Original subtitles

o hodinu dříve

Tolgo, za vše ti děkuju.

Ale dnes jsem si uvědomila, že máme rozdílné životy.

Proto to musím ukončit. Prosím, už mi nepiš.

Moc ráda jsem tě poznala. Měj se.

Já tě vnímám.

Já tebe taky.

Běhám, Cüneyte.

Na to ti seru. Kámo, od včerejška jsi žhavým tématem.

Co jsem udělal tentokrát?

Nic. Je to díky té včerejší scéně. Lidem se to líbilo.

Zaválel jsi. Měl by sis přečíst, co psali.

Fakt?

Jasně. Jako tvůj bratranec a manažer jsem na tebe pyšný.

A nemysli si, že jsem si nevšiml, že jsi poslední dobou jiný.

Ale ať děláš cokoliv, zabírá to.

Jen tak dál.

- Uvidíme se později. - Měj se.

Na to je pozdě.

Teď když jsem tě našel, nenechám tě odejít tak snadno.

Mezi Světem A Námi

Ano?

Sino. Jsem v kavárně. Jakou máš ráda kávu?

Koupíš mi kafe?

Ta holka je ještě trochu mimo.

To se stává, když to přeženeš s pitím.

Co jsem měla dělat, Ceren? Nebyla to snad včera zábava? Já se bavila.

Kolik je vlastně hodin?

Ceren, zavěs. Jdu pozdě!

Dobrá. Co si vezmu na sebe?

Telefon.

Tohle si tu položím.

Kapitola První Nechceš mi něco říct?

Slečno Ilkin.

Nechceš mi něco říct, Sinem?

Ne.

Co se přesně stalo, když jste se včera sešli?

Udělala jsem, co jste řekla.

Přesvědčila jsem ho. Přijal tu divadelní nabídku.

Opravdu?

Takže není nic, co bys mi neřekla?

Ne.

Proč? Stalo se něco?

Když říkáš, že se nic nestalo, tak se nic nestalo.

Mimochodem, jdeš pozdě.

Proč mě nenecháš jít? Co jsem ti udělala?

Přiměla jsi mě přijmout tu hru. Brzy začnu. Teď se nemůžeš vypařit.

Splnila jsem svůj úkol. Co ještě chceš?

Nemohla jsi na včerejšek zapomenout. Já zapomenout nemůžu.

- Jak se máte? - Dobře. Vy?

- Dobře. Pojďte se mnou. - Jsem tu.

Děkuju.

- Představím vás. To je Basak. - Ahoj.

- Ahoj. - Tolga.

Budete v té hře hrát spolu.

- Vážně? - Ano.

A to jsou naši asistenti Dilek a Furkan.

- Zdravím. - Dobrý den.

- Dáte si něco k pití? - Dám si kávu.

Komu bych měl dát tohle?

- Já to vezmu. Děkuju. - Díky.

Pojď sem. Můj partner by měl stát vedle mě.

Přečteme si ten scénář společně?

Dobře. Teď hned? Takže začínáme zkoušet?

Ne, jen si to přečteme.

Ale brzy začneme. Máme na to celkem tři měsíce.

Ze začátku to budou tak dvě, možná tři zkoušky týdně.

A poslední měsíc budeme zkoušet každý den.

Tři měsíce. Dvě až tři zkoušky. Takže 60…

- Budeme mít 60 nebo 70 zkoušek. - Ano, není to dost?

Ne, právě naopak.

My nemáme možnost takhle pracovat.

Točíme scénář o 120 stranách bez zkoušek.

Děláš to každý týden, že? Proboha.

To musí být náročné.

Opravdu si tvé práce vážím.

Díky.

Budeme pracovat, dokud každý nedosáhne svého maxima.

Žádný strach. Začneme pomalu a popovídáme si, až skončíme. Dobře?

Dobrá.

Co si o tom nápadu myslíte?

Myslím, že to vyjde. Je to v pořádku. Řekli jsme si, že se postaráš o plakát.

Včera mě něco napadlo. Líbí se mi to hororové téma.

Proč nemůžeš na včerejšek zapomenout?

Tak jsem včera něco připravila. Chcete se podívat?

Rozdám to.

Ano, tady máte.

Slečno Ilkin.

Ne, ani náhodou. To nepůjde.

Není to ono.

Má to spíš halloweenský nádech.

Potřebujeme něco místního, drahoušku. Ne tohle. Vezmi si to.

Podle mě ten název není špatný.

Možná bys měla začít psát články.

Děkuju.

Řeknu to takhle.

Digitální výstava.

Vybereme si celebritu.

A vybereme místo, kde se bude cítit nepříjemně.

Co myslíte?

Na hororové téma.

Co bys řekla na digitální výstavu?

Byla jsi někdy na digitální výstavě?

Byla. Jednou.

Ještě někdo tam byl?

Já tam nebyl, ale slyšel jsem na to jen samou chválu.

Dobrá. Tak je to na tobě, Sinem. Pověz nám o tom.

Jak jsi se tam cítila? Co se dělo?

Tak mluv, Sinem.

Všichni jsme zvědaví.

Co jsi tam zažila? Co se stalo?

Je to nádherné místo. Plné zábavy.

Ale nejsem si jistá, jestli to zapadá do našeho konceptu.

Rozhodnutí nech na mně.

Řekni nám, co se stalo.

Oni tak nějak…

Zdi proměnili v obrazovky. Všude to bylo stejné.

Takže vizualizace vypadaly pořád stejně.

A dál? Dostalo tě to? Bylo toho na tebe moc?

Ta holka je bílá jak stěna.

Ano, vážně. Jsi v pořádku? Napij se, jestli chceš.

Nebo jsi tam prožilo něco zlého?

Něco, co jsi nám nechtěla říct? Já nevím.

Řekni nám to, Sinem. Úplně jsi zamrzla. Co se stalo?

Nebo se stalo následující.

Bylo to poprvé, co jsi se takové akce zúčastnila.

Bylo to ohromující. Měla jsi děsný strach.

Třeba jsi přišla s tou myšlenkou strachu,

protože by to mohlo pomoct.

A my jsme si pomysleli, jak chytrá ta Sinem je.

Je chytřejší, než vypadá.

Možná to tak není, Sinem.

Nevím, možná v tobě už nic není. Tohle je všechno, co jsi.

Ale nemáš se za co stydět.

Jestli nejsi dost odvážná, můžeš být zase stážistka. Respektuji to.

Je důležité znát sám sebe, své limity. Nemyslíš?

Tahle schůzka trvala příliš dlouho. Každý přijde se třemi nápady.

Vymyslete je, shromážděte a do hodiny mi to pošlete.

Jasan.

Proč neodpovídáš?

Jsem jediný, kdo na tu výstavu nemůže zapomenout?

Nemohla jsem vám o tom říct.

Neměla jsem šanci, vážně. Měla jsem strach.

Šla jsem tam, abych ho přesvědčila. Přísahám.

Kdybych tam nešla, nevzal by tu roli. Opravdu.

Já jsem se tě ptala.

Jestli se tam něco stalo.

Nic se nestalo. Přísahám, že se nic nestalo.

Já vám to řeknu. My jsme…

Myslíš, že ti ještě budu věřit?

Řekněte mi, co bych měla udělat. Udělám to.

To teda uděláš. Sbal si věci a přijď za mnou do auta.

Zadej tam adresu.

Jakou adresu?

Té výstavy.

Ukážeš mi všechno, co se tam stalo.

Ahoj.

Kde jsi k čertu byl?

Moc se omlouvám, byla zácpa. Jdu se připravit. Kde mám místo?

Vezměte to.

- Děkuju. - Není zač.

Tak kde jsi? Kde?

Pojďme, jestli chceš.

Máte rád hazard?

Ne, ale jestli se ptáte, jestli riskuju…

Tak to zbožňuju.

Pane Tolgo.

Existuje velmi vtipné přísloví: Kdo vyhraje v hazardu, prohraje v lásce.

Ano, ale já vyhrál v lásce, víte?

Mám velmi dobrý vztah. Cítím se velmi šťastný.

Kde tedy riskujete?

V práci. Například budu hrát v nové hře. Víte to jako první.

- Budu dělat divadlo. - Gratuluji. V jaké hře?

Ještě jsme to nepodepsali, tak si myslím, že by bylo lepší o tom nepsat.

Podepsali, tak to můžete napsat. Jmenuje se to Hnízdo.

Můžeme si dát pět minut pauzu?

Tolgo, pojď sem. Musím s tebou o něčem mluvit.

Přišel jsi snad o rozum? Odkud se ta hra vzala?

Jak to můžeš přijmout, aniž by ses zeptal produkční?

Musíme se ptát na všechno?

- Tak jim to zavoláme. - Měli jsme to udělat předtím.

Co by udělali? Jak by na to pohlíželi?

- Odmítli by to. Co by udělali? - Proč jsi mi to neřekl?

Proč? Je to divadlo.

Máš úžasnou telenovelu. Do čeho se to pouštíš?

Divadlo má zkoušky, schůzky, tohle a tamto.

Hraješ hlavní roli. Jak se to všechno zařídí?

Jak to budeš všechno zvládat? Jak to bude?

To stačí, Cüneyte. Já to tak chci. Co je to s tebou?

Co je to se mnou? Výborně. Co se sakra starám? Kdo vlastně jsem?

- Nemyslel jsem to tak. - Jasně.

- Řekni mi, co je to s tebou? - Já jsem v pohodě.

Vím, že se něco děje. Vyklop to. Poslední dobou seš divnej.

Nic se neděje.

Kámo, vidím to na vlastní oči.

O nic nejde.

Tolgo, teď zapomeň na práci. Jsem tvůj bratranec.

Pokud mi neřekneš, co se děje, vypadnu odsud,

a už mě nikdy neuvidíš.

Někoho jsem poznal.

Někoho jsi poznal?

Ve svém životě. Poznal jsem dívku.

Kde?

Zpočátku jsme se trochu potulovali. Pak jsme se bavili o divadle.

Zamkl dveře. Schoval se. Co pak?

Potom…

Zpanikařila jsem, protože bylo zamčeno. Nemohla jsem otevřít.

Měla jsem strach. Potom přišel pan Tolga.

Dal mi ruku na rameno. Když se mě dotknul, tak jsem…

- Už dost! - Jsem tady.

Otočila jsem se.

On se mě snažil…

O co se snažil?

Uklidnit mě. Přišel ke mně.

Jak k tobě přišel? Ukaž mi to.

Dobře.

Pan Tolga mi dal ruku na rameno.

Když se mě dotkl, lekla jsem se. Zpanikařila jsem.

Aby mě uklidnil, tak…

Co udělal?

Pak přišel strážný.

Vsadili jsme se.

Řekla jsem mu, že prohrál. A pan Tolga…

Co řekl?

Řekl: „Tak proč se jako poražený necítím?“

Slečno Ilkin.

Slečno Ilkin!

Slečno Ilkin, co mám dělat?

- Počkej, až se ti ozvu. - Cože?

Co mám dělat? Proč mám čekat, až se mi ozvete?

- Povídejte. - Sejdete se ještě jednou.

Slečno Ilkin, to nejde. Já to nezvládnu.

Co víc můžu udělat?

Ilkin.

Ona je láskou mého života.

Nikdy se jí nevzdám.

Nezpochybňuji svou lásku k ní.

A díky tomu se cítím špatně.

Jako bych ji podváděl. Stydím se.

Ale na té holce něco je.

Něco na ní je.

A co to je? Co?

To nevím.

Ty naše zprávy.

Jako by mne znala lépe, než já sám sebe.

Je sebevědomá a působivá.

A pak stojí přede mnou,

a třese se jako osika.

Je tak nevinná.

Přiměje tě, aby sis ji vzal pod svá křídla.

Na křídla ti seru. Je krásná?

Musí mít všechno smysl? Jestli chceš podvádět, ať to stojí za to.

Řekl jsem snad, že budu podvádět?

Co budeš dělat, Tolgo? Budete si jen dopisovat?

Ani nevím, zda se mám smát, nebo brečet.

To mě poser. Jak jsem se do toho kurva dostal?

Navíc mi teď neodepisuje. Nemůžu ji dostat z hlavy.

Dobře. Chce abys ji naháněl.

Nechápu, co se stalo.

Povídali jsme si, všechno bylo fajn. A najednou bum. Sbohem.

Vzbuzuje v tobě zvídavost. Tak tě donutí běžet za ní.

Kdyby se zeptal na můj názor, řekl bych ti, abys ji ojel a uklidnil se.

Cüneyte.

No co? Podívej se, v jakém jsi stavu.

Dělej si, co chceš. Ale uklidni se.

Víš, že když se o tom dozví Ilkin, tak tě přetrhne jak hada?

No tak, je horko. Pojďme dovnitř.

Kapitola Druhá Ona, nebo já?

Na co koukáš?

Dobře, usmířili jsme. Hlavně nebul.

Jsi v pohodě?

Tu holku jsem podcenila.

Zapomeň na ni. Je to jen malá holka.

Tolga je do ní zamilovaný.

Nebuď směšná. Viděli se jen dvakrát.

Mluvili jsme spolu týdny. Nejde jen o schůzky.

Co budeš dělat?

Dám mu na výběr.

Ať se rozhodne sám.

Buď já, nebo ona.

Pro Kristovy rány. Zlomí ti to srdce.

A to jde ještě víc než teď?

Panebože.

Kašli na to. Naštveme se později.

No páni.

Když si koupíme to oblečení, můžeme si s sebou domu vzít i ty kluky?

Zeptáme se.

Prošvihneš to. Sleduj to.

No jasně. Tak by to mělo být.

Ne, ještě neodepsala.

Mohl by to být falešný účet?

Možná si s tebou jen hrála.

Koukni na mě. Doufám, že si nic nenahrála, aby tě vydírala.

Přestaň už, Cüneyte. Nechtěj mě vytočit.

Já si tu holku prolustruju.

Jak se jmenuje?

To mě poser. Ani nevíš, jak se jmenuje?

Proč jsi tak důvěřivý?

Ty nejsi ten typ. Co se ti stalo?

- Zabouchl ses do ní? - Tak to není.

- Auto. - Co prosím?

Dělá pro časopis o autech.

Kolik jich může být? Zjistíme z nich její jméno.

Seženeme ty podělaný informace.

Řeknu klukům, ať seženou všechny časopisy o autech.

Podíváme se na žebříčky a jména.

Z nich zkontrolujeme ty fotky online. A tak ji najdeme.

- A potom zjistíme pravdu. - Nechám to na tobě.

Nech to na mně. Zavolám ti.

Tolgo?

Vítej.

Moc ti to sluší.

Jsi v pohodě? Stalo se něco?

Všechno je skvělý. Báječný. Fantastický.

Je něco, co bys mi chtěla říct, Olgo?

Děkuju.

Za co?

Za to, že mě miluješ.

Jestli tohle ticho má způsobit, abych po tobě prahnul ještě víc,

tak ti gratuluju. Zabralo to.

Aspoň mi řekni, jestli jsi byla skutečná.

Ahoj, Sinem. To jsem já. Na zítřejší večer si nic neplánuj.

Na dnešek jsem udělala rezervaci v Grandhotelu.

Na naše výročí. Ilkin.

Do hajzlu.

Idiote!

Ahoj. Máte tu kávu.

Dobré ráno, Ceren. Koupila jsi mi kafe?

Promiň. Přirozeně jsem zapomněla.

- Tady máte, holky. - Děkujeme.

- To je pro tebe, úchyle. - Díky, má oblíbená bytost.

Nechte si chutnat. Chtěl jsem vám říct,

že se o víkendu promítá nový film.

Třeba bychom na něj mohli jít společně. Co myslíte?

Říkala o víkendu?

Zlatíčko, víkend je naše jediné volno. Takže celý kancl jde na drink.

Užij si film.

Ukaž mi, na čem děláme. Dnes máme napilno.

Chceš probrat trestanecké klauzule?

Sinem, můžeš ke mně do kanceláře?

Buď dnes v osm v Grandhotelu. Oblékni si tohle.

Vlasy a make-up si udělej sama. Můj styl znáš. A nepřežeň to.

Slečno Ilkin, co budu dělat v Grandhotelu?

Vše, co je potřeba udělat, jsem ti podrobně sepsala. Už to posílám.

Prosím, nic jiného.

- Slečno Ilkin… - Sinem. Nepokoušej mě.

Tohle mi dlužíš.

- Mám je. - Našels ji?

Kluci sehnali všechny časopisy o autech a sepsali seznam všech zaměstnanců.

Taky sehnali jejich fotky.

Mrkni na to. Uvidíme, jestli je mezi nimi i tvá pohřešovaná.

Počkej. Kouknu na to.

Není to ani jedna z nich.

Tak jsi, bratránku, někomu skočil na špek. Je mi líto.

Do prdele!

Dobře. Vzdávám to. Vracím se ke svému životu.

Dnes máme výročí. Zapomněl jsem na to.

Jdeme do Grandhotelu.

Potřebuju koupit Ilkin dárek.

Dobře, měj se.

- Vítejte. - Dobrý den.

Tudy, prosím.

Prosím, miláčku.

Děkuju.

- Vítejte. - Děkujeme.

Vaše menu je předem domluvené. Brzy začneme servírovat.

- Domluvené? - Ano.

Je to jídlo, které jsme jedli před lety. Chtěla jsem stejné menu.

Je ta dáma krásnější než před čtyřmi lety, nebo…

To první, pane.

To je od vás velmi milé. Mockrát děkuji.

Poslední dobou jsem byl trochu zmatený.

To tím divadlem a natáčením.

Odpusť mi. Je mi to vážně líto.

- Nic se nestalo. - Ale stalo.

Choval jsem se hloupě. Jsem si toho vědom.

Jsi ta nejdůležitější osoba v mém životě.

Pokud ti to neumím dát pocítit, je to moje chyba.

Ale už se to znovu nestane.

Slibuju.

Na tebe.

Na nás.

Foie gras?

- To jsou husí játra. - Jistě.

Jestli budete sama, nebudu prostírat další místo.

- Ano, jsem sama. - Dobrou chuť.

- Haló, mami? - Zlatíčko. Jak se máš?

- Co děláš? - Nic.

Jsem na pracovní večeři.

Co to máš s hlasem?

Mami.

Ano, zlatíčko, povídej.

Víš, měla jsi pravdu.

Chvílemi mám pocit, že je tu přelidněno.

Všechno… Všechno je tu vážně těžké.

Dítě moje, opusť to místo. Tady máš dveře otevřené.

- Je tu i tvůj otec. - Ne, mami.

- Chce, abys přijela. Ihsane! - Já nechci…

Ihsane!

Mami, to je v pohodě. Zničí se mi make-up. Posílám pusu, dobře? Ahoj.

- Můžu vám něco nabídnout? - Děkuji, ne.

- Jen si odskočím na toaletu. - Dobře, miláčku.

- Můžeme se vyfotit, prosím? - Jistě.

- Děkujeme. - Dobrou noc.

Nechtěla jsem psát. Byla jsem odhodlaná. Ale tohle je osud, Tolgo.

Nebudeš tomu věřit, ale jsi přímo přede mnou.

Promiňte. Žádala jsem o písničku. Oni o tom už vědí.

- Můžete jim říct, aby to pustili, prosím? - Jistě, madam.

Hraje naše písnička.

Ano.

- Nezatančíme si? - Samozřejmě, zlato.

Moje taky.

Taky jsi to nejdůležitější v mém životě.

Jsi v pořádku?

Je mi špatně od žaludku. Tobě nic není?

Ne. Nepila jsi něco? Jsi v pohodě? Mám sehnat nějaké léky…

Ne. Vlastně bych měla jít raději na pokoj.

Dobře. Tak půjdeme společně.

Ne, zlato. Koukni, přinesli jídlo. Najez se.

Najíme se nahoře společně, miláčku.

Ne, Tolgo. Já půjdu nahoru do pokoje. Možná budu zvracet.

Ale ty se zvracení bojíš. Nech mě jít s tebou. Pomůžu ti.

Tolgo, nechci abys mě dnes takhle viděl.

Půjdu na pokoj a dám se dohromady. Ty si sněz večeři.

Uvidíme se na pokoji, dobře?

- Dej mi vědět. - Jistě.

Dejte mi whisky bez ledu.

Kapitola Třetí Který pokoj?

Panebože.

Dobrou chuť.

Proč to prostě neudělám?

Je po všem. Dnes večer to skončí. To jsem ti přišla říct.

Opravdu?

Pokud si Tolga vybere tebe, pokud přijde do tohohle pokoje,

můžeš si dělat, co chceš. Nemusíš mi nic vysvětlovat.

Nemáš žádnou zodpovědnost. Ta záležitost bude pro mě stejně uzavřena.

Proč tohle děláte?

Protože chci vědět, koho si vybere.

Vážně věříte, že si vybere mě, když má vás?

Ty tomu očividně věříš.

Proč bys jinak použila tolik parfému, Sinem?

Nejsi tak nevinná, jak vypadáš, že?

Neboj se.

To nikdo z nás.

- Odpověz. - Odpovím.

Kdo je to?

Pokojová služba.

Otevři.

Otevřu.

Odešla jste, aniž byste se najedla. Tak jsme vám to přinesli.

Děkuju vám za ochotu.

- Bože, já se zblázním. Vážně. - Dobře, uklidni se.

Jak mám být klidný?

Je tady, čeká na mě. Co mám dělat?

Udělej to, co chceš!

Na všechno ostatní zapomeň. Řekni mi, co chceš?

Chci si s ní promluvit.

Chci se jí zeptat,

jestli to celé byla lež.

Jaké měla úmysly? Objeví se a pak zmizí…

Dobře, tak běž. Už ses rozhodl.

Nebuď směšný, Cüneyte. Jak bych mohl? Máme výročí.

- Má přítelkyně je ve stejném hotelu. - Tak tam prostě vlez,

dejte si rychlovku a odejdi.

Jdi do háje, Cüneyte.

To je ale náhodička.

Ahoj.

Překlad titulků: Tereza Chmelíková.