Original subtitles

HRAJĚCÍ MŘEŠKÝ

Dobrý den, toto je první věta.

Dobrý den, toto je první věta.

Dobrý den, toto je první věta.

Dobrý den, toto je první věta.

Dobrý den, toto je první věta.

Dobrý den, toto je první věta.

Na poločí kontrář.

Kapitán, je to pohraniční pásmo, jinak bychom do Prahy ani nevolali.

Tudy jsou zumére.

Dostal to na plný pecký zepředu.

Na kavátě měla obtisknout baru, potom oschodil jsem dohle.

To tožno jste zjistili?

Nicu sebe neměl, pachatel ho ke všemu ještě okradl.

To mohl tak někdo potom, kdo ho našel.

Ráno mlýkaři, ale okradl ho ten, kdo ho přejel.

Kupněte se.

Kapřina ruby.

A na nich báto, jak padal tady ze svahu.

To znamená, že ho šacovali ještě nahoře hned po té srážce.

Tady pod keřem ještě krvácev.

Snad kolem půl noci to potvrdilí doktor.

S nímky jsme už pořídili, jsou drohnad proč jí budou zítra.

Co je?

Boty.

Kom to vede?

Do Horní Lučný, ještě je tam odbočka na Černý Lada a pak už jenom hraniční pásma.

A co hotel?

Letovisko.

Nicu, druh majore.

Tak se zeptejte po vesnicích, jestli ho tam někdo nečekal.

Tady jsou úlomky modreho autu, laku a střepiny z klátr z byteho reflektoru.

Ležila tady stranou, jestli k tomu taky patří.

Ještě tady, od očka.

Brzný stopy nebyli?

Ne.

Šel asi po levý straně směrem od Kromperga.

To auto jelo za ním, vlítlo doproti směru k němu a zastavila šupří koku.

Ten chlap musel být tam ol.

Nebo ho přijel schválně?

Nastupoval včera večer v Praze.

Chodí voholi, kulhá, z nám měl kufr.

Tady ho nikdo nečekal.

A co auto?

Něco za něma přijelo jako z Prahy, asi oktávka.

Ale určitě do ní nenase dal.

Tak pojedem.

Ten oblek ještě dejte na eksperitu.

Zavolejte Kromperga, když jistě je při pětvě proč kulhá.

Tu bůl nenosil dlouho, možná že nebo nedávnej úraz.

To by stálo za to zeptat se po špitalě.

Co už tady máme, sodrl majerek.

Tady se v té horně lupšný pár lidí si myslí, že to je různý.

To byl jeden z těch studentů, co tam byl najařen na vesní brigádi.

Strašný.

Jan Soufalik.

Letos absolvoval.

Jak se to stalo?

To zatím zjišťujeme.

Vy jste byli ho tři dní, pane.

Profesore Hechtl.

A jak jí vlastně byl?

Jak se vám je byl?

Sirotek.

Určitě byl talent.

Trochu neukázněný, no ale... Ano.

A máte na mysli něco konkrétního?

No.

Teď už na tom vlastně nezáleží.

Tohle se mu zabavil ještě před maturitou.

Mohl skvěl mít velké nepříjemnost.

Ale bylo mi jeho líto.

Akty.

Ale proč Udýždí to neříkal?

Ne.

Zoběř jsem nevěděla, že někam jede.

Nic mi neříkal.

Třeba dostal nějakou správu.

Nevolal ho někdo?

Jo, to nevím.

Chodil jsi některou?

Nestarám se o soukromý nájemníků.

Ostatní je fotograf.

A kde pak dělá Pani Grosol?

Prosím?

Jestli někde pracuje.

Zatím nikde.

Zlomil si po maturite nohu.

Nedávno tepem přišel ze špitalu.

Nepoladil se s někým poslením do věl.

Neměl z něčeho strach.

Jsem za ním chodil jen študáci.

Soudru majore.

Do 45.

majitelka maserského salonu.

V 47.

kuplířství.

Kriminál.

A pak už si snad dala pokoj, ne?

No jo, dobře se vdala.

Ale teď už je tři roky vdova.

Brachy jsou v pekuje.

A kde bude na parádu.

Soufalík u ní býdlel rok.

A z čeho žil ten?

Chalášku.

Slyším.

Tak Grosová navštívila hodinu po vašem odchodu vynárnu Granada.

Teď sedí sama, ale několikrát už o něče mluvila s Čišníkem.

Nějaký melich.

Pokračovat v sledování.

Varga, neznáš nějakého melicha?

Vrchni z Granady.

Tak se na to ještě mrkni.

Čachry se zlatým a prodej pornografický fotek.

To by šlo, co?

Coufalík fotil a melíc Grosovou prodávali.

A Coufalíkova smrt?

To může být žálivost.

I holky mají milance manžely.

Je si na to někdo z něk přišel, tak...

No, když by vraždil na takové místě, tak blízko hraněc.

Byl na té brigádě, musel to tam znát.

Přeba je za nějakou holkou, někdo osledoval?

Ten brak znal to místo taky.

Řekněte Suchánkovi, ať si mrkne na všechny, co byli tenkrát na té brigádě.

A co hlidky u Grosový?

No, na to se vyspíme, ne?

Už sevaly a zpátky.

Už je tady Klaš.

Už vás čeká o česti.

Tak ten Melich má modrovou oktávku.

Já věm.

Dechal jsem si vytáhnout jeho řidičský průkaz.

Dva karambory.

Dřezadu, nerozhodno, zdržovaný, pro vózu.

Jezdíte preve půl roku.

Jestli to byla vražda, tak to musel udělat perfektní řidič.

Dám ještě udělat expertížu na Alpolak.

Tak co mohl ten Soufali hledat o půl noci na hranicích?

Na vštěva Úholky to asi nebylo, vzal sobou všecko, co se dalo odmíst.

Tak to chtěla asi za kopečky.

Ten jeho kufr jde do věstníku.

Tak to máme, soudrůmajor.

Jeden z těch Soufalíkových spolužák jezdí jautem.

Tatičkovou osobní dodávkou, je to modrá uktávka.

Bert Pacer.

Chodil k němu.

Grossová ho podle fotky taky poznala.

Kluk pracuje u oce jako reporter.

Starý mu to dřív patřilo, ale teď tady dělá vedu cílu.

Tak tady garážuje.

Věst je potvora.

Kůř zarejdel.

Tak pořadí a barevny odstín jednotlivých vrstev by se schvadovali.

Fotografia.

Nauvčanský průkaz do tří dnů.

Prosím.

252.

252.

Na schledanou.

Na schledanou.

Na schledanou.

Prosím.

Mohl bych mluvit s Bertem.

Ještě nepřišel.

A nevíte kde bych ho našel?

Zeptejte se pana Pacera.

Račte dál.

Děkuju.

My jsme dva.

Prosím.

Ano.

Rečte.

Pohužel od soboty jsem ho neviděl.

Vzal si pracovní volno a odejel.

A to vám ani neřekám.

No.

Neposadíte se?

Prosím.

Kouříte?

Děkuju.

Promiňte já.

Nevím jakou máte představu.

V stazích moderní mládežek rodičů.

Ale Bertovi tedy jako synovi.

Je devatenáct.

A takový se dnes už nespovítají.

Ostatně.

My dva spolu žijem.

Abych tak řekl.

Každý po svém způsobu.

Spíš jako kamarádi.

Ale domní vám se že bude na chatě.

Kde?

V Roudná.

Jestli to tam znáte.

Je to tady docela blízko uprahy.

Můžu si zavolat?

Prosím.

Kalář.

Zavolite Roudnou.

Roudná.

Jestli je tam na chatě Bert Pacer.

Čekám na 54 32 11.

To je on?

Ano.

Smím se snad zeptat.

O co jde?

Bert něco provet?

Potřebujeme jenom nějakou informaci.

Ano.

Pane vedevci.

Pardon.

Děkuju.

Kalář.

Ano.

Ano.

Ano.

Tak tam není.

A chatu máte vykradenou.

Objevili to náhodou děti.

Zavolal jsem okres, porčíka Skálu.

Pacer.

Musíme sepsat protokol, co se vlastně ztratilo.

No.

Už jsem tu nebyl několik let.

Teď se mě jezdí jenom můj syn.

Když se to mohlo stát?

Dneska je středa, tak někdy v neděli, v ponděli, dopoledne nejpozději.

Rozhodně před tím deštěm.

Kdy budete hotovi?

Ještě si vednu zámek a končím.

No, moutstav.

Bandalství.

Tak tohle snad není ani vloupání, ale pomstav.

Máte nějaký nepřátelé?

Já.

Nebo váš syn?

Prosím vás, takovej kluk, jaký pak ten může mít nepřátelé.

Pojďte dal.

Ale na nic nesvájte.

Co je?

Srdce.

To vloupání do toho možná nepatří, to je asi jiný případ.

Bych chtěl vědět, čeho se tak polekal.

No, já bych taky nezkákal radostí, kdyby mi někdo takhle zřidil hajdu.

Tak co, podepsal se?

Tak jak to bylo.

Tady zůstal stát.

Pozval jsem ho dál.

Šel dovnit.

Ta skříň?

Někdo to v stádu slavu vyrušil.

Takhle nestačili dorazit.

Přítel.

Tak to jsem ho viděla naposled v sobotu.

A jezdí ještě někam jiná mnež na tu chatu.

Mě se nesvěřuje.

No snad byste nám mohla.

Paň Minerova, pardon.

To je zástupce pana vedoucího.

Vyšetřujeme tu vykradenou chatu.

Já jsem hadraba.

Dovolíte na slovíčko.

Prosím.

Víš se, mě nezbavíte, že?

Vyberte si.

Ty obrázky jsou stejné, to je pan Soufalik.

Ano.

Chodil jsem často.

Někdy, ale spíše panem Pacerem je za Bertikem.

Bertikem.

Pan Pacerem mali moc nestrce, že?

Znáte ho dlouho?

Leta.

To víte, já se tady ještě ani pořádně nerozkoukal.

Zařezávám tu teprv pár tejdnů.

Předtím jsem dělal na ústředí.

A viděl jste ho?

V sobotu odjíždět?

No.

Viděl.

Jeho sní s Milnerovou.

Říká se, že kují němu než je s manželen.

Paneho draba, s tý svatby jen po hlednice nebo taky 1318.

Počkej, já nepřijdu.

To účetník?

Jo, Bertův kamarád.

Jeho mama tu dělá domovnici, tak mu říkáme domovníček.

Kdo má klíče od té garáže?

Bert, pan Pacev.

Zrošť.

Tady já.

Kde ho vzal?

Asi od Berta, ne?

Dělá mu udržu.

Tak kdy pak jsi ho vyděl na posled?

Taky v sobotu?

Ne.

Z neděli večer, když se vrátil z Hajdy.

No a dál?

No co?

Co dál?

No tak.

Jo, šel jsem zrovna do kina.

Jo.

A on stál unik před barákem a odnášel si nahoru věci.

Poslechni, ty si s ním mluvil, co ti říká?

Co jsem s ním mluvil, nemluvil jsem s ním.

Ne?

Ne.

Jo.

Akorát jsem se ho ptal, jestli bude chtít ho mít fádu,

a on říkal, že ne, že ho foukne do garáže, tak jak je.

Tak by mělo být tady, ne?

Vlastně, kde jinde?

No tak.

Vypařil se.

Možná, že ho jsem ani nedal.

A možná, že si ho v neděli ani neviděl.

Já nlžu.

Ne?

Ne.

S kým pak jezdí na tu chatu?

S nějakou věrou.

Tak?

Ale jmenuje se ta věra náhodou Milnerova?

Ne, paní Mil... Milnerovou tu ve Sakurá domů.

Ale na chatu jezdí teďko s tou věrou.

To je taková...

bon, 18-ka.

Ale to vím jenom já, on to jinak tají.

A kde ji najdem, to už taky nevíš, co?

No fakt, nevím.

Tak která?

Tak.

Druhá zleva.

Takže necháme děkovat.

No tak tohle vám vyšlo.

No to bylo vlastně jasné, jenom mě pořád scházel motiv.

Ale kdy začal ten kluk od ty holce, co ber zatajuje, tak...

Víte, co bych někdy chtěl?

Případ.

Ale opravdovej případ.

Jo?

No tak...

Tak zavolejte do nemocnici, jestli už můžeme vyslechnout patsera.

Ten člověk nám lhal, tvrdil, že neviděl Bertála Sobot.

Zažítte pátrání.

Všem hlídkám fotomadýho patsera a týhle fešandi k tomu.

Možná, že se schovává u něj.

Číslo ty modré oktavky vám řeknou na dopravnu.

Při zatýkání pozor podezřelí zvraždí.

A kdy?

Utakuji z nemocnice.

Měl jít na kardiograf.

Nikomu nic neřekla, zmizela.

Měl jít na kardiograf.

Pozvete nás dámu?

No, prosím.

Promiňte, není mi ještě docela dobře.

Jenom na chvíličku, prosím.

Poč pak nejste v nemocnici?

Vy hazardujete se zdravím.

Myslel jsem...

Vaše žena?

Ano, zemřela za okupace.

Neposadíte se?

Děkuji vám.

Mám tady trochu nepořádek.

Neděli jste byl doma?

Ne.

Proč?

A kde jste byl?

V Brně na fotografické výstavě.

Taky jsem tam měl několik snímků.

Kdy jste se vrátil z Brno?

V ponděli.

V neděli jsem tam měl záchvař, byl umělékář.

To je pokoj vašeho syna?

Prosím.

Jak vidíte, zde není.

Víte, pane Pacere, tady jde o smrt spolužáka vašeho syna.

Nebylo by lepší říct pravdu.

A vy myslíte... šeber?

Možná, že to on.

Kdo je větší, je v složenku na činži, prosím.

A tady ta druhá je zavodný.

Máte to tam děku napsaný.

Podráška to je v pořádku.

Promiňte, ale... to... to s Bertem bude omyl.

Uvidíte, že se to vysvětní.

Bert by nikdy.

Proč taky?

Znáte ji?

Neznám.

Nikdy jsem ji neviděl.

A co když je u ní?

Bert si teď dává pozor.

Stačila jedna nepříjemnost.

Jaka?

Naše učetní pani Milner vás rozvádí.

A... její manžel se domnívá, že snad Bert... Je příčinou rozchodu.

Jako vás ji čeká?

Možná Berta.

Právě hlídat dům.

Čekají vás ještě z mechanoskopě.

No jo, no co se dá dělat.

Celkový pohled na vypáčené dveře od chaty.

Tady je vidět vyhnutí plechu proti klice, způsobené

páčením, ovšem nepři zavřených, ale při otevřených dveřích.

Západka zámku osíle 7 mm je rovněž ohnutá při

otevřených dveřích, několika údery tupym předmětem.

Další.

Tohle je detail zámku.

Kdyby pachatele páčili zámek při zavřených dveřích, musel by být vyhnut otvor nejenom

proti klice, tady, ale hlavně proti západce, a to není.

To dokazuje také expertíza skla z rozbiteho okna,

kde na lomu střepiny je prokázan úder zevní přchaty.

Světlo.

Jdými slově páčili zámek zámčeno nebylo, loupáně fingohne.

A proč by to dělali?

Chata byla pojštěna.

A vysoko.

To jsme zjistili.

Ba ne.

Pojistka je v níry nemůže vrátit to, co se tam zničilo.

To spíš udělává nějaký bláze.

Jo.

V rukavěcích.

Ale v každém případě to udělává člověk, který měl klíče od Hajdy.

Třeba takový... takový cofalik.

Vystěl, že mu Bert jezdi za holkou na Hajdu, chtěl

se mu pomstit, Bernan to přišel, no a tím to zašlo.

No tohle si trošku přizpůsobujete fakta, ne?

Chtěl jsem jenom říct, že ta Hajda do toho možná nepatří.

Měli jen lípe.

Jo.

Mě pořád vrtá hlavou, čeho se ten starej pacer lek.

Tý skřinky.

No možný to je.

Něco podobného se stalo mý mámi za války.

Po nále tu nezostalo z banáku vůbec nic, a máma se složila, a když nešla v trskách,

takovou hloupost.

Neporušenou slušku z kuchyně.

No dobře, a proč je na chatě prázdná skřinka na

Peřiny, když je u Berta v pokoj, nemaj kám dávat?

Ne.

Ahojka.

Omihoj naroví.

Kdy se to stalo?

Teď večera.

Olišla jsem posedme, a když jsem se vrátila.

Stratilo se něco?

Nevím.

Stát nic.

Zámek v dveřích je v pořádku.

Neměl někdo ještě jiný klíč od bytu?

Mončel.

Kde pak je?

Nevím, bydlí teď u rodičů.

Nezlobte se, ale budete nám muset říct, kde jste byla dneska večera.

Na tirasách na Baranově.

A věděl někdo, že nebudete doma.

Berth mě pozval.

Že při se mnou musí mluvit.

Ale nebyl tam.

Myslím, že to vůbec nepsal on.

Je to psáno na strli.

Dostal jsem to dneska ráno.

Ráno stále přesedn...

Zapíte se.

Nic?

Kdo je to?

Berth.

Milnerová říká, že její vztah Berthově je čistě přátelský.

To znám.

Když mě bylo dvě lety nás, taky jsem se jednou takovou čistě přátelský.

Nemohla mít děti.

Upnula se na něj, když jako kluk ztratil matku.

Ale fakt je, že její manžel žálely.

A klič odbytu má kdo.

Taky on.

No, veru si představit, že ze vzteku... No, ze vzteku.

Ze vzteku by mu na rajevěž dal pár facep.

V těch vloupelných je systém.

Tohle není pomsta.

Takhletě se zničí nábytek, ale nádobí, skříň, skříň a gramofonové desky ne.

U mělneroví se vysype mouka a nerozběju sernky.

Rozhází se pudr, a cenější váza zůstane celá.

Proč?

Tohle vypadá, jakoby by tam někde něco hledal.

Ale co?

No, to bych věděl.

Musí to být něco menšího, něco, co se vejde do krabičky od pudrů.

Jestli ten někdo opravdu něco hledá, tak to dělá dost naivně.

Nemyslíte?

To je právě, co mě plete.

No, tak se o tom půjdu měte.

Dělám vám tromby.

Dalo se to čekat.

S tím rozbitým reflektorem neměl odvavujet zpátky.

Půvz nechal v kromperkoh.

Tradá vlakem do Praje.

A co vy na to?

Že k tomu zapotřebí pořádná dávka otrlosti.

Kde se to v tom klukovi vzalo?

A co?

Dnes?

Kolik?

Devět... třicet... dopolední.

Ne, ne.

Ty experty si ještě nedošli.

Teď se právě vrátí.

Provedu.

Nic novýho?

Za pacerem nepřišel nikdo.

Nikdo?

Světlo v bytě zhasilo.

23.10.

A do teďka nevyšel z domu.

A po mladým taky nic.

Za to volala lítka nasazená u fotografie.

No a?

Ale nech si ty nerváky.

Přišla tam ta holka.

Šestkrát?

Ja.

Četrnáct korun?

Na jméno?

Věra Klímová, Praha 5.

Pod farou 316.

Praha 5, pod farou 316.

Pardon.

Mohla byste zavolat Berta?

Není tady.

Nemá mu něco vyřidi?

Nejděkuji.

Nic sem neuděla, přišla sem se jenom dát vyfotografovat.

To spíš za Bertem, ne?

Proč?

Když jste ho viděla naposled?

Neděli.

Když jste spolu na chatě, co?

Proč pak vás Berta tajuje?

Vůli tatovi.

Chceme se vzít.

Tak se tam prej nemá moc ukázat.

A nežárvil tak trochu na soufalíka?

Na toho.

Pořád dolejizal prej vyfotit.

A nevyfotil vás?

Ale ne tak jak chtěl.

A co na to Berth?

Řekl, že si to s ním vyřídí.

Ká mě to vlastně vezete?

Tercejem.

Pašli jsme na ty skřínce dole nějaký skvrny.

Poslal jsem pro doktora Hansla.

Tam hlede.

Vypadá to na krev.

Počkáme si na laborator.

Páni, tohle museli udělat cvok?

Mola byste říct, co se tady od neděle ztratilo.

Věda přibylo tahle skříň.

Je.

A harmoničku taky rozbili.

Říká, že z chaty zmizel magnetofon a pásky.

Jaké pásky?

Magneťákový nahrávky, Dixilenta Twist, jestli tomu ho víte.

Hele, tu hledají stopy, že?

Jděte do vozu.

Tak běžte.

Ale to je přece... Bert.

Vám zavola tu holku?

Zabit jediným úderem zezadu tupý předmět.

Kdy?

Před tři dny.

Bližší označí pitva.

Martvý dřív než Soufalik.

Dozabil Soufalika.

Tak Roberta.

V naděli večerováště domovníček viděl, jak šel domů.

Tady kvraždě nedošlo.

Vypadá to, že ho sem přivezli v ty skříňi.

Tak pacer.

Měl jste pravou žádný šok.

Zřejmě si uvědomil, že ta skříň by ho mohla prozratit a my jsme mu nalítli,

na to jeho prněnsky, ale vy sakra.

Tady nalítli, volal jsem Brno, aby to prošetřili.

Vypadá to, že ho nalítli.

Pojď.

Kdo to vypáčil?

Já.

O barách byl plnej plynu a dveře byly zavřeny na klíč.

Zevnitř, na dva západy.

O toho.

Na spouštěči jsme žádný stopy nemášli.

Šelky jsou nepoužitý.

Leží tam dopis na rozloučenou.

Ksaný na stroji.

Přiznáně.

Zabil Berta v hádce.

Coufalik muho pomohl schovat, pak dostal strach, že by mohl mluvit.

Zabil i jeho.

Vím, že se to dlouho neutají, než bych se nechal soudit.

Odsoudil jsem se se.

Znáste, že to souhlasí.

Zemřel někdy kolem půl noci.

Jestli zabil Berta tady, mělo by tu být krev.

Tratoliště.

Setřel to důkledně.

Ale tohle ho prozradí po letech.

Tak tady stála ta skříň, co je na chajdě.

Je to jasný, ne?

Jo.

No jo.

Ale proč se ti dva pohádaly?

Měli se vždycky moc rádi.

Pacer by Berta udělal všecko na světě.

Měl přeci jen jeho.

Až poslední dobou se to nějak pokazilo.

Pokazil?

Jak?

Ještě nedávno jsem to Bertovi vyčítela.

Přišel za mnou, jestli nevím o nějakém podnájmu.

Naštěl už dále doma bydlet, říkal, že si nedá skazit život.

Jak skazit život?

Nevím.

No počkejte, nějak jste si to přece vykládá, ne?

Pani Pacerovou jste znala?

Prosím.

Pacer říkal, že zemřela za okupace.

Plynu.

Ale proč?

Jako manželka Arice byla přecechránena.

Dal se s mý rozvezt.

Myslel tu snad formálně, aby zachránil obchod.

Ona s tím rozvodem souhlasila.

Vůbec netušili, jak to dopadne.

Pacer potom běhal na gesta, podoprošoval se, podplácil.

Věděl to Bert?

Myslím, že se to dost věděl až teď.

Asi proto chtěl od něho pryč.

Jaký on vlastně byl?

Dělal Pacerovi jen radost.

Byl chytrý, cítlivý.

Snad trochu víc obecky.

A jako kamaráda si vybral Coufalíka, že jo?

Coufalík?

Coufalík byl jen jeho spoužák, nic víc.

Bert se s ním nestýkal právě pro jeho hrubost.

A už jsem vám jednou řekla, že spíš chodil za panem Pacerem.

Snad chtěl, aby ho zaměstnal, nevím.

No.

Tak vám moc krát děkujeme.

Soudru majore.

Pitevní nález.

Jo.

Jdem se vyspat, ne?

Tak ten Pacer nezemřel na otravu plynem.

Hraněla ho mrdvice.

Hypertrofia srdce, arteriozklerov zavěnčitých tepen, infarkt.

Ale tam přece byl plyn?

Kdyby semřel na otravu plynem, tak by na to museli připyt věpřít,

ne?

Sako.

Že by ho to vzal dřív, než začal ten plyn učinkovat?

Možná.

Nebo ten plyn pustil někdo dodatečně.

Vešel někdo v noci do domu?

V tom lidi z baráku, soudrůmajorem.

Nějakej hajdušek z třetího poschodí a po půl noci sotlová z přízemí.

Do někdo tady byl?

A i kdyby.

Jak se potom dostal z bytu ven, bylo zamčíno a klíč byl zevnitř.

Zavřel dveře, ale zamknul schodby.

Ale musel mít... Bertovi klíče.

Ty jsme nenašli.

Lek se dostal do baráku.

Lera zádem přes důru.

Co je tohle?

To v okno.

Slovou záchodu.

Patří k hospodě vedle.

Zamykáte to na noc?

Ne.

Pitevní nález se dal napis Brna.

Pacer Bert exitus v neděli, poklynal veční

klenby, v tržné ráně nález dřevěného úlomku.

Brnu Pacer Bohumil, neděli večer středční záchod, ušetřovan v noci hotelu,

odjezd do Prahy v pondělí.

Pobyd prokázám.

A poznáv někoho?

Jinak nic?

Vůbec nic.

Vyslechli celý barák.

Domovník sice viděl v noci, jak někdo něco nakládá, ale protože šlo Pacerovou

dodávku, tak... tak se o to dál nezajímavá.

No... tak si to se řadíme ještě jedno.

Pokoliká ty už.

Tak v neděli večer.

Je ve svém pokoji zabit Bert.

Tělo převezeno ve skříni Pacerovou dodávkou do chaty.

Chata demolována, jako by tam někdo něco hledal, ale nic se nestratí.

Magnetofon a nahrávky.

No dobře, no ale to, co chtěl pachatel, najíc zřejmě nenašel.

V pondělí.

V pondělí je zabit a prohledáván soufalík.

Ve středu hledají umilneroví a v tý době pustili starýmu Pacerovi plyn.

To je daleko větší hra.

A je v něj víc lidí, než jsme mysleli.

Je to všechno na smyslu.

Jdi si lehnout.

Co je?

Vyjazí vás.

Hledají něco, co stojí za smrt dvou lidi.

Něco, co snad patřilo Bertovi.

Hledají v chatě, prohledávajícou falíka.

Hledají umilnerové.

U všech, ke kterým měl Bert blízko.

Zde je práve díra v logice.

Proč nehledali u ty Bertovi holky?

To je pravda.

Proč ne?

Nejsou doma.

Paní Klímová šla nakoupit a děda šla hned za ní.

Okna otehřený.

Ravna jako pro zloděje.

Tak tady by se asi těžko hledal.

Klímová, ano.

Děkuji.

A odpolední, no snad přijde včas.

To víte, komplikovaný případ, nedobrý sociální podmínky.

Otec uteklo od matky.

Holka si prostě dělá co chce.

Prosím, zavolej mě za chvíli, já tu mám teď návštěvo.

Tak měli jsme jí tu už dvakrát na koberečku.

Ale znáte to, domluvy, sliby.

Jo, chtěl jste tu její kámarátku, že?

Prosím pěkně.

Pokam řík.

Po tý klimo videte vyhlásit Patrání.

Jde o její život.

Spojte se sloubolem.

Tak pojďte dál.

No pojďte, já vás neukousnu.

Tak kde pak je Vera?

Má přijít na odpolední.

Na odpolední.

No, a neříkala vám náhodou, že má nějakou schusku?

Ne.

Znáte jejího mladence?

To Bertha.

To přece znáte, ne?

Tak vidíte.

Neříkala vám o něm nic?

Že se chtějí vzít.

A nedá vás si něco k ní douzchovi, třeba nějaký dárek?

No, tak vám pěkně děkujeme.

Umíte měčet?

No jistě.

Tak ono směčte.

Dovolíte ještě.

Kam schováváte věci, o kterých maminka nesmí vědět?

Nepotřebuji si nic schovávat.

Já vím, ale třeba nějaký dopis nebo fotku kluka.

Tohle je moje půlka a to je Věřina.

Dovolíte do končík.

Nemůžeme ho mít ačechat, pochopete to?

Já teď ráde chtěl být sinem než na chrání ženu.

Na sentimentalitě ždeš nemčat.

A já jsem... Svěstníky vám zpročetké cofali.

Zaistí a víte...

Já si to přece nevymyslel, ale... Tady to si nedobede představit.

Tomu nerozumím.

Kolik vám bylo za okupace?

Dvanáct.

No jo.

To je on třetí zleva.

Helmut Krieger alias Graf alias Benke.

Původní povolání fotograf.

Agent Gestapo od roku 1938.

Služební místa Gdánsk, Páříž, Brusel.

Tady je uprostřed.

Od září 1942 do listopadu 1944 Praha.

A takhle vypadal v roce 1947 kráce podenacifikaci.

Jedna seznamu našich válečních zločinců.

O vydání jsme žádali marně.

Další.

Dnes je majitelem fotozávodů v západním Berlině.

Hamburger Strasse 16.

Tajná filiálka z Gelenových rozhedeck.

Tak to je všechno.

Gelenová agenta přece neprouzajímat fotky nějakéhohlek.

A tady máte vysvětlení, proč si Bert nechtěl nechat skazit život.

Poznal žede o špionáše, ale neudělal nic.

Vysvětčil tou nahrávkou vlastního tátu.

A co když mu vyrožoval?

No rozhodně podcenil zákony týhle hry.

Zaběl jsou felika.

Pacer?

Těžko.

Možná ne nevěděl o Bertově smrti.

Začal něco tušit, až když uviděl na chatě tu skříň.

Tohle nejsou profici.

Týhle žene strach.

Máme klínovou.

Zadrželi na Václaváku, když vycházela z Kinačas.

A kde je?

Pošletej se.

Co ji řekneme?

Pravdu.

Myslíte, že potom budem lovit?

Slad.

Prosím, posledte se.

Co pořád se mnou máte?

Proč jste nám neřekla o té magnetofonové pásce?

Vujoké pásce?

Co vám dal Bert do úschovy?

Nebo ne?

Říkal vám, koho nahral?

Jaký ho Armstronga?

To se nesmí.

Kdož tě věděl ty pásce?

Já nevím.

Hele, o co vlastně jde?

Bert... byl v neděli večer zavražděn.

Jo?

To je zajímavý.

Já se věště dneska od něho dostala dopis, abych za něm přišla.

Včereška o něj ještě nikdo nevěděl.

Včera poprvé padla její adresa... ve fotografii.

Kde jste byl v neděli ve noci?

Doma.

Doma jste nebyl, to máme zjištěno.

Chodil jsem po ulici.

A co pak jste měl při tom...

při tom špacírování na sobě?

Ten šedivý oblek, myslím.

Já myslím ten modrý, ne?

Po ten, co jste dával v pondělí do čistírny.

Proč pak?

Protože byla na záložkách krev?

Stejná skupina, jako má Bert Pacer.

Proč to zabil?

Já?

Já ne.

Kdo tady?

Cofalík.

Cofalík.

Člověče, když přestanete lhát.

Ale já teď mluvím pravdu.

Věřte mi.

Tak jak to bylo?

Klígr?

Klígr?

Neznám.

Přísahám, že ho neznám.

Graf Benke.

Začalo to Týrkovou.

Jakou Týrkovou?

Když jsme spolu chodili, po mnoru tekla.

Před dvěma roky, když jsem dělal u nás na

úsedi nákupčího, sešel jsem přes ní v Berlině.

Pozvala mě k sobě do západního sektoru.

Hodně se pilo.

Podepsal jsem spolupráci.

No.

Dal mi kurs pro mikrofotky.

A potom?

Nic.

Až před měsícem někdo telefonoval, abych nastoupil ve fotografii teda upacera.

Kdo volal?

Nějaký Horina.

Ale to bude asi jen krytsý jméno.

Soufalik s pacerem ho znají.

Já ne.

Vždycky jen telefonoval.

A co Bert?

Nějak na to přišel.

Tajně si nahrál Horinu, když mluvil se starým pacerem u nich bytě.

Tím to všechno začalo.

Dostali jsme strach, aby nás neschodil.

Jic námi do toho nechtěl.

Tak jsme ho měli Soufalik a já trochu stisknout.

Tak jste ho stisknout.

Tak pojďte.

Do čo se bojte?

Chtěli jste Berta jen přemluvit na Mouduši.

Pacer z toho byl Soufali.

Nechal nám klíče od bytu a sám odjel do Brna.

Čekali jsme tady v bytě.

Kde je?

Ukažte.

Já jsem stál tady u okna Soufalik.

A dál?

Slyšeli jsme, jak přichází.

Bylo už tma.

Chvilku se zdržel vedle.

Soufalik seděl na gauči.

Stál.

Spadla mu hůl.

On to snad uslyšel.

Otevřel dveře.

A rozsvítil.

Pokračujte.

Když nás uviděl.

Otočil se a pryč.

Soufalik za ním.

Byl blíž u dveři než já.

Přeci ni ho dohonila.

Než Bert otevřel.

Ho holí.

Podívejte.

Tady.

Je to hlas toho Horine?

To nevím.

U jaké fotky to šlo?

Nějaké vetecké snímky, ale... Ale já...

Já jenom převáděl na mikro.

Řekl jste Horinovi, že Bert je mrtev.

A?

Já ne Soufalik.

Jel k nimu ještě v noci tou Pacerovou dodávkou.

Přehravali si u něj ty pásky.

A zjistili, že to není ono.

Dal?

Potom Soufalik nechal u Horiny vůz.

Šel domů.

Pak dostal strach.

Ukrad v Pacerově bytě mikrofotky.

Pacer se zrovna vrátil z Brna, přišel na to a volal Horinu.

Lano, Horina sedl do Pacerova vozu a na hranicích Soufalika zlikvidoval.

To jste nevěděl?

Co jste řekl Pacerovi, že je Bert mrtev?

Namluvili jsme mu, že se bránil.

Takže ho Soufalik v ty skříni musel dovíst.

V Horinoví.

V té chatě jste hledal vy a Soufalik.

Kdo byl, uměl nerové.

Já.

Kde jste vzal klíč?

Nechávala klíče přes den v kapse kabátu.

Dál jsem si udělat náhradní.

Tenhle?

Ano.

Horina znal Klímovou?

Včera jsem mu řekl, kdo telefonuje její adresu.

Volal teď skoro denně.

Předveďte Klímovou.

Já jsem Bertha nezabil.

Všechno se vám přiznal.

Prosím, prosím.

Věročeky ve čtvrtek v osm večer u Nového mostu.

Přesřilnici k chuchlitu pásku ve mnou nikomu nic neříkej.

Zajímají se o mě všechno ti vysvěr Klímbert.

Poslyšte, nesledoval vás někdo dneska rano?

Ne.

Vzpomněňte si.

Když jste vyšle z domu, nešel nikdo za váma.

Budeme tam muset poslat některou z našich děvčac, noce na to chytí.

Nebo taky ne.

Říkal jsem jí, aby se kryla za pilířem.

Jenom, aby neztratila nervy.

Orel 1, Orel 1.

Orel 1, jede na tebe, vyjeď před něj, konec.

Ale umí to vodit.

Orel 2.

Orel 2, vpřed.

Orel 1, brzdi.

Ruce brzdi.

Ruce venkou.

Co to děláte?

Dobrý den.

Pan profesor Hechto.

Nikdy jsem se nezabíval.

Špionáži.

Ani ostatní ne.

Báli jsme se, aby nevyšla na jeho naše minulost.

My jsme... Kdo my?

Hacer.

Hadraba.

Já.

Nikdy by se to nestalo nebýt.

Okupace a Kriegera... Sam jste přiznal, že jste udal ředitele vaší školy Gestapu.

Neudal.

Já jsem jen upozornil na jeho minulost.

Nemohl jsem...

Nemohl jsem tušit, že Krieger.

Ofšen.

A s Kriegerem jste se znovu sešel?

Jak?

To bylo až po válce.

To jsem dostal pozvání z jednoho výdeňského

nakladatelství, že chtěj vydat mou příručku.

Já jsem nevěděl, že se zatím skrývá Krieger.

On mi vyhrožoval.

Že všechno ozná mi našim úřadům.

Co jsem mohl dělat?

Měl jsem se udat.

Tak jste raději volil druhou cestu.

Já vím, že jsem vina.

Ale mám za sebou 30 let pedagogické činnosti.

Vychoval jsem stovky žáku.

Jednoho z nich jste dal zavraždit a druhého jste zavraždil sám.

Nevěděl jsem, že Bertha Pacera.

Jeho ocí jste pustil plyn.

To už, prosím, byl mrtvý?

Ano.

Zemřel na mrtvici právě, když jste byl u něj.

Věděl jste, že Pacera jdešce nemocem.

Co jste mu řekl?

Že... že je Bert mrtvý.

Po té správě se Pacer zroutil?

Víte, kdyby existoval pojem psychické vraždy,

pak byste byl i v tomto případě vrahem.

Tak dám.

Jak to bylo s Coufalíkem?

Coufalík?

Coufalík byl veš.

Nás hnal strach.

Jeho jen peníze.

Byl mi zavázán, že jsem tedy ve škole.

Neprozradil tu aferu s akty.

Byl by dostal vyhazov.

No a za peníze pak bylo hotem ke všemu.

Tím o všem nevysvětujete, proč jste ho zabil?

To bych chtěl přes hranice.

Věděl jsem, že by ho přitom chytli.

Že by všechno prozradil.

Co prozradil?

Měl u sebe mikrofotografie rozestavěného letiště.

Náš jediný výsledek.

By to jakého letiště?

Je to vojenské letiště, co se staví u Molnár.

Tady jsou zvěčeniny.

U Molnár se dnes v místo vojenského staví obyčejné civilní letiště.

Ty snímky nemají takzka žádnou špionážní hodnotu.

A kvůli tomu zemřeli při lidem.

Zemřeli Zemřeli Zemřeli