Original subtitles

Časy se mění a mně to vždy spolehlivě zkazí náladu.

Takhle zlé to jistě nikdy nebylo.

Ano, měli jsme souseda, který se chtěl rozpínat,

a my jsme se báli o svou svobodu.

Po válce jsme čekali, že se z našich polí stanou kolchozy.

Ale potom jednoho bývalého trojskokana napadlo vyměnit je

za lyže a za alkohol.

Lyže jsou ze dřeva, lidé jsou ze železa.

Nikdy jsme nepotřebovali podvádět ani dopovat.

Ženy byly krev a mlíko, v kuchyni voněly buchty.

V bance vám nabídli čerstvé pečivo

a věděli jste, že vaše peníze jsou v bezpečí.

Usmívali jsme se upřímně a ne zbytečně moc.

Tohle jsem postavil sám z pevného dřeva.

Dobře větrá, žádná vlhkost ani plíseň.

Moje paní chtěla elektrické topení.

Říkala, že je to modernější a jednodušší.

Já řekl, že dražší.

A k ničemu.

První je vždy to nejlepší.

Dům, auto, paní.

Neměli jsme čas na řečnění a diskuze.

Museli jsme plodit děti a obnovit naši zemi.

Budeme na sebe mít dost času, až zestárneme.

Samozřejmě jsem si myslel, že s ní budu až do konce.

Tohle samozřejmě nestojí za žádný povyk.

Nic takového mi den zkazit nemůže.

MRZOUT

O tom už jsme mluvili.

Proč musíme znovu?

-Nechoďte na pole sám. -Kéž bych upadl tam!

-Bylo to na betonu ve sklepě. -Natržené vazy, dřevěná noha.

Musíte jít na magnetickou rezonanci.

A podíváme se i na fyzioterapii.

To vy mladí potřebujete terapii.

V Tampere je krátká fronta.

V Jyväskylä můžete hned. Helsinky...

Já dobře vím, k čemu taková divná místa vedou.

Ke karetním stolům a k výletům na Mallorcu s mladými děvčaty.

Není to trochu...?

Tohle je akutní.

Musíme vymyslet, kde ti bude nejlépe.

Doma.

A s doktorem tady mluvím já.

Ale váš syn má pravdu. Život má své etapy.

-Čím rychleji... -Musím jít.

-Je čas oběda. -Sestry tě...

DOMOV S PEČOVATELSKOU SLUŽBOU

Tati?

Mého bratra zabili ve válce.

Já jsem upadl ve sklepě.

Co je na tom nebezpečného?

Nepojedu do Helsinek, aby mě tam někdo mladý masíroval.

Víš, jak mi bylo,

když jsem slyšel, že jsi tam ležel dva dny?

Stačily by další dva a už jsem teď mohl opravovat střechu.

Dírami po hřebících tam prosakuje voda.

Máma už ani neví, kdo ji krmí.

Už to není ona.

Je čas jít dál, tati.

Sestry se o ni postarají.

Mohl bys pár dní cvičit s námi.

Máma by to tak chtěla.

Potom tu zůstanu a postarám se o dům.

Je potřeba zorat bramborové pole.

Zkypřit.

-Ale to ty neumíš. -Zkusím to.

Otec se stará o syna, ne naopak.

Tak to v přírodě chodí.

Proč bychom měli jít dál?

Kupředu.

Je to velké město a máte tam snachu.

Moje teta bydlí v Helsinkách už 40 let.

Proč nemůžeme zůstat tam, kde jsme? Doma.

Nechci bydlet v paneláku.

Slyšíte tam sousedy prdět. Šmírují vás.

Chci vyjít ze svého domu s botama na nohách

a se sekerou v ruce.

Nebo se už neprobudit z odpoledního spánku

s časopisem v klíně.

A se zapnutou košilí.

K čemu potřebují domy venkovní osvětlení? A tolik?

Vyčistěte si okapy, nebo vám zrezaví.

-Poslali mě na terapii. -Ano, Hessu mi volal.

Ten schod byl vždy špatný. Až se vrátím, musím ho opravit.

-Nezaplatil mi. -Máš ve sklepě brambory?

-Já nemám sklep. -Tak si ho pořiď.

Pěkný dům.

Je hezké mít muže, který tolik vydělává.

Já vydělávám. 108 tisíc za loňský rok.

To je na ženu dost peněz.

Tohle nedává smysl.

Taxíkem přes celou zemi kvůli namoženému kotníku.

Kde je ta fyzioterapie? A kdy?

-Je moc hezké, že jste přijel. -Musel jsem.

Začíná v pondělí. A dřív mě do nemocnice nikdo nedostane.

To je všechno.

Nashle.

Bude vám to na víkend stačit?

Na odpočívadle jsem viděl negra. A mluvil finsky.

To není moc hezké slovo.

"Negr".

Ano. Čas na kávu.

Čas na kávu?

Ranní káva. Dopolední káva.

Odpolední káva. Večerní káva. Káva, káva, káva.

My kávu nepijeme. Nemáme ani kávovar.

Koupil jsem vám ho v roce 2005.

Z výlohy za poloviční cenu. K Vánocům.

Byl v překližkovém kufříku. A dělal skvělou kávu!

Ano. Ten byl dobrý.

Co trochu čaje? Mám tady maté.

Haló! Holky!

-Jsou u babičky. -To jistě nejsou.

-Přivezl jsem dárky! -U mé matky, u ní doma.

Jistě. Ano.

V ničem takovém jsem nikdy nebyl.

Ve vaně?

Co mi přestříhli pupeční šňůru, myl jsem se v sauně.

-Co to tu smrdí? -Levandule.

Tu používali v první světové válce jako jedovatý plyn.

To...

No, možná...

Děti jsou kvůli televizi ráno unavené.

A flákají se u počítače.

To je pro Mirkku do školy. Sleduje dokumenty.

Rádio stačí.

V 60. letech jsme poslouchali v rádiu olympiádu v Tokiu.

Vzpomínám si, jak Nevala vyhrál.

A děti neměly své vlastní pokoje.

Ani žádné dětství.

-Kde je topení? -U dveří je termostat.

V "Rádci spotřebitele" říkali,

že když snížíš teplotu v místnosti o dva stupně,

ušetříš 5 % nákladů na vytápění.

Máme geotermální vytápění.

Stačí vám to? Nebo mám přinést další?

Buďte tu jako doma. A tak dále.

Pro mladou paní.

To jste nemusel.

Moje paní už to nebude potřebovat.

Koupila si to v roce 1973.

Prala to jednou ročně.

Nikdy to nemusela zašívat.

Takové se už dnes nedělají.

Je to vzdušné, aby se člověk nepotil.

Děkuji. Tohle už jen tak neseženete.

Další generace se možná zase naučí pít kávu.

Křížovky jsme vyplňovali tužkou.

Vygumoval jsem je.

Ta z října 1985 byla obzvlášť těžká.

Dobře. To je moc milé...

-Tak. Už bude půl deváté. -Ještě není tak pozdě.

To není, ale brzy bude půl deváté.

Co asi dávají na jiném programu?

Můžeš to přepnout?

Přepni to na jiný program!

Zprávy stanice YLE. Dobrý večer.

Arvi Lind je ten nejlepší hlasatel.

-Ani Rönkä není špatný. -Jemu nevěřím.

Je to spisovatel.

Jeho detektivky mám ráda.

Když sedíš celou noc ve studiu, nevymyslíš pořádnou záhadu.

Ani pořádné zprávy.

Když celý den čteš jen samé hrozné věci.

Nevěřím ani románům.

Manuál pro Ford Escort je dobrá kniha.

Ta tě nikdy neomrzí.

Kolik za ten dům ještě dlužíte?

Teď jsem se nedívala. Něco pod sto tisíc.

Sto tisíc eur!

Nikdo příčetný by si tolik nepůjčil.

Mladá paní, ty mě taháš za nos.

Já s mou paní jsme si nikdy nic nepůjčili. Na nic.

-Musíte šetřit. -Správně.

Viděl jsem, jak to dopadne, když podepíšeš půjčku v opilosti.

V pondělí bude v sázce moje kariéra. A čeho se od tebe dočkám?

Výměnného studenta v důchodu. Moc ti děkuji!

Jak spolu máme vycházet? Kazíme děti televizí.

Ano, přesně tak!

A myslí si, že si půjčujeme peníze opilí.

Také si myslel, že se ho snažím otrávit!

No samozřejmě. Levandulí ve vaně.

Měl jsi přijet s ním!

Ošetřovatelka mi moc nepomůže.

Ten taxík ho měl odvézt rovnou do nemocnice!

Protože když jsi... Jistě.

Skvělé! Zůstaň si tam! Zahraj si u táty videohry!

Zorat bramborové pole?

Já jsem naprosto klidná. Ty se uklidni.

Dýchej do pytlíku. Nebo do pytle od brambor.

Když někdo mluví upřímně, dokáže vám to zkazit den.

Mluvení v naší rodině nefungovalo.

Ten zázrak se stal jen dvakrát.

Poprvé se rozpovídal děda na smrtelné posteli.

Celý život v sobě všechno hromadil,

a pak to vypustil najednou.

Byly z toho jen slzy.

Křičel dokonce i na slušného Taaviho Mononena.

Taavi to nevydržel. Pokusil se ho probodnout,

i když byl děda už jednou nohou v hrobě.

Ale Taavi spáchal zločin.

A víte, co se stává potom.

Podruhé jsem to byl já, kdo mluvil až moc.

Má paní nechápala to, že když je vám zima,

vezmete si vlněné ponožky navíc.

Nebo jdete lyžovat.

Chybí mi ty chvíle, kdy jsme s mou paní

přešli spoustu věcí mlčením.

SAKKE INTONEN PŘÍCHOZÍ HOVOR

NEZNÁMÉ ČÍSLO

-Haló, to jsem já. -Tady pečovatelská služba...

Léčit tu nohu dnes? Ne, je v pořádku!

Nemusíte chodit. Na shledanou!

Dobré ráno!

Musím mluvit s Liisou.

Žádné prosby ani žádosti!

Neslyším vás, otevřete! Musím mluvit s Liisou.

-Žádnou víru tady nechceme! -Já nejsem...

Nejsem věřící ani se ze mě nestane hipík.

Co? Neslyším vás!

-Tak otevřete ty dveře... -Cože?

Otevřete dveře, nechci tady křičet.

Tak tam nekřičte.

-Co je? -Otevřete dveře.

-Otočte tím. -Tímhle?

Nejde to otevřít.

Na kterou stranu?

-Asi to je... -Zkuste druhou.

-Co? -Na druhou stranu!

-Dobré ráno! Musím mluvit s Liisou. -Jistě.

S mladou paní?

Počkejte tady.

Hej, darebáku!

Liiso, vstávat a cvičit!

Proč nezvedáš telefon? Čeká nás Kuzkov.

Ten darebák sem vniknul násilím.

-Víš, kolik je hodin? -Šest hodin, musíme pracovat.

Ne, dnes pracuji z domova. Kuzkov nás čeká až v pondělí.

O to jde. Z pondělí je dnešek!

Mají tam nějaký svátek a nic jiného jim neletí.

Za dvě hodiny budou na letišti.

-Cože? -Jo, tak sebou radši hoď.

Zatraceně.

-Pojedeme tvým autem? -Kéž bych tam mohl jet.

Musím do Vanajanlinny za zákazníkem. Obejmi mě.

-To zvládneš. -Díky.

Omlouvám se, ale musím tam.

Za 5 hodin se vrátím. Jistě to tady zvládnete.

Za chvíli přijde pečovatelka.

Nezapínejte sporák a nesahejte na žádné přístroje.

Dobře. Smlouva. Počítač.

Co to sakra je?

-Musím je vyčistit, nebo zrezaví. -Dobrý Bože!

-Máte pořádný kartáč na okapy? -Ten teď nepotřebujeme.

Jen klidně jeď. Nějaký si najdu.

-Ještě musím zkontrolovat odpad. -Nic nekontrolujte!

Alespoň chvíli nic nedělejte.

Brzy tu bude pečovatelka.

Volala, že dnes nepřijde.

-Nepřijde? -Ne.

Dobře. Tady jsou klíčky. Počkejte na mě v autě.

Nic nedělejte, ničím nehýbejte.

Kam se strkají klíčky?

V Escortu je to tady.

-A jak se tohle...? -Jasně. Ven. A na druhou stranu.

Raději budu řídit já.

Žena v takovém autě ve velkém městě.

To může skončit jen bouračkou a článkem v místních novinách.

A co důchodce, který nemá řidičák?

Ten bude v místních novinách vypadat lépe?

To je upozornění na ženu za volantem?

Nepotřebujete na záchod?

Nezapomněl jste si dojít?

Zapněte si bezpečnostní pás, prosím.

Hotovo.

Zase jsem neměl ranní kávu.

Bez jídla se obejdeš, ale tekutiny jsou potřeba.

Na letišti si můžete dát, co chcete.

Během války jsme kávu dlouhou dobu neměli.

Ale měli jsme alespoň náhražku.

Pořád to bylo lepší než drátem do oka.

Minulý týden jsem viděl v televizi dokument.

Káva může mít horší abstinenční příznaky

než některé drogy.

Ty ale jen tak v obchodě nekoupíš.

"Dva balíčky drog za cenu jednoho."

-"Nejsem překupník!" -No jistě!

Zdravím! Co si dáte? Latte, macchiato, espresso?

Prostě si něco vyberte.

-Něco? -Nějakou kávu.

-Chci obyčejnou. -Jednu kávu s sebou.

Filtrovanou.

Filtrovanou.

-Máme filtrovanou kávu? -Ne.

-Omlouvám se, tu nemáme. -Ne?

-Ale latte je hodně podobné. -Tak si vezmeme latte.

Už jsem zkoušel to tvé maté.

Je tu nějaká obsluha?

Haló!

Když nejsi schopná čekat, celý život ti uteče před očima.

Zdravím! Co si přejete?

Dobře. Kávu?

Čas na kávu už je pryč.

Další až za tři hodiny.

Tak tedy něco jiného?

Doma si v tuhle hodinu dávám smažené brambory s brusinkami.

-A sklenici podmáslí. -Podmáslí?

Tak tedy velké hranolky a mléko.

A pro jistotu i kávu s sebou. Mění názory jako malé dítě.

-Měla by sis dát také. -Na to nemám čas.

Když lidé pořádně nejedí, podávají ty nejhorší výkony.

-Vzpomeň si na občanskou válku. -Salát se sýrem feta s sebou.

Ony tam kojí...

Vím, co se o tom říká. Je to přirozené!

Ale lidstvo se již tisíce let snaží,

aby se takových nezbytných přirozených věcí zbavilo.

Vyměšování venku, krevní msty.

K čemu je tohle? Jen se ptám.

Opravdu si nepotřebujete odskočit?

Za co mě trestáš?

Kalhoty za 200 eur!

VSTUP POUZE S S-CARD

-Haló. -Ano?

-Nemohu se dostat na záchod. -Je zamčený.

-Ale já musím jít. -A máte S-card?

Mám, ale řidičák mi už sebrali.

Ten nepotřebujete. Ale na záchod potřebujete mít S-card.

Proč Escort?

To je dost divné.

Asi chtějí, aby jich lidé měli víc.

Mně stačí jeden!

Teď ho má můj syn.

Tak je alespoň v bezpečí. Chcete půjčit S-card?

-Chcete mi půjčit Escort? -Ano.

Proč bych si měl půjčovat váš Escort?

Abyste se dostal na záchod!

Na shledanou.

K čemu mi bude její Escort...

-Svět se stále zmenšuje. -Jak to myslíte?

Africká dívka prodává ve Finsku hranolky. Odkud asi byla?

Z východních Helsinek.

Jenni a Mirkku bruslí ve stejném týmu.

Proto uměla tak dobře finsky.

Brusle a neg...

Východní Helsiňanka.

S tím nemám problém.

Vítám všechny nové z "východu".

Potřebujeme dobré sprintery.

Říká se, že mícháním genů vznikají hezké dívky.

-Spousta z nich jsou krasavice. -To ano.

Mám úctu i k ošklivým ženám.

Nemají snadný život.

Ošklivé ženy jsou na tom spíš jako muži.

Trpí a musí se snažit.

Jen tak nesbalí pořádného manžela v tanečním klubu.

Ve skutečnosti není nic zadarmo.

Ani ty to nemáš zrovna snadné...

Počkejte tady. Nikam nechoďte.

Kdyby přišla kontrola, ukažte jí svou nohu.

Pořád dokážu stát na vlastních nohách.

-Nejsem žádný... -Nic neříkejte.

Bude to deset, maximálně patnáct minut.

Vydržíte tady počkat? Pět minut?

Den mi umí zkazit i to, když lidé spěchají.

Mladí musí pořád někam pospíchat.

Jen aby mohli spěchat dál.

Jestli vydržím pět minut?

Jednou jsem čekal dva dny na autobus,

který ani nepřijel.

Protože tu linku zrušili v roce 1964.

A byl rok 1972.

Tak jsem došel do města a koupil jsem si Ford Escort.

Autobusové linky se ruší, mizí telefonní dráty

a pošta už skoro nechodí. Ale Escort vás nikdy nezklame.

Desítky let jsem čekal i na nového prezidenta.

A od roku 1976 čekám na olympijské zlato

v běhu na dlouhou vzdálenost.

A nejspíš na něj budu čekat až do smrti.

-Co je? -Máte doklad o postižení?

-Co? -Máte doklad o postižení?

-Já nejsem postižený. -Potřebujete doklad.

A vy jste také invalidní?

-Stojíte na místě pro postižené. -Já jsem tady nezastavil.

-A kdo tedy? -Mladá paní.

-Musím vám dát pokutu. -Ale...

Podívejte se...

Proč je to tady sovětsky?

A proč jsou v takovém domě dlaždice?

Potřebujete průkaz.

Bylo špatné počasí, proto měl let zpoždění.

A doprava byla hrozná. Snad je to tady lepší.

Díky.

Já děkuji vám.

Děkuji.

Omlouvám se, ale musela jsem s sebou vzít svého tchána.

Nestihla jsem mu zajistit pečovatelku.

Sergej Kuzkov. Zdravím vás!

Vadim Tarasenko.

Ludmila Tolstaja. Ráda vás poznávám.

Trpí demencí.

Demencí? Žádnou demencí netrpím.

Starat se o seniory je záležitostí cti. To chápeme.

To ano.

I pro nás.

Prosím, zapněte si ten pás.

-Určitě nejsou z KGB? -Stoprocentně.

Neřekla jsi jim své jméno, že ne?

Jestli ten obchod neuzavřu, přijdu o práci. Tak už mlčte.

-Myslíš, že je to liška? -To bude sob.

-Co to říkají? -Nic. Řeší jen svoje věci.

Překládej to!

Jen je zajímá, z jaké kožešiny je vaše čepice.

Vyměnil jsem ji s Holttisem-Penttim za brambory

na trhu v roce 1951.

Je z medvěda.

Je to medvědí kožešina.

Krásná čepice.

Musí vám chránit celou hlavu.

Jinak přijdete o rozum.

Mladí jsou toho důkazem.

Mladí ve Finsku jsou k ničemu.

Válečníci z Kremlu měli velké čepice.

V Kremlu měli také velké čepice.

Na sovětské oslavě jsem viděl jaderné zbraně.

Všude to byla samá křivá čepice.

Ale sovětské oslavy mě nikdy moc nebraly.

-Kdo byl po Gorbačovovi? -Nemluvte o politice.

Gorbačov, perestrojka, glasnosť, demokracie.

-Má rád dějiny. -Černěnko, Gorbačov...

Už sakra zmlkněte.

Se vší úctou, nic neříkejte.

Nehýbejte se, nedělejte nic.

Asi si musíš promluvit s těmi Sověty.

Samozřejmě. Ne! Už ani slovo.

Jak se jmenoval ten chlapík,

který skočil na tank?

Myslím to vážně!

Brežněv to nebyl... Ten by to nedokázal.

Můžete si hrát s tímhle. Vidíte?

Jistě. Byl to Černěnko?

Ta nová jména se pamatují hůř.

První tam byl Stalin.

Sbohem, Staline, pak Timošenko, Kalinin.

LCD televize, 42 palců.

Můžete si do chaty objednat jídlo, nebo jíst v místních restauracích.

1,6 milionu.

Prosím?

Nabízíme 1,6 milionu.

Bez diskuze.

3,2 milionu.

Máme předběžnou smlouvu.

Situace se změnila.

1,6 milionu.

Rozvody elektřiny jsou úplně špatně.

Dnes tomu vůbec nerozumí.

Život je o tolik lehčí.

Ale nakonec nemůžete do zdi ani zavrtat šroub.

Bez elektřiny zemřeme hlady.

Mladí by ani nezapnuli mikrovlnku.

Zítra koupíme novou. Omlouvám se.

Nemusíš to překládat. Ona umí finsky.

Víme, že Sověti nikomu nevěří.

Přivezou si krásnou mladou dívku jako ozdobu.

Ale ona vidí a slyší všechno.

Nějak přišel na to, že umím finsky.

U karetního stolu se naučíte poznat, když někdo blafuje.

A umí hrát karty.

-Jak to jde? -Co?

-Kolik nabídli? -1,6.

-A kolik sis řekla ty? -3,2.

Je to pokaždé stejné. Dohadování.

Pár věcí o Sovětském svazu.

První: Nikdy jsem neměl rád Jelcina.

Neměl rád Jelcina.

Když tancoval na tom tanku, byl opilý.

Tančil opilý na tanku.

Druhá: Rád bych se podíval na Sibiř.

Je tam hezký chládek.

Chtěl by někam, kde může nosit svou beranici.

Třetí: Když někdo řekne, že něco stojí 3,2 milionu,

má k tomu důvod.

Děkuji vám, tcháne, už se o to postarám.

Naše chaty stavíme z kvalitního dřeva.

Jsou vzdušné a neničí je plíseň.

Konstrukce nerezaví. Vydrží všechno.

V 60. letech byla v Leningradu špatná izolace.

A teď vám všude opadává omítka.

Musíme to postavit pořádně, aby to vydrželo!

A není potřeba dávat někomu tlustou obálku.

Napadlo vás to?

Sergeji. Máš rád les?

Volný pohyb v přírodě.

Finská specialita. Finski spezial.

Každý si může sbírat bobule i houby, kde chce.

Mladí ve Finsku si už neváží skutečné práce.

Založili institut OCARINA.

Já mám syna. A ten má radost, jen když dostane novou videohru.

To známe.

Pak překračují rychlost.

Zločin, policejní střelba.

Generace Pepsi.

Pijte a tloustněte.

Moje žena...

Moje žena mého syna rozmazluje.

To ženy chlapcům dělají.

K uzavření obchodu je potřeba přátelství.

Běž! Běž!

A žij dlouhý život.

MEDVĚDÍ TÝDNY

Přípitek na zdraví!

-Napijte se s námi na zdraví. -Panák.

Dávám si jen dva za rok. A už mám oba vybrané.

Tak si dejte jednoho z přídělu na příští rok.

Nikdo neví, jestli tu za rok ještě bude.

-Obzvlášť ruští obchodníci. -Napij se, chtějí to po tobě.

Právo volného pohybu!

Na zdraví!

Na zdraví!

Sergeji! Co to děláš? Polož to!

-Tady nemůžeš kouřit. -Dobře.

Neuvěřitelné! Děda chytil králíka uprostřed města!

To je vepřové?

Prasata jsou o dost horší než Ford Escort.

Říká, že prasata se nevyrovnají Fordu Escortu.

Pěstujete je, poznáváte je.

Ale na Vánoce je strčíte do trouby.

Promiňte. Ale bavte se jen u svého stolu.

Jistě. Už se to nestane.

S jedním jsem se spřátelil.

Chrochtalo tak sladce, že ho moje paní pořád hladila.

-Hladili si prase? -Jako kočku.

Mám jeho fotku. Říkali jsme mu Simo.

Hezké.

Snažil jsem se ho trefit sekerou přímo.

Do hlavy.

-Jdeme k baru. -Já to věděl.

Měli byste umět zabít zvíře, které jíte.

Děkujeme za návštěvu. Ale už se nevracejte.

Vy Finové vypadáte tak úzkoprsí.

Jen dodržujeme pravidla.

A proto se vám vyplatí s námi obchodovat.

2,4 milionu eur.

2,5 milionu. Níž jít nemůžeme.

I tak je to dost levné.

Ukaž. Dej mi to. Hele...

Lité základy tady nemají smysl.

Tenhle terén potřebuje pilířovou konstrukci.

Takhle to zmrzne a praskne!

A k čemu je dům s prasklou podlahou?

Jen shnije.

A co až přijde tání?

Při záplavě můžete chytat ryby rovnou z domu.

Neměla bys míchat alkohol s prací.

A víš to.

Nikdy se nezaplétej se Sověty.

Yrjänä to věděl.

Přišel o 400 starých marek

při pokeru proti Georgu Otsovi.

Je to na vodě.

Sověti vždy měnili pravidla, jak se jim chtělo.

Vždy mění pravidla, jak se jim zachce.

Sakra.

Víme, jak to zvládnout.

A mladá paní by neměla klít.

Jistě.

Hessu vás vyzvedne. A pojedete... někam.

Musím u tebe chvíli zůstat.

-Pomohu ti. -Ne, ne, ne.

Nejvíc mi pomůžete tím, že pojedete do nemocnice.

Já nemocnice znám.

Dělají z lidí malé děti.

V jídle není žádná sůl.

Doma budu užitečnější.

Pomohu holkám s úkoly, naučím syna čistit okapy.

-Můžeme chodit na houby... -Poslouchejte mě.

-Mladá paní... -To nejsem!

Mám jméno. A dva tituly.

A důležité povinnosti v mezinárodní společnosti.

Nedělám chyby v práci ani v osobním životě.

Mám tři děti. Jsem matka. Žádná mladá paní.

Houby a ryby si kupuji v obchodě.

Nechci chodit do lesa!

A vy mě k tomu nebudete nutit! Jděte k čertu!

Vše šlo dobře, dokud jste to nepřijel zkazit.

Víte, co jste udělal?

Nebýt vás, tak si teď připíjím na uzavřený obchod!

Byl by ze mě partner a posunula bych se dál!

A nešoupala bych si zadek po lese

během cesty časem za Gorbačovem, sakra!

Tvůj táta je nemožný. Hned si pro něj přijeď.

Cože?

Je mi jedno, jestli na kombajnu nebo pěšky!

Vím, že je to s ním těžké.

Ale tátovi stačí televize a zprávy.

Táta, táta... Já potřebuju pomoc!

Nezapomněla ses najíst?

Když se nenajíš, tak jsi dost náladová.

Jedli jsme. A pro tvou informaci...

Pan výměnný student s beranicí chce zůstat u nás.

-Jo, mluvili jsme o tom. -Mluvili jste o tom?

-Máme přeci volný pokoj. -To je naprostá šílenost.

Potřebuje nějaký smysl života.

To je ten nejhloupější a nejnesmyslnější nápad na světě!

Jestli se hned nevrátíš domů,

můžeš si vyzvednout svoje věci na skládce.

Dobře.

"Twisted Sister".

Dobře.

Ještě je stihnu v jejich hotelu.

Vezměte si taxi, prší. A jeďte k nám.

Kdyby něco, tak mi zavolejte.

Muž většinou neví, co je pro něj nejlepší.

Snažil jsem se přijít na to, co je nejlepší

pro mou paní i pro mě.

53 let jsme měli práci jasně rozdělenou.

Já jsem se staral o věci venku a o auto.

Má paní se starala o věci uvnitř a o děti.

Věci uvnitř zahrnovaly můj žaludek.

Ale vytápění domu ne.

Když jste mladí, nepřemýšlíte o tom, že jednou

vedle vás ostatní nebudou.

A všechna odpovědnost bude jen na vás.

S kluky se nám to nepovedlo.

Jeden se přestěhoval do Belgie.

Druhý zase nechce přestat studovat.

Hraješ si na filmovou hvězdu?

Myslíš si, že je kouření v kurzu?

Ježíši, fakt díky.

Jak se jmenuješ?

-Stinde. -Stinde?

Jsi z pobřeží Švédska?

-Vlastně jsem Timo. -Timo?

To je hezké jméno.

Rád jsem si pokecal. Ale musím schrastit nějaký jídlo.

Mám pro tebe návrh.

Práci. Za jídlo a peníze.

Jo, sakra. Žvanec mi bodne.

Brambory z mého pole.

-A se Sergejem jsme našli vepřové. -Ty jste vypěstoval sám?

Super. Soběstačnost se mi líbí.

-Máš manželku? -Jsem v celibátu.

-Kde máš rodiče? -Rozvedli se už dávno.

Ale občas vídám mámu.

Lidé by se neměli rozvádět.

Když někoho najdeš, je zbytečné hledat lepšího.

Já vím. Ty ne.

-Zase mi utekly zprávy. -Jak to myslíte?

Zmeškal jsem je.

Takže na počítači si můžeš pustit zprávy, jaké chceš?

A teď počasí...

Probíhá konference Spojených národů o klimatických změnách.

Rönkä. Tomu nikdy nevěř.

To bylo těsné.

Lidi můžeš pochroumat.

Escorta ne.

Jasně. Spojka je nějaká divná.

I všechno ostatní je divné.

-Stejně jako Sověti. -To je velké zobecnění...

-A meziplyn? -Co?

Dával jsi meziplyn, když jsi řadil z dvojky na trojku?

Zoral jsi to bramborové pole?

-Víš... -Neudělal jsi to.

Přijel jsem, protože mi volala Liisa...

-Bylo to dost zmrzlé. -Nepřestávej, dokud není hotovo.

Půda ještě zmrzlá není.

-Ale přivezl jsem brambory. -Dej je do sklepa.

-My nemáme sklep. -Tak si ho pořiďte!

-Už můžu dolů? -Ano!

To je Tinte. Je to...

-Jak to bylo? -Sociálně vyloučený.

Tinte je vyloučený.

-Cítím alkohol? -Přátelský přípitek.

Se Sergejem, Tarasenkem a nejkrásnější ženou na světě.

Vyprávěl jsem jim o prasatech.

Pamatuješ si na Sima?

Zdravím.

Za práci si zasloužíš odměnu.

Půlku si ušetři.

My to s tátou zítra doděláme.

A teď si zasloužíš nocleh.

Proč není v nemocnici?

Nezapomeň, že nám chybí...

S tátou jsme věkově daleko od sebe.

Chybí nám generace, která by nás stmelila.

Četl jsem o tom zajímavý článek.

Sakra, jaká generace?

Generace 60. let...

Ty to nechápeš?

Jeho generace všechno ničí. Podívej se, co udělal!

Táta je teď ve složité situaci s tou nohou a tak...

Ty budeš ale brzy v ještě mnohem horší.

-Myslím, že se chováš... -Drž už hubu!

Nepoučuj mě! Naštvanou jsi mě ještě neviděl!

Pasivní agresivita může být...

Tak mi, prosím, vysvětli, proč v mojí posteli spí feťák,

který má nejspíš žloutenku? Ten chlap je senilní!

Četl jsem o tom článek. On je náhradní otec.

-Táhl z něj alkohol! -Co mi to říkáš?

Teď řekneš tomu opičákovi, že tady je naším hostem. Zvládneš to?

Zvládneš to?

Chtěl jsem říct, že už spí. Ale teď už je asi vzhůru.

Ať se nade mnou Bůh smiluje.

Jdi mu ohřát sklenici mléka, aby mohl zase usnout.

PROMIŇ, DĚDO. ALE NEMOHL JSEM ODOLAT.

Tak...

Mám tobě a...

Tintinovi... udělat snídani?

Timo odešel.

Myslím, že se tady trochu nudíš.

Můžu tě vzít někam, kde bude víc práce.

Já mám dost práce.

Ale přemýšlím...

Kdyby se objevilo něco lepšího.

Jasně.

I přemýšlení je důležité.

Kam šla?

Asi nakoupit.

Nebo do práce.

Neměla by řídit, když je naštvaná.

Ten strom je moc blízko domu.

Musíme ho porazit.

To bych nedělal. Liisa je dost naštvaná.

Jako Margaret Thatcherová.

Koupil jsem ji na Vánoce 2006.

Každý pořádný chlap musí mít motorovou pilu.

Jasně. Ale já ji nikdy nepotřeboval.

Jen jsem krájel dětem chleba.

Podej mi šroubovák. Musím utáhnout řetěz.

Nevím, jestli se to bude Liise líbit. Ten strom...

Ženy jsou naštvané jinak.

Jejich tichý vztek je jako veliký řev.

Radši bych počkal, až se vrátí domů.

-Pak se společně rozhodneme... -Je prázdná.

Jasně. Já vím. Meziplyn.

-Je tu někde Shell? -Co?

Dost ušetříš, když tam prodávají i plyn.

Aha, Shell.

Porušují lidská práva a ničí životní prostředí.

-Shell? -Ano.

-Benzínka porušuje lidská práva? -No, ano.

-V deltě řeky Niger a... -Poslyš.

Stalin porušoval lidská práva.

Vozí tě tvoje paní na nákup?

-Radši mám kolo a koloběžku. -Cože?

-Koloběžku. -Kolo... co?

Jako skútr bez motoru.

Můj dospělý syn jezdí na nákup na skútru bez motoru.

Diesel ne. Je to dvoutakt. Když to nevíš, zeptej se.

Směrový zářez.

Začneš pod úhlem shora. A potom kolmo dole.

Pěkně v klidu.

-Tyhle pásky... -Uděláš si z nich turban?

Viděl jsem pořad o dřevorubcích.

-Cože? -Pomůže to nasměrovat strom...

Pořad o dřevorubcích?

Studuješ už 17 let, ale nevíš nic.

Jasně. Ale znalostí mám dost.

Jen se ty pásky musí... Někdo tam musí vyšplhat.

Ty jsi rozený dřevorubec.

-Tak... -Začni s velkými větvemi.

Tady ne. Spadne to!

Zatraceně!

Nekřič! Vždyť ti ta noha neupadla!

To je mimořádný dub.

Možná na něm na jaře hnízdí poletuchy.

To jsou jen výmysly.

Měl byste mít povolení od města.

-Jen ses trochu lekl. -Málem jsi mi uřízl nohu.

Je to jen škrábnutí.

Někdo se lehko vyděsí.

Tati, zavolám na to profesionály.

Nejsi dost chlap, abys pokácel jeden strom?

Jednou jsem viděl na National Geographic dokument.

Jihoameričtí indiáni takhle káceli stromy

tisíce let.

Vezmi si alespoň ty brýle!

Ty pásky ohlídají směr, kterým strom spadne.

Ty nevidíš, kam spadne?

Proč mi alespoň jednou nevěříš?

Měl by to být syn, kdo věří svému otci.

Vy mladí nosíte helmu i do ledničky.

Ochranné pomůcky a polstrování do rakve.

Pácháte zločin na životním prostředí!

-Zavolám policii. -Zavolejte.

Zapomněl jsi dát helmu i tomu skleníku.

Ještě že mám ty brýle.

Člověk neví, co se může stát.

Je to jen zrcadlo.

Jen slon v porcelánu.

Co to sakra...?

Za starých časů bylo vše lepší.

Ale včerejšek se už nevrátí.

Proč něco neřekneš? Pomáhal jsi mu? To je šílené!

Na minutu odjedu a z mého domu se stane ruina!

Starám se o nás! V sázce je moje práce!

Pro tyhle moderní lidi je včerejšek úplně jiné období.

Co je pro mě včerejšek, to je pro ně historie.

ODEŠEL JSEM. MANUÁL JE V PŘIHRÁDCE SPOLUJEZDCE

NEZAPOMEŇ NA MEZIPLYN

Svět už není takový, jaký jsem kdysi znal.

Není takový, jak jsem si myslel.

Harmonika už v něm nemá místo.

Nové nástroje i budovy pohání elektřina.

Nedokážu změnit svět ani lidi.

Nevím jak.

V syrském Hamá zabila bomba v automobilu desítky lidí.

Nálož vybouchla na silnici během ranní dopravní špičky.

Je snadné zemřít s botama na nohou, ale já mám dnu. Znáš to?

Kyselina močová, takže chcanky, ti krystalizuje v kloubech.

Bolí to jako čert.

Pod kůží mám bolavé boule.

Kortizonové injekce v jednom kuse, ale nepomáhá to.

Něčeho bych si přihnul, ale tím to právě začalo.

Nejlepší by bylo předávkování morfinem.

Tady je děda. Ukaž mu, co jsi nakreslila.

-Ahoj, dědo! -Ahoj!

Dobře, dobře.

-Jak vám je? -Co?

-Všechno v pořádku? -Je mi dobře.

-Podívej, co jsem nakreslila. -Kreslila to celý den.

Mladá paní je zase v práci?

Holky. Mio, Melisso.

Jsou tu šachy a karty.

A papír s pastelkami.

Nakreslím tygra.

Jo, víš...

Liisa má...

Má moc práce.

Před pár dny se nastěhovala do hotelu.

Proč?

Dá se to brát různě.

-A beru to tak, že... -Ty jsi ji nechal?

Není to tak jednoduché.

Je to jednoduché.

Nic na světě není jednodušší.

Nesmíš ji nechat odejít!

Hodně štěstí, Helminene.

Nikdy nesekej se zavřenýma očima.

Nejdřív musíš zamířit, a potom sekneš.

Ano. Tohle je mužská práce.

Dnes už se práce nerozlišuje.

A jak jsi dopadl ty?

Asi jako jednotná Jugoslávie.

-Já kávu nepiju. -Teď budeš.

-Ani maso nejím. -Olší uzená šunka.

Čeho chceš dosáhnout?

Když ti žena něco říká, nevěř jí.

Ty musíš vědět, co chce.

Muži stavějí domy. Ona o nich chce mluvit.

Když ti tvoje paní řekne, že k Vánocům nic nechce,

co uděláš?

-Nic jí nekoupím. -Ne.

Koupíš jí tak drahý dárek, že tě to bude bolet ještě za rok.

Když řekne, že s tebou chce víc mluvit,

co uděláš?

Budu mluvit.

Vezmeš ji do ložnice.

Proč?

Ani ty nejsi tak hloupý.

Takhle jsi to udělal s mámou?

Sezením se to dříví nenaseká.

Tati, my nepotřebujeme krb.

O geotermálním vytápění mám své pochybnosti.

To jí nevadí.

Jestli jí není zima, tak v čem je problém?

Zdravím, Sergeji!

Liisa. Ano...

Přemýšlela jsem...

Jsou čisté!

Samozřejmě! Timo je vyčistil!

Jen musíš cvičit, až se znovu zanesou!

Každý podzim je čistí firma!

Čistí je firma. A co dělá pán domu?

Sedí na gauči. Nedivím se, že paní odešla.

Neodešla proto, že jsem nevyčistil okapy!

Tohle nedává smysl! Vždyť jsou čisté!

Dobrý řidič vytváří pocit bezpečí.

Musíš řídit bezpečně.

Ženy to mají rády. Otevři dveře, umyj jí záda.

Dělej všechno, co jsi nikdy nedělal.

-Postav krb! -Ten nepotřebujeme!

Nejlepší je z cihel. Tak pro ně zajedeme.

My nepotřebujeme krb!

Jestli jsi vždy řídil bezpečně, tak jaký měla máma problém?

-Problém? -Lhala nám.

Ale poštovní razítko ji prozradilo.

Co s ní bylo?

-A co bylo s tebou? -Byla nám zima.

Zima?

-Jak dlouho byla pryč? -Asi půl roku.

Ale neplakal jsem, aby se vrátila.

Mráz je vždy přivede domů.

-Půl roku. -Tak nějak.

168 nocí.

Protože jí byla zima.

Kvůli tomu byly všechny hádky.

17, nebo 23 stupňů Celsia. To je přeci jasné!

Kvůli tomu jste se hádali?

Možná se ještě naštvala,

když jsem řekl, že vás moc rozmazluje.

-Nás? -Tebe a tvého bratra!

Samý kostkový cukr! Nechala vám narůst dlouhé vlasy!

Neměla to srdce budit vás na ranní dojení!

Dělala to sama.

Pekka se má dobře. I já!

Je nám neskutečně dobře!

Neuměl jsi ani vyčistit okap.

Nosíš helmu, když jdeš na zahradu.

Pekka odjel do Belgie!

Řekni mi, proč by se někdo stěhoval do Belgie?

Vždyť je jaderný fyzik! Jeden z nejlepších!

Tady moc uplatnění nemá!

Píše se o něm v novinách!

V těch, které čtu, ne.

Protože tam se o jaderné fyzice nepíše!

Vždyť ani neuměl vyměnit olej v Escortu!

Ty starej páprdo!

V železářství nemají záchody.

Jestli potřebuješ, tak jdi teď.

I bez meziplynu.

Holky! Už bude večeře!

Holky! Pojďte dolů!

Jdeme jíst!

Tati! Podívej, co jsem našla!

Ahoj, dědo.

Ahoj, dědo!

Díky.

Dobré, ne?

Boloňská sója.

-Sója? -Ano.

Lepší než nic.

Proč máš auto na stromě?

Už je staré.

-Každé staré auto šplhá na strom? -Ano.

Stará auta nic jiného neumí.

Půjdeme péct, dědo.

-Půjdeš s námi? -Za chvilku.

Dobře. Takhle to rozválej.

Ať je to hezky kulaté.

A teď malou dírku.

-To vypadá jako babiččino písmo. -Její staré recepty.

Dala mi je.

Děda pracoval venku, my jsme tady pekli.

Pak se pohádáte o to, kdo jaký recept dostane.

Ahoj.

Byla jsem hrozná.

Omlouvám se.

To nic.

Vy pečete?

-Já a holky. -Budu brečet.

Ano?

Pozdrav od Sergeje.

Díky.

Tak jak to jde?

To je úplná továrna na pečivo.

Den mi zkazí i to, když se zmýlím.

A zkazím ho i ostatním.

Páni.

Spousta dobrých věcí v životě začíná tak,

že pijete kávu s dívkou odvedle a jen se díváte.

Neodvážíte se promluvit.

A pak dostanete pečivo!

Cukr padá na talíř a vám se chce smát.

Ten cukr se vám dostane do krve a v tu chvíli je vám dobře.

Odvážíte se jí podívat do očí.

Když se směje, chcete se smát i vy.

Jste toho plní.

Po roce přijde svatba. A po 9 měsících křtiny.

Když začne dítě chodit, začnete budovat základy.

Postavíte si vlastní dům.

Ona jediná se smí dotknout sekery, kterou jste dům postavil.

A potom ji uvidíte péct.

Jak hýbe rukama a lehce se houpe v bocích.

Předstíráte, že kvůli hladu nechcete odejít z kuchyně.

Ale ona ví, že se díváte na ni.

Později jí díky pečivu řeknete,

že je stále stejná, jako když jste se do ní zamiloval.

I když jí trochu naroste zadek.

I beze slov jí řeknete, že je jedno, jestli jí naroste ještě trochu víc.

A teď jsme tady.

Chci, aby ses vrátila.

Můj život teď za moc nestojí.

Je na nic.

Ve všech směrech.

Přinášíme vám zprávy. Dobrý večer.

Hornictví a zahraniční politika.

To jsou témata nedělních zpráv.

Ten Rönkä nakonec není zase až tak špatný.

České titulky Václav Patera SDI Media ČR 2016