Original subtitles

Watch any video online with Open-SUBTITLES Free Browser extension: osdb.link/ext

V moři jsme všichni ve stejné vzdálenosti od Boha, na vzdálenost nadechnutí. Bůh je ten, kdo tě zachrání.

...

To bolí.

Fašismus je bolest, Todaro.

Opět dobře řečeno.

Ampulka na to, když se bolesti zhorší.

- Dík. - Na vaše velení.

"Znovu dobře řečeno."

Hloupý, abnormální, syfilitický.

Jediná bolest, kterou zná...

je bolest, kterou mu způsobuje jeho žena.

Když ho po večerech zvedá.

Salvatore.

Tvé postižení je požehnáním.

Ne, taky jsi mi vložila do úst ten doslov?

Líbí se mi, že jsi invalidní.

No dobře,

Jsi v důchodu.

Napůl mrtvý.

Ale živý...

a to je skvělé.

A jsi můj vězeň a pod mou vazbou.

Vezmu Tě do Montenera.

Doprostřed pláže, abys viděl moře.

Budeme obdělávat půdu, budeme mít zvířata.

Dokonce i včely na med.

Naše dítě je nemocné.

Vyroste na čerstvém vzduchu,

daleko od války a nikdo mu neublíží.

A jídlo budeme mít vždycky.

Protože to jídlo budeme pěstovat rukama.

V zimě ti udělám teplý zábal.

A večer budeme vždy brzy spát,

protože budeme unavení.

Můžeme mít dobrý život, Salvatore.

Zklidni se.

Jsem šťastná.

Rina chce, abych zvolil horší možnost.

Invalidní důchod.

Co vidíš?

"Co když...

"Co kdyby Sisyfos udělal...

Sisyphus Aeolides;

Proč měl Glaucos syna...

na obranu Bellerophonu?“

Štěstí, moje Rinuccino, nevyžaduji.

Je to něco, co se musí splnit.

Dokonalý pocit.

Stav nečinnosti.

La Spezzia: Královská námořní základna, 29. září 1940

Tenhle vítr, vím, kam žene všechny ty děti.

Unavuje je k smrti.

♪ Když se na mě podíváš, mám v srdci ♪

♪ Touhu, která mě nikdy neopouští ♪

♪ Můj život se vedle tebe chvěje ♪

♪ Zapomínám na svět a ty víš proč ♪

♪ Jen na jednu hodinu bych tě chtěl ♪

♪ Já, který na tebe nikdy nemůžu zapomenout♪

♪ Dovol mi, abych Ti to řekl znovu svými polibky ♪

♪ Víš,co pro mě znamenáš ♪

♪ Jen na jednu hodinu bych tě chtěl ♪

♪ Abych Ti řekl, co nevíš ♪

♪ A za tu hodinu bych dal ♪

♪ Pro tebe svůj život ♪

Nastoupit!

Nikdy nevíš.

Nikdy nevíš.

Nikdy nevíš.

Někteří zbabělci, bez mozku a přemýšlení...

věří, že „ponorky“ ve skutečnosti nebojují.

To je hovadina!

Chlapci! To je totální nesmysl!

- Kapitáne. - Jak se jmenujete;

Elektrikář Efisio Careddu, kapitáne.

Povolán.

Zůstaneš na souši.

Jak vidíte, odplouváme poslední.

Němci útočí ve smečkách, my ne.

Jsme Italové.

A jsme sami sebou.

Král v celé své velebnosti přítomen nebude.

Duce tam nebude, aby vás vedl.

Budu jím já.

Ani matka tam s vámi nebude.

Bude to Marconi.

A kdo začne plakat, toho hodím do moře.

Můj Gigino, je kuchař. A zemře jako jeho matka.

Jde zemřít, aby nakrmil své kamarády.

Pořád to v sobě cítím, ale není to špína.

Každopádně, zbavit se ho, mi vůbec nejde do hlavy.

Tato loď je vynikající.

Podívejte se na ní.

Dotkněte se jí, poslouchejte jí.

V dobách zoufalství vám řekne, co máte dělat.

Naše zákopy nejsou vidět.

A nepřítel je daleko,

chráněn vrstvami vody

a ocelí z tisíci milimetrových děl,

smrtící technologií, kterou si

naši papaláši mohou jen představit

za jejich vyřezávanými stoly.

Ale je tam...

někde tam, s tlukoucím srdcem,

oslavován duchem své britské filozofie,

ale plný strachu.

Stejně tak jako my.

Nepředstírejte, že se nebojíte.

Nenechte se znechutit strachem.

Já ho mám rád.

- Do prdele s ním! - Rozkaz!

Připraveni k plavbě.

Hnala jsem za ním z dálky.

Nunzia tam byla i s Angelinou, ale nepozdravili jsme se.

Zmítaly jsme se ve svých myšlenkách,

které byly jistě stejné, ale byly naše.

O tom,co jsme si myslely jsme mlčely

s větrem, který nám fouká do vlasů.

Nikdy nevíš.

Naše myšlenky ty děti naposledy pohladily.

Ty děti, které jdou do války, vystresované a s vroucí krví.

Vím, že ty děti,

s hladkou pokožkou a nevinným úsměvem,

by měli lovit perly.

A místo toho jdou do války.

Vím, že se nevrátí.

Mají matky, sestry, přítelkyně.

A ony musí zůstat tady a dívat se, jak mizí

jeden po druhém v břiše této železné ryby.

Potřebují je vidět naposledy, smát se a vtipkovat.

Ale ony zde nejsou.

Jsme tu jen my.

Jsou i takoví ctnostní, kteří na sebe

nenechají sáhnout, ale v tuhle dobu už spí.

A tak je na nás, abychom je doprovázeli a plakali.

Proč?

Nemusíte být věštec, abyste věděli, že se nevrátí.

A pokud se vrátí, příště už se nevrátí.

Nebo se příště nevrátí.

Nemusíte být věštec, abyste to na konci války poznali

až se bude účtovat,

zjistíme, že námořníci jsou téměř všichni mrtví.

A pak zakryjeme ústa rukou.

Jak přijdete o život v téhle rakvi.

"Přepadové instrukce";

Proč myslíte, že nám to dali?

ponorce, která se bude válet v laguně?

Dosáhnout cíle, všeho, co pluje,

pokud má kanón nebo palubní dělo, potopíme to.

Atlantický oceáne,

připrav se, budeš nadšenej!

Je mi líto, ale musel jsi mě na tuhle misi zavolat?

Ano, ty a já jsme ve válce proti všem.

Pochopil jsem.

Já a ty ve válce.

Ale abychom se dostali do Atlantiku, musíme proplout Gibraltarem.

Gibraltar je kruté monstrum.

Tahle loď se znovu nacházela v Gibraltaru.

V červnu,kdy jsme právě vstoupili do války.

Kapitánem byl Cristiano Masi.

Proč se nedostali do BETASOMU? co?

Proč se vrátil?

Proč ho odstavili?

Tady to máš.

Ano, ale to je pro nás štěstí.

Masi byl odražen anglickou

flotilou a uprchl do Ceuty.

Tam se tvrdilo, že má zlomené kormidlo...,

Španělé ho hostili 9 dní v přístavu

a studovali pohyby Angličanů.

Nech to plavat.

Ale říkám Ti, že průjezd Gibraltarským

průlivem je již problematický kvůli proudům,

aniž bychom museli být Angličany zasaženi.

Tady, podívej se sem.

E.

Je to úzké...

ale je tam místo.

Je to jako slepičí prdel.

No a co,

Máme tu kvočnu šukat, nebo být za blázny?

co?

Říci si. Jsme hlupáci, nebo ne?

S nejbláznivějším plavidlem ve flotile s nejzoufalejším a

nejsmrtelnějším námořníkem v Královském italském námořnictvu

jsme blbci nebo ne?

- Co? - Ne.

Ty a já jsme už jednou zemřeli, Marconi.

Jsme tak hloupí, že zemřeme podruhé?

- Ne. - Jsme idioti?

- Nejsme. - Neslyším, jsme idioti?

- My nejsme... - Neslyším tě, kurva! Jsme hlupáci?

- Nejsme blázni! - Ach! námořníci...

Máme zde problém, který musíme vyřešit.

Tady s Marconim se podivujeme, jestli

"Jsme cvoci, nebo nejsme cvoci?"

Ne, nejsme idioti!

- Nejsme blázni! - Nejsme blázni!

Tady to slyšíš!

♪ Umění námořníka je zemřít na moři ♪

♪ Umění námořníka je zemřít na moři ♪

- Dnes je zajíc s česnekem a olejem? - Ty idiote!

- Co posloucháš; - Co?

- Co to posloucháš; - Tady, poslouchej.

- Ah, posaď se. Rádio Andorra.

Kdyby nás jen ten Duce slyšel.

Netřeba dodávat, že i on má rád Radio Andorra.

A protože umění námořníka je zemřít

na moři, být tady, v ponorce Cappellini,

73 metrů dlouhé a sedm metrů široké.

Vyzbrojené 2 x 100mm kanóny a 2 dvojitými 13mm kulomety

se čtyřmi torpédomety 533 mm na přídi a čtyřmi na zádi.

A s municí

12 533 kusů, 300 nábojů

na dělo a 3 000 střel na kulomet.

Považují mě za nejtemnějšího a nejznamenitějšího

kapitána italského královského námořnictva.

za asketu, za fakíra.

Možná i jasnovidce.

Vím, že jsem ji trefil z hydroplánu

a teď nosím brnění ze železa a provazů.

Řecký duch ke mně promluvil prostřednictvím Bettiho, krejčího.

To chrání a řídí můj osud.

Moje vítězství je bitva.

Sakra, šukej si svou matku, ty děvko.

Pojď! Ach! Ach! Kam sakra jdeš, co?

- Idiote, byl jsem tady dřív. - Ale co je to "dřív"?

Pojďme podle abecedního pořadí! Pojď!

Jmenuji se Bicienzo a mám "B".

- Jsem hned po Alfredovi. - Hej, ustup!

- Seru na tvou matku! - Oh, neuklidníš se trochu? Moje péro!

Chlapi! Sprcha je v hajzlu.

Ne!

Hej, na co vejráš, na můj kokot?

- Bono, jsem syn Boží! - Osprchuj se.

Přestaneš trhat mému psovi chlupy?

- Co to vyvařuješ; Špagety s bramborem? - Nevidíš?

- Co je to za oranžovou věc? - Psst! Drž hubu. Je to tajemství.

Dělá to jídlo sladší.

Ale nikdy neuděláš chobotnici ala Lucana?

Mám to velmi rád.

Pokud se potopíš a nějaké ulovíš, uvařím ti je.

Už se nepotápím.

Už se nepotápím.

- Už se nepotápíš? - Ne.

A co tady děláš?

Nepotápíš se tady taky? Není to totéž.

To je velmi těžká otázka, Gigi.

Remundi, trochu soli.

Ano.

Gigino, znáte všechna jídla své rodiny?

Ne, pane.

Znám všechny recepty na všechna jídla ze všech regionů po celé Itálii.

Jak pěkný.

Přijde doba, kdy nebudete moci uvařit nic jiného než špagety a brambory.

Takže až vám rozkážu, vysypete mi jídla...

pěkně plynule, bez ustání, jako modlitbu.

Ano pane.

- Pokračujte. - Rozkaz.

...

Používání letního času bude

pokračovat i po 12. říjnu až do odvolání.

Mám zprávu pro kapitána Todara.

Kapitáne jste tam? Přepínám.

Zpráva pro vás, kapitáne.

Tady jsem, přepínám.

Je to osobní zpráva, kapitáne, od mého bratrance,

Caredda Efisii, kterého jste nechal na zemi.

Tři dny po odjezdu byl přijat do nemocnice

a podstoupil naléhavou operaci střeva.

Kdyby odplul, zemřel by.

Careddu by vám rád vyjádřil svou vděčnost

když jste si uvědomil, že není v pořádku,

a zachránil jeho život.

Za to je Vám vděčná celá jeho rodina,

včetně, pokud mohu, mě samotného.

- Děkuji. - Kapitáne.

Kapitáne.

Posádka mi říká kouzelník z Baku.

Dokonce to namalovali i na věž.

Nechápu je, naopak mě to baví.

Ale opravdu věci předvídám.

Gibraltarský průliv 5. října 1940

Vidím nepřítele, když se přiblíží

a nechám ho, aby mě našel s dělem na něj namířeným.

Další věc, kterou chápu, je to, že ve válce zemřu.

Ale ve spánku, nikdy při vědomí.

Hlubinné bomby z anglických torpédoborců.

Máme průchod 20 metrů ve hloubce 70 metrů.

Spusťte periskop a sestupte na 80 metrů.

Pět stupňů dolů.

Je to jako ta slepičí prdel.

Musíme je praštit do hlavy.

Napálili to do nás?

Ne, to byla tlaková vlna.

Přelítlo to přes nás. Tlačí nás to ke dnu, okamžitě to stabilizujte.

Pokud půjdeme ještě dolů, zůstaneme tam.

Elektrický systém byl zničen. Oxid uhličitý stoupá.

- Kurz vpravo. - Kurzová dráha vpravo!

- Kormidla vertikálně. - Kormidla vertikálně!

- Kormidla se zasekla při klesání. - Stroje zpětný chod na poloviční rychlost.

- Vyčerpat vzduch. - Vzduch k vyčerpání je téměř připraven.

Jsme pod 100 metry a klesáme.

- Kyselina sírová uniká z baterií! - Masky.

- Utěsněno! Utěsněte to! - Polštář. Ucpěte ten únik.

Hloubka přes 120 metrů.

Musíme jít nahoru, dřív než nás to roztrhne.

Má drahá Rino, těm, kteří si stěžují na mizerné máslo,

dej černé oko, protože si zaslouží mizerný život.

Tyhle děti mají v těle více hrůzy než krve,

a přesto si nestěžují.

Své slabosti proměňují v bobtnající sílu.

jsou jen, plni napětí, na něco čekají,

aby mohli svými drápy prorazit trup torpédoborce.

Jsou připravení.

A bezmocní.

Pojistky byly vyměněny.

Vzduch do rozvodných skříní, pokud nějaký zůstal.

- Kormidla vertikálně. - Kormidla vertikálně.

Jde to nahoru. Sto deset.

Minniti, co je nad námi?

Vypadá to,že je to volné.

Sto.

Ukotvené miny na mořském dně.

Zasekli jsme se.

- Ani na to nemysli. - Připravte únikový poklop.

Na to bys neměl ani myslet.

Je to moje věc.

S respirátorem se stlačeným kyslíkem na 20 metrů

ulétne život jako blesk.

Jen to namaž, ať se to pěkně leskne

Promiňte, kapitáne.

Macroni, co to tam děláte?

kam to jdete?

Chcete skončit jako krysa?

Maximálně jste se potápěl v laguně.

Možná jste viděl kraba a spletl jste si ho s lasturou.

Vicenzo Stumpo půjde do hloubky

20 metrů, lovec korálů na Torre del Greco.

Podej mi štípací kleště.

Dejte sem pochodeň.

Jsem připraven.

Zaplavte únikový poklop.

Zaplavte únikový poklop.

S respirátorem se stlačeným kyslíkem na 20 metrů,

Mám 5-6 minut na to ... než umřu. Co říkáš, tati?

Udělám to.

Kolik jich je a malých. Jak jsou roztomilí.

Plankton je semenem moře

Musím uznat, že je to tady pěkné.

Opravdu krásné.

Možná bych toho měl využít.

Jen já jsem mohl něco udělat.

Je mi 20 let, chtěl bych se oženit.

Mohl bych se zamilovat do krásné mořské panny.

Mohli bychom spolu být každou noc, ale co kdyby měla dítě?

Má Panazio, ó matko, hvězdo moře,

nabrus ten nůž, který neřeže.

Santo Vicenzo Romano, patrone perlorodek,

dal jsi mi své jméno, dej mi svou moc.

Ježíši, neplač, protože není nad čím plakat.

Jen potřebuji být schopen to přeštípnout.

- Co dělá; Nestihne to? - Zvládne to, zvládne to.

Věčný Otče, ale krev Věčného Otce

tady žádná není. Rukama, nehty, zuby, vztekem,

čímkoli, musím tohle lano přestřihnout.

Táto, co tady děláš?

Odejdi...

Do prdele, smrt musí počkat!

Počkej chvíli.

Když teď zemřu, tak pro co jsem žil?

- Hloubka? - Dvacet pět metrů.

Motory na pomalý chod.

Čest a věčnou památku

pro inženýra-námořníka Vincenza Stumpa.

Loď je nyní volná.

Pomalu se vrací na povrch.

Zůstanu tu ještě chvíli...

Možná teď přichází siréna.

Odcházíš, odcházíš.

Jsem mrtvý.

Co mě teď čeká?

Kapitáne, záďové dělo je mimo provoz.

- Pokračujte v opravách! - Rozkaz!

Mulargio, nemáš rád čerstvý vzduch?

Čistý vzduch smrdí.

Jak se nazývá tahle technika kouření, Mulargio?

"Maskované kouření."

"Maskované kouření."

"S oharkem uvnitř." Takto vás nepřítel nevidí.

Pusťte si hudbu.

- Řekni kuchaři, aby udělal noky! - Ano, pane!

Noky.

S krupicí, nebo s vodou a moukou?

Jak chceš.

"Hymna ponorek"

♪ Černé vlny prorážejí hustou temnotu, ♪

♪ Z běsnících ♪ ♪ věží, které sledují každé oko! ♪

♪ Tiše a neviditelně odplouvají ponorky! ♪

♪ Srdce a motory ponorkářů ♪ ♪ proti rozloze oceánů! ♪

Baterie jsou opravené, bez úniku.

Některé šrouby se uvolnily a generátory se nenabíjejí.

- Jak dlouho potrvá oprava. - Jednu hodinu.

Nemáme hodinu, Stiepovichi.

♪ Zasáhněte a pohřběte každého nepřítele, který vám stojí v cestě. ♪

♪ Takhle žije námořník ♪

♪ Hluboko v srdci hlučného moře! ♪

- Bitevní stanoviště! - Ke zbrani, ke zbrani! Pohyb, pohyb!

Je mu to jedno, protože ví, jak vyhrát!

- Mulargio, sundej ho! - Munice, nosiči, rychle!

- Připraveno! Pal! - Ten parchant!

♪ spěchá z ponorky ♪ ♪ rychle a neomylně ♪

♪ Přímo a jistě, tak že torpédo zasáhne ♪ ♪ moře je rozdrceno, rozdrceno! ♪

♪ Přes přes obrovské moře ♪

♪ Co se směje se do tváře ♪ ♪ Mona Morte a osud! ♪

♪ Udeř a pohřbi ♪ ♪ Každěho nepřítele v cestě! ♪

♪ Takhle žije námořník ♪

♪ Hluboko v srdci běsnícího moře! ♪

♪ Nepřítel a protivenství ♪

♪ Je jim to jedno, protože ví, že vyhrají! ♪

Zemřít! Do hajzlu, kurva, do hajzlu!

Líbí se ti to?

Hej, Mulargio!

Možná nemám pravomoc udělit medaili za chrabrost

statečném střelci Mulgargiovi, ale...

Mám v plánu ho nějak uctít.

Od této chvíle

mě můžeš oslovovat v jednotném čísle.

Můžeš mě kontaktovat...

říkat mi "ty".

"Kapitáne."

- Oh, vidíš? Pěkný. - Noky!

- Pojďte! - Kde je nádobí?

- Skvělé, Gigino! - Pojďme.

- Vezmi si to. - Dík.

- Máme parmezán? - Trochu.

- Budeme jíst! - Vezmi si to, pojď.

Ber.

- Vezmi si to. - Podej nádobí.

- Talíře, chlapi. - Vezměte si si to, pojďte.

Nádobí. Dík.

Dejte si. Co tu chybí? ... je nám tu dobře.

- První chod. - Tady jsme.

- Pojďte. - Ach!

Kolik jsi jich navařil, Gigino?

A teď... dobrou chuť!

Dobrou chuť!

Máme tu lanýžové psy a psí noky.

Má drahá Rino, snad to ten Řek chtěl říct,

že se nestačí schovat, aby člověk nebyl vidět.

Už je týden klid.

Ve dne plujeme pod vodou, v noci se vynoříme,

velmi daleko od cíle naší

mise zvané „Přepad ze zálohy“.

Pitná voda je cítit cínem.

Palačinky

a gnocchi jsou nyní vzdáleným snem.

Piškotový dort.

Makarony.

Mandlová pasta.

Dort.

Mandovanský dort. Ricciolina dort.

Jogurtový dort.

Ořechový koláč, rýžový koláč a ricottový koláč.

Dýňový koláč.

Sýrový chléb a velikonoční roláda.

Caprese dort.

Milánský dort.

a mandlový a čokoládový dort.

Krapfen, štrůdl, rokokové sušenky.

Sušenky všeho druhu, pastiera napolitana, cassata tsiciliana,

Pozzuoli cassata, nodolato, pusinky.

Tohle je sjednocená Itálie, Rino.

Je tady jeden z Livorna a jeden Sicílie a jsou si víc než cizí.

Jsou to obyvatelé dvou různých planet

a vzdálení jazykem, kulturou, temperamentem.

A přesto je zde regulérní vroucí kotlík všech dialektů.

Malá umělecká díla a velká

díla intelektu, pohanské víry,

křesťanská rovnostářská revoluce

a staré relikvie, to vše splynulo.

Je to náš poklad.

- Hej, Pomo? - Ano, ano.

Co děláš, modlíš se?

- Jsi hluboce věřící? - Ano.

No, já taky.

Dovolte mi, abych ti něco ukázal, jen na chvilku.

Podívejte se na ten kříž, který jsem si udělal.

Můžeš ho políbit.

- Oh, co to sakra děláš? - Ach!

- Jsi idiot - Jsi špína, Leandri.

Jsi jak kočka.

Nerouhej se Hospodinovi, neopovažuj se!

Přestaňte s tím!

V téhle ponorce už to stojí za prd!

Udělal jsem si srandu.

- Žádný velký problém! - Má pravdu.

A jak poznám, že je tak fanatickej? Promluvme si taky v italštině.

Mohl bys mi říct "Jsem fanatickej fanatik" abych to nedal najevo?

Klidně!

Teď tu věc vyhoď, rozumíš?

Co mám vyhodit? Je to stříbro. Všichni se zklidněte.

- No tak, sundej to. Dělej. - Ach.

Sundám to, ale nevyhodím!

Ó můj bože! Bože, musíš nám odpustit!

Co to tu děláme za nesmysly!

Musíš nám odpustit, musíš…

Jejda, zlomil jsem si ruku.

Takový bordel, krásný a prohnilý…

je to Itálie.

Má drahá Rino, měli bychom být hrdí na svůj

boj a předat tuto hrdost našemu synovi.

A buď trpělivá, když ti nemůžu napsat.

Rádio zapínáme jen v krajních případech.

Bolí mě záda, ale morfium neberu, i když bych chtěl.

Jak bych to jen chtěl.

Cvičím jógu, když je mi smutno, protože

mi chybí Sottomarina, Dona Voltolina

kdo nejí, aby se mohl najíst někdo, kdo má větší hlad než on sám.

A tak neduhy z dálky, léčím silnějším neduhem.

Povídám si s Marconim a žádám ho, aby se mnou mluvil dialektem.

Med mateřského jazyka mě ukolébá.

Už necítím vzdálenost, místo toho cítím, že tam skutečně jsem.

Zůstaň tu.

A vzbuď mě za hodinu nebo tak nějak.

Hodina je extrémně krátká, Salvatore...

Za hodinu,řekl jsem ti ...

Je to rozkaz.

Atlantský oceán 15. října 1940

je jedenáct, kapitáne. Vidíte to?

Nákladní loď s osmi, deseti tisíci tunami.

Výborně, Morandi.

Má zhasnutá světla.

Má dělo na přídi.

- Poslouchejte. - Není identifikovatelná.

- Není vidět jakou má vlajku, co? - Ne, kapitáne.

Má dělo.

Pluje s vypnutými světly ve válečné zóně. Potopím ji.

- Potopit? - Ne. Na bojové stanoviště!

- Bojové stanoviště! - Kormidlo deset stupňů vlevo!

- Motory vpřed na plnou rychlost. - Motory vpřed na plné otáčky!

- Připravte dělo! - Pohněte s tím!

Periskop povytáhnout!

- Otevřít závěr! - Odjištěno!

- Připraveni? - Je ozbrojený!

Tore, proč se neponoříme a netorpédujeme jí?

Tyhle čípky nikdy nenajdou prdel, Vittorio. Zůstaneme nahoře.

Poma má zlomenou ruku, nemůže střílet.

- Zkraťte vzdálenost cíle, tisíc metrů! - Rychle!

- Pal! - Pal!

Blíž!

Pomo! Huh!

Pomo!

Udělejte místo!

- Rychle! - Pojďme!

Dva stupně doleva!

Rychle, doleva dva stupně!

Jedna skupina nahoru!

Palte!

Tisíc metrů! Udržujte to, udržujte to, pořád střílet!

- Blíž! - Jsou ozbrojení!

- do toho,do toho,do toho! - Pal!

Kapitáne!

- Kapitáne! - Pojďte ke mně, pojďte ke mně!

Nepřátelské dělo nestřílí!

Povolal jsem tři chlapy, aby ho snesli dolů.

Ne!

Prohlédl jsem si svou nohu, kapitáne. Nechte mě tady.

Chci vidět, jak se nepřítel potápí.

Lesene, nastavte kurz 0-9-0 a vypalte 533 mm torpédo.

Nastavit kurz 0-9-0 a vypálit 533 mm torpédo.

Měl jste pravdu, kapitáne.

Tahle loď je vynikající.

Je to báječný stroj!

A tohle je válka založená na strojích.

A mír, bude to mír založený na strojích.

Jednou budou myslet i stroje.

A budou myslet logicky.

Budou lepší než lidi.

Jeden dva tři čtyři

pět šest sedm.

Minulo to. Dlouhý výstřel!

- Opakovat zvýšení náměru na 30 stupňů? - Ne. Asto.

- Mulargio? - Ano!

- Pokračujte v přibližovacím manévru. - Přibližovací manévr.

- Potopte to. - Rozkaz!

Jsou to Belgičané, kapitáne.

Ano, a měli by být neutrální.

Upozorněte je na to.

Maximální ostražitost na jakékoli vzdušné hrozby.

Dva muži v moři! Blíží se zleva, kapitáne!

Další tři na přídi!

Co s tím uděláme, kapitáne?

Tore, nacisté je nechávají v moři.

Co budeme dělat?

Sebereme je.

Mancini, spusť žebřík!

- Nucifero, větrník! - Rozkaz.

Mluvíte francouzsky?

Mluvím italsky.

Identefikujte se.

Třetí důstojník Jacques Reclercq.

- A jak se ta obchodní loď jmenovala? - Kabalo, pod belgickou vlajkou.

- Jsme ve válce neutrální. - A proč jste potom stříleli?

Mluvíte také italsky?

Vlámové.

Kolik člunů jste spustili na moře?

Dva.

Víte, že vás nemůžu nabrat na loď?

Ano.

Dejte jim základní vybavení.

Přineste vodu, jídlo a přikrývky, hněte se!

Máte kompas a busolu?

- Ano. - Nechám vám vodu a jídlo.

Jsme na 31 stupních a 80 severní šířky, 31 a 30 západní délky.

Kam jste chtěli plout?

Na Madeiru.

Držte kurz.

Dejte ho zpět do záchranného člunu.

Pojďme! Pokračujeme!

Pomož mu.

Jacquesi!

Stáhněte si ho.

Jablka!

Všechny zásoby pocházejí odsud z ponorky. Tak pojďme.

Pro ponorkáře nejsou k dispozici žádné speciální náhrobky

nebo ručně vyráběné kříže.

Na ponorce sloužil Danilo Stiepovich…

poručík, Ital, který zemřel jako hrdina,

máme pro něj své tiché slzy...

a korálový kříž.

Ze stejného korálu, který jiný hrdina rád lovil,

inženýr-námořník Vincenzo Stumpo,

lovec korálů z Torre del Greco,…

se kterým se také s dojetím loučíme.

Pozor!

Když jsem byl jako dítě v Charleroi,

byl tam mlékař, který měl dceru se dvěma obrovskými kozami, nekecám!

Moje sestřenice mi říkala, že to byla ona, která vyráběla mléko, které její otec prodával.

Taky jsem tomu věřil!

Reclercqu,

přestaň, nemá smysl tu vyprávět historky.

Brzy budeme mrtví.

To je jisté.

Je konec, Jacquesi.

Tak je to.

Běž do háje s těmi kecy, když myslíš na jeho dceru

a pak odpočívej v pokoji.

Viceadmirále, Reclercqu, přeložte to pro své krajany, prosím.

Trosečníci z druhého člunu byli zachráněni

parníkem plujícím pod panamskou vlajkou.

V oblasti nejsou žádné další lodě!

Zajistěte záchranný člun bezpečně pro vlečení.

Odtáhneme vás do oblasti Santa Maria na Azorských ostrovech.

Buďte trpěliví a vše bude v pořádku!

Díky.

Angličané zmizeli.

V přístavu, než jsme vypluli, jsem je slyšel říkat,

že půjdeme do války na jejich straně.

Doufám, že ano, jinak nevím ...

proč používat jejich válečné vybavení?

A přesto ve vteřině rozhodli, že s nimi nemáme počítat.

Nebyli to Britové, kdo nám to podělal, ale fašisté.

Fašistická prasata!

Všichni jsou stejní.

Poslouchejte mě pozorně.

Vím, že mnozí z vás na to nejsou připraveni.

Je v pořádku střílet, když jste na povrchu,

a riskovat svůj život proti nepříteli.

Přihlásili jsme do toho s myšlenkou oběti, ale nejsme blázni.

Ale pojďme se na to chvíli podívat jako

z letadla, že bychom zachránili cizince…

kteří pod rouškou neutrality

byli snad ve službách Angličanů?

Proč?

Nejde jen o jejich záchranu,

ale také, že se musíme obětovat

dosáhnout na meze lidské

odolnosti, abychom je dopravili na břeh.

Poručíku Reclercqu, přeložte to.

Každý by si toho měl být vědom.

Jsme přibližně 300 mil od Santa Maria na Azorech, což

je nejbližší bezpečný přístav pro vylodění trosečníků.

Kvůli překročení váhy…

nemůžeme udržet rychlost nad šesti nebo sedmi uzly.

Takže v této situaci budeme muset žít asi 48 hodin.

Chci mít jasno.

Nalodění trosečníků ze ztroskotané lodě Kabalo,

znamená to, že porušuji pravidla, která mi byla dána.

Vím to a beru za to plnou zodpovědnost.

Pokud při návratu moje rozhodnutí nebudou schválena

nebo uznána, nechť mě za to zprostí velení.

Ale teď je moje rozhodnutí pevné a neotřesitelné.

Potápíme nepřátelské lodě, bez milosti, beze strachu.

Ale zachraňujeme jejich lidi.

Pokud se dokážeš vypořádat se všemi těmi těly, Gigino,

rozdej trochu brandy těm, kteří ji potřebují.

Vezmi to tomu černochovi s tím popáleným obličejem. No tak, jdi.

Tři zranění zůstanou v ubikaci důstojníků, kde už jsou.

Tři z nás jim pomohou.

Budu sdílet svou kajutu s kapitánem Vogelsem.

Stejně tak viceadmirál Fraternale s poručíkem Reclercqem.

Některé lze nacpat

do velína.

Tři, hodně zmáčnuté, na záchod.

Pět do kuchyně, samozřejmě ve stoje.

Ale všichni ostatní…

by měli sedět na věži,

protože není jiné místo.

Tohle místo je hrozné, nestojí za nic …

když plujeme po hladině, ale jinak to nejde.

S pomocí kapitána Vogelse,

budou sestaveny tříhodinové směny, pro vystřídání,

aby se vaši lidé vystřídali.

Dávám všem jasně najevo, že v případě nepřátelského útoku,

by se plavidlo muselo ponořit, aby byla chráněna posádka.

Pokud se ocitneme v takové situaci,

pro ty ve věži nebude žádná možnost záchrany.

Slova, kterými…

bych si přál uzavřít tohle oznámení,

nejsou moje, ale japonského císaře Mutsuhita.

Řekl to na začátku rusko-japonské války v roce 1904.

„Přál bych si, aby život pokračoval jako obvykle.

Doufám, že každý udělá správnou věc."

To je vše.

Japonci tu válku vyhráli.

Slyšeli jste kapitána? Čest vaší práci!

Něco ti spadlo na nohy.

Selvaggio, dej pryč tu kládu!

Doufám, že vás neurazím.

Ze všeho nejvíc doufám, že vám padnou.

Když jste nastupoval, všiml jsem si, že žádné nemáte.

- Díky, ale nejsou Vaše? - Mám jich víc.

- Děkuji mnohokrát, kapitáne. - Nemáte zač.

Mluvíte ještě jinými jazyky kromě italštiny?

Portugalsky…

anglicky, francouzsky,

latinsky a starověkou řečtinou.

- Cigaretu? - Ne, díky. Nekouřím.

Vaši rodiče na Vás musí být hrdí.

Moc ne.

- Nelíbí se jim moje práce. - A Vám se líbí?

- Teď ano. - To se počítá.

Ano, kapitáne.

Mluvíte jinými jazyky?

Francouzsky...

a z nutnosti i německy.

Zatracená fašistická prasata.

Degenerovaní blbci!

Co říkáš, uděláme něco?

Pojď.

Už jdu, Marceli.

Tam.

Ach! Ach! Ach!

Co to sakra děláš? Gamioli!

Skatiari, co to děláš?

Co je to, kapitáne?

Děla mě neděsí.

Ale když vypadne proud, tak se bojím.

Do zbraně, kapitáne! Do zbraně!

Udělali něco vážného?

Přervali všechny dráty.

Podříznem jim krky nebo je hodíme do moře, kapitáne?

Vy fašisti.

Co jsi to říkal; "Fašisti;"

Jsem mužem moře!

Každý z vás, Ital nebo Belgičan,

nafackuje těmto lidským zrůdám,

kteřé ohrožují naše životy.

Nezabijeme je, ani je nehodíme do moře.

Nafackujem jim.

Začněte.

Dvakrát nás přišli zachránit.

Dvakrát!

Dvakrát!

Dvakrát!

Moje lásko, Rino...

Změkl jsem a projevil lítost.

Po Stumpovi a Stiepovičovi,

Jsem netoužil nechat v moři další těla.

Uložil jsem jim trest otců.

Tolik facek, že pokud přežijí, budou mít

sladkou vzpomínku na ztroskotání.

Nenapsal jsi všechno.

Udělej správnou věc a hoď to na pláž.

Probuď se, Tore.

Musíme se potopit.

Pokud se ponoříme, ti na věži se utopí jako krysy.

A pokud se nepotopíme, Angličané...

potopí nás.

já tě nepoznávám.

Jsme ve válce.

Ale pořád jsme lidé.

Tam. Je to Angličan.

...

Musíme se potopit.

- Snížit rychlost na tři uzly. - Proboha, pojďme se ponořit!

Ne, počkáme. Držte kurz.

Na co čekat?

Dostat se na dostřel?

Měli by nám Angličané naprat bombu do břicha?

Pojďme se jich zbavit, Tore.

Snažili se sabotovat loď.

Zachránili jsme je a oni se nás chtěli zbavit!

Ne. Nenechají nás projet.

Už nás ostřelují!

Ostřelují nás, protože to nevědí.

- Teď se to dozví. - Zbláznil ses!

Za pět minut budeme na dostřel! Za pět minut nás potopí!

Nechají nás projet.

Ale, co to říkáš?

Střílí na nás z děl, neslyšíš? Jsme ve válce, Tore!

Jsme na moři.

Dejte mi to.

Kapitán Salvatore Todaro z ponorky Cappellini.

Královské italské námořnictvo.

Co to děláš, mluvíš s nimi italsky?

Nechte ho mluvit, i když nemluví anglicky.

Porozumí dobře.

Nikdy se to nedozvíš.

Přepravujeme 26 přeživších z parníku

Kabalo, který jsme potopili před třemi dny

na pozici 31,8 stupňů severní šířky,31 až 36 západní délky

Požadujeme volný průchod, abychom je mohli vylodit v bezpečném přístavu.

Říká, že se nemůže potopit...

protože na věži jsou trosečníci.

Vyzývá k okamžitému příměří na dvanáct hodin,

aby mohl vylodit zachráněné v neutrálním přístavu ostrova Santa Maria,

a pak se vrátit na moře.

Postarám se o to, kapitáne.

- Co to děláš, Mulargio? - Rozumím vám, ale chci vám jen pomoci!

Správně je ukřižuju, ať můžeme alespoň žít.

abyste vy, kdo máte rodinu, mohl žít.

Mulargio!

"Obdaroval" jsem tě. Neoslovuj mě v množném, ale v jednotném čísle.

Zastavit palbu.

Má drahá Rino, dnes je požehnaný den,

neboť existuje divoké hrdinství

a je tu ještě jedno, před nímž duše pláče.

Námořník, který vyhraje, není nikdy tak skvělý

od chvíle, kdy se pokloní před poraženým námořníkem.

Dnes my a naši nepřátelé společně…

jsme byli zachráněni.

- Nikdy jsi nic z toho nejedl, že? - Ne.

Je to velmi jednoduché, do pánve dáš trochu oleje.

- Česnek. Ano, dal jsi tam kapary, olivy... - Gigino?

- Už nic nezbylo? -Trochu, kapitáne.

Reclercqu, jaké lahůdky jíte tam u vás v Belgii?

Smažené brambory.

Mluvíme o nějaké lahůdce, co tam jíte? Jaké je vaše národní jídlo?

Naším národním jídlem jsou hranolky.

Jaké hranolky?

Z fritézy?

Z fritézy? Na pánvi.

- Slyšíte to? - Ano, pane.

- Znal jsi je? - Ne, neslyšel jsem o nich.

Určitě?

Znám pečené brambory, pečené v alobalu, dušené,

v popelu, a la Lyonnaise, ve slupce, ale smažené...

Přísahám při své matce, nikdy jsem o nich neslyšel.

Jsou chutné?

Lahodné? Jsou fantastické.

- A odkud jste se to naučili? - Udělali jsme si je. Vymysleli jsme je.

- Zdá se vám to možné? - Zdá se mi to divné.

což o to,

Přijde mi divné, že nás Neapolitánce,

co všechno smažíme, nás to nenapadlo.

Zbylo sádlo na smažení?

- Ano, pane. - Podivej se po něm.

- To sádlo! - Ukaž jim ho.

Ano. Raimondi…

- Tady je. - To je to, co tady máme. Vyhovuje?

To ano. Je to vepřové sádlo, smažíme je na hovězím tuku.

Promiňte.

- Ale to je v pořádku. - Dobře;

No, naučíte našeho kuchaře

jak udělat hranolky na belgický způsob.

Ano, je to snadné. Ukážu ti to. Dej mi nůž a bramboru.

Hej, Raimondi, dej pánovi bramboru a nůž. Díky.

- Není zač. - Díky.

Ale to neřeže.

tohle to uřízne,

- Ano, řežte, řežte. No tak. - Díky.

Řeže to.

Řeže to.

Kapitáne, ale zatím... co?!

Dělá to lépe.

- Ukazuje, jak je krájí. - Ano.

- Hranolky. - Hranolky.

Tady máš…

- Lahodné. - Hranolky.

- Překonal jsi sám sebe. - Jsou výborné.

- A chutné. - Opravdu chutné.

- Jak jsou chutné. - Lahodné.

- Výborně, Gigino. - Nečekal jsem to.

Výborně, Gigino.

- Výborně. - Huh!

Výborně! Výborně!

Raimondi.

Jdi k těm chudákům na věži, jdi.

Gigi, můžeš nám zahrát písničku?

- Píseň? - Kapitáne.

- Dovolíte mi to? - Jen do toho.

Spusť, Gigi.

Ta píseň je hymna Neapole.

♪ Buď si jistá tou láskou... ♪

♪ Jak jsem si já tebou jistý... ♪

♪ Ach, živote ... ♪

♪ Ach můj živote♪

♪ Oh, srdce mého srdce... ♪

♪ Byla jsi moje první láska... ♪

♪ a moje první a poslední! ♪

♪ Ach, živote... Ach, můj živote ♪

♪ Oh, srdce mého srdce... ♪

♪ Byla jsi moje první láska... ♪

♪ moje první a poslední! ♪

Výborně, Gigino!

Gigino, Gigino, Gigino!

Výborně!

Výborně, Gigi!

Tore.

Jdu si na chvíli lehnout. Vzbuď mě za půl hodiny.

Tore, musím ti něco říct...

- Za hodinu, jdi ... - Přišla zpráva od tvé ženy.

Bude to holčička, Vittorio.

Budu jí říkat Marina.

Nesetkám se s ní.

A ty se o ni postaráš.

- Máte děti, Reclercqu? - Ne, nemám děti.

Tak si je udělejte. Udělejte si jich hodně.

Nevím, jak vám poděkovat.

- Existuje způsob. - Řekněte mi ho.

co se tam píše?

- Víte, z jakého textu pochází? - Ne.

Mohla by to být Ilias.

Co se tam říká?

Je to genealogie, takových je v Iliadě mnoho.

Mohl byste mi to přeložit?

Říká: „Žil Sisyfos, nejchytřejší z lidí.

Sisyfos, syn Aeola, který měl syna Glauka...

ktery zase zachránil Bellerophonu.

Perfektní, bezchybné."

Tak je to

Tak je to.

Přístav Vila do Porto,Azorské ostrovy, 19.října 1940.

Převáželi jsme anglická letadla.

Samozřejmě.

Pokračujte.

Víte, že kdybych byl Vámi, nechal bych Vás na moři?

Taková je válka.

Proč jste nás zachránili?

Protože jsme Italové.

Mám čtyři děti. Řekněte mi své jméno, aby se mé děti

mohly modlit za toho, kdo zachránil jejich otce.

Řekněte jim, aby se modlily za strýce Salvatora.

Salvatore. Díky.

Jsme připraveni vyplout, má drahá Rino.

Jsem opět připraven

zasáhnout a potopit všechny nepřátele, kteří mi přijdou do cesty...

a být znovu

neporazitelný…

nezranitelný,

když jim zachráním život.

Amen.

Tak se to na moři dělalo vždycky.

A tak to bude vždy.

A ti, kteří to nedělají,

budou prokleti.

Sedm dní po potopení Kabaly Belgie zrušila neutralitu a vstoupila do války na straně Anglie.

Salvatore Todaro zemřel o dva roky později, 14. prosince 1942, byl zasažen palbou z kulometu z britského Spitfiru u pobřeží la Galite v Tunisku. Ve spánku, jak předpovídal.

Celá posádka Kabaly dokázala válku přežít.

V době míru Vogel, Reclercq a jejich společníci odcestovali do Livorna, aby se setkali s jeho ženou Rinou a dcerou Graziellou Marinou, které kapitán nikdy neměl to potěšení potkat.

Z flotily 112 ponorek Regia Marina Militare Italiana přežilo válku pouze 19.

Všechny ostatní leží na dně moře, pokryté korálovými kříži.

K A P I T Á N

cz titulky a editace Ing.Jan Lepič, copyright janle57 02/2024

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

Watch any video online with Open-SUBTITLES Free Browser extension: osdb.link/ext