Original subtitles

ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA České titulky: rudolf43

Spi, děťátko, spi.

Dítě bude brzy spát.

Spi, děťátko, spi.

Dítě bude brzy spát.

Rám není ze stejného dřeva, jako sloupky.

Sloupky musí být z tvrdšího dřeva,

které má tuhé a odolné dřevěné vlákno.

Sloupky se dělají se z tisu.

- Hřbitovní dřevo? - Ano úžasné dřevo.

Velmi zajímavé. Jeho otrávené třísky přinášejí smrt.

Tvrdé dřevo odolává času

a vyrábí se z něj nádherné věcičky.

Bez dřeva tisu není vřetene,

a bez vřetene...

Ztratili jsme pojem o čase.

Frivolní dívky.

Umožním vám prezentovat vaše dary, svůj jsem už předala.

Princezna zemře, když jí bude 16 let.

Píchne se do ruky vřetenem, vyrobeným z tisu.

Neměly bychom strašit princeznu.

Musíš to změnit, máš více zkušeností než my.

Carabossa - nejmocnější čarodějka.

Já se s ní nemůžu měřit.

Ty, která jsi se chvástala svojí silou.

Můžu víc než ty.

Dovol mi přistoupit.

Můžu zlepšit sutbu. Chvastounko!

Klid!

Princezna neumře, ona pouze usne.

Její snění se protáhne na 100 let.

100 let? Taková velkorysost! Proč ne 2000?

Je to to nejlepší co můžeme udělat. Opozdily jsme se za tebou.

Jsme nuceny souhlasit.

Můžu dodat, že se princezna bude bavit,

žít svůj život ve snu.

A já dodávám, že se píchne do ruky

v šesti letech a probudí se v šestnácti.

A proč?

V každém případě, dětství trvá po neomezenou dobu.

Dobrý a klidný spánek, Аnastásie.

O 6 let později

Pamatuješ, jak jsi byla naštvaná,

když ses dozvěděla o mém těhotenství?

Teď ztrácíš hlavu pro svou vnučku.

Se mnou si taková nebyla.

Ano, ale ty jsi nebyla taková rozumná.

Jsem kníže Vladimír

Jsem kníže Vladimír

Měla by sis uvědomit, že nejsi chlapec.

Ano! Jsem kníže Vladimír!

Bohužel, Аnastásie, příroda rozhodla jinak.

Jsem princezna a tak jsem se rozhodla!

Ne.

Аnastásie, co jsi provedla tentokrát?

Ty mě jednou zabiješ.

Podívej, co jsi provedla se svýmy překrásnýmy šatičkamy! To je absolutně hrozné!

Šaty - taková hloupost. Nebudu je již déle nosit!

Ale ty šaty ti tak sluší! Jsi v nich jako sen!

Nejsem sen, jsem kníže!

Dobře, dám ti obvaz.

Měli jsme na to myslet dříve, teď to musím dezinfikovat.

Nebylo to bolestivé! Knížata necítí bolest, víš...

Pokus se prožít své mládí celá a neporušená.

Ach, moji stateční vojáci.

Moje armádo proti spánku.

Jsem vrchní velitel!

Takže...

Kromě mých budíků

více než všechno na světě, miluju svoje slovníky.

Jejich slova my vyprávějí příběhy

lepší, než jakýkoli román.

Ne, ne historii, vypráví mi o smyslu věcí.

Vše zaznamenáno.

Každé slovo je jako taroková karta,

odkrývající osud.

"Herbeline"

"Podstatné jméno. Ženský rod.

Hubená ovce, držená v izolaci."

Stejně jako já. Já jsem "Herbeline"

"Hermafrodit"

"Podstatné jméno, adjektivum. Mužský rod.

Z řečtiny 'Hermaphroditus'...

V mytologii

tvor, který kombinuje v sobě

charakteristické rysy obou pohlaví

Pijavice - Hermafrodit

V zoologii

tzv. tvorové, u kterých jsou mužské pohlavní žlázy

a ženské pohlavní žlázy pijavice, stvoření, které..."

Musíme použít svou moc.

Když to tak nazýváš. Ty nás chceš demoralizovat?

Věřte mi: Jednou by měla prospat 100 let,

podle mne je nyní pro ni ten pravý čas usnout.

Pouze naše kmotřenka nežije v pohádkovém zámku.

Teď to není jako za starých časů.

Každý, kdo usne na 100 let,

nezůstane nepovšimnut v současné době.

Nemůžeme uspat veškerý její svět.

Budeme opatrnější, než poprvé.

Když se probudí za 100 let, bude sama...

Může umřít strachy. - Musíme ji varovat.

Nesmí se to dovědět. To by bylo příliš kruté.

Neznáte lidi: oni ví, že umřou,

a žijí, aniž by přemýšleli o tom.

Oni s časem plýtvají a také ho zabíjejí.

Oni dokonce zabíjejí svůj čas?

Samozřejmě. Je to jejich oblíbená zábava.

Slečno Anastásie. Vy i mrtvého probudíte!

I ve vaší rodině.

Pouze vy se jen tak neproberete.

Do hajzlu, do hajzlu, do hajzlu! Když jsem princezna, která

nemůže dělat, co chce, jaký to má smysl?

Ale já opravdu musím zemřít?

Musíš usnout. Nedramatizuj to.

To bude velmi nudné - celých 100 let.

Pokud ano, samozřejmě, nenech se zmást.

Máš klíč - budeš spasena.

Chci se třást, rozumíš?

Je to šílené, jak pomalu se někdy vleče čas.

3-4 dny před představením

se zdají být nekonečné.

Chtěla bych, aby katastrofa, která musí

přijít a změnit můj život, proběhla co možná nejdříve.

Život maličké dívenky

velmi leze na nervy.

Maličkými krůčky okouzlující japonské dívky

se pohupují do taktu

přes rozkvetlou louku.

Zima skončila. Záře, nesnesitelná pro oči,

barví se do modra a růžova.

Tu tam, tu zde, stojí v rostoucím slunci.

Maličkými krůčky okouzlující japonské dívky

se pohupují do taktu přes rozkvetlou louku.

Rychle na scénu!

Nechci se zúčastnit dívčího představení!

Udělej to pro svoji babičku.

Jaký to má smysl,

když tady není nic rovno papeži?

Nech mě na pokoji, ty hnilobo!

Pojďme si spolu promluvit.

Nechci mluvit s hnilobou, pokrytou vředy!

Jsem tvá vlastní hniloba.

Pojď, dám ti šanci.

Pokud shodíš zkřížené hnáty,

pokud to zvládneš udělat, pak jsi svobodná.

Pokud ne, skončíš jako všichni ostatní - příjdeš o hlavu,

lahodnou hnilobou.

Podej mi to.

K tvým službám.

Věřím tomu, že všechno tohle je klam.

Chci to s tebou rychle skončit.

Nejsi moc velká, tak mi posloužíš jako dobrý zákusek.

To není možné... Dvakrát za sebou.

Ano!

A ty dokonce ani neexistuješ!

Začíná být chladno.

Jsi ze světa živých?

Mami, to je sestřička, kterou jsi mi slíbila?

To...

Jsi opravdu holka z masa a kostí.

Jsem hladová.

Chceš?

Chudák dítě...

Nu což.

Čistá jako nový centim.

To dáme

sedlářovi.

Takhle se hodně podobáš malému chlapci.

Kdybych já věděla, že z nebe spadne děvče...

Podle mě to vypadá skvěle.

Víš, i když já jsem vyšší než ty,

můžeme se stát dobrými kamarády.

Ne, ne, ne, přestaň. Ne, ne.

Ne, neškádli ji. Ne, Petře!

Ale ano, to je ono, zatoč se s ní.

To není správné, co děláš.

Uvidíš, na podzim budeme mít mnoho růží různých barev.

Ty jim děláš bolest.

Když to neudělám, nebudou na podzim žádné růže.

Takže oni zůstanou krásné navždy?

Věčnost neexistuje.

Vidíš? Tohle jsou "očka"

Nechám 3-5, to je důležité,

no a z každého očka vyroste nový výhonek,

plný nové síly.

No ale když uřežeš vršky u dubů,

už znovu nikdy nevyrostou,

protože to jsou stromy.

Je to domýšlivé a ošklivé, chtít omezovat stromy.

Ale v danném případě, čím víc seřízneš, tím více se rozroste,

protože je to ostružiník.

Věříš mi?

Ano, protože nejsi hloupý.

Podívej.

To je královna.

Ostatní ji krmí

do takového stavu, že se nemůže hýbat.

Ona je konec konců vězeň.

Já se bojím! Nechci být jako ona!

Ale ty nebudeš. Takového se ti nic nestane. Neplač.

Vždyť nejsi včela.

Nechci, aby mě pohřbili, protože pak bych se nemohla hýbat. Nikdy!

Neplač, já jsem tady.

Nic se ti nestane.Budu tě chránit. Jasně?

Slibuješ?

Podívej!

Je jich příliš mnoho! Je to jako se sprchou z protěže.

Jsou jako bílé včely.

Ony mají také královnu?

Jistě. Nejkrásnější a nejchladnější ze všech.

Sněžná královna.

Nelze jí chytit. Nikdy nepřistane na zemi.

Kdyby přistála, všichni najednou, hop!

Pak vyskočí a skryje se mezi tmavými mraky.

Za zimních nocí

bloudí ulicemi města.

Její chladný obraz zůstává na oknech

v drobných obrázcích mrazu.

Jak nádherné by bylo jí vidět.

Nemluv tak, hlupáčku.

Kamkoliv se podívá, vše se stává chmurným a chladným.

Jděte do postele.

Nenávidím tu sněžnou královnu.

Kdyby přišla,

posadím ji na pec a ona roztaje.

Jsi hloupá. Ale já bych jí chtěl vidět.

Věřím, že by to bylo zajímavé.

Umíš si to představit? Žít v krajině věčného mrazu.

Jde na mě z tebe zima.

Vyděl jsem ji. Viděl jsem sněžnou královnu.

Za prvé, ona neexistuje. Já ji viděl, povídám ti.

Dívala se mi přímo do očí.

Cítil jsem se, jako by mi ledová tříska probodla srdce.

Chci spát...

Proč pláčeš, hloupá?

Utři si slzy, vypadáš s nima hrozně!

Mimochodem, není tady nic co by zraňovalo.

Jediné co mě zraňuje -

je vidět, jak všechno tady je nechutné, ošklivé, svraštělé!

Ty taky jsi ošklivá a hubená jako krysa.

Měla by si se vidět, ty bídná holko,

a uvědomila by sis, jaké to je žít s tebou pod jednou štřechou.

S hloupým, hubeným prckem! Jsi překrásný dárek, jen co je pravda!

Co se s tebou stalo, Petře?

Prokaž mi tu laskavost, okamžitě se omluv.

Za co se mám omluvit?

Myslíš si, že je to není vhodné pro život chlapce mého věku -

když ho sužuje matka a taková odporná holka?

Věřím tomu, že to, co je v tvém oku...

ti brání vidět dobrou stránku věcí.

Dovol, abych se podívala.

Skloň hlavu.

Nic nevidím. Ne, nic nevidím.

Samozřejmě, idiotko! Před minutou jsem měl bolesti.

A teď je všechno nádherné,

a jsem šťastný tím svým novým viděním věcí.

Hlupáku, Petře, ty si myslíš, že si se stal dospělým a moudrým.

Víš, co se přihodilo? Jsi v pubertě chlapče.

Petře... Tak co teď?

Nikdy dříve si se mnou tak hrubě nemluvil.

Všechno je jednou poprvé.

Vysvětli mi, co se ti stalo.

Nevím.

Pravděpodobně...

V životě není nic trvalého.

Jenom jediná jistota - nuda.

Nuda?

Ty nechápeš, jak mě to štve.

Cítím se v trvalém sevření.

V tomto životě, v tomto malém domku,

pouze s matkou a...

Jsi roztomilá, stále se nacházíš ve stavu blaženého úžasu.

Zdá se, že být dostatečně blažený, znamená být šťastný.

Ty nejsi šťastný?

Ano, ale teď moc ne.

Chci žít a vím, že to co nazýváš stěstím,

bude ochraňovat můj život.

Kde je to? Kde je to?

Puberťák.

Soubor fyziologických a psychických změn,

doprovázený výskytem

druhotných pohlavních znaků.

To je zaznamenáno v určování...

Kam jdeš? Kam chci!

Byl jsi velmi statečný, protože jsme cestovali vysokou rychlostí.

Jsem sněžná královna.

Ale ty jsi úplně zmrzlý.

Bude ti lépe v mých kožešinách.

Je to tak lepší?

Moje saně... Kde jsou moje saně?

Za tebou. Tvé dětství je teď za tebou.

Už tě nebudu víc líbat,

můj poslední polibek ti přinese smrt.

Drzý chlapečku, máš štěstí, protože tě chci zachránit.

Kdo jsi?

Vlak - Přízrak 1724 by neměl stavět.

Neměla bys tu postávat.

Tímto způsobem jsi dvakrát porušila pravidla.

Na boso nesmíš být v království!

To není moje vina.

Někdo mě tady nechal. Já jsem se o to neprosila.

A když jsem bosá,

tak je to proto, že jsem šla hledat svého přítele.

Nikdo se tady nestavil.

Dali jsme sem figuríny, aby se zabránilo vniknutí

v naději, že během bouře nebude invaze.

Je zřejmé, že je musíme zajistit tak,

aby je to neodfouklo.

Promiň, musím jít pracovat.

Jedná se o velmi klidnou zemi,

a nemají tady rádi cizince.

Raději odejdi.

Jak bych byla ráda, kdybych měla takovou panenku jako jsi ty.

Hej ty!

Zavírám stanici. Nemůžeš tady zůstat.

Kromě toho, v noci je to nebezpečné.

Řekni mi, kde můžu spát. Je tady hotel?

Jsi tvrdohlavá!

Říkal jsem ti, že nemají rádi cizince.

Co mám dělat?

Chtěla bych jít někam jinam.

Čekala jsem na vlak, no ani jeden nezastavil.

Mohl bych tě vzít do vězení, ale je plné.

Naši princové jsou velmi krutí.

Co chceš dělat v této zemi?

Přišla jsem kvůli Petrovi, je to můj přítel.

Báječný kluk, mnohem vyšší než jste vy.

Ssh! Buď opatrná.

Toto není vhodné místo, aby si tě někdo všiml.

Zmizel před šesti měsíci.

On je vyšší než já. Má jiskřivé oči.

Má velkou sílu.

Je nejchytřejší kluk, kterého jsem poznala.

On spočítá z hlavy zlomky, odmocniny i druhé mocniny.

To je možné.

Možná že jsem ho viděl.

Děkuji vám, to je nejlepšíí zpráva v tomto roce!

Zklidni se! Neraduj se tak.

Tohle není správné místo, co kdyby si tě někdo všimnul.

Nenuťte mě říkat něco, co jsem nikdy neřekl.

Řekl jsem, že je možné, že ten, kterého jsem viděl,

je ten, o kterém jsi mluvila.

Možná jo, možná ne.

A nic víc jsem neříkal.

Projdi touto chodbou. Tvůj osud tě tam očekává..

Rychle se rozhodni, nemám čas.

Je už pozdě.

Buď opatrná, ať neurazíš královnu,

má hroznou povahu.

Nevím, jestli tě mám nechat v tom samotnou.

Schovej se tady.

V žádném případě se nehýbej, dokud zvonkohra neodbije půlnoc.

Dávám přednost brnění. Ne, nehádej se.

Vrátím se pro tebe pozdě v noci.

Dávej pozor, ať si tě nikdo nevšimne.

"Dávej pozor, aby si tě nikdo nevšiml." Upřímně ...

No, co mám obzvlásť ráda,

je zvuk hodin a tikot mých budíků.

Stýskalo se mi hodně, protože z tohoto pohledu

jsem byla rozmazlená: napočítala jsem 2000550 tiknutí

a slyšela jsem bití celé hodiny 7x

a ještě jednou odbíjení půlhodiny, dokud jsi mě nepřišla vyzvednout.

Pojď se mnou, ukážu ti cestu.

Neboj se, nikoho nepotkáš,

ale dávej pozor.

Nesmí si tě nikdo všimnout.

"Buď opatrná, ať tě nikdo nevidí"...

Můj bože, všichni tady říkají...

Víš, o čem sní? Vývoj země šel rychle dopředu.

Ano, je třeba určitého množství zkušeností.

Sní o tom, že jsou jediní na světě.

Na pustém perlovém ostrově, který je plný zlata

a tak to bude trvat celou věčnost.

Každou noc se jim zdá to samé.

Je zřejmé, že Petr si rád maluje ty samé obrázky

a má také stejné sny.

Tady má práce končí, slečno.

Pokud chcete dosáhnout cti a důstojnosti,

věřím, že si na mě vzpomenete.

Ano. Ale jestli to dopadne špatně,

tak jste mě nikdy neviděla.

Jasně?

Musíte být velmi opatrná.

Nesmí vás nikdo poznat.

Neměj strach.

Bratr nemůže nepoznat svou sestru.

Petře...Petře, to jsem já.

Petře, vzbuď se.

Stráže! Stráže!

Chopte se jí!

Uřízněte jí hlavu!

Smilujte se!

Moje drahá, měla bys být opatrná

a nerozhodovat se sama.

Aha, teď nejsme tak pyšní.

Jsi vina za trestný čin ohrožování královské rodiny.

Nech ji jít!

Je to jen dítě.

Jistě, že je připojena k lidem větší velikosti,

ale ona je jen dítě.

Rozumíš tomu, že si se vystavila velkému riziku,

podvodným proniknutím do naší komnaty?

A tak, když jsem tě nechal žít,

musíš mi všechno říct.

Nebo chceš přijít raději o hlavu?

Ale já říkám pravdu.

Někdo mluvil tak dobře o princovi,

že jsem uvěřila, že by to mohl být můj kamarád Petr.

Jak jsem mohla vědět, že to není on,

když jsem odešla ho hledat?

Peter je přesně stejný, se všemi nejlepšími vlastnostmi

skutečně nejlepší na celém světě.

Správně.

Můj princ je úžasný.

Jako Petr.

Máte štěstí, protože jste ho našla.

A já nikdy nenajdu Petra.

Kolik je hodin?

Jsou tak nádherné! Mám ráda náramkové hodinky a budíky.

Dám ti je.

Оh! Děkuju! Děkuju!

Jsem zmatená, vaše výsosti.

V každém případě jsem velmi šťastná.

Zařídila jsem, abys dostala na cestu nějaké lahůdky.

Na shedanou. A ničeho se neboj. Určitě najdeš Petra.

Už uteklo tak mnoho času od té doby co jsem ho ztratila.

Trpělivost. Máš spoustu času.

Vdyť jsi tak mladá,

ale uvidíš, já, která jsem starší než ty ...

Jak jsi šťastná.

Nemluv tak, hlupáčku. Čas ubíhá rychle.

I ty si to brzy uvědomíš.

Sbohem, Vaše Výsosti. Sbohem, Vaše Veličenstvo.

Sbohem.

Její tělo musí být křehké. - Nechte ji být! Nechte ji být!

Je moje, rozumíte? Nechte ji být.

Nezabiju tě,

dokud se na tebe nenaštvu.

Ale když dostanu na tebe vztek,

tak tě zabiju.

Jsi bezpochyby princezna.

Ne.

A vyprávěla jsem jí svůj příběh.

Myslela si, že jsem zažila některé velmi podivné věci,

a že ve srovnání, i když byla starší než já,

nic podobného nezažila.

To je babička. Jmenuje se Stará Rachomejtle.

Co?

Byla to ona, kdo vedl muže do útoku,

ale teď je stará a nemůže nic dělat.

Velmi vtipné, děvče moje!

Mám jich 24.

Polib ho!

Neboj se.Jsou to domácí holubi.

Oni se nás bojí, ne naopak.

A tahle - musíš ji mít stále na očích,

jinak uteče,

takovou rychlostí,

že nemáš šanci jí chytit.

Každou noc se bavím tím, že jí lechtám na krku,

takže ona ví, co se jí může stát.

A co když se jí to nelíbí?

Co když se jí to vůbec nelíbí?

Tady poroučím já.

Pojď, jdeme do postele.

Ty nemáš u sebe nůž, když spíš?

Já s ním spím stále. Nikdy nevíš...

Bojíš se, že budu dělat s tebou to samé co s tou laní?

Vím velmi dobře, že to chceš udělat.

Ale já se nebojím.

Víš, že je to skutečný nůž.

Stisknu trochu silněji... Krev poteče.

Měla bys vědět, jak mě svědí ruka, abych to udělala.

Vím, že jak jednou začnu, už se neudržím a podříznu ti hrdlo.

Ale já nechci. Já nechci.

Ale jak mě svědí ruce.

Ty se nebojíš? Nebojíš se mě?

Jsi blázen. Nikdy mi nesmíš důvěřovat.

Já nejsem zlá, ale tohle je to, co mě vzrušuje.

Někdy se nedokážu vůbec kontrolovat.

Na dívku jsi statečná.

Tohle mi dala princezna.

Ty se potkáváš jen s princi a princeznami?

Vysoká společnost. Tak je to.

Anglická královna nepřijme jen tak někoho.

Mluvíš ze spaní, jsi moc legrační.

Je to druh snu, ale ne tak hloupý.

Určitě chceš najít svého kamaráda Petra?

Víc než život. Nemluv tak... Život je velmi cenný.

Myslím, že je v Laponsku.

Nevím, kde jinde by mohl být.

Ale když budeš přísahat, že se vrátíš a zůstaneš...

Přísahám.

О, bože, to je vše...

Dobré, že? Ano, akorát se to lepí na zuby.

Všichni muži odešli, zůstala tady jenom babička.

Ona neodejde. Je houževnatá.

Ale ona má slabost pro láhev.

Co tady dělám? Pomoc! Dostaň mě odsud!

Kdo mě sem dal? Dostaň mě odtud!

Malý zloději! Zůstaň tam!

Kdo jsou tito malí zloději?

Já bych jí, konec konců, lépe ochránila.

No nic, jdu ji odvázat a propustím tě,

takže se můžete vydat do Laponska.

Teď můžeš odejít.

Jez, laňko, jez.

Možná umřu zimou a nedočkám se konce.

Jak dlouho jsi sem putovala?

Vím, že jste velmi šikovná.

Dokázala byste kouskem provázku spoutat všechny větry na Zemi.

Když se vrátíte zpět a rozvážete první uzel, bude tady dobrý vítr.

Rozvážete-li druhý, lodě poplujou rychle a budou krájet vlny.

Ale když rozvážete třetí a čtvrtý,

rozpoutáte bouři,

která odfoukne všechny lesy na zemi.

A víte, jak se dělá lekvar,

dávající sílu tuctu mužů.

Ne tak zhurta, moje děvče.

Dělám jen to, co je správně,

a to, co mám udělat.

Pomozte mi vyrvat Petra

ze spárů kruté Sněhové královny.

Тss!

Nech mě přemýšlet.

Ano, tvůj případ není jednoduchý.

Ach, ne, ne, ne. To není snadné.

"Když drak bojující

"kousne do ocasu okřídleného draka,

"a okřídlený drak

"spolkne ocas draka bojujícího,

"a drak bující

"vstřebá okřídleného draka,

"výsledek je ...

Ouroboros! "

Co je to Ouroboros?

Tato kniha kouzel mi dala potvrzení ...

Tvůj přítel je vězněm Sněhové královny.

Ale on je velmi šťastný,

a myslí si, že je nejšťastnější z lidí.

Ale on je mýlí, že?

On je mylí, ale je šťastný.

Sněhová královna ho drží

ve svém obětí.

Nemohla byste mi uvařitt lekvar,

který by mi pomohl zlomit kouzlo?

Memůžu ti dát tu sílu.

Nemůžu ti dát sílu větší, než lekvar, který si přeješ.

Copak nevidíš,

že zvířata a lidé jsou nuceni sloužit ti?

Odešela jsi bosá a bez nehody,

a prošla půl světa.

Ode mě by si nemohla

obdržet takovou sílu, oh ne!

Srna tě odnese deset mil odtud

do sadu s červeným ovocem uprostřed sněhu.

Dávej si pozor!

Tam se obrátí na tebe.

Ne ne. Máma mi řekla, že to je zakázáno.

"Nejez podivné ovoce,

"zejména červené bobule: mohly by být jedovaté,

a ty bys mohla zemřít. "

Ale pro mě to není žádné nebezpečí, vždyť mě se to jen zdá..

Ano, riskuju, že umřu ve snu.

Ne, ne, jsem příliš mladá na smrt.

Ale když umřeš, když sníš, tak se probudíš.

Co tady děláš?

Uteč, prosím tě.

Ale nejdříve mi řekni, prosím, co tady děláš v těch staromodních šatech?

Já tady bydlím.

A ty jsi velmi podivně oblečená.

Ty šaty vypadají

velmi podobně jako Petrovy.

Ano, vypadáš hodně jako on.

Můj pradědeček byl Petr.

Mé jméno je Johan.

Mé jméno je Anastasie.

Já vím, tvé jméno zní pompézně.

Moje babička trvala na svém.

Vidíš, já nelžu.

Toto je moje babička.

Pst, nevzbuď ji.

Dospělí jsou velmi nudní.

A pokud jde o malé šelmy,

jsou hloupé, přesladké,náročné.

Nenávidím dívky.

A kdo jsi ty?

Milovala jsem Petra. A vy nejste Petr.

Ale záměna by nebyla špatná...

To nesmíte nikdy udělat!

Jsem mnohem mladší než než jste vy.

Kolik je ti let? 16.

Moje matka mě porodila, když jí bylo 15,

a můj otec byl jejím ženichem.

Byl velmi, velmi přitažlivý.

Tak jako ty.

Ale...kdybych tohle samé udělala s vámi,

tak bych ztratila své mládí.

Protože jste o mnoho starší.

Mě je 18. Máš podivné názory.

Taková jsem.

Všechno nebo nic.

Takže pak tedy nic.

Dnes ne více než sedm.

Jeden...

Тři...

Šest...

Sedm...

Osm... Ty podvádíš!

Pro dnešek dost.

Zdálo se mi, že to chceš. Ne, nechci.

Víš, jak se říká takovým dívkám jako jsi ty?

Provokatérka.

Jsi chytřejší, než jsem si myslel.

Ne, ne. Líbí se mi s tebou flirtovat.

Ale nejsem si jistá, jestli mě miluješ.

Je to příliš brzy.

Co jsi včera dělal?

Byl jsem ve škole.

V patnácti?

Jestli nepodvádíš.

Ty nosíš korzet?

Co jsi zač?

Jsem žena ... No, děvče.

Jakou máš jemnou kůži.

Ale jak sneseš tyhle hrozné korzetové hůlky?

Když chci být krásná, musím strádat.

Ale jsou jiné, které nestrádají. A jsou taky velmi krásné.

Krásnější než jsem já? Ty žárlíš?

Co znamená žárlivost.

Strach,že dám přednost nějaké jiné před tebou.

Ale to není možné. To je docela možné.

Necháš mě trápit v tom komickém šněrovacím korzetu?

To už je k vzteku. Provokuješ?

Rozčílená? Ty se vztekáš?

No kromě toho jsi ještě husička, vydávající se za princeznu.

Ale já jsem princezna!

Všichni mě poslouchají a nikdo se neodváží mi odporovat.

Já vidím. Tobě není 16.

Je mi 16!

Vrátím se, až budeš větší.

Buď opatrný!

Možná mezitím zestárneš

a já tě možná už nebudu milovat.

Sympatický mladíček, ale jestli stojí za to,

abych za ním běžela na kraj světa.

Jak jsi nádherná! A jak jsem po tobě tesknila.

Mohla by si zůstat se mnou.

Ano, ale... Rozumím. Ty ho miluješ.

Jak ho jednou miluješ, tak způsobíš sobě mnoho zármutku.

Nikdy není dobré říkat chlapci, že ho miluješ.

Řekla jsem mu, že ho mohu přestat milovat.

Tak to je lepší.

A kde je teď.

Můžu zajít mnohem dále,

protože jsem dívka.

Pouze dívka může naučit dívku všemu, jak se má milovat.

Je to pravda?

Kluci jsou příliš neohrabaní,

neboť příliš spěchají.

A když jsou zase trochu zkušenější, tak se zase bojí pannen.

Už jsi měla chlapce?

Muži! Všechny, kteří se mi líbili, jsem dostala.

Pod lupiči ti to dlouho nevydrží.

A koho to zajímá a má výčitky svědomí,

že jsi příliš mladá...

Poprvé jsem spala s klukem, když mi bylo 13.

Kdybych nebyla tolik nesmělá, udělala bych to už ve dvanácti.

Myslím si, že v mém těle žije ďábel.

A kolik si jich už měla?

Já jsem nepočítala, kolik jich bylo.

Jsou takoví, které počítáš a takoví, které raději ne.

Ale... Ale je ještě takový, koho už nepočítám.

Kdo je to?

Ten, koho jsem velmi milovala, a teď ho nemám.

Jde někoho oddělit od tebe, když ho tolik milujěš?

Vždy.

No ale... Někdy se přeci k sobě vrátíte?

Podívej se na sebe a na mě...

Myslím, že miluji dívky víc než muže.

Jsou tajemnější.

Zejména jako milující, mladé, nezkušené dívky.

Dovol mi, abych s tebou na všechno zapomněla.

S dívkou, to se nepočítá.

Řekni mi, že jsem tvoje milenka.

Ne pouze tvá malá přítelkyně...

Jsem tvoje skutečná milenka.

Jsi první dívka, kterou jsem milovala.

Dříve jsem chtěla být chlapcem.

A nenáviděla jsem dívky.

Chtěla jsem, aby mi moje matka říkala Vladimíre.

A chtěla jsem, aby mi nikdy nenarostly prsa.

A teď chci mít ohromná prsa.

Byly jsme hloupé, když jsme byly ještě malé.

Mimochodem, byla jsi odvážná.

Nemohla bych tě vystrašit.

A nůž? Dýka?

Ano. Líbilo se mi to.

Měla jsem velký strach, ale to se mi právě líbilo.

Vždy se se mnou zacházelo, jako bych byla z cukru.

Oh, počkej...

Podívej.

Mám tvoje hodinky.

Ukradla jsem ti je.

A já si myslela, že jsem je ztratila.

Nedávala jsi na ně pozor.

Byla jsi tak zkažená. Jsi zlodějka.

To je krádež. Tomu se neříká krádež.

Štípnutí! Šlohnutí!

Johane, kam jdeš?

Tři večery stačily.

To musí nyní přestat, Johane!

Už jsme se o tom bavili.

Mami, je mi 17.

Je to lehký rok, nemusím dělat žádné zkoušky.

Musím teď využít čas, pak už to bude těžké.

Dobře, ale musíš mít dobré vysvědčení, pokud chceš dále studovat.

Říkám přeci, že je to poslední rok, kdy se můžu bavit.

Žádné obavy, potom, v přípravném ročníku na internátní škole

nemá člověk čas na nic jiného.

Dobře, ale slib mi, že nepřijdeš pozdě,

a nebudeš hodně pít, neboť alkohol...

Jdu jen do apartmá, Pavel přijde se svou přítelkyní.

Dobře, když tam bude Pavel, tak je všechno v pořádku.

Dobře, ale nepřijdi moc pozdě.

Líbám tě.

- Chci jít. - A když ti to nedovolím?

Víš, že ti můžu ublížit.

Můžu tě zabít.

Ne! Jaká hanba!

- Hanba pro koho? Pro mou dceru.

Byl jsem tři dny pryč, ale nezapomněl jsem na tebe.

Lžeš!

Lžeš! Lžeš!

Ještě se nastydneš. Už jsem se nastydla. A udělala jsem to schválně.

Přestaň!

S tebou jsem na rozpacích, nevím, co mám dělat!

Já taky ne!

I když jsi tu nebyl ...

Miluju tě.

Náš vztah mě děsí.

Proč?

Vzhledem k tomu, že jsme oba příliš mladí.

To by nemělo být tak těžké, ne tak docela.

Přísahej mi, že jsem tvůj první a tvůj poslední!

Jsi Peterova duše. On je první i poslední.

Kdo je to Peter?

Mé jedno a všechno, od mého dětství.

Tebe jsem hledala ve svých dlouhých snech a nočních můrách.

O čem to mluvíš?

O světě malé holčičky. Ona nežárlí.

Vezmi mě do svého světa!

To není možné.

Není pro tebe stvořen.

On by tě pohltil, vzal by ti tvou budoucnost.

Mojí ne naší.

I naší.

Anastasie?

Anastasie?

Chceš, abych šel?

Anastasie!

Co je? Nechceš se mnou mluvit?

Neznám tě.

Myslím, že bych zešílel, kdybys tady nezůstala.

Uvědomuješ si, co jsi mi způsobila?

Totéž, co jsi ty udělal mě.

Jsme příliš mladí, jsi vždycky říkal.

Chci toto dítě, je moje!

Nazvala jsem to Vladimírem.

Tímhle jménem jsem se nazvala, když jsem byla malá.

Jsi blázen! Proč si se mě mulela zeptat!

Říkal jsi, že mám být rozumná. Byla jsem. Svým vlastním způsobem. Bylo to moje právo.

Přestaň! Bolí mě to.

Ne, neměla jsi právo jen tak zmizet.

Miluješ mě pořád stejně jako dříve.

Jako dříve.

Jen to, že to je nyní poté.

Víš, přišla jsem do tvého světa úplně sama...