Original subtitles

Za horami, za lesy...

...Teletubbies, Teletubbies, Teletubbies...

Teletubbies hrají si.

- Jeden. - Jeden.

- Dva. - Dva!

- Tři. - Tři!

- Čtyři! - Čtyři!

A Teletubbies se mají navzájem moc rádi.

Obejmout.

skotská vysočina

To se nesmí. Co ti tak trvalo? Nepřijdou.

To je jedno!

Kde jsou ostatní? Šli za mnou.

Čas na Teletubbies.

Čas na Teletubbies.

Naložíme děti do jednoho auta.

Čas na Teletubbies.

Nejedu, dokud nedorazí David.

Tady se posaď. Sedni si!

Teto, co se děje?

Jimmy, seď v klidu, potichu a nehni se odsud.

Objetí!

Musíme děti naložit do auta!

Teletubbies

Teletubbies.

- Cos dělal? Měl sis pospíšit! - Propána!

Řekni ahoj.

Co to bylo? Proč to děláš?

Jimmy?

Kam se poděli Teletubbies?

Tati?

- Tinky Winky. - Tinky Winky.

Dipsy.

Jimmy, uteč!

- Mami? - Uteč!

Běž!

Běž! Jimmy, běž!

Jdi!

Tati...!

Tati!

Tati!

Tati!

Jimmy.

Tati.

Tati, co se děje?

Nic, co by nebylo dokonale předpovězeno.

Bojím se, tati.

Máma a ségra jsou asi mrtvé.

Kdepak, synu.

Ne mrtvé.

Spasené.

Neboť toto je slavný den.

Soudný den.

Tumáš, synu.

Měj ho stále při sobě.

Měj víru.

Ano.

Ano.

Ano, děti moje!

Ano!

Ano!

Otče,

proč jsi mě opustil?

Běsnící virus zpustošil Spojené království.

Z kontinentální Evropy jej vytlačili.

Na britskou pevninu byla uvalena karanténa.

Ti, kdo přežili, se o sebe museli postarat sami.

28 let poté...

Je tvůj velký den, Spikeu.

Vstávej.

OBECNÍ OBCHOD

NOVÉ VĚCI SI BER, JEN KDYŽ JE POTŘEBUJEŠ

PRVNÍ POMOC

ZÁSOB JE MÁLO ZVAŽ TO

Nashle.

Máš baterku?

Svetr, píšťalku,

láhev s vodou?

Ukaž.

Máš nůž?

Šikula.

Dej si ji tam.

Máme slaninu? K snídani?

Včera ji přinesli Dave a Rosey.

Kde máš ty?

Já už měl, jak jsem vařil.

Jo, jasně.

Spikey.

Ta je jen tvoje.

Jdu za mámou.

Ty to dojez.

Talíř dej na linku.

Už jdu, lásko.

Už jsem tu.

Copak, co je?

Jamie...

Musíš to přechodit.

- Zůstaň tu a odpočívej. - To nemůžu. Ne.

Spikey.

Ahoj, mami.

Broučku.

Nechtěla jsem vyvádět. To ta moje hlava. Je...

- To nic. - Buší mi v ní.

Pročs mi neřekl, jak bylo ve škole?

Já nebyl ve škole, mami.

Je ráno.

Vážně?

Jo...

Je ráno a...

Islo,

ty si nepamatuješ?

Spike dnes do školy nejde.

Proč ne?

To už je víkend?

Ne, je pátek.

Tak proč nejde do školy?

Už jsme o tom mluvili.

Několikrát.

O čem, Jamie?

Jdeme se Spikem ven.

Je to jeho poprvé.

Poprvé?

Jako že jdete z ostrova na pevninu?

- Jo. - Cože?

- Islo. - Co to kurva žvaníš?

- Nebuď sprostá. No tak. - To ses posral?

Je to kurva děcko!

- Mami... - Je mu dvanáct.

Chceš naše děcko zabít, zmrde?

- Spikeu, šel bys dolů? - Ty zkurvenej vrahu dětí.

Ne, tati, ty jdi dolů.

- Bejt tu táta, - Říkám ti...

- stáhne tě z kůže! - Tak jo!

- Zmrde! - Islo, to je dobrý.

- Zmrde! - Bude v pořádku.

Zmrde!

- Mami... - Ne.

To jsem já.

Spikeu... Spikey.

Co se děje? Je mi horko.

Proč je mi tak horko?

To je počasím, mami.

Takový horko.

To bude dobrý.

Mám pro tebe snídani.

Trochu slaniny.

Až budeš mít chuť, dej si.

Jdeš pryč?

- Jo. - Kam?

Do školy.

Dobře, Spikey.

Mám tě ráda.

Já tě mám taky rád, mami.

Dobrýtro, mladej.

Same.

Dal jsem ti novou tětivu.

Byla potřeba nová?

Ne. Udělal jsem to pro klid duše.

Bude v pohodě, Same.

Napni ho.

Potěžkej ho.

Drž ho.

Ani se nezachvěl.

Silnej kluk.

Tak pojď, synu. Jdeme.

Tak jo...

Uvidíme se večer.

- Jsou v sázce životy. - Dík.

- Zdar, Jamie! - Zlom vaz, Spikeu.

Jsem ráda, že se ti daří.

Do toho, Spikeu!

Ať se daří, hochu.

To je od mámy.

- Dík, Betty. - Večer budeš mít oslavu.

Ať nepřijdeš pozdě!

Přiveď ho celýho, jo?

Do toho, Jamie!

NESPRCHUJ SE DLOUHO

Dej na něj pozor, Jamie!

Zlom vaz, Spikeu.

Dobře, Jacobe.

Podívej na to, Spikeu.

Máš tu výbor z celého vedení.

Usmívej se a buď zdvořilý.

Museli jsme tě vyprovodit.

Jsme z tebe nadšení.

I když mi přijde moc mladý.

Zvykem bývá tak ve čtrnácti či patnácti.

Je připravený, Jenny.

Jen jdi.

Znáš pravidla naší obce, Spikeu.

Když odejdeš, můžeš se vrátit. Ale když se nevrátíš,

nikdo nemá dovoleno jít tě hledat.

Žádné záchranné akce. Bez výjimek.

Poučili jsme se z vlastních chyb...

Díky všem, o něž jsme dříve přišli.

Jakmile vkročíš na pevninu, jednáš na vlastní pěst. Rozumíš?

Ano, Jenny.

Viděls ráno něco, Ante?

Nic.

Úplný klid.

Všechno čistý?

Všechno čistý.

Otevři jim.

Šikula.

Opatrně, chlapi. Neprošvihněte odliv.

Sedm, šest, jedenáct, pět,

devětadvacet mil dnes.

Čtyři, jedenáct, sedmnáct

a den předtím třicet dva.

Dup, dup, dup, dup,

boty jedna za druhou!

Z války se nepropouští!

Co je to, Spikeu?

Je to hráz.

Vylož nám to.

Je to jediná cesta na pevninu.

Ale jde to jen za odlivu.

Za přílivu ji zaplaví moře.

Jde za přílivu přeplavat?

Hráz

Ne. V moři je proud.

Ten nás odtáhne od ostrova na moře

a utopíme se.

Ne, ne, ne, ne,

nesleduj to před sebou.

Dup, dup, dup, dup,

boty jedna za druhou.

Muž, muž, muž, muž,

všichni z toho šílí už.

Do přílivu máme čtyři hodiny.

Uděláme to?

Teď se vrátit nemůžeme, tati.

Proč?

Budu za měkkotu.

Jo, to jo.

A to nejde, že ne?

Tak pojď.

Kolik, kolik, kolik, kolik...

BEZPODMÍNEČNÁ ZÓNA IZOLACE

...kolik nábojů v pásu máš?

Buď ve střehu,

jinak tě hned dostanou!

Dup, dup, dup, dup,

boty jedna za druhou.

Z války se nepropouští!

Odsud máme všechno palivo.

Jednou tu budeš pracovat.

Přes den to jde,

protože v tom nejsi sám.

Nocí však dupe zas

čtyřicet tisíc milionů.

Dup, dup, dup, dup,

boty jedna za druhou.

Je to tak velký.

Kdybychom šli dál,

došli bychom tam, kde není vidět moře?

To jo.

Půjdeš dny a týdny a neuvidíš pobřeží.

Nic tam není, Spikey.

Nic, o co bys měl usilovat.

Jsou tam jiné obce.

Ale žádná nemá nic, co nemáme my.

Od měst a obcí se držíme dál.

Prošel jsem šest

- týdnů peklem a potvrdím. - Pojď.

Není tam oheň,

čerti, tma ani nic,

jen dup, dup, dup, dup,

boty jedna za druhou.

Zkus, zkus, zkus, zkus

přijít na jiné myšlenky.

Ach můj Bože,

toho šílenství mě ušetři!

Dup, dup, dup, dup,

boty jedna za druhou!

Z války se nepropouští!

Tamhle, podívej...

Slimolez.

Nejsou rychlí.

Ale ne že nejsou nebezpeční.

A když je vidět jeden,

budou asi další mezi stromy.

Tvůj luk

není na hrudník dost silný.

Musíš ho trefit do krku.

Dobře, tati.

Bojíš se?

Jen trošku.

A ty?

Ne. Jsem v klidu.

Na tuhle vzdálenost?

Asi jo.

Jdi na svý první zabití.

Měj ho na očích.

Počítej s větrem.

Dobrý.

Je tvůj.

Všechno, co vyleze pak, je moje.

Až budeš, střílej.

Střílej.

Tati!

- Pojď sem! - Hej!

Nádherná trefa, Spikeu.

Cítíš se dobře?

Jo, asi jo.

To bys měl.

Jsem na tebe hrdý.

Pojď, musíme jít.

Ten řev může přilákat další nakažené kolem.

Pojď. Jdeme dál.

Jsou úžasný.

Jsou nádherný.

Hele.

Pojď se tam podívat.

Šikula.

Sakra.

Vždycky hledej něco užitečného.

Lidi to tu už prohledali stokrát, ale člověk nikdy neví.

Do prdele.

Jsou užitečný?

Ne. Těch máme fůru.

Ale tohle je.

Co je to?

Frisbee.

Ještě jsi ho neviděl?

Je skvělý.

Zamiluješ si ho.

Pojď sem, synku.

Nedívej se stranou.

- Tati, prosím. - Spikeu!

Dělej, co ti říkám!

Poučíš se z toho.

Co se mu stalo?

Asi ho svázali a nechali nakaženým.

A teď je nakažený.

Je nakažený?

Je.

Proč to někdo udělal?

Možná jako trest.

Možná pro výstrahu.

Lidi na pevnině jsou divný.

Potulujou se.

Proto je náš domov tak cenný.

To je to poučení?

Ne.

Zabij to.

Čím víc jich zabiješ, tím snáz to jde.

Neměj z toho výčitky.

Nákaza je připraví o rozum.

Když nemá rozum, nemá duši.

Spikeu.

Zabij tu potvoru.

Zabij ji!

Na co čekáš, Spikeu?

Teď, synu!

Spikeu, doraz to!

Prokristapána, Spikeu, zab to!

Šikula.

Stůj při mně,

rychle už se smráká.

FUNKCE V NAŠÍ OBCI LOVEC ZEMĚDĚLEC SBĚRAČ

STAVITEL RYBÁŘ PEKAŘ RADNÍ KREJČÍ strážný

Tma se rozprostírá.

Pane, při mně stůj.

Kde je, smrti, tvé vítězství?

Hlava. Srdce. Natáhnout...

Kde je, smrti, tvá zbraň?

Já přesto vítězím.

Vypustit.

Budeš-li při mně stát.

Při troše štěstí zabiješ další.

Pojď.

To nebyli slimolezi.

To byli ti rychlí, Spikeu.

Cítíš to?

To jsou vnitřnosti.

Mně to kupodivu voní.

Tati.

Tati.

Co je?

To udělal Alfa.

Tudy, Spikeu. Pojď.

Spikeu! Honem!

My se vracíme?

Jo. Máš odloveno, kvůli tomu jsme přišli.

Nevrátíme se předčasně?

Nemluv, Spikeu. Měj oči na šťopkách.

Vypadá čistě.

Jdeme.

Zůstaň klidně stát.

Alfa.

Kurva.

Zpátky mezi stromy.

Zpátky, dělej.

Tati!

Pojď.

Pohyb...

Nezastavuj. Jdeme...!

Teď obrana. Naber dech.

- Já sejmu prvního, ty druhého. - Jo.

Zpomal dech.

Zpomal ho.

Sakra!

Běž! Honem...!

Utíkej!

Kurva!

Dvoumužný dril. Obrana!

Tak. Střílej!

Hlava a srdce. Hlava a srdce, Spikeu.

Vlez sem.

Nahoru!

- Dělej! - Pojď, tati!

Kam?

Sakra.

Tati, co...?

Na půdu! Zkus půdu!

Stoupni sem.

Dělej.

Nemůžu tam vylézt.

- Do prdele. - Tati!

Zaber!

Kurva.

Do prdele.

MISIE HOLY ISLAND

VÍTEJ DOMA, SPIKEU

SELHAT MŮŽEME, ALE JÍT MUSÍME Bože, sešli milost

Ochraňuj náš ostrovní domov

MISIE HOLY ISLAND ZAL. 2002

Bacha, kluci.

Jedu!

Svačina.

Svačina. Dobrá práce dneska.

Skvělá.

Hněte sebou, než se setmí.

Vyčkává.

Alfy nejsou jako ostatní.

Nejen větší. Chytřejší.

Co budeme dělat?

Bojovat s ním nebudeme.

Už mi došly šípy.

A krom toho,

na zabití jednoho je třeba tucet zásahů.

Tak budeme taky čekat.

Fakt mě to mrzí, tati.

Cože? Co jako?

Zavinil jsem to já.

- Nic jsem netrefil. - Co povídáš?

Já se snažil, ale bál jsem se. Šlo to vedle.

Co povídáš? Ty za to nemůžeš.

A střílel jsi pořád.

Viděl jsem dospělý třást se tak, že ani nezaložili šíp.

Ty ne. Hele...

Spikeu, vedl sis dobře.

Na mou duši.

Propásneme odliv.

- Jo. - Že jo?

Přijde další.

Dívej se k moři.

Hele.

Tamhle.

Karanténní hlídka.

Nejspíš Francouzi.

Tati...

Co je to?

Oheň.

Něco hoří?

Jo.

Něco.

Je to jiná obec?

Ne.

Tak co tedy?

Nevím. Nikdy jsem tam nebyl.

Hoří tam pokaždé?

Říkám, že jsem tam nebyl.

Spikeu.

Spikeu.

Tamhle je.

Spikeu, já se topím.

Ven! Musíme ven!

Do prdele.

Vstávej, Spikeu!

- Lez dolů. - Vstávej, musíme pryč!

Neboj, synu. Neboj.

Do prdele!

Co se stalo?

Starý barák.

Nevím. Spadl na nás komín.

Ten hluk je přiláká.

Musíme pryč.

- Je odliv? - Skoro už bude.

Musíme rychle, ale potichu.

Jestli uvidíš Alfu, běž ke hrázi a po ní. Jasný?

Vůbec nezastavuj! Běž!

- Kde budeš ty? - Hned za tebou.

Alfa nikde.

Ještě je příliv.

Jen chvíli.

Voda bude mělká. Ale zvládneme to.

POZOR! HRÁZ NA HOLY ISLAND

Po holeně. To je dobrý.

Zuj si boty.

Jo. Směrem k bráně.

To je naše cesta.

Neboj. Jen dýchej.

Pojď. Jdeme.

Ty první.

Běž, synu.

Co říkáš na ten den, Spikeu?

Poprvé na pevnině.

První zabitý. První srážka s nakaženými.

Viděls Alfu!

A propásl odliv.

Máme co vyprávět mámě, až se vrátíme.

Tati.

Utíkej, Spikeu!

Utíkej!

Běž! Nezastavuj!

Nezastavuj!

- Vstaň! - Nemůžu, tati!

- Nemůžu! - Spikeu! Hned vstaň!

Spikeu, běž! Běž, Spikeu!

Kurva, běž!

Nemůžu!

Ale můžeš!

Sakra!

Už jdeme!

Otevřete!

Pomoc! Jenny...!

Vstávat! Nahoru!

Už jdou!

Už jdou!

- Vstávat. - Kdo to je?

- Pozorovat! - Seřadit! Připravit!

- Pozorovat! - Jdeme!

Alfa!

Otevřete! Kurva, otevřete!

Alfa...!

Alfa, posviťte na něj!

- Sviťte na něj! - Pal!

Dolů!

Běž, Spikeu!

- Běž... - Sviťte na něj.

Nabíjejte...!

Kurva. Už je to, Spikeu.

Dýchej!

Sakra!

To byste koukali, jak jsme kráčeli

a cestou všechny míjeli.

Otevřete!

Ti tam jen stáli, kluci a holky

se jen smáli.

Jenny! Otevřete bránu!

- Tam na Scotswood Road. - Počkat.

Ne, otevřete, kurva!

Do prdele!

- Počkat. - Ne.

- Do prdele, Jenny! - Prosím...

- Jsme v cajku. - Počkat.

- Podívej se mi na oči, jsme čistý. - Počkat.

Podívej se na něj.

- Na jeho oči! - Jenny.

- Je čistej! Jsme čistý! - Jenny, prosím.

Otevřete, pusťte je.

Jdi...

A šli na Blaydonský dostihy.

Spike...!

Spike...!

Hej!

Bylo to 25, skoro 30 metrů.

Vysoká tráva. Vítr.

A co ten šíp zasáhl?

Prostřelil mu kurva krk!

Ten tlustoprd se postavil,

zavřeštěl jako holka

a pak sebou žuchnul jako pytel sraček.

Najednou tam bylo osm nakaženejch zkurvenců...

Tati, ne sprostě.

...a hnali se na nás!

Říkám si: „Do prdele, a je to.“

Přešel jsem silnici k jejímu domu a ona otevřela dveře.

Tady Bourák Benny to do nich nasázel.

Rozesmátá tam stála.

- Ne, netrefil jsem se. - Kdepak.

Je skromnej. Skromnej Spike.

Já měl v ruce nůž

a pak už se nesmála víc.

Hustej obrobijec!

Má, má, má Delilah.

Proč, proč, proč, Delilah?

No tak. Dej si.

Než sem dorazí

a dveře vyrazí,

odpusť, Delilah, já nemohl snášet to dál.

Odpusť, Delilah,

já nemohl snášet to dál.

Už musím jít.

Sem.

Dělej, Rosey.

Proč nás táhneš sem?

Rosey.

Kurva.

Rosey.

Spikeu.

Čekal jsem tě až po půlnoci.

Přišel jsem za mámou.

Jak je na tom? Je v pořádku?

Je víc než v pořádku.

Byli jsme venku.

Šli jsme na pole.

Má v sobě spoustu života, když nemá záchvat.

A jak ses měl ty?

O to tu jde.

Táta to líčil tak, jak to nebylo.

Jako jak?

Jako že jsem hrdina.

To pro něj asi jsi.

Je to, jako že lže.

Co se tam stalo?

Zastřelil jsem toho tlustýho.

Skoro se nehýbal.

Ale pak nás honili ti rychlí

a já se vůbec netrefil.

Pak jsme se do setmění schovávali.

Jen jsem se bál.

Bylo mi zle.

Chtěl jsem být doma u mámy.

Tvůj táta to asi cítil stejně.

Ale tolik země jsem ještě neviděl.

Byla tak velká.

Cos viděl?

No, kopce,

lesy...

a oheň.

Oheň?

Jestlis neviděl starého Kelsona.

Nemyslel jsem, že ještě žije.

Bylo to na jihozápadě?

Pane jo. To bude Kelson.

Věř tomu, nebo ne,

býval to můj praktik

tak před 30 lety.

- Co je to praktik? - Doktor.

- Doktor? - Jo.

Měl ordinaci u Whitley Bay.

Táta říkal, že neví, co je to za oheň.

A že opravdoví doktoři jsou mrtví.

Proto nikdo neví, co mámě je.

Zdá se, že lže o všem.

Ne. Víš co?

Asi tě nechtěl vyděsit.

Doktor Kelson je...

divnej.

Jak divnej?

Co je zvláštního na ohni?

Když o tom nechce mluvit tvůj táta, nebudu ani já.

Nechceš se vrátit na oslavu?

Nevadí mi být u mámy.

Ne.

Jděte vy.

Teď se o ni postarám já.

Dobře.

Napálil jsem tě.

Všichni lžou, mami.

Spikeu, dojdeš mi na nákup?

Potřebuju Nurofen.

Nurofen?

Ta moje hlava. Prostě...

To nic. To je jedno.

Ahoj!

Jsme tu nahoře.

To byla ale oslava.

Totální masakr.

Vypadáš...

Vypadáš, jako kdyby tě protáhli roštím.

Možná že jo.

Probral jsem se na pšeničném poli.

A kam jsi zmizel ty, Spikey?

Rozhlížel jsem se a čestný host se vypařil.

Jen jsem šel domů.

Hej, obrobijče.

Udělám snídani.

Co je, Spikeu?

Pročs nám neřekl, že je tam doktor pro mámu?

Doktor.

Nemáme doktora. Nebyl tu odjakživa.

Doktor Kelson, tati.

Ten oheň. Na pevnině.

S kým jsi mluvil?

Takže to je doktor.

Byl to Sam?

Pitomec.

Plete ti hlavu.

Není to doktor, Spikeu.

Možná kdysi býval. Před lety.

Ale je to dávno, co zešílel.

Jak to myslíš?

Je doktor, nebo ne?

Než ses narodil,

bývali jsme sběrači.

Ale šlo to hůř, musel ses vydat dál.

A jednou naše skupina došla ke Kelsonovi.

Víš?

Jo. Už na 500 metrů

jsme začali cítit smrt.

A to jsme na ten pach byli zvyklí.

Tehdy byli mrtví všude.

Ale tohle...

to bylo zcela jiné.

Ten smrad byl jako...

jako by to byla zeď.

Byl hmatatelný.

Došli jsme na vrcholek toho kopce

a dívali se dolů...

Nic takového jsem nikdy neviděl.

Mrtvoly.

Stovky.

Srovnané do řad.

Muži, ženy, děti.

A uprostřed hořel ten oheň.

U něj stál Kelson.

Z nějakého nepochopitelného důvodu tam dovlekl všechna ta těla.

Pár vteřin poté se otočil, podíval se na nás

a zamával.

Nenuceně, jako: „Nechcete přijít, chlapi?“

Jo. Otočili jsme se a zdrhali.

A celých 15 let

se tam nikdo z nás nevrátil.

Jak jsem říkal.

Zešílel.

Do prdele.

Chceš, aby máma umřela?

Ovšemže ne.

Spikeu, co je to za otázku?

Co jí doopravdy je?

Nevím.

Umírá?

Nevím.

Já myslím, že umírá.

Taky si to myslíš.

Jestli umře,

budeš s Rosey?

Dej si bacha na pusu.

Co na to její Davey?

Povídám, dej si bacha na hubu!

Synu...

Jamie!

Spikeu!

Buší to, Spikeu. Buší.

Já vím, mami. Mrzí mě to.

Nepotřebuješ vodu? Donesu ji.

Táhni od nás do prdele.

„Od nás?“

Slyšels nás.

Jdi už pryč, tati.

Hoří!

Tam... Běž!

- Tam, ten kouř. - Ante, Marku!

- Hoří tam! - Pojď, poběž...!

Hoří hlavní stodola!

- Musíte tam! - Nemůžu od brány, Spikeu.

Musíš.

Proto sem poslali mě.

Budu u sirény. Ale ty tam hned musíš jít.

Potřebujou každýho muže!

- Jdi! - Do prdele.

- Pospěš. - Kurva...

- Jdi. - Sleduj obzor.

A nechoď od sirény!

Ještě vodu!

Noste víc vody!

Hoří!

Noste další vodu.

Hoří!

Pojď, mami. Jdeme.

- Vodu...! - Noste vodu z moře!

Kam jdeme?

Na pláž.

A na pole.

- Jdeme na pláž? - Jo.

Ještě vodu!

Tohle je pevnina.

Jo.

Ale na...

Na pevninu nemůžeme.

Je to moc nebezpečné.

- Neboj, mami. - Ne.

- Umím nás ochránit. - Ne, to se nemá.

To se nemá. Kde je...?

Jamie?

Kde je...

Kde je táta?

Táta tu není.

Tak se musíme vrátit domů. Musíme běžet, jinak...

Mami...

Nemůžeme se vrátit. Je příliv.

Pane Bože.

Jdeme k doktorovi.

Cože? K doktorovi?

- Ke skutečnýmu. Jako dřív. - Ne.

Něco ti je, mami.

Doktor tě uzdraví.

Dobře?

Dobře.

HLE, JIMMY, PŘICHÁZÍ S OBLAKY

Tak jo, mami.

Přenocujeme tu.

Budeme tamhle.

Blbne táta?

- Táta? - Jo.

Jestli s tebou blbne. Žertuje.

Tvůj děda hodně blbnul.

Nevěřil bys, jak moc.

Všichni ho měli za vážného,

ale se mnou byl rozpustilý.

Je táta taky takový,

když jste spolu jen vy dva?

Ne.

Chce jen, abys byl dost odolný.

Jako on.

Když se ti dívám do tváře,

vidím dědečkovy oči.

To je hezký.

Přesně.

Měla bys spát.

Zůstanu vzhůru. Budu hlídat.

Dobře, tati.

Co?

Co se stalo?

Nevím.

Na.

Musíme jít.

Sakra!

Policie!

VAROVÁNÍ - ZA TÍMTO BODEM SE NACHÁZÍ ZAKÁZANÝ PROSTOR

Teď, teď, teď, teď.

Dozadu.

POZOR!

Zmrdi hnusný.

Fajn, jděte dozadu.

Mami. Mami! Mami! Mami!

Podívej.

Anděl.

Vzpomínáš, jaks mi toho anděla prvně ukázal, tati?

Projížděli jsme tudy.

Vystoupili z auta.

Šli jsme, až jsme ho spatřili nad stromy.

Řekls, že tam bude stát věčně.

Jako pyramidy. Nebo Stonehenge.

Že když se na něj podíváš,

vidíš do budoucnosti. Pamatuješ si to?

Nebylo mi víc než kolik, sedm nebo osm?

My dva jsme skuteční cestovatelé časem, tos řekl.

Propadli jsme do budoucnosti.

A já se...

Já se bála.

Myslela jsem, že to říkáš vážně a že jsme se opravdu propadli.

O kolik set let jsme se propadli tentokrát?

O tisíce nebo víc?

Mami?

Spikeu.

Zase krvácíš z nosu.

Stůj v klidu.

Nehýbej se.

Stůj v klidu.

Ne, ne, ne!

Počkej! Nemrkej!

Je to dobrý.

Sakra. Pojď, mami!

Poběž, mami!

Nezastavuj!

Poběž!

Nezastavuj, mami! Dovnitř!

Běž, mami, běž!

Běž dovnitř!

Běž dovnitř!

Kurva!

Dělej! Dovnitř!

Spikeu, nemůžu dýchat.

Spikeu, to je plyn!

- Nemůžu dýchat! - Ne, mami!

- Ne, mami! - Ne...

Spikeu...

Spikey!

Nech ji!

K zemi! Hned!

Dělejte!

Co se stalo?

Benzen.

Výpary.

Časem se nahromadily.

Jsem Spike.

A tohle je moje máma.

Já jsem Erik.

Co je jí?

Nevím.

Vedu ji k doktorovi.

Jasně.

Co bude teď?

- Jak jako? - Žiješ tu, ne?

Na tom posraným ostrově. Jsi místní.

- Místní? - Co teď kurva bude?

Přijdou další nakažený?

Nevím. Asi.

- Když slyšeli ten hluk. - Ovšemže přijdou.

Přijdou bärsärk.

Urvou nám palice. Rozumíš?

- Vy nejste odsud. - Můžeš ji umlčet?

Odkud jste?

Ze Švédska, tak umlčíš ji už?

Nemůže si pomoct.

Nemůže si pomoct?

Nemůžete mi pomoct? Tak proč jsem vám pomáhal?

Ušetřil bych náboje!

Musím odsud pryč.

- Půjdu. - To můžete.

Já ji neopustím.

Děkuju ti, tati.

Ježíšikriste. Posere se to ještě víc?

To je v prdeli.

Můj nejlepší kámoš ze školy dělá doručovatele.

Ty nevíš, co je to doručovatel.

Doručuje balíky.

Lidi si objednávají online.

Ty nevíš, co je online.

To je jedno.

Je řidič.

A já mu řekl,

promarníš život, Felixi.

Máš jen jeden život a prosíráš ho.

A on řekl:

„A co budeš dělat ty, kokote?“

Tak jsem šel k námořnictvu,

abych mu ukázal.

Kdo teď prosírá život, co?

Nechápu, co říkáte.

Říkám, že jsem měl dělat doručovatele.

Teď bych trčel někde v zácpě

nebo se řítil úzkou ulicí nebo tak.

Tak proč tu jste?

Moje loď se potopila.

Hlídali jsme pobřeží Skotska a na něco narazili.

Skotská mělčina.

To je fuk.

Pár nás našlo malej člun.

Nechtěli jsme na pobřeží, ale vítr nás zavál.

Osm se nás dostalo na pevninu. Teď jsem jen já.

Zachrání vás?

Víš, že je celý ostrov v karanténě?

K čemu asi jsou hlídkový lodě?

Vím, že je karanténa.

Ale já myslel, že jen pro nás.

Karanténa platí pro každýho, co vstoupí na tenhle ostrov.

Dotkni se země, a neodejdeš.

Můžete k nám do města.

Až odvedu mámu k doktorovi.

Kde je ten doktor?

Tamhle.

Nedaleko.

„Nedaleko?“

Zkus si svou matku chvíli nést.

Já si dám pauzu.

První jídlo za den a půl.

Dejte si ještě.

Asi máš fakt rád jablka.

Jo.

Jedno procento.

Žádnej signál.

Co je to?

Brzy to bude cihla.

Ale na chvíli to je

něco jako vysílačka.

Ale s fotkama.

Máte vysílačky?

Máte fotky?

Někteří mají staré fotky.

Tady. Podívej na to.

Tahle je nová.

Je to moje snoubenka.

Nebo bejvalá...

Asi.

Co má s obličejem?

Jak to myslíš?

Vypadá divně.

Sám jsi divnej.

Je nádherná. Co blbneš?

Já vím, co to je.

Jedna holka u nás to má taky.

Co?

Je alergická na mušle.

Když si dá hřebenatky,

- oteče jí celá pusa. - Dej to sem.

Jo, a je po ní.

Nechoď s Felixem.

Tati,

je mi zima.

Proč ti říká „tati“?

To je divný.

Určitě tu dochází k příbuzenskýmu křížení,

ale tohle je nepravděpodobný.

Je jen zmatená.

Vždycky taková nebývala.

Většinou je taková, jako bývala.

Kdo je, jako bývala?

Ty, mami.

Kdo jste?

Jsem Erik.

A tohle je váš otec, Spike.

Cože?

Jen blbne, mami.

Je to kokot.

Mami!

Pardon.

Zachránil nám život.

Kokota poznám hned.

Připomeň mi, kam že to jdeme?

K doktorovi.

Aha. Dobře.

Tak pojďme.

Mami...

Ona chodí?

Jak to, že tak vyrostou?

Ti bärsärk.

Máma říká, že pro některé

je ta nákaza jako steroidy.

Jo?

Nevím, co to jsou steroidy. Asi to, co z nich dělá Alfy.

Alfy. To zní, jako by to byli makléři.

Nebo ty šmejdi z Wall Street.

Cože?

Víš, co je to bärsärk? Bärsärk je lepší.

To je jako...

Šílenej vikinskej bojovník. Víš?

Já jsem viking. Jestli se nakazím, budu možná jeden z nich.

Co to kurva bylo?

Nevím.

Ne, ne... Hej...! Kam jdeš?

Nenechám ji tam.

Hej!

Mami!

Mami!

- Spikeu, počkej! - Kurva.

Mami, co to děláš?

- Přestaň! - Nech ji.

Kurva drát! Do prdele.

Co děláš? Sejmi ji.

Odřízni to, Spikeu.

Spikeu, odřízni to.

Jasně. Kde?

Tady.

To mě poser.

- Vodu. - Jo. Na.

Co se posrali?

Umyj si ruce.

Posrali se?

Posrali se?

Všichni jste šílený.

Tak. Dobrá práce, Spikeu.

Tak.

Zab ho.

Zab ho!

- Je to dítě. - Je to zombícký dítě!

Tak ho zab.

Ty šmejdi se nesmí množit. Musíme ho zabít!

Je to holčička.

Polož to na zem!

- Nevypadá nakažená. - Není nakažená.

Jestli ji nepoložíš...

- Ty oči! - ...zabiju vás oba!

- Není nakažená. - Zabiju vás!

Máte pět vteřin.

- Pět! - Vstaň, mami. Rychle!

Čtyři!

Tři!

Ne!

Ne!

Alfa.

Dělej, mami!

- Dělej! - Jo. No jo.

Sakra.

Utíkej, mami!

Mami! Ven z vlaku!

Mami! Běž za tím kouřem!

Pořád běž!

Kurva.

Morfium, xylazin.

Účinkuje nesmírně rychle.

Omluvte můj vzhled, natírám se jódem.

Je to vynikající profylaktikum.

Ten virus nemá jód vůbec rád.

Tohle si asi vezmu, Samsone.

Pusť.

Říkám mu Samson. Žije v téhle oblasti už dobré tři roky.

Většinou si od něj ovšem držím odstup.

Pane...

„Pane.“

Tak vychovaný.

Vy jste doktor Kelson?

Jsem.

Já jsem Spike a tohle je moje máma, Isla.

Spike, Isla.

A tohle je miminko.

Potřebujeme vaši pomoc.

Tak pojďte.

Musíme jít, než se probere.

Co je to?

Čekal...

Čekal jsem téměř 13 let, až se na to někdo zeptá.

Často jsem si říkal, že tu umřu sám

stářím, hlady nebo násilně

a nebudu mít možnost odpovědět.

Říká ti něco „Memento mori“?

Ne.

Je to latinsky, to je mrtvý jazyk.

Znamená to „Pamatuj na smrt“.

Pamatuj, že musíš umřít.

Tohle je drží dál.

Bylo tu tolik mrtvých.

Nakažených i nenakažených.

Protože všichni jsou stejní.

Tudy, opatrně.

Každá lebka je souborem myšlenek.

Tyhle důlky viděly.

A tyhle čelisti mluvily a polykaly.

Tohle je jejich památník.

Chrám.

- Pardon... - To nic.

Ne, tím drahocenný není. Prostě...

Konstrukce je pevná, ale kosti se rozpadají vlivem

času nebo živlů

nebo Spikeovy ruky.

To Memento mori se...

uskutečňuje.

Znáte toho člověka?

Jmenoval se Erik.

Zachránil nám život.

Tak Erikovi najdeme domov.

Pumpuj dál, jde ti to.

Šikula.

Ubohý Eriku.

Vyber mu místo.

Moc hezké. Dobrá práce, Spikeu.

Ta malá je novorozeně.

Byla od nakažené.

Ale nakažená není.

Vzali jsme ji od matky.

Zajímavé. Kouzlo placenty.

Říkal jsem si, je-li to možné.

Ale bude potřebovat mléko.

Voda ji udrží naživu maximálně pár dní.

Proto jste přišli za mnou?

Kvůli té malé?

Ne.

Dejte si pravý ukazováček na nos

a odtamtud se snažte dotknout mého ukazováku.

Dobrá.

Islo, pomohlo by, kdybych vám prohlédl prsa

a podpaží. Můžu?

Je to citlivé?

Ty vaše zmatené stavy

vnímáte jako záchvaty?

Fáze? Nebo spíš setrvalé?

Byly to vlny, ale...

teď asi přichází příliv.

Měla jste si zapamatovat jedno slovo.

Ano.

Vzpomenete si jaké?

Slovo...

Islo,

nemám tu diagnostické nástroje

a nemůžu udělat biopsii.

Ale z toho, co pozoruji, si myslím, že máte rakovinu.

Mohla se vám rozšířit z mozku do těla, nebo z těla do mozku.

V každém případě metastázovala.

To vysvětluje vaše příznaky a obávám se,

že i ty boule na vašich prsou a v mízních uzlinách.

Je mi to líto.

Když jsem zmatená, vím, že jsem zmatená.

Překvapím samu sebe, když...

když říkám divné věci.

Ale stejně je říkám.

Ale nejsem celá zmatená.

Myslela jsem, že to bude rakovina.

Nevěděla jsem, jak ti to říct.

Moc jsem se bála.

Měl ti to říct někdo jiný, ale nikdo to neudělal.

Já to nechápu.

Vy mámu nemůžete uzdravit?

Kéž bych mohl. Ale bohužel to není možné.

Co to znamená?

To umře? Ta rakovina ji zabije?

Ano.

Kdy?

Těžko říct.

Brzy.

Bude ji to bolet?

Spikey, miláčku.

Už teď to bolí.

To není možný.

Doktore, prosím... Musíte jí umět pomoct.

Potřebujete lék. Jeden z těch starých léků v nemocnicích.

Řekněte, kde je,

- a já půjdu a přinesu ho. - Poslyš.

Jen nám to řekněte.

Neexistuje lék, který by ji uzdravil.

Doktore... Doktore, prosím.

Bylo těžký se sem dostat.

- Najít vás. - Spikeu, pojď sem.

- Říká, že s tím nic nenaděláme. - Pojď sem...

- Mami... - Měla jsem ti to říct.

Měla jsem ti to říct.

Prosím...

Spikeu.

Pan doktor mě nemůže uzdravit, ale může mi pomoct.

To nechápu.

Já ano.

Snaž se zapamatovat si to napořád.

Já to chápu.

Mami. Mami?

To je dobrý...

Mami...

Jen si odpočiň. To je dobrý.

No...

Hele, kdo to je.

Spikeu...

Memento mori.

Co to znamenalo?

Pamatuj, že musíš umřít.

A to je pravda.

Je mnoho druhů smrti

a některé jsou lepší než jiné.

Ty nejlepší jsou pokojné.

Kdy jeden druhého opouštíme v lásce.

Máš svou matku rád.

Mám ji rád.

A Islo, ty máš ráda Spikea.

Strašně moc.

Memento amoris.

Pamatuj, že musíš mít rád.

Islo.

Pojď.

Zůstaň tu s malou.

- Mami? - Mám tě ráda, Spikeu.

Pamatuj.

Mami?

Spikeu.

Najdi pro ni místo.

To nejlepší ze všech.

Mami.

Mám tě rád, mami.

Dovnitř! Rychle!

Nezvedej se.

Nehýbej se.

Děkuji, Spikeu.

Asi...

Asi je načase, abyste s malou

šli domů.

Jo.

Tak je to.

Neboj, beruško.

28 dnů poté...

Tati.

Jsem v pořádku.

Nemusíš mě hledat.

Vrátím se, až budu hotov.

Chci jít dál,

až už nebude vidět moře.

Našli jsme doktora Kelsona.

Není šílený.

Je to laskavý pán.

Mimino?

- Zvedej! - Jo.

Ta malá je od nakažené,

ale nakažená není.

Je zdravá.

Nechali ji před branou.

Buďte na ni hodní, prosím.

Jmenuje se ISLA

Jmenuje se Isla.

Ne!

Spikeu!

Spikeu!

Kurva.

Nádherná trefa.

Byla to skutečná poezie.

Ale myslím, že teď jich sem míří už trochu moc.

I na takového bojovníka, jako jsi ty.

Nevadí, když se zapojíme?

Bude nám potěšením.

Tak dobře.

Vydržte.

Vydržte.

Do nich.

Jeden...

Dva... Tři...

Čtyři!

Tak co?

Tak co!

Ahoj.

Jmenuju se Jimmy.

Budeme kamarádi.

Překlad titulků: Petr Zenkl