Original subtitles

(hudba)

Princezna Xenie využije nepřítomnosti svého otce a inspirována moderní

lidskou civilizací zbaví pohádkový svět jeho pohádkovosti.

Poddaní se však vzbouří a jsou za to proměněni v auta.

Honzíka s Mařenkou tento trest zachrání v perníkové chaloupce před upečením

a umožní jim setkání s Petrem.

V lidské říši zatím Arabela napravuje to, co děti natropily kouzelným prstenem.

Při tom vrátí původní podobu i Rumburakovi, který po prstenu pase.

Zásluhou zloděje Fouska jsou dva kouzelné prsteny roztaveny překupníkem

a zmizí tak navždy ze světa.

(hudba)

Hele, Žirafy.

(pokřik)

To byl Tarzan. Kde to vlastně jsme?

Petře, pozor!

-Fantomas. -Vidím, že mě znají i děti.

Ano, jsem Fantomas. Nejmocnější vládce říše pohádek pro dospělé.

-Co tu chcete? -Hledáme hrad v lesích...

Protože potřebujeme kouzelný cestovní plášť, musíme domů.

-Naši mají starost. -Zabloudili jste. Musíte zpátky.

(vrkání hrdličky)

(hvízdnutí)

(střelba)

-Kdo vzdoruje Fantomasovi, je ztracen. -Promiňte, zvykli jsme si na ni.

Máš rád zvířata, dobrá. Ten váš hrad je zpátky přes řeku a vlevo.

-Ale jsou tam vypelichané příšery. -Děkujeme.

Na shledanou.

Nebudeme se těch příšer bát?

Přitlač!

Až bude čas, vezmu si tě do parády. Neumíš zahrát ani Ovčáci čtveráci.

Tomu říkáš úklid?! Dej sem hlavu!

-Prosím ne. -Tak to dělej pořádně!

To přece nemůže umět. Vždyť se to tu nikdy nedělalo.

Ty se do toho nepleť. Jestli ta podlaha nebude jako sklo, uvařím ti hlavu v kotli.

-Nedělej to, on mu měkne mozek. -Mlč!

Že jsi můj manžel ještě neznamená, že budeš odmlouvat.

(bouchání na vrata)

Dělejte dál! Koho to sem čerti nesou?

-Ty vypelichané příšery jsou asi hluchý. -Slečna Müllerová?

-Vypelíchaný příšery? Koho jsi tím myslel? -Já, slečno Müllerová...

-Žádná slečna Müllerová, ale paní Blekotová. -Vy jste se...? To blahopřejeme.

-Vy už nedáváte hodiny? -To tedy nedávám.

-To je príma... -Ale, kdo má u mě vroubek, ten uvidí.

Melodické cvičení číslo 3.

Do práce! A vy umyjete podlahu v jídelně.

-A kde to je? -Jen hledejte.

-Tady máš tašku. Kup něco levného. -A co ryby?

Ještě, že tě mám. Teď ta ruka. Chudák Honzík, taková absence.

-To snadno dožene. -A Petr má před promocí. Už má pozvánky.

-To jsou maličkosti. Ale já? -Copak tě trápí?

-Co když se tam zamiloval? -Do koho?

Třeba do Sněhurky.

(kňučení)

Obě jsme s nervama pryč. Pajdo, nech toho.

Nechte ho, volá Petra.

No vidíš, když rozumíš zvířatům, mohla bys pracovat ve výzkumném ústavu.

-A kdo by vám pomáhal? -Pan Herman slíbíl, že někoho sežene.

Tak já si něco najdu, když pracuje i tatínek...

-Tak co veličenstvo, jak to jde? -Výborně.

-Člověče, řídil jste někdy něco? -Řídil jsem vládu.

-Co řídil? -Nevím, nějakýho Vláďu.

-Tak jedeme! -Rozumím.

-Brzda! -Člověče, brzda!

-To je záloha. Zbytek odpoledne někde bokem. -Třeba na lodičce.

-Na lodičce? V tomhle? -Nikdo mě nepozná.

-Jdu do restaurace, budu jako lord. -Já vím, s nějakou nóbl slečnou.

-Slečno, nevíte, kolik je hodin? -Ne, já jsem...

-Ty ničemo, kde máš prsteny? -Já o žádných prstenech nic nevím.

-Nechte mě nebo řeknu, kdo jste! -Ty syčáku!

-Dobrý den. Taky pro ryby? -Dobrý den.

-Co Petr? -Možná dělá osmého trpaslíka.

Vy jste pořád samá legrace.

-Podívejte, toho kapříka stáhnu... -Pomoc!

-Jste vy vůbec někdy vážná? -Čemu se smějete, vždyť se topí.

Myslíte?

-Jsem tak šťastnej, že vás vidím. -To je létající kufr.

-Někdo mi ho hodil na hlavu z vlaku. -Co tady vlastně děláš?

Objevil jsem cestu do říše lidí. Pod vodou.

-A proč? -Utekl jsem.

Xenie provádí hrozné věci a pomáhá jí v tom nějakej netvor.

-Netvor? -Nějakej člověk. Petr Majer.

-Cože? Petr? To snad ne. -Vypadá to u nás hrozně.

-To je nuda. Samý auta. -Máš přece prsten.

-Ani nápad. Chcete zase vzpouru? -Tak alespoň proměň kuchaře.

Víte co? Mám nápad. Vyrazíme si na pořádnou hostinu. Vilibalde, plášť!

-3x puding a la Sambroa d rui. -Prosím tě, co to je za lidi?

-To jsem tři roky nedělal. -Chtějí jen to nejdražší.

-Káva turecká, vídeňská, arabská. -Čtěte jenom ceny.

-11,20. 12,80. 14,90. 29,90. -Tak tu třikrát.

To jsem se zase jednou naprala.

-Hele. -Co je?

Takhle vypadá elegantní muž. Vezmi si prsten a jdi se převléknout.

Nemehlo!

Dovol, jaké nemehlo? Házíš to jako psovi kost.

-Ano, to je příznačné. -Teď hezky na kolena a hledej si ho sama.

Účet!

-Maminko, Vilibald upustil prsten. -To je hrůza.

Pudinky mám servírovat na stůl nebo přímo na koberec?

Prosím klíč 111.

-Vy jste...? -Manželka.

-Vašeho muže hledá policie. -To je mi jedno. Hledají jeho a ne mě.

Moment.

Kdo najde můj prsten, tomu dám nejdražší mercedes.

-U šatny na vás čeká jedna dáma. -Co je to za pitomost?

Nemáte náhodou někoho na úklid? Naše sousedka paní Majerová si zlomila ruku.

Nemáte náhodou někoho na úklid? Naše sousedka paní Majerová si zlomila ruku.

Paní kolegyně!

-Ztratili jsme prsten. -Čím jste přiletěli? Máte plášť?

-Jak to vypadáte? -Blekota unesl Arabelu, nemám plášť.

-Podejte mi támhle ten plášť. -Prosím.

Hledá mě policie.

Hned jsem zpátky.

Šlapejte po papírech!

-Kde je Arabela? -Žádná tady není.

-Kdo jste? -Paní domu. A kdo jste vy?

-Kde je můj Blekota? -Váš Blekota? Snad můj Blekota!

-Co si to dovolujete?! -Au.

Po papírech!

Kde je?

To jsou poměry. Člověk si tady musí mužskýho hlídat jako ostříž.

-Koberce jsou vyklepané, schody umyté. -Dobře. Teď se najíme. A po papírech.

-Vymlouvají se na ztrátu nějakého prstenu a nechtějí platit. -Jen klid.

-Tak co? -Vládne tam nějaká příšerná ženská. Bez prstenu s ní nic nesvedu.

Prsten zmizel. Xenie nemá čím zaplatit.

Vidíte to?

Musíme získat prsten. U Majerů jsou dva prsteny a já vím, jak se k nim dostanete.

-Jak? -Změňte podobu.

Jdeme.

Vrtá mi hlavou, kde je vlastně Arabela? Na hradě není.

-Peníze mám v kapse pláště. -Ty chceš mamince uletět?

Mlč!

-Dejte mi můj plášť! -Prosím.

Ale ten si už vyzvedla ta dáma v tom turbanu.

-No prosím. Uletí a nás nechá v bryndě. -Když nemáte peníze, zjistíme vás.

Oba? Manžel mě pozval, takže platí.

Už toho mám dost! Raději se nechám zavřít, než s tebou žít.

Stejně mi už šel na nervy. Doufám, že se o mě postaráte.

(zvonek) -Už běžím.

Dobrý den.

(štěkání) -Ticho, Pajdo!

-Co si přejete? -Posílá mě pan Herman.

Prý někoho potřebujete k tý zlámaný hnátě. Tedy ruce.

Ano. Pojďte dál. Všichni jsou ještě v práci.

Aspoň si povíme co a jak. Uměla byste něco upéct?

-Pro koho to je? -Přece pro tebe.

-To tedy koukám. -Musím tě hýčkat, Když je o tebe zájem...

-Jaký zájem? -Měla zrzavé vlasy. Kdo je to?

-Neznám. -Nelži!

-To je nesmysl! -Já tě žádné nedám.

-Jsi můj? -To víš, že jo, porád.

Jestli se tady ještě objeví, přerazím ji.

-Venku je tak krásně, pojď se projít. -Projít? A ven?

-Musíme si promluvit o lásce. -O lásce? Co to je?

Na shledanou, Veličenstvo.

Děkuji.

Nevíte kolik je hodin? To je ale ryb. Co kdybysme si zašli na skleničku.

-Máte totiž děsně krásné oči. -A vy zase děsně krásný prsten.

Ten můžete ode mě dostat. Už jsem měl dva. Tohle je třetí.

Máte vybraný vkus. Půjčíte mi ho?

-Ano, ale půjdeme na skleničku. -Tak pojďte.

Teď nemohu.

Už jdu! Třeba zítra touhle dobou.

-Jak se jmenujete? -Arabela. Můžeme si vyjet na lodičce.

To se ví, Barbarelo. Už se těším.

-To byla hrůza. Co ty dva vyváděli... -Máš hlad? Arabela šla pro ryby.

Nemám na jídlo ani pomyšlení. Bolí mě nohy, hlava mě třeští.

-Nevíte něco proti migréně? -Uvařím lektvar.

-Máte muší nohy? -To nemáme.

-Tak hadí ocásky? -Prosím?

Co jsme to za domácnost? Takovou samozřejmost nemáme?

-To byl ale den, veličenstvo. -Sotva se držím na nohou.

Hlavně, že jsme to přežili.

To je moje pomocnice.

Nezdá se vám povědomá?

Kde je Arabela?

-Tady, jestli se neurazíte. Nemám drobné. -To je moc.

-To je dobré. -Ale co já s tím?

Spěchám.

-Co tak pozdě? -Představte si, potkala jsem toho zloděje.

-To snad ne! Jak si ho poznala? -Měl na sobě váš smokink.

A zítra... Víte, co bude zítra?

Zítra mi dá prsten.

-Takže zítra už nemusíme do továrny. -Dokud prsten nebude tady, pracujeme.

-Já ho určitě dostanu. -Tak až ho přineseš.

Víte, kdo mi dal ty ryby? Náš pan vodník.

Objevil cestu z pohádky, pod vodou.

-Takže brzy uvidím Petra. -Jen aby...

Paní, pojďte si pro ty ryby! Musíme dělat večeři. Kde je?

Výborně, paní kolegyně. Vy jste viděla Arabelu u těch Majerů?

Plášť máme, zítra přinesete prsten a já udělám z Arabely mušku nebo jablko.

-A šup... -Zítra bude velký den.

-Zítra, splní se můj sen. -Nakonec z vás bude básník.

A proč ne? Králové bývají básníky a já budu vládcem Říše pohádek.

Král zůstane taky, Xenie s Villibaldem taky a já se ujmu trůnu.

A vy, že jste mi pomáhala, budete má dvorní čarodějka.

Ať žije mocný Rumburak! Král pohádkové říše.

(hudba)