Original subtitles

Downloaded from YTS.MX

Official YIFY movies site: YTS.MX

Díky.

Montezara… Pět. Pátá kolej.

- Můžu vám s tím kočárkem pomoct nahoru? - Co?

- Vezmu to dole. - Děkuju.

Dobře. Ahoj. No ty jsi ale krásné miminko.

- Takže už jsi v pořádku dorazil. - Ještě ne.

- To městečko ani nešlo najít na mapě. - Máš po letech první dovolenou.

Věř mi. Žádná cesta do Itálie není dovolená.

- To „prokletí“ přece není skutečný. - To si piš, že je.

Po vysoký jsem tady ztratil pas. A na líbánkách jsme oba chytili chřipku

a celou dobu pršelo. Divím se, jak tady Liv mohla přežít.

Na jejím Instagramu jsem viděl, že tady chce koupit dům za jedno euro.

- Nekoupila ho už? - Jen přes mou mrtvolu.

Najdu svou dceru a odvezu ji domů.

Jsi Eric Field v Itálii, ne Liam Neeson ve filmu 96 hodin.

Jo, to máš pravdu. Poslal jsem ti prezentaci pro Northstar.

Bezva. Tak si užívej krás Itálie.

- Fajn. Tak zatím. - Jo, zatím ahoj.

Měla jsem na Instagramu mít soukromej profil.

Dcera, kterou jsem znal, by řekla: „Ahoj, tati.“

Ahoj, tati.

Lepší něco než nic. To mě ani neobejmeš?

No tak.

- Díky. - Proč jsi přijel?

Do Itálie jsi nikdy nechtěl.

Pro tebe jsem udělal výjimku, má milující dcero. Která v noci utekla.

- Neutekla. - Nic jsi neřekla.

- Poslala jsem ti WhatsAppku. - A to je co? Zmizela jsi.

- Jsem nonstop na sociálních sítích. - A teď sis koupila italskou vilu?

- Přivolala jsi mě jako Batmana. - Ne.

- Přivolala. Vážně. - Jak chceš, Battáto.

Odvezu tě do hotelu. Pak si jdu se starostkou vybrat dům.

Jdeš si ho vybrat? Ještě to není hotová věc? Výborně. Jsem tady včas.

Myslíš, že mě zastavíš?

Na tohle potřebuju kafe.

Myslel jsem, že tě Itálie nakonec přejde. Že si dáš pizzu,

podíváš se na ruiny a okouzlíš pár číšníků.

- Měl ses zeptat. - Jak? Neozýváš se mi.

Měla jsem plno práce. Doučovala jsem angličtinu v Miláně.

Ve Florencii jsem dělala chůvu. A sklízela jsem olivy.

Pak jsem jela pracovat na festival vína.

Nastoupila jsem do špatnýho vlaku a skončila tady. A bylo to jako bum.

Jak to myslíš bum? V tom příběhu ti něco chybí.

To ti nevysvětlím. Musíš to pocítit. Montezara je pocit.

Já cítím jen pásmovou nemoc. Teď mi pověz o tom nesmyslu s koupí vily.

Je to skutečný. Města prodávají starý domy za euro. Aby sem přivedli lidi.

- Starostka mi to celý vysvětlila. - Je to určitě habaďůra.

Přijali moji přihlášku a teď jsem obyvatelka Montezara.

- Předpokládal jsem… - Zase to slovo.

Že se vrátíš do Ohia. Seženeš si spolubydlící, práci, zubaře.

Že budeš dospělá.

Není vlastnictví domu definicí dospělosti?

Miláčku, musel jsem otevřít kavárnu.

Mám pocit, že máš kavárnu radši než mě.

- K oběma chovám stejnou lásku. - To myslíš vážně, Cesare?

- Ne, víš… - Fakt?

- Ne stejnou… - Já se snad zblázním!

To jsou tvoji přátelé?

Cesare a Donata. Skoro každej den se rozcházejí.

- Ciao, Olivio. - Ciao.

- Ciao, Cesare. - Ahoj.

- Můžu dostat dvě kávy? - Nico, dvě kávy pro Olivii.

- Grazie. - Nemáš zač.

Nedá si se mnou konečně tahle mladá kráska kávu?

Šarm mě nechává chladnou, Giovanni.

Takhle mě žádná nikdy neodmítala.

Je fajn zažívat nový věci.

- Zvu tě. - Děkuju ti.

Ale vlastnictví domu je trochu dražší než kafe.

Chci použít ten fond od mámy.

Musela bys prodat investice a pak odvést daně. Další dospělácký slovo.

Tu dospělost mi zrovna moc neprodáváš.

Pokud vím, tak dospělá už jsi, Liv. Nemůžeš je tak…

Děti, co?

Vědí, jak vás dohnat k šílenství. Chcete jim dát prostor.

Ať si najdou vlastní cestu. A být táta pohodář. Ale nemůžu být v pohodě

se špatnými nápady. Můj názor ji ale nezajímá.

A tak se nechala napálit tím podvodným barákem za euro.

- Bezva! Už se znáte. - Cože?

Tohle je Francesca Pucciová. Místní starostka.

Vítejte v Itálii, pane Fielde.

A do háje.

- Co jsi provedl, Battáto? - Asi z toho chce vycouvat.

- Přesně, chceme z toho vycouvat. - Ne, to nechceme.

Už jsme začali vyřizovat dokumenty. A přijali jsme její zálohu 5 000 eur.

5 000 eur? Dům má stát jedno euro.

Zálohy jsou u těchto programů standardní. Aby se mohly dokončit opravy.

Zaplatila jsem to kreditkou. Pak mi to vrátí.

- Aha, takže je to podfuk. - Dneska si vyberu svůj dům. Dobře?

Dejte nám chvilku, prosím.

Proč na tom tak zatvrzele trváš?

Když byla máma v nemocnici, hledaly jsme si tyhle vily.

Povídaly jsme si o tom, co bychom v životě udělaly jinak.

Chtěly jsme si pak nějakou koupit.

Já myslel, že to snění ti jen pomáhalo překonat těžké období.

Jo, to snění mi moc pomohlo. Proto to chci proměnit ve skutečnost.

Máma byla pyšná na to, že je částečně Italka.

Když jsem tady, cítím se k ní blíž.

Proč jsi mi to neřekla dřív?

Jasně, protože neposlouchám.

Fajn.

Francesco?

Pojďme se podívat, co tady člověk koupí za euro.

Dům… číslo jedna.

Počkat. Ano!

Ta cena jedno euro teď dává smysl.

- To jste čekal Sixtinskou kapli? - To chce jenom láskyplnou péči.

Pojďme dál.

Tudy.

Dům číslo dvě.

- Je tu hodně světla. - Nečekal jsem Sixtinskou kapli.

Ale strop by to mít mohlo.

Čekají tady na tebe spolubydlící. Pojďme dál. Rychle.

To jako vážně?

Nino je na renovace génius.

- Francesčin švagr. Můj řemeslník. - Aha, takže jde o rodinný podfuk.

Promiňte, dejte mi chvilku.

I kdybys měla geniálního řemeslníka, většinu si budeš muset udělat sama.

Budu se učit za pochodu.

Tohle není hlídání dětí nebo práce na renesančním veletrhu.

Tomu snu rozumím, ale realita tě ze snu někdy vyléčí.

Matteo, slyšíš mě?

Ano, Francesco. Zdravím.

Jsem tu s pánem z firmy na údržbu silnic.

Náš šek byl opět nekrytý.

Vezmi si naši nouzovou kreditku. Je ve spodním šuplíku ve stolu.

- Je zaseklý. - Tak do něj kopni!

- Ne, ani teď… - Pořádně! Rozumíš?

Pořádně… ano.

A je to! Jo!

Díky, Francesco.

Dobře.

Odepiš těch 5 000 eur jako drahou životní lekci a pojeďme domů.

Chci vám ukázat další dům.

Není na našem oficiálním seznamu. Ale bude se ti líbit, Olivio.

Tak pojď, holka.

Ten je přímo boží. Je nádhernej. Podívejte na ty olivovníky.

- Proč taky není na spadnutí? - Majitel zemřel teprve loni.

Excentrický stařík. Říkali jsme mu Mario il Burbero. „Nevrlý Mario“.

Maltese!

Tady jsi, ty hloupá kozo. Býval to Mariův mazlíček.

Teď ji krmí všichni z městečka. Za to euro dostanete i ji.

A nemůže si ji za euro někdo vzít?

Prostorné.

Jo.

Úžasný stropy.

Dům postavil známý místní architekt Greco. Pojďte dál.

Jsou tady ložnice, elektřina, kanalizace.

Jsou sice starší, ale funkční. A…

Je tady i freska. Namaloval ji sám Nevrlý Mario.

Docela hezká.

Paráda.

Pravej italskej pokoj s výhledem.

Počkat, tohle je kuchyně?

Nevrlý Mario nebyl velký kuchař.

- Spoléhal se na starou mikrovlnku. - Mám to stejně, Mario.

Když je člověk sám, stačí mu jídlo jenom ohřát.

Nebuď tak depresivní, tati.

- Vždyť ty přece nevaříš. - Já vím, ale ty jo. Aspoň dřív.

Táta má tajemství.

Teď je nudný restaurační poradce. Dřív byl profesionální šéfkuchař.

- Jste plný překvapení. - Teď jsem v korporátu.

Chtěl jsem se postarat o rodinu.

A doteď ses nevrátil k vaření.

Radši vařím pro tebe.

- Vtipný. Neuvařil jsi mi, ani nepamatuju. - To bys někdy musela být doma.

To nejlepší jste si schovala na konec.

Tahle vila ještě není na oficiálním seznamu.

Mario byl starý mládenec a neměl závěť. Napřed musíme vyřídit dědické řízení.

Snad to všechno neodkázal té koze.

Jeho italští příbuzní neměli zájem. Až moc starostí. A mají to sem daleko.

A žádný z jeho vzdálených příbuzných mi nikdy nezvedl telefon ani neodepsal.

- Takže dům odteď vlastní Montezara. - Tohle je ono.

- Cítím to. - Chceš si koupit tenhle?

Nemohla jsi tu mladickou krizi vyřešit nějakým tetováním?

To už mám. Žádná novinka.

- Prosím? Kde? - To neřeš.

- Tak nejspíš vlastníme dům za jedno euro. - Senzace!

Cože? Ty tam zůstaneš?

Musím Liv pomoct rozjet tu renovaci. Pár týdnů, maximálně měsíc.

Měsíc? Přijdeš o tu prezentaci pro Northstar.

Soutěžíme s firmou Skvělé menu.

Tak to šéfům Northstaru odprezentuješ ty. Zolo, to v pohodě zvládneš.

Ericu, dohody uzavíráš ty. Budou tě tam očekávat.

Prezentaci a menu připravíme přes Zoom. Jsi víc okouzlující než já.

Lichotky ti možná trochu pomůžou. Ale s tou renovací si pospěš.

Tak jo. Eric Field si bude užívat v italské vile.

- Koho by to napadlo? - Liv určitě ne.

Promluvíme si zítra. Jo.

Myslel jsem, že si vybaluješ.

Jo. Už mám vybaleno.

- Mohla bys ty věci někam uklidit. - Pak zapomenu, kde je mám.

- Pravda. - V hotelu už žádný krámy nemám. Jdi tam.

- Nechtěl jsem, abys byla sama. - Nejsem. Jdu ven.

Jdu za Donatou, abych si zase vyslechla, jak se rozešli.

Aha. Dobře.

Dobře.

Doraz brzo. Ať můžeme začít hned ráno.

MINI PIZZY

- Stracciatellu, prosím. - Samozřejmě.

- Tu mám taky nejradši. - Zdravím. Já ji nikdy neměl.

Ericu, tohle je Bernardo. Bernardo, tohle je Eric, otec Olivie.

Zítra dorazím na zahájení rekonstrukce s Ninem.

Bernardo je náš místní geometra.

- V Americe je nemáte. Je to… - Jsem expert na nemovitosti.

Musíme být u každého italského stavebního projektu.

Dobře. Všechna pomoc je vítána.

- Poslední kopeček stracciatelly. - Je váš, paní starostko.

Ne, je to dokonalá příchuť zmrzliny. To bych byla příšerná starostka.

Berte to jako nabídku míru. Předtím jsem se nechoval nejlíp.

- Prosím. - Tady máte.

- Dobře. Díky. - Není zač.

Jestli nás zvete, dám si čokoládovou.

Jo, samozřejmě. Dvě čokoláda, prosím.

Vaše italština je…

Učím se. Nějakou dobu tady zůstanu, tak se chci něco naučit.

Grazie.

Dobrý večer.

Bernardo, můžu se zeptat na moje povolení k rozšíření?

Omluvte nás.

To je Giovanni Rosada. Místní šéfkuchař. Je velmi talentovaný.

- Sedneme si. - Jo.

Tady.

- Vy… - Jo.

- Máte trochu… - Jako vždycky.

- Na druhé straně. - Jsem prostě marný.

Děkuju vám.

Pozdravujte Olivii, prosím.

- Ciao. - Ciao.

- Už jste si nakoupil nějaké suvenýry? - Jo. Je to…

Drahocenný náklad. Odnesu si tu večeři domů.

S tou mikrovlnkou jste nežertoval. Uvědomujete si, že jste v Itálii?

Uvědomuju. Ale je to italská mražená pizza.

Nashle.

Je milý, viď?

Je to Američan…

Takže dům Nevrlého Maria? To je riskantní.

Obzvlášť když není na oficiálním seznamu.

Všichni mladí se stěhují pryč.

Do Říma, do Milána.

Musíme naše město nějak zachránit.

To je mají nahradit cizinci s mraženou pizzou?

Ber to tak, že se k nám přidají. Nenahradí nás.

Chci, aby radní podpořili moje nové iniciativy.

První dům za jedno euro tudíž musí být naprostý úspěch.

Dobře.

Dobrý ránko, sluníčko.

Kde to jsem?

- Kolik je hodin? - Půl devátý.

Nino je tu už hodinu. Chtěl jsi začít hned ráno, ne?

Jo. Ale ta změna času a můj budík…

Tohle ponížení si užíváš, co?

Jo. Kalhoty.

- Co? - Potřebuješ kalhoty.

Jo.

Dlouhá noc s mikrovlnkou?

Už mě dobře znáte. Nevěděl jsem, že dorazíte.

Samozřejmě. Jako první den ve škole.

Buongiorno.

Vy musíte být Eric.

- Jo. - Nino.

- Zdravím. - Nejlepší vila ve městě!

- To říkáte všude? - Sì.

Sestavil jsem plán a rozpočet.

- Seženu nám tabuli. - Počkej, zastav.

Kdo to tady renovuje?

Myslel jsem, že ti dám nějakou hotovost. Dokud neprodáš svoje investiční účty.

Budeš potřebovat hotovost.

Moje kreditka je vyčerpaná.

Fajn. Ale co nejdřív ti to vrátím. Děkuju.

Do té doby bych do toho rád mluvil. Mám zkušenosti.

Jo, konzultuješ komerční kuchyně.

Nám s Ninem jde o něco jiného. O zachování atmosféry.

Chceme to tady modernizovat, ale zachovat původní kouzlo.

Brava. Líbí se mi, jak mluví.

Já se ujmu předělání zahrady.

- Pojďte. - Dobře.

Jo, to je perfektní. Tady.

- To má být zahrada? Vždyť je to skládka. - Máma měla vždycky zahradu.

Navážu na rodinnej odkaz.

Bude to plně udržitelný. A celá renovace bude ekologická.

Udržitelnost je jeden z mých hlavních cílů.

Tohle je zábava, ale můžeme mluvit vážně?

Co a koho potřebujeme? Elektrikáře, pokrývače. A instalatéra.

Ne, to všechno zvládnu já.

- Nino je všeuměl. - Sì. Postarám se o vás.

Postará se o mě.

Dobře. Uvidíme, co budeme potřebovat. Milerád se ujmu kormidla.

Tati. Můj dům. Moje kormidlo.

Ano. Uděláme z toho vilu snů.

- Ale nejdřív povolení. - Ano.

A v naší slavné italské byrokracii je potřeba spousta povolení.

Tak buďte rádi, že jsem tu.

- Zdravím. - Bernardo.

Ale než vytáhnu povolení, ukažte mi plány.

Návrhy. Instalatérské práce. Omítky. Malování. Obnovení fresky.

- A chceme postavit skutečnou kuchyni. - To se zvládne. Stačí běžná povolení.

To zabere pouze šest měsíců.

- Prosím? - Já vím. To je rychlost, co?

Bernardo, slib mi, že uděláš všechno pro to, abys to urychlil.

Víš, co to pro Montezaru znamená.

- Rozumíš jim? - Použij svoje kouzla.

Jak ti můžu říct ne, beruško?

Můžete se pustit do práce.

Nechvalně proslulá tabule Erica Fielda.

- Nepotřebuju tvůj rozvrh. - Nějaký potřebuješ.

Ano, ale rozvrh nám určí vila. Nino a já to musíme cítit.

O co jsem přišla?

- Ten kalendář je parádní. A organizovaný. - Vidíš? Někomu se to líbí.

Nino, perfektní načasování. Ukážu vám

svůj renovační software. Vyrobil jsem model domu.

Nino, dáš mi nějakou práci? Hlavně ať se vyhnu tátově PowerPointu.

- Není to PowerPoint. Je to simulace. - Vidíš? Odcházím.

Pěkný.

- Zvládnu to. - Samozřejmě. Jen jsem chtěla pomoct.

Chápu. Jo.

Zkus přesunout stránku se zásobováním před to menu.

Zdravím!

- Promiňte, že ruším. - Jo.

- Pokračujte. - Díky.

- Co je to za kočku? - Místní starostka.

To je starostka? No sakra. Už mi ten 30denní pobyt dává smysl.

Kdo, ona? Ne, štve mě.

- Totální mikromanažerka. - Tak to toho s ní máš hodně společnýho.

Fajn. Další stránku, prosím.

Jo.

Vážně mě baví odškrtávat ty dny.

Jo, chápu. Nemáte náhodou práci na radnici?

Mám. Přivezl mě sem Bernando. Už odcházím.

Jo. Tak ciao.

Ciao. Provádíte kontrolu elektrické bezpečnosti?

EU má velmi vysoké standardy.

- Umíte ocenit hodnotu nemovitosti, že? - Jistě. Proč se ptáte?

Kdybychom… Kdyby se Olivia rozhodla to tu opravit a prodat.

- To by bylo moudré. - Souhlasím.

Olivii ani Francescu nepřesvědčíme.

Francesca je tu dost často, viďte?

Tak často jsem ji tu nečekal.

Taková už je. Vždycky musí velet.

- Jste si blízcí? - Velmi.

Je to výjimečná žena.

Takže tvoříte nejmocnější pár v Montezaře?

- Dá se to tak říct. - Bernardo!

- Promiňte. - Samozřejmě. Jo.

Kompozitní tvrdé dřevo je autentičtější.

A je mnohem dražší. A hůř se s ním pracuje.

- Nebudeme ho potřebovat. - No páni.

- Nádhera. - Ty jo.

- Takové tradiční prvky přitahují kupce. - Kupce?

Jaký kupce? Říkala jsem ti, že to neprodám.

Prosím tě. Je ti 24. To chceš v tomhle ospalém městečku žít až do smrti?

Jo. Moje generace nemá zrovna růžový vyhlídky.

Žádná stabilní práce ani pojištění. Ne, díky.

- Jak jsou starý? - Z konce 19. století.

Marocký dlaždice zbožňuju.

20. DEN

Nino!

- Jo? - Pojď sem.

Co to je?

Komín.

Ale v tý části domu přece není žádnej krb.

- Práce pro L'Orso Grasso. - Pro tlustýho medvěda?

Jo.

Výborně! Ještě jednou!

- Olivio, buď opatrná. - Neboj. Tlustej medvěd to zvládne.

Pořádně se do toho opři.

Jo!

- Jo! - Jsi v pořádku?

Jo. Ty kráso.

- Proč to zakryl? - Kvůli průvanu. A hnízdění ptáků.

To je šílený.

Skutečná cihlová pec. Třeba na pizzu. Musela být součástí původní kuchyně.

- Zase máš před očima dolary? - Co? Ne.

Předtím jsem si kreslil plány na přestavbu kuchyně.

Teď to bude stokrát lepší.

Existují původní plány? Jestli tu není ještě něco schovaného.

Možná jsou na radnici. Jen tak je nenajdete.

Výzva přijata. Teď starostku navštívím já. Jaká je nejrychlejší cesta?

- Nevrlý Mario měl kolo. - Jo.

Asi bude vzadu v kůlně. Tomu kolu přezdíval „Vecchia Strega“.

„Vecchia“ znamená starý, ne? A „Strega“?

Čarodějnice. Stará čarodějnice.

Stará…

čarodějnice.

- Nevšímejte si ho. - No jo.

- Buongiorno, dámy. - Buongiorno.

Proč s ním mluvíš?

- Jsem zdvořilá. - Vždyť je to cizinec!

Pohledný cizinec.

Takže teď jsi jako městská koketa?

Hlavně se nezamiluj do těch jeho očí. Tihle Američané nás chtějí zničit.

Dobrý den.

Máte tu někde riparo bicicletta…

Prodejna?

Donutíte mě dál mluvit, co?

- Typický Američan. - Tomu jsem rozuměl.

Arogantní. Myslí si, že všichni mluví anglicky.

Mně se líbí nafoukaní chlapi.

- Je to krasavec. - To by už stačilo.

Dobrý den!

Vecchia Strega! Místní legenda zase jezdí.

Opravím vám to. Pojďte.

Děkuju vám.

- To musel být pořádný pád. - Jo, to je tím prokletím.

- Prokletím? - Dlouhý příběh.

To jim poskytujeme zábavu zdarma?

- Antoniím? - Cože?

Všechny tři se jmenují Antonia. A rády se pobaví.

To sedí celý den u fontány?

Celý den. Il dolce far niente. Sladké nicnedělání.

- To jsem nikdy neslyšel. - V Itálii je to populární.

- Já to tedy nepraktikuju. - Chápu vás. Vlastním firmu.

- Jsem workoholik. - Proč je to tak špatné slovo?

- Přesně. - Udržujeme svět v chodu.

Díky. Udržujeme svět v chodu.

A hotovo. Je jako nové.

Díky. Tohle kolo bylo nové před 50 lety. Ale jsem vám vděčný.

Rád bych našel původní plány vily. Dáme si závod k radnici.

- To nemá smysl. - No tak.

- Bojíte se, že vás na tomhle porazím? - Ne. Už jsme tady.

Tohle je moje parkovací místo.

Aha.

- Matteo, můj asistent. Pan Eric Field. - Prosím.

No teda.

- Když něco uklidím, už to nikdy nenajdu. - Jste jako Olivia.

Věděla jsem, že se mi líbí. Tady.

Revitalizační schůzka s radními začíná za deset minut.

- Mám jim kafe říznout grappou? - Matteo, prosím tě.

Pojďme.

Bůh mi pomáhej.

- Tady to bude. - Jo.

A jsme tady.

Vaše kancelář vedle toho vypadá zorganizovaně.

Měli jsme tu povodeň a všechno se různě stěhovalo.

Nejspíš to tady někde bude. Zlomte vaz.

Proboha živého, to ne!

Co?

To se mi snad zdá.

- Někoho zavoláme, ať nám pomůže. - Není tu žádný signál.

Tu schůzku nemůžu zmeškat. A radní nejsou zrovna chápaví.

- Dobře. Pusťte mě k tomu. Zkusím… Tak jo. - Prosím.

Na tři. Raz, dva, tři!

Paní starostko?

- Vaši hosté. - Ano.

Právě jsem dokončovala prohlídku s naším americkým hostem.

Následujte mě, prosím.

Vypadají zábavně. Možná si do kávy taky nalejte tu grappu.

Ciao.

- Buongiorno, Ericu. - Buongiorno.

- Jak pokračuje ta renovace, Ericu? - Hlučně a chaoticky.

Jděte tam s tím koštětem, já za vás budu dělat espressa.

Nebojte, pomůžu vám.

- To zní skvěle. - Všem vám děkuju. Těšíme se na to.

- Ahoj. - Jo.

Northstar je náš klient, sakra!

- Ta prezentace se ti asi povedla. - Jo, neustále mi cinká mobil.

Dokonce mi pogratulovala i Deb ze Skvělého menu.

Vážně? Mně nenapsala.

To se tě snaží zlákat naše konkurence?

- Neblbni. Tak kdy se vrátíš? - Jo, ohledně toho.

- Myslím… - Ericu.

- Ano. - Potřebuju tě tady.

Samozřejmě.

Když je řeč o vlku. Volá mi Deb.

- Cože? - Neboj. Pošlu ji do patřičných míst.

- Už musím. - Tak jo, dobře.

Dobře.

Nino, ty plány jsem zatím nenašel.

Tak začneme s potrubím. Napřed odstraníme staré trubky.

Pustíme se do toho.

- Do čeho se pustíme? Mám to dělat já? - Ano, teď mi pomůžete.

Čeká vás zábavná práce.

- Řezání. - Řezání je zábava. Jasně.

- Tak pojďte. - Já… Fajn.

- Dobře. - Přímo tady?

Ano.

Francesca je vaše švagrová, že jo?

- Vaše manželství nebo… - Ne, vzala si mého bratra Alessandra.

Zemřel před pěti lety. Infarkt.

Byl to blesk z čistého nebe.

To je mi moc líto. Vím, jaké to je. Moje…

Moje žena zemřela před třemi lety. Do takového klubu nechcete patřit.

Víte co?

Jste svobodný, Francesca je svobodná…

Já myslel, že ona a Bernardo…

Bernardo? Vím jen, že od Alessandra si nikdo její srdce nezískal.

To je zajímavé, ale nemám zájem.

- O co nemáte zájem? - Francesco.

Paní starostko. Jste tu právě včas. Zachráníte mě...

- Před tímhle. - Já nevím. Vypadá to zábavně.

Už musím jít. Volá mě Olivia.

Ne, nevolá.

- Pomůžu vám. - Ne, na to jste až moc hezky oblečená.

Ginger Rogersová zvládla totéž, co Fred Astaire. Ale pozadu a v podpatcích.

Dobře, paní starostko, zatančíme si. Ukažte, co dovedete.

Musím se k něčemu přiznat. Nejsem zrovna kutil.

Chápu.

Jednou jsem uvízl v komíně, když jsem se snažil vyhnat veverku.

Tehdy Liv pochopila, že Santa není skutečný.

Když se do komína nevejde táta, Santa taky ne.

- Ach jo. Počkejte. Pomůžu vám. Já vím. - Nechutné!

Já vím. Tady.

- Děkuju vám. - To jsme ale taneční pár, co?

Bože můj, vypnul jsem vodu. Nějaká musela zůstat v trubkách.

Moc se ti omlouvám, Francesco. Promiň mi to.

Vážně? To jsi tu vilu dal na prodej? Po tom všem, o čem jsme mluvili?

Ne, jenom se dívám na podobné nemovitosti v okolí.

Tady. Prodala jsem všechny investice.

Všechno, co ti dlužím. Odečetla jsem z toho daně. Tohle dospělácký slovo znám.

- Díky, Liv. Ale myslím… - Už bys měl odjet.

- Jsem tu sotva měsíc. Milerád tu zůstanu. - Jsi tu, abys mi to rozmluvil.

A když se ti to nepovedlo, snažil ses mě fakt divně přesvědčit, ať to prodám.

Až to tady bude hotové, co budeš dělat? Jak se uživíš?

- Battáta se o tebe bojí. - Něco už vymyslím.

- Co tady sázíš? - Tohle je levandule.

A tady všude bude rozmarýn.

Protože je jedlej a vhodnej pro opylovače.

Chceš pomoct?

- Říkal jsem si… - Můžeš nic neříkat?

Prosím?

Aspoň na chvilku.

Můžeme prostě… zahradničit?

Už chci ležet v posteli.

Asi před hodinou jsem se napila.

Tím alkoholem mě vážně opili.

Můžu se kdekoli toulat,

na zemi, na moři nebo v pěně skákat.

Vždycky mě uslyšíš zpívat tuhle píseň.

Ukazuje mi, jak se mám domů dostat.

- Jo! - Bože můj.

To jsem už dlouho nezpívala.

Možná máš pravdu. Jsem tu až moc dlouho.

Ale jestli se můj pobyt v Itálii chýlí ke konci,

můžu jeden večer nebýt na Zoomu a nejíst mraženou pizzu. Zajdeme na večeři.

Ty a já?

Maltese už asi bude plná, takže…

- To bych moc ráda. - Dobře.

Jsme tady. Tak jo.

- Vítejte. - Děkujeme.

Perfektní, díky.

Buonasera. Vítejte v mojí restauraci.

Donato, usaď moje speciální hosty k VIP stolu u kuchyně.

- Jasně, pojďte za mnou. - Jsme VIPky.

- Paráda. - S mým tátou to umíš, Gio.

Jelikož si se mnou odmítáš dát kávu, musím se extrémně snažit. Prego.

- Tady máš. - Děkuju ti.

To je místní Brunello di Montalcino.

Ericu, prý také podnikáte v restauračním průmyslu.

- Je to tak? - Takhle ne. Jsem konzultant.

Konzultant? Co to znamená?

Radím svým klientům, jak vylepšit provoz. Vše od rozpočtů přes nová menu až po…

Ale prosím tě. Jenom se schovává, aby nemusel vařit.

První chod jsou těstoviny maltagliati s hříbky. Místní specialita. Dobrou chuť.

- Děkujeme. Jste odsud, Giovanni? - Vyrostl jsem v Římě.

- Ale v Montezaře mám rodinu. - Proto tady máš restauraci?

Konečně o mě má zájem.

Jenom v tvojí blízkosti zdvořile konverzuju.

V Římě jsem byl zástupce šéfkuchaře. Chtěl jsem vlastní restauraci,

kde budu moct vařit rodinné recepty.

Ty těstoviny jsou tak lehké, ale mají tak výraznou chuť.

Cítím v tom olivovém oleji rozemleté ančovičky?

- Máte vytříbenou chuť. - Pořád se vyznáš.

- Buon appetito. - Děkujeme.

Druhý chod je čerstvě nakrájený mořčák plněný bylinkami a pečený ve slané krustě.

Grazie, Fabio.

Ty techniky znám, ale ty chutě nechápu. Jsem v šoku.

- Nebo v nebi. Nemůžu se rozhodnout. - Stavte se někdy mezi obědem a večeří.

Můžu vás naučit toskánské triky.

- To zní skvěle. - Dobře.

- Vynikající. Děkujeme. - Mějte se.

- Užili jsme si to. - Ciao.

Tak jo.

- Součást tvojí šarmantní ofenzívy? - Začalo to konečně zabírat?

Dám ti vědět.

Jsou tady všichni? Pojďte sem.

Co je tak naléhavého?

S Liv jsme se výborně najedli v restauraci Trattoria Rosada.

Gratuluju. Měl jste pravé těstoviny. Můžeme už jít?

Ještě ne. Tahle přestavba mi totiž připomíná jednoho mého klienta.

Šéfkuchařský pár, co si koupil starý bungalov.

Kam tím míříš, tati?

Kompletně zmodernizovali kuchyň. Teď tam vedou kurzy vaření.

Chcete něco takového udělat i v téhle vile?

- Je to vůbec možné? - To vážně není.

Neskončíme u toho, že vyhodíme smutnou mikrovlnku Nevrlého Maria.

Postavíme tady celou komerční kuchyň. Počínaje tou zděnou pecí.

Ale kdo tady bude vyučovat? Američané snad ne.

Najmeme místní kuchaře. Bude to něco. Pomůžu s náborem. To v práci dělám pořád.

Místní kuchaři. Místní jídlo. Škola vaření by byla velkým turistickým lákadlem.

Ano. Ukážeme na našem jídle, jak je Montezara výjimečná.

Jo, to se mi líbí.

Na to potřebujete povolení ke změně užívání.

- Ta povolení je nesmírně náročné získat. - Na to potřebujeme vás, Bernardo.

Jste naše tajná zbraň. Povolovací úřad vás poslouchá na slovo.

Ještě uvidíme.

31. DEN

Tady bude mycí stanice. Bude dál od přípravy jídla a jídelny.

Tady bude dvoudveřová lednice, samostatný mrazák

a tady plynový sporák a dva elektrické sporáky.

- Libovka. - Díky.

To je skvělý, tati. Ale je to nutný? Tohle si nemůžu dovolit.

Mám svůj vlastní malý fond. Už ani nevím, na co jsem si ty peníze šetřil.

Ale podle všeho na špičkové italské spotřebiče.

- Nikdy se tě nezbavím, že ne? - Pořád můžu odjet.

Ne. O komerčních kuchyních nic nevím. Potřebuju tě.

Ne napořád. Ale na chvíli ještě jo.

Těstoviny jsem nedělal už dlouho. Používal jsem ty z krabice.

Ne, to neříkejte. To je příšerné. Žádné jídlo z kartonu není dobré.

Já vím. Dřív jsem si všechno dělal sám.

V kuchyni se mnou byly Olivia a moje žena Mia.

Pořádali jsme u nás večeře pro přátele. Olivia si nasadila roztomilý knírek

a napsala menu na tabuli. Naše mini číšnice.

- A už je nepořádáte? - Ne.

- Olivii je ten knírek už malý. - Aha.

A změnil se nám život, když jsme…

Když jsme zjistili, že má Mia rakovinu.

Vaření mi přestalo dělat radost.

Jak se cítíte při vaření teď?

- Připadá mi, že jsem tam, kde mám být. - Vítejte doma, Ericu.

Děkuju.

Naše plány s vilou se změnily.

Nainstalujeme tam komerční kuchyň. Chceme tam vyučovat vaření.

- Nechtěl byste tam taky učit? - Vážně? Olivia chce, abych tam učil?

Víš… Líbí se jí, že se tam místní budou dělit o své znalosti.

- Paráda. Jo, počítám s tím. - Super.

Co tahle barva?

Nuda.

Tomu Giovi se vážně líbíš.

- Hnus. Odmítám. - Gia, nebo tu dlažbu?

Je to dobrý chlap. Je talentovaný a milý. Lepší než ten tvůj expřítel, Frisbee Brad.

Co je špatnýho na tom, že chtěl být profesionálním hráčem frisbee?

Nic. Co dělá teď?

- Chce být profesionálním hráčem frisbee. - Tak vidíš.

Sì! To je ono. Perfektně se to sem hodí.

- Moderní, ale tradiční. - Taky jsem si říkala.

A s tímhle úspěchem odcházím.

Máš na to talent, Olivio. Design a plynulost. Duše.

- Děkuju. To je od tebe moc milý. - Kvůli tomu to neříkám.

Napadlo tě to někdy studovat?

Ne, to mě nikdy nenapadlo.

Až teď.

Mám v Římě talentovaného kamaráda designéra.

A ano, přijímá stážisty. Pokud máš teda zájem.

Já vlastně nevím. Mám zájem?

Možná.

Jo, možná mám.

Víš, posledních pár let mám pocit, jako bych se nechala unášet proudem.

Jako bych se snažila zjistit, co mám dělat se životem.

Právě jsem tátu přesvědčila o týhle vile. Bude to vypadat, že to vzdávám.

Když pochybnosti máš, odpluj dál.

- Surfařská moudrost, Nino? - Jo!

- Myslíš, že mám najet na vlnu? - Jo.

Oukej.

- Nechám si to projít hlavou. - Žádný spěch. Dej mi vědět.

Řekněte: „Stůl pro dva, prosím.“

Un tavolo per due, per favore.

Un tavolo per due, per favore.

Un tavolo per due, per favore.

Giuliano Montaldo.

To byl pohledný mužský.

Buongiorno, signore.

To je dnes krásný den.

Pořád tomu nerozumím. Zástrčky všude na našich historických cestách?

Už jsme to probírali. To turisté požadují nabíjecí stanice.

Autopůjčovny teď přecházejí na elektrická auta.

Náš americký rezident.

Ericu, potřebujete něco naléhavého?

Ano. Jo, je to velmi naléhavé.

Promiňte.

Potřebuji pomoc paní starostky.

Matteo vám zodpoví zbývající otázky.

- Děkuju. - Prego.

- Nejlepší úkryt na radnici. - Schováme se tu. A najdeme ten plán.

- Nechám trošku otevřené dveře. - Jo.

Nemůže být snadné tady být starostkou.

V Itálii jsme vzácné plemeno.

- To značně ztěžuje realizaci mých plánů. - Tak proč jste starostka?

Můj zesnulý manžel Alessandro byl starosta.

Před mnoha lety.

To je on?

Zase před tolika lety ne.

Povězte mi o něm. O Alessandrovi.

Byl laskavý. Společenský typ.

Tvrdohlavý. Vždycky jsme se ztratili. A on se vždycky odmítal zeptat na cestu.

To platí pro všechny chlapy. Neuznáme chybu. To se radši ztratíme.

- A byl vynikající tanečník. - To pro všechny chlapy neplatí.

Na taneční parket mě nikdo nedostane.

Po jeho smrti mě přesvědčovali, abych to převzala.

Ale v politice je na můj vkus až moc politiky.

Jo. Co změnilo váš názor?

Už mě nebavilo čekat, až někdo zachrání Montezaru.

Na začátku jsem si pořád říkal:

„Proč ta starostka dohlíží na každý detail té renovace?“

Tak to přece nebylo.

Fajn, byla jsem mikromanažerka.

Protože všechno musí jít jako na drátkách.

- Protože tohle město zbožňujete. - Bojím se o něj.

Jsme skoro na mizině. Ale víte vy co?

Když něco milujete, musíte za to bojovat.

- Ano. - A co… Oliviina matka?

Mia. Jo, ona…

Byla originál. Co jsem ji poznal, dělal jsem věci,

které by mě nikdy nenapadly. Jedl jsem rozinky.

- Váš milostný příběh jsou rozinky? - Nesnášel jsem je.

Na naše první rande jsme šli na túru.

Sešli jsme se u ní. Ke snídani udělala ovesnou kaši s rozinkami. A já ji snědl.

- Cesta k pravé lásce není nikdy snadná. - Ne. Moje byla vydlážděná rozinkama.

- Věděla, že ji milujete. - Vzal jsem si ji kvůli rozinkám.

- Ne. - Jenom vtípek.

- Rozinky mě zachránily. - Chápu. Hrozné.

Já vím. Tohle bude asi ono.

- Greco? - Jo.

Ano, architekt byl Greco.

Tady. Leoniovi. Podívejte.

- Prosím, ať je to ono. Prosím. - Ano!

Já to věděl. Ta vila měla původně prostornou kuchyň.

Skoro to vypadá, že ta škola vaření nám byla souzená.

Jestli dostaneme to povolení ke změně užívání. Bernardo se nějak neozývá.

Vážně? Zařídím to.

Grazie.

Existují ještě nějaké domy za euro, které slouží i jako podniky?

Ano, jeden takový je v Cossari. Je to starý toskánský hrad.

Přestavili ho a nyní je z něj luxusní butikový hotel.

- Podíváme se na něj? - Hned zítra ráno?

- Tak si tam dáme rande. - Vážně?

To se v Americe říká. Lidi to říkají v jednom kuse. Jo.

Fajn. Tak si tam dáme rande.

Zdravím, signore.

Jsem Eric Field.

- Mluví italsky. - Ale špatně.

Ani Řím nepostavili za den.

Já přijít si pro radu.

Vím, že vy všechno znát.

- To je pravda. - Antonio!

Vždyť je to pravda. A on se snaží.

Co potřebujete, mladý muži?

Vyrážím na piknik.

S Francescou?

To jsem říkala hned první den.

Zaplať mi, sestro. Vyhrála jsem sázku. Dělej, plať.

Podvodnice.

Tak jo.

Co má paní starostka nejradši?

Zbožňuje Prosciutto di Cinta.

- A taky vepřové. Gota. - Gota, dobře.

Kupte místní sýr Caprino del Maremma. Ten znají jenom zasvěcení.

Uděláte na ni dojem.

Vždyť si nic z toho nezapamatuje. Muži mívají příšernou paměť.

- Protože mají mnohem menší mozky. - Sì. Napíšeme vám seznam.

Tomu jsem snad rozuměl.

Budete potřebovat i tohle.

To je perfektní. Grazie.

Tohle jsou schválené barvy pro historické domy v Montezaře.

- Jo. Myslím, že se mi líbí tahle. - Tahle?

Jo, je pěkná a sytá. Použijeme tuhle.

Dobrá volba. Vážně dobrá volba.

Nino, co se týče tý stáže, ráda bych k ní doplula a ucházela se o ni.

- Výborně, Olivio. Dám ti kontakt. - Víš, tahle…

Mám pocit, že tahle vlna je konečně ta správná.

Řekla jsi to už tátovi?

- Ne. Kde vůbec je? - To nemám tušení. Dneska odešel dřív.

Vecchia Strega mě inspirovala.

Ještě že nás teď nevidí, žárlila by. Za jak dlouho se musíme vrátit?

Do kalendáře jsem si na celé odpoledne dala samé falešné schůzky.

Výborně, paní starostko.

Nastavují nám vysokou laťku.

Pojďte. Zvu vás na předraženou kávu s výhledem.

Líbí se mi to tepané železo. Hezky se sem hodí.

Promiňte, omlouvám se. Dnes máme zavřeno kvůli soukromé akci.

- Tady. - Děkuju.

- Ten hotel si dneska prohlédneme. - Jeli jsme sem tak dlouho.

Honem. Jen…

- Děkuju. - Promiňte. Kam to jdete?

- Na tohle bych si zvykl. - Za noc zaplatíte 1 000 eur.

Promiňte!

- Pane! - Sem. Rychle.

Pšt.

Prosím?

Promiňte. Pardon.

Tamhle. Honem.

Ta soukromá akce. Nějaké focení.

Vmísíme se mezi ně.

- Jo. - Jo?

Tyhle vypadají italsky. Co vy na to? Jo.

Stoupneme si za ně.

To je ono!

- Marcello! - Krása!

Vyfotíme se.

Je tamhle nahoře. Utíkejte.

Naše předražená káva s výhledem.

- Lahodná. Grazie. - Grazie.

Promiňte!

- Grazie za prohlídku! - Budou vám slušet!

Na sladké nicnedělání bych si zvyknul.

To teď právě děláme?

Ano. Ideální příležitost, abychom si to oprášili.

Fajn. Do toho, trenére.

- Vy trénujte mě. Já jsem tady Američan. - Dobře.

Zkusím se rozpomenout.

Napřed se uvolníme.

- Pak se zakloníme. - Tak jo.

Jo. Mise splněna. Co dál?

Žijeme přítomností. Žádné rozptýlení. Uvolníme se.

- Nikdo se neumí hůř uvolnit než já. - A já jsem druhá nejhorší.

Jsem z nás ohromený. Dneska nedošlo k žádné nehodě.

Nespadli jsme na sebe a ani na nás nevystříkla voda.

Máme ještě celé odpoledne. Na problémy zbývá hodně času.

Co byste ráda dělala?

Pár nápadů bych měla.

Volají mi z kanceláře. Matteo?

Sì.

Ne, hned tam budu. Ano. Ciao.

Jde o radní.

Chtějí, abych jim znovu vysvětlila svoje iniciativy.

Už musím.

Dobře.

Poslyšte, co se dneška týče…

Jasně. Narážíte na ten okamžik.

Jo.

- Rozhodně bychom… - Si neměli nic začínat.

Jako starostka mám na starost váš dům.

Technicky vzato je to Oliviin dům.

- Pořád je to střet zájmů. - Chápu.

Už tak mám dost komplikovaný život. Zachováme se profesionálně.

Ano. Budeme dva profesionální profesionálové.

- Profesionálové. - Jo.

- Jak jsme dospělí. - No…

Už vážně musím.

- Jistě. - Jo.

- Myslel jsem, že… Pořád nemám… - O nic nejde. V pořádku.

- Dobře. - Tak ciao.

- Ciao. - Zatím.

Ahoj!

Ahoj. Říkala jsem si, kde jsi celý den byl.

Jo, jen… Jo.

- Byl jsi na rande? - Cože? Ne.

To nebylo rande.

A byl jsi na nějakém rande? Myslím doma?

Ne. Ano. Ne. Já ne… Nevím, co ti na to teď mám odpovědět.

Tak měl jsi nějaký rande?

Fajn. Zola mě párkrát s někým seznámila. Ale nepřeskočila jiskra.

- A seznamovací aplikace mě děsí. - Vítej v klubu.

- Jo. - Jseš si jistej, že nešlo o rande?

- Já z toho cítila rande. - Šlo čistě o obchod.

Jo. A navíc je stejně s Bernardem, takže… Co jsi dneska dělala ty?

Natírala jsem okenice.

- Nic víc. - Dobře.

Jdu dál makat.

Podívej. Tenhle graf ukazuje, jak se moje udržitelné projekty

nakonec samy zaplatí.

To zvládnete, Francesco.

- Čas na grappu? - Matteo.

- Ne každá událost si žádá grappu. - Ciao, Francesco.

- Bernardo. Grazie. - Ahoj.

Navštívil jsem tě, ale nebyla jsi tu. Neobvyklé.

Měla jsem pracovní schůzku.

Jak to vypadá s tím povolením ke změně užívání pro vilu Fieldových?

Prý se Ericovi neozýváš.

Copak jsi měla tu pracovní schůzku s ním?

Olivia nezíská komerční licenci, dokud nebude mít to povolení.

Vždyť Mariův dům ani oficiálně není na tom seznamu vil za euro.

A teď ta směšná škola vaření. Proč by sem kvůli tomu někdo jezdil?

Montezara může být mnohem víc, než si myslíš. Kéž bys to pochopil.

Tak mě přesvědč, beruško.

Večeře?

To nejde. Musím až do noci pracovat.

Nezajdeme někdy přes týden na gelato?

- Kdykoliv. Ciao. - Ciao.

- To neříkám. - Takže jsem blázen?

- Tak to řekni. - Ne.

Na Netflixu není nic dobrého?

Měli jsme s Donatou jít na skleničku, ale…

Právě jsem si chtěl dát víno. Nepřidáš se?

- Jasně. - Tak pojď.

Jestli mě chceš unést, měl bys vědět, že jsem v dětství získala černý pásek.

- Takže… - Neunesu tě.

Ale je dobře, že o tom černém pásku vím. Budu si dávat pozor.

Ty brďo.

Páni.

To je nádhera.

Někdy tomu pořád nemůžu uvěřit.

Že teď žiju v Itálii.

Montezara je kouzelné místo.

V Římě mi bude chybět.

Co je v Římě?

Můžu ti věřit?

Jasně. Jsem vážně důvěryhodný. Součást mojí šarmantní ofenzívy.

Mám pohovor na pozici stážistky u designéra.

Olivio! Fantastico!

Můj táta nejspíš tvoje nadšení sdílet nebude.

Jeho prací je neschvalovat moje životní rozhodnutí.

Vážně? Vypadá to, že jste si blízcí.

Dřív jo. Když jsem byla mladší.

Ale…

Někdy si říkám, že bychom si zase mohli být blízcí.

Je mi skoro 25. Proč mě pořád zajímá, co si myslí?

Protože ho máš ráda.

Mám.

Tohle se ti bude fakt líbit.

Z Grecových původních plánů. Zásobník palivového dřeva do pece.

Skvělej nápad, Greco.

- Že jo? - Jo.

Pomalu. Sem.

- Konečně je tady. - Sem.

Nainstalujeme ji.

Je to sice nová sexy lednička, ale dneska nemůžu. Jedu do Říma.

Řím? To dneska není v plánu.

Ne. Mám sraz s kámoškou z výšky.

V Římě.

- Vrátíš se večer? Chtěl jsem zajít na… - Přespím tam. Ale brzo se vrátím.

- Olivio… - Ahoj!

- Opatruj se. - Jo.

Jdeme na to.

- Paní starostko. - Dobrý den.

- Už nám chybí váš mikromanagement. - O tom pochybuju.

Budete s Giem vařit?

- Ano. Jdete na pozdní oběd? - Na nepracovní.

Pořád trénuju sladké nicnedělání. Napsala jsem si do mobilu program.

To pak přece už není nicnedělání.

Ale jako váš trenér oceňuju vaši snahu. Prosím.

Děkuju.

- Buon appetito. - Grazie.

- Ciao, Francesco. - Tak příště.

- Ciao. - Takže?

Ani jednou jsem se nepodívala na mobil. Tak moc mi to chutnalo.

- To mě těší. Udělali jsme ho jen pro vás. - Ne, signore je skromný. Udělal to sám.

Bravo. Všechno bylo vynikající.

- Díky moc, toho si vážím. - Grazie.

Chcete znát velké tajemství?

Ochutnala jste mou první mozzarellu. Nemáme tajemství.

- Neumím vařit. - Italka, co neumí vařit?

Troubu používám jako knihovnu. Nikomu to neříkejte. Vezmou mi občanství.

- A to jste se smála té mikrovlnce. - Mluvila jsem z vlastní zkušenosti.

Díky za vaši pomoc.

- Odcházím. Rande s mojí babičkou. - To je milé.

- Co spolu děláte? - Pojďte se mnou.

- Jo? - Jo.

To s babičkou popíjíte?

Jenom aperitiv. Zvyknul jsem si na to v Římě.

- A chutná i babičce a jejím přítelkyním. - Přítelkyním?

- Tvůj oblíbený vnuk je tady! - Tady je!

- Ciao. - Tady je.

- Měl jsem to vědět. - Babiččin fešák!

Grazie.

Grazie.

Jen jeden drink, pak musím připravovat večeři.

Dobře. Vy taky pospícháte?

- Mám na vás celý den. - Jste moc milý.

A tady Antonia byla profesionální pekařka.

A my dvě Antonie jsme pracovaly v jejím pekařství.

Byla jsem slavná pekařka. Byla jsem první žena v Montezaře,

která měla svůj podnik.

- No teda. Co se s ním stalo? - Zestárly jsme.

Vyhnali nás na pastvu.

Já myslel, že si to sladké nicnedělání užíváte.

Asi se unudím k smrti.

- Chceme být „Babinfluencerky“. - Na TikToku.

- Hashtag: životní cíle. Nemám pravdu? - Máte!

Co se děje? Hlodavci? Naštvaný šéfkuchař? Zvládnu všechno.

Nemohla jsem spát, tak jsem přišla do kanceláře.

- Chtěla jsem ti to říct až v pondělí. - Co?

Deb Welchová mi nabídla práci.

Ve Skvělém menu.

A Northstar samozřejmě půjde s tebou.

- Máš zájem? - Možná.

Chápu, proč jsi odjel do Itálie a proč jsi tam zůstal.

Ale chci mít šéfa na stejném kontinentu. Přiznej,

že firma je pro tebe teď sekundární.

Jo, chápu.

Rozhodně jsem tady pár věcí přehodnotil.

Zolo, samozřejmě chci, abys zůstala. Ale musíš udělat, co je pro tebe nejlepší.

- Řekla jsem Deb, že si to promyslím. - Dobře. To udělej. Jsem tady.

- Ozvi se mi, než jí zavoláš, dobře? - Dobře. Děkuju ti.

Není zač. Taky ti děkuju.

Řekněte: „Chci jet do Říma.“

Vorrei andare a Roma.

Vorrei andare a Roma.

Vorrei andare a Roma.

- Zdravím! - Dobrý den!

- Co je s Vecchiou Stregou? - Další píchlá duše.

Chce se mě za každou cenu zbavit. Žárlí, že jsem na ten výlet nejel s ní.

- Hysterka. - Jo.

Požádám Mattea, ať ji opraví.

Super. Neformální sobota? Takové šaty nenosíte. Sluší vám to.

Plážová oslava pro moji kamarádku Pinu.

Pořád se mě snaží zvednout od stolu. Obvykle ji odmítám.

Ale někdo vás naučil, jak sladké je nicnedělání.

Přesně tak.

Možná budu potřebovat podporu svého trenéra. Chcete jet taky?

Pino!

- Omluvte mě. Francesco! - Ahoj.

- Ciao! - Ciao!

Musíte být Eric.

- Ano. - Tolik jsem o vás slyšela.

- Ne, neslyšela. - Jo, slyšela. Měl tu mraženou pizzu.

Připijeme si na oslavenkyni!

- Všechno nej! - Grazie.

Četl jsem o jedné životní filozofické zkoušce.

Co cítíte, když se díváte na moře?

Odpověď prozradí váš pohled na život.

Co cítíte vy?

Co cítím?

Naplánujete si, kam se bude váš život ubírat. Ale pak se přežene bouře

a proud vás odnese někam úplně jinam.

A vám nezbývá než tu novou zemi zmapovat.

A teď vy.

Vidím něco většího, než co dovedu pochopit.

Něco, co nemůžu ovládat.

Bez ohledu na to, jak velkou loď postavím. Nebo jak často se dívám na kompas.

Můžu se utopit ve vlnách, ale můžou mě nadnášet

a odnést na nová místa.

- Nechala jsem se unést. - Ne, to bylo neuvěřitelné.

- Věděla jsem, že se bude tančit. - Ach jo. Podvedla jste mě!

Smím prosit?

Takže…

Ohledně toho, že se chováme jako „profesionální profesionálové“…

Politiky nikdy neposlouchám.

Nepůjdeš nahoru?

Ty a Bernardo?

- Bernardo? - Jo.

Je to jen kamarád.

Řekl něco jiného?

- To úplně ne, ale… - Je pro mě jako bratr.

Nic víc.

Pak ano. Moc rád bych šel nahoru.

- Jde ti to. - Pozoroval jsem Cesara.

A je to. Francesco.

Musím se na něco zeptat. Na něco vážně důležitého.

Knížky v troubě? Vážně?

Nelhala jsem.

Mám tady knížky, které bych se styděla dát na poličku.

To je roztomilý. Bože můj.

Tak jo.

Nikdy jsem nejedl nic tak dobrého.

Jistěže ne. Americké pečivo je odporné.

Dunkin' Donuts prý ujdou.

Odejdi od fontány.

Říká se jim „panforte“.

- Panforte. - Správně.

Podívejte, co jsem našel, když jsem hledal

plán té vily.

To snad ne!

Podívejte.

To je krása.

- Byly jsme tak mladé. - Božínku.

Je čas odejít z důchodu.

Učte v naší škole vaření.

Staňte se „Babinfluencerkami“.

- Tohle měla Olivia jako malá nejradši. - To béžové jídlo je dobré?

- Italské jídlo by nemělo být béžové. - Vím, že Italové to takhle nevaří.

Ochutnej.

Ty fettuccine Alfredo nejsou špatné.

Ale popřu, že jsem to někdy řekl.

Nechte mě hádat. Francesca?

- Jak to víš? - Celý den se usmíváte.

A ten úsměv znamená jediné.

Lásku.

Lásku. Pořád nevím, jak to mám říct Olivii.

Co mi chceš říct? Tátovo čtvrteční překvápko.

- Eric mě učí vařit poamericku. - Fakt?

- Zase jedeš do Říma? - Získala jsi tu stáž?

Jakou stáž?

Olivio… Myslel jsem, že už to ví.

Co mám vědět? O čem to mluví?

Pojď.

Promluvíme si.

Hej.

Co se děje?

Jedu do Říma za Ninovým kolegou. Jmenuje se Carlo.

Je to interiérový designér a nabízí mi u sebe stáž.

Mně.

- Vím, vypadá to, že to zase vzdávám, ale… - Podle mě je to úžasné, Liv.

Aha. Tak jo.

To jsem nečekala.

Měla jsi pravdu. Naučila ses to za pochodu. Přesně jak jsi říkala.

Kéž bys mi to řekla hned.

Kdy jsme přestali?

Svěřovat se jeden druhému?

To nevím.

Máma byla lepidlem, co nás drželo pohromadě.

- Jo. - Náš prostředník. A pak…

Odešla.

Najednou jsme byli bez lepidla.

Za to můžu já.

- Nevěděl jsem, jak s tebou bez ní mluvit. - Ne.

Nemůžeš za to jenom ty. Oba jsme truchlili jinak.

Nechápal jsem, že jsi za mámu truchlila tím…

Ty bys to nazvala poflakováním se,

ale jen ses snažila to zvládnout.

Jo. A…

Ty jsi truchlil tím, že ses uzavřel.

- Omlouvám se za ten čas, co nám unikl. - Teď jsi tady. A vydržel jsi to tady.

I když jsem nechtěla.

Jo. Když už se jeden druhému přiznáváme…

- Chodíš s Francescou? - Cože? Jak to víš?

Prosím tě! Vrátila jsem se z Říma a ty jsi spal někde jinde.

- Budu upřímný. Je to nové. Slibuju… - Tati, v klídku.

Nezlobím se. A kromě toho…

Francescu zbožňuju. Je skvělá.

Můj Batradar je nejspíš rozbitý. Bál jsem se, že budeš mít pocit, že…

Nevím. Že se snažím nahradit mámu.

Vždyť jsi ještě mladej. Dejme tomu.

Jasně, že poznáš někoho novýho.

To nijak nesnižuje váš výjimečnej vztah s mámou.

To člověk zažije jednou za život.

Ale tvůj život ještě ani zdaleka neskončil.

- Já vím. - Já zírám.

Znovu vaříš. A znovu s někým chodíš.

Jseš šťastnej.

A tohle mě bolí ti přiznat.

Ale jsem ráda, že tu jsi.

To moc rád slyším.

Možná že už nejsem prokletý.

Počkej.

Co kdybys zůstal v Itálii? Poslouchej. Ta stáž trvá jeden rok.

Někdo mi musí pomoct vést ty lekce vařeni a pomáhat Giovi v kuchyni.

To já přece nemůžu, ne?

Tak dlouho jsem ponořený do toho byznysu…

A teď ta škola vaření…

Vážně můžu udělat tak velkou změnu?

V mém věku? Já ti nevím.

Proč ne?

Víš, když jsme s mámou snily o té vile,

nebyla jen pro ni a pro mě.

Byla pro nás tři.

Vždycky je nějakým způsobem kolem nás.

I tady v zahradě. A poslouchá nás.

- To se mi líbí. - Mně taky.

Jestli s ní budeš mluvit první, o tom tetování jí neříkej.

Ne, o tom ani muk.

Tak ve středu ve dvě. Ahoj.

Chodíš s Ericem Fieldem.

Ano, je to nové.

Ještě jsem neměla šanci to někomu říct.

- Co ty a já? - Víš, jak to cítím.

Protože pořád truchlíš za Alessandra, ne?

Nemyslela jsem si, že chci vztah.

Nás dva přece něco pojí. A on odjíždí.

Eric tady vlastně chce zůstat. Bude řídit tu školu vaření.

- Školu vaření? Ale… - Vím, že jsi měl pochybnosti.

Možná jsem po tobě chtěla moc.

Nakonec jsem to udělala sama. A získala povolení ke změně užívání.

Poslyš…

V sobotu pořádají odhalení fresky.

Pomohl jsi zařídit, aby byl první dům za euro úspěšný.

Chci, abys u toho byl.

Tak ciao.

Ahoj. Kde je Donata? Je divné nemuset se vyhýbat hromadě rozbité keramiky.

Rozešli jsme se. Nadobro.

To je mi líto. Fandil jsem vám.

Jedna moudrá žena mi kdysi řekla,

že když něco miluješ, musíš za to bojovat.

A vy dva spolu pořád bojujete.

Jste génius.

Jste génius, Ericu. Grazie mille.

Hlavně opatrně.

- Už jdu. - Dobře.

- Dejte to sem, prosím. - Ano.

Tak jo.

- Ty čtyři sem. - Jo.

- Grazie. - Není zač.

MALTESINA KUCHYŇ ŠKOLA DOMÁCÍHO VAŘENÍ

- Pěkný. - Jo.

Ať toho jména nelituju, Maltese.

Dámy a pánové, poslední díl skládačky.

- Páni! - Krása!

- To vypadá úžasně. - Co ty na to?

- Je to skvělý. - To je nádhera, co?

Taková nádhera.

To si žádá oslavu.

- Ano. - Ano!

- Ahoj! - Bernardo, dorazil jsi.

Promiňte mi to zpoždění. Musel jsem na nádraží vyzvednout dva návštěvníky.

Larry a Tracey Longovi.

- Ale ne. To se mi snad zdá. - Nezdá.

Američtí dědicové Nevrlého Maria. Jsou to právoplatní majitelé této vily.

Dobrý den.

Tady to je.

Doklady o tom, že se moje prapraprababička

Maria Leoniová narodila 6. července 1867 v Montezaře.

A město Montezara nás kontaktovalo jako potenciální dědice.

- Ano, já. Nesčetněkrát. Nereagovali jste. - Nevěděli jsme, že je to tak naléhavé.

Pak nám ale Bernardo poslal fotky zrekonstruované vily.

Co jsi to provedl?

Neměla jsi to „prodávat“, než se vyřídí dědické řízení.

Nereagovali jste na bezpočet telefonátů a e-mailů, když dům chátral.

A když je kompletně zrekonstruovaný, máte zájem.

Jasný. Ale není to fuk? Tahle vila je pořád naše. Už jsme si najali právníka.

Není tady náhodou i bazén?

Tati!

- Všichni se zhluboka nadechneme, dobře? - Ano, pane a paní Longovi.

Na naše náklady vás ubytuju v hotelu, dokud neověřím vaše dokumenty.

Tak pojďme.

- Slibuju, že to vyřeším. - Jo.

Mariova prapraprababička byla Maria Leoniová. Narodila se v roce 1867.

Larry Longo je nejbližší žijící příbuzný.

Takže Mariovi italští příbuzní neměli právo nám tu půdu darovat.

Tohle nevypadá dobře. Vůbec.

Teď ne. Teď ne, Matteo. Prosím.

Spory o opuštěný majetek jsou v programu vil za jedno euro problém.

To my jsme ji zrenovovali.

A investovali Oliviiny peníze. To si ji můžou vzít?

Nejspíš. Italské dědické právo hraje v jejich prospěch.

- Co s tím můžeme dělat? - Můžete se soudit o uhrazení nákladů.

Nemáme šanci si ji nechat?

Longovi mají přesvědčivé důkazy o svém původu.

Takové případy se většinou vlečou. Se značnými náklady a fůrou času u soudu.

- Chápu. Moc vám děkuju za konzultaci. - Kéž bych pro vás měla lepší zprávy.

- Jo. - Ciao.

Můžeme bojovat.

- Vyberu si penzijní účet. - Ne.

To nemusíš. Vážím si toho, ale…

Došli jsme na konec cesty.

A jak se říká, všechny cesty vedou do Říma.

- Díky tomuhle místu jsi získala tu stáž. - Jo, ale…

Co budeš dělat ty?

Taky odjedu do Říma.

Abych mohl odletět pryč.

Zpátky do Columbusu. Zpátky k práci. Přesvědčím Zolu, aby zůstala.

- Bude partnerka v mojí firmě. - Co tohle?

Tvoje vaření.

Liv, když jsme tu byli spolu…

Myslel jsem si, že si tu vytvoříme nový domov. Že budu mít nový život.

Ale to nám zjevně není přáno.

- A co Francesca? - To nevím.

Zase tak dlouho spolu nejsme.

Nechci jí tak rychle viset na krku.

Chci, abys byl šťastný.

Mým úkolem je, abys byla šťastná ty.

A vím, že už jsi dospělá,

ale vždycky budeš Battátova holčička.

Dobře?

Zdravím.

Překvapilo nás, že jste se ozval.

Jo, podívejte… Přejdu rovnou k věci.

S Olivíí netoužíme kvůli naší milované vile

strávit roky u soudu. Tak pro vás máme nabídku.

Olivia do té rekonstrukce investovala dědictví po své zesnulé matce.

Aha. Přijměte naši soustrast.

Když jí ty výdaje uhradíte, vila bude okamžitě vaše.

- To už nebude jenom jedno euro. - To myslíte vážně?

- Ale za tuhle cenu je to pořád terno. - Takže jsme domluvení?

Ericu!

Tady jsi. Šla jsem za Longovými, ale prý už mluvili s tebou.

Co se stalo?

Dohodli jsme se.

Uhradí Olivii náklady na renovaci

a my jim předáme vlastnickou listinu.

Moc se stydím.

- Je to moje vina. Musíš mě nenávidět. - Ne. Slepě jsi tomu věřila.

- Jen se snažíš zachránit tohle město. - Ale ta vila byl Oliviin sen.

To zvládne. Je chytrá a houževnatá.

A stejně odjíždí do Říma na stáž, takže…

Jo, dobře. Jede do Říma?

- Jo. - To je dobře.

A ty?

Jo, myslím…

Asi se musím vrátit zpátky do Ohia.

Jo, chápu. Já…

- To jsem si taky myslela. Ne, chápu to. - Přál bych si, aby…

Nechali jsme se až moc unést proudem.

Mám jedinou práci. A to je být starostkou.

Měli jsme dál být profesionální profesionálové.

Ne.

Jak jsem mohla?

Jak jsem to mohla takhle zvorat?

Antonio.

Podej jí svůj „lék“.

Jaký lék?

Na to ti nikdo neskočí.

Viním z toho Nevrlého Maria. Rodina Leoniových byla vždy tak neomalená.

Ne, Antonie, to byla rodina Leoneových.

Pleteš se, Antonio. Rodina Leoneových byla nesmírně milá.

Co jste to řekly?

- Žila tady rodina Leoniových? S „i“? - Sì.

- A rodina Leoneoých s „e“? - Sì.

Paní starostka mi právě ukradla léky.

Matteo,

věděl jsi, že tady žila rodina Leoneových? S „e“?

Počkat, myslíte…?

Možná v Americe změnili prapraprababičce Larryho Longa příjmení.

- Prý to byla běžná chyba. - Existuje jediný způsob, jak to zjistit.

- Paní starostko? - Matteo, teď ne.

Hledám složky se sčítáním lidu. Nemůžu najít 60. léta 19. století.

Nesu vám kafe. A přivádím posily.

Jsme tady.

- Fieldovým rádi pomůžeme. - A tobě taky.

Děkuju, lidi.

Dáme se do práce.

- Pojďte. - Tak jo. Sì.

Ahoj. Už mám sbaleno. Můžu vyrazit.

- Budeš mi chybět. - Nápodobně.

- Za tenhle čas s tebou jsem moc rád. - Já taky.

A co Maltese?

Vezme si ji Donata. Jsou stejně temperamentní.

To jo.

Nevadí, že s tebou nepůjdu na nádraží?

Chci předstírat, že jsi pořád tady.

Nevadí.

Lidi, tohle jsem našel pod umyvadlem v koupelně.

To je hnus. Ne, plíseň. To ne.

Nech toho.

To je ono! Jsi génius.

- Každý si něco vezměte! - Výborně, lásko!

1867…

1867! Lidi! Pojďte sem!

Maria Leoniová se narodila 17. března 1867.

Babička Nevrlého Maria.

Maria Leoneová se narodila 6. července téhož roku.

Její rodina odjela do Ameriky, když jí bylo sedm let.

- To ona je příbuzná Larryho Longa! - Sì!

Grappu?

- Kolik je hodin? - Je 10:05.

Eric odjíždí vlakem v 10:10. Není tady signál. Nikdy to nestihnu.

Jo, stihnete. Máte tajnou zbraň.

Honem!

- Vecchia Strega! - Grazie.

Získejte svého chlapa!

Jeďte!

Buongiorno.

- Vystoupil jsi z vlaku. - Nenastoupil jsem do něj.

Víš, nemyslel jsem si, že bych opět mohl

něco takového k někomu cítit. A pak jsem potkal tebe.

Přišli jsme o tu vilu. Ale o tebe přijít nechci.

Miluju tě.

Já tebe taky.

- A o tu vilu jste nepřišli. - Cože?

Musím ti něco ukázat.

To všechno kvůli jednomu písmenu?

Dobrou zprávou je, že rodina Leonevých, ne Leoniových,

vám v Montezaře taky něco zanechala.

- To je tak vzrušující. - Jste právoplatný dědic, Larry.

Tohle je vaše. Villa Leone lomeno Longo.

Je to díra.

Ale je to naše díra, zlato.

Všude kolem nás cítím odkaz svojí rodiny.

- Přesně. Montezara je pocit. - Ano!

- Ten váš řemeslník byl dobrý? - Jo.

Je to nejlepší a jediný řemeslník ve městě.

Co se týče povolení, příští týden začíná nový geometra.

- Co se stalo Bernardovi? - Rozhodl se přestěhovat do Milána.

- Chybí nám. - Jo.

Tak co na to říkáš, miláčku?

Když budu moct mít bazén…

Tak co vy na to?

- Líbí se mi to. - Jsem rozhodně pro.

Gratuluju vám, spoluředitelky nově spojených firem Hlavní chod a Skvělé Menu.

- Složité jméno. - Vymyslíme nějaké nové.

Ty se mezitím koukej pustit do rozjezdu italské divize našeho podniku.

Máte to mít, šéfky.

To se dobře poslouchá.

Montezara má novou školu vaření.

A rozšiřujeme program domů za jedno euro.

Testa Travel, výrobce elektrických aut, doporučuje návštěvu našeho města.

Náš rozpočet bude příští rok přebytkový. Grazie.

Asi budete potřebovat ty nabíjecí stanice pro elektromobily.

Je čas na grappu.

Konečně!

A je to! Vytahuju Oliviinu speciální pizzu!

Pizzy!

To je nádhera, co?

To je ono!

Ahoj! Dorazili jste!

Antonio!

Jak říkával můj táta…

Odhazuju mikrofon! Bum!

Ericu, naučila jsem se vařit.

- Vážně? - Víš, co to znamená?

- Musím se naučit tancovat. - Jo!

Překlad titulků: Jakub Doležal