Original subtitles

Překlad titulků: Vesper

Kolik je?

Pořád stejně - 6:16.

Jedeme k ní, Louisi.

Nikdy jsi nebyl moc ohleduplný.

A kdy budeme spát?

Zítra v noci.

Dnes je noční zasedání parlamentu.

Mělo by být.

Co říkal premiér?

Rychleji, Louisi.

Vidíme z ní docela dost.

Až moc.

Já vím.

Tak jak?

Premiér předložil dva návrhy.

Dvě volná křesla?

Sociální věci a životní prostředí.

Nad tím bys neměl ohrnovat nos.

Mohlo by se to hodit v příštích volbách.

Plánuješ dopředu.

Plánuji dál než si myslíš.

7 hodin.

Zdržíme se jen půl hodiny, Louisi.

- Pak pojedeme na ústředí. - Ano, pane.

- Dobré ráno, pane. - Dobré, Simone.

- Jste ranní ptáče. - Ano, pane.

Kávu, vajíčka a jogurt?

- Připomeň mi, že musím zaskočit na kliniku dnes mezi 12. a 2. - Ano!

Ten dům k tobě vůbec nesedí.

Haló, ano?

Ne, tady Dominique.

Kdo je to?

To je Collard.

Už jdu.

Kolik je hodin?

Kafe ještě není?

Vajíčka chtějí trochu času. Čtvrt na osm.

Dobrý den, pane generální sekretáři.

Měl jste dobrou cestu?

Ano. Doufám, že se později uvidíme.

Poslouchejte, pokud uvidíte Savarina, chtěl bych na něm zapracovat.

Uvidíme se pak.

No?

No, říká, že Savarin zas bude určitě kázat o těch svých obavách.

Tak to bude Savarinova první příležitost přidat se k většině.

A jeho první příležitost být jmenován státním sekretářem.

Nezapomeň na jeho ideje.

Cení si těch svých idejí víc než státu.

Jsme menšinová strana od '52. Copak to nestačí?

Předpokládám, že to Savarinovi vyhovuje.

Nemysli, že levici to k něčemu zavazuje.

Nikdo je nenutil jít za Molletem.

A byli to socialisti, kdo nařídil při demonstraci u St. Isaiah střílet do davu.

A v otázce Alžírska stáli za Mitterandem!

A já toho žádám mnohem méně!

Prostě je pro ně lepší jít s sebou.

Co ty si o tom myslíš?

Připadá mi to velmi pragmatické.

A snad až příliš realistické.

A asi bych měl dodat, že pokud se chceš vydat vlastní cestou,

měl by sis to pořádně promyslet,

tohle především.

Medont nepatří do tvého volebního obvodu.

Dej si vejce.

Ano?

Ne pane, tady je Dominique.

Ano, to je pravda.

Ale, došlo k několika velmi výhodným ústupkům.

Vteřinku, prosím. Podívám se po něm.

Kdo je to?

Farginot, je s Villardem.

Už se dozvěděli, co je nového.

Chtějí s tebou mluvit.

A jsou pěkně naštvaní.

To by měli být.

Řekni, že mám moc práce.

Promluvím s nimi na ústředí.

Třeba v půl třetí.

"Nepotřebujeme nacisty!"

Už to trvá čtyři měsíce.

Snad jim to vydrží, Dominique.

Je to naše jediná šance.

To je názor jednotlivce.

"Nepotřebujeme nacisty!"

Co mám dělat?

Jeďte rovně.

Je to vládní vůz!

Tomu nevěřím.

Ale je!

Jdeme!

Jsi v pořádku?

Ano, ano...

Louisi, jste profík.

Dvakrát jsem vezl generála De Gaulla.

Nejdřív je obsazeno a teď není nikdo doma.

Co je na tom? Tvůj tatík už jinej nebude.

Bude si dělat, co chce, jako správnej liberál.

Chci říct levicovej liberál.

Víš vůbec co je levicovej liberál?

Pravičák naruby.

A ty jsi falešnej poloviční stalinista.

Taky převrácenej naruby.

Poslouchej, ty buržoazní zmetku, uděláš líp, když toho necháš.

Stejně všechny levičácké liberály zajímá jen pro svůj krásnej zadek.

Jasně, takovej ty nikdy mít nebudeš.

A to je to, co tě štve, co?

Nechte toho nebo vypadněte!

Mám už po krk těch vašich politickejch keců!

Na letišti Leonarda da Vinci v Římě přistaneme

v 11:45 místního času.

Poletíme ve výšce 20 000 stop

rychlostí 520 km/h.

Kapitán Vitello se svou posádkou vám přeje příjemný let.

Děkuji vám.

Jste modelka?

Je to poznat?

Ano.

Julien Dandieu?

Správně.

Je to poznat?

"Bože, ochraň mě před mými přáteli,

nepřátele vyřídím sám."

Nevěřím, že jich máte moc.

Myslím přátel.

Ano?

Ano, zrovna přichází.

Naléhavý hovor pro vás, pane.

- Volá ministr vnitra. - Vem to, Dominique.

- Zdravím, Brissote. - Dobré odpoledne.

Už na vás čekají.

Chcete tím říct, že se na mě chystají, Brissote.

Nemám, co bych dodal.

Volá Le Figaro.

Pan Dandieu uspořádá zítra tiskovou konferenci.

- Dobrý den. - Dobrý den.

Mluvil jsem se Savarinem. Dorazí kolem oběda.

Fajn!

Vypadá to dost zle.

Proč? Ještě nikdy mi nic neodmítl.

Dejte mu čas.

Volal policejní prezident kvůli tvému synovi.

Proč, co zas provedl?

Byl zatčen a dán do vězení.

Vyhrožoval smrtí jednomu barmanovi.

To je mu podobné.

Zařídil jsem, aby ho propustili, i s tím druhým.

Naše jižní křídlo trochu váhá.

Jih vždycky volil Viberta. Jeho voliči jsou teď mými.

Nezradí mě.

To doufám.

Kolik jich dole je?

Kolem třiceti.

Farginot a Villard už jsou tam?

- Už tam sedí. - To se vsadím.

Měl jsem nabité dopoledne.

Měl bych s nimi ztratit slovo.

Slyšel jsem, že jste vzal post ministra zahraničí.

Nic takového mi nikdo nenabídl.

Přidáme se k nim nebo ne?

Víte přece, co chci, nebo ne?

No jistě - moc.

Museli vám něco nabídnout.

Vysvětlím to na schůzi.

Jaké záruky máte?

Dají vám je písemně?

Bernard je nebezpečný.

Oficiálně vám nemůže co přislíbit.

A až jednou budou mít většinu, strany, co jim pomohly,

na to doplatí.

Nedostaneme se ani do krajské komise.

- Vy jste se zbláznil. - Nezbláznil, je to léčka.

Všichni jste mimo.

Pracující stávkují, v ulicích jsou vojáci,

frank ztrácí hodnotu

a vy se umíte jen hádat.

Kdyby vás viděl Vibert!

Máte naprostou pravdu.

Mám lepší věci na práci.

Přál bych si, abych mohl celou tu věc nechat plavat...

Haló? Renée?

Omlouvám se.

Je paní Renée Vibertová doma, prosím?

Ano, Julien Dandieu. Díky.

Renée?

Můžu přijít teď hned?

Ano. Černou s cukrem, prosím.

Dík.

Ach, slunce, dovolená...

Mořské pobřeží, modrá obloha, čistý vzduch, palmy, kytky...

Otevřít si kancelář a vydělávat na živobytí.

To by se ti líbilo?

Zbožňoval bych to.

Chci se s tebou pomilovat.

Teď hned.

Jen do toho.

Co když někdo přijde?

Pak to bude ještě lepší.

No ne. Podívejme, kdo tu je.

Vypadáš unaveně, Juliene.

Můžu si zapálit?

Samozřejmě.

Jeanne, nezapomeňte na med.

Ne, madam.

Myslí na všechno.

Jaká vlastně je?

Nevím.

To je novinka.

Dobrý den, pane Dandieu.

Dobrý den, Jeanne.

Vůbec jste se nezměnila.

Ne, pane. Ale moje nohy bohužel ano.

Šálek s cukrem je pro vás.

Děkuji vám, Jeanne.

Pověz mi, jak se daří tvé ženě?

Dobře.

Dobře?

Ale pořád je na klinice a pod sedativy.

Buď opatrný, Juliene.

Mluví se i o tvém synovi.

Je to v novinách?

Ne. Ujišťuji tě.

Jak to děláš, že víš o všem?

Lidé mluví, já poslouchám.

Dáš si chleba?

Jakkoli se zdá nemožné, chci hodit ručník do ringu.

Ty?

Takže po mně něco chceš.

To, co jsi, jsem z tebe udělala já, Juliene.

Znám tě lépe než ty sám.

Co chceš?

Chtěl bych se ještě dnes tajně sejít s Paulem Renardem.

Ale Renard tě zná stejně dobře jako já.

Dokonce jsi s ním dělal,

když šéfoval ministerstvu spravedlnosti.

Zorganizuješ rozhovor... o výhodách, vyplývajících z mého nového postavení.

Dnes je z něj nula.

Ano a ne.

Chtěl bys, aby potvrdil sliby, které jsi dal?

Tobě nic neunikne, že?

To, co tě znepokojuje určitě ne.

Děkuji.

Moc spěcháš.

Měl bys počkat na Savarina.

A proč? Máme stejný názor.

Tím bych si nebyla tak jistá.

Je to můj přítel.

Přítel, který ti ztrácí hlasy, není přítel.

Zdravím tě, můj milý Paule.

Renée Vibertová, ano.

Dobře. A ty?

Udělej pro mne něco.

Promluv s panem Dandieuem, tak brzy, jak to jen půjde.

Před obědem?

Jsi úžasný, drahoušku.

Dobře. Jsem ti velmi zavázána.

Je půl jedné, tak by sis měl pospíšit.

Díky.

Jen jedna věc, Juliene.

Mít za přítelkyni modelku jako je Creezy...

ve tvé pozici...

proč ne...

Ale pokud se zítra staneš ministrem,

už to nepůjde.

Nebuď žárlivá.

A ty nebuď idiot.

- Juliene. - Ano?

Dělej, jak uznáš, ale nechoď mi pak ronit slzy na rameno.

Tyhle plakáty, to už je skoro obsese.

Já vím, já vím.

K doktoru Renardovi, prosím.

Už zase pracujeme?

Nejsem si jist.

Haló, tady Dandieu, mohl bych mluvit s Collardem?

Dej mi to.

Ano?

Jsem na cestě k Renardovi.

Pokud tam bude Savarin dřív, nenechávejte ho samotného.

Ani na minutu.

Nestojím o to, aby ho Farginot a Villard poštvali proti mně.

Máte to?

Mám.

Juliene.

Pojď sem.

Proč?

Proto.

Proč proto?

Neboj se.

Služebná už je pryč.

Myslela jsem, že jsi odvážnější.

Ne, o to nejde.

Znáš přece Dandieua, ví, co dělá.

Vaše hvězda pořád stoupá.

A váš poslední projev byl perfektní.

Nebylo k tomu co dodat.

Máte talent pro mluvené slovo.

Jediné, co potřebujete,

je být obzvlášť opatrný na tvé chování.

V soukromí. To mám na mysli.

Vždy jsem si cenil vaší rady, pane.

Paule? Omlouvám se. Vyrušila jsem vás?

Jistěže ne, drahoušku.

Za vteřinku jsme u tebe.

Dobrý den.

Madam.

Potkal jsem ji v nudistické show.

A nyní pointa.

Já jsem se s ní oženil.

Dobře. Chápu.

Je to pravda, pane, že znovu přijmete vaši starou funkci na ministerstvu financí?

Frank je slabý a s ním i já.

Jsem strašně unavený stařec.

A pokladna je prázdná.

Staré pořádky budou odstraněny pomocí státních dluhopisů,

které jsou osvobozeny od daní

a jakmile znovu naplníme státní pokladnu,

odešleme ty pomníky minulosti do temnot

a společnosti technokratů, co vidí život černě

díky těm dírám, co mají v hlavách.

Ne, jsem na to už příliš unavený.

Ale, vy...

Pokud jde o mne,

já své spojence poznal už před odchodem do války.

Dandieu, buďte ujištěn, že Savarin si nepřeje rozdělení strany,

váš návrh koalice splňuje všechny požadavky, aby ji strana mohla odsouhlasit,

a buďte si jist, že sliby pana premiéra

musí být splněny.

V to doufám.

Tentokrát vašemu vítězství nebude nic stát v cestě.

Ale prosím vás, Dandieu, už žádný další skandál

a žádné další dámy v centru pozornosti.

Máte nepřátele na obou stranách,

a kdokoli může být na vás nasazeným špionem.

- A komu mohu věřit? - Sobě! Jenom sobě.

Tak jak?

Je to práce s křehkým sklem.

A co starý Renard?

Taky křehký, ale jen když jde o byznys.

Dobré odpoledne, slečno. Třicet rudých růží, prosím.

Ne, raději těch lososových.

- Chcete je někomu poslat? - Ne, vezmu si je s sebou.

A ještě...

tyhle všechny a poslat bez vzkazu.

Pro dámu, pane?

Správně.

Dvě hodiny.

Máme půl hodiny zpoždění.

Vezmi ty kytky nahoru.

Ty nepůjdeš?

Ne.

Ale už jsi za ní tři dny nebyl.

Já vím.

Omluv se za mě. Řekni, že jsem se zdržel v parlamentu.

Nevěřila mi.

- Louisi, Rue de Montparnasse, číslo 23. - Dobře, pane.

- Přijedeme pozdě. - No a co.

Někdy Dominique...

je mi to nějak všechno jedno.

Co se děje?

Creezy?

Lítáš v tom.

Otevři, Florence, vím, že jsi tam.

Otevři!

- Kde je? - Zbláznil ses?

- Kde je? - Já nevím!

- Tak kde je? - Já nevím.

A i kdybych věděla, nedostal bys to ze mě!

Čekala na tebe noc co noc,

a tys byl noc co noc "zaneprázdněn".

Měl bys ses zlobit.

Ale sám na sebe, za to, co se z tebe stalo.

Jen se na sebe podívej!

Takový jsi měl být, ale dřív!

Hajzle! Bastarde!

Komediante! To přesně jsi, komediant!

Ano?

Ano.

Collard.

- Co je? - Jedeme.

Kde jste?

Savarin přijede do 20 minut.

Špatné načasování.

Měl byste si pospíšit.

Už jedu, už jedu.

Collard je dobrý chlap. Je načase mu to oplatit.

Raději nic co vypadá důležitě,

začne mít těžkou hlavu pokaždé, když má za něco nést zodpovědnost.

Je mladý, dělá dobrý dojem.

Absolvent politologie.

Hodil by se na vedoucího kanceláře.

- Cos říkal o Collardovi? - Nic.

Chceš zastavit a udělat si pauzu?

Musíš vydržet do zítřka.

- Savarin je tu. - Já vím.

- ´bré odpoledne. - Dobré.

- Kde je Dominique? - Už jde.

Jste v pořádku?

Jo, bude to dobrý.

Chápeme, že jste roztěkaný a unavený...

Ale budou o nás říkat, že jsme se zaprodali, a navíc lacino.

Ale bez nás by se nic nepohnulo,

a tudíž budeme čelit odporu.

- Měl jsi příjemnou cestu? - Šlo to.

Co tomu říkáš?

Zatím nic.

Jen jsem poslouchal, když jsem na tebe čekal.

Takže víš, co se přihodilo.

A také, co jsem navrhl.

Většinová strana ztratila 20 křesel.

Naše podpora je nyní pro vládu klíčová.

Pokud jim ji nedáme,

prezident se bude snažit podpořit pravici.

A s konzervativnější vládou,

by odpor byl silnější, než si kdokoli z nás dovede představit.

To je pravda, ano, ale...

Ano, ale!

Tyhle proklamace patří napravo.

To je pravda.

Ale já se obávám, že ne.

Za poslední dva týdny jsem nemyslel na nic jiného.

A můj závěr zní,

že bychom měli zůstat v opozici.

Viděl bych to jinak, kdyby bylo možné změnit naši základní politickou strategii.

Ale vy po mně chcete

uzavřít spojenectví s korporacemi

a podporu kapitalistického státu.

To nemohu udělat.

Naši stoupenci by něco takového v žádném případě neskousli.

Žádné změny nebudou!

Žádné změny nebudou.

Nemůžete změnit vládu, když nejste její součástí.

Mohl bych změnit mnohem víc

jako ministr práce a sociálních věcí.

Víc než se dá změnit na hlasováních v parlamentu proti zákonům,

při kterých na mé účasti ve skutečnosti vůbec nezáleží.

Jo, jo, tohle už jsme slyšeli.

Takové kličky se používají pro zakrytí ambic a zrady.

Používaly se, co pamatuju.

Dobrý Bože! Nevšiml jste si, že svět se už změnil?

To ty ses změnil.

Creezy, zvedni ten telefon...

Jak se má tvoje žena?

Dobře a má milenka taky.

Chceš se teď postavit proti mně?

Nemohu ti nijak pomoci.

Ale rád bych.

Navzdory našemu přátelství?

Kvůli němu.

Copak spolu neděláme už celé roky?

Spolu ke stejnému cíli.

To vypadá skoro příkladně.

Ale ty mě teď stavíš před volbu.

Mohl bych žít i horším způsobem,

bez přátel...

Ale nebyl bych schopen žít bez svých ideálů.

Jednou jsem dokonce začal psát knihu.

"Portrét politika".

Námět byl založen na tobě, Juliene.

Nebyl špatný.

Mám dojem, že ses rozhodl ji nedokončit.

Tak.

Musíš si myslet, že jsem přeběhl.

Ano.

Myslíš, že bychom měli jít každý svou vlastní cestou?

To mě nikdy nenapadlo.

Nikdy tě nic praktického nenapadne.

- No jo... - To se nikdy nestane.

"Vládnout znamená vědět, co je špína...

Znamená to být po krk ve sračkách."

To řekl Hitler?

Máš mizernou paměť.

Sartre. "Špinavé ruce".

Omlouvám se.

Přijímá se.

Promiň, volá tvoje matka.

Ráda by s tebou mluvila. Vypadá to naléhavě.

Omluv mě.

Ty svůj názor nezměníš, že?

Mám 12 hodin, abych ho změnil.

Dost málo.

Pravda.

Je to otázka toho, co chci. To je celé.

Problém je, že si nejsem jist, co vlastně chci.

Nádhera.

Miluju milování s tebou.

A já tě chci.

Proč tu nemůžeme zůstat?

Jen jeden den navíc.

Levá kapsa mého saka.

Je tam diář.

Podívej se sama.

Na zítřek.

Docela plný, ne?

Ano.

Čti.

9:30 odjezd z Paříže.

To můžeme vždycky zrušit.

Vrátí ti peníze za lístek.

Poledne - Orly, Dominique.

- Kdo je to? - Přítel.

Tvůj sekretář?

Moje pravá ruka.

Schůzka s Collardem, Savarinem 12:30.

Plánování volební strategie.

Je to tak důležité?

Strašně.

1:30 Renée Vibertová.

Renée... to je ženské jméno.

Taky důležité?

Ano.

Ale ne tak, jak si myslíš.

Hodně tě touží vidět?

Ovšemže.

Tak může jeden den počkat.

4:00 Betty, klinika.

Moje žena.

Nemocná?

Nervové zhroucení. Zotavuje se.

Je to moje chyba.

Myslíš to, že se zhroutila?

Ano.

6:00 Express.

Ty čteš Express?

Útočí na tebe?

Ne, i když můžou.

Tady!

7:30 maminka.

Je zvláštní, že píšeš maminka a ne matka.

To k premiérovi nesedí.

Nejsem premiér.

Pokud poletíš v půl osmé budeš na místě v devět.

Bude muset do té doby vydržet.

A je to.

Když pominu návštěvu u tvé matky,

není tu absolutně žádný důvod, proč bys musel zítra do Paříže.

Zítřek, prosím.

Řekni ano.

Ano.

Je mi líto, ale dál nemůžete.

Zablokovali Avenue Versailles.

Zapálí vám auto.

Už je to jen pár metrů.

Dojdu pěšky.

Nikdy jsem o tobě vlastně moc nevěděla.

Ale od té doby, co tvůj syn odešel, nemám už žádné stopy.

Jakmile se Betty vrátí ze sanatoria, může se zas vrátit domů.

Viděla jsem Betty.

Zraňuje ji, že se jí straníš.

Samozřejmě, "zraňuje" není možná ten správný výraz.

Neřekla ani slovo.

Viděla jsem jí to ale na očích.

Je tam nešťastná a ty to víš.

Zavřeli Attalana.

- Ale předpokládám, že i o tom víš. - Vím.

Ani nevím, kdy jí.

Nikdy se nevrací před šestou ranní.

Ten kluk ztratil moje jediné klíče.

Víš, je to obrovská zodpovědnost.

Já vím, já vím.

Víš.

Ale prostě nemáš čas.

Podívej, pokud chceš, nechám mu vzkaz.

Víš...

Attalan už je mladý muž.

On zná pravdu.

A dokonce je na ni hrdý.

A proto tomu nerozumím.

A proto mi to dělá takové starosti.

Mám ti vypsat šek?

Ne, ne dřív než na konci měsíce.

Nechceš mu nechat v pokoji vzkaz?

Ne.

Spíš dobře?

Od té doby, co zemřel papež mám špatné spaní.

Bereš něco?

Renée?

Ano.

Mohl bych tě vidět?

Dobře.

Už jedu.

Musím jít.

Jen nechci, abys mi vyčítal...

Ale jdi...

Nikdo ti nemůže nic vyčítat, mami.

- Jsou tři ráno. - Díky.

Politiky nemůžu vystát.

Ani já ne.

Je to opak toho, co slyším a co čtu.

Buď jsi špatně četla nebo špatně slyšela.

Pokud nenávidíš to, co děláš, je nejlepší být v tom dobrá.

Když máš úspěch, je to snesitelnější.

Nesmysl.

Nechceme, aby to dávalo nějaký smysl.

Proč ne?

Láska je o něčem jiném.

Láska?

To mi jen tak vyklouzlo.

Nemyslela jsem to tak.

Řekla jsi "láska", nezamlouvej to.

Řekni to znovu.

Mám tě ráda.

A dál?

Miluju tě.

Je už po třetí.

Na co myslíš?

- Madame je v knihovně. - Děkuji vám, Jeanne.

Sleduješ hodiny už dvacet let,

a čas se ještě nezastavil.

Poslechni si tohle.

"Pokud jdeme část cesty spolu s komunisty,

je to jen proto, že naše pojetí socialismu je humánní.

A protože stále stojíme mimo marxistickou dialektiku,

stala se z nás bašta proti zpátečnictví."

Leon Blum, Kongres, 1920, a návrh tvého manžela v '34.

Socialisté se odtrhli od komunistů. Stejný závěr.

Opravdu.

A mylný.

A o tobě by se dalo říct co?

Že současná situace je jiná.

To je to, co Savarin nechce vidět.

Renée.

Ty sama bys byla schopná Savarina přesvědčit.

Můžeš zařídit, aby měl dojem, že tvůj manžel by byl se mnou šel.

Víš, že to není pravda.

Neudělal by stejnou chybu dvakrát.

Mimo tebe a mě nikdo neví, že to není pravda.

Chceš, abych mluvila za mrtvého?

Přesně tak.

A dokonce nechala mrtvého lhát?

Ano.

Měl by ses stydět.

Ne, jsem zrozen k panování a jsem na to hrdý.

Nepromarni takovou příležitost.

A nepodceňuj svou výmluvnost, že?

Miluju, že jsi na mně závislý.

Tvá láska k moci tě dělá závislého na ostatních.

Dokonce i na mně.

Mám pro tebe návrh. Pro tvé vlastní dobro.

A co je moje dobro?

Pokud se rozejdeš s Creezy,

která ti soustavně ničí pověst, přivedu ti Savarina.

To je obchod. Beru.

Nevzdáváš se trochu moc rychle?

Vůbec ne. Nechala mě.

Takže, jak vidíš, žádný ústupek ti dělat nemusím.

Dotklo se tě to?

Ne, nejsem dotčený.

Jsem ztracený.

To přece ne, Juliene.

Pro dvě malý prsa, pár dlouhých nohou a úsměv?

Jakmile budeš u moci, můžeš mít každou ženu, kterou budeš chtít,

a kdykoli budeš chtít.

Creezy je moc k smíchu.

Hloupá holka.

Možná.

- Miluješ ji? - Víc než život.

Proč ne?

Je to jen dočasná fantazie.

Byl bych s tím už skončil dávno.

Ale s ní skončit nedokážu.

Miluju ji.

Miluju ji.

Je 7:10.

Pořád mě miluješ?

Chceš jen spát?

Podívej jak jsem vyčerpaná.

Ale ty unaveně nevypadáš.

Chceš, abych tě utahala?

Teď ne.

Podej mi telefon.

To se stává pořád.

- Bylo by lepší, kdybys řekl ministrovi přes komunikace... - Je to osel.

Musím se stavit u sebe.

Vždycky někam musíš.

Pracuješ moc tvrdě.

A přitom tím nic nezískáš.

Všechna ta vyznání z minulé noci byly lži.

Beru je zpátky.

Proč tohle říkáš?

Protože je to pravda.

Prostě když se miluju, cítím se dobře.

Je to nádherné.

A jsem při tom šťastná

a spokojená.

Řekl jsi, že mě taky miluješ, vzpomínáš?

Je pravda, že tohle říkají při sexu všichni muži?

Řekl bych, že ano.

Proč říkáš, že mě nemiluješ?

Abych zjistila, jestli to na tebe zapůsobí.

A nezapůsobí.

Jako bych tu ani nebyla.

Jo, přijdu pozdě.

Musím jít.

Ale stejně tě miluju.

Už jdi.

Nemiluješ mě.

Nech toho, Creezy.

Ale řeknu ti jedno:

jestli mě nepřestaneš zanedbávat, budeš litovat.

Myslím opravdu litovat.

Co se děje, Creezy?

Myslím, že i já budu litovat.

Copak?

Budeš trpět mnohem víc, než si myslíš.

Už není cesty zpátky.

Karty jsou rozdané.

A já jsem ta, které budeš pořád a dokola volat,

...a já nebudu.

Anebo budu a nezvednu to.

Možná by sis měl začít nacvičovat sebevraždu.

Nech toho!

Anebo tě možná nechám jít. A budeš úplně sám.

A já už tě nebudu znát.

Staneš se minulostí.

Nemiluju tě!

Juliene.

Miluju tě.

Jsem vážně mrcha.

To jsi.

To ne!

Čekám důležité hovory!

Postěžuj si ministrovi přes komunikace.

Bastarde! Přesně.

- Bastarde! - Jo.

Bastarde!

Miluju ji.

Nesnesu tě vidět v takovém stavu.

Své podmínky beru zpět.

Dostaneš zpátky svou krásnou hračku.

A já ti dám, Savarina.

A když se nedá?

Jen to nech na mně.

Je 8 hodin.

Domů, Louisi.

Pan Collard čeká na telefonu. Máte mu ihned zavolat.

Postarám se o to.

Budete jíst, pane?

Ne.

- Pan Attalan je tu také, pane. - Kde?

Ve vašem pokoji. A vaše švagrová je v zadním pokoji, pane.

Je to vše?

- Dobrý večer, Simone. - Dobrý, Juliene.

Betty nemá skoro nic na sebe.

Chtějí si ji tam nechat ještě další týden nebo dva.

Aha, chápu.

Nebudu tě dlouho zdržovat.

- Nezdržuješ mě. Kde je Attalan? - Taky.

Rád bych ti připomněl, že tohle není koupelna.

Neviděli jsme se dva týdny, a to je jediné, co mi řekneš?

Haló, Collarde? Okamžik, prosím.

- Collard. - Ano?

Vypadá to, že Savarin je zpět.

Požádal o svolání společného jednání na desátou.

Před dnešním zasedání sněmu.

Skvělé. Uvidíme se tam.

A je to! Za dvě hodiny na ústředí.

Co?

Vracím se na kliniku. Mám něco Betty vyřídit?

Jen že se za ní zastavím zítra.

Pokud si nejsi jist...

Simone, slibuji.

- Musíme si promluvit. - Teď?

Jo.

Tak dobře.

- Dominique? - 8:20.

Byl bych rád, kdybys hodil Simone na kliniku.

Není třeba, zavolám si taxi.

Ne, ne, ne, o tom nemůže být ani řeč.

Pak za mnou přijeď na ústředí.

- Dovolíte? - Děkuji.

Pojďme na to. Budu potřebovat svůj holicí strojek.

- Prosím. Tolik spěcháš? - Ne.

Tak co se děje?

- No, mí kamarádi mají dojem, že se z tebe stává zrádce. - No jo.

To je jen řečnický obrat, ne?

Říkají, že ses sešel s premiérem.

Ano, sešel jsem se s premiérem.

Obecně platí, že vláda si je vědoma opozice.

Poslouchej, tati.

Pomyslel jsi vůbec na ty tisíce voličů,

kteří v tebe navždycky ztratí důvěru?

Navždy netrvá dlouho.

Kdyby ti záleželo na myšlenkách, nehrál by sis se slovy.

A zjistil bys, že cesta k vládě je dlážděna kompromisy.

Pro snílka je to dlouhá cesta.

Nesnášíš, když takhle mluvím, co?

Ne, proč bych měl?

Jestli si myslíš, že je to pro mě snadný,

přijít sem, mluvit s tebou, a snažit se, abys mě slyšel,

tak to jsi na omylu.

Ve tvé přítomnosti mám z některých slov strach.

Strach, protože vím, jak určitá slova nenávidíš.

Alespoň když je použiju já.

Například?

To záleží...

Třeba "láska".

Nebo "něha".

Vidíš? Posmíváš se mi.

Bože, je tři čtvrtě na devět. Už nemám čas se oholit ani osprchovat.

Ty nikdy nemáš čas.

Myslím, že tvoje schůzka před desátou nezačne.

To ne.

Ale někoho bych rád viděl jako první.

Můžu jít s tebou?

Ne.

To není možné.

A co mám říct těm svým kamarádům?

No... řekni jim třeba, jaký jsem bastard.

Ty nejsi bastard.

Neřekl bych.

A bude to nejjednodušší vysvětlení.

Proč?

Víš... celkově vzato...,

a v politice obzvlášť,

nikdo nemůže zdůvodňovat své úsilí dokud jej nedotáhne do konce.

Musíš si nechat pro sebe,

jaká je to dřina.

A nesmíš couvnout ani na okamžik,

i když na tebe budou plivat.

Musíš jít dál.

Musíš jít dál, dokud nedosáhneš svého cíle.

A co je sakra tvůj cíl?

Promiňte, že vás obtěžuji. Pamatujete si na mne?

Samozřejmě! V noci jste byl v televizi.

A byl jste skvělý. V pondělí v noci...

No dobrá, ano... Slečna Creezy odjela z města a...

- Chcete klíč? - Ano, pokud je to možné.

- Tady. - Děkuji. Hned vám ho vrátím.

Julien má perfektní vkus pokud jde o květiny.

A je to. Večeře je hotová.

Něco speciálního?

- Jistě. - Chci sedět vedle Juliena.

Frank tady ještě není.

Začneme bez něho.

Prosím.

Teď stávkujou už i knihaři. Pěknej zmatek.

Tyhle stávky zabijou náš módní průmysl.

Kde vlastně bydlíte?

V kanceláři.

Veřejné.

Mohl bys prosím nalít víno?

Jistě. Bordeaux nebo šampaňské?

Bordeaux k jídlu.

Díky.

- Bordeaux. - Bordeaux.

Jdu tam.

Nazdar, tady mě máte.

Dívejte.

Podívejte se na tohle.

Jedna, dva, tři.

To je dobrý.

Ten výraz! Ani bych neřekla, že jsi to ty.

Tenhle je nejlepší.

Mistrovský kousek.

Dnes je hroznej provoz.

Předpokládám, že vy jste ten slavnej Julien Dandieu.

Neplánoval jsem tolik dětí. To je hotovej dav.

Odkdy děti plánuješ? Netušila jsem.

Který portrét se vám líbí?

Ten zrzavý. Jsem zatížená na barvy.

A tobě?

Všechny.

Jak originální.

Myslím, že tohle by měl vyřídit pán domu.

Ano?

Ano, to jsem já.

Říkalas, že mi později ukážeš fotky z Itálie.

Psst!

Co je?

Jsem blázen do Itálie.

Přijedu.

Ne!

Ano. Je mi moc líto.

Pokračujte beze mne.

Zas přijdeš pozdě?

Doufám, že jsou ohromeni.

Promiň.

Odcházíš kvůli té večeři, že ano?

Ne. Jdu, protože Dominique mě k něčemu potřebuje.

Myslíš si, že jsou hrozní?

Ne, žádný strach.

Zavolám ti zítra.

Jdi si lehnout. Nečekej na mě.

Uvidíme se.

- Omlouvám se. - Dobrou noc.

Užijte si oslavu.

Ah, stále v pohybu, že?

Ahoj.

Ahoj.

Všichni už jsou tu. Než začneš, zavolej madam Vibertovou.

Dobře.

Je pravda, že jste přijal funkci, kterou vám vláda nabídla?

Teď nemám co bych řekl. Až po zasedání.

Musíte na Savarina pořádně zatlačit.

Řekněte, že nás jen zajímá, co je v nabídce. Možná krátký konec zápalky?

No jistě. Blahoslavení čistého srdce.

Bibli z toho vynechte! Nejsme v nedělní škole!

Vím dobře, co je třeba udělat! To vy něco dlužíte!

Jděte ode mě!

Ještě o mě uslyšíte!

Ale klidně! Klidně!

Jestli chcete vytáhnout tu věc s Creezy, což je věc, která se týká jen mě,

vytáhnu já něco, co se zaručeně bude týkat všech!

A teď sakra vypadněte!

Kdo si myslíte, že jste?

To nesmíte!

Ven!

Pro tebe.

Promiň, Renée.

Znělo to jako pořádné veletoče.

Menší cirkusové představení, ano...

Podívej, Juliene...

Savarin předložil své podmínky, za kterých je ochoten souhlasit.

Chce, aby první věcí, kterou ve funkci ministra práce a sociálních věcí uděláš,

bylo zvýšení starobního důchodu o 100 %.

A dále se máš zasadit o pojištění matek,

na všechny ztráty na platech během těhotenství.

Ale to jsou věci, které mu nemohu slíbit.

Víš, co by znamenalo, na takové věci přistoupit.

Tak mu to teď odkývej a následky řeš později.

Záměr je takový, že dnes v noci slíbíš a zítra slovo dodržíš.

Ale jak to mám udělat?

Smlouvej s tím, co můžeš nabídnout.

Uzavři ten obchod, dokud je cena vysoká. To na příznivce zapůsobí.

Teď je to na tobě.

Přeju hodně štěstí.

Renée...

Co?

Řekni mi, jak jsi Savarina přesvědčila?

Řekni mi, jak jsem přesvědčila tebe.

No, to... není totéž.

Záleží na úhlu pohledu.

Zavoláš mi zítra?

Jistě, šéfe. Zítra.

- Měl by sis pospíšit. - OK, už jdu.

Díky.

Julien Dandieu pochází z Vallors, ležící v blízkosti hornické ho města Vallonsien.

Jeho otec byl účetní,

který svou brzkou smrtí předal Julienovi, nejstaršímu z pěti dětí,

odpovědnost za celou rodinu.

Jeho dětství bylo krátké.

Ve čtrnácti vyměnil učebnice za hornickou přilbu.

Tvrdá realita a jeho velké ideály našly společnou řeč.

Stal se aktivním členem odborů.

Až doposud se ale politicky neangažoval.

Nejprve si doplnil vzdělání...

ve volných chvílích mezi svou prací v odborech a péčí o rodinu.

Náhodné okolnosti poté rozhodly o jeho budoucnosti.

Přes své zkušenosti z odborů došel až ke své životní filozofii.

A díky jednomu náhodnému setkání našel i své politické přesvědčení.

Henry Vibert, zakladatel Spojené republikánské strany,

byl uchvácen ryzostí charakteru mladého Dandieua,

a učinil jej svým chráněncem.

Žádný úkol nebyl příliš nedůstojný, žádný nebyl příliš náročný.

Vibertův žák si brzy získal ve své straně postavení,

a den za dnem získával i dovednosti,

potřebné k úspěchu a vedoucí pozici.

A ještě jedna věc vše změnila.

Betty D'Orvarová měla nejen prostředky pro podporu jeho boje,

ale dovedla mu i dodat odvahu,

a dát mu štěstí i materiální a psychickou podporu,

což proměnilo mladého nadšence ve skutečnou osobnost:

ostříleného veřejného činitele i atraktivní novou krev,

muže, kterého dnes všichni obdivujeme.

U jiného by snad náhlým nabytím takového blahobytu

jeho ideály ztratily na účinnosti.

Ale Julien Dandieu jej proměnil ve výhodu,

díky níž může ve větší míře dát svůj čas a nadání ve prospěch vytyčeného cíle,

kterým je politická efektivnost.

Nyní vše podporuje jeho šťastnou hvězdu.

Díky jeho úžasné nestrannosti a zápalu pro spravedlnost

a jeho neuvěřitelným zásobám energie,

je Julien Dandieu jedním z důvodů, proč Henri Vibert řekl:

"Dejte mi tři měsíce a změním tenhle podělanej svět."

Opravdu, svět se bude měnit díky mužům, jako je Julien Dandieu.

Díky věrnosti ideálům a vizi budoucnosti

je Julien Dandieu mužem, který dokáže,

aby se národ i svět stal lepším místem,

pro nás a naše děti, pro život, lásku i štěstí.

Pěkné, má to styl.

Možná trochu moc reklamní.

To je přece účel.

Co tomu říkáš?

Jestli to tak Julien chce...

Pojďme.

Na člověka, který si tolik zakládá na své dochvilnosti, máš trochu zpoždění.

Doufám, že budeš tak laskav a omluvíš mě.

My tě omluvíme. Všichni si uvědomujeme, jak jsi zaneprázdněn.

To ty jsi Renée přiměl, aby se mnou promluvila.

A zafungovalo to, kapituloval jsem.

Bez legrace.

Kapituloval jsem, protože Renée se nikdy nemýlí.

Zatím to alespoň tak vždycky bylo.

Dovolte mi, abych jednu věc uvedl na pravou míru!

Nemá smysl předstírat, že ve mně koalice s většinou

...nevzbuzuje obavy.

Přesto jsem ochoten ji podpořit.

Ale za dvou podmínek...

Které zní?

Které našim voličům dokáží, že je nezklameme.

V jejich zastoupení vám děkuji.

Dáš mi své slovo,

že poté, co se staneš ministrem práce a sociálních věcí,

zvýšíš starobní důchod?

Dáš mi svůj slib,

že do roku od nástupu do funkce,

uděláš vše pro rozšíření bezplatné zdravotní péče pro všechny pracující

a pojištění pro pracující matky,

před ztrátami na mzdách...

Už šest měsíců mi slibuješ dovolenou v Maroku.

Zrušila jsem všechny závazky.

Dokonce i dvě americké zakázky.

Musela jsem jim zaplatit pokutu 2 000 dolarů.

Ale ne...

Tohle já přece nechci...být vydržovaná.

Nejde o peníze.

Jen nechci být sama, to je celé.

Jsou prázdniny a všichni jsou pryč.

Říkal jsi, že taky někam pojedeme.

A dnes je Štědrý večer. A já jsem ve městě sama.

Ale to tě samozřejmě nezajímá.

Prosila jsem tě o to před dvěma dny.

Říkals "jistě, to není problém". Byl sis jistý, že to půjde!

Všichni vás poslouchají.

Propásla jsem šanci jet s Florence do Španělska.

A teď už je moc pozdě.

A co víc,

nemůžeš mě vzít ani na večeři.

Juliene, vím, co jsi udělal své matce i své ženě.

Nemysli si, že se stanu tvou další obětí.

Poslouchej, co říkám!

Není to moje vina, že máš moc práce!

Chci, abys pochopil, že tohle je konec.

Miluju tě.

A chci, abys věděl, že už nejsem tvoje.

Někomu zavolám, komukoliv.

A ať to bude kdokoli, vyspím se s ním.

Protože tebe je nemožné milovat, Juliene.

Nemožné.

Poslouchej mě.

Budu tam hned. Vymyslím si nějakou výmluvu.

Budu tam za 45 minut.

Nezavěšuj ještě! Nezavěšuj...!

Louisi, nikam neodjíždějte. Zdržím se jen 10 minut.

Dobrý večer. Pana Remca, prosím. Je to velmi naléhavé.

- Julien Dandieu. - Ano, pane.

Děkuji vám.

Jak se máte?

Špatně.

Vyřiďte prosím mou omluvu premiérovi.

Nemohu se na ten rozhovor dostavit.

Není to doufám nic vážného?

No, vlastně...

je to soukromá záležitost.

Můj syn se pokusil o sebevraždu.

Dobrý Bože! To je hrozné!

Ano. Musím se vrátit do nemocnice.

Ano, samozřejmě. Chcete na cestu policejní eskortu?

Ne, děkuji mnohokrát.

- Pana premiéra to bude velmi mrzet. - Chápu, chápu...

Děkuji vám.

Do Midaux a rychle.

- Manuelo, kde je? - Ještě se nevrátila, pane.

Co říkala?

Nic, mně nic.

Kdy odešla?

Pane, víte sám dobře, že o ní nelze mít přesný přehled.

No jo.

Co nás znepokojuje, je množství času,

které ti tento nový závazek zabere.

Chceme jistotu, že nová vláda

bude sloužit věci těch, kteří ji podporují.

Za těchto podmínek jsme ochotni za tebou stát.

Ale nebudeme nástrojem v rukou kohokoli.

Nikdo nás nemůže připravit o naši svobodu.

Zůstáváme demokraty.

Nemáme ani vojenskou disciplinovanost komunistů,

ani povrchní poddajnost, jakou ukázala předchozí vláda.

Nemáme žádného dozorce!

A nikdo nás nezkrotí.

Kvůli politickému úspěchu se nepokoříme.

Jsem a vždy budu tvým přítelem v tom nejlepším slova smyslu.

Jsem věrný sám sobě a především svým ideálům.

Přítel je vždy připraven být prospěšný.

Ale já nejsem přítelem kompromisů.

Nikdo nebude zrazovat naše ideály.

Budeme opravdovými přáteli?

To není otázka nějakých vnitřních ústupků.

Naše dohoda má mravní základ.

Touhu pracovat na dosažení společného cíle.

Rozdíly mezi námi budou časem překonány.

Naše jednota nemůže být zničena, jakkoli by naše cíle nakonec skončily nenaplněné.

Naše rozhodnutí podpořit tě

se zakládá na naší touze uchovat jednotu strany.

Je mi líto, že svá stanoviska sděluji tímto způsobem.

Formou ultimáta.

Ale buď toto,

nebo nic.

Těžko si dovedu představit rozkol mezi námi.

Přesto jsem zjistil rostoucí rozpory v samém jádru naší strany.

Jistě, věděl jsem, že to přijde.

Věřím, že chápete závažnost této nejednoty.

Chci, abyste ji všichni pochopili.

A odpusťte mi onen mírně agresivní tón, kterého jsem užil.

Ale není čas hrát si se slovy,

ani nápady nebo osobními pocity.

Co se děje?

- Chceš, abych šla pryč? - Ne.

Pojď se mnou nahoru.

Nech ji být.

Je konec. Nech mě na pokoji.

Musíš se s tím smířit. A teď mě nech být.

Pojď. Omlouvám se za něj.

Všichni víme, jaké jsou tvé pocity.

A sám za sebe doufám, že se nezmění.

No?

Přijímám.

A je to. Povím mu, co je nového.

Není třeba. Je na cestě do Národního shromáždění.

Zasedání začne za 15 minut.

Raději bych nejprve informoval členy vlády.

Myslím, že to chce šampaňské.

Asi by to chtělo říct Renée "děkuji".

To ano.

Zavolám jí.

- Ano? - Creezy.

Zkouším ti volat celý den.

Poslouchej.

Creezy, miluju tě.

A doufám, že mi odpustíš.

Jestli chceš, tak se rozvedu.

Vezmeme se. Cokoli budeš chtít.

Jsi sama?

Ano, nikdo tu není.

Kde jsi?

Na ústředí.

Jednání právě skončilo.

Koná se pozdní zasedání Národního shromáždění, ale...

někdo mě zastoupí.

Cože? Zastoupí tebe?

Poslouchej, Juliene. Víš, kolik je hodin?

11:20

Budu čekat.

Až do půlnoci.

A jestli ještě jednou budou národní zájmy důležitější než já,

...pak až za mnou přijedeš, v mém okně už nebude svítit světlo,

a tak poznáš, že jsem odešla na konec světa.

A že už se nikdy neuvidíme.

Nikdy.

Přísahám.

- Collard jede do Národního shromáždění? - Ano, a já také.

Dobrá, tedy, pokud se bude o něčem hlasovat,

hlasujte tak, jak bych hlasoval já podle svého nejlepšího svědomí.

Volal jsi Renée?

Ne, zavolám jí z auta.

Nemyslíte, že by bylo moudřejší tam jít?

- Na to kašlu. - Kašlete na to?

- Správně. - Slyšel jsem dobře?

Nemá čas účastnit se jednání Národního shromáždění.

Správně. Nemám na to čas.

Vzhledem k tomu, že prezident je v Elysejském paláci,

očekává se jeho osobní účast. Aby přijal nového ministra.

Zrovna teď?

Bude tě očekávat.

Elysejský palác.

Už jen jeden bod.

Prezidenta nezajímá, jak je pozdě.

Už je tady!

Tudy, pane.

Mohl byste to komentovat?

Budou ještě další jednání, pane?

Je vše v pořádku?

Ano, dohodli jsme se na všech podstatných věcech.

Renée je lince.

Copak ti zabránilo zavolat mi?

Musel jsem se nejprve setkat s prezidentem.

Zrovna jsme skončili. Šlo to velmi dobře.

Řeknu ti to později.

Proč? Řekni mi to hned.

Přijeď a řekni mi všechno.

Teď nemohu. Opravdu nemohu.

Juliene, dlužíš mi to, nebo ne?

Tomu nerozumím.

Jistě.

Gratuluji, pane ministře.

Miluju ji.

Ne!

Ale ano.

Domů půjdu pěšky, Dominique.