Original subtitles

Ahoj.

A, máme později?

Ano.

Uvidíme, jak jsi krásný a krásný.

Jak se dělají děti.

Můžeme říct, že jsme už více než 20 let žili před komunismem.

Nejdůležitější v tom je to, že jediná věc, kterou si můžeme představit dnes,

to, že to nebylo vůbec vůbec.

Máme tu ženy, kteří se můžou otevřít ve výsledkách, nevím, je to nějaká

záležitost, ne? Máte řeči, jo?

A proto se teď hrajeme přímo přímo přímo přímo přímo přímo přímo přímo přímo

přímo přímo přímo

přímo

s prvním počátkem, který přišel. Musíš zkusit.

Já jsem přišla do tebe, můj láska.

Ahoj.

Já o tom vím. Počkej, počkej, počkej. S čím přišel Radek? Ne já.

Já vím, že jste zbláznili.

Mně to neříkej, já to taky nechápu.

Ne, to ne. Teď, když je to naskoušený, nemůžou si teď překonat.

Víš, co si myslím?

Jenom to zkoušej.

Jenom nás natahujou. Prostě procedury na odpoledne, když si to vyříkáme.

Nebojte, já už nějak se svědčím.

To víš jo, bude to největší, úžasný, skvělý.

Promiň Karle, mám projevo.

Ano, paní doktorko, dobrý den.

Máš s mojí mamou dolu?

Ano, počítám s tím.

Přijedu.

Špryš, smrdíš kouzem.

Panínko, taxi čeká.

No, už ču chviličku.

Tak se netrběží.

Tak, panínko, pojďte.

Vítáme vás na okružní jízdě.

Vidíme ložnici, kde právě maminka hledá kalhotky.

Míříme v naší cirkums.

Po pravé straně městská knihovna, kde právě vylítly pojistky.

Po levé straně rozhlas a naše okružní jízda končí bystru

u McDonalda.

Tak. To jsem dlužná. Hubaná.

On jsme Čečůrak.

Prosím, panínko.

Jak je?

Dobrý.

Podvozu tě.

Ne, nesmysl.

Vezmu si taxíka.

Jdu o dvě děti do školy.

Prosím, pane.

Kam to sypeš, ty vole?

To jsem nebyl já, to byl parkinson.

Špatně ses vyspal?

Já jsem hlubo sespal.

No to máme dobrýho.

Máme smátno.

Ty nesnídáš, tati?

Já už jsem snídal. Ale ty nesnídáš.

Dobrou chuť.

Ale opravdu, dobrou chuť.

Už jsem vám pokřál dobrou chuť?

Jo? Abychom si to zafomatovali. Jo? Tak.

Je!

Aha, oblastně, že jo?

Tak to je, no.

Tak se to povede.

Přejdeme se rovnou před divadlem?

Teda, upřímně myslím, že se tam dneska moc nechceš.

Bude to sedace, uvidíš.

Dneska od karem jsme se neviděli leta.

Bude blbý, když nepřijde.

Dobře, tak vzadu. Ale zavole mi, budu na to čekat.

Vy jste, Oskare, opustil republiku poměrně pozdě, až v polovině osmdesátých

Ano, v pětaosmdesátém.

A v té době jste měl docela slušně rozjetou kariéru, na vaše autorská

představení se stály fronty, to si dokonce pamatuju i já.

Nebal jste se začínat znovu, notabene ve Francii, v zemi, kde pantomima vznikla?

To víte, že bál, ale... A víte, mým se domluví všude.

Navíc... Já jsem neodcházel do neznáma.

Já jsem zázemí upřátel.

Nedá se to srovnat s rozhodováním lidí, kteří utíkali do skutečný nejistoty.

Herec může počítat s tím, že mu pomůžou komedianti kdekoliv na světě.

Mají se rádi, patrně.

Jenže vy jste tady nenechali jenom svoje publikum, ale také přátelé, rodinu,

kolegy.

Nenapadlo vás, že právě na vašich nejblízkých se režim budeme cítit? A

jste se tehdy, možná řekněme, jako zrádce?

Ještě.

Cítíte se trochu jako zrádce.

A tam venku zase jako svědotek.

Vaše začátky tady doma jsou spojeny.

s pantomimickou skupinou Busters, která byla tehdy velmi populární až kultovní,

tvořily tři silné osobnosti. Vy, Max Neumann a Viktor Lauber. A vaším

vlastně skoncela naděje na to, že by se toto se skupiní někdy dalo dohromady.

Necítil jste tehdy, že svým odchodem taky něco podstatného přerušujete?

Jestli něco ztrácíte?

Cítil.

Myslím, že cítil.

Podívejte, to společné období bylo určitě zásadní.

Společně jsme se učili a rostli.

Společně jsme psali, režírovali, improvizovali.

Někdy jsme se málem scenovali, když jsme se nemohli hnout z místa.

Ráno jsme kradli rohlíky.

Tahle fáze generačního divadla je ale zákonitě dočasná.

Naše cesty se rozdělily.

Existuje názor, že úkolem umělce v době nesvobody je rozšiřovat svobodný

prostor. Nezdá se vám, že to někdo může vnímat tak, že vy jste před touto

odpovědností utekl?

Rozšiřování prostoru svobody bych s dovolením nechal na vás.

Podívejte se, náš soubor Busters se rozpadl právě proto, že jsme nemohli v

nesvobodě dál pracovat.

Že jsme se tady dusili. Já teda určitě.

A co vaše kolegové? Byli jste v kontaktu i po vašem odchodu a víte, jak se

umělecky vyvíjely a co s nimi vlastně dnes je?

S Maxem jsme si psali.

Po revoluci se párkrát viděli.

Vím, že hraje divadlo.

Že píše vlastní hry.

Že se oženil a stal se pozdním otcem.

A Viktoru Lauber?

O Viktorovi nemám bohužel žádné informace.

A vás vůbec nezajímá, co dělá? Vy byste s ním nechtěl znovu spolupracovat?

Řekl bych, že není vyloučeno nic.

Kromě spolupráce.

Věnuju se dnes jedné z nejtěžších uměleckých disciplín, kterou ovládají

skuteční mistři.

A to je umění včas odejít.

Co če myslíte?

Chcete to vidět? To vypadá takhle.

Prosím vás, stop.

Technicky to bylo v pořádku, to bylo dobrý, ale... Bylo to trošku mechanicky,

jo? A teďka bysme civičně zveřejnili svůj vnitřní monolog, jo? To znamená, že

to, co jako teď budeme předvádět, doprovodíme slovy s vámi, jo?

Takže mám tu kousek předmědu, no to je svinec, kde jsem se teda včera válel, to

by mě taky... A ten rukav, jak vypadá, no to snad není tohle možný.

Ježiš malý, a co... No co je?

No co je?

Co...

Takhle, dobrý den, já jsem si vás vůbec nevšiml. To jste vy?

Děkuju. Moc mě těší.

Vy mi to tak hezky uberete, že...

To

můžeš tady tohle tady dělat.

Tak to zkuste.

Vy to, co teďko dělá, neuznáváte?

To je komerce.

Jak to, když jste spolu s Oskarem začínali, ne?

No, moment, moment.

Kabil znát nejlepší.

To, co umím, to mám od něj, o tom žádná.

Nechcete jít večer k nám? Ne, nechci, ale vy klidně běžte, alespoň se uděláte

názor s námi.

Můžu s váma mluvit o tý mojí diplomce?

Když bych já sám to úplně zapomněl.

Ale to budeš můžet ke mně domů.

To nevadí, rád, děkuju.

Ale co jsi to na tady psa vůbec uměl vyplomku, když jak já sám se tebe můžu

hodnotit, co?

Rozmysli si to!

No, ono by to vlastně nemělo být zas tak jenom o vás. Mě zajímají právě ty

začátky, když jste byli ještě u Busters.

A hlavně mě zajímá to vaše první představení. Kdo se směje naposled.

Bylo to důležitý období, když spoluhráli tři největší osobnosti komediálního

divadla. Hele, uber, uber, kamaráde, kde stočí tohleto?

Už můžu mluvit?

Ano, děkuju.

Já ti řeknu, děkuju jednou a vystoupíš si, no.

Sorry.

Můžem teda?

Takhle bude těžký dneska něco soudit. Byl tady bolševik, zákazy, opruzy.

Kdo pro ně nedělal, tak nulový vejdelek.

Každý stál před této volbou a prostě volil, jak volil.

Jestli chceš znát můj názor, já to ani nikomu nečpu, to jako... Tak to dělat

neměl.

Oskar tam z tebe vytrkl kozenu, rozumíš?

To, co dělal venku, to už byla taková jako měličina.

V začátku ještě ne, to jel z našich rezerv, víš, ale pak, když se nechal

do té natupírovaných sračky, ze které ani Oskar prostě nemohl uplít bejt, pak

jen tak jako...

plul na vlnkách, Oskárek, no.

Víš, tím, že odešel, tak skončilo něco, co bylo podstatně důležité pro náš

prostor. Rozumíš? To my jsme posvěřili, ne on, on jen přišel o kořeny, o výživu

a o to, v čem byl jedinečnej.

Já myslím, že dneska se ve světě s tom můžou poskrát, že to dostává různý řády,

dáme Český legion, ale je to... je to... Koncesuální popěk je to prostě

hamburger. Je to... Je to strašná škoda, já to ani nechci vidět, mě by to urmalo

srdce.

Ale hovno by mi to... Mě to prostě nasralo, rozumíš?

No taky.

Oscar chce být všema milovaný, obdivovaný.

Taková jeho přirozenost, to je něco jako dejchání.

On vždycky může mít okolo sebe takový hrozen takových koryšů a virejšů, co se

moří na velrybě a živí se jejíma výpotkama.

On nikdy nedokázal rozeznat, kdo z něj jenom ty je, rozumíš, jo?

Třeba ta ordeňarí ženská, s kterou vždycky vystupím, je ti úplně mě dusí

když vím, co by to mohlo být.

Ale to je ten problém, který mě od téhdy přivez toho kota je.

Nojman.

Maxe?

Neumana?

Myslíte Maxe Neumana? To víš, že myslí Maxer Choin? Jo, ať se nepojíte na to,

mám památku tady na Maxe Neumana, no.

Já jsem si to nenechal vyhladit, abych měl potrat s hrbočima se Neumann záč.

Ale já ti ještě řeknu, kdyby... Kdyby zítra zazvonil Oskar u mé dveři, ani

vteřinu nevám, ani vteřinu.

A důsním třeba do pekla, jo.

Ale kdyby zazvonil Neumann, tak... Tak vemu v rokovnici, víš, a pakhle a spiš

ho!

Pojď si různě. Pojď, pojď.

na dreň, křidovým papíře, že si máme utáhnout opasky, že vlastně máme učit se

zadat domů, protože žádný divadlo vůbec nepotřebujeme.

Veru kojmí, to je jedno z hrdických geniturů, kteří studovali šejtírství na

vysoký vek plátky.

To je to svorby, rozumíš? O to přemýšlet s divadlem.

Jinak je to ekvilibristické, než briláň.

Sledíme se tady, mám tu nějaký potky.

Šilu, dáš těmto pídlům?

Ne.

Ty si dáš s náma.

Víš, kdo to malovala?

Anička, běhavá oskalová žena, co se na ní vysrali s dětskem.

To je ten depresiční obraz, který právě z toho období.

Komu jsou teda za citáce, abych jí pomohl?

To byly téhle velký prachy, nemyslím.

Tady bych potěšil náš nejlepší divadelný fotograf, pan Krejčír. To už jsem se s

tím udělal vlastním představním, tak jsem to ptal, režiroval, byl to docela

úspěšný.

Máte taky nějaký fotky z časů Bastr?

No tak většinu jsem toho vyházel.

Vždyť jsem mu ukradl makt, co nikdy jsem vrátil.

Tady zrovna, hledáte, znáš tohle, ne?

Vždyť jsem byl úcho tehdy.

Víš, a tady Oscar, charisma, ta aura, ta soustředěnost, jo?

Tady makt, tak sečíš.

Někdo toho šlapete znát už z toho výrazu.

Ale tvořili jste tenkrát ve Trojici, ne?

No tak takhle, spiritus agencem byl já, jo, tak Oskar to byl matina, motor, jo,

no. A makter chodil s závodzem, ale o to víc dopalit. Já nesouhlasím s názorem,

že chtělo porovnocenou spolupráci.

Když jsi byl s Oskarem nejvyšší, tak on tě prozářil, jo, on tě prosvětlil, no.

Kdyby jsi tam postavil, já nevím, pytel hoven, tak on ho obdaril významem.

On byl jako král Midas, který jenom dotekem promění všecko, i hovna teda

zlato, no, ale tak... Oskar, zmizela ora, zmizela, co zůstalo, jenom ten

Jenže ten pytel se mi za žene tvrdí.

Ano. On si uzurpuje právo boblažovat své okolí svým vlastním odérem.

Takže líst to už nesejti, víš. A to byl právě případ Maxenovi mana.

Aha. Ale já bych myslel, nebo všichni říkají, že... Kdo všichni říkají?

Odkud jsi slyšel, že všichni říkají? Max možná, ten ti vyketrá jámu do hlavy,

kdo další, prosím tebe?

Všichni říkají, no.

Na co byl teda geniální? To byly názvy. On se vždycky přizvířil s nějakým

geniálním názvem. Víš, tam má, nevím, zelený slunce.

Takže to navazuje na surrealisty. Přeji mu to ukrát někde z Bretona nebo Eliára,

no.

Vždycky říkají, vždycky říkají. Spušť ta kecu kolem ničeho.

Vždycky člověka zamotal do hedvábnejch nítek kecu jako Boudet Vorušovej.

Vytvořil takový, takový kokón z těch keců, no.

Takovým měkkoukým hedvábem opalený dut.

To je max, to je max.

Ježišmarja

Perkel. Perkel!

Ještě na něco, velkavé.

Polici se seznávají s nějakým Srabaleným.

Najednou měli pár panáků a pak jsou poté mě navistovali, co si mám o představení

myslet. Pán Skudov označil jako takovýho skromního gejlí na naší skupiny a nás

jako takových druhotných přihrávače jeho geniálních nápadů.

Ty dáme.

Jednotuž do...

Polskarový emigráci za mnou přišel a přinesl scénář. No bylo to ubohý.

Nic, nic.

Já už v tom tý době své věci dělal s Silvou, tak jsem mu řekl, že to dělat

nechci. A on to přinesl jako konstranci, víš, jako orákulu. No a víš, co on

udělal?

On si na mě stěžoval vedení divadla, které bylo plný komousu tehdy.

A zažádal za moje vyloučení ze souboru, chápeš to?

Ze souboru tady jsme tvořili jenom my dva. My dva. No. A to ještě tehdy jsem

říkat do zahraničí a on dokonce nechal tajně udělat papír někomu jinému a

dokonce bral přijít můj vlastní kostým.

Rozumíš tomu?

Hele, říct můj kostým, moje rekvizity, kus mě samotný a dát to někomu jinému,

tak to teda, tak to už i na mě bylo moc.

Tak to bude, co si o ně myslím. No, šarvali jsme se tehdy jako psi, nebejt

Sylvie, tak bych ho málem zabil.

Řát, řát svůj okultur.

Kde bys teď byl, kdyby tě do tohohle představení Max neprosadil?

Tahal bys dál praktikábly.

A ty bys dělal dál.

Každá para zašitej v kostýmu Shreka popoutí.

Kdyby si Max vymyslel, že tady bude vodit loutky, tak tu není ani jeden z

Loutky mu nevymyslej půlku představení. Já na toto prostě nepristupím.

Chcete prostě popříklad vodit, je to tak?

Hele, já se okrádat nenechám.

Slyšel to, Karole?

Kdo tě tady okrádá?

Máš exkluzivní smlouvu, kterou nemá nikdo ze stárýho souboru, ty vole!

Radku, já se zas nenechám vydírat.

Kdo tady koho vydírá?

Dobrá otázka.

Chcete říct, že to nebudete dělat?

Tak pokud nezohledníte náš podíl?

Já se postarám, aby s váma už nikdo nechtěl dělat!

Nejeď na nád.

Prosím tě, nejeď na nás.

Takhle, já mám zmluvé podmínky, že to můžem zastavit.

Takže já to na malou duši udělám.

Promiň, Maxi, ale buď se vytrání jako dohodnete, alebo já to zastavím.

Ty jim ustupuješ, nebo co?

Jaký teď domlouvání?

Zmluva platí.

Autorem a režisérem je Max.

Tak takra, Maxi, to k tomu nic neřekneš.

Už ne.

Tak aspoň vidíte, jak se chová.

Jako uraženej despota.

Počkej, to se teď jako urazíš a odejdeš.

Jenom to už dělat nebudu.

Přece nevyhodíš všechnu tu práci z okna.

Promiň, Maxi, ty si vůbec uvedomuješ, že jsi se z hluvu k něčemu zavázal a že

jsi tudíž právně postižitelný?

Jo, to vím. No tak, tak se prosím vás, pojďme nějako pod obron dohodnout.

A taky vím, za jakých podmínek smlouva automaticky přestává platit.

Jo, a za jakých? Co, umíráš nebo co?

Jo.

Janko.

Jsou dobrými fóry, ty vole.

Ráno mi diagnostikovali rakovinu konečníku, takže je to doslova dopísmená

Je to vaše, pánové.

A když mu došlo, že je bez nás vytýzený, no tak dokonce chtěl za Oskarem odjít

ven. Jenže on je úplně blbej na jazyky, víš.

Coho znám, tak vždycky sebou tahal různé učebnice. Jednou to byla angličtina,

potom francouzština, pak Němčina.

A dotáhl to vždycky až tak do druhé lekce dál, ne?

A že bylo člověku líto docela, no.

No a všem někdo si všimnul to jeho memorování slovíček, no, tak mu se brali

pasmízlové, no a on šel dělat kulisáka.

Chodil, že ho dělal hrdinu a zároveň skůhral, že potřebuje hrát.

To jsme za sebou měli svý vlastní představení a tak by mu bylo líto.

za něj ordovala řeky za Matylovo, že jo?

No.

Tak hrát nemohl, tak jsem mu nabít, aby nás zvučil a svítil.

Aby se on udělal.

On podepsal, debil, nějakou politickou petici a ti jsme měli definitivně

poprdery. Všichni jsme měli poprdery!

Nezlob se, všechno dobrý, dobrý, všechno v pořádku.

Všechno v pořádku.

I my jsme to se dělali.

No jo, tak co bylo dál, počkej, jo.

Pak hrál bytový divadlo, no.

Amateureštěna u Boha, já jsem toho viděl, víš, tak.

No tak já nepopírám, že nějaký politický smysl to v té době mělo, to je jako

jistě, ale on si to udělal legendu, jo.

A pak přišla revoluce, jo. A on v té eufórii si založil soukromý divadlo, no.

Pak mu někdo okrátl, on zkrachoval.

Zeptěl se všech těch, co jim ještě dneska dluží prachy.

Neběděl ženy a jejich rodičů, tak kdo by dneska to... Je to hrozně smutný výš,

ale... Max je dneska taková... Nerecká mrtvola.

Je to takovej... ...ušchlej smrkanec. To

je...

To je můj žák, víš, Adam, Silvinko, no.

Tak co, já myslím, že to dneska stačilo.

Co, už je unavená, víš.

Tak ještě pořád chceš psát tu diplomku, co?

Já moc děkuju. Ale neděkuju, já bádej, bádej!

Chcete se vzhopnout?

No, my totiž máme na zahradě houpačku, víš.

Ježiš, vela tisíc, kterou nabosol, jinak ty dneš, musíš říct vůsek lé.

Jsi tam, protože já ti půjčím dešník?

Ne, děkuju. To nebude pod seba, já mám kapuci. Jo.

To bych chtěl za zmapování.

Kdybys... Kdybys ji viděl na jevišti, tak... Mám nějaký videa, kdybych se

podívat, tak není problém.

Teď... Teď je těžký.

Snažím se to tady prodat, abych se nestěl slivě důstojný život.

Vystačí nějaká garzůnka.

Tak naschledanou.

Mohla bych se za tátu Trabas pomodlit.

Ještě ještě ještě ještě

ještě

No ahoj.

Ahoj.

Ježišmarja, je to možný. Ty seš Valérie.

To je Valinka.

Ty jsi vyrostlá, ale bych tě nepoznal.

Když ona nepoznává tebe.

A teď?

No, tak to vidíš.

Ty díce, vůbec tě neznám.

Přišla taky Natálie?

Je moc dobré, že jste přišli.

Ta Valinka chtěla vidět šašky, viď?

Líbilo se ti to?

Trochu se bála. To není pravda, babi.

To ty se zbála?

Tak a dost vykrucování.

Jdeme na ty dolci. Co nezníme, to hádíme po sobě.

Ráda vás učinávám.

Gratuluju.

Teda k představění.

neboj se a ukousni dědečkovi hlavu.

Tak je to správný.

Jít pozřen a stráven příští generací.

Uranus pozřen vlastními vnuky.

Je to dobrý?

A taky vím, že nikdy nepřestane chlastat a nikdy nepřestane tlout.

Mělo jít dlouho uše u tebe?

Půl roku.

Teď se mnou Valinka aspoň někam jde.

Dva měsíce se nehnula z bytu. Někam se mi nemohla rozprat. Prostě na hřiště, do

zoologicky, nikam.

Já jsem měla strach, že jít tam nechám a vykašlu se na ní nebo něco.

Chápeš to?

Nechci ani sama spát v postele.

Sylvo!

Já tě všude hledám, já prostě už na to nemám nervy, musíš se mi vozlat, ten dům

je velikej.

To bylo krátké představení, viď?

Moc tě to neuzlušilo.

A jak všichni tleskali.

Potatuješ.

Krásný to bylo.

Víš co, já tě učešu a pak se budeme lehnout.

I'm out.

Slyším novenek.

Jo.

Jo.

Ale přestaň tě.

Přestaň bovnout a pojď ušukat.

Máš to v kuse?

Vyplivni to!

Ty plivni to, tak sakra, tak!

No!

Vyplivni to, no tak!

Ano, Alzheimer.

Ale já nevím, kolik toho spolíkala sakra!

Jestli, jestli vůbec něco spolíkala!

Teď mě napadlo, neviděl jsem tady Maxe.

Ale zvali.

Zvali jsme všetký, na tom seznáme.

Sliboval mi, že určitě přijde.

Tak jsem mu bol osobně odozdat lístky.

To bylo kurva keců, jak je zvědavej.

Ale víš co?

Mě to nepřekvapuje.

Jsem přece doma.

Ale bylo plno.

My bychom to naplnili vždycky. Jenom kdybys chtěl.

Viděl jsi v publiku, Karle, jedinýho kamaráda z branže?

Že byste přišel podívat, co dělám?

Kam se všichni poděli?

Umřeli snad?

Víš, co to je, Karle?

Vzkaz. Vzkaz je to.

A víš, jaký?

Sereme na tebe, kamaráde.

Jseš nám uprdele!

Vrať se tam, odkud jsi přitáhl!

Nemohli všetci narazky dojistit zpět?

Viktor Lauber?

Ten by o to stál.

Ale toho jsem nemohl pozvat.

Ale nepamatují, kde tu bylo tolko mladých lidí, ty vole.

Víš co?

Jsem rád, že končím.

Jsem starý.

Unavený, otrávený a znuděný.

Už mě to nic nedává.

Člus, konec.

Oskare, nechtěl jsem kazit tento večer.

Já jsem se s Maxem mluvil.

Chtěl jsem ti to povedat až zajtra.

Už je zajtra.

Já vám teď tady namaluju zaměřovací body, abychom se dobře trefili.

Namalujte mi tam něco hezkýho, pro štěstí. Ale ne křížek, radši vězdičky.

Ale ne pětěcí pout.

A radši se vyhejbejte erotogením zónám, abysme nerozflákali tenhle drají

přístroj.

Jo, a když jsme u toho malování, nemám se radši otočit na zádat?

No, něco jenom zeptám.

Koukám, že máte dobrou náladu.

Nehybejte se a nic se nebojte.

Prosím vás, můžete mi říct, proč je to rádio tak bohuren?

My to povstíme tak nahlas, aby lidé tady nezjištěli naše diagnózy.

To vám nevadí, že nás vidí?

Můžu vás naučit formulovat se panem Tarnovo?

Moc rádi.

Dobře. Tak první lekce, to už znali ve Starým Žímě.

Tak jo.

Kud se tedy na kůru usnul?

Co?

Kam jedeme, pane doktore?

Domů.

Můj muž pro mě nepřijel.

Čeká na vás doma.

Je v pořádku můj manžel?

Naprosto v pořádku.

Jste o tom opravdu přesvědcem, pane doktore? Naprosto přesvědcem.

Čo, mami?

Vypadáš hrozně. Jo, děkuji, pěkně.

Zase jsi byla u něj. Ale hoube, mami, já jsem jenom strašně unavená.

Kde je Malinka? Veli, koukej, já chci ti něco přinestat. Počkej, něco ti musím

říct. Stalo si něco?

Ne, počkej.

Ty tady někoho máš?

Nemohla jsem se ti dovolat. No, tak nemám kredit za to. No, tak jsem ti

chtěla říct.

Kdo to je?

Nazdar Nati.

Rád tě vidím.

Počkej. Rád bych s tebou jen chvíli mluvil.

Co ten tady dala?

Potkali jsme se s mámou v divadle a pozvala mě na večeři.

Škoda, že jsi taky neslyšela.

Tak tohle ne. Ne, počkej, počkej. Něco si Valinka přinesla, ne? Čeká na tebe.

Valík, je tady máma!

Ty sedni, mami.

Ne, já se nebudu sedat. Vždyť se to nejde.

Dědo, zhasni.

Dědo. Ok, vidíš, vrh, hava, vrh, hava, vrh, hava, vrh, hava, vrh,

hava. No, to je krásný.

A ještě umím holubičku.

No, ty jsi můj nejčarodější.

No dobrý, tak to znám. Tak, jdeme.

Chci si jenom promluvit, nic víc.

Aničko, prosím, vezmi Valinku vedle.

Co?

Ty to tady nějak režiruješ?

Neuč mi, holko, nějakej blbej trik a myslíš si, že máš nárok na to, aby tě

někdo poslouchal?

Hele, já vůbec nevím, jestli tě chci poslouchat.

Ano, prosím tě.

Valinku, pojď.

Deset minut.

Sedneme si k tomu.

Máma říkala, že zase hraješ v kapele.

Zajímal mě to.

Aha.

Hral?

Lepší začátek jsem si ani nepředstavoval.

Ale prosím tě, co se mi to tady snaží se hrát za šeškárnu?

Jediný, co tebe kdy zajímalo, jsi byl ty sám a to tvoje vyhoňený ego.

To máš pravdu.

Jo, jako co mám pravdu?

Nejde tu jenom o tebe.

Jde o mámu a o tu malou.

No, tohle je ale hodně dojemný.

Nediv se, máma je zoufalá, když vidí, jak se necháváš tím hajzlem látit.

Musíš ho odstřihnout na ty.

Odstříhnout?

O tom ty něco víš, že jo?

Kdo si myslí, že seš?

Zjevíš se tady jak nějakej Ježíš Kristus a chceš konat dobro?

Chceš léčit Lazary?

Já ti řeknu, co chceš. Ty chceš mít klid. Ono tě to totiž pěkně sare.

Vyrůšuje tě to.

Chci ti jenom pomoct, Natálie.

Jo.

A proč bych to dělal?

Prosí tě tady někdo, takže se neobtěžuj. Ano, buď tak lehka.

Teď jsi nás vyměnila jak sepraný z potky.

A teď jsi přišel jako expert tady předat svoje zkušenosti.

Máš pravdu, ale teď bych ti chtěl pomoct.

Jo.

Tak my to zvládneme sami.

A bez tvý intervence.

Jako do teď.

Kupuju v Praze byt, abych tady měl kde bydlet, kdy přijedu.

Můžete se tam zatím s Valerí nastěhovat. Moment.

Nehraj si tady na dědečka.

Protože bejt děda znamená bejt nejdřív opec.

Takový věci se stávají, Natálie.

Lidi se rozcházejí.

To přece není zločin.

Měl jsem se ti chodit omlouvat?

Nemohl jsem dělat nic jinýho, než na tebe čekat.

My k sobě pořád tak nějak patříme, víš?

Jistě, že patříme.

No o tom mi povídej.

My tady s mámou to nic nevíme, tomu zložil, to taky neděli.

Ty tady dopředu někdo, ne?

Ty naší vzory, ty tady všichni znali. My na tebe chodili dívat a krmili tě a

potom ty tak napláhneš ve noce tohle zavděk.

Mě bylo pět let.

Mě bylo pět, když jsi od nás odešel a deset.

Když jsi zdržnul vézni, jim bylo úplně uprděle, že ty se tady na nás vykašlal.

Jim stačilo, že s tebou kdysi máma žila a měla s tebou nějaký dítě.

Takže se teď, kurva, nemotej kolem Valérie a přestaň se hrát na dědečka,

Šmik. Takže, deset minut je pryč, audience je u konce.

Počkej, kam ji teď v noci chceš tahát.

Řekla jsem ti, že na ní vůbec nemáš čekat. Chtěl jsem ji jenom vidět, když

mnou nepřišla.

Teď si bude myslet, že jsem nějakej zrádce.

Půjdu a přivedu je zpátky. Prosím tebe, ty seď na zadku a mlč.

Kam si myslíš, že s ní jela?

Myslíš, že za ním? No já nevím, nevím, co se jí honí hlavou.

Natali!

Máš rozum.

Stačí, aby tě někdo udal a to dítě ti u soudu nedaj.

Tě ho teď upradil otec, ne? Tak jo, výborně, tak mě udej, dělej.

Kam jedeme, mami?

Domů.

Můžete prosím vás otevřít ty dveře? Mně tady uteklo dítě.

Kurva na prdele, můžeš otevřít ty dveře?

Kam utekla?

Valérie utekla. Kde seš? Zůstaň tam.

Ano, počkej. Někdo musí počkat tady, kdyby přišla sem.

Ano, kde je Natálie?

Nahoře v parku.

Udělám kafe.

Spi dál.

Já vypadnu a dám si lepší kafe na hotelu.

Spiskalo se mi po tvých blbých chvorech.

Díky, že jsi tu zůstal.

Hlavně, že to tak dopadlo.

Jak to vysvětlíš?

Já nic vysvětlovat nemusím.

Tak to je dobře.

... ... ...

...

... ...

Je končený s teatrem, je končený s mnou.

Co říkáš?

Můj zemství byl štěstí.

Tvojí také.

Takže jsem se vytvořila do teatru, do práce.

Vy si myslíte, Oskar, že... ...ještě můj otec a moje dceňka mají

společnost? Můj otec, oni ho víjí lepší než já.

U mějho ročníka není ještě můj první apartament.

Já také mám rádu soličku.

Ale... s tebou nejsem v pořádku.

Co můžu dělat teď, řekni mi?

Mě by to líbilo, kdyby jsi mi dělal návštěvku.

Fabienne, můj potázek by měl změnit.

Já taky, když jsem v Anglii, tak to není všechno.

Jsi nesmíš žít s někým.

Jsi obsah.

Takže... Ještě jednou?

Děkuji za představu.

Můžu vytvořit randuinu?

Děkuji.

To jsou naprosté bláboly a lži. Já nepřipustím, aby se to tak u mě v tom

objevilo. Tak.

To jsi nadychtoval?

Neumann, zlato útý?

Ale já jsem u pana Neumanna vůbec nebyl.

Ty jsi nebyl u Neumanna?

No, byl, ale mluvil jsem jenom s jeho ženou.

No a to, to tu, já ji vůbec neznám, ta vůbec vodičem neví, co to. No, řekla mi,

že s ním mluvit nemůžu.

No to se nedivím teda.

On je prej pan Neumann vážně nemocnej. No jistě, ano.

Slíbila mi, že možná později, až končí chemoterapii.

Je prej hrozně unavenej.

No a s kým jsi teda mluvil?

To jsou keci.

To obočí se mu do strchy a může mluvit o štěstí, že zůstalo jen u toho, když nás

Max od sebe oderval.

To je teď jedno.

Něco ti řeknu.

Bez Maxe Neumana by nebylo nic.

Nešlo ho unavit, otrávit, zastavit.

Chodil po všech těch potupných svalovacích komisích.

To by někdo z nás nedělal.

Smlouval. kličkoval, okouzloval.

Max možná znásilňoval babičky v metru, ale byl vždycky

neskutečně obětavý, poctivý dříč.

Byl tělo té naší party.

Když byl Max tělem, co byl Viktor?

Možná rozum.

Ne, intelekt.

A vy?

To nevím.

Možná srdce.

s dvojnásobným bypacem leda.

Jistý je jedno, jestli mi tam venku někdo skutečně scházel, tak to byl Max a

jeho neudolatelná víra v to, co spoluděláme.

A my jsme mu tu víru sevrali.

Pokud jsem se někdy cítil jako zrádce, tak vůči Maxovi.

Líbí svíti září, to já poznám hned.

Je tady on Azalek.

To jsou tvoje nejoblíbenější, jestli se nepletu.

A říkal jsem ti, že tu mají sklení, kde můžeš pěstovat vlastní pětiny?

Nejdříve vás budu odhávat.

Matěj, kam jsi dal boterku?

Jdeme pokoj.

Tak podlejme se, na vás posloužíme a nemoc odletí do rachovíka.

Vidíte jí? Vidíte jí? Tam letí.

Zatom ta debilní hru!

My někam večer jdeme.

Že vypadáš tak rád.

Potřebuješ něco?

Víš, tady mám všecko.

Běliníky? Jo,

tažné, no konečně pořádné běliníky.

Teda ty jsi refinovaná.

Buď bez obav, tyhle budu užívat pravidelně.

Volala máma.

Říkala, že má kontakt na nějakýho léčitele.

Matěj, pojď sem! Taky nádražák, ale... Maksý... Mami!

Mami, Matěj se se mnou moc rád a ještě zemkou koupím.

Slyšíš?

Co to tady smodí?

Pačínku, ty jsi pokakal, ale to nevadí.

Pane paciente, kam mi utíkáte? Já vám chtěla pomoct.

Matěj, prosím tě, odebři, potřebuju tam.

Co máš, že se pořád někde zamykáš?

Uj, už zase!

Co se nestydíš?

Já? Proč se já mám stydět?

Mami? No?

Ano, Matěj?

Maty? Neumře.

To vše ne.

To pokud neznáš.

Je fakt.

Zidra koupím Trojanovi povlečení.

Kup ho rovnou vnědy.

Ono už je... krásně předpostav...

To bych dál.

Hýdíte tuto směrkovou hadu.

Neříkal, kolikrát do týdne máme tuhle směrkovou lázní provozovat?

To je jen kvůli stromkům.

Za chvilku bude okolo nás plenina.

Ještě, že nás nikdo neviděl.

Jak to víš?

Myslíš tu babu, co ještě kolem?

To bylo ráda, že vůbec vidí.

Už čtu ty palcový ty dvouky v novinách.

Podivná dvojice, noc co noc, krade stromky.

Mají to za pod sebí.

Mak, ty, co nám to zase děláš.

Místo Mariánky, ulej dědmi.

Měla byste zavolat mamince.

To bude mít radost.

Silvo? Silvo?

Lesky.

Prokladná.

Pěkteré.

Můžete mnou pěkně bejt.

Tak jsem tady v mírném předstihu, jestli to nevadí. Ne, ne, čekali jsme na vás.

Já bych si to nejdřív vychvotil zvenku.

Nějaký problém?

Ne, ne, ještě musím něco... Jen děte, já za vámi potom přijdu a vy byste mě

provedl. Pak bychom si pohovořili o ceně.

No klidně si pojďte, co potřebujete, já za tím udělám kafe, ano? To budete

hodný.

Hodný to já si...

Předtím si to na zahradě.

To je moje žena Sylva.

Dobrý den.

Předtím si to na zahradě.

Předtím si to na zahradě.

Předtím si to na zahradě. Předtím si to na zahradě.

Předtím si to na zahradě. Předtím si to na zahradě.

Předtím si to na zahradě.

Někteří spolužáky. Včera linka.

Posadte se tady.

To není posledná voda, Andělu.

Chcete do toho smetanu?

Smetanu rád.

Děkuji.

A děkuji.

Můžu si u vás zapálit?

No, jak určitě.

My se pak vysprchujeme.

Tak oni to chtějí koupit a zbourat.

No a co tady místo toho bude?

Víte, mý klienti odkupují všechny okolní pozemky.

Promiňte, ale... Vaše paní Viteona, hlede na otro. Můžeme za ní, má to tam

hezky.

Je bývalá prva za hezky.

Já tě vidím.

Promiňte, ale nemohl bych si u vás odskočit.

Jo, jistě.

Dovnitř po schodech a doleva.

Jo, budu to tlatit dolů, jak to bude.

Jo, prachy potřebuju.

Ano, střecha jim padá na hlavu.

Já nevím, co je za nějaký cirkusák nebo co.

Má divnou ženu.

On tady leze po strome.

Jo, jo, pozdravku se.

Je to sluchu.

Ozvu si.

Přečetl jste si nabídku.

Domnívám se, že za těchto okolností je velice slušná.

Promiňte, já už leta nekouřím, ale teď jsem dostal chuť na cigaretu.

Samozřejmě, nabídněte si.

Děkuji vám.

Je výborná.

Tak podívejte, pane Stieber.

Máte mi za cvoka.

Ale nejste jedinej, kdo to chce koupit.

A napisí dvakrát tolik.

Vy to koupit potřebujete, já to ale prodávat nemusím.

Nám to no kum se tady líbí.

To jsme si asi špatně rozuměli. Pojďme to probrat bod po bodu.

No tak za 20 minut přijde vaše konkurence, můžu vás seznámit.

Můžu si zavolat.

A ani kvůli tomu nemusíte chodit na záchod.

Neviděli jste je?

Teď tady byli.

Teď tady byli.

Neviděli jste je?

Co? Ale, co?

Co? Teď tady byli.

Co hledáte?

Vlasy.

No, tak si alespoň zase vzpomínám.

Je libo?

No, vy pořád doufáte, že jo?

Hele, vy byste si rád zavzpomínal, že jo?

Všichni máme trvalou.

A nechte to, je vážná věc.

Ještě než si pro vás přijede vaše paní, zdá se, že to vypadá dobře, že jsme to

zastavili, podchytili.

Tumor prakticky z 90 % zmizel.

Abychom měli 99 % jistotu, že jsme to zvládli, přichází v úvahu, jak víte,

operace.

Můžeme si pozitiva zopakovat, paní doktorko. Znamená to, že mi zašijete

uděláte mi díru v břiše.

Se zašroubovacím závětem.

Nechcete mi, doufám, říct, abych to neznehčoval.

Vy můžete všechno, pane Neumann.

No a negativa?

Velmi pravděpodobně to bude znamenat konec sexu.

Podívejte se.

Místo je to delikátní a zásah drastický.

Dobrý den. Dobrý den.

Jdeme domů?

Maxim, mě je jedno, kde máš jakou díru, já tě miluju.

Musel jsem to líst na hlas.

A nemusel jsi říkat nic.

Je ti pětatřicet.

Mě je skoro šedesát.

A teď to jsme přes té problémy už dávno mohli začát. A to bylo něco jiného.

A co mám teda podle tebe dělat?

Teď já mám s tebou dvě děti, Maxi.

Já jsem věděla, co dělám tehdy a mám to dávno vyřešený. To si myslíš teď?

A co si mi teď jako snažíš to značit?

Mě to uraží.

A vůbec kde je přáné, jak to s tebou bude?

To byly ty prognozy přece.

Já ti na prognozy kašlu, slyšíš?

Bude ti to scházet a budeš se za to špidět.

Jenom abys věděla, že mi nemusíš nic říkat.

Dobrý večer. Dobrý večer.

Podobně, že vás přepadáme takhle na večer bez ohlášení, ale... To nevadí,

dál. Kde to je?

Dobrý večer. Dobrý večer.

Víš, mě to strašně trapně, ale... Já nechtám, abys o tom psal.

Víš, že... Já samozřejmě ti to nemůžu zakázat, ale...

A prosím tě, můžu, já vím, že na to nehodně práce, že už jsem do toho dal

ale prosím tě, spal to z nich to, vyhoď to a běž o ničem jiným.

Ale o čem?

O čem? Já mám tady spoustu zajímavých materiálů, tady bych se klidně... Čekaj,

tady je to někde.

Kramec.

Tak by se to... Tady, hele, tady třeba.

Tynatá, jo.

Nebo... Mintanáka, víš.

Můžeme ho vidět?

Máme. Komplikaci.

Říkali jste, že operace prověla bez problémů?

Podívejte se, jde o radikální zásah do zažívacího ústrojí. Někdy se organismu

zbrání s tom jej přijmout. Co to znamená?

Pokoušíme se to zastavit. Cože?

Škytavku. Pokoušíme se zastavit škytavku.

Pacienta máme pod kontrolou, dostává umělou výživu. Vy máte problém zastavit

obyčejnou škytavku?

Vypadá to jako banalita, ale není. Zážkoby břešní dutiny mohou potrhat

škytu. Chci ho vidět.

Pani Najimanova, váš musí na jednotce intenzivní péčec.

Tady to je.

No.

Už vidím to parter.

To dlouhé a zákazné.

Škytář se nás náhle opustil, milovaný tatínek dědecek.

Debil.

Slyšel jsi někdy větší pitomost v šedesátí zhebnout na škytářku?

Hele. Hele.

No, nadzdár. Co to tady vyvádíš?

Za co hraješ jenom na sebe, viď? Ty musíš být vždycky středem pozornosti.

Oskar, ty vole.

Kde ty se tady bereš?

Zavolali mi, že si s tebou nevěděj rady.

To je dojemný, že jsi přišel na derniéru.

Kamaráde, my dva ty spolu ještě zařádíme.

že se z toho všichni posvedou.

Uchyluješ se k milosrdný šalbě?

Přísahám.

Je tě jasný, že tentokrát se z toho nevykroutíš, protože já tě beru za

tak ruku na to.

Ty jsi zapomněl, co jsem tě učil.

Že na škytavku je nejlepší vypít nalačno pár fernetů a pak si strčit prst do

krku. S tím to říkám pořád.

Myslí, že mě někdo poslouchá.

Pane primáři, pan si přeje fernet.

Líbí se tě tady, já to vidím.

Máš to tady ráda.

Mají tady azálky, to jsou tvoje nejoblíbenější, pokud si nepletu.

A říkala jsem ti, že tu mají skleník, kde můžeš pěstovat vlastní květiny?

Jděj domů.

Dobrý den. Dobrý den. Jsem doktor Jílek.

Tak už se na vás těšíme.

Prohledneme si náš domov?

Slyšel jsem, že máte ráda květiny.

Máte skleník?

Ale vy ho máte.

Budeme se na něj podívat?

🎵🎵🎵

Co? Liza, no!

I ty!

No.

Hračko.

Hračko.

... ... ...

Pojď.

Sá!

Nedávek!

No, zatím takhle.

Kdo bude hrát třetího?

Že bych ho seznámil s biologickou katastrofou.

Zase se mi to urvalo. S tím se nedá hrát.

Jestli při představení to chlísne do lidí, to teprve bude. Kdo se směje

naposled?

Toho tehdy dělal Lauber, že jo? Toho třetího.

Říkal jsem si, že by to mohla udělat Fabien.

To budeme se dělat.

No to je zajímavý nápad.

To je nutno.

Ale já myslím Fabienne.

Elet hožolí.

Čekuj. No, kdyby se trochu domordovala, vyrusnula.

Já jenom, nebyla, nebyla ta povězňa v tom, že to stejně si hrali třeba kluci?

Jako nepřicházíme oni, něco se nestrácí?

Vůbec ne, naopak.

Můžeme to zkusit.

Já myslím, že máte pravdu.

Že lidi exakt můžou mít všechno.

Zkusíme to.

Dobré, ale to už nebude.

To se směje naposled.

Tohle je, kdo se směje naposled, vole.

Je nám přes šedesát.

Je to jako když ti vezmou cigarety.

Celý život si opíráš od cigaretu, oblíkáš si do kouře, halíš se do něj,

schováš v něm všechny svoje rozpaky a naděje.

A nejednou ti je vezmou.

A ty jsi jak nahý. Tak si totiž teď připadá.

Jako nahý.

Ale já si nemyslím to, co o vás třech řekl pan Lauber.

Co ti na to mám říct?

Ne, tak to není.

Lauber je zauřklá, kyslá, pyksla, jedu.

Bane.

Už ne.

Slyšel jsem, že chystáte společné představení.

Ty si myslíš...

že by pan Lauber vlezl na jeviště s uměleckou mrtvolou,

uschlým usmrkancem z nosu, s pěklém hovem.

Já vím, co o mně říká.

A nebudu ti nic vyvracet.

Jenom něco doplním.

Ahoj, Viktore.

Náhodou jdu kolem.

Pozveš mě dál?

Náhodou je otevří, no.

Potřebovali jsme tehdy výlu.

To nejsi kaza, víc?

Jak to víš?

Dělali jsme tři grimy naše poslední představení. Pohádku.

Vlastně spíš takovej horor.

Do té době jsme se o ženský postavy dělili sami, ale vílu jsme potřebovali

skutečnou. No a Oskar nám ji opravdu přivedl.

No to takhle, maďarský partiát.

Udám si.

Tady už jsem neměl 15 let.

Víš, že mi ani nechyběl?

Já?

Tak kde bych mohl?

Chodili spolu s Oskarem už přes rok.

Všichni o tom vztahu věděli.

Studovala poslední ročník hradectví. Byla snová, fantastická.

Zpívala, psala básně.

Chodila, jako by se vznášela deset čísel nad zemím.

V ní jako by se zhmotnily všechny tvoje sny.

Všichni můj záviděli.

Všichni by pálili mosty, kdyby na ně kývala.

Oskar se k volní rozvedlu odešel od rodiny, od dcery, spálil všechny mosty.

A nám ji přivedla a řekl,

Tohle je naše výla, chlapci.

A měl pravdu.

Nemohli jsme mít lepší výlu. Byla úžasná.

Úplně zářila.

Jenomže o pauze pátý reprízy to skončilo s roztrženým obočím.

Třach.

Konec.

A můžu jí znát?

Pošlem, že jí znáš.

Žije třicet let s Viktorem Lauberem.

Co

mám

teď s tím dělat?

Víte co?

Nechte si to.

Já už to stejně všechno vymazal z kompu.

Třeba to vyhodíte.

A děkuju vám.

Ty jsi se zbláznil.

Kdo by tam hrál toho třetího?

Orson Welles.

No, ojo. No ale kdo by to asi tak režíroval?

No, Orson Welles.

Tak to vám pěkně děkuju.

Oskare.

Oskare, počkej.

Ty do prdele.

Poskare, prosím tě. Měl jsem kurva jedinou podmínku.

Poskare.

Nedělej pory.

Poskare. Přiděl za tebou.

A co jako?

Co jako, ty vole? To se mám postrat, nebo co?

Ať jde ten čůnek do prdele.

Ale od tebe jsem to nečekal.

Víš co?

Je to vaše.

Všechno do toho!

Oskar, kurva, prosím tě! Na srdci, na srdci!

Iliu, Oskar!

Už odešel. Maxi!

Je ti něco?

Urvalo se mi to.

Teď se to... Já zavolám ta kříka. Blbost.

Cožpak to necítíš.

No tak... A co budeme dělat teda?

Pojedeme domů.

Jak? Nevím, kurva.

A co, Oskar?

Nic?

A co to tady tak... Sračky, Karle.

Starý sračky, protože jsme to posrali.

Proč? Prosím tě.

Dobrý? Jo. Hlavně klid. A důstojně. Může.

Dáte si něco?

Ne, děkuju, já už asi půjdu.

Ne, ne, ne.

Pojďte, ještě trošku krásné. Pojďte.

Nech se páči, to bude v pohodě.

Pojďte si sami něco dát.

Dáte si vodku?

No tak dobře, potkud bych... Tak teď rád budu, poprosím.

Přejmete pěšky?

Prosím tě, teď neblbni.

Hele, Paši! Dobrý den!

Dobrý den! Nazdar, smradi.

Nezapomeň vyzvinout ven důlku.

Odlepila se mi ta věc.

To prý se ze začátku stane každému.

Fakt jo.

Radši jdem, nebo přijde i učitelský sbor.

Já budu za tím odhávět mouchy. By dva stefele dali.

Ale je to hůř, víte ti. Pič, správnej chlap má být špinavý, ošklivý a má

Ale ne za stolik.

Můj, je to tak hrozný, je to tak, jako takový starý, malý melon.

Melon, prosím, ale proč stará je?

To jsem já.

To jsi ty,

Maxi?

Promiň.

Já měl vybitej mobil.

Jo, slyším tě.

Přeju ti, ať schoříš v ohni, vykřeseném z ledů.

Přeju ti, ať cítíš bolest, co už cítit nedovedu.

Ať všechno, co jsi začal, bez varování skončí.

Abych ti pak řekla, nastav rty a zavři oči.

Chceju ti, ať mačíš jako morové sloupy mačí.

Do samoty, která vždycky tě vezme do náručí.

A budeš trpět žízní, ať hlava se ti točí.

Teprve pak řeknu, nastav rty a zavři oči.

Seju si, ať vzhlédnou lodě, co se potápějí ke dnu.

Seju si, ať za tvým hlasem už se neohlédnu.

A ty, ať nenajdi štěstí, dokud já

nezakročím. A pak řeknu tiše na stafrty.

a zavři oči.

Je

teplo.

Budeme se trochu projít?

Musím se zeptat manžela.

Budeme se projít?

Proč ne?

Tak dobře.

Pojďte s máma.

Svezu vás.

Pojedu taxíkem.

Nevladně, pojeď.

Myslíš, že vlezu do takového křápu?

Křáp?

Mondřech, křáp?

Promiň.

Ano, řekl křáp.

Na vlastní uši jsem to slyšel. Ale toto je francouzský křáp.

V tom případě.

je co?

Herkondyšen.

Za půl hodiny nám to jede.

Zavolám toho taxíka.

Můžu tě vzít, jestli chceš.

Pojedeš s náma?

Dík. Já počkám.

Jak se to tu jmenuje?

Nevím.

Ale je to konečná.

Čeho?

Trojky.

Ne.

125. Dal bych si cigáro.

Co to je za svinstvo?

🎵🎵🎵

Konec.

Konec.

🎵🎵🎵