Original subtitles

z odposlechu přeložil VEGETOL

Začíná nová éra.

Nová rasa zničí obscénnosti,

které nás dnes obklopují.

Čistá rasa. Ne jen obyčejná rasa, ale vládnoucí rasa.

Navrátíme tím spravedlnost tam,

kde žádná není.

Ve vědě, můj drahý příteli,

najdeme odpovědi na všechny naše otázky.

Jsme rukami Božími.

Skrze nás,

očistí Bůh tento svět od špíny, která ho zahltila.

Bude skrze nás soudit, ale i trestat.

Strávil jsem celý život hledáním něčeho,

neurčitého.

Až do dneška.

Ti, kteří se obětují, jsou stejně jako my, vyvolení.

Jejich obětování není možné bez toho našeho.

Oni a my.

Přes naše neoddiskutovatelné rozdíly,

se všichni podílíme na znovuzrození, které nás čeká.

Jsme rukami Božími, ale právě teď jsme ve válce.

V nezbytné válce. Válce, ve které zvítězíme.

A po našem vítězství nebude na světě nikdo, kdo by nás zastavil.

My, můj drahý příteli... jsme rukami Božími.

Stát!

Pokračujeme.

ZOMBIE MASAKR 2: Říše mrtvých

Vojáku. Adamsi! Jeho opasek! Hned!

Bože! Pomozte mi.

Má noha! Necítím ji! Kurva!

Zvládneš to, Charlie! Uvidíš.

- No tak, neomdlívej. - Snažím se, Matte.

Nenech mě chcípnout v týhle díře.

Nikdo tu nebude umírat, vojáku.

Dáme tě do kupy a vypadneme. Společně.

- Slibuješ, Matte! - Slibuju.

Vím, že to bolí. Ale musíš to vydržet.

Nesmí nás najít. Seržante, co uděláme teď?

Tady zůstat nemůžeme. Není to bezpečný. Jdeme.

Adamsi! Opovažte se to vzdát. Potřebuju vás!

Musíte mít čistou hlavu. Vím, že se bojíte. To my všichni.

Teď musíte myslet na jeho život, i na ty naše. Rozumíte?

Najděte nějaký místo, kde se můžeme schovat.

- A zavoláme posily. - Ano, pane.

- Omlouvám se, pane. - Omluvy si nechte.

Podívejte...

Dostaneme se z toho.

Zase uvidíte svou mámu. Slibuju.

A s trochou štěstí uvidím svou mámu i já.

Víte, co mi řekne? "Co tu kurva chceš?"

My neumřeme. Rozhodně ne tady.

Běžte tam a najděte nám úkryt.

Nějaký místo, kde nás ty skopčácký svině v noci nenajdou.

My zatím zkusíme dát do kupy Charlieho.

- Tak běžte. - Ano, pane.

Už to skoro bude. Musíš ještě chvíli vydržet.

- Bolí to. - Já vím.

Už jsme měli bejt dávno pryč.

- To víte líp než já, pane. - Jo, já vím.

Jste v pořádku, O'Neille. Dlužím vám omluvu.

Omluvu? Proč? Tohle se stává.

To moc dobře víte. Nebýt Charlieho,

už bych ty šmejdy dávno sejmul.

Zničili by nás. To víte. Neměli bysme šanci.

Stejně musíme umřít. Dřív nebo pozdějš.

Zatraceně. Kde jsi, vojáku?

Bože, Adamsi! Mám z tebe infarkt!

- Co jste našel? - Budovu. Je bezpečná.

- Jdeme. - No tak, Charlie.

- Určitě je bezpečná? - Máte lepší nápad?

- Ne. Asi ne. - Taky bych řek.

- Dobrá práce, Adamsi. - Díky, pane.

- Připravte se na nejhorší. - Vždycky čekejte to nejhorší.

Adamsi, zůstanete s Charliem. Já a O'Neill to tu zkontrolujeme.

- Ano, pane. - Hej, my to zvládnem.

Věřte mi.

To je rozkaz.

- Co vidíte? - Vysílačku. Támhle.

Asi 100 metrů odsud. Vsadím na to krk.

- Vsadíte? - Věřte mi, pane.

Jo. Měli bysme tam zajít.

Ale opatrně. Nelíbí se mi, jak je to rady tichý.

To jste vystihnul, seržante.

Znáte mě. Nemám rád věci, co jdou moc snadno.

Ale tady něco nehraje. Komu to tu patří?

Proč jsou tu známky boje, ale žádný mrví? Kde jsou všichni?

- Kde jsou všichni? - Jak to mám kurva vědět?

Myslíte že mám čas tu hledat mrtvý vojáky?

Pane!

Zasraný zmrdi! Srát na ně!

Ta vysílačka. To je ono. Nedaleko odsud je rádiová stanice.

- Potřebujeme jí. - Půjdu já.

Ne! Půjde O'Neill. My ho budeme krýt.

Svině zasraný!

- Počkáme. - Jo. A budeme se modlit.

Asi máte pravdu, příteli. Je čas se modlit.

Sakra. Nemůžu to najít. Počkejte.

- Lepší něco, než nic. - Úžasný.

- Co teď? - Počkáme.

Nic jinýho nám nezbejvá.

- Myslíte, že nás najdou? - Ne.

Líbí se mi váš optimizmus, seržante. Vždycky jsem ho měl rád.

Ale stane se to tohle:

Za pár minut uslyšíme, jak se otevírají dveře.

A pak nás ti šmejdi zabijou a bude po všem.

Ale přísahám, že budu střílet do posledního dechu.

- A každej mrtvej nácek bude za Charlieho. - Držte hubu, O'Neille.

Jsou blízko.

Dobrá práce, vojáku.

Pst!

- Jsou pryč? - Co?

Ne. Je příliš brzy. Nemáme jistotu. Může to být past.

No, tady to to ujde. Je tu plno místa.

Co?

Omlouvám se. Nikdy jsem neměl rád tmu.

Nebo stísněný prostory. Trauma z minulosti.

Můj fotr byl pěknej hajzl.

Mlátil mě a pak mě zavíral do malý místnosti pod schodama.

Byl jsem sám a ve tmě.

A poslouchal nářek mojí mámy. Jak pláče a prosí o pomoc.

Pomoc, kterou jsem jí nemohl poskytnout. Byl jsem jen dítě.

Ale pak jsem vyrost.

A dodnes si pamatuju, jak strašně můj fotr křičel...

...ten den, kdy jsem ho zabil.

I když jsem často slýchal křik mojí matky,

když slyším něčí řev, představím si svýho otce.

Život je zvláštní. V jednu chvíli bojuje člověk s náckama

a v druhou je zalezlej pod zemí.

Bože, O'Neille. Nikdy v životě jsem nezažil tolik mluvení.

Nemůžu si pomoct. Když jsem nervózní, tak mluvím.

- To jste asi dost nervózní, co? - Pozor na pusu, chlapče.

Nebo ti nakopu prdel.

Myslím, že nastal čas vylézt z díry.

Asi máte recht. O'Neille, dojdete pro tu vysílačku.

Budeme vás krýt.

Zavoláme posily a dostaneme Charlieho odsud. Nenecháme ho tu.

Pojede s námi. Slíbil jsem mu to.

Adamsi, potřebuju tvý smysly, protože nikdo nestřílí líp.

Ano, pane.

Dobře.

Bude to takhle. Připravený, vojíne?

Musíte bejt rychlej. Nevíme, co je v těch lesích.

Ale víme, čeho jsou ty šmejdi schopný.

Tady máte souřadnice a rádiovou frekvenci.

Řekněte jim, že nemáme čas a že mají poslat posily.

- Rozumím. - Potřebujeme záložní plán.

Kdyby ta zatracená vysílačka nefungovala,

okamžitě se vraťte a ihned zmizíme.

Nebudeme tu na ty zasraný skopčáky čekat.

Tak doufejme, že bude fungovat.

Bůh žehnej tvýmu podělanýmu optimismu, vojíne.

Budeme vám krejt záda. Co ty?

Dobrý, pane.

Jdeme na to.

Pst!

Něco tu nehraje.

Zatraceně. Vidím kulový.

Opustil místnost a já nevím proč.

Pokud do 30 vteřin nebudu mít vizuální kontakt, půjdu tam.

- Rozumím, pane. - Dobře, vojíne.

- Naše životy jsou ve vašich rukou. - Ano, pane.

Pane?

Slyšíte mě?

Pane Bože!

Je zraněný.

- Připravte se k palbě. - Ano, pane.

Bože. Kdo vám to udělal?

- No? - Nevím, pane.

Něco s nimi je... Já nevím...

- Nejsou to lidi. - Cože?

Jejich oči... Byly bez života.

Nebyl to voják. Vypadal jako vězeň.

Jasně, jasně. No tak!

- Co se stalo? - Pomoz mi s ním.

Ne. Musíte jít. Hned!

Na mě zapomeňte. Stejně už jsem mrtvej.

- Musíte pryč. - Nikoho nenecháme na bitevním poli.

Dobrá práce, seržo.

Udělal jste z něj vojáka.

Je jich tam víc. Musíme jít.

Dobře. Tak mi s ním pomoz!

- Pane, Charlie je pryč. - Ty svině.

Bože.

Tomu nevěřím.

- Co s Charliem udělali? - Nemám tušení.

Ale jedno vím jistě: Musíme se dostat k tý vysílačce

a zavolat základnu.

Nemůžeme riskovat v lese. Ne potom, co...

Ne po tomhle.

- Adamsi! Jste s námi? - Ano, pane.

- Musíme zmizet. - Jo. A to taky uděláme!

Zatraceně! Jdeme!

Do hajzlu, Matte, cos tam viděl?

Nevím jistě, pane. Ale bylo to kurevsky silný.

Nemám z nich strach. Jediný, jak je zastavíte, je průstřel hlavy.

Vidíte, co mi udělali.

Ano.

Má pravdu. Většina kulek jim nic nedělá.

Musíte jít. Prosím.

Půjdeme jedině společně.

- Hej! Teď půjdu já. - Ne, pane.

Měli bysme zůstat spolu. Budeme mít větší šanci.

- Matte, počkáte tady! - Jsem pořád tvrdej, seržante.

Já vím, Amigo. Jdeme!

Nechci žádný překvápko.

Zkontrolujte to tady. Kryjte mě. Vrátím se za dvě minuty.

Ano, pane. Pane?

- Dostaneme se domů? - Budeme bojovat.

- Teď to nevzdáme. - Ne, pane.

Tak jo.

Černý vlk volá Peklo, přepínám.

Černý vlk volá Peklo, přepínám.

Černý vlk volá Peklo, přepínám. Slyšíte?

Černý vlk volá Peklo. Máme jednoho mrtvého

a jednoho zraněného. Potřebujeme medika, přepínám.

Naše poloha je 1-4-5, mezi kvadranty Charlie 7 a Delta 9, přepínám.

Slyšíte? Přepínám.

Černý vlk volá Peklo. Požaduji okamžitou evakuaci.

Opakuji: Okamžitou evakuaci.

Černý vlk volá Peklo...

Další útok už neustojíme.

Černý vlk volá Peklo! Přepínám. Slyšíte?

Tady Peklo, Černý vlku. Slyšíme. Vydržte.

Zopakujte vaše souřadnice, my vás vyzvedneme.

Naše poloha je 1-4-5 mezi...

- Vy první. - Ano, pane!

Vzbuďte se, vojíne!

Hej! Všechno je v pohodě!

Musíme jít, amigo!

Sakra, vojíne, spíte jak zabitej.

Zkontrolovali jsme to tady a je to bezpečný.

- Ale musíme jít. - Ano, pane.

Omlouvám se, pane, nevím, co se stalo?

Už se zase omlouvá.

Jsme vaše rodina a jako rodina odsud musíme vypadnout.

- Připravenej, Matte? - Jako vždycky.

Jdeme!

Haló?

Je tu někdo? Haló?

Můžete mi prosím pomoct?

Haló?

Haló? Je tu někdo?

Slyší mě někdo? Prosím.

Pomůžete mi?

Díky Bohu. Pomůžete mi?

Můj Bože.

Kdo jste?

Jsem Erin. Díky za pomoc.

- Jak jsi věděla, že jsem tady? - Všechno jsem viděla.

- Sledoval tě někdo? - Pokud vím, tak ne.

Slyšela jsem výstřely a běžela jako o život.

Doběhla jsem sem a viděla tě bojovat.

Je mi líto tvých kamarádů. Moc líto.

Musíme odsud zmizet.

Nemám už dost munice, abych ty zrůdy zastavil.

Ne. Mýlíš se. Nerozumíš tomu.

Nejsou to zrůdy. Jsou to oběti.

Jakmile vkročili do té místnosti, jejich život se navždy změnil.

Jejich pocity, vzpomínky... Všechno zmizelo.

- Do jaké místnosti? - Té v nemocnici.

Neměli na výběr. Nešlo se jim postavit.

- Postavit se tomu, co udělal. - Kdo?

- Je to čiré zlo. - Jak to, že toho tolik víš?

Protože já z té nemocnice utekla.

- Kde je ta nemocnice? - Cože?

- Ne, musíme zmizet. - Chci tam jít.

Proč?

Kvůli Charliemu, seržantovi, Mattovi...

- To je nevrátí. - Ne.

Ale můžu zabít muže, co je za to zodpovědný.

Nemusíš se mnou jít. Jen mi řekni, kde to je.

Ukážu ti to.

- Dostaneme se domů? - Budeme bojovat.,

Musíte jít. Hned!

Já vím.

Počkej tady.

Jdu s tebou. Ať se ti to líbí nebo ne.

Ne.

Včera jsem mohla zemřít. Ale žiju. Díky tobě.

Dobře, půjdu napřed.

Zůstaň tady a čekej na můj signál.

- Dobře. - Všechno bude v pořádku.

Já vím. Počkám tady.

Tady ho máme. Náš hrdina.

Je mi ctí vás poznat.

Je to úžasné, že ano? Stvořit život ze smrti.

Já to úžasným shledávám. Vy ne?

Kde to jsem?

Správná otázka není "kde", ale "proč".

Ale o tom si promluvíme, až nadejde čas.

Věříte v Boha? Já ano.

Je to Bůh, kdo nás má vyvést z temnoty.

A naším úkolem je najít světlo.

Tohle, můj příteli, jsou temné časy.

Válka brzy skončí. A skončí díky mně.

Chcete vědět proč?

Objevil jsem to nejcennější tajemství. Posmrtný život.

Podívejte na to plýtvání. Ani nevíte, jak moc nenávidím plýtvání.

A tak jsem se ptal sám sebe, jak tomu plýtvání zamezit

a zároveň z něj profitovat.

Co jste těm lidem provedl?

Vysvětlím vám to! Dejte mi čas!

Zkoušel jsem všechny. Poláky, Italy, Židy.

Bez úspěchu. Ale věděl jsem, že jsem blízko.

Věděl jsem, že mi Bůh pomůže najít, co hledám.

A on pomohl. Myslel jsem, že není nijak zvláštní.

Jen jeden z parazitů, které jsme se snažili

navěky vyhubit. Ale mýlil jsem se.

Myslím, že to byl Angličan. Ale na tom nezáleží.

Na čem ale záleželo, byl fakt, že byl šílený.

Ano, naprosto šílený.

Nevím, jakou trpěl duševní chorobou

a ani nevím, jestli tušil, kde se nachází, ale měl strach.

Strach ho úplně ochromil.

Člověk nemusí být při smyslech, aby měl strach.

Byl šílený strachy až do konce. Až do té doby, kdy jsem mu otevřel hlavu.

Nikdy nepřestal mít strach. Chápete?

Byl to strach, co ho uvrhlo do tohohle stavu

a byl to ten stejný strach, co ho přivedl zpět k životu,

když jeho srdce přestalo bít.

V tu chvíli jsme byl Boží rukou.

Po něm následovali další.

Brali jsme je z nemocnic, ústavů pro choromyslné i z jejich domovů.

Původ nebyl důležitý.

Byli to cizinci, stejně jako děti Německé říše. Důležité bylo jedno:

Museli být šílení.

Co se týče strachu, ten jsme vytvořili

v koncentračních táborech. Jak správně předpokládáte,

v táborech byla jen otázka času, než zešílí.

Ale nemluvme o strachu.

Vím, že na konci bude má práce úspěšná.

- Proč? - Proč?

Vy jste mě teď neposlouchal? Ptá se proč? Neuvěřitelné!

Mám otázku. Jaká věc se nedá nikdy, opakuji nikdy,

ukončit, opustit nebo zradit? Víte to?

Válka.

Představte si vojáky, kteří nemůžou padnout v boji,

protože jsou už dávno mrtví a jsou ochotni sloužit Říši,

bez otázek, svědomí nebo odmlouvání.

Armáda, která je ochotná se obětovat

bez toho, aniž by žádala cokoliv na oplátku. To je důvod.

- Chápete to? - Kde je?

Zeď. Jako bych mluvil do zdi.

Wille! Wille!

Williame Adamsi, pojď hned domů! Musíte se umýt. Oba dva!

Musím uznat, že máte silného ducha.

Zabil jste mnoho mých dětí.

Mnohokrát jste riskoval, abyste mě našel. Vaše odvaha vás sem přivedla.

Naneštěstí jsme dospěli na konec našeho dobrodružství.

Válka nepočká

a jak jistě víte, můj čas je cenný.

Na horizontu se rýsuje nová Říše.

Vy, jako voják, mou pozici jistě chápete.

- Co jste jí udělali? - Říkám si,

jestli to děláte záměrně, abyste mě rozčílil.

- Pusťte ji. - Ji?

Nechci vám kazit iluzi, můj příteli,

ale žádná "ona" v tomhle příběhu není.

Přišel jste sám a odejdete sám.

Život svým dětem často neodpouští.

Zvláště ve vašem případě, jak by se slušelo dodat.

Ale nechápejte mě špatně.

Oceňuji vaši odvahu i to, co jste udělal pro své druhy,

ale zabil jste mé děti a to si žádá odplatu.

Oko za oko.

Zub za zub.

Jednou dokážeš úžasné věci, mé dítě.

A já budu pyšná na tebe i tvou odvahu.

Budu tě až do konce držet za ruku.

Nedovolím, aby tě strach ovládnul.

Pokud mě potřebuješ, zavolej mě. Jsem tu pro tebe.

Na věky.

KONEC

www.Titulky.com