Original subtitles

(hudba)

Zatímco se Petr s detmi v Pohádkové ríši setkávají se slecnou Müllerovou.

Xenie, Vilibald a falešná královna se nudí v království,

kde i kuchari byli promeneni v auta. Zaletí si na obed do Ríše lidí,

ale prijdou zde o poslední kouzelný prsten. Ten získá zlodej Fousek

a slíbí ho Arabele, pokud prijde na schuzku. Arabela je štestím bez sebe.

Prsten pro ni neznamená jenom záchranu pred Rumburakem.

Približuje ji zároven možnost setkání se zmizelým Petrem.

Netuší však, kdo je pomocnicí v domácnosti u Majeru,

a že na její prsten ceká dobre informovaný Rumburak.

(hudba)

-Arabelo, jsem moc štastný. -Já taky, že te konecne vidím.

A že už odpoledne budu mít prsten. A že jsi mi vysvetlil, jak to bylo.

Otec nemohl pochopit, co jsi provedl s jeho královstvím.

-Ver mi, nebyla to moje vina. -Já ti verím.

-Tak mi dej dukaz, že mi veríš. -Jaký dukaz?

Pusu.

Arabelo.

-Celý mi to umatlá. -Nech ho. Copak jseš vážne tak hloupej?

Jakej hloupej? Copak se smí objektiv líbat?

Ty nevíš, co to je vášen?

-Myslíš loveckou vášen? Safari a tak? -No jo. Safari!

Ta hrdlicka je tady s námi již druhý den.

Takže jsme tu celkem tri hrdlicky.

Ty deti tak pekne hrají.

Kuk, kuk...

Za to si zaslouží odmenu.

Rozhodla jsem se, že vás... Ó...

Podfukári! Za to pujdou do hladomorny!

Ale Miriam, ovládej se.

Promin, brouku.

-Mami, vidím te v týhle kouli. -Nemusíte mít o nás starosti.

Jsme na jednom bezvadným hrade. A kousek dál jsou žirafy a Tarzan.

A mluvili jsme s jedním pánem z biografu. Jsmenuje se...

-Fantas. -Fantomas!

Jsme na tom hrade, odkud vysílal Rumburak svoje prenosy.

Á...tady jste!

Copak tady deláte?

Vysíláme do Ríše lidí. Naši nás vidí v televizi.

Cože? Oni nás vidí lidé?

To je slecna Müllerová. Co tam delá?

Blekoto, pojď sem. Pozdrav.

-Dobrý den. -Ale, semhle. -Dobrý den.

-To je cert. Vidíte ty ružky? -To jsou tam v pekné spolecnosti.

Pan Blekota je muj manžel. Aby mé prítelkyne vedely, že jsem se provdala.

Jmenuji se teď Miriam Blekotová.

Máme tady takový malý hrádek. Nic velkého, asi dvacet místností, sálecku.

Zarízení stylové, oblecení stylové a na jare si postavíme bazén a saunu.

-Kde to tedy vlastne jsou? -Prece u nás, v Ríši pohádek.

-To vážne existuje? -Mami, ty nám neveríš?

Hele.

Hned to dej zpátky! Kam to díte na ty nápady chodí?

-Vratte mi hlavu. Dekuju. -Takových legrací je tu plno.

škoda, že to nevidí náš táta a jeho Velicenstvo.

škoda, že to nevidí náš táta a jeho Velicenstvo.

Kdyby mi tohle dal muj kuchar, byl by o hlavu kratší.

Musíme být skromní, Velicenstvo.

Správný cvoci, co?

Až se vrátím na svuj hrad dám porazit pár set jehnat a selat a pozvu polovinu poddaných.

Jen ne tak nahlas, Velicenstvo.

-Kam na ty nápady chodíte? -Nerozumím vám, dobrý muži.

-Ríká, že je s vámi legrace. -To jo, ale rídit ješterku se nenaucí...

To je toho. Zato umím vládnout.

Nebavte se s nimi. Nejsme na hrade, ale ve fabrice.

Továrnu, kde se takhle varí, bych nechal vyhodit do povetrí.

On to umí ríct, jako kdyby to myslel doopravdy.

Po pauze budete nosit do skladu ty dlouhý težký nosníky.

Moment! Tudy to nepujde.

-Co jste to udelali? -Chteli jsme se obrátit.

At zastaví trojku. Máme havárku!

-Kdo vás sem poslal? Máte to nosit do skladu! -Ale kde ten sklad je?

Jdeme.

-Co blázníte? -Vracíme se do skladu.

Vždyt se všichni otrávíme! Zastavte to!

Zavolejte hasice!

Poplach! Všichni okamžite pryc! (siréna)

Rychle. A nepouštejte se tý tyce, at se jeden druhýmu neztratíme.

Poplach!

ceto, za mnou!

To se v mé ríši stát nemuže. Tam mužete s tímhle chodit kudy chcete a nic se nerozbije.

Utíkejte muže to bouchnout.

Už je pozde! Všichni pryc!

(výbuch)

-Pochopíte, co se vlastne deje? -Myslím, že je po továrne.

Ta lidská technika nic nevydrží. Stací jedna tyc a...

-Který to jsou? -Tihle tri.

A tenhle rekl, že by tu fabriku vyhodil do povetrí, protože mu nechutnal obed.

-Vstante, pojďte. -Kam? Já jsem rád, že sedím.

Pojďte. Ješte se nasedíte.

(výbuchy)

Co to bouchá?

To nic není proti tomu, jak mne bouchá srdce. Já vás zbožnuji, Barbarelo.

-Proc mi to ríkáte? -Proc bych jinak na vás cekal?

Abyste mi dal ten prsten, ne?

Ten bude váš. Zítra vecer si pujdeme spolu sednout a já vám ho dám.

Takhle jste si to vymyslel? Tak já to mám vyšleno zase takhle.

Hej, haló...

Koho to voláte? On tam nekdo je?

-Tady to je. -Dekuji.

-Tamtoho si mužu nechat? -Ne, pust ho. A dekuju.

Asi spadl z parníku.

Neodlepuje se vám knír?

-Á, pan Fousek. No konecne. -Tak už zase.

Mám ho.

To je výborné. Predstavím vás. To je doktorka Knoblochová z galerie.

Dobrý den.

Zítra si prijedou pro tuto sochu. Zarídíš to, Arabelo?

-Odvezeme ji na výstavu. -A proc?

Je to dílo mistra Alexandra Pimpery.

To byl manželuv spolužák. Sochu jsme od nej dostali jako svatební dar. Pajdo!

Dej to sem! Porád neco zahrabává.

-Volal váš manžel z vezení. -A co tam delá?

Je tam zavrenej. Jsou tam všichni tri.

-To je hruza! Napred blázinec, teď vezení. -Mám nápad.

-Muj zet a ve vezení? Strašné! -Príšerné, král a ve vezení.

Nemluvit! Koukejte se chovat vzorne! Cekáme návštevu generálu.

-Už jsou tady? -Zatím jen jeden.

Pohov!

Chci mluvit s vezni, kterí vyhodili do vzduchu továrnu.

Rozkaz! Pujdete s panem generálem.

Rozkaz!

Pozor!

-Kde jsou ti tri noví vezni? -Tady.

Generál a mutuje?

-Kde je vezen jménem Vilibald? -Ta... ta... tady.

Pockejte na me.

Kdepak Arabela, ta si umí vždycky poradit.

Mám tady taxika.

Musíte odpovídat na pozdrav.

Rychle do auta. Nenápadne.

Jestli se dovedí, že jsem byl v base, tak me už v televizi nenechaj vyprávet pohádky.

To je štestí, že máme prsten.

Nebýt vodníka, tak ho nemám. Málem toho zlodejícka utopil.

Když se pak vodník vedle me vynoril a podal mi ten prsten, byla jsem radostí bez sebe.

Musíme neco udelat pro Xenii.

ceká vás trest za to, co jste v naší ríši provedli trpaslíkum a vílám.

A to prosím nemluvím o hejkalovi a o bludickách.

(skrípení brzd)

Musíme obnovit vysílání pohádek. Snad je Majer už v porádku.

-Já si myslím... -Uhni!

My jsme s panem režisérem objednali vývar a toto je rajská.

Drzoune! Doma bych te nechala spráskat jako psa.

-To je dneska personál. -Kde jsme to prestali?

U Majera. Já se u nej vecer zastavím.

-Ale to je opet rajská! -Tak ty me budeš takhle sekýrovat?

Tu máš, pacholku!

-Co si to dovolujete? Odvést! -Nenechám se urážet! Víte kdo já jsem?

Omlouvám se jménem podniku. Jste bývalá servírka!

-Jak dlouho budete mýt ten kastrol? -Ona ho nemyje, ona ho šimrá.

-Ty hnusná babizno! Kdybych mela svuj bicík! -Co jsi to rekla?

Klid!

Když se neumíte chovat, tak budete vynášet odpadky. Sundejte tu zásteru.

-Odpadky? Nikdy! -Tady rozhoduju já.

-Tohle je umytý kastrol? Znova! -A hoď sebou!

Delá ze seb hogo fogo a líná je jak veš.

-Co si prejete? -Támhle je.

-Xenie! Jsem tvoje sestra. -Arabelo, ty máš prsten?

-Kdo je tohle? -Vilibald.

Tvuj manžel.

-Pozdravujte pana reditele. -Ovšem. Na shledanou.

Žena generála a privydelává si u nádobí...

-A co má delat? Má to tadyhle vygumovaný. -Nepozná ani vlastního muže.

Copak to je manžel? Sedí si pohodlne ve vezení a me nechá drít u nádobí.

Mohla jsi jít do vezení se mnou, ale tys me bezcharakterne opustila.

Tak dost! Copak se manželé takhle urážejí?

-Nestojím o takovou ženu. -Hlupáku! Myslíš, že já o tebe stojím?

-Prsten! -Co chceš delat?

Nebudeme je poslouchat!

Podej mi je! At se hádají doma.

-Málem jste byli už kompletní. -Ale chybela by nám maminka.

Aspon v necem vám maminku nahradím. Udeláme si veceri.

Pockejte, máme prece prsten.

Udeláme si porádnou hostinu.

Ale napred nás prevlékni. To jejich oblecení je prece jen praktictejší.

-Dekuji. -A také kulturnejší.

Obložené mísy.

A moucník.

-Maminko! Ty jsi prišla? -Pujc mi rychle prsten.

Delej!

Tady máte ten prsten.

Konecne.

-Jak se mi za to odmeníte? -Jak jsem slíbil.

Ješte moje vousy.

Takhle jsme nápadní.

Ajdeme.

-Pet generálu najednou? -Opravdu, sedeli si na klíne.

-A co vedli za reci. Utekl jsem pred nimi. -Pet generálu? Já nevidel pohromade ani dva.

Kdo je volný?

-Jsi na rade. -Já?

-To jsou oni? -Naštestí ne.

-Kam to bude? -Rovne. Dál vám reknu.

-Jak to chcete provést? -Prekvapit a sebrat Arabelu...

-Jak prekvapit? -Treba takhle.

Nesmysl. Toho se už dneska nikdo nelekne.

-Co navrhujete? -Dostat se tam jako blechy nebo tasemnice.

(skrípení brzd)

Ta babka proste zmizela. Je pryc. Prosím, kávu si vypijeme v hale.

-Ta osoba se mi zdála podezrelá. -Co když ji sem poslal Rumburak?

-Takže teď má prsten i plášt. -My te nedáme.

-Proti prstenu jsme bezmocní. -(zvonek)

Co se má stát, at se stane. Pane Majere, buďte tak laskav.

Ahoj.

Neruším? Mluvili jsme o tobe s režisérem Novákem...

Pojď dál.

Prominte.

To jsem se lekla.

-To tam pujdeme takhle? -Ne.

Teď jsou všichni pohromade.

A ten pes rekl pojď s námi do Brém, mužeš se stát muzikantem jako my.

To jsou lepší pohádky než o Rumburakovi.

Priprav se Arabelo. Prišel jsem si pro tebe! Jdeme!

-Jak? -Támhle tím oknem.

(bzucení much)

(hudba)