Original subtitles

MĚSTSKÁ ČÁST V SRDCI LONDÝNA

MAYFAIR ZALOŽEN ROKU 1750 THOMASEM HOWARDEM!

MAYFAIR ZMATEN ROKU 1920 MICHAELEM ARTENEM!!

MAYFAIR ZTRACEN ROKU 1948 SIREM STAFFORDEM CRIPPSEM!!!

Mohu dostat červené karafiáty?

Promiňte, ale ještě je z Covent Garden nedovezli.

Aha.

- Pěkné, že? - Nádherné. Moc se nám líbí.

Ano, to věřím.

Jedné známé by se též líbily.

Ano, pane?

Je to jen dívka.

- Vezmu si je. - Děkuji, pane.

Mohu přidat vzkaz?

- Kolik to bude? - Patnáct guinejí, pane.

Říkala jste 15 guinejí?

Ano, pane. 15 guinejí.

Hloupé. Měl jsem to zmínit hned.

Ta dívka je alergická na tuto lilii.

Opravdu? Tak tu lilii nahradíme jiným květem.

Ano, to by šlo, že ano?

No, ano. Ačkoli na lilie není,

a tyhle bílé květy ji dráždí krk.

Jen mezi námi. Nejradši má stejně fialky.

- Máte i ty? - Ano, pane.

Jen malou kytičku.

Ano. Kolik to bude?

Tři šilinky.

Mohla byste je, prosím, poslat na tuto adresu?

Poslat, pane?

Ano. Nespěchá to. Počká to.

Michaeli, všude tě hledám. Kde vězíš?

Šel jsem si zaplavat.

Poslyš, pamatuješ na nebohého starého Samsona Scott-Ellise?

Ale no tak, bratranec z druhého kolene.

Ano, žije v Cheltenhamu.

Včera se přestěhoval. Teď už je v nebi.

Tak to mě mrzí.

Hádej, co ti zanechal.

Manžetový knoflíček?

Obchod.

Jaký obchod?

- Dámský. - Plný žen? Báječné!

Ne, kamaráde, s oblečením.

Nedaleko na ulici Grosvenor, lukrativní místo.

Naštěstí se dá rychle prodat.

Dámy neprodám.

- Nádherné dámy. Jaké zvláštní… - Ne.

Nemyslíš si, že tě nechám

se namočit do obchodu s oblečením, že ne?

Podíváme se tam?

Proč?

Chci si jen obhlédnout tu značku, asi chápeš.

Myslím, že chápu až moc dobře.

Tak dobře. Půjdu taky.

Promiň, Henry.

Promiňte, já si to rozmyslel. Nakonec si vezmu tyhle.

Mohu? Naúčtujte to Santa Klausovi.

Když jsem působil jako pobočník ve sboru, s čísly jsem si rozuměl. Vyřídím to.

Díky, Henry, zvládnu to.

Jen řediteli řeknu, že to prodávám.

Nebude to ředitel, víš?

- A kdo teda? - Ředitelka.

A ty jsou neústupné.

Pamatuji, jak byla moje nebohá matka vyřízená po vádě s jednou kvůli peří.

- Bitevní lodě? - Jo.

Celá flotila v černém saténu.

Tak jsme tady. Víš, co máš dělat.

Zjistit polohu, zaútočit a uklidit se do bezpečí.

Přesně. Nezdrž se.

Pět minut.

- Henry. - Ano?

- Není mi vidět kombiné? - Cože? Ne.

Promiňte, vy jste ředitelka?

- Vypadám tak? - Naprosto.

- No dovolte? - Promiňte, tedy ani trochu…

Jsem lady Manbury-Logan-Manburyová.

Jste v černém saténu,

měl jsem vás za vedoucí loď místní flotily.

- Já byl u námořnictva. Mate… - V životě mě nikdo tak neurazil.

Vážně? To mě mrzí. Mrzí mě, že vás nikdo neurazil.

Mrzí mě, že vás v životě takhle nikdo neurazil.

Promiňte. Nešel jsem za nosem, že?

- Ne, to opravdu ne. - Zdravím.

Zdravím vás.

My jsme se už potkali, že?

Opravdu?

Ano, jsem si jistý.

Vskutku? Stalo se něco?

Ano, to byl pořádný přešlap…

- Taky mám ten pocit. - Omlouvám se.

Tím přešlapem jsem myslel, že jsem šlápl mimo.

Já si myslel, že ona je tu ředitelkou.

Dobrý bože!

Mohlo by vás zajímat, že je to lady Manbury-Logan-Manburyová.

No a vás by mohlo zajímat, že mi říkají „došlap“.

Ano? A co pro vás mohu udělat?

Cože? Chci se setkat s ředitelkou.

Prosím, tudy. Jak se jmenujete jménem?

Michael. A jak vy?

- Já? - Ano.

Eileen Grahame.

Končící na „E“?

Ano, s „E“ na konci.

Eileen Grahame. Perfektně se to k vám hodí.

- Nedopusťte, ať vám s tím něco udělají. - Děkuji. Nemám to ani v plánu.

- Je to velmi pěkné. - Jmenujete se Michael. A dál?

- Gore-Brown. - Končící na „E“?

Ne, tragédie. „E“ na konci není…

Gore… Gore-Brown.

Vy jste náš pan Gore-Brown?

- Ano, tedy doufám. - Jste očekávám. Prosím.

Ne, díky. Nespěchám. Je tu příjemně.

V kanceláři se asi budete cítit lépe.

Nemyslím. Trochu se té staré semetriky obávám.

Staré semetriky?

Ředitelky.

Aha. Pojďte za mnou.

Bude nejlepší si to rychle odbýt.

Hej! Jak se jmenuje?

Nebo mám stát v pozoru a říkat jí „pane“?

Jmenuje se Grahame s „E“ na konci.

- Snad ne Eileen Grahame? - Ano, jsem zde ředitelkou, pane.

Zdravím, Hazelriggu.

Zdravím, Shepherde.

Slyšel jsi, že Gore-Brown zdědil butik?

Tady tento.

Dobrý bože! Jak se jeho bratranec zapletl do něčeho takového?

Mají ho v rodině léta.

Že prý šlo o „dohodu“ s Boudiccou.

Nenosila Boudicca vlnu?

Asi ji s něčím smíchali.

Určitě to prodá, že?

Ano, zajisté.

Máte na starosti to vše?

Zodpovídám nejen za obchodní, ale i návrhářskou stránku.

To je od vás chytré, že ano?

Děkuji.

Není zač.

Víte, pane Gore-Browne, trochu jste mě zaskočil.

Takže… Tedy opravdu?

No, jistě to velmi dobře prodáte.

Co že dobře prodám?

Vaši advokáti mě informovali, že obchod chcete prodat.

Prodat? To ne.

Mám v plánu se v něm velmi osobně angažovat.

Velmi osobně.

To jsem ráda. Pro mě toto místo hodně znamená.

Pro vašeho zemřelého bratrance to tu vedu již čtyři roky

a naší politikou je produktivita a zdvořilost.

Pokud přijde, zákaznice neprohloupí.

To je velmi staromódní, že ano slečno Grahame?

Možná to staromódní je, ale…

je to naše politika a je nanejvýš úspěšná.

Počítejte s mou bezvýhradnou spoluprací.

Toho si velmi cením.

Vstupte.

Copak, Priscillo?

Promiňte slečno, ale lady Manbury-Logan-Marburyová vás chce vidět.

Toho jsem se obávala.

Manbury-Logan-Loganburyové řekněte,

že je slečna do čtvrtku na konferenci.

- Ale pane… - Prosím, slečno Grahame.

Priscillo, povíte jí, že mě to mrzí

a že jsem zaneprázdněná důležitou věcí?

Ano, slečno. A je tu princezna Palmowski.

Ale měla přijít na desátou.

- Je téměř 12:30. - Řekněte princezně, že ji zmeškala.

Mohla byste se laskavě vypařit?

Jsme velmi zaneprázdnění. Odejděte, prosím.

Děkuji vám za tuto spolupráci.

Mám pocit, že budete populární.

To doufám.

Máme ještě co probírat, slečno. Začněme 20 otázkami.

Zaprvé, máte ráda tanec?

- Tanec? - Ano.

Ano, velmi.

Dobře. Druhá otázka.

Šla byste na večeři?

Promiňte, ale mám již něco v plánu.

Aha.

Třetí otázka. Co tedy oběd?

- Promiňte, ale… - „Mám již něco v plánu.“

Škoda. Uvažoval jsem nad malou oslavou pro nového vlastníka tohoto… podniku.

V tom případě tedy nemohu odmítnout, že?

Ne, chcete-li, ať vše zůstane jak je.

To bych ráda, tudíž mi bude potěšením s vámi poobědvat.

Dobře. Chci vám ukázat dovezené novinky z Francie.

Lahvově zelená se zlatou okolo krku. Má proužek okolo bříška.

Hodí se v tuto dobu tak na koktejl. Vezměte si klobouk a…

Vidím, že s vámi se tu nudit nebudeme.

To opravdu ne.

Poslední otázečka, slečno.

Kdepak máme drobnou hotovost?

Poznačíte zde, co si vezmete,

- že ano, pane Gore-Browne? - Ovšemže udělám…

ÚPLNĚ VŠECHNO

Ano, Priscillo?

Víš, že čekám skoro hodinu?

- Co tu děláš? - Dámskou konfekci.

- Cože? - Jsme krejčí.

To je nepěkné označení, že ano?

V číslech se možná vyznáš, ale v haute couture ne.

Vím až moc dobře…

Neříkal jsi, že je domácí flotila v černém saténu? Vedoucí loď?

Co tu nenajdu? Pořádnou roštěnku.

Stará se nejenom o podnikatelskou stránku, ale i o návrhy.

Trochu mi připomíná Annu Neagle.

Tak to asi i vaří jako šéfkuchař

a tančí jako ta ženská, Carmen Miranda, co?

S vařením nevím, tanec prověřím zítra.

Starouši, toto je domácí flotila v černém.

- Cože? - Naše ředitelka Eileen Grahame.

Henry Hazelrigg, můj vzdálený bratranec.

- Jak se máte? - A vy?

Henry je skvělý byznysmen. Pohlídá čísla a uvolní vám ruce.

Proč uvolní?

Ať si děláte, co se vám zachce, když budete mít volněji.

Henry, jdeme to oslavit. Uvidíte, že je skvělou oporou.

U jóviše, co to je?

D'Arcy Davenport, naše nejvážnější konkurence.

Jeho salón je naproti.

Není na koupel pozdě?

Ne, D'Arcy zpívá svým klientkám.

Prý to odbourává odpor vůči prodeji.

Připadá mi to neetické.

Velmi se mu daří.

Má dost. Vévodkyně čeká.

Nuže, Lady Levesonová?

Nádhera. Satén, čistý satén.

Satén. Vlastně krajka.

Ne, majore, měla jsem na mysli váš hlas.

Ale no tak, mylady.

Nevím o šatech, které by se pro vás hodily více.

Nemyslíte, že je bílá spíše pro mladé?

Mladé?

Jakmile jsem vás spatřil, vytanulo mi na mysli: „Čistě bílá.

Ta jediná se k ní hodí.“

- Když tedy myslíte, majore. - Šaty jsou vaše.

Nezazpíváte mi ještě aspoň jednu píseň?

Jen kratičkou?

Mé hlasivky jsou unavené. Omluvte mne, prosím.

Zajisté. Nesmíte ten svůj přenádherný nástroj přetěžovat, že ano?

To je to od vás tak milé, lady Levesonová.

Na nové majitele a senzační letní servis.

- A v samozřejmě… - Na starou známou.

Omlouvám se. Nemyslel jsem starou. Myslel jsem zaběhnutou.

To je naprosto v pořádku, sire Henry.

Mohla byste mě oslovovat Henry?

Křestním jménem, Henry?

Na tebe nezvykle levicové, že ano?

Jsme skoro v jídelně, že ano.

Samozřejmě zdání musíme udržovat.

Ale jistě, nicméně oslovujte mě tedy Eileen.

Eileen… Míval jsem labradorku Eileen.

Redaktorovi řeknu, že jste nejchytřejší děvče v branži.

Díky, D'Arcy, drahoušku.

Není to Eileen Grahame?

Omluvte mě.

Eileen, drahá, jak se máte?

Mám laryngitidu.

D'Arcy, nechávejte svůj hlas víc odpočívat.

- Pana Gore-Browna asi neznáte. Můj šéf. - Jak se máte?

Sir Hazelrigg. Major Davenport.

Vítejte v nejtvrdší branži,

kterou se dá v civilizaci živit, pane Gore-Browne.

- Nesmiřitelní rivalové. - Fajn.

Žárlím. Máte nejlepší a nejatraktivnější ředitelku v Londýně.

- Dobře. - Vy jste tedy Hazelrigg?

- Ano. - Nechodili jsme spolu do školy?

- Nemyslím. - Vzpomínám si na Hazelrigga v Harrow.

- Hazelrigg v Harrow? - Ano.

- Asi podvodník. - To není důležité.

Mějte se, Eileen. Uvidíme se večer.

Charles nám připravil báječnou večeři

a nezapomeňte „kdykoli“. Však rozumíte.

Máte to ale štěstí.

Takže to je ten major se zlatem v hrdle.

Snad se nebudete zlobit, většinou nedám jen na první dojem,

ale ten chlapík se mi moc nepozdává.

Je neškodný a není tak hloupý.

Musíme si s obědem pospíšit,

nebo se zpozdíte na večeři s „Kdykoli. Však rozumíte.“

Je to neobyčejně dobrý krejčí.

Sweeney Todd taky nebyl špatný holič.

Zpívá jen pro mě. Je moje oblíbená.

Je dost sentimentální, že D'Arcy?

Ale velmi romantická.

Zpívá trošku nízko.

Bohužel to nepoznám.

Ne, trefil to přesně.

Zatančíme si?

Raději ne. Slíbil jste mi báječnou večeři a tu jsem měla.

Musím už jít a dokončit ještě pár návrhů.

Nebožátko. Ten Gore-Brown vás hrozně honí.

Ani ne. Je celkem neškodný.

Eileen, nezapomeňte. U mě se můžete stát partnerem nebo získat práci kdykoli.

Děkuji, D'Arcy. Můj kožich, prosím.

Ovšem. Číšníku? Účet, prosím.

Ano, pane. Slečno Grahame.

Promiňte.

PUSŤTE HO K VODĚ A VYJDĚTE SI SE MNOU

Odpověď je „ne“.

Odpověď na co?

Večeře byla báječná.

…děkuji.

Taxi, slečno?

Ano, prosím, Jimmy.

Eileen, mířím na večírek ke Clarisse.

Hrozná otrava. Bude chtít, ať zpívám.

D'Arcy, nedají vám pokoj, že ano?

Ale neodpustila by mi, kdybych tam nepřišel.

O mě si starost nedělejte. Clarissa bydlí vedle.

Doprovodím vás domů.

Ne, zvládnu to sama.

Ne. Tak já už pojedu…

Běžte rovnou na večírek. Děkuji vám.

- Dobrou noc, Eileen. - Dobrou noc.

Máte takové pochopení.

Zdravím. Mohu se k vám přidat?

Nedal jste mi moc na výběr, že ano?

Kde vás mohu vysadit?

Já nechci být vysazen.

Nechcete?

Ne, víte… proto jsem tady.

- Tak vysadíte mě. - Ani to není dobrý nápad.

A jsme tu zas.

- Kde to jsme? - Objeli jsme to a jsme zpět u klubu.

Věnujte mi alespoň jeden tanec.

Omlouvám se, slečno, neodešla jste před chvílí?

Neomlouvejte se, Jimmy. Odešla.

Jeden za druhým. Nic mi do toho ale není.

Lahev šampaňského a pár uzenáčů.

Moc vám děkuji.

Lady Levesonová, je to úleva být zpět v civilizaci.

Kde Clarissa přišla k těm hrozným lidem?

To nevím, neviděla jsem je.

Cože?

Ano. No jistě.

Slečno, neviděl jsem vás…

- Ano, Jimmy, viděl. - Já si to myslel.

Taxi, pane, nebo se zase vrátíte?

Vždyť jsme odešli.

Pojďme do The Bagatelle. Projdeme se?

Uvědomujete si, že se živím prací?

Ano? Tím si hlavu nelamte.

Přimluvím se za vás u šéfa. Známe se.

Takže tady bydlíte?

Ano.

Na jakém podlaží?

- Třetím. - Na třetím. Pěkný výhled?

Překrásný. Vidím na náměstí Berkeley.

V měsíčním světle musí vypadat nádherně.

To ano, nádherně. Dobrou noc.

Dobrou noc.

Tedy když se ráno zpozdím, bude mi to prominuto?

Ano, klidně přijďte pozdě.

Díky. Budu v kanceláři jako vždy o deváté.

V devět hodin? Vždyť je téměř půl třetí.

Neobviňujete mě z toho, že ne?

To rozhodně. Ano.

No ovšem. Tak vás už nebudu zdržovat.

Ale Eileen, já domů jít nechci.

- Nechcete? - Ne, nechci.

No, já tedy ano. Dobrou noc.

Slečno Smytheová, pan Gore-Brown tu není?

Zcela jistě.

Nikdo tudy neprojde, aniž bych ho viděla.

To je zvláštní. Zdůrazňoval, že se mám zúčastnit přehlídky přesně v devět.

A je skoro 10:03.

Možná prohýřil noc.

Pan Gore-Brown mi sdělil, že jde brzy spát.

Dobré ráno. Máš zpoždění.

Dobré ráno.

Dobré ráno.

Dobré ráno.

Dobré ráno, slečno.

Dobré ráno, pane.

Slečno Grahame, včera v noci jsem vám zapomněl něco říci.

Ano? A co je to?

Šla byste dnes na večeři?

- Promiňte… - Budu hádat.

Musíte to zrušit.

Chci s vámi probrat pár obchodních záležitostí. Věci…

To jsme mohli dělat včera,

ale chtěl jste tančit.

A kdo by nechtěl? Tančíte překrásně.

Ač mě to budilo, snil jsem o tom.

- Určitě i zpíváte. - Trošku.

Tak zazpívejte. Teď.

Pane Gore-Browne, co se věnovat návrhům?

Jsou do podzimní kolekce. Takže co…

Co si o tom myslíte?

Kdo? Já?

Ano, to vy je musíte schválit.

Já a schvalovat je?

No ovšem!

No asi se to opravdu čeká.

Tento je dokončený?

Nepřipadá vám dokončený?

No, ano.

Jen si říkám, co by se stalo, kdyby zafungovala gravitace.

Je to vcelku bezpečné. Živůtek je vyztužený.

Vyztužený, ano? To je… Ano.

Ženu, co by si to chtěla obléci, musí vykostit.

Myslíme, že pasy zůstanou malé.

Myslíme?

Takže co… Co třeba tento?

To je pecka.

Těší mě, že se vám líbí.

Sukně je střižená zešikma.

Je zde mírně vyztužená, nabíraná zde a zde.

Řasení sem a tam, slečno Grahame. Jste pozoruhodná.

Umíte kreslit, dobře tančit a dokonce i zpívat.

Existuje něco, co nedokážete?

Ano, nemůžu přijímat komplimenty a u toho pracovat.

Třeba mi sdělíte svůj názor později.

Poslyšte, slečno Smytheová,

už tak je pro mě dost těžké

se vžít do této otřesné profese.

Prosím, neztěžujte mi to.

Ale sire Henry, jen jsem vám odpověděla.

Vždyť víte, že ne. Dělala jste si ze mě legraci.

Je vše v pořádku, Janet?

Jde o fakturu za brokát ve Sloním dechu.

Vysvětlovala jsem siru Henrymu, co je sloní dech.

Tak to ne. Řekla jste mi, že je to barva.

Ale ona to barva je, sire Henry.

Ano, je to jistě matoucí,

ale podle Drakerova magazínu z dnešního rána

hlavními barvami tohoto podzimu budou sloní dech,

ropuší hnědá, myší, sliz,

žabí zelená a vinná sedlina.

Slečno Grahame, doufal jsem, že budete na mé straně.

Chudák sir Henry. Bohužel je úplně mimo.

Ano, ale líbí se mi. Je zábavný.

Povídal mi historku o dvou vojácích.

Byla velmi vtipná…

- Myslím. - O čem byla?

Byla velmi dlouhá. Nedopověděl ji.

Když jsi mě sem lákal, myslel jsem, že se mi tu nebude líbit.

- Nu? - Není to ono.

Tiše, zaměstnávají mě pastelky.

Nehraj si s pastelkama,

když to tu překypuje dýchavičnými slony, hnědými a zelenými žábami

a vinnou sedlinou na koberci?

- O čem to mluvíš? - Musíme z toho okamžitě vycouvat.

Co je to?

Co ti to připomíná, Henry?

Nějakou tlustou ženštinu.

Patří to k ženským natahovacím elastickým věcem.

Je to podvazkový pás, vždy v módě,

deluxe, velikost 25, dámská, pouze k určenému účelu.

S poklonou od vedení.

Gore-Browne, trvám na…

Je-li pravda jen půlka toho, co mi řekla včera,

tak bude Maison de Londres volný co nevidět.

A pak bude na vás,

abyste se tam dostali a komplet to zabrali.

Dostaneme obvyklý podíl, guvernére?

Pane Shelley, nesplatil jsem někdy svůj dluh?

Pane Keatsi, vaše narážky jsou extrémně hanlivé.

Beru zpět tu nepřípustnou otázku, majore.

Nezapomeňte ale, že jsem se ptal.

No, nevím. Něco tomu chybí.

Nechte si to projít hlavou.

To ničemu nepomůže.

Věřte mi, madam, a pusťte to z hlavy.

No dovolte?

Prostě to nepůjde, že ne?

Tedy…

Dvě se do jedné nevejdou.

Dvě do…

Ta drzost! Zavolejte slečnu Grahame!

Prosím, neurazte se.

Prostě vím, že bílá není barvou pro vás.

Pamatuji svou tetu, jak v cirkuse říkala…

- Vaše teta mě nezajímá. - Zajímala by, kdybyste ji…

- Ano, Priscillo? - Paní Anstrutherová.

Řekla: „Drahý Michaeli,

obyčejný slon vypadá upraveně,

ale bílý slon je už trochu moc.“

Slečno Grahame, kdo je to?

- Jmenuji… - Zmlknete?

- Ale… - Paní Anstrutherová,

toto je pan Gore-Brown, nový majitel obchodu.

Ano?

Ano. Naší novou politikou je upřímnost nadevše.

Pěkné ráno. S objednávkou si starosti nedělejte.

Třeba si major Davenport bude vážit víc mé přízně.

Ale paní Anstrutherová, pan Gore-Brown tomu nerozumí.

Kdo to byl?

- Kdyby byla na Adama, poznám ji. - Na Adama snad ne…

Eileen je rozzlobená. Jdi do kanceláře.

Aha…

Pane Gore-Browne, za posledních pár minut

se náš hrubý výnos propadl o 1 200 liber ročně.

- Proč? - Paní Anstrutherová.

Vždyť ale vypadala příšerně.

Má stará teta Prudence říkávala…

Ať teta říkala cokoli,

když si paní Anstrutherová myslí, že jí bílá sluší, tak sluší.

Já chtěl pomoci. Pro psa bych udělal totéž.

- Bohužel… - Zjevně nesouhlasíte se starou politikou.

Tedy že se zákazník za žádných okolností a nikdy nemýlí.

Jak myslíte, že by v tom vypadala?

Nic?

Jste nepolepšitelný.

Co je támhle?

Návrhy.

Smím je vidět?

- Obávám se, že ne. - Ne?

Ne.

Proč ty tajnosti?

Zde jsou návrhy pro toto období.

Do 10. jde o obchodní tajemství.

Aha. Pšt!

Podceňujte to.

Uvidí-li to nějaký čmuchal, váš příjem se rozplyne jako pára nad hrncem.

Já nejsem nějaký čmuchal.

- Je to nefér… - Skutečně vás to zajímá?

Zajímá, slečno Grahame?

Nejsem spící partner, ujišťuji vás. Promiňte, myslím…

Velmi mne to zajímá, ovšem.

To by mělo. Je to váš podnik.

Střežíte ho na výbornou.

Děkuji.

Fantastické!

Fantastické? Co přesně?

Jak se z takové kresby stane něco takového.

No, nebude to přesně takové.

Ale vysvětlím vám to.

Je to velmi prosté.

A taky velmi složité.

NAVRHL HARDY AMIES

RÓBA OD NORMANA HARTNELLA

NA PREMIÉRU OD PETERA RUSSELLA

NEGLIŽÉ OD WORTH

NOVÝ NÁVRH CHARLESE CREEDA

RÓBA OD BIANCY MOSCI

VYTVOŘENO MATLI

Z LETNÍ KOLEKCE DIGBYHO MORTONA

MODEL OD MOLYNEUXE

MODEL OD VICTORA STIEBELA

Teď už víte všechno.

Ano, mám v tom naprosto jasno.

Tohle je pecka, že?

Jsem ráda, že se vám líbí. Jsou mé oblíbené.

Ale jde především o tu sukni.

To je naše klíčové tajemství.

Naše sukně budou sahat 30 centimetrů od země.

Zní to vcelku uboze, ne?

Co se děje?

Henry, už to nikdy nedělej. Zastřelí tě i za méně.

- Já jen… - Ty špehuješ.

Špehuju? To nesu nelibě.

Zaslechl jste, co jsem říkala?

- Slyšel jsem o sukních 30 centimetrů… - Tiše!

Záleží snad na tom,

jestli sukně sahá 30 nebo 80 centimetrů nad zem?

Divil by ses.

Henry, dokážete to udržet v tajnosti?

No dovolte, slečno.

Promiňte. Ano, jistěže dokážete.

Uchovat…

- Mého praděda blízcí znali jako… - Já vím.

Že mlčí jako hrob.

A budu vděčný, když praděda nebudete spojovat s oděvy.

To jsi udělal ty.

- Já? - Ano.

Nikdy mi neodpustí.

Budu večer v klubu,

kde rád předložím otázku délky sukní jako čistě akademickou.

A kde strávíme večer my dva, slečno Grahame?

Že dokážete tak tvrdě pracovat

a vypadat tak klidně, naprosto nechápu.

Vypadám klidně?

Ano, kterýkoli rybníček u mlýna by vám záviděl.

To bude mou praxí.

Ne. Mlýnské rybníčky mají kupu praxe. Nemají ale talent.

Dáte si… Kouříte?

- Ne. - Mohu si zakouřit?

Ne.

Jak si asi vede Henry s tou akademickou diskusí o haute couture.

Nebohý Henry.

Svět dámské krejčoviny ho asi bude šokovat.

Dobrý bože.

Dobrý večer.

Já nevěděl, že jste taky členem tohoto klubu.

Členem Berks?

Proč? Patřím mezi zakládající členy.

Hazelriggu, dáte si drink?

Ne, děkuji.

Já ano. Potřebuji ho.

Zdravím! Starouše Fruityho jsem neviděl roky.

- Znáte Fruityho? - Řekl bych, že ano.

Já taky.

To je náhoda.

Henry potřebuje milé děvče. Musím mu nějaké najít.

To je tak laskavé.

Jsem velmi laskavý.

A máte ji vy?

Ano, myslím…

a nejmenuje se lady Manbury-Logan-Manbury-Malinová.

Nic o mně nevíte.

Ne, to je pravda.

Ale ani Stanley nevěděl o Livingstonu, ale poznal ho, až ho našel.

Byli spolu náhodou sami v džungli. To pomohlo.

Ano, celkem ano.

Nevěděla bych, jak se tam chovat.

Nevěděla byste? To je přece nabíledni.

Prostě bych přišel k vám, zvedl helmu

a řekl: „Eileen Grahame, předpokládám.

Hledal jsem vás velmi dlouho.“

- A jak odpovím? - Co řeknete?

- Ahoj, hádám. - „Ahoj, hádám.“

Není to moc nápadité, ale bude to muset stačit.

Obávám se, že na to jsem příliš hladová.

Promiňte. Ano. S prázdným žaludkem se milostná scéna nehraje.

Je toto milostná scéna?

No, z mého místa to tak vypadá.

Pane…

No teda! To je ale fotografie.

- Cože? - Ten chlapík má kalhoty.

Proč by je neměl mít?

Milý pane, je na koni.

- Na koni? - Ano.

Ukažte.

No to mě podržte, máte pravdu.

Povím vám ještě něco. Připomínají šedé flanelové kalhoty.

Šedý flanel? Ukažte.

Máte pravdu, Hazelriggu. Je to tak!

- To by člověk nečekal, že? - Těší mě, že to tak vidíte.

Odlišné názory jsou v pořádku,

ale základy jsou základy.

Pokud šedé flanelové kalhoty nejsou základ, tak co je?

Přesně tak.

- Dejme si drink. - Děkuji.

Číšníku, dvě velké whiskey a sodu, prosím.

Víte, co hrají?

Romantické, že ano?

Ano, velmi romantické.

To si myslí i D'Arcy. Je to jeho oblíbená píseň.

To bolelo.

Eileen, mohu vám položit nehoráznou otázku?

- Ano. - Co cítíte k D'Arcymu?

Známe se dlouho.

A to je vše?

Ano, to je vše.

Až na to, že mi při každém setkání nabízí partnerství.

Podnikatelské nebo domácí?

Podnikatelské.

Slyšela jste ten hlasitý, burácivý rachot?

Ne. Co to bylo?

To mi spadl kámen ze srdce.

Jak často se to stává, pane Gore-Browne?

Velmi zřídka.

A tento chlapík dorazil na Viceroy párty v semišových polobotkách.

Dobrý bože.

Vzal byste si semiš, abyste se projel na slonovi?

Odporné. Jistě ho požádali, aby odešel?

Ovšem.

Hazelriggu, nechtěl byste se mnou dnes povečeřet?

Ne, milý příteli. Povečeříte se mnou. V mém klubu.

Ale my už ve vašem klubu jsme.

Opravdu? Tak si dáme drink, co vy na to?

To je od vás milé.

Georgi, lahev sektu, prosím. Jako obvykle.

My něco oslavujeme?

Není důvodem k oslavě konec dlouhého dne?

Naše povolání vám přijde náročné, že?

Čelíme nyní řadě úskalí.

Ano, ale určitě máte i vy nějaké eso schované v rukávu?

Ha.

Držíte to pod pokličkou, co?

- Cože? - Říkám: „Držíte to pod pokličkou.“

Co přesně?

To se jen tak říká.

Aha. No dobře…

To nic.

Nebudu vyzvídat.

Pár vlastností u ostatních obdivuji.

Patří k nim i loajalita a diskrétnost.

Víte, Davenporte, začínám si říkat: „Kéž bychom spolu chodili do školy.“

Promiňte, ale musím tento příjemný večer již ukončit.

Co alespoň dotančit?

Spíše asi ne.

Zítra nás čeká velmi náročný den.

Dobře. Co nás čeká zítra?

Celá řada věcí.

Je to naše nejrušnější období

a v průběhu příštího týdne se bude chystat nová kolekce.

My něco sbíráme?

Kolekce? Tak se říká módní přehlídce.

Samozřejmě. Hloupá poznámka.

Není to překrásná noc?

Nádherná.

Eileen, plavila jste se někdy na Nilu za svitu měsíce

a naslouchala tichu pouště?

- Ne. - Neplavila? Je to velmi romantické.

A vy?

Ne, ale jednou jsem jel do Westcliffu v Southend Bell a slyšel, jak hrají:

„Pale hands I loved beside the Shalimar.“

To zní romanticky.

V té době to i bylo.

Spořádali jsme přes půl kila lékořicových bonbonů.

Muselo vám být zle.

To bylo.

A jsem tu.

Tady? Kde? Aha.

Dobrou noc, Eileen.

Dobrou noc. Užila jsem si to.

Já také.

Stále bydlíte ve třetím patře?

Stále ve třetím patře.

Vrátíte mi moji ruku?

- Svoji co? - Ruku.

Promiňte. To bylo ode mně hloupé.

Za takové pěkné noci jako je tato, máte asi opět nádherný výhled.

To ano. Rozkošný.

Co byste řekl na krátké podívání?

- No podívejte! - Mé šťastné číslo.

Jste pověrčivá?

Velmi. Vy ne?

Ne, to přináší smůlu.

Co si dáte?

Co si dáte vy?

- Ne to, co vy. - Jak to můžete vědět?

Dám si vynikající šálek čaje.

Vynikající šálek…

Šálek čaje si dám i já.

- Dobře… - Udělám ho já.

O přípravě čaje vím vše.

- Opravdu? - Ano. Jen se smíchá čaj s vodou.

Pozoruhodné. Že se tak dělá slyším prvně.

- Stále se učíme. Kdepak je máte? - Vše najdete tady.

Aha.

Šálky jsou tady a mléko je v ledničce.

Děkuji vám.

Pěkná konvička.

Že? Mám ji pro štěstí.

Přinesla vám ho, že?

Přinesla?

- Raději to udělám sama. - Je to práce pro jednoho.

Uklidněte se, přinesu ji zpátky.

Eileen, nechtěla byste…

se se mnou někdy v noci plavit po Nilu?

Nebo by vám stejnou radost udělal i Southend Bell?

- To záleží na vás. - Dobře.

- Mohu vám něco říci? - A co?

Když jsem vás spatřil, řekl jsem si:

„Do té dívky se v mžiku bezhlavě zamiluji.“

- Opravdu? - Ano.

Myslím, že je fér vám pro pořádek říci,

že jsem hlavu dnes v noci ztratil.

To je pošetilé.

Ano.

Eileen,

předpokládám, že ke mně asi necítíte to samé jako já k vám.

Jen aby mezi námi bylo jasno.

Mohu vám taky něco říci?

Ano, prosím.

Já…

Začala vřít voda.

Snad ten čaj bude stát za to.

Nebojte. Zalil jsem ho horkou vodou.

Mrzí mě to. Zničil jsem vám koberec.

Na koberec nehleďte. Jde o mou konvičku pro štěstí.

Štěstí je v trapu. A před podzimní kolekcí.

Jej.

Michaeli!

Hej! Pozor na konvičku.

Je mi jedno, jak pozdě už je. Nejdu domů.

Ale domů půjdete.

Nepůjdu domů.

Je mi jedno, jak pozdě už je. Nejdu…

Hej!

POLICIE

Je obviněn z opilství a výtržnictví.

Opilství a výtržnictví?

O něčem takovém jsem nikdy neslyšel…

- Posaďte se, pane. - Ale je to pozoruhodné…

Držel se mě za mé modré seržové sako a řetízek píšťalky.

Popírám to. Zcela to popírám.…

- Posadíte se, pane? - Já ne… Ale…

Pak začal vyprávět příběh. Velmi dlouhý příběh.

O dvou vojácích v nedávné válce.

Poslední válce, konstáble… Ne v nedávné válce…

Byli to vojíni, samozřejmě. Nikoli důstojníci.

No, výborně. Báječné. Inspektore, dobrý chlapík.

Byli to… vojíni, obyčejní…

Prosím, sedněte si a vyslechněte si, co nám poví strážník, ano?

Ano, to…

Možná… Nechtěl byste, abych vám to pověděl já?

To nechtěl.

I když na druhou stranu, proč ne.

Tak si to tedy vyslechnu.

Prohlédněte ho.

Je to velmi vtipná historka, tato…

Stoupněte si, pane.

Žili byli… dva vojáci…

Obyčejní vojáci.

Jedna zátka od sektu.

Černé hodinky, kilty a ostatní… A…

To jsem vám zapomněl říct…

Oni nemluvili francouzsky.

Nemohli za to… Vojíni… Ne veřejná škola…

A… Peněženka, pouzdro na cigarety.

…umístění ve Francii. Měli…

Peněžní obnos.

Vraceli se do svého ubytování A a B…

a…

Členství ve fanklubu Michaela Wildinga.

Haló?

Inspektor Hennessey z policejní stanice Saville Row.

Kdo prosím?

Je to vážné?

Sdělil nám, že za něj uhradíte kauci.

Uhradíte ji?

Přijďte co nejdříve.

Nezdá se, že by se mu tu líbilo.

Chápu. Vydržte. Hned jsem tam.

Pan Gore-Brown.

Dobrý večer.

Dobrý večer i vám.

Myslím, že tu máte mého přítele.

Je to váš přítel, viďte?

Musel jsem ho nechat vsadit do cely. Jen tak přestal mluvit.

Přiveďte ho, strážníku.

Moc se to tu nezměnilo, jak vidím.

Já si říkal, že jsme se už viděli.

Ne, už jsme se setkali.

Kdypak to bylo?

- Když April the Fifth vyhrál Derby. - Už si vzpomínám.

A vy jste měl s sebou struny z Erótovy harfy.

To byl tehdy drahý špás.

Co provedl můj přítel?

Provedl? Moc mluví.

Vyprávěl vám historku o dvou vojácích?

Hrůza. Umím ji i pozpátku.

Tak jsem ji nikdy neslyšel.

Třeba by tak měla hlavu i patu.

- Gore-Browne! - Ahoj, Henry.

Musíme napsat do Timesů.

Došlo k selhání spravedlnosti.

Mlč, Henry.

Ne.

Smím ho odvést, inspektore?

- Ano, prosím. - A co kauce?

Čtyřicet šilinků.

Čtyřicet? Nezdražilo to trochu moc?

Všechno zdražilo.

Podepište to tady.

A dohlédněte na to, ať se v deset ráno ukáže na Marlborough.

Zbyde vám 40 šilinků, až splatíte své dluhy?

Chcete, aby vám strážník zavolal taxi?

Ne, děkuji vám. Mému příteli spíš prospěje procházka.

Dávejte na něj na čerstvém vzduchu pozor. Může na něj podivně zapůsobit.

Pojď. Čeká tě postel.

To je mi jedno. Domů nepůjdu.

- Půjdeš domů. - Nepůjdu domů.

No tak, Henry, běž už.

Díky, Meadowsi.

Já jsem…

Nikdo tu nemluví anglicky.

Dobré ráno, slečno Grahame.

Dobré, Sally?

Jak to myslíte? Vždyť je báječné.

Dobré ráno, Batesi.

Dobré ráno, pane. Pěkné ráno?

Jak to myslíte, pěkné? Je nádherné.

NOVÝ VZHLED ODHALEN TAJEMSTVÍ PROSLULÉHO KREJČOVSTVÍ

Henry, vzbuď se!

No tak, inspektore, nebuďte hrubý.

Henry!

Gore-Brown! Co děláš u mě?

Nejsi u sebe. Čti!

To je Eileen, že?

Kdo by to asi byl?

„Třicet centimetrů od země,“ ale to je…

Ano, samozřejmě, že je. Ano!

Ale to je zrada. Někdo to prozradil.

- Ano, někdo mluvil. - Musíme ho najít.

Svolej a prověř veškerý personál

a až ho dopadneme, žádné slitování.

Ne…

Komu jsi to řekl?

Komu jsem to řekl?

Ano, byl jsi včera v noci opilý.

Já byl včera opilý…

Včera jsem byl opilý…

Kde jsi byl?

Zkusím si vzpomenout.

Na začátku jsem byl v klubu.

Vím, šel jsi do klubu. S kým?

S tebou… Nebo ne?

Určitě ne.

Ne?

Nemůžu si vzpomenout. Vůbec na nic si nevzpomínám.

Všechno, úplně všechno jsi pokazil!

Gore-Browne, půjčíš mi žiletku?

- O holení se teď nestarej. - Já se nechtěl holit.

Že si podřežeš žíly, teď nikomu nepomůže.

Děsím se toho, co na to asi řekne Eileen.

Po vší práci, kterou už na tom odvedla.

Nesnesu to, Gore-Browne…

Když mi nedáš žiletku, půjč mi aspoň troubu.

Máš smůlu. Mám elektrickou.

Hazelrigg.

Přímý potomek toho, kdo mlčí jako hrob, je žvanil a pátá kolona.

Jestli se to provalí, zničí mě to.

- Budu tě krýt. - Ne.

Přestaň kňourat a běž… si udělat trochu kávy.

Všechno najdeš v kuchyni. Rulík najdeš v přihrádce na led.

Dobré ráno, pane. Máme překrásné ráno.

- Zdravím. - Zdravím.

Máme to ale nádherné ráno. Jak se máte?

Báječně. A vy?

Mám se dobře.

- Vyspala jste se dobře? - Do růžova.

Mně se zdálo, že se plavím po Nilu

a na jedné pyramidě jsem viděla nápis.

Bylo tam, že Kleopatřina róba byla z Maison de Londres.

- To byl ale sen. - Ano, pěkný sen dokud trval.

A jakou ta róba měla délku?

Ne, neříkejte mi to.

A tady… Tiskaři poslali ukázkovou pozvánku na přehlídku.

- Vypadá dobře. - Ano, vypadá.

Promiňte, slečno, můžete na slovíčko?

Kdo přišel, Priscillo?

Řekněte jí, že na tuto kolekci už objednávky nepřijímáme.

Řekla jsem jí to, ale trvá na tom, že vás musí vidět.

Opravdu?

- Má milá. - Co pro vás mohu udělat?

- Chci jen pár maličkostí. - Obávám…

Obávat se nemusíte. Poukázky mám.

- O poukázky jsem obavy neměla. - Ano?

Ne. Já… se obávám, slečno de la Boer,

že naše dílny jsou tento kvartál vytíženy.

A pak zde máme důležitou otázku vašeho účtu.

Účet? S takovou drobností si hlavu nelamte.

Michael se o to postará.

Michael?

Gore-Brown, váš zaměstnavatel, slečno Grahame.

Takový miláček. Vždyť ho taky dobře znáte.

- Ovšem. - Ano, ovšem.

- Chci vidět nákladné večerní róby… - Ale my…

Viděla jsem váš model v The Bagatelle.

Omluvte mne na moment.

Jistě, slečno Grahame. Nespěchám.

Ale musím mluvit s drahouškem Michaelem.

Myslel jste vážně, když jste říkal, abych vše vedla?

Jistě. Je to politováníhodné.

Politováníhodné!

Její poslední neuhrazený účet již řeší naši právníci.

Neuhrazený účet?

Ano. A teď si chce objednat jednu či dvě maličkosti na účet podniku.

A kdo?

Slečna de la Boer.

Snad ne Hortense?

Ano, Hortense.

Cože chce?

Je to asi v pořádku. Poukázky prý má

a drahoušek Michael to prý zatáhne.

Tak drahoušek Michael, že?

Nebojte se, brzy to srovnám.

Já věděla, že to srovnáš, zlato.

Slečně Grahame jsem řekla, ať si nedělá starosti.

Haló?

The Evening News? Spojte mě.

Pojď se mnou na oběd.

Rozkošné.

Teď už běž. Běž.

A řekneš slečně Grahame, ať si s tím účtíčkem nedělá starosti, že zlato?

Půjdeš už, drahá?

Tak na obědě.

Módní editorku. Ano, jak se máte?

Kde jste říkala, že to je? V The Express?

Ano, přečtu si to a zavolám vám.

Je to The Express?

Ano, obávám se, že ano.

Jak se to dozvěděli?

Víte, jak se to dostalo ven?

Ano, obávám se, že vím.

- Vy jste to neprozradil. - Do jisté míry za to mohu já.

Chápu. Ano, naprosto to chápu.

Mrzí mě to.

Asi si uvědomujete, že teď obchod můžeme rovnou zavřít.

Vždyť to tak zlé není.

Není to tak zlé?

Teď si všichni krejčí v Londýně mohou naše nápady kopírovat dle libosti.

Jsou to nápady, kterými tato firma měla další půl rok žít.

Naše modely budou dlouho před přehlídkou

ve všech výlohách, od Shaftesbury po Knightsbridge.

Kdo jste?

- Evening News. - Standard.

Co pro vás mohu udělat?

Chceme vyjádření k rannímu článku.

K jakému rannímu článku?

Počkáte? Seženu někoho, kdo se vám bude věnovat.

Odcházím od vás.

Odcházíte ode mě?

Ano, řiďte si to tu sám, nebo…

si najměte hlásnou troubu, ať pro vás pracuje.

Bude to ještě účinnější.

Nemůžete odejít. Ztratila byste smlouvu, nebo ne?

Radši smlouvu než důvěru.

Co budete dělat?

Splavovat Nil nebudu, to vám slíbit můžu.

Vaše noviny, myslím.

Tady je.

Slečno Grahame, tito pánové z…

- Slečno Grahame… - Máte chvilku čas?

Yvonne, přines mi ranní noviny. Všechny.

Eileen.

Jak milé překvapení.

D'Arcy, máte čas? Chci s vámi mluvit.

Pár zákaznic a skupinka debutantek v přízemí,

ale ty počkají. Co se děje?

Chci práci.

Vy? Proč? Co se stalo?

Já… Podrobnosti vám neřeknu,

ale… Odešla jsem od něj a ráda bych pracovala s vámi.

Eileen, to je báječné.

Vy a já společně. Splnil se můj sen.

Ostatní podniky ve městě převálcujeme.

Kdy můžete nastoupit?

- Ihned. - Vynikající.

My… letíme odpoledne do Paříže.

Nabídli mi hedvábí, báječné zboží ve všech ohledech.

Dobře. Nějaký čas mimo Londýn uvítám.

A potom do Grasse, centrum francouzských parfémů.

- Grasse? - Ano, Eileen.

Má novinka pro tuto sezónu.

Rozhodl jsem se vytvořit řadu parfémů.

To je dobrý nápad, D'Arcy.

Ano, určitě to bude vynášet.

Mi klienti zaplatí cokoli za značku a dost velkou krabici.

Velká krabice a lahvička.

S trochou námahy mohu začít konkurovat Matchabellimu.

Eileen, není to báječné? Paříž a s vámi.

D'Arcy, je to služební cesta. Víte, čistě pracovní.

Ale ovšem! Ale udělala jste mi takovou radost. Radostí se mi chce zpívat.

Ne, D'Arcy.

Musím si zazpívat.

Ale není to nutné.

Vždyť nejsem vaší klientkou.

Drahá, v tuto chvíli bych pěl jen radostí ze života.

Vy amatére.

Brzy budete zpívat „Highland Lament“,

když je teď bez vás.

Běžte se sbalit.

Lehký oběd v Londýně a večeře na Champs-Élysées.

Nuže? Jak…

Co říkala?

Ona ne… Odešla. Vzala roha.

- Vzala roha? - Ano.

No, nemám jí to za zlé.

Asi bych se zachoval stejně.

Je s tím zpívajícím opičákem D'Arcym.

S D'Arcym…

S D'Arcym.

- D'Arcy. - Neopakuj to jméno, Henry.

Nelíbí se mi to. Asi se k němu přidá.

Promiň, ale zrovna mě napadla úděsná myšlenka.

Ne. To se nemohlo stát.

Přestaň žvanit, Henry. Musím ukočírovat krejčovství.

Gore-Browne, ty nekočíruješ… Kočírujeme to my.

Pokud kdy nastal čas se semknout, tak to je teď.

Máš pravdu, Henry.

My jí ukážeme, jak se ta díra má vést.

Slečnu Grahame, prosím.

Co pro vás mohu udělat?

Patřím ke Cochranovým mladým dámám a přišla jsem na zkoušku.

Promiňte, ale slečna tu není.

Mohu tedy za někým jiným? Jdu se jen změřit.

Bohužel nikoli. V tuto chvíli tu nikdo není.

O co jde?

Tato mladá dáme se přišla nechat změřit.

Ale nemáme tu nikoho, kdo by to udělal.

Nemáme tu nikoho?

Říkala jste míry?

Ano, prosím.

Tudy prosím, madam.

- Henry, metr. - Cože?

- Krejčovský metr. - Na co?

Co se přihodilo?

Položil jsem prostou otázku.

- Jakou? - Tu, která se klade novým zákazníkům.

Henry, jako krejčí jsme úplně mimo mísu.

Nuže?

Ne, nedostal jsem z něho ani penny.

To přečerpání se musí splatit do 60 dní.

To jsou vyhlídky!

Nechci ti přisypávat sůl do ran, ale měl jsi dát na mou radu a prodat to.

Máš pravdu, Henry.

Radši s tím začni něco dělat.

PAŘÍŽ NA JAŘE

NOVÝ VZHLED JAKÉKOLI ŽENY ZPŮSOBÍ, ŽE SE KAŽDÉMU MUŽI UDĚLAJÍ VRÁSKY NA ČELE

Vstupte, prosím.

Pojď dále, Priscillo. Hned budu u tebe.

Ahoj. Co tě přivádí do Paříže?

Mohla byste se za mě přimluvit u kapitána Molyneuxe.

- A o čem? - Ráda bych mu dělala zástupkyni.

Cože? Ty nás opouštíš?

Tedy Maison de Londres?

Ano, většina odchází. Až na Janet.

Co se děje?

Všechno možné.

A pan Gore-Brown?

Jednou nohou v blázinci.

Nedovolí, aby pro něj kdokoli cokoli udělal

a sám to taky neumí.

Priscillo, já se unáhlila. Neměla jsem tak narychlo odejít.

Mám teď napilno, ale zastav se zítra. S kapitánem Molyneuxem promluvím.

Děkuji, slečno.

Haló? Hovoříte anglicky?

Chci dálkový hovor do Londýna.

Mayfair 4820.

Ano.

Dvou hodinové zpoždění.

Prosím, zkuste to a pospěšte si. Děkuji.

- Haló? - Haló?

Zdravím vás. To bylo rychlé.

Co jako?

Zrovna jsem požádala o hovor.

Vy jste… Obdivuhodné. Telefon myslím.

Jak se máte?

Mám se dobře. A co vy?

Je mi smutno.

Opravdu?

Obávala jsem se toho. Proto jsem na slovíčko zavolala.

Na jaké slovíčko?

Nic důležitého. Jen slovíčko.

Já chtěl taky na slovíčko. Proto jsem volal.

Vy jste volal?

Zase? Ne, špatně jste si to vyložila.

Ne, jsem rád, že jste zavolala vy mně.

Opravdu?

Ano, velmi. Ano.

Já též.

Prosím?

Řekla jsem: „Já též.“

Pěkně vám tam vyhrávají.

Vy… Vy to slyšíte?

Ano.

Ano, slyším to jasně.

Zdá se, že se to líbí i mému sousedovi.

Vyklepává rytmus do zdi.

To je od něj nestoudné. Zaklepejte taky, ať dá pokoj. No tak.

Dobře, zaklepu.

Přestal s tím.

Dobře.

Zase s tím začal.

Možná je to datel.

Datel?

Proč by v hotelu byl datel?

Nevím. Jel se třeba podívat na památky,

projít se po Paříži, podívat se na Maurice Chevaliera.

Třeba chtěl vidět Josephine Bakerovou, Mistinguett

nebo Valentine…

…čtyřlístek…

Hej… Haló?

Haló? Slyšíte mě?

Ano, slyším vás velmi dobře, děkuji.

Skoro jako byste byl ve vedlejším pokoji.

Kdo? Já? Podivuhodná záležitost.

Slyšela jste někdy datla datlit?

Odkud voláte?

Příšerný výhled. Bude mě z něj dlouho bolet hlava.

Ptám se, odkud voláte?

Znáte francouzského datla?

Kuriózní záležitost. Ve škole…

vás nic nenaučili, ale na datla narazíte každou chvíli v Boloňském lesíku

a neví, jak prolomit la glace. Ledy.

Jste ve vedlejším pokoji?

Byl jsem.

Co zde děláte?

V tuto chvíli bych uvítal sklenku sektu a trošku špičkování s vámi.

Jak se cítíte?

Dobře. Celkem hloupě.

Ach. Eileen!

Mohl byste prosím odejít?

- Za dveřmi je ten velký, zpívající vlk? - Zmizíte už?

Fajn, ale při první náznaku nebezpečí skáču zpět přes zeď.

Eileen!

Vstupte, D'Arcy.

Eileen, drahoušku…

Musel jsem vám osobně donést tyto orchideje.

Jsou z rovníku.

Děkuji, D'Arcy.

Co se děje? Připadáte mi nervózní.

Nervózní? Ne. Ale vůbec ne.

Orchideje a hranostaj. Dokonalé.

Musím si zazpívat.

Ne, D'Arcy, prosím nezpívejte.

Nemám zpívat?

Ne, zapřísahám vás, abyste nezpíval.

- Proč ne? - Vzbudíte okolní…

Drahoušku, vy to nevíte? V Paříži nikdo nezamhouří oko.

Nezpívejte.

Gore-Brown.

Ravissant. Trochu falešně, starý brachu, ale ravissant.

Co tady děláte, sire?

Chci si promluvit se slečnou.

Slečno, jste překrásná, úchvatná! Vše, co jste…

A vy také, můj drahý D'Arcy.

Přestaňte a chovejte se jako Angličan.

Angličan? Inu dobrá.

Říkám, že se brzy asi zase uvidíme.

Slečno, mohla byste se otočit?

Protože chci…

Gore-Browne, jste hulvát.

Vy zase balík. Ravissant.

Eileen, šálil mě zrak, nebo vás ten halama opravdu políbil?

Zrak máte zcela v pořádku, D'Arcy.

Měli bychom ihned vyrazit na jih.

Ale co ta kolekce od Diora?

To zvládneme cestou zpátky.

Zařídím dvě místa v letadle na zítřejší ráno.

Počkejte, D'Arcy.

Jasmín, otočník peruánský, růžová esence.

Zdá se, jako by očarovali naši samotnou existenci.

Necítíte to, Eileen?

Mám-li být upřímná, D'Arcy, tak ne.

Ale budete. Je to nevyhnutelné.

Co si přejete, madame?

Vermut cassis, prosím.

- A pro pána? - Malé pivo, prosím.

Což mi připomíná můj nový parfém. Měli bychom ho pojmenovat.

Zvolte mu jméno, Eileen. Nějaké honosné.

A proč ne vaše, D'Arcy?

Cože? Ano, ovšem, D'Arcy.

Odeur de D'Arcy. Ne, příliš francouzské.

Chce to něco anglického. Svěžího a romantického.

Londýn… Londýnské léto.

Nezní to trošku uťáple?

Možná, ano… „Londýn v květnu.“

„Květen v Mayfair.“

To je ono. „Květen v Mayfair.“

Perfektní. Inspirace. Jak jste na to přišla?

Jen mě to tak napadlo.

„Květen v Mayfair.“

Eileen, toužím vidět to zde v noci.

S měsícem na nebi jako brož na hrudi vdovy šlechtičny,

Středomoří jako kus měkkého sametu,

hvězdy jako flitry, všude se linoucí vůně květin

a vy, Eileen, nejkrásnější dílo,

nejkrásnější model, jaký spatřil světlo světa.

Ale vy neposloucháte.

- Cože? - Neposloucháte, Eileen.

D'Arcy, musím se vrátit do Anglie.

Chcete opustit tento ráj? Ale proč?

Já nevím… Já…

Je to vrchol sezóny. Jeden z nás by tam měl být.

Ale není kam spěchat. Konkurenci jsem zneškodnil.

Co tím myslíte?

Přečtěte si tohle.

GORE-BROWN CHCE VŠE PRODAT - STOP - RYCHLÝ PRODEJ JE KLÍČOVÝ

Prodává obchod.

Ano, mně. Ovšem to on neví.

Nebohý Hazelrigg neměl šanci.

Ale který absolvent Etonu by měl?

Po pár dvojitých drincích

jsem ho přiměl zpívat hymnu Etonu na melodii Orchichonie.

Chytré. A byl jste to vy, kdo to předal tisku.

Ale ovšem, drahoušku.

Ten podnik jsem chtěl koupit roky a teď se to konečně podaří.

Dostanete jej jako svatební dar.

Kam to jdete?

- Vracím se do Londýna. - Ale proč?

Protože tu cítím něco, co mi moc nevoní.

Haló, Janet, jak se máte?

Slečno, ráda vás zase vidím.

Od vašeho odchodu to s námi jde z kopce.

Kde je pan Gore-Brown? Je tady?

V kanceláři s panem Keatsem a Shelleym.

- Kdo je to, Janet? - Nejsou to ti básníci.

Podle mě spíš Piráti ze Soho, s.r.o.

Prodává jim to tady, tedy spíš dává skoro zadarmo.

Co si myslíte, že děláte?

- Prodávám. - Neprodáváte.

- Že ne? - Ne, neprodáváme.

Neprodáváme? Eileen!

- Kdo to prodává? - Nikdo.

Nebude se prodávat.

Pane Gore-Browne, to je trapné. Kdo je to?

Promiňte, Keatsi…

Tím se nezdržujte. Ti dva mě znají a já znám je. Vyhoďte je.

Oba dva?

Ano, s radostí vám s tím pomůžu.

Gentlemani, vše ruším.

To nám nemůžete udělat.

Nemůžu přece odporovat dámě.

Co se to tu děje?

Nic se tu neděje,

ale možná se něco udá, pokud se neseberete a nezmizíte.

Scotland Yard.

Inspektora Burnse, z podvodů.

Dobře, slečno. Nemusíte na to hned tak zhurta.

Povězte mu, že tu máme pány Stanleyho a Livingstonea.

Moje noha. Nakopla jsem si ji.

Pan Shelley to pocítil asi ještě více.

To ne, drahoušku můj.

Máme ještě jednu nebo dvě starší věci k dořešení.

Takže začnu asi tím, že vám položím 20 otázek.

První otázka.

Co jste řešil s těmi příživníky?

- Prodej obchodu. - Prodej… Ale proč?

No, asi… Asi ze zhrzené lásky.

Nevíte snad, že jsme nejlepší obchod v Londýně?

Jak ho můžete jen tak opustit?

Vy sama se ale tady taky nevážete jako břečťan po zdi, že ano?

O to ale vůbec nejde.

Právě, že jde.

Druhá otázka. Proč jste mi neřekl, že Henry a ne vy, dal informace tisku?

Nechtějte, abych se choval jako školák. Vždyť já podrazák být nemůžu…

Připomíná mi to…

Nebral bych to, být vámi. Asi to bude banka.

Nemají z vašeho přečerpání radost.

Přečerpání?

- Přečerpali jsme konto. - Haló?

Haló? Ano, slečna Grahame.

Major Davenport…

Řekněte laskavě majoru Davenportovi, že jsem pryč a navždy budu?

Eileen, vy jste se vrátila.

- Já jsem… - A vy!

Až budete vyzrazovat obchodní tajemství,

svěřte se chřestýši a ne D'Arcymu Davenportovi.

D'Arcy Davenport? O čem to…

D'Arcy Davenport.

To byl on. Na všechno jsem si vzpomněl.

Michaele, po těch dvou drincích ze mě tahal informace.

Chceš mi říct, že to byl D'Arcy?

Drahá, musím na odkládanou schůzku. Dlouho odkládanou.

Chci hovořit se slečnou Eileen Grahame, prosím.

Slečna Eileen Grahame. Jste si jistá?

Jsem inspektor Hennessey z policejní stanice Saville Row.

Máme zde pána jménem Gore-Brown.

Ne, Gore-Brown.

Informoval nás, že za něj uhradíte kauci.

Uhradíte? Tak přijďte, co nejdříve to půjde.

Asi se mu to tu moc nepozdává.

Proč jsme tady?

Než jsem odešla z kanceláře, zjistila jsem pravdu.

Maison de Londres koupil úplně celý D'Arcy Davenport

a Eileen Grahame oznámí své zásnuby s ním.

Janet.

Musím odejít. Zase je v průšvihu.

Tentokrát s policií.

- Kdo? - Michael. Pan Gore-Brown.

Řekněte jim, že jsem hned zpět. Hlavně ať jsou spokojení.

Promiňte.

Ano, promiňte.

Dobrý večer, inspektore.

Dobrý večer i vám.

Máte tu zřejmě mého přítele.

Ano. Říkal mi, co mám očekávat.

Dobře, Wallisi.

To je ono. Modré oči, tvář jako broskvička

a velmi pěkně tvarovaná postava.

A vlasy jako paprsky vycházejícího slunce na svazích Connemary.

Nejste náhodou Ir, inspektore?

Z čeho je obviněn?

- Napadení a ublížení na zdraví. - Napadení?

Koho napadl a komu ublížil?

Gentlemana jménem Davenport.

- D'Arcyho? - Přesně tak. D'Arcyho Davenporta.

A je tu i D'Arcy Davenport?

Ne, je ve špitálu.

V kriminálu?

Řekl jsem, že v nemocnici.

V nemocnici. Tak to je asi zlé, že ano?

Ano, zdá se, že to byla poctivě odvedená práce.

Ale prokurátor nebude nikoho žalovat.

No, každopádně ho můžeme pustit na kauci.

Dobře. Kolik to bude?

Deset liber.

Deset liber?

Máte dost na splacení všech dluhů?

Jen tak tak.

Ne. Jen to tady podepište. Tak je to správně.

Ačkoli je to přísně proti předpisům, připomínám,

nechce se na něj jít podívat, do toho malinkatého dřevěného domečku?

Ano, ráda bych. Bude to jistě poučné.

Tak pojďte. Podíváte se.

Máte to tu pěkné, inspektore.

Aktuálně máme plno, ale kdybyste chtěla,

najdu ubytování i pro vás. Stačí jen dát dopředu vědět.

Jestli potkám Davenporta,

možná budu nucena přijmout pozvání.

Koukněte se.

Co dělá?

Čmárá po zdech.

Čmárá po zdech? To je zlé.

Strážníku, to musíme zarazit.

Dr. Livingstone, že?

Zdravím. Taky vás dostali?

Ještě ne, ale inspektor mě osobně pozval.

Nevím, co to je,

ale bude vás to stát dalších deset šilasů.

Nejsem si jistá, že to za to stojí.

To není špatné. Co to má být?

„Co to má být?“

Nepřipomíná vám to něco?

Zvíře nebo zeleninu?

Kostel.

A jsou fuč.

- Promiňte? - Říkám, že jsou fuč, sire Henry.

Vy mě znáte?

Ovšem, ale vy si to nepamatujete.

Ale na něco se vás zeptám.

Znáte příběh o dvou vojácích v nedávné válce?

Ne v poslední, ale nedávné.

Ano, velmi dobře.

Jaký má konec?

Konec?

No, tohle je konec.

Překlad titulků: Kateřina Marko