Original subtitles

Takže, když bylo UFO sestřeleno, byli zabiti dva lidé.

V žádném případě. Mýlíš se. Nebyli dva.

Byli tři.

Nemýlím se. Podívej, je to takhle…

a takhle.

Představ si to.

Představ si, čím chceš být...

co nejjasněji.

Přeměnit!

Nyní!

Váš hrdina... je tady.

Můj táta byl hrdina.

Zemřel několik vzácných hodin před mým narozením.

V ten den byla při povodni smetena ze silnice dodávka.

Táta řekl ostatním, aby volali záchranku,

a ponořil se do ledově studené řeky.

Dobře... jsem připravený.

Bílé krvinky jsou pryč. Použijte veškerou svou sílu k vytvoření imunitního silového pole!

Ano!

Z potopené dodávky zachránil úplně všechny.

Nevzdal to, dokud nezachránil poslední dívku, která byla uvězněna pod vodou.

Další den bylo jeho tělo objeveno několik kilometrů po směru řeky.

Jak ho unášel proud, tak jeho tělo bylo tak otlučené, že byl k nepoznání.

Kdykoli máma mluví o tátovi, zrudne jako školačka.

Stydlivě i radostně.

Hrdinové nebojují sami za sebe.

Jako dítě mě máma naučila tři přikázání hrdinů.

Hrdinové nejsou nikdy poraženi.

Jednou se stanu hrdinou.

Jednou se stanu hrdinou, stejně jako můj táta.

Vždy o tom sním.

Došlo mi, že tyto sny představují mé pouto s tátou.

Přestavy se staly nově nalezenou realitou.

Cítil jsem žár jeho kůže, cítil krev v jeho žilách.

Byl se mnou…

Můj táta.

Můj otec byl skutečný hrdina.

[My Blood & Bones in a Flowing Galaxy]

Tyto praskliny zde…

Kůže ztratila vlhkost.

Záhyby poblíž kloubu se otevírají a zavírají jako ústa.

Kůže může snadno vyschnout,

jako nějaký nespotřebovaný rýžový koláček na Nový rok.

Vlhkost se ztrácí a objevují se praskliny.

Tomu se říká „odření“.

Čí je to?

Dostaneme se do problémů.

Je to děsně vtipný.

Přestaň.

Byl to jen žert. Promiň.

Ahoj.

Víš...

Viděl jsem, co se stalo. Stává se to často?

Řekla jsi to učiteli?

Poslouchej.

Ne, já…

Promiň.

Omlouvám se.

Pošuk.

Zase ona? Je šílená.

Kiyosumi?

Kde jsi celou dobu byl?

Měl jsem zpoždění, a tak jsem se zařadil za první ročníky.

Proč ale vypadáš tak mimo?

Před chvílí jsem byl svědkem šikany.

Vážně?

Tak jsem se je pokusil zastavit…

Pěkně.

Ale co to sakra... To nedávalo smysl.

Šílená.

- Šílená? - Ta prvačka.

Co?

- Tamta. - Která?

-Mladší sestra. - Co?

Moje.

Tvoje?

Jo, mluvily jsme o tom.

Ty? Se svojí sestrou?

Jo, zmínila tě.

Mohla bys mluvit delšími větami, aby konverzace navazovala?

Jak mluvíme, osychá mi jídlo.

Mluvil jsi s ní na shromáždění. Dívka. Divná prvačka.

Aha, ten incident.

Co?!

Co? To byla tvoje sestra?! Nejste si vůbec podobné.

Ne, moje sestra je v prvním ročníku.

Všichni prváci teď o tobě mluví.

„Třeťák mluvil s Kuramoto Hari.“

Říkali, že by ses měl od ní držet dál. Nemá to v hlavě v pořádku.

Všichni prváci ji nenávidí.

Jmenuje se Kuramoto Hari?

To je vše.

Hari…

Je to skutečné jméno? V angličtině by to bylo Kuramoto Needle.

Možná ji šikanují kvůli jejímu jménu.

Tohle není základní škola.

Ale je to chování děcek na základce.

Jako když napíšou „chcípni“ na list papíru. Je to neuvěřitelné.

A předtím jí někdo hodil botu na hlavu.

Jejda... To je hrozný. Holky dokážou být vážně zlé.

Tu botu hodil kluk.

Kluci se přidávají? To je šílený.

Myslím, že letošní prváci jsou divoši. Chudák holka.

A nakonec si vylila zlost na mně, klukovi, co se jí snažil pomoct.

Jo, tebe je mi líto nejvíc. Opravdu to nedává smysl.

Pokud ji celý ročník šikanuje…

To je docela drsné, že?

Jo. Myslím, že jo.

- Zeptám se Ozaki. - Na co?

Do jaké třídy Kuramoto chodí.

Půjdeš se za ní podívat? Hej, Kiyosumi!

- Ryoto, jaká bude další hodina? - Matematika.

Matika... S panem Tanakou.

Je to pekelná nuda. Nejradši bych se ulil.

Nemůžu ho vystát.

Ty...

- Neuklouzni. - Ježiš.

Odkopněte tu špínu.

Pozor na ni!

Bacha, lidi!

- Hnus... - Je děsně nechutná.

Sakra...

Hýbe se to. Pozor.

Páchne to. Smrdí, když vstane.

- Nekecej. - Je to pravda.

- Smrdí. - Vážně?

Myslíš si, že jsi nějaký hrdina?

Chápu, ale chystáme se promovat.

Podívej se na to.

Páni, tak děsivá.

Neodpustitelné.

Nikdy nenech zlo bez trestu.

Co můžeš udělat?

Hej, Kiyosumi!

Šílený.

Jsi opravdu děsivá...

[KURAMOTO HARI]

Kruci!

Nemáte cígo?

Dej pokoj.

Opravdu? To je šílený.

- Že jo? - Kecáš!

Co bylo pak?

[KURAMOTO HARI]

Informace.

Sestra.

Tvoje mladší sestra?

- Ty. - Já?

Mezi prváky.

Hej, ptal jsem se tě už předtím.

Mohl bys mi, prosím, poskytovat více informací, když mluvíš?

Tvoje přezdívka je „Free-sen“.

Zkratka pro „Senpai se spoustou volného času“.

Řekla mi to moje sestra.

Je to vtipný.

To je vše. Ahoj.

I já byl jednou prvák.

Po nástupu na střední školu jsem chtěl znovu objevit své chromé juniorské já.

Myslel jsem, že moje místo bude s cool a pohodovými kluky.

Co? Co chceš?

Myslel jsem, že nikdo nechce být mým kamarádem, protože jsem bezcenný.

Kdybych svou izolaci označil jako „šikanu“

a považoval okolnosti za „útok“,

tak bych se teď neměl na střední škole tak dobře.

Dobře! Omlouvám se za čekání.

Žádný problém. Pojďme. Mám hlad.

Ale nevěděl jsem, že to děláš každý den.

Nikdo to po mně nechce nebo tak, ale nemůžu si pomoct.

Ale každý den…

Ano, každý den. Stejně jako její šikana.

To, že jsem byl izolovaný, ze mě neudělalo oběť útoků.

Musíš být laskavý ke svému trávicímu a imunitnímu systému. Zdravím tvůj žaludek!

Dokonce jsem byl překvapený, jak rychle jsem byl zachráněný.

Sotva jsem s ním mluvil, ale v hodině nás dali do dvojice.

Kupodivu jsme si sedli a rychle se spřátelili.

Jmenoval se Tamaru Gengo.

Byli tu lidé, které jsem mohl nazvat "přátelé", a ti, kteří mě tak i brali.

Život na střední škole šel dobře.

Jdi si pro židli!

Aha, to?

Kiyosumi, slyšel jsem o tvé přezdívce. Prváci ti říkají „Free-sen“.

"Free-sen"? Co to k čertu je? Je to trochu chytlavé, ale štve mě to.

Letošní prváci jsou děsně neslušní! Co je s nimi?

Vím! Stejně jako prváci dneska ve škole na záchodech.

Jako: "Promiň. Je tu trochu plno. Můžeš jít jinam?"

My bychom si nedovolili takhle mluvit se staršími studenty.

- Jo, to v žádném případě! - Ani za nic!

Promiňte... Promiňte. Promiňte! Můžete se ztišit, prosím?

Pardon.

Čau!

- Jsem plnej. - Snědl jsem toho moc.

Pamatujete si, jak mi vzala můj hamburger?

Uvidíme se, Kiyosumi!

Zítra. Myslím pondělí.

- Jo. - Ahoj.

Zajímalo by mě, co teď Hari dělá.

Dneska je sobota, Kuramoto Needle.

Mrzne. Měl jsem se vyčůrat v restauraci.

Naše záchody...

Prváci je obsadili?

Proč by se tam scházeli?

Něco není v pořádku…

Sakra... Raději se na to podívám.

„Probíhá úklid.“

Ale nikdo tu není.

Haló?

Je tady někdo?

Pardon, jdu dovnitř!

Je tam někdo? Jestli ano, tak něco řekni.

Proč?

[ČISTÍCÍ PROSTŘEDKY]

Klíč! Dej mi ho, rychle!

Co děláš?!

S tím klíčem tě můžu dostat ven. Dej mi ho!

Posloucháš?

Musí ti být zima.

Zemřeš tady! Nechceš jít domů?

To jsem tak nesympatický?

I když mě nenávidíš, tak na tom nezáleží.

Není na to čas ani místo.

N-Ne… já…

Musíš si o mě asi myslet hrozné věci...

Od... Odpad.

Neulehčuješ mi to tímhle přístupem.

Opravdu…

Špatně jsi to pochopil...

Já...

Chtěla jsem se omluvit…

už dlouhou dobu.

Na shromáždění jsi...

tys mě tam oslovil.

Jen jsem nepochopila…

co jsi tím myslel.

Pak jsi se mě najednou dotkl...

Já... dostala jsem strach.

Proto...

Víš...

Pro... Promiň!

Hari mi nevěnovala nenávistný pohled.

Jen se snažila zadržet slzy.

Štítek na mém botníku…

To jsi byl ty, že?

To nic nebylo.

Dě... Děkuji... moc.

Když jsem to viděla…

Byla jsem... hrozně šťastná.

Opravdu?

V pohodě.

Teď to chápu.

Přál jsem si, aby byla divnější.

Bylo by jednodušší, kdyby to bylo dítě, které se neumí socializovat.

Tato dívka... cítí bolest a může plakat.

Byla normální.

Dostaneme tě odsud.

Chceš jít domů, ne?

Já... nemůžu jít domů.

Proč ne?

Byla jsem... nasáklá vodou.

Jo, to vidím.

Myslela jsem, že počkám, než uschnu.

Neuschneš. Jsme uprostřed zimy. Tak snadno to nevyschne.

Ale... pokud nebudu suchá,

tak nemůžu jít domů.

Nechci, aby to doma věděli.

Tvoji rodiče? O šikaně?

M-Můj táta se bude hodně trápit...

Nechci mu přidělávat...

strach o mě... Bez ohledu na šikanu.

A co tvoje máma?

Mám babičku...

Rozumím. Pak ti pomůžu.

Ale…

Pomůžu ti!

Vymyslím způsob, jak tě dostat domů, aniž bychom tvému ​​otci přidělali starosti.

Každopádně mi ten klíč podej.

Ale…

To je v pořádku. Věř mi.

Hari.

Je to hezké jméno. Dobré jméno.

Nejmenuje se tvoje máma náhodou Ruri?

Ano.

Páni. Jak jsi to věděl?

„Ruri i Hari září ve světle.“

Z knihy idiomů. Jsem rád, že jsem si to přečetl na záchodě.

To je tvoje... čtení na záchodě?

Dvě stránky každé ráno.

Senpaii...

Věřím ti.

"Free-sene."

Není to tak, že bych měl moc volného času!

Sundej si oblečení.

4 kbelíky.

Čeho?

Vody. Vylili na mě 4 kbelíky vody.

Pojď. Zapni si to!

Myslela jsem, že jsou to démoni.

Ale... byla to voda z vodovodu.

Možná z toho umyvadla.

Takže jsem byla ráda...

Máš to i přes pusu...

Kdyby to byl odpad, voda ze záchodu...

Pokud to byla špinavá voda, pak…

Opravdu umíš mluvit, co?

Pokud mlčíš, je to horší. Jen mluv dál.

Dobře.

Nebylo to, víš... tak hrozné.

Svým způsobem by to mohla být jejich laskavost...

Poslední kbelík byl teplý, což bylo příjemné.

Ačkoli se to docela rychle ochladilo.

Kdy se to všechno stalo?

Asi ve dvě, myslím.

To bylo více než před 3 hodinami. To je od nich fakt pěkný.

Dobře. Vše připraveno.

Pojďme! Mrzne, tak zkus nezemřít.

Ano! Pokusím se...

Počkej, kam jdeme?

Za profíkem.

P…

Senpaii, není ti zima?

Ne, trénoval jsem!

Hamada! Jmenuju se Hamada Kiyosumi!

- Shibada Kiyosumi. - Hamada!

- Habáda. - Je to Hamada!

- Habada! - Hamada! Kiyosumi!

- Habada Kiyosupi! - Je to Hamada Kiyosumi.

Předtím jsi to řekla dobře.

Promiň. Mám frzlý fos...

Co říkáš?!

Nerozumím.

Děsíš mě!

Vlez dovnitř!

Teto!

Co se děje? Jsi v pořádku?

Teto, chtěl bych tě požádat o laskavost.

Dokážeš usušit tuhle uniformou a kabát?

Nová várka se bude dělat zítra v poledne.

Žádné čištění, pouze sušení. Tahle prvačka má potíže.

Proč je mokrá? Pršelo?

Šikanují ji. Nalili na ni 4 kýble vody.

V tomhle chladném počasí?!

Jo! A zůstala celé hodiny ve tmě.

Páni, jak hrozné!

Že jo? Můžeš nám teda pomoct usušit její oblečení?

Nemůže takhle jít domů.

Uvidíme. Bez čištění…

Tak dlouho.

Můžeš počkat dvě hodiny?

Ne… dvě hodiny jsou příliš dlouho. Můj otec se vrací domů v sedm.

Co třeba jednu?

Udělám, co budu moci!

Děkuji…

Ale děti dnes dělají tedy pěkně hrozné věci.

Pojď.

Dej mi všechno mokré oblečení.

Jistě...

Promiň... Půjčila jsem si tvoje oblečení.

To je v pořádku. I když jsem je dva měsíce nepral.

Co to je?

K jídlu nám dala instantní polévku.

Řekla, že se za hodinu vrátí.

Hodina je v pořádku, že?

Ano.

A počkat jen minutu.

Ani hodinu?

Uvnitř je mochi. Není to úžasné?

Aha, myslíš polévku.

No... Počkejme tedy u mě.

Díky, teto!

Dáme si polévku a vrátíme se.

Chudáček. Ví to její učitel?

Ne. Řeknu mu o dnešku.

Prosím, podpoř ji, ano?

Dobře.

Sleduj čas.

Sladká fazolová polévka. Mochi.

Odpočítej jednu minutu.

Dobře!

Hej, tváříš se děsivě.

Zbývá třicet sekund. Připrav se prosím.

Připravit se?

Takhle?

Patnáct sekund. Budu odpočítávat.

Deset, devět, osm, sedm,

šest, pět, čtyři…

Teď!

- Co?! - Co je?

Senpaii. Máme tu problém!

Tady jsou... Uvnitř mám 2x mochi.

Balení ale ukazuje, že je tam jen jedno.

No a?

Co bych měla udělat?

Máš ráda mochi?

Ano, moc.

Dobře. Tak to ber jako štěstí.

Ale je to opravdu v pořádku?

Je to v pořádku. Všechny jsou tvoje.

Páni…

Polévka z fazolí. Mochi…

Polévka je vážně dobrá. A mochi…

Senpaii, není to dobré?

Jo, je to dobrý.

Je trochu těžké jíst, když někdo zírá.

Poslyš...

Když si uděláš vlasy takhle,

a tvoje čelo je vidět, tak je to fajn.

Co je fajn?

Vypadáš roztomile.

Měla bys to tak nosit pořád. Sluší ti to.

A neskláněj se dopředu se sklopenýma očima.

Hlavu vzhůru.

A zkus mluvit čistým hlasem. Jako to dělám teď.

Dobře…

Pokud to uděláš, tak to, že jsi ve skutečnosti roztomilá,

všestranně dobré dítě a docela zábavný člověk,

si každý časem uvědomí. Stejně jako já.

Říkám ti…

Co je?!

Co?! Jsi tak hlasitá…

Senpaii! Ty nemáš žádné mochi.

To znamená...

Je to trik.

Trik?

Dal jsi mochi do mé polévky, že?

Myslím, že ne.

Nepokoušej se mě oklamat. Celou dobu jsem tě sledovala.

„Své mochi nejedl. Kdy ho bude jíst?“

„Šetří si ho k jídlu jako poslední? Ale bude chutnat dobře?“

„Co když nemá rád sladké věci, jako je mochi?“

To je vše, na co jsem myslela.

„Dá mi své mochi?“

To ne!

Ty jsi opravdu…

Víš...

Hodný.

Jako hrdina.

Ale proč?

Proč bys mi pomáhal?

Potřebují hrdinové důvod k tomu, aby byli hrdiny?

Nikomu neříkej, že jsem hrdina.

Mistr... Sladko-fazolový muž.

Tuhle scénu nikomu neukazuj.

Může to být porušení autorských práv.

Senpaii, jsi opravdu úžasný…

Jak můžu být silná jako ty?

Chceš být silná?

Ano, chci!

Vždy jsem chtěla být silná.

Chci se stát silnou jako ty a bojovat!

Proti svým šikanátorům?

Ne…

Sestřelím UFO.

Když už si povídáme, můžu ti o tom říct?

Ne.

Ne, to je... Počkej chvíli.

- Ale UFO existuje! - Ne, počkej. Dost.

Dobře! Dáme pauzu. Dojíme naši sladkou fazolovou polévku. Studená polévka není dobrá.

Dobře!

Aha!

Chápu to! To jsi měla na mysli?

Myslel sis, že to myslím vážně?

Jo, trochu.

Můj otec byl první, kdo mluvil o UFO.

Před čtyřmi zimami odešla moje máma.

Rozvod?

Ani si nejsem jistá, kde bydlí.

Ona zmizela?

Zdá se, že můj otec ví, kde je. Očividně si s ní šel promluvit.

Vypadá to, že má novou rodinu.

Chápu…

Svým způsobem jí rozumím.

Můj otec je opravdu přísný a nemluvil s ní hezky.

Kdokoli by chtěl odejít.

Ale tehdy jsem mohla křičet jen „Proč?“ a „Kde je moje máma?“.

Myslela jsem, že mě nechce, a že to byla moje chyba, že odešla.

Tehdy mi táta řekl:

„Hari, to bylo UFO. Nebyla to tvoje chyba.“

Možná řekl, že to není tvoje chyba,

ale zdá se, že to byla jeho chyba, ne?

No, tak nějak.

Ale když jsem na to myslela, cítíla jsem se za tátu špatně.

Teď jsem všechno, co má.

Říkala jsi, že máš babičku.

To mám.

Je to matka tvého otce?

Ne, z matčiny strany.

Chápu. To musí být nepříjemné.

Nemluví.

Ona jen mlčí. Úplně.

Ale... to není moje chyba.

Není to chyba mého táty ani mé mámy.

To i tamto, všechno je kvůli UFO.

Myslela jsem, že jsem s tím v pořádku.

V určitém okamžiku jsem si řekla, že jsem s tím v pořádku.

O šikaně a všech těchto věcech.

Nemůžete je vidět ani se jich dotknout. Nikdo jim nevěří.

Může za to UFO na mém nebi.

Nezbývá mi nic jiného, ​​než to přijmout.

Ale tys to UFO našel.

Našel? Kdy?

V pondělí. Tehdy jsem to poznala.

Najednou se objevil hrdina a viděl, jak na mě útočí UFO.

Chránil mě, bojoval za mě a zůstal po mém boku.

Od pondělí se celý můj svět obrátil správnou stranou nahoru.

Jako by bylo všechno jinak.

Neudělal jsem tolik…

Ano, udělal!

Donutil jsi mě něco si uvědomit.

Že je v pořádku bránit se.

Senpaii...

UFO na mě právě teď vrhá síť.

To je neskutečné. Síť?

Chci být silná a sestřelit to UFO. Jak to můžu udělat?

Nejdůležitější je…

jak se cítíš.

Hrdinové se musí cítit, jako hrdinové.

Pokud chtějí být hrdiny, volají po síle a změně.

Změna…

Myslíš přeměnu?

Ano, přeměnu.

Takže...

Buď silná. Já budu taky silný.

Musíš po tom toužit, věřit tomu a přeměnit se.

Dobře.

Přeměním se pro ni. Pak budu tím, v koho věří.

Budu pro ni opravdovým hrdinou.

Připravena?

Hrdinové nikdy nenechají zlo bez trestu.

„Hrdinové nikdy nenechají zlo bez trestu.“

Hrdinové nebojují sami za sebe.

„Hrdinové nebojují sami za sebe.“

A hrdinové nejsou nikdy poraženi.

Vůbec nikdy.

„Hrdinové nejsou nikdy poraženi. Vůbec nikdy.“

To je skutečný hrdina.

To je pravděpodobně to, co znamená být silný.

Jsem si jistá, že máš pravdu.

Už bych měla jít.

Doprovodím tě.

Odtud dojdu sama.

Děkuji moc za dnešek.

Hari!

Ano?

Prostě jsem musel,

Takhle!

vidět její úsměv.

Přeměnit!

Nyní!

Tvůj hrdina…

je tady!

Hari... Usměj se na mě.

Nepotřebuješ masku Sladko-fazolového muže?

No jo... moje břicho je už plné.

Z mých pórů vyzařují živiny.

Můj obličej bude automaticky chráněn obalem.

Chtěl jsem tu tvář vidět navždy. Žít s tím hlasem v mých uších.

Chtěl jsem, aby nikdy neztratila ten úsměv.

Dobrou noc.

- Jdu. - Měj hezký den.

Počkej, Kiyosumi!

Zapomněl jsi na šálu.

Díky. Uvidíme se.

Sbohem.

Stihla jsem tě! Tohle jsem připravila! Dej to té dívce. Fazolové koláčky.

- Fazolové koláčky? - Jaká dívka?

Kiyosumi najednou přišel v sobotu do mého obchodu spolu s roztomilou dívkou.

Nějací tyrani na ni vylili vodu. V zimě, za všech okolností!

Měla také pohmožděniny na pažích a zádech.

Úplně mě to rozplakalo. Chtěla jsem pro ni něco udělat.

Co se tak tváříš?

Nic. Jen: „Páni, chápu.“

Jdu.

- Uchovej to na chladném místě. - Jo!

Možná se jí nebude líbit, když ji tu překvapím.

Ahoj.

Čau.

Hej, nikdy tu nejsi tak brzy.

Nejdeš? Čekáš na Gengeho?

Jo, přesně tak.

Vsadím se, že čekáš na tu šikanovanou prvačku.

Nekecej...

Bez obav. Hodně štěstí. Uvidíme se později.

Uvidíme se pak.

Jsem takový ňouma.

Ve všem zacházím příliš daleko. Přeháním to.

Jsem v pohodě jen mezi kluky. Proto jsem neustále nezadaný.

Kdy ses sem dostala?!

Měla jsi něco říct.

Dobré ráno, senpaii.

Dobré.

Tvoje vlasy…

Snažila jsem se ze všech sil, aby to vypadalo hezky.

Vypadá to dobře! Pochopila jsi to přesně. Je to perfektní!

Proč tady sedíš?

Nebolí tě z toho zadek?

Sedím kolmo na zadek, takže jsem v pořádku.

Chápu…

Čekal jsem na tebe.

Co?

Máš ráda fazolové koláčky?

Teta mi je přinesla, abych ti je dal. Tady.

Miluji je. Opravdu ano!

Věděl jsem to. Dobře. Sněz si je k obědu.

Miluješ je tak moc?

Hrozně moc.

Pak můžou jít fazolové koláčky do nebe, když je sníš ty.

Mají fazolové koláčky boha?

Řekl bych, že ano. Konec konců, existuje nekonečně mnoho bohů.

Jde tedy o destiláty rýže mochi, fazole adzuki a cukr.

To zní super slabě.

Ne, rýže mochi by měla být silná. Rýže je koneckonců základní potravina.

Ale pořád je to rýže mochi. Liší se od běžné rýže.

Rýže je rýže. Lepivost jí dodává extra sílu.

Aha, lepkavost. Asi víc škrobu.

Ano. Nemůžeš podceňovat škrob. A fazole taky.

Fazole jsou plné výživy. A pro dívky…

Kuramoto?

A "Free-sen"? Jsi to ty, ne?

Vypadáš jinak.

Někdy je nosíš ve třídě. Potřebuješ je, že jo?

V sobotu jsem byla na karaoke.

Myslím, že to bylo kolem sedmé hodiny.

Slyšela jsme zvěsti, že tě zamkli na záchodě.

Běželi jsme na ten záchod, ale nikdo tam nebyl.

A to bylo na podlaze.

Jsou hrozní.

Opravdu to není vtipný.

To je jedno. Myslím, že to není moje věc.

Počkej!

Mohla bys chvilku počkat? Hari má něco, co chce říct.

Mluv, Hari.

Řekni, co máš na srdci, hlasitým a jasným hlasem.

Není to jen pro tebe. Je to pro člověka, se kterým mluvíš.

D... Děkuji… ti.

Pomohla jsi mi.

Děkuji ti, Ozaki.

Páni! Co?

Ty přeci jen umíš mluvit?

Chtěla jsem ti to říct.

Děkuji…

a promiň.

O nic nejde.

Nikdy jsem si nemyslela,

že ty a tvoje kamarádky,

by jste mě šly hledat.

Ale šla jsi mezi ty tyrany sama. Zbláznila ses?

Byla sobota. Myslela jsem, že tam nikdo nebude.

Příště choď na záchod, až tam budeme my.

Ale jsem rád, že ses odtamtud dostala.

Tady senpai mě zachránil.

Co?! Vážně?

Free-sene!

Jsi zabiják!

To má být kompliment?

Jop.

„Jop" je další způsob, jak říci „ano“?

Jop. Starší sestra.

- Čí? - Moje.

V mé třídě?

Aha, ty jsi mladší sestra Ozaki!

Jop. Řekla mi to.

Co ti řekla?

Tohle. Tehdy.

Co?

„Pokud uděláš něco trapnýho, jako někoho šikanovat, nakopu tě.“

Chápu... Takže ji to taky zajímá.

Řekla, že nezabíjíš jen čas. Myslí si, že to, co děláš, je skvělé.

A mnozí z nás si myslí, že to, co se stalo v sobotu, zašlo příliš daleko.

Už to tak nenecháme.

Chápu. To je dobré slyšet.

Počkej. "Skvělé"? To řekla?

Buď trochu detailnější.

Jakým tónem? Skrytou touhou nebo...

To je vše.

Kuramoto, uvidíme se později.

Jsi štastná?

To je Ozaki.

Slyšel jsem, že řekla, že jsem skvělej.

V žádném případě!

Hej, Ozaki!

Kiyosumi má na tebe očividně zálusk!

Co?

Co chceš, Hamado?

Ale nic. Promiň.

Podívala se na tebe, jako bys byl hmyz.

Možná je stydlivá.

Že se nestydíš? O čem to vůbec mluvila?

Řekla, že je ráda, že jsem zasáhl do šikany té prvačky.

A že je to skvělý.

Řekla mi to mladší sestra Ozaki.

Vážně?

A ta její mladší sestra?

Roztomilá a pravděpodobně zabraná.

Asi žádné překvapení.

Kuramoto Hari je taky roztomilá.

Myslíš? Nevím…

To stačí! Tahle třída je opravdu mozkově mrtvá!

Přestaňte s tím svinstvem! V sobotu taky. Co je s vámi?!

Je to jen vtip. Co vyšiluješ?

Všichni se tomu vtipu jen smějí.

A donedávna ses smála s námi.

To ty to asi nemáš v hlavě v pořádku.

Jeden blbej vtip a pukáš vzteky.

Možná už blázníš. Jsi tak děsivá!

Vypadá to, že tě teď všichni nenávidí.

Dobře, ukážu ti svůj rychlý míč!

Nebojuju teď za sebe.

Kdybych to byla já, snesla bych to. Ale...

Drž hubu! Nikoho to nezajímá!

Senpaii...

To bolelo... Fazolovej koláček je pěkně tvrdej.

Senpaii! To ne…

Takový nepořádek.

Tvůj nos…

krvácí.

Vážně?

"Free-sene."

Dej mi víc. Celé balení.

Žádné nemám.

- A odkud máš tohle? - Z kapsy.

Je použitej?

Jo.

Fuj, to je tvoje rozžvýkaná žvýkačka.

Kiyosumi, co se stalo?

Jsem v pořádku.

Co se děje…

Hamado?

To je zajímavý pohled.

To není zajímavý.

Máte nějaké kapesníky?

Vypadáš děsně mrzutě.

Nemohla jsem sníst ty fazolové koláčky.

Jo, to je škoda. Viděl jsem je na podlaze.

Měl jsem tam být pro tebe.

Promiň.

Není to tvoje chyba.

Skutečně. Může za to UFO.

Na fazolové koláčky jsem se moc těšila.

Přinesu ti jiné.

Řekli o tom učitelé tvému tátovi?

Jednou mu to budeš muset říct.

O čem mu mám říct?

Co? Zjevně o téhle šikaně.

Vím, že mu nechceš přidělat starosti, ale...

Řekla jsem učiteli, že to chci zkusit vydržet trochu déle.

Není to tak, že by mě fyzicky mlátili. Vlastně jsem nikdy nebyla zraněná.

Bylo by nejlepší, pokud bych to zvládla potichu přetrpět.

Hari...

Jsou…

Moje hlava byla plná myšlenek na Hari.

Jsou…

Jsou fazolové koláčky tvoje oblíbené?

Těžko říct, jestli jsou mé oblíbené.

Západní sladkosti nebo japonské?

Mám ráda japonské sladkosti.

Chtěl jsem být s ní každou vteřinu, co to šlo.

Náplň z červených fazolí?

Tu miluju! A mochi!

Pak musíš milovat i daifuku.

Miluji daifuku! Děsně moc!

Takže víš, teta...

Dobré ráno.

Ahoj.

Zase tam sedíš. Nebolí tě zadek?

Je to kolmé na můj zadek.

Au! Nech můj tlakový bod.

Docela s holkama válíš.

To opravdu bolelo.

Hej, přestaň! To bolí!

Bože...

Dobré ráno.

Ahoj.

Kolmé.

Kolmé…

Našla jsem Free-sena a Kuramoto! Dobré ráno!

Kuramoto, pro tebe. Pudingová chuť.

Děkuju.

A pro mě nemáš?

Jop.

Jop...

Dobré ráno.

Tamaru, pojď sem.

Chytni mě na chvíli za zápěstí.

Takhle?

Ne, silněji. Jako: „Hej, ty parchante!“

Bastarde! Jak se opovažuješ mít takové štěstí!

Au!

Promiň. Jsi v pořádku?

Učíš se na závěrečky?

Ano, ale nejsem moc dobrá v matematice.

Chceš nějaké staré testy?

Ano! Máš nějaké?

Jo.

Po škole se zastav u mě doma a já ti je dám.

Můžu se tedy zastavit?

Jasně.

Sladkost pro tebe.

Děkuji.

Moje máma se pravděpodobně brzy vrátí domů.

Z práce?

Jo. Je zdravotní sestrou v městské nemocnici.

Řeknu ti to rovnou. Má hroznou povídavou, tak se připrav.

Půjdu do pokoje vyhrabat ty testy.

Dobře.

Jsem doma.

Právě jsem slyšela, že jsi byl s tou dívkou.

Bylo to jako rande?

Páni!

Ona je tady! V domě.

Jsi doslova první dívka, kterou si přivedl domů.

Jsi jeho přítelkyně?

Buď zticha. Do toho ti nic není.

Červenáš se! Takže to je vážné?

Pořádně mi ji představ.

Hari, tohle je moje máma. Promiň, že je otravná.

Je to tak trapný. Za starých časů bych spáchal seppuku.

Neříkej, že…

Jaký jsi ročník?

Toto je Kuramoto Hari.

Můžu ti udělat čaj nebo kávu. Kiyosumi, podej šálky z police.

Ujisti se, že jí dáš ten nejroztomilejší.

Který je nejroztomilejší? Králík nebo květiny?

Květiny.

Dobře, tady.

Bylo by vtipný, kdyby na něm místo květin byly pytle s moukou.

Proč? Existují takové hrnky.

V žádném případě. Kde?

V kavárnách.

To je hustý.

Tohle byl vánoční večírek. Tady je Kiyosumi.

- Páni. Je tak malý! - Že?

A co tato stránka? Myslíš si, že je v pořádku to ukázat Hari?

Co?

V létě byl s nahým zadkem v nafukovacím bazénu.

- Ne, ne. - Chci to vidět!

- Chceme to vidět. Proč ne? - Přestaň už s tím!

- Jsi tak stydlivej... - Dost.

Ježiši...

Měla bys zavolat domů a zůstat na večeři.

Musím jít!

- Nezapomeň na testy. - Jo, vlastně.

Můžeš ji odvézt, mami? Její tátá je přísný na to, aby se vracela domů brzy.

Opravdu? Omlouvám se, nevšimla jsem si času. Odvezu tě.

Pojedu taky.

Žije s otcem a babičkou.

Bydlíš i s babičkou?

Ano.

Pokud ale Hari nebude brzy doma, tak se její táta rozzlobí.

V sedm se vrací domů, že?

Ano…

Sedm? To zvládneme. Pojďte.

Pojďte. Pojďme.

Mami, nejeď moc rychle, když vezeme Hari.

To je auto mého táty!

Zajímalo by mě, jestli si toho všimne.

Tati! Tati!

Cože?

Vydrž…

Hej, hej!

Tati!

Hari, co je to?

Dovezli mě domů.

Co? Kdo?

Senpai ze školy. Povídali jsme si.

Povídali? O čem? Do teď? Kde?

O škole. Jsem hotová. Pojďme.

Dobrý večer!

Ráda vás poznávám. Jsem Hamada.

Naše povídání se trochu protáhlo, a tak jsem Hari odvezla domů.

Omlouvám se, že jsem vaši dceru nechala venku tak dlouho.

Jsem Hamada Kiyosumi. Třeťák na stejné škole.

Chápu. Děkuji za péči o Hari.

Pojďme.

Víte, slyšela jsem, že Hari žije také s její babičkou.

Náhodou, staráte se o ni doma?

Pokud ano, musí to být těžké... každý den.

Co?

Co jsi jim řekla, Hari?

Mluvila jsi o naší rodině, že?

Ne, ne. Nic.

Chci jít domů. Pojďme teď.

Ne, Hari mi vlastně nic neřekla.

Jen jsem tušila, že to může být obtížné.

Zodpovědnost v práci a doma, a navíc péče o někoho navíc.

Musíte být zaneprázdněni každý den.

Nevyžaduje to zvláštní péči. Děkuju za optání.

Chodí k vám domů někdo?

Ne. Všechno zvládáme sami.

Chápu. Pak musí být babička poměrně zdravá.

Pořád dělá věci jako domácí práce?

Už u nás doma nebydlí.

Aha, je v domově důchodců?

Ne tak docela...

Moje tchýně je stará a slabá. Už je dlouho v nemocnici.

Jako svobodný otec toho moc nezmůžu…

Ale snažíme se ji navštěvovat.

Chápu.

Myslím, že starší lidé chodí do Saiseienu nebo do městské nemocnice.

Onoda nebo prefekturní nemocnice jsou docela daleko. Nebo je někde jinde?

Městská nemocnice.

Tati! Pojďme domů.

Omlouvám se za to, že jsem tak upovídaná. Omlouvám se, že vás zdržuji.

Tak sbohem.

Sbohem.

[KURAMOTO HARI]

Kuramoto nepřišla s tebou?

Netuším.

Dobře. Díky.

UFO na Harině obloze... letělo mou oblohou.

Její UFO se stalo naším UFO…

Tady, fazolové koláčky.

Dones je k ní domů.

Děkuju. Bude mít radost.

Uvidíme se.

- Měj se! - Měj se!

Můžeš zavolat Hari?

Kuramoto. "Free-sen" je tady.

Co?

Vážně? Neuvěřitelný.

Je to moje chyba. Vrátím se.

Hej, "Free-sene".

Co děláš o zimních prázdninách? Mám volno.

Já ale ne. Mám přijímací zkoušky na vysokou školu.

Tak to je nuda.

Nemáš volný čas... Takže nejsi "Free-sen"!

Jsi "Hama-sen".

Máš ráda zkracování věcí, co?

Jop.

Tady. Pro tebe.

Je to opravdu dobré.

Hari...

Hari!

Hari!

Vezmi si alespoň tohle.

Teta řekla, že je musíš vyzkoušet. Udělala je pro tebe.

To se mnou nemá nic společného.

Jsem jen kluk, který je doručuje.

Co máš za problém?!

Hari!

Hej! Nechoď za ní!

Jen ji nech být!

Kuramoto...

Zklidni se!

Hari!

- Hari! - Dost!

Znovu ne…

Myslela jsem…

že jsem ti začala rozumět...

Ségra... jsem já ta hloupá?

Nejsi to ty, kdo je hloupý.

Že jo?

[KURAMOTO]

Hari!

Jsi tam?

Hari!

Hari!

Hari!

Hari!

Hari!

Hari!

Vím, že se Hari někde skrývá a volá mé jméno.

Jen se dívej.

Za každou cenu tě sestřelím.

Hari, jsi to ty?

Pospěš si a pojď dovnitř!

Senpaii!

Půjdu, ale můžeš nejprve zhasnout světla?

Dobře, tak si pospěš dovnitř.

Promiň. Vím, že jsi zaneprázdněný učením.

Na tom nezáleží. Pojď dovnitř.

Je tu něco, co ti musím říct.

Nebezpečí se blíží. Prosím, utečte. Ty i tvoje matka.

Co?

Opravdu. Tady je to nebezpečné. Prosím, utečte.

Co je nebezpečné?

UFO. Připravuje se k útoku.

Vydrž…

Omlouvám se za upřímnost, ale...

Myslíš svého otce, že?

Jak nebezpečné? Jaký útok?

To je jedno. Mně to nevadí.

Hlavně se odtud dostaňte.

Máme zavolat policii?

To nemůžete!

Jen chci, abys utekl.

Kde je tvoje máma?

V práci. Vrátí se až ráno.

Chápu…

Pokud je v nemocnici, je to asi nejlepší.

Proč jsi lhala?

Prostě odtud uteč.

Poslyš...

Proč jsi lhala?

Jak ty, tak tvůj otec.

Bylo děsně snadné zjistit, že tvoje babička není v městské nemocnici.

Není to bezpečné!

Prosím…

- Žádám vás, abyste utekli. - Nejdřív mi odpověz!

Uteč!

Můj otec je…

nebezpečný.

Hari...

Poznáš to podle mého vzhledu. Že jo?

Počkej chvíli.

Jsi v pořádku?

Samozřejmě, že nejsi.

Musí to hodně bolet.

Prosím, běž.

Jde si pro tebe a tvoji matku.

Je to moje chyba.

Omlouvám se.

Řekla jsem mu, že tvoje máma pracuje v městské nemocnici.

Uvědomil si, že jeho lež bude odhalena, a začal jančit.

Nevím, co udělá.

Chtěl vaši adresu.

Dala jsem mu falešnou.

Takovou, která neexistuje.

Ale on vaši skutečnou adresu zjistí.

Proto vám říkám, abyste utekli. Hned teď.

Když uteču...

co budeš dělat?

Půjdu domů.

Víš, byla jsem tam uvězněná.

Moje ložnice byla zvenčí zamčená.

Ale věděla jsem, že jsi přišel do mého domu.

Viděla jsem tě skrz mezeru v okenici.

Byla jsem hrozně šťastná.

Jak ses dostala ven?

Vyskočila jsem z okna na nějaké kytky.

A to úplně sama?

Bez mé pomoci?

Pak…

jsi přišla pomoct mě a mojí mámě?

Ano.

To je úžasné. Jsi tak silná...

Děkuju, že jsi nás přišla zachránit.

Myslím to vážně.

Ale jak nad tím přemýšlím...

Nepošlu tě zpátky domů. Nemůžu.

Nenechám nikoho…

aby ti ještě někdy ubližoval.

Od teď tě budu chránit.

Společně sestřelíme UFO.

Je načase, abychom to udělali.

Rozdrtíme ho na kusy.

Jsme hrdinové.

Já také?

Samozřejmě.

Můžu být hrdinou?

Někdo jako já?

Jsi hrdinou už dlouho.

Nemůžeme nechat zlo nepotrestané.

Budu bojovat za tebe a ty budeš bojovat za mě.

A vůbec nikdy nebudeme…

Zbytek znáš.

Nebudeme...

Hrdinové nebudou...

nikdy poraženi! Vůbec nikdy!

Babička…

Moje babička…

Hari!

Hari!

Hari!

Teď je z tebe spolupachatel.

Mrzne! Teče mi z nosu jako z kohoutku.

Promiň. Jsi mi velkou pomocí.

Proč se chceš v zimě plavit?

Vysvětlím ti to později. Teď musím běžet.

Nejde o Kuramoto, že ne?

Ne…

Stále se můžeš vrátit.

Koukni se. Je tu čára.

Támhle a tady. Stále se můžeš vrátit na tuhle stranu.

Kuramoto je za tou čárou jediná.

Chápeš to? Určitě sis vybral správně?

Vyber si moji stranu.

Pokud nejsi poblíž…

tak je život nuda.

Senpaii, až tahle situace skončí, můžeme být spolu?

Jo! Spolu. Budu po tvém boku!

Dobře! Chci být s tebou navždy. Spolu je to nejlepší.

Být s tebou je veliká zábava. Jsem tak nejšťastnější.

Dáme si kvíz!

Co tak najednou?

Jaké síly mají hrdinové?

Výživové?

Protein!

Píííp! Správná odpověď je kyslík.

Pro mě jsi můj kyslík. Stačí být vedle tebe.

Vydechuju veškeré utrpení a smutek. Dokonce i moje umírající buňky jsou oživeny.

Jsem znovuzrozená znovu a znovu!

Pak budeme spolu žít navždy!

Protože energie, kterou potřebuju, je tvoje štěstí.

Nikdy neskončíme!

To se nestane! Ani kdyby svět skončil!

I když nás vymažou ze světa, začneme znovu. Následovala bych tě do pekla a zpět!

Radši než do pekla, miřme do nebe!

Kufr…

Vytáhnu ho.

Tady?

Zůstaň tam!

Nechoď sem!

Jsem v pohodě.

Senpaii...

Senpaii!

Senpaii!

Senpaii!

Senpaii...

Tohle...

není on.

Ne, ne, ne…

Ne, ne, ne!

Tohle není... ten kufr.

Tohle je…

kufr mé mámy.

Když moje máma odešla, vzala si ho s sebou.

Vždy jsem si myslela…

Její náušnice…

On zabil... i maminku.

Hari...

Pojďme na policii.

Co budeme dělat? Nemám klíč.

Zapomněla jsem přinést klíč.

Nedostaneme se dovnitř?

Co použít telefon?

Budeme si muset jeden půjčit.

Vzdej to.

Ty nás...

chceš zapálit?

Hej... Jsi živá?

Tati?

Chceš to tu zapálit?

Ano. Nemám jinou možnost.

Byl jsem připravený spálit jeho dům,

ale nemohl jsem ho najít. Dokonce ani na mapě.

A ty. Ty spratku…

Taková adresa neexistuje.

Lhaní je jediné, co umíš.

Nemůžeš se chovat vzorně ani v den, kdy zemřeš?

Právě proto tě musím zabít, hlupačko!

Hej.

Posloucháš?

Umíráš?

Umíráš i bez mého svolení?

To snad... Přestaň se vrtět.

Copak? Pohnul ses?

Právě ses pohnul.

Řekl jsem, ať se nevrtíte.

Hari není mrtvá...

Hari.

Budu tvůj hrdina.

Jak to udělám?

Senpaii.

Já tě mám ráda.

Co máš rád ty?

Vždy šlo jen o mě.

Ani nevím…

jaké jsou tvoje oblíbené věci.

Prosím, řekni mi.

Poslyš...

Co máš rád?

Sbohem...

Ki…

Kiyosumi!

Kiyosumi!

Kiyosumi!

Její jméno už nemůžu říkat.

Změnila si jméno a vymazala svoji minulost.

Úplně nový život.

Jaký jste měl vztah se slečnou Kuramoto Hari?

Byla prvačkou na mé střední škole.

Proč jste se s ní zapletl, když jste v jiném ročníku?

Protože se mi líbila.

Ta dívka zemřela.

Měli bychom nechat hrdiny zalité červeným deštěm, aby se ponořili do tichého spánku.

Jenže ji musím opustit.

Chtěl jsem jí dát všechno.

Dát Hari celou moji budoucnost.

Dát jí všechno, co jsem měl.

Proto je to takhle v pořádku.

Samota je v pořádku.

Hrdina a padající UFO zemřeli společně.

Poté se moje samota dlouho zdržovala ve vzduchu.

Brzy jsem si uvědomil, že se z toho stalo nové UFO.

Ale stále jsem slyšel její hlas, nekonečně volat mé jméno.

Roční období se dvakrát změnily.

Když přišlo jaro potřetí,

setkal jsem se v davu, tváří v tvář, s jejím novým já.

Těsně před svatbou jsem ji seznámil se svým novým UFO.

Řekla, že ho také vidí.

Mohla vidět jinou stránku věci, ale možná…

existujeme pod stejným objektem na obloze.

UFO nezmizí na obloze obarvené červeným deštěm.

Jednou by na nás mohlo znovu zaútočit.

Pospěšte si!

Zavolejte záchrannou službu!

Někdo!

Nemám telefon. Má někdo mobil?

Pospěšte si!

Potápějí se!

- Uvnitř jsou stále lidé! - Co?

Jsou tam!

Pospěšte si a dostaňte je ven!

Máte někdo lano?

Něco takového se už stalo dříve.

Natáhl jsem ruku, něco popadl a vytáhl nahoru.

Pokusil jsem se ji zachránit.

Poprvé jsem ji zachránil, ale podruhé jsem neuspěl.

Jak se to mohlo stát? Dnes je den zúčtování.

Poté, co jsme se konečně dali dohromady.

Poté, co jsme se konečně stali rodinou.

Nechal jsem ji samotnou v červeném dešti...

Začal jsem nový život se tvým novým já.

Nechali jsme za sebou mrtvou Hari.

Ale možná tam Hari stále je.

Možná je osamělá, pluje pod naší oblohou.

Je mi líto, že jsi úplně sama.

Hari... už dlouho jsem to jméno neřekl.

Reinkarnuji se do Hari. Sestřelím UFO.

Tentokrát budu hrdinou já.

Tudy! Hari!

Věř mi! Už tě nikdy neopustím!

Hari, ukážu ti zářící krásu tohoto světa.

Uvolněte se! Velký nádech. Velký výdech.

Hari, podívej se na tu neuvěřitelnou Mléčnou dráhu.

Malé UFO, kterému jsem dal svůj život, se stalo čistým deštěm, který všechno smývá.

Ten déšť se vsákne do všech věcí.

Pak se stanu vším, co Hari vidí.

Záclony, knihy, škrábance na zdi...

Moje láska k Hari bude trvat věčnost.

Už nejsem vázán fyzickými omezeními.

Můžu cestovat časem a jít se podívat na svého budoucího syna.

Přeměna!

Nyní!

Váš hrdina je tady!

Čemu se směješ?

Promiň, ale je to tak zábavné.

Nech toho!

Nemůžeš se přeměnit! To je nemožné!

Okna jsou dokořán! Akorát rušíš sousedy!

Vždy jsem po tvém boku a vždy tě držím v náručí.

Může přijít den, kdy tě naučím, jak se přeměnit.

Kdy ten den přijde?

Nejprve buď dobrým dítětem a poté řádným dospělým.

Možná se do té doby sama přeměníš ve starou dámu.

Co?!

Jak můžeš něco takového říct?

Utiš se. Každý nás může slyšet.

Máma je tady. Jsem tu já. A je tu i táta.

A všichni věříme,

že láska je věčná.

Jsem takový ňouma.

Jsem v pohodě jen mezi kluky. Proto jsem neustále nezadaný.

Senpaii... Senpaii...

Do češtiny přeložila MStoryline.