Original subtitles

Pospěš si.

Na shledanou. Děti budou mít radost.

- Dobrý den. - Dobrý den.

To je hrůza.

Kudy to jde?

Ježišmarjá.

Hej!

Musíte přes vedlejší krám.

Děláte tady nepořádek!

Šimone, co to máš na sobě?

Dějinné síly, jež dnes rozhodují o osudu národů,

jsou důkazem, že jen ten národ si dovede zajistit existenci a svobodu,

jenž je odhodlán vykonat své národní poslání

ve vlastním, samostatném státě.

Polož to.

Tak už pojď.

Dovolili.

Hezký.

ČEŠI PĚŠKY DO PRAHY

Buď zticha!

Když budeš mluvit česky, odvede tě policie, jako tvého otce.

- To on mi o něm vyprávěl. - O kom?

O smrtihlavovi.

Nepozorovaně projde kolem stovek včel.

- Pospěš! - Ale pak si ho včely všimnou.

Přijeli jsme včera večer.

- Nashle. - Nashle.

Dobrý den, paní Sándorfi. Skvělá práce, jako vždy.

- Děkuji. - Na shledanou.

- Sundej to. Maminka by neměla radost. - A to je jeho konec.

- Ubodají ho k smrti. - Jak už ten malý vyrostl!

- A obalí ho voskem jako mumii. - To máte pravdu.

Autobus měl zpoždění. Hned to bude.

Jdi si hrát.

Dodělej to, prosím.

- Tak co, ty kluku? - Už jdu.

Ten průvod ke Dni matek za moc nestojí.

- Ani tam nechoďte. - Dobře.

Brzo budete muset zavřít, viďte?

Čech, Maďar, Žid, všechno se má bít!

- Šimone! Okamžitě zmlkni! - Co je?

Pozor! Mám meč!

To je hnus.

- Děkuji vám. - Já děkuji.

Na shledanou.

Útok!

Ester, promiň, že jsem se zpozdila.

To nic.

Dobře to dopadne.

Neboj.

Hlupák!

Jak si to vůbec představoval?

No tak, děvčata, jdeme, jdeme.

- Kupujte levně a výhodně židovské zboží. - Mariko!

- Kupujte. - Kterou mám koupit?

Krásná kredenc.

- Tahle se hodí na podšívku. - Kupte. Levně a výhodně.

- Licit jsou tři koruny. - Kupujte, levně.

- Tahle vypadá dobře. - Kostka, káro... Zadus se tím!

- Dobrá cena. - Ano, moc dobrá.

Všechno podle nejnovějších francouzských módních trendů.

Prodáno paní za šest! Děkuji!

- Pojďte, pojďte, kupujte. - Copak, mladá paní?

- Moje zboží se vám už nelíbí? - Nedělejte tady divadlo. Jdeme.

- Dále, židle. - Nehraj si tady na policajta, Jánoši.

- Kdo dá víc? - Teď už vám trendy diktuje Berlín?!

Tři koruny, kdo dá víc? Čtyři! Tenhle pán. Děkuji.

Sundejte to.

Pojď, kamaráde.

Drž ho.

- Zuby zdravé... - Zubožený pes.

No, neboj.

Odvést. Bude sloužit vlasti.

Každý majitel psa s výškou nad kolena,

který tak ještě neučinil,

se povinně i se svým psem dostaví k velitelstvu Hlinkovy gardy.

- Dobrý den. - Dobrý den.

Běž.

K noze.

K noze.

Běž!

K noze.

Hodný Bruno. Moc hodný.

Hodný.

Bruno, padej.

Ta tvoje rohatá bestie byla u mě na návštěvě.

Sežrala mi sazenice.

Promiňte, pane Kramere.

Už jdou.

- Za přítomnosti Hlinkovy gardy... - Na stráž!

Každý majitel psa s výškou nad kolena

- se povinně dostaví... - Ksindlové.

K velitelstvu Hlinkovy gardy.

Opakuji hlášení...

Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.

Všechno je takové nijaké.

Nejlepší by bylo zemřít.

Chybíš mi, Lajošku.

Nad Dunajem

vítr pěje

smutnou píseň,

ve které žije vzpomínka na minulost.

Mé srdce pláče

bolestí.

Ani já už nejsem šťastný,

čeká mě už jen podzimní stesk.

Kde je ten sen barevný, kde je naděje,

která mě šťastným činila v létě i na jaře?

Kam odletěla touha...

No tak, pojď.

Pojď, pojď, pojď.

Mariko.

Mariko?

Napij se.

Kristepane.

Máš boty samou krev.

Kde máš mámu?

A bratra?

Mariko!

Jsi doma?

Haló.

Mariko, spíš?

Pozor, děti. Co je? Nespím.

Sehnala jsem. Za výhodnou cenu. Ušila bys dětem sváteční?

Tady. Něco pro tebe.

Abych ti nezůstala dlužna.

- Kabátky, kalhoty... - Jo. Děcka, zujte si boty!

- Heidi, běž. Hni sebou. - Pojď, Heidi.

Zavři dveře.

Přišla za mnou Židovka, jestli bych jí neukryla děcko.

Prý by se mezi těmi mými ztratil.

Heidi, ber ho.

Teď už jsou, díkybohu, pryč. Miši, honem.

Někam je odvedli.

Alespoň zjistí, co je poctivá práce.

No, bylo načase.

Heidi, běž s ním ven.

Miši, jděte ven.

Hněte sebou, sakra.

Hotovo.

- Pustím se do práce. - Tak my půjdeme.

Vypadáš bledě. Kéž tě Panenka Marie ochraňuje.

Miši, co děláš?

Musím ti pořád všechno opakovat? Jdeme domů.

Musím čůrat.

[lámaná slovenština] Drazí vřící...

Proč dnes nemáme svatá mše v maďarský jazyk?

Co říká?

Vysvětluje, proč dnešní mše není v maďarštině.

Po novém budeme

slovensky

druhý a čtvr...

čtvrtý neděle.

První a třetí neděle budeme pořád maďarsky.

Protože máme noví hosté...

Slovenské...

Vítáme u náš slovenské...

Gar... Gard... Ga...

Propána!

Gardisty.

POJĎTE VŠICHNI KE MNĚ

aby všichni slyšeli Ježíš... Ježíš...

Slovo Kristus... Slovo...

v lodní jazýček.

Jste jen žena. Děti nemáte.

Přepište na nás majetky. Postaráme se o ně.

Něco vymyslíme, Mariko.

Vím, že to nemáte lehké. Bez práce a bez peněz.

Váš manžel měl zlaté ruce.

Zůstala po něm jen poctivá práce.

A nějaká jiná práce?

Jakákoli?

Kaplane,

je tu ještě jedna věc...

Nebojte se. Mluvte.

Sousedka říkala, že za ní byla Židovka.

Prý jestli by jí neukryla syna, aby ho nedeportovali.

V kostele se vždy modlíme:

„Nechť všechna moc je tvá, jak v nebi, tak i na zemi.”

Měla projevit milosrdenství.

Nebo ne?

Pochopitelně odmítla.

„Není větší lásky, než když člověk položí svůj život za někoho jiného.”

Krásná, mocná slova. Viďte, Mariko?

„Deportovaní Židé se mají jako v ráji.”

Vydrž.

Musíš to mít špígl nýgl.

Emma liebt die Sonne.

Emma szereti a napot.

Emma má rada slnko.

Nepovídej.

Ti ksindlové z Gardy mi vzali psa.

To jsou věci.

Dej si šluka.

Bude tahat miny k ruským tankům.

Nějaká nová německá taktika.

Chudák Bruno.

Co je?

- Už musím. - No jo.

Buď zticha!

Přijdou si pro tebe!

Co to do tebe vjelo, Šimone?

Půjdeš do vězení.

Slez odtamtud! Dělej!

Přestaň už! Ticho!

Šimone, už dost!

Půjdeš pryč!

Zmlkni!

Co teď, Lajošku?

Nad Dunajem vítr pěje

smutnou píseň, ve které žije...

Pojď.

A buď zticha, nebo pomašíruješ.

Dej si. Udělá ti to dobře.

Nejzdravější věc na světě.

- Rovnou na dvůr? Všichni? - Rozdělíme se.

Tady bydlí.

Nech to na mě.

Počkej...

- Pojďme. - Pěkný statek.

- Podívej na tu stodolu. - Sleduj.

Mária Sándorfi, rozená Otiszová?

Ano, to jsem já.

Jménem Hlinkovy gardy a HSĽS vykonáme domovní prohlídku.

Dobré ráno, Mariko.

Pro přečin paragrafu 24 zákona číslo 9.

Nahlásili vás.

Hezká věcička.

Kvůli rušení nočního klidu. Žijete tady sama?

- Ano, sama. - Můžete se prokázat koncesí na rozhlas?

Jistě. Někde tady je.

Běž se podívat dozadu.

Udělena na jméno Lajos Sándorfi. Ta nebude platná.

Ale já platím. Podívejte.

Moment.

Tady jde o veřejný zájem. A bezpečnost státu.

Jste černý posluchač, paninko.

Rádio zabavíme.

- Nejde to otevřít. - Kdyby alespoň měla pálenku.

Tu píseň měl rád můj muž.

- Je to vzpomínka. - I vzpomínka se zabavuje.

Jánoši!

Pojď se mnou. Něco jsem našel.

- A rádio? - Nefunguje.

Jánoši,

koukej. Velitel bude mít radost.

Tak jo, chlapi. Do toho.

Dobré.

To je kozí, ne?

Čím je krmíte?

Plevama. A v létě okurkama.

Sakra, ale máte tady dole na jihu teplo!

- Co se to tady děje? - Na stráž!

Kde je váš velitel?!

Vyšetřuje.

A já tady jen tak po privátech... Na milost a nemilost místních...

- Dušane, dobrá sečka. - Co...

Pozor!

Ksakru.

- Stát! - Co je?

Co to tady vyvádíte, Rojník?

- K čemu máte předpisy? - Já mám vlastní předpisy.

Zmlkněte! Odchod!

To si říkáte voják?

Jdeme, jdeme.

Zatracená havěť!

Co se děje, sousede?

Krysy.

Přemnožily se.

Jedině vytopit.

Jsou všude, sakra!

- Co děláš? - Kdy přijede táta?

Nevím.

Nebuď smutný.

Dáš si vajíčko?

Mutti.

Mariko,

Herr Lepke je asistentem vojenského poradce Hlinkovy gardy.

- Německá mise... - bude brzy organizovat ples.

Zmínil jsem, že jste studovala módu ve Francii.

V Bratislavě jsem pracovala v salonu pro nejlepší klientelu.

Střihy jsem sháněla v Paříži...

To je velmi důležité!

Nechám vás.

Nerad bych překážel.

Žena chce šaty na ten ples.

Můžete z toho vzít míry?

Je Češka.

Můžu si je vzít s sebou?

A ať to má berlínský šmrnc.

Chápete.

Domovní prohlídka! Otevřete!

- Nic jsme neudělali! - Vylezte, zrádci!

- Co to má znamenat?! - Jánoši, honem!

Berte i děti!

- Všechny cennosti sem! - Žádné nemáme!

- Nechte je! Jsou to dobří lidé! - Dej to sem, ty židovská špíno!

- Ticho! - Nikdo se ani nehne!

Klid!

Další dům. Jdeme.

- Stát. Tady ne. - Pojď.

- Gauneři. - Otevřete bránu! Domovní prohlídka!

Otevřete!

- Co to děláš? - Zastavte ho!

Stát!

- Stát, nebo střelím! - Ne!

- Stůj! - Pro lásku boží!

Stůj, slyšíš?

- Trefil jsi ho? - Břídil.

Uklidněte se, paní Márto. Neměla jste je ukrývat.

- To bude v pořádku. - Židy do vozu.

- Jánoši! - Jánošku, nedělej to.

- Židy do vozu, říkám! - Na to ti kašlu!

Gardisto, to je rozkaz.

- Tady velím já! - To je mi fuk.

- Jánoši... - Neudělám to!

Jen jim to řekni, Jánošku. Řekni jim, co jsou zač.

Buďte už zticha!

- Prosím, buďte zticha, paní Márto. - Takový hřích!

Dost! Prosím, uklidněte se.

Jánoši, hni sebou! Neslyšel jsi mě?!

To musím dělat všechno sám?!

Do vozu! Hned!

- Pojď sem. Nastup si! - Jánošku, prosím!

- Nahoru! - Kam je berete, vy grázlové?!

- Nahoru. - Buďte zticha, paní Márto.

Potáhni ho.

- Děti ne! - Neboj se.

Chcete, aby vás odvezl taky?

Ne!

Teď už jim nepomůžete.

Další dům.

Jdeme.

Figurínu nemám.

Kde je ten židák?!

Někde tady bude. Rozdělíme se.

Daleko neuteče.

Sakra!

- Vzadu není. - Zkontroluj kurník.

Nic.

Kde je?

- Hej! Vidím ho! - Stůj!

Stůj!

Pro Kristovy rány!

Vlečku ještě dokončím.

Nebude vám, doufám, vadit,

když si u vás dám kávu.

Měl jsem

náročný den.

Nejhezčí šaty po Židech má moje žena.

Můžete je upravit?

Mám jen starý stroj.

Je jich docela dost.

Zítra ráno pro vás pošlu auto.

V takovémhle domě jsem vyrostl. V Sudetech.

Ale to už je dávno.

Tam jste poznal svou ženu?

Její původ mě stál kariéru.

Cukr!

Proboha!

Já je vyčistím. Budou jako nové.

Nechte to, já to vyhodím.

Krvácíte!

Popadni ho.

- Ber ho. - Dej ho sem.

- Jak jste to mohli udělat, vy svině?! - Ticho!

Zmlkni, ženská zatracená!

Teď si hraje na svatou.

Pane.

- Nedívejte se na ni. - Ukrývali deset Židů.

- Kde? - Není divu, že na ně přišli.

- Teď budeme všichni snášet následky. - Přesně.

- Zastřelili mi dvě ovce. - Neříkej.

Její dům neprohledali. Proč asi?

Zahřívá postel tomu Němci.

Už netruchlí. Coura.

Jednou se vrátím zpět, leč s čelem vzpřímeným.

Překrásné květy u vás růže má...

Šíleným vichrem vtrhnu do vašich vrat

a budu vás milovat, do krve milovat,

ohnivýma očima.

Nebude to večer ani ráno, zaklepu v pravé poledne

neboť tehdy slunce žhavější je

a je rozumné.

Kdosi přijde cestou, nečekaný,

k nohám mu těžký klobouk nebe sletí...

Bude to svatý?

Nebo Bůh?

Nebo někdo třetí?

Andrej Žarnov, Hlas krve.

Vypadni. Vypadni!

Padl za Slováky.

Můžete být hrdá, madam.

Jdeme.

Seber se, ženská.

Jak tady tomu říkáte, co?

„Čibórt?”

„Čibórt!”

Ne „čibórt”, ale „čipórt”.

A už zase umí mluvit.

To mám radost.

Já bych si takový čipórt s radostí obdělal.

Sečku už mám.

Moudrý ustoupí, hlupák prohloupí.

Sakra.

To mám na ochranu.

Pomáhá to?

Nájem.

Za to pole.

Vy víte,

že já bych tady nemusel platit nic.

V ložnici ne.

Nech mě!

Nepůjde nám to.

To se ještě uvidí, komu co nepůjde.

Sakra.

Běž se schovat.

Přijdu později.

Kdo má naše Košice, kdo má naše Levice, kdo Šurany, kdo Komjatice?

Tyto kraje patří nám, vždyť nám je dal Pánbůh sám,

od Dunaje k Vysokým Tatrám.

Chceme zpátky Košice, Košice, Košice,

k tomu ještě Levice, co nám vzali.

Na hranice půjdeme, půjdeme, půjdeme,

Tam bojovat budeme s kanóny...

Tebe tak poslat pro smrt, ne pro mléko.

Není tahle píseň zakázaná?

Na výročí arbitráže.

Celý svět je vzhůru nohama.

Jdu nakrmit prase.

Můžu jít já.

Co? Co na mě tak koukáš?

Ještě jsi neviděla pořádného slovenského chlapa?

Při práci ještě ne.

Tak se dobře dívej. Tyto mocné paže pozvednou náš národ na vrchol doby.

Nech mě.

- Pusť. - Až když hezky poprosíš.

Pusť mě, nebo tě poškrábu!

Maďar se zase v krvi koupe. Evropo, slyšíš?

Co?

Snad si nemyslíš, že kvůli ženské budu žrát fialky.

Chová se, jako kdyby mu to tady patřilo, ksindl.

Pro cizáky nikdy nebudeme dost dobří, co?

Možná s trochou slušnosti.

Slušnosti? Co ty víš o slušnosti?

Nebýt Malé války, už byste nás zmaďarizovali. Slušnosti...

Tak se se mnou nezahazuj.

Co vlastně chceš? Dělat kurvu esesákovi?

Chci držet smutek. V klidu.

Jdi už.

Já jsem tady jediná elita národa široko daleko!

Ksakru!

Sakra.

- Špína. - Nedívej se na něj.

Zatracený slovenský nácek.

K čemu tě vyprdla ta tvoje pitomá slovenská matka?!

Vypadni z naší vesnice!

Šimone.

Zatímco ona se peleší,

její plevel se mi rozrůstá po baráku.

Ten ksindl...

Řekni mu, ať ti to tady poseká.

HLINKOVA GARDA MÍSTNÍ VELITELSTVÍ

Budovu si pronajímají od církve. Mají tady sklad.

Tak jsme tady.

Mariko.

Elektřina je jen tady.

V kanceláři. Tady dělají soupisy zabaveného majetku.

Vyžádal si vás osobně.

Jednou měsíčně.

Zaručil jsem se za vás.

Nezklamu vás,

kaplane.

„Kaplan, nepřítel národa.”

Farář ho tady drží schválně. Naše strana na mě tlačí.

Musím zajistit řádné slovenské mše.

Pokud ho neudám, mě už z chládku nikdo nevytáhne.

Krucinál, Mariko!

Tak už konečně otevři!

Vidím, že smutek jsi už odložila.

Kdepak, tcháne. Jen jsem si oblékla, co mi přišlo pod ruku.

Lidé říkají, že dům chátrá.

Ptají se, co bude mladá vdova dělat s tak velikým statkem.

Dělám co můžu. Nic víc, nic míň.

Prý ho chceš prodat tomu Slovákovi. Nebo dokonce darovat.

Co že říkají?

Co je naše, je naše!

Tento statek dostal Lajoš ode mě, jako jsem ho já dostal od svého otce.

A teď ho mám odevzdat cizím? To teda ne!

Děláš nám jen ostudu. I ty okurky v poli o vás vědí.

Nic nám Lajoše nevrátí.

Je pohřbený někde v dalekém Rusku.

A za co zemřel? Za tenhle jejich vymyšlený stát?

Za Slováky, kteří nás Maďary nenávidí ještě víc než Židy?

- Nepatříme k Maďarsku. - Ty sem nepatříš. Odejdi.

Kam bych šla?

Ať se o tebe postará ten ksindl.

Ještě ne.

To nemůžete.

Možná na jaře.

Tvoje matka se obrací v hrobě, ty špinavá kolaborantko.

Mé srdce pláče

bolestí.

Ani já už nejsem šťastný,

čeká mě už jen podzimní stesk...

Kde je ten sen barevný, kde je naděje,

která mě šťastným činila v létě i na jaře?

Kam touha zmizela,

kam se s jejím ohněm vytratilo mládí?

Nikdy se nevrátí,

blíží se zima

a na kopce už padá sníh...

Nikde není radost, jen smutné nářky,

není lásky, nikoho,

kdo by se mnou snil.

Potemnělo nebe nade mnou...

No pojď, neboj se.

Pojď.

Musíš se naučit dýchat. Pak půjde všechno, i plavání.

Opakuj po mně.

Nádech, výdech.

Všechno pusť ven, nic v sobě nedrž.

Pořádný nádech.

Vidíš? A už umíš plavat.

Říkával jsi, že nic v životě není jisté.

Ať se mi stane tvá vůle.

Víš, jak moc jsem toužila mít dítě.

Šimone!

Slez odtud!

Rychle. Přehoď si to přes hlavu.

Jděte domů!

Proboha!

Sakra, co jsem řekla?!

- Vodu! - Přineste kbelík!

Janči, pospěšte si!

Zůstaňte tady.

- Půjdu dovnitř. - Není třeba.

- Pusťte mě! - Ne!

Mariko, vzpamatuj se!

Já to zvládnu. U souseda budou užitečnější.

Hoří nám kukuřice.

Pojďte mi pomoct!

- Proč bych podpálil vlastní stodolu? - Lháři! Vypaloval jsi krysy.

- Já ho viděla. - Byl to on.

- Půjdete s námi, pane Kramer. - Celá vesnice mohla vyhořet.

Jděte k čertu! Já nic nepodpálil.

- Ale ano! Já tě viděla! - Ale jiných věcí si tady nevšímáš, co?!

- Stačilo. Berme ho. - Práskačko!

Co bude s chlapcem?

Tohle je horší než smrt.

Sedni. A zůstaň.

Zůstaň. Zůstaň.

Běž!

Běž!

K noze. Sedni.

Zůstaň.

A teď běž.

Na stráž!

- Bojový nácvik, zpřístupnit dvory. - Pojď sem, pojď.

Proběhne branné cvičení.

Na stráž! Bojový nácvik, zpřístupnit dvory!

Děcka, toto je branné cvičení.

Podle akčního plánu, a v duchu tradice našich otců,

vychováme z vás budoucí nositele životních zájmů národa

a státu slovenského.

Chytni se. No tak.

Pojď sem.

Chytni se.

Čemu se směješ, co?

Tak pojď.

- Už nevydržím! - Nevydržíš?

Musíš jíst víc zelí.

Sakra.

- Slez! - Pusť se!

No tak, pusť se.

Opatrně. Pomoz mi.

Bojový nácvik, zpřístupnit dvory.

Proběhne branné cvičení.

Nástup.

Honem, honem.

Chlapci, jak jsme se to učili?

Na střeše je pět vrabců pohromadě.

- Na stráž! - Na stráž!

Odporné.

- Děti, ústup. - Jděte.

Rojník, spustíme nácvik první pomoci.

Na stráž! Bojový nácvik, zpřístupnit dvory.

Štěvo, co děláš?

Nech ji.

To je rozkaz.

Jiného figuranta nemáme. Že, děti?

Do toho.

- Zjistíme, jestli voják dýchá sám. - Nevím jak.

Ustupte.

Přímý kontakt nelze navázat.

Přesvědčte se, jestli je voják v bezvědomí.

Nereaguje.

Následuje bolestivý podnět.

Tak prosím.

Voják nabyl vědomí. Okamžitý přesun do úkrytu.

Štěvo! Istváne!

Gardisto, prověřit úkryt číslo dva. To je rozkaz!

Ukaž.

Se mnou si dělej, co chceš.

Ale jeho nech.

Šimone.

Tahej, tahej, tahej!

No tak, jdeme.

Mariko, pojď sem.

Podpis, madam.

Půlka patří národu. Tady jsem národ já.

Koukejte, děti. Míč.

Vypadněte odsud!

Hned!

Šimone.

Spíš?

Vedete to tady vy.

Vaše strana.

Já jenom radím.

My se radíme s Bohem, ne s vámi.

Bože můj.

Přejděte k věci.

Velitele máte v naší věci podpořit.

A vy mu v jeho pověření, v jeho boji za naše mše, dokonce bráníte.

Maďarsko je mým spojencem v boji.

Oficiálně to nejde.

- Kretén. - Bože, to je idiot.

Vždyť vynikni, Dušane.

Splň pověření jako voják, ne jako pisálek udání!

I když

s tou podporou...

Snad si to vůdce rozmyslí.

Ze zbabělce voják nikdy nebude.

- Já že jsem zbabělec?! - Hej, hej, hej!

- Dost! - Zbláznil ses?!

- Přestaň, Dušane! - Nech mě!

Tohle je tvůj konec!

- Za tohle skončíš v lágru! - Já tě zabiju, ty kurvo německá!

Já ti dám zbabělce.

Vylez!

- Já se mu do prdele cpát nebudu! - Dušane!

- Pusť ji! - Nahlásí nás! Přestaň, Dušane!

To je průser.

Přijdu si pro zbývající šaty.

O svátcích. Možná v noci.

To je idiot. Idiot!

Na. Zahřej si nohy.

Dnes je Štědrý večer.

Bože můj!

Zajdu pro pomoc.

Přijdu.

Pojďte si sednout.

Hedvigo, pojď.

Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.

Drahý Ježíši, buď naším hostem a požehnej nám tyto dary. Amen.

Ale na mši přijdeš.

Jako řádná křesťanka.

Na.

Pij. Musíš pít.

Vezmu tě do domu. Jakmile si odnese šaty.

- Jánoši. - Co je?

- Kde máš pásek? - Zradil gardu, Maďar!

- Nadělal si do kalhot. - To by stačilo.

- Banda jedna. - Maďaři za Dunaj!

Maďaři za Dunaj!

Bij a bij a bij Maďara do hlavy

a bij a bij a bij Maďara do hlavy

a bij a bij a bij Maďara do hlavy...

- Co se stalo? - Maďaři tohle nestrpí.

- Co se stalo, tati? - Jen provokovali.

- Před lavice. - Tak to už je příliš!

Gardisté, zastavit! Stát!

Jednota národa.

Cítíte to hřejivé chvění

u těchto posvátných slov?

Já ano.

K jednotě národa,

drazí bratři a sestry,

vede jedině a bezpodmínečně

ideální láska

- k naší drahé otčině. - Nerozumíme!

K naší vlasti.

Řeknete si:

„ideální láska?”

Kdo z nás

takovou lásku v životě poznal?

- Kdo z nás zná ideální lásku? - My...

takovou lásku

- přece neznáme. - Nikdo.

Ideální láska

totiž vylučuje jakoukoli pochybnost.

Pochybnosti nás již nesmí ohrozit.

Neboť národ náš se v budoucnu pouze tehdy uchová,

bude-li jednotný, křesťanský a slovenský!

Ty slovenský klerofašisto!

- Naser si! - V jednom se ale všichni shodneme.

Překážkou naší ideální lásky

- je národ židovský! - Přesně!

A víme také, že to Maďaři

přivedli Židy k nám do dunajské kotliny.

Co tady vůbec děláte?!

Vraťte se, odkud jste přitáhli!

Kde je kaplan? Dal jsi ho zavřít, ty kryso?!

Kde je? Tohle je náš kostel!

- Ticho! Ticho! - Tohle je náš kostel, zatracení fašisté!

Držte huby!

Pojďme se pomodlit k Ježíškovi.

Hraj dál!

Maličký.

Proboha, Šimone.

Musíš do tepla. Rychle.

Jdeme.

Tak na zdraví!

Jdeme domů.

Mariko?

Spíš.

To bude v pořádku, maličký.

Děkuji, Jánoši.