty gorily tady?

Připadáte mi docela schopný, mladý muži.

Ne. Péče o mládež vám děkuje.

To nebylo špatné, pane Marlowe. Vážně. Pamatujete?

Takhle jsem se nenasmál od doby, co moji tchýni sežraly prasata.

Já vím, už to bude. Jenom si tady rychle něco vyřídím.

Vrať se do auta.

Dělám co mohu,

ale moc pochybuji, že bych si vás vůbec kdy... mohl oblíbit.

Některý štráfové se nevyznaj, kdy se můžou, a kdy se nemůžou vodvázat.

Seš kadet, chlapečku, tvrdej... Tvrdší než železo ale nejseš!

Poslouchej, ví tvoje máma, čím se živíš?

Vstaň, bobečku.

- Najdi Smithe. A pěkně rychle. - A co s tímhle?

Tomuhle ještě nandejte a pak ho někde zahoďte.

Přilepíte se mu na paty. Chci o něm vědět všechno. Kapišto?

Si...

Probudil jsem se bez života a prázdnej jak strašákova kapsa.

Zachmuřil jsem svou větrem ošlehanou tvář a šáhl jsem si na zátylek.

Někdo tam zbudoval benzínový čerpadlo.

Nedá se nic dělat, Marlowe. Je načase vstát a jít.

V hlavě mi to všechno rachotilo

jak uvolněnej řemen od sekačky na trávu.

Sakra, Marlowe, Žádná stopa, žádný otisky,

žádná další krabička od sirek.

Jednoduchý případ. Jasný jak facka detektiva Racka.

Potřeboval jsem trochu štěstí.

Hrome, ne moc. Jen asi tak deset tun.

Sotva jsem vytáh paty, hned se mi na ně přilepili.

Dělal jsem jakoby nic.

- Sem nedoufal, že tě eště uvidim. - Nápodobně.

Nápoj do mě!

- Zabili Kennyho. - Parchanti.

Whiskey?

Nač ten spěch?

Dej mi kafe. Jedno černý, silný a letošní.

Por favor. Jedno smutný kafe. Na Kennyho...

Na Kennyho...

- Prachy, Chesney. - Pra - co?

Prachy.

Tak já pro ně du.

Si pro ně dojdu naproti do banky.

[ÚDER DO DŘEVA]

Zaparkuj se někam, amigo.

Zatraceně! Už i tady se válej ty zatracený gangsterský vonuce!

Vypadněte! No vypadněte, vy zatracený gangsterský vonuce!

No vypadám, vypadám!

Vy jste Marlowe?

[MARLOWE] S "e" na konci nebo bez?

S. Policie! Chceme sis vámi promluvit!

Teď hned?

Jestli ne dřív. Půjdete s námi, holenku.

Snad ne jako korunní svědek?

Jako korunní princ, Marlowe!!!

Žádný triky, chlapče. Tohle není párek v rohlíku.

Ruce vzhůru! Kide..., vošahej ho, esli nemá bouchačku.

- Je čistej, Kide. - Dej mu želízka, Kide.

Jste zatčen! Všechno, co řeknete, může být použito proti nám.

Dobrá práce, Kide.

Jasňačka. Kide.

Nechte si ty vaše kydy.

Jen klid, Kide. Však si ho vezmem do parády, vejtahu.

Kdes byl včera vodpoledne?

Doma.

- A máš na to alibi, pane netečný ksichte?

- Ne?! To je dobrý. To je moc dobrý. - Tak moc dobrý to zase není.

Pročs ho zastřelil?

S tím už si taky pěknou chvilku lámu hlavu. A koho vlastně?

A hele! Vtipálek! Kennyho Mattela přeci.

Tu buznu v báru. Tak co? Zastřelils ho, nebo co?

Už se nepamatuju. Musel bych se podívat do notesu.

Nehraj si s náma!

Ano?

Ne?

Jen tak dál a odpovíte si sami.

Radši se vyžvejkni, hochu. Přiznání... je okolnost.

S takovou - na - nás - nechoď!

Já nikam nejdu.

- Zkus si vymyslet něco lepšího. - V týhle tlačenici sotva.

Tak ty teda nebudeš zpívat? Tak si poslechni tohle.

[ZPÍVAJÍ] Hej, Kide, my dva snad ani nejsme lidé,

pámbu musí bejt hrdej na nás, Kidy z fourty eight.

Hej, Kide, ať lump, či hajzl, nebo bidet

ze všech naděláme prejt na vokrsku fourty eight.

Refrén: Zlo se hrůzou vosypává, když nám dvěma zavelej

vymýtit ve jménu práva. všecko zlo až za L. A.!

- Když někdo jede víc než má... - Zastavit stát!

- Když pes se v parku vydělá... - Poučit psa!

Dvojice neohrožená na frak zlu dá!

Pravda a láska vyhrát musí nad lží a jinými hnusy!

Tadle zem může spát v klidu, děti bát se nemusejí

stráží je pár vostrejch Kidů,

nejvostřejších v USA (jů. séé-ej...jjjj...)

Héééj... - Jjj!

Jeh!

Víte co? Skočte mi pro bonbóny! Ve dvou to snad zvládnete.

To víte, Marlowe, policejní služba, to je sakra problém.

To máte stejný jako s politikou. Vyžaduje ty nejlepší lidi.

A není na ní nic, co by ty nejlepší lidi přitahovalo.

Tak pracujem s tím, co seženem.

Zkuste jinej.

Paolo Perrugini. Vo čem ste si povídali?

Z toho baru vás odvezli jeho lidi. Potom co vodpráskli toho chudáka.

Co takhle Ben Goodman?

Co má bejt zas todle?

Fajnovej kasař. Machr na trezory. A tak.

Dneska v noci na Canal Street mu někdo našil

dva olověný knoflíky do vesty. Z osumatřicítky.

Takže krejčí.

Vo tom náhodou taky nic nevíte?

Nic mě nenapadá.

Mě taky ne.

Perrugini. Perrugini má za sebou vlivný lidi.

Jak daleko za sebou?

Máte ňáký nepřátele?

- Jenom berňák. - Tak aby vám nějaký nepřibyli!

Nejsem žádná linka důvěry, ale kdyby něco, můj telefon...

znáte a svý povinnosti taky.

Takže nepalte si prsty A šetřte fóry.

To je všechno.

Co eště sedíte?

Chcete velkou štípanou na rozloučenou, nebo co?

Nevím, na co jsem čekal. Poldové se nikdy neloučej.

Vždycky doufaj, že vás eště uviděj.

V pruhovaným pyžamu a s kartáčkem v ruce.

Jo, bych zapomněl.

Se tady ňákej chlap vyptával na vás a na toho maníka,

co sem ho k vám vez včíra ráno.

- Na toho v tom slamáku? - Jo. - No a? - No nic.

No, zrovinka vodešel.

- A jak vypadal? - No to vite...

- Měl klobouk, sako a kalhoty. - No, to není špatný.

A co ta díra v pravý fusekli?

Těžko říct, sem mu zapomněl zout boty.

Nemohl jsem se hnout z místa,

a to i přesto, že všechno okolo toho případu

bilo do očí Jak psí dečky u táboráku.

Začínal jsem mít pocit, aže mým pravým úkolem je

holejma rukama ukroutit zadní nohu vzrostlýmu slonovi.

[ZVONÍ TELEFON]

Ten telefon mohl něco znamenat, jenže já nevěděl co.

Nechal jsem ho, až ho to přestane bavit.

- Jo? - Marlowe? - S telefonem v ruce.

Jo. Vzali ho do pouště a zasadili mezi kaktusy.

Cože?! Přestaňte si dělat šoufky, Marlowe! Tak co? Máte něco nového?

Dá se to tak říct.

Dá se to tak říct? To mě podržte! Marlowe!!! Já vás platím za práci...

- Zatímco vy... - Zatímco vy se flákáte, já už jsem pokročil.

- Mě jen tak něco nepobaví. O co jde? [SÍPAVĚ] - Přijeďte okamžitě ke mně!

Neřvěte na mě! Dobře! Přijedu. Hned co mi narostou třetí zuby.

No, to zas nebyl tak dobrej vtip!

Mně přišel docela dobrej.

Ticho na mě padlo jak pytel s peřím. V nose mě zašimral zvířený prach.

Pistole byla těžká a studila jako břicho ropuchy.

S tou bouchačkou v ruce jsem byl junák k neudolání.

Cyankáli Marlowe - postrach prérie.

Chlap na podlaze vypadal na to, že ho někdo zpracoval krumpáčem.

Že je to Charlie Brown, můj klient, jsem poznal podle slamáku,

co měl rozmazanej po hlavě.

Na jednu stranu to dávalo smysl. Na druhou stranu to smysl nedávalo.

Ten notes nejspíš nehledali. Jinak by ho našli.

[V TELEFONU] 48. okrsek.

- Na East Road 27 se střílelo. - Kde se stři...

Beverly Hills. To je poslední, co mi dnes scházelo.

Sanatorium Laguna Perdida. Auto jsem nechal na parkovišti.

Jestli hlídač vozů náhodou věděl, že jsem významná veřejná osoba,

uměl to znamenitě skrývat.

Řediteli jsem poslal svou obyčejnou vizitku

tu bez pistole v rohu a čekal jsem.

Přišlo si pro mě něco jako sekretářka.

To něco mělo na obličeji tolik líčidla,

že by to stačilo na natření jachty.

[ZAŤUKÁNÍ NA DVEŘE]

Dále!

Ale vítejte, pane, pane, pané... ...Marlowe. Phil Marlowe. Konrád.

Konrád Frogg... jsem ředitelem tohoto ústavu.

Tak... čím vám mohu posloužit?

Nevím, jestli mi pomůžete, ale hledám jednoho muže.

Jenom jednoho? Tak to bychom tady měli zvládnout. Tady je lidí...

Jmenuje se Nigel Smith. Rodinné důvody.

Nigel? Smith?

Ale jistě, ovšem, promiňte, ale my zásadně nepodáváme informace

o našich pacientech.

Pacient? On je váš pacient?

Tedy, po-po-pokud... Pokud vím, ano.

Ale pro jistotu bych se mohl podívat do jeho složky.

To by bylo vynikající. - Do kartotéky. - Skvělý nápad.

Tak do toho. No, takže... to máme... Smith...

Takže... Baboon, Biggles, Big Mac, Smith... Smith! Tady je to!

No jistě... No, takže tady to všechno máme...

Přijali jsme ho dnes v noci... na vlastní žádost.

Byl chudinka vyděšený jako sýkora koňadra.

Musel dostat pár injekci na uklidnění.

Injekce léčí... Nechcete taky jednu?

Děkuji, jste laskav. Doktore... můžu ho vidět?

E... u... hmmm.

Prosím...

No tak, když tak hezky prosíte...

Halóóóó... zlatíčko... Pošlete mi sem Smithe? Yes. No. Okay.

No, to byl fofr, co? To jsme ušetřili čas.

Tak, teď... chvilku počkáme.

[ŠÍLENÝ SMÍCH]

Pardon... Pomóóóc... pomóóóc... není tu někde lékař? Já jsem lékař!

Já jsem lékař! Už běžím!

Zzzzzzz, bzzzzzz...

[KLEPÁNÍ NA DVEŘE]

Konečně jste tady! No tak...

Moc, moc, moc mě těšilo a někdy na shledanou, pane Marolde.

Šup, šup...

Tak my dem... Až budeš hotovej, tak zaklepej. Sme vedle na třicítce.

Na fotografiích byl starosta města, a s ním ta školačka,

kterou měl Perrugini v autě.

V posteli. Na gauči. Na skříni. V umyvadle.

Zepředu, zezadu, s taškou, bez tašky... Měl jsem toho dost...

Byt mi připadal pustý a prázdný jak mezihvězdný prostory.

Cítil jsem se podivně. Cítil jsem se sám.

Jenže ta moje samota měla jednu chybu.

Překvapení.

Promiňte,

ale měli jsme jeden klíč, který se jinam než do vašeho zámku nehodil.

Takhle tu recepci nestihneme.

Vy si rád hrajete na jednočlenné komando co, Marlowe?

Myslím, že jste mě chtěli okrást.

Já... a kdo?

Vy a Smith.

Jak jste přišel zrovna na tohle?

Smith byl v tvym kanclu, ty parchante.

Ten starej páprda ve vejtahu se na něj pamatoval.

No tak, pane Marlowe... Dejte mu ty fotografie. Nó...

Zklamal.

Zklamal jste mou důvěru.

A dál?

Jen to, že tenhle dacan... mezi marmelády narval toho nepravýho.

Pravda, k nerozeznání podobnýho. Smithovo dvojče. Charlieho Browna.

Houby. Byl to Smith. To vodpřisáhnu, šéfe.

- A na to vám... mám skočit? - Skočte si dle libosti.

Třeba na tu svoji malou holku.

Rozumím. Ne. Jo, rozumím. Jeden se jmenuje Smith a druhý Brown.

A jsou to bratři - dvojčata. Nevěřím vám ani slovo, Marlowe.

Víte co? Tak se jděte bodnout.

Hezky sis vyprázdnil střeva, čmuchale.

Tak mě napadá, že máte něco za lubem.

Jak? Za lubem? To... není ten správný výraz.

Odstřelím vás. Osobně.

Nu, copak? Zásoba bonmotů už došla?

Zabila jsem je?

Asi jste mi zachránila život, anděli. Potřebuju se napít.

Ráda.

Smůla, že tu prskavku můžete vodšpuntovat jen dvakrát, co?

[CVAKNUTÍ PISTOLE NAPRÁZDNO]

Jo. Tu recepci už nestihnete.

- Poručíku? [Z TELEFONU OTRÁVENĚ] Slyšim.

- Měl bych tady pro vás fušku. [NAŠTVANĚ] Co zas?

- Jeden párek vychládajících mrtvol. - Kde?

- Válej se tady u mě doma na peršanu. - Heleďte se, nebuďte hysterickej, jo?

Ne, vážně! Perrugini, plus jedna gorila jako bonus.

- Jó? A kdo je vykostil? Vy snad? - Ne, Hatfieldová.

- Cože? Proboha, snad nevzala kramle? - Mom...

- Tak co? - Ne, myslím, že nevzala nic.

Dobrý, zůstaňte tam a hlavně na nic nesahejte! Jasný? Hej, Klusky!

Poruč...!

"Cherchez la femme."

- Jakej flám? - Né.

To francouzský přísloví, jak jsem si na ně nedokázal vzpomenout.

Co tím myslíte?

Ne co. Ale koho.

[MARLOWE] Myslím tím Velmu Hatfieldovou.

Herečku, co točí uslintaný propadáky v Hollywoodu.

Sexbombu, co strčej za chvíli do penze.

Ženskou, která začala v jednu chvíli přemýšlet o svý budoucnosti

[VELMA] Co to má znamenat?

[MARLOWE] To znamená, že jste si vymyslela plán.

Jednoduchej a typicky ženskej.

Ale... potřebovala jste někoho na špinavou práci.

Vybrala jste si toho šoférskýho poskoka, Nigela Smithe.

Nic moc, ale nikdo jinej nebyl po ruce.

Použila jste svůj těžkej kalibr.

Pak už nebylo těžký přemluvit ho k tomu,

aby udělal přesně to, co jste chtěla.

Jenže jste ho trochu přecenila.

Udělat Perruginimu trezor a otočit ty fotky nebylo jen tak.

Ještě ke všemu nenápadně.

Smith na to najal nějakýho Goodmana, profesionálního kasaře.

Cože?

To jste nevěděla, co? Goodman to zvládl na jedničku...

Ale dál už se mu tak nedařilo.

[DVA VÝSTŘELY]

Policajti ho našli provrtanýho dvěma kulkama z vosumatřicítky.

Smith měl vosumatřicítku.

Náboje jsem našel u něj doma, pistoli pak ve skříňce na nádraží.

Goodman byl problém, mohl ho vydírat. Tak ten problém sprovodil ze světa.

Tak dál. Dostala jste zprávu, na kterou jste čekala.

Možná rafinovaně šifrovanou. Květ rozkvetl. Dobrou noc, miláčku.

Nebo tak něco. Klíč si nechal u sebe a dál se držel vašeho plánu.

Uklidil sám sebe tam, kde by ho, pravda, jen těžko někdo hledal.

V tý cvokárně měl na vás čekat, dokud se situace neuklidní.

Injekce léčí...

Nepočítal ale s tím, že tam podávaj příliš vydatnou stravu.

Je to bezpečné?

Řek bych. Teď by se vám asi už moc nelíbil.

Jenže pak jsem se objevil na scéně já.

U soukromejch rypáků nikdy nevíte, co můžou vyrejpat. Že jo?

To jsou přece všechno nesmysly, Marlowe.

Rozhodla jste se, že mi to pro jistotu trochu zkomplikujete.

Předhodila jste mě Perruginimu, a já dostal nakládačku.

Trochu jste tím riskovala, ale ne až tak moc.

Byla jste si jistá, že Smithe stejně nikdo nenajde. Jenže...

Jenže... to, že jsem měl ty fotografie nakonec já, byl pro vás šok.

A tak jste se musela rozhodnout rychle,

protože za chvíli by přišla řeč i na vás.

Nejste žabař, s pistolí to fakt umíte.

Ty fotografie pro vás byly životní šance.

Každej by za ně vycáloval balík. A rád.

Vy byste se potom, počítám, že sama, někam vypařila.

Do Mexika, do Evropy, navždycky.

Podcenila jsem vás, Filipe.

Marlowe, Phil Marlowe.

Až na jednu maličkost. Máte tam chybu, šerloku...

Fakt? Moment, moment, moment...

Von tam přišel, pak vodešel,

přijel tam ten druhej, odprásk třetího,

první se namíchl, vodešel vytočit číslo,

vona ho vytočila...

Jo. Tady...

Filipe, nemučte mě. co kdybychom... my dva...

kamkoli,

cokoli,

jakkoli,

kdykoli...

Rozumíte? Filipe!

Ty duševní muka vynechte, beruško.

Chtěla jste mě nechat zastřelit a vodprásknout k tomu.

A to jsou dvě věci, který já nemám rád.

[ZVUK POLICEJNÍCH HOUKAČEK ZVENKU]

[SKŘÍPĚNÍ PNEUMATIK, RÁNA, TŘESK SKLA]

Klusky...

Eště jednou budete řídit nalitej, tak vám osobně seberu papíry.

Jasný?! Hoši! Do práce!

Vy si myslíte, kdovíjak nejste mazanej, co?

To říkáte vy.

Dnes už vás nepotřebuju. Ale zítra ráno u nás na direkci!

Žádnej tramping - jasný??!!!

Jasný, poručíku... Jó. Ještě moment.

Todleto si vemte.

Vždyť jsem říkal abyste na nic nešahal! Co je to?

[OBDIVNÉ HVÍZDNUTÍ]

Doufám, že to nestrčíte do naftalínu.

Nemyslete si, že to máte u mě kdovíjak vyžehlený.

Já myslel, že mě máte plný zuby.

Nemám. Už jsem si je vod vás vyčistil.

Případ skončil.

Byl jsem stodolarová nálož dynamitu, která uboze vyprskla.

Cítil jsem se jak pozlacenej pendrek, kterej se vrátil domů

z jalovýho dobrodružství.

Setmělo se. Vlhkej vzduch studil jako popel vychladlýho vztahu.

Všude zářila neónová světla

a na nebi hvězdy, který měly dost fištrónu na to,

aby si udržely rozumnej odstup od Hollywoodu.

Nechal jsem okno otevřený,

osprchoval jsem se, svlík se a šel do postele.

Konečně jsem usnul.

Zdálo se mi, že mě chce pozvracet koza

krmená ostnatým drátem a střepy z pivních flašek.

Nakonec jsem přestal uhejbat a nechal svoji sebeúctu plavat.

Ze všech mejch lidí mi zůstal akorát ten jednovokej žlutej kuchař.

Se šedým zákalem!

Koukej makat, ty starostovskej šmejde!

Co na mě furt vejráte?!

Vypadněte votud a děte domů!

Tenhle biják už skončil!

Vstupný nevracim!

Musíte tady furt čumět?!

Hajzlové!

Tohle je Jerry Winslow, můj právník. Je to cukroušek.

Je to miláček, miluje mě a já jeho taky, viď hafíku?

Jerry má tady v New Yorku jednoho skvělého nakladatele.

Prý má zájem o to, abych sepsala svoje memoáry. Že to bude bomba.

Určitě to udělám. A Jerry mi pomůže, viď pejsánku?

Povýšení, jo?! Tsc. Kdepák, dneska se člověk nezavděčí.

Furt s nim jenom zametaj. A nikde kouska respektu.

Sakra, já bych se na to nejradši ze všeho... Ale co.

Nikdo mi nerozumí. Jsem... záhadný.