All language subtitles for La tigre +¿ ancora viva_ Sandokan alla riscossa

VAPET PRODUCTION
uvádí

SANDOKAN SE VRACÍ

-Jamilah.
-Co hledají?

Přišli k nám domů. Hledali tě.
Bylo jich moc. Chtěli tě zabít, táto.

Musíme to říct Ayerduckovi.
Rychle. Nesmíme ztrácet čas.

-Ayerducku...!
-Tady jsem.

-Sultánovy hlídky jdou po nás.
-Cože?

Tak to se musíme vydat na cestu.

Musíme se rozdělit. Jestli jednoho z nás
chytnou, druhý se může ještě zachránit.

Ale i kdybychom všichni zemřeli,
Mompracem musí být zase svobodný.

Musím se dostat na Borneo.

V Sarawaku mnozí naši bratři
úpějí už léta v zajetí Brooka.

-Ale jak se najdeme?
-Setkáme se, jako se den setká s nocí.

Před Bohem, nebo v pekle.

Sultánovy hlídky nás pronásledují.
Potřebuji úkryt pro svou dceru.

Copak jste ohluchli?
Pomozte mi, ať se někam schová.

Lidé z Mompracemu,
proč se schováváte?

Ti vrahové jsou i vaši nepřátelé.
Nejdou jen po mně. Vylezte!

Vylezte ven a braňte svoje bratry!
Braňte svá umírající srdce,

zalykajíce se otrockým hnusem,
že posloucháte rozkazy sultána!

Té kruté a lačné hyeny!

Lidé z Mompracemu, poslouchejte mě!
Poslouchejte mě dobře!

Já vám říkám, že nebude trvat dlouho

a přijde uragán a smete s sebou
vrahy z Mompracemu.

Tygr se vrátí k nám!
Sandokan!

Sandokan!
Byl jsem se Sandokanem.

Nepamatujete si, co to byl Mompracem?
Tehdy jsme všichni byli hrdinové.

Co se stalo našim srdcím?

Vylezte ze svých domů a pojďte se podívat,
jak umírá Tygr z Mompracemu!

Maraku!

Maraku...!

-Kde jsi?
-Pozor.

Teď si musíš najít bezpečný úkryt.
Jsi ještě v nebezpečí.

Nemusíš se bát. Budu s tebou,
pokud jen bude potřeba.

Jmenuji se Teotokris. Jsem Řek.
Do Mompracemu jsem přišel nedávno.

Už ani nevím, co mě sem
vlastně z Evropy přivedlo,

ale jsem šťastný, že jsem
tě dnes mohl zachránit.

Ty nejsi Malajsijka.
Jak se jmenuješ?

Mé jméno je Jamilah.
A jsem Malajsijka.

Má matka byla Malajsijka.
Otce jsem nikdy nepoznala.

Vím jen, že to byl Evropan

a zachoval se k mé matce tak, jak se
chovají všichni běloši v téhle zemi.

Pro mě je skutečným otcem ten,

který zemřel, aby mě zachránil. A který
bojoval proti tyranovi tohoto ostrova.

Musíme odsud utéct, Jamilah.

Sultán dá prohledat ostrov
píď po pídi, aby tě našel. A já...

Musíš mi dovolit, abych ti pomohl.
Mám dost peněz.

Teď už se neboj.

Sám osud mě pověřil,
abych tě zachránil.

Sandokan.

Znáš to jméno?

Jistě, všichni ho znají.
I když málokdo se ho odváží vyslovit.

Je to pirát a rebel.

Je to sice rebel,

ale také muž, díky němuž
se Mompracem stal legendou.

Brooke musel vyslat
všechny své muže

a zburcovat polovinu anglické flotily,
aby ho dostali.

Chci najít Sandokana.
Musím s ním mluvit.

To bylo přání mého otce.
Proto ho zabili.

Ale nikdo neví,
kde přesně v tuto chvíli je.

Možná je člověk, jenž to ví.

Muž, který žije v Indii.
V Assamu.

Ten, kdo je pro Sandokana bratrem.
Yanez de Gomera.

Oženil se s královnou té malé říše.

Jsi velmi krásná
a velmi odvážná, Jamilah.

Jet do Indie a dávat krk
v sázku je nesmysl.

Ale je-li to tvé přání, budu šťastný,
jestli tě smím provázet.

"Assam, na severovýchodní hranici Indie"

Díky, vznešená paní. Bez vás bychom
se přes hranice nikdy nedostali.

Vám vděčím za život svých synů.
Nikdy vám to nezapomenu.

Žádná zpráva o Kammamurim?

Kdo ví, zda se jemu a jeho lidem
podařilo přejít hranici?

Cože? Ty o tom pochybuješ?

-Kammamurimu se to povedlo, co?
-Jistě, že se mi to povedlo.

V ten den, kdy se mi nepodaří přejít
hranici jen proto, že jsou tam Angličané,

máš mé svolení pohřbít mě
v nejhlubších vodách Gangy.

-Je snadné přejít hranici?
-Snadné?

Se stovkami vojáků v patách
není nic těžšího. Ale je to snadné.

-Snadné, nebo nesnadné?
-Zkus to sám, jestli to chceš vědět.

Jsem vážně rád, že ses vrátil,
protože musíme hned odjet.

Hned? Hned za tři dny?

Hned zítra? Nebo hned teď?

-Yanezi.
-Má sladká královno.

Už to nemohu snést.

-Mé srdce se chvěje pokaždé,
když odjíždíš. -Stejně tak i moje.

Ale je plné radosti ve chvíli,
kdy se vracím.

Mám zprávu, která tě jistě potěší.
Jsou tu hosté.

Přicházejí z velmi daleké země,
která je ti drahá.

Sandokan.

Podle mě jste zbytečně vážili takovou
cestu. Muž, kterého hledáte, už není.

Co tím chceš říct?

V Indii byla válka, to přece víte.

A Sandokan bojoval na straně Seipoisů.
Byl duší celé revolty.

Ale povstání i naděje uhasly.

Pronásledování, represe a masakry.
Nic víc nezůstalo.

Sandokan se vystavoval smrti
ve stovkách střetů. Ve stovkách bitev.

Ale smrt ho nenašla.
Přesto jako by nežil.

Je to jako na Mompracemu.
Cosi, v co věřil, skonalo.

A jeho víra vyhasla s ním.

Sandokan odmítl dál bojovat.

Poprvé mě nechal samotného,
abych pomáhal Seipoisům.

Hledáš člověka, který není, co byl.

To je jedno.
Stejně s ním chci mluvit.

Kde ho mohu najít?

Žije v Sandembas v Bengálsku uprostřed
džungle. Má radši džungli než svět lidí.

Rád bych vás doprovodil,
ale za pár hodin musím odjet.

Být hrdinou není zrovna pohodlné.
Ale dorazím za vámi.

Hned, jak to půjde.

Kammamuri, musíme se rozdělit.
Ty pojedeš s nimi.

-Zavedeš je za Sandokanem?
-Cože? Já? K ústí řeky Gangy?

Nenajdeš horší místo na celém světě.

Je strašné. Děsuplné.
Všem nahání hrůzu.

Peklo je děsné, ale tohle je horší.

Tak kdy vyjedeme?

-Co poroučíte, pane?
-Bože dobrý, mě se ptáte? Uveďte ho.

Výsosti... Jasnosti... Excelence...

-Račte odpustit. Jak vám mám říkat?
-Jsem prostě James Brooke.

Pro Angličana nejsem rádžem
ze Sarawaku, ale prostě Angličan.

Výborně, výborně.
Račte dál.

Dobrá, dobrá. Můžete jít.

To je nečekaná radost, mylorde.

Nikdo nevěděl, že jste v Indii.

Znáte jméno Sandokan?
Říká vám to něco?

Sandokan? Ale jistě, který Angličan
by neznal Sandokana?

-Nade vší pochybnost nejhorší nepřítel
Anglie. -Po Američanech samozřejmě.

No jistě.

Ano, jistá věc.
To jsem se nevyjádřil přesně.

-Po Američanech. Přirozeně.
-Sedněte si, generále.

Děkuji.

Sandokan žije tady, v Indii.
V Bengálsku.

Při ústí řeky Gangy.
Blízko Sandembasu.

Ano, už nějaký čas není
Tygrem Malajsie. Anglie je ráda.

Je lepší takhle zahrabaný
v Sandembasu než mrtvý.

Anglie by z něho jistě
nedělala mučedníka.

Jistě.

Ale lepší mrtvý než znovu v akci.

Kdosi ho přijel hledat sem do Indie.
Chtějí ho přivést zpátky do Mompracemu.

Někdo chce, aby se ten ostrov
zase stal tím, čím byl.

To jest nejen pirátské doupě,
ale symbol svobody pro celou Asii.

A to by bylo příliš
nebezpečně pro Anglii.

A pro moji vládu v Sarawaku.

Souhlasím s vámi naprosto.

Všichni víme, jak jste
bojoval proti Sandokanovi

-a jak jste nad ním vyhrál.
Naštěstí. -Ano, vyhrál jsem.

-Ale od té doby, co ten boj skončil,
mi něco schází. -Jistě, to chápu.

Vskutku?

Strávil jste deset let svého života
s vědomím, že máte nepřítele?

Nepřítele na smrt?
Strávil jste noci beze spánku?

Věnoval jste někdy
veškerou odvahu, veškerou inteligenci

a celou duši jediné věci?

Protože jen tak, drahý příteli,
jen tak můžeme doufat, že zvítězíme.

Sandokan je muž, za kterým lidi jdou.
Je to osobnost.

S ním je deset mužů
jako celé vojsko.

Čeho jiný dosáhne lety usilování,
on zvládne v minutě.

Zabijete ho a on se vrátí živý.

Už ho dopadnete a on vám zmizí.

Nebojujete s člověkem,

ale s legendou.

Promiňte, ale jak vás tak poslouchám,

jako byste mluvil o příteli, který se
vám stal bratrem. Nikoli o nepříteli.

Jsou věci mezi nebem a zemí, Horacio,
o kterých se ti nezdá ve tvé učenosti.

Shakespeare, Hamlet.

Dejte mi k dispozici
nejlepšího důstojníka.

Starý souboj zas ožívá, Sandokane.

A jsme při ústí řeky Gangy.
V Sandembasu.

Tady žije Sandokan
a můj přítel Tremal-Naik.

Sandokane!
Je tu Kammamuri!

-Myslíš, že ti džungle odpoví?
-A proč ne? Všechno je možné.

Tremal-Naiku!

A skutečně.
Džungle odpovídá.

-Ale ta odpověď se mi nelíbí.
-Proč? Znáš ten zvuk?

Ano.
Ale raději bych ho neslyšel.

Vypadá to jako amansing.
Druh rohu, na který troubí Tucsové.

-Tucsové? -Cože, Tucsové?
To jméno jsem nikdy neslyšela.

Já ano. Je to sekta vrahů,
kteří byli postrachem této části Indie.

Je to tak, Kammamuri?

Ano. Sekta fanatických
vyznavačů bohyně Kálí.

Kdysi je využívali Angličané,
ale byli rozprášeni, odevšad vyhnáni.

Opravdu nechápu, jak je možné,
že jsou tady zpátky.

Jsem opravdu spokojen, ano.
Přímo šťastný.

Protože když se vrátili Tucsové,

určitě je tady i Tremal-Naik
a hledá je, a tak se s ním setkám.

Mohl bych ale nejdřív
narazit na Tucsy.

A to už bych se
s Tremal-Naikem nesetkal nikdy.

Nevím, mám-li být rád, nebo nerad.

Když je to tak, rozhodnu se,
že budu radši rád.

Za půl hodiny se vystřídáme.
Hlídat budeš ty.

Pověz mi jedno.
Máš strach v noci v džungli?

Nemám strach z ničeho.

Jsi divný.
To já se bojím všeho.

-To znamená, že nemáš odvahu.
-Naopak. To tobě chybí odvaha.

Když nemáš strach,
k čemu je ti odvaha? Ale já...

Když se všeho tak bojím,
představ si, kolik odvahy mám.

-Vy se bojíte v džungli?
-Ano, Kammamuri, bojíme. A jak.

A to je správné, protože
v džungli nejsou jenom Tucsové,

ale také spousta divoké zvěře.
Jak můžete slyšet.

Přikládejte do ohně,
ať se žádná nepřiblíží.

Neboj se, Kammamuri.

Co asi řekne Sandokan?
Půjde s námi?

Před rokem bych o tom nepochyboval.
Ale teď je to jiné.

Teď se bojím, že nepůjde.

Ale jestli ho něco dokáže přesvědčit,
jsou to tvá slova, co jsi vyprávěla mně.

O svém rodném ostrově Mompracemu.

Nemusela jsem hledat slova.
Ta mi šla ze srdce.

Vzpomínám si dobře, jak můj otec
v té vsi volal heslo Sandokan.

Můj otec je mrtev, ale ostatní muži
se shromažďují v Sarawaku.

Ayerduck je šel hledat.

Lidé jako Ayerduck neuvěří,
že se Sandokan změnil.

Poslouchejte.

To ticho.

Sandokane.

To není možné.

Jak se ti podařilo přijít až sem,
aniž by tě stráže zahlédly?

-Jak se má Yanez?
-Ani si neoddechne.

Jeho království
je teď azylem Seipoisů.

Sandokane!

-Tygře, jsem šťastný.
-Zdravím tě, Sandokane.

-Ty jsi ten muž, který se ničeho nebojí?
-A ty jsi Sandokan.

Tvoje jméno se stalo legendou.

Není třeba, abys hledala slova.
Slyšel jsem, cos říkala.

Dojalas mě,
když jsi mluvila o Mompracemu.

Pamatuji si dobře na Sandanga,
jednoho z mých bratří.

Hrdina, který se mnou bok po boku
bojoval ve stovkách bitev.

I tebe si pamatuji.
Ode dne, kdy si tě vzal za svou.

Dívenku s modrýma očima.

A já si pamatuju tebe, Sandokane.

I tvoji krásnou nevěstu,
naši královnu.

Učila nás číst a psát,
abychom se vyrovnali Angličanům.

Byla to nejkrásnější žena
Mompracemu.

Cos říkala o Ayerduckovi?

Jel do Sarawaku.
Do Brookova království.

Chce shromáždit všechny zbylé Tygry.

A znovu dobýt Mompracem.
Můj otec tam měl přijet za ním.

Opatři loď.
Sjedeme řeku až k ústí do moře.

A pak vyrazíme do Malajsie. Ode dneška
budeme mít v srdci jen jedno jméno.

Mompracem.

-Jeden muž půjde s tebou.
-Já.

Ty znáš mě, ale já neznám tebe.

Ty jsi Evropan.

Evropané přicházejí na východ buď
v uniformě, nebo vykořisťovat lid.

Vděčím mu za svůj život.

Mé jméno je Teotokris, jsem Řek.

V mé zemi, stejně jako v Indii,
vládnou cizinci.

Roky jsem i já bojoval za svobodu.

Všichni moji přátelé jsou mrtví.

A s nimi i všechny mé naděje.

Dal jsem sbohem Evropě.

Běž.

V tvých očích vidím bolest.
Je to má vina?

-Je.
-Tak zapomeň na Mompracem.

Zapomeň na všechno,
co jsem říkala.

Opravdu si myslíš,
že je to možné?

Myslel jsem,
že už nebudu bojovat.

Mnohokrát už ve mně
zabili mé srdce.

Nikdy už nebudu tím,
kým jsem býval.

Ve mně už není síla
ani touha zvednout mačetu.

-Uvnitř mi zhasla...
-Sandokane!

Tak Tygr ještě žije.

Tremal-Naik.

Tucsové. Vrátili se.

Jamilah za mnou přijela
z Mompracemu.

Musíme ji najít dřív,
než bude pozdě.

Tucsové nezabíjejí ženy.
Dělají z nich své kněžky.

Ale jestli ji chceme najít,
musíme se rozdělit.

Sandokan nás sleduje.
Tím jsem si jist.

A není sám. Krouží kolem něj ti,
které můžeme zvát našimi spojenci.

Abych pravdu řekl, pane plukovníku,
tihle spojenci se mi moc nelíbí.

Ani tyhle naše maškary.

Tucsové jsou divocí vrahové.
A mně se taky nezamlouvají.

Ale už jsme skoro na místě.

Sandokan padne do léčky.

Kdo to je? Vojáci, že?

A tamto není žena.
Tak mluv!

Nebo tě uškrtím vlastní rukou!

-Ano, jsou to vojáci.
-A ta žena?

-Ta je voják.
-A ta dívka? Kam jste ji odvedli?

-Angličané přikázali,
abychom ji odvedli.. -Kam?

-Kam?!
-Odvedli ji...

Kam jste ji odvedli?

Určitě nás sleduje.
Myslím, že nebude příliš daleko.

Ne, plukovníku.
Už by zaútočil, kdyby vás sledoval.

-Ale je sám, sire Jamesi.
-O důvod více, příteli milý.

-Nikdo mu nebrání v akci.
-Myslíte si, že objevil léčku?

O tom jsem dokonce přesvědčen.
Použil jsem vás jako návnadu.

Na Sandokana nestačí léčka. Lepší jsou
dvě nebo tři. Jako v tomto případě.

Nejvyšší kartou
budou vaši přátelé Tucsové.

Angličané je rádi využívali.
Teď je pro změnu použijeme my.

Ty.

Zaveď nás k mužům,
kteří zajali tu holku.

Už zabili tu ženskou!

Mí přátelé sloni
dokážou víc než vojsko.

Teď se vraťte do džungle.

Díky za pomoc, příteli.
Buď sbohem.

Zastav Tucse.
Chci ho dostat sám.

Zachraň se aspoň ty. Nech mě tady.
Utečte. Dohoní nás.

Ještě nás nedostali.

Tremal-Naiku,
musíme se dostat k řece.

Doufejme, že Kammamuri a ten Řek
našli nějakou loďku.

To víš, že ji našli.
Našli jsme lodici nádhernou.

Chci říct... kocábku skoro rozpadlou,
ale na vodě se udrží znamenitě.

Co děláš tam nahoře?

Šli jsme vás hledat a slyšeli jsme rány.
Napadlo nás, že jste to vy.

Seskoč, Teotokrisi.

Jsi vážně zraněná, Jamilah?

Ano.

Nemohu utíkat.

Tak jdeme.

Vím, na co teď myslíš.
Pamatuji se také na Mompracem.

Jak Angličané Tygry pronásledovali

a tys měl stejně jako dnes
v náručí raněnou ženu.

Svou krásnou královnu Mariannu.
Stále na ni myslíš?

Pohřbil jsem ji v Mompracemu.
S ní i své srdce.

Tvé oči jsou ještě plné lásky.
Každý by té ženě záviděl.

Každá žena by dala všechno,
aby ji někdo tak miloval.

Utvořte vějíř.
Nemohou nám uniknout.

Jdou po nás Angličané.

Prohledejte každé křoví.

-Jděte k řece a počkejte na mě.
Zastavím je. -Ale sám, Tygře?

-Rychle!
-Poběž.

Odpusť, že jsem
neuposlechl tvůj rozkaz,

ale je jich dost,
aby dopravili Jamilah do bezpečí.

Možná bude lépe,
když se postavíme Angličanům ve dvou.

Neříkal jsi, že neznáš strach?

Ano.

A přece čtu ve tvých očích něco...

Jenže to není strach.
Tím si můžeš být jist.

-Střílelo se odsud.
-Rychle. Pojďte za mnou.

Tady je. Je to on.

-Je mrtvý?
-Ne. Ještě dýchá.

Ale soudím, že dlouho nebude.

Projektil mu pronikl zády.
Určitě zasáhl srdce.

Byl střelen velice zblízka.

Kdybych tě byl potkal já,
tvůj největší nepřítel,

zacházel bych s tebou líp.

A místo toho tady ležíš.

Střelil tě zezadu někdo,
kohos možná pokládal za přítele.

Ne. To není pravda.

Sandokan ještě umře
aspoň třicetkrát.

Možná už byl mrtev desetkrát.
Copak já vím?

Ale nebyla to pravda.

Ne, Jamilah, není mrtev.

Tvá slova mě konejší.
Jsou jak balzám.

Ani mé srdce nechce věřit,
že Sandokan je mrtev.

Ale proč Sandokan
a Teotokris zmizeli

a nechali v džungli
jen krvavou stopu?

Neříkala jsi,
že vás sledovali Angličané?

Museli se dozvědět,
že jsi přijela do Indie.

Vím, že tu mají donašeče.

Já je mám taky.
I my dost víme.

Drahá Suramo.

Láska k tobě plní mé srdce,

ale plní je i láska
k bratru Sandokanovi.

Co je správné? A co ne?

Nechali jsme Sandokana samotného.

Byli jsme se spolu bok po boku.
Copak mohu být pořád od něj daleko?

Ve věcech světa vše má svůj čas.
Jak roční doby.

Zima předá žezlo létu.

A když nastane doba,
léto předá žezlo zimě.

Tvoje láska ke mně
tě donutila opustit Sandokana.

A teď tvá láska k Sandokanovi chce,
abys opustil mě.

Vrací se zase slavný čas
Yaneze a Sandokana.

A vrátí se zase slavný čas
Yaneze a Suramy, jeho ženy.

Vrátí se, tím jsem si jist.

Ale teď musím najít Sandokana.

Kde to jsem?

V rukou našeho milostivého
Veličenstva, královny Viktorie.

Tedy přesněji... v mých.

-Osobně jsem vám vytáhl z osrdí
dvoucentimetrovou kulku. -Loď!

Loď na obzoru!

To bude bezpochyby válečná loď
s Jamesem Brookem na palubě.

Dovezou nás do Kalkaty
a tam vás oběsí.

Brooke!

Brooke!

Námořnictvo Jejího Veličenstva
prý už není to, co bývalo u Trafalgaru.

A že se bohužel potýká
s vážnými těžkostmi.

Ale přece ne do té míry,
to je příliš.

S dovolením...
Vždyť pluje kýlem vzhůru, pane.

Pravda. Je to vrak.

A na vraku trosečník. Kdo je to?

Rychle! Čtyři muži do vody!
Zachraňte Francouze!

-Jak víte, že je to Francouz?
-Bože můj.

Za prvé: Angličan by se nikdy
nesnížil k tomu, aby takto cestoval.

A za druhé: křičí francouzsky.

Ale proč na mě mluvíte francouzsky?
Ten jazyk nemám v oblibě.

Jakže? Kdo jste?

Yanez de Gomera. Nedal byste laskavě
svým mužům rozkaz, ať skloní zbraně?

A proč bych to měl dělat?

Protože má pistole
míří na váš hrudník.

Střílejte, když chcete.

Ale upozorňuji vás, že v tu chvíli
začnou střílet moji muži.

Smrt nepatří k věcem,
jež by mě lákaly.

Ne. Když je to tak...

Palte! Palte!

Do nich!

Sandokane!

Bratře.
To je div, že mi jdeš na pomoc.

Jak to? Ty bys nepřišel,
kdybych se ocitl v úzkých já?

Nastup na loď. Běž.

To není možné.

Teď jsme mimo dostřel.
Nemají jedinou loď.

Tohle je jako jedna z našich.

-Chybí už jen naše vlajka.
-Když nechybí nic víc...

Otče.

Ať dlouho žije můj otec, Abdulláh I.

Ať je ti dnešní den nakloněn, otče.

-Alláh s tebou...
-Kdo je matkou tohohle?

-Já jsem matka, můj milovaný muži.
-Nevypadá, že by byl můj.

Ale stejně je jich moc.
Moc! Stačí! Běžte!

Všechno ven!
Ať už vás tu nevidím!

Ty ne, Bonaro.
Ty máš přednost.

Víš, že chci, abys byla pořád
po boku. Pořád blízko mě.

Jeden nikdy neví.

Moji synové mi dělají starosti.
Může být mezi nimi otcovrah.

Zejména mezi těmi,
kteří se jmenují Abdulláh.

Jeden z nich chce určitě být Abdulláh II.
Touží zaujmout mé místo na trůně.

Milovaný vládce.

To jsou perly, které jsme našli
při plenění některých ostrůvků na jihu.

Možná, že se mezi nimi najde ta, která
bude hodna vaší pozornosti, Vaše Výsosti.

Tohle je dcera starosty jedné vesnice.
Její jméno je Munar.

Ty ostatní odveďte.

Daruji ti Bonaru, Teotokrisi.
Mám ji už šest měsíců, to je dlouho.

Copak? Nechceš ji?

Přirozeně.

Co zajímá jiné lidi,
nezajímá Teotokrise.

Kdo ví, co tě zajímá.

Že by moc?

Myslíš, že můžeš být velkým sultánem?
Chtěl bys, aby tvé jméno stálo v dějepise?

Ale moc mám v rukou já.

A využiju ji k uspokojení
svých vlastních rozmarů.

Kdo je moudřejší?

Dej pozor, Teotokrisi.
I tvůj život je můj rozmar.

A teď bych měl přijmout
toho prokletého Brookova posla.

Posílá mi jednoho denně, jako bych byl
jeho poddaný, ne sultán Mompracemu.

Bude mi chtít jako obvykle vytýkat,

že jsem moc prudký,
bezohledný a žádný politik.

Rád bych věděl, co by se dělo
na Mompracemu, kdybych nepoužil pěsti.

Já nemám nadání na diplomacii.

Pojď se mnou, příteli.
Promluv s ním sám.

Zřejmě bude lepší, když vám budu sloužit
ve vašem stínu, jako jsem sloužil.

Výsosti.

Jsem rád, že mohu přijmout už potřetí
za tento měsíc vyslance Bílého rádži.

Sir James Brooke
je tak blízký našemu srdci

jako mocný Sarawak
malému Mompracemu.

Co si od nás tentokrát přeje?

Jeho Výsost mě posílá, abych vám
nabídl lodě a vojáky k větší slávě.

A posílá vám tento dopis.

Takže Sandokan je mrtev?
Vážně? Slyšel jsem, že je živ.

A že se patrně chystá
napadnout Mompracem.

Ty jsi trouba!

Když na někoho střílíš zezadu,
přesvědč se, zda umřel.

Ani jiným se nepodařilo
zabít Sandokana.

Já jsem k tomu měl, jak vidno,
blíže než kdokoliv jiný.

Příště mi už neunikne, věřte.

Přál bych si to. Pro tebe.

Běž do Sarawaku.
Jednej diplomaticky.

Ale vojenskou pomoc odmítni.

Nechci mít Brookovy vojáky za patami.

Víš, kdy přijdou, ale ne, kdy odejdou.

A pak...
Nepotřebuji jeho vojáky.

Moje stráž mi bohatě stačí.

Každým dnem očekáváme
evropské vojenské poradce.

Chci vidět Sandokana, až přijde.

Jsem zvědavý,
jestli se mu to povede.

Mompracem.

Tolik let.

Poznám tu každý kámen.

Tady. Právě tady padli
Okanoha, Madek a Conahr.

A ještě dvacet dalších. Aby zastavili
první nápor Brooka a jeho mužů.

Vidíš?
Tam na vrchu stávala škola.

Tu zřídila naše plavá královna.

Je pochovaná tam,
na druhé straně pralesa.

Můj ubohý ostrov.

Pletu se, nebo mi Abdulláh posílá vzkaz,
že odmítá mou vojenskou pomoc?

-Uhádl jsem to?
-Ano, je to tak, pane.

Řekněte mu, že ji musí přijmout.
Nedovolím, aby si přivlastnil Mompracem.

A nemyslím, že by byl Abdulláh
schopen se bránit.

Ten ostrov se musí stát
Sandokanovi smrtelnou pastí.

Přicházím i z jiných důvodů.
Z mých, ne sultánových.

Poslouchám.

Vím, kde se Sandokan
naposledy pohyboval.

Co chcete za tu informaci?

Osobnost, kterou nejvíce
na světě obdivuji, jste vy.

Nebyl jste ničím.

Rozjel jste se v malé loďce
hledat dobrodružství.

A hle...
Dnes máte svůj trůn.

To jste hodně přeskočil.

Trvalo mi to mnoho let.

Vás zajímá jen konečný výsledek.
Ale pozor.

Je mnoho těch, kdo se vydají na cestu,
ale málo těch, kteří doplují.

Ještě jste neřekl,
co chcete náhradou za to sdělení.

Chci něco, oč vás požádám,
až s tím budete moci nakládat.

Tak dál.

Sandokan přijde až sem.

Do Sarawaku. A to brzy.

Přijde, aby se s někým setkal.
A já vím, s kým se má setkat.

Maraku!

-Tygře!
-Sandokane!

Tereyi!

Je s námi Sandangova dcera.
Přijela za mnou až z Indie.

Tady je panství
našeho úhlavního nepřítele.

Kde je Ayerduck?
Podařilo se mu svolat lidi?

Ano. Tygři, kteří se skrývali
ve vesnicích Sarawaku, se scházejí.

Je jich málo,
ale každý z nich vydá za deset.

Ayerduck nás s nimi očekává
v Campo Humparu.

Je to 50 mil odtud po řece Sarawaku.

Nenechme je čekat.

Už necítím záda. Jak dlouho to ještě
má být do Campo Humparu?

Slabé tři dny, a jsme tam.

Keducku!

Sambilank!
Tajokové!

A je s námi zle. To jsou
nejdivočejší válečníci na Borneu.

Nezkrotní stínači hlav.
Dolů! Šípy! Mají hroty z nožů.

Ke druhému břehu! Rychle!

Vypadá, že je neobydlený.

Schováme loď
a půjdeme dál pěšky.

Jsme povinní pomstít
smrt našich přátel.

Musíme najít jejich vesnici.
Zničíme ji!

Naučíme je, co je to tahat
za vousy Tygry z Mompracemu.

Viděli ozbrojené cizince a chránili svou
zem. My bychom snad udělali totéž.

Jamilah má pravdu. Přišel jsem se bít
s Brookem, ne bojovat s ubohými domorodci.

Uctěme památku našich padlých druhů.

Ale mstít se nebudeme.

Lidé tady žijí v lese jako já.

Muž mluví k muži. Najdu
jejich vůdce a promluvím s ním.

Odcházím.

-Hodně štěstí, Sandokane.
-Štěstí tě provázej.

-Ale odkud víš, že se vrátí?
-Až přijde vhodná chvíle, vrátí se.

Pochodem na Campo Humpar.

Milovaný sultán Abdulláh I.,
vládce Mompracemu,

má to potěšení přijmout vojenského poradce,
který byl vyslán císařem pruským.

Plukovník Von Trusten unter Truffen,
věrný Prusku.

Jsem velmi rád,
že Jeho Veličenstvo,

můj ctěný bratranec Vilém I.,
císař pruský

dal souhlas vyslat na tento ostrov
vlastní poradce ze své daleké země,

která je známou vojenskou velmocí.

-Je móšno tchostat tchochu
němchecké pifo? -Dostat co?

-Pivo. -Německé pivo.
-Ano. -Ne.

Škchoda. Ale to nyc.

-I ta faše schem je tchosti pozlulá.
-Mluví se o nás v Evropě?

I to uš bchylo. Jetnou, áno.

Jetnou ktyš se císaž Filém I.
ptchal na kchále Abdchullácha.

-Abdulláha.
-Abdchullách, ja.

Filém I. pchafil:

"'Tén se tloucho neutchží, ten
stalý papchika." 'Ták pchafil císaž.

Tak tohle se o mně říká v Evropě?

Ale to jste mylně zpraveni.

Sdělejte to mému šlechetnému bratranci.
Není to má vina.

Nechybí mi ráznost ani odvaha,
ale moji ministři mě podvádějí.

Áno. Jawohi!

-Politicky vzato.
-Jawohl!

Chásnost! Chce to chásnost.

A cheště chednou chásnost. A pjest!

Vy se mi líbíte, plukovníku.

Přijel jste sem ve velmi ošemetné době,
milý plukovníku.

Obáváme se drobné války.

V danou chvíli je nevyhnutelně nutné
posílit naši pobřežní obranu.

Faše Moje Feličenstfo.

Moje flast Plusko
se stchala silnou a mchocnou,

potožche sžchídila plofily, ktelé
schou chhybnou silou chhistoije.

Nepšítel je opchafdu silný.

Já slchyšet, še jsme schlabí
ufnitš své schemě. Vice versa.

Potle mécho

faší slapchostí je slapchost
fašich chátců a mchinistů.

Mošná, še nche fšichni
si saslouší faši tůfěru.

Fýsosti.

Potle pluských pchafidel muschíme
sachčít taty u fás f tómě. U nich.

Nachjít plefel.
Otližit od chůše.

-Usfječit a fymítit cho.
-Vymýtit ho.

Souhlasím s vámi, milý plukovníku.
Ráznost a pevné pěsti.

První část mé mise je u cíle. Zasít
nesváry a podezření na sultánově dvoře.

Přejdeme tedy k vojenské části.
Sehnal jsi informace?

Informace? Ale jak?
Nebyl na to čas.

V paláci se volně nedá udělat jediný krok.
Je plný stráží a ty tě nespustí z očí.

Co jsem mohl objevit?
Nic. A nebo skoro nic.

Sklad prachu je pod centrální věží.

Stráž tvoří deset mužů,
výměna po čtyřech hodinách.

Vojáků 150, poddůstojníků 40,
důstojníků 18,

kanonýrů dva pluky,
město má pár tisíc.

Manželky seržantů škaredé
jak ty naše. Až na jednu.

Uvidím se s ní za půl hodiny.
Samozřejmě, nebudu-li mít jiné úkoly.

Campo Humpar.

Pojďme.

Co se v této vesnici děje?

-Je tady víc strachu než v Mompracemu.
-Nevidím tu ani Ayerducka, ani Tygry.

Nikdo tu není.

Ayerducku!

Já jsem Marak!

Slyšíš mě, Ayerducku? Hej!

Proč neodpovídáte?
Vylezte ven!

Mé jméno je Terehing. Narodil jsem se
pár kilometrů odtud, v Campo Vusalan.

Proč nám nechcete pomoct?
Řekněte nám, kde je Ayerduck.

Je se mnou muž, který přeplave
moře, aby se s ním setkal.

Děkuji Bohu, že tě mé oči mohly
zahlédnout, než umřu.

Ty víš, kdo jsem?

-Můj syn zemřel po tvém boku.
-Jak se jmenoval tvůj syn?

Giro Batol.
Zemřel v Mompracemu.

Ale to už je dávno,
asi si nevzpomínáš.

Ty jsi otec Gira Batola?

Jeho jméno je zapsáno v mém srdci.
Byl nejodvážnější z odvážných.

-Zemřel hrdinsky.
-Děkuji ti.

Ayerduck na tebe nemohl čekat.
Musel si pospíšit do Campo Humparu.

Tady je nebezpečno.

Jdou sem Brookovi vojáci. Chtějí nám
zabavit úrodu a ta stačí sotva pro nás.

Čeká na tebe, není to daleko.

Musíš ven z vesnice.
Dej se nocí. Jdi, kde září Polárka.

Přejdi rýžová pole
a dej se za hvězdou přes prales,

až na mýtinu, kde leží
trosky kamenného města.

Tam ho najdeš
a s ním všechny Tygry.

Vyjdi hned. Vydej se na cestu,
protože Ayerduck už čeká dlouhou dobu.

Jak to běž? My tě tady potřebujeme.

Zítra přijdou vojáci a odnesou
nám rýži a všechno, co máme.

A ty... Ty odejdeš?

Bojuj s nimi! Vyžeň je!
Jsi přece Sandokan.

Ale co říkáš? Buď zticha.

Sandokan se nemůže zdržovat.

Má na práci něco důležitějšího.
Tomu ty nemůžeš rozumět.

Přišel sem, aby shromáždil
své muže a dobyl Mompracem.

-Proto jsi přišel, viď?
-Mompracem je daleko.

Tak daleko,
že ani nevím, jestli je.

Od doby, co náš otec zemřel,

já a můj bratr
mluvíme věčně jen o tobě.

Už dlouho na tebe čekáme.

Zdá se mi o tobě každou noc.

Zdá se mi, že se k nám vracíš a že nám
všem pomáháš. Ve všem, co nás souží.

Jako teď ti vojáci,
kteří zítra přijdou.

Buďte zticha.

Omluv mé vnuky, Sandokane.
Nevědí, co mluví.

Ona je ještě děvče
a on do školy nechodil.

Promiň jim a běž.

Dal bych svůj život
za děti Gira Batola.

Ale dlouho jsem bojoval vždy s prvním
nepřítelem, kterého jsem měl před sebou.

Příliš času jsem ztrácel na všech
překážkách, které jsem mohl obejít.

A nepříteli...

Pravému nepříteli se dařilo
unikat mé pomstě.

Tentokrát se to nestane.

Odpusťte mi to.

Sandokane.

V tuhle chvíli všude na světě vojáci
odnášejí úrodu domorodcům.

A ani ty proti tomu nic nezmůžeš.

Ano, ale já to vidím.
A jsem tu.

A něco snad přece zmohu.

Myslím, že když utíkáme
před malým a blízkým,

nakonec nikdy nedojdeme
k věcem velkým a vzdáleným.

Vy běžte dál.

Ayerduck už nemůže dál čekat.

Řekni mu, že vás brzo dohoním.

Já tě miluju. Miluju tě!
Proč bych to měla skrývat?

Mé srdce mluví samo.
Poslouchej ho.

Vím, že máš pravdu.

A proto tě tu nechám,
abys tu zůstal sám,

bojoval sám
a možná i umřel sám.

Miluji Sandokana, protože Sandokan
je takový, jaký je. Ale bojím se.

Bojím se o Sandokana.
Bojím se o tebe.

Ale neřeknu ti zůstaň.
Neřeknu to.

Běž. Běž, Sandokane.

Jestli se zase uvidíme, možná se
budu stydět na tebe pohlédnout.

Ale teď se nestydím.
Mé srdce se dme strachem.

Ale také pýchou.

Podívej. Vůz s první nakládkou
se vrací zpátky.

Sandokan!

Ne!

Miko!

Ty teď zdravý, cizinec.
Ty teď zdravý.

Slunce. Tráva. Zdravý.

Ebu.

Já být Ebu.

Kdyby Ebu nejíst mravenci,
mravenci jíst rádi cizinec.

Ebu zdravit.

Teď taky cizinec smát.
Pro mě zdravý cizinec.

Ebu být rád.

Zachránils mi život.

Nezapomenu na to.
Kolik dní už tu ležím?

-Co je to dní?
-Kolik...

-...slunce západů?
-Říkat hvězdy. Dvakrát hvězda vyšla.

Dva dny.

Víš, kde leží kamenné město?

Ebu najít.

Stát tu, cizinec.

Čeho se bojíš?

-Ty máš sekeru a já mačetu.
-Sekera a mačeta nestačit.

Hlava rozbitá, teď tady cizinec.

Hlava rozbitá. Ebu.
Tajokové stínat jen zdravá hlava.

Ne, pozor!
Jedovatá tráva, nepít.

Teď tady cizinec pít a umřít.

Tady se napij, Sandokane.

Prales mi řekl víc než vesnice.

Bylo snadné tě najít.

Pojď sem, Ebu.
Teď tady není nepřítel.

Třikrát mi zachránil život.
Je velice moudrý, víš, Tremal-Naiku?

Nesmíš se tomu divit.
V tomhle pralese je každý muž moudrý.

I Tajokové.
Jsou naši přátelé.

Půjdou s námi.

Vzhůru!
Dejme se na pochod.

Sandokan už přichází.

Informace byla přesná.

Náš pakt je uzavřen.

Seberte svou odměnu a běžte.

Děkuji vám.
Jak nezvykle jste šlechetný.

V tom se mýlíte.

Za hlavu Sandokana jste ode mě
mohl žádat a získat, co vás napadne.

A vy jste se spokojil
s ubohou dívenkou smíšené krve.

Kryjte se, Teotokrisi.

Na konci vaší cesty
vás už nečeká trůn.

Brooke tě přenechal mně.

Tvůj osud je spojen s mým, Jamilah.

Pro tebe je v mém srdci jen nenávist.

Já tě naopak miluji,

jak sis nikdy nepomyslela,
že je možné milovat.

Nemůže milovat Teotokrise,
kdo miluje Sandokana.

Tady prales končit.

Ebu tebe dobře vést.
Teď tady, cizinec.

Pod skalním zubem kamenné město.

Ayerducku!

Brooke...

Odzbrojte ho.

Ke zdi s ním.

Tentokrát je Tygr zkrocen.

Tygr nejde zkrotit.
Musíš ho zabít.

A to já právě udělám.

Neudělám tu chybu,
abych tě živého postavil před soud...

abys byl odsouzen veřejně.

Budeš odsouzen po smrti.

Dej si pozor, ať má mrtvola
nevstane ze země a nemstí se ti.

Jamesi Brooku,
ani smrt neuhasí mou nenávist!

Stejně ani já nenajdu klid v tvé smrti.

Ale od života nelze žádat víc
než smrt, jež řeší všechno.

Vojáci!

Nastupte k popravě.

První řada kleknout.

Nabíjet.

Zacílit.

Sandokane!

-Rychle!
-Sandokan...!

Tygře.

Konečně Malajsijcí z Campo Humparu
vyšli ze svých příbytků.

Jsem ti vděčný, žes jim vrátil odvahu.
Chtějí jít na Mompracem s tebou.

Jsi odvážný jako tvůj otec.
Jak ti říkají?

Ode dneška chci, aby mi říkali
jménem mého otce. Giro Batol.

Mompracem je teď zase blíže.

Mcháte můj optif, chapitáne.
Fynikající chosmístění fojsk.

Sbchaní a pchachu dostchatchek.

Fsniká taty chratpa tlouchá chtši
kilomchetchy. Pšinejmenším. Moc kchásné.

-Bcháječné.
-Jedna věc je jistá, pane plukovníku.

Na tomhle místě Mompracemu
není možné se vylodit.

-Fýponě, takše fšechno tame jinám.
-Cože?

Chapitáne.
Pochopujte puský spchůsop ufašofání.

Šekněte mi, na jakchém místě
fylotění nejsnatchnější.

-Tady, to jsem si jist.
-Schantokchan to fi?

Zajisté. Lépe než kdo jiný.

Náschletkem čechoš fi takché,
šche máte těla umístěna sde.

A fylodí se na tchuché stchaně
ostofcha a ještě se nám fysmjeje.

Na druhé straně, plukovníku,
je vylodění nemožné.

Ne pro Schantokchana.

Mompracem sná Ichépe
než ktokolif na sfjetě.

Šekli ste mi tcho, ne?

Staší! Pšemístchete těla,
neš pchute noc.

Ano, pane.

Moment.
Ukaž mi, jak pěkně tančíš.

Dnes v noci budu tančit
jen pro tebe, Abdulláhu.

Ne, teď hned pro všechny.
Běž tančit.

Ty jsi dcera Sandanga.

-Ta, co hledala Sandokana.
-To jsem já.

Mohl bych tě dát zabít.
Víš to přece, Jamilah.

Ale Teotokris mě požádal
o milost pro tebe.

Jsi velmi krásná.
A mé srdce se rozplývá.

Odpouštím ti.

Sedni si...!

Sem blízko mě!

Munar je tak nudná a tančí špatně.

Abdulláh ti milostivě
uvolňuje její místo. Tak tedy...

Dneska v noci...

Pomoc, stráže!

Pomoc!

Matko moje! Alláhu!

Krev... Krvácím...

Ublížila mi...

Odmítla mou milost.

Odmítla mou milost!

Tu ničemnost mi zaplatíš životem.
Zítra přijdeš o hlavu.

Tvá hlava bude vystavena po tři dny.
Ať se Mompracem třese!

Děkuji ti. Někdy je třeba
zemřít, abychom žili.

Stráže! Odveďte ji!

Nechci ji vidět!
Pryč z mých očí!

Fy nechejste šádný stáš!
Ste ochápansi!

Já fám kchatuluji, sešante.

Jtu kliten až ke fěži
a fy ste chluchý a slepchý.

Mchusíte pít ptělý.
Fy šíkáte fche fěsení je šena.

Já šíkám, ať muš nepcho šena,
tšepa ostchašitost.

-Můše mít kompchlice.
-Správně, pane plukovníku.

Dopše, fýponě.

Teť pchofedu inspekcion f cchele.

-Fstoupím se sfým sluchou.
-Prosím, pane. Vejděte.

Počkchejte.
A co ktyš nény můj slucha?

-Nefitíte, še má záfoj?
-Sám jste to říkal.

To by mochl pít tchik.
Mchusíte poféšovat.

Rozkaz, pane.
Hned to bude.

Vy. Odhalte tvář.
Ukažte, kdo jste.

-Kontrola provedena, pane plukovníku.
-Fýponě. Tchák je to topže.

-Už je čas?
-Je dokonce pozdě. Rychle, Jamilah.

-Yanezi!
-Nesmíme ztrácet čas.

Jsi v nebezpečí. A teď jsme v nebezpečí
i my. Musíme si pospíšit.

-Sešante!
-Rozkaz, pane plukovníku.

Uposchoňuji fás. Jestli féseňkyně
utečche, jste za to zchotpofětný.

-Neuteče, pane.
-Gut, gut. Pchojť.

Odcházíte.

Rád bych vás zde ještě zdržel...
plukovníku.

Mchošná se pletu,
ale mám tchojem... Já fás uš fiděl.

Naneštěstí pro vás... ano.

Chopte se ho!
Je to Yanez de Gomera.

Sandokane.

Má radost je ta tam kvůli zprávě,
kterou ti nesu.

Jamilah,

dnes s tebou
ztratím kus svého života.

Život jsi ztratil v den,
kdy sis vyměnil srdce.

Myslíš, že jsi živ, ale nejsi.
Jsi mrtvý, Teotokrisi.

Už je čas, Jamilah.
Země se chvěje touhou po tvé krvi.

Do toho!

Zvednií se, Jamilah.

Na co čekáš? Zabij ji!
Střílejte!

Skrývali se za křovím!
Žeňte je!

-Sandokan!
-Sandokan...!

Sandokan!

Hyjé!

Utekli na koních.
Nedohoníme je.

Najdeme je v paláci.

Brookovi vojáci.
Co se tu, k čertu, děje?

Určitě nic dobrého.

Co tady dělají ty čety?
Brooke je v Mompracemu?

Ano, následujeme ho.

Jednotky, které se mají vylodit,
se blíží k Mompracemu.

Bílý rádža ti posílá vzkaz.
Yanez de Gomera je naším vězněm.

Jestli zaútočíte na palác,
Yanez bude zabit.

To je, Sandokane,
Brookovo poslední slovo.

Obávám se, že jsem vás dal svázat
příliš těsně, pane Yanezi de Gomero.

Nebo Výsosti, je-li libo.
Opatrnost neškodí.

Jistě chápete,
že nedovolíme, abyste utekl.

I kdyby se mi podařilo rozvázat,
ujišťuji vás, že bych neutíkal.

Raději bych se vás pokusil zabít, pane
Jamesi Brooku. Nebo Vašnosti, je-li libo.

Váš život není v mých rukou,
je v rukou Sandokana.

Obávám se, že váš taky.

Nemyslím.
Sandokan nezaútočí.

Váš bratříček vás má příliš rád,
než aby riskoval vaši smrt.

A mezitím se moji lidé v klidu vylodí.

Velice nerad bych vám odporoval,

ale tam dole v pralese,
na druhém břehu řeky,

jsem zahlédl nějaký pohyb.

Podívejte se tam.
Jen se podívejte.

Pod těmi stromy musí být lidé.

Ale to jsou Tygři, to není vojsko.

A ten vepředu, není to Sandokan?

I kdyby to bylo naposled,
kochám se tím pohledem.

Odsud je opravdu krásná vyhlídka.

Jestli my vidíme jeho, vidí on nás.

Proto jsem vás dal vyvést na tuto věž.

Sandokan vás uvidí.

Zastaví útok, tím si buďte jist.

-Nebude vám vadit, když vás teď opustím?
-Ne, právě naopak. Vychutnám si to.

Nejdou dál.

To je náš Sandokan.

Musí ho to stát o hodně víc,
než kdyby se vzdal.

Ale srdce mu nedovolí útočit.

A čas běží.

Brzy se moji vojáci vylodí.
Můžeme je sevřít do kleští.

Ale co to dělají?
Zbláznili se!

Proč je Sandokan žene do útoku?

Neměl se hnout z místa.

Naši vojáci nikdy nepřijdou včas.

Střílejte! Tak střílejte!

Sandokane, dobře víš,
že vždycky dodržím slovo.

-Zabijte Yaneze!
-Podívejte se!

Další Sandokan.

Chopte se ho,
to je skutečný Sandokan!

Jdeme, bratříčku. Všiml jsem si
toho, že to nejsi ty tam dole.

Málem jsem tady praskl smíchy.

Honem!

Rychle!

Rychle, rychle!

Díky, příteli, to jsem potřeboval.

Miřte pečlivě! Musíme je zničit,
než se dostanou k hradbám.

-Kammamuri!
-Tvá mačeta, Sandokane. -Děkuju ti.

-Děkuji.. -Mompracem.
-Mompracem.

Ne, Sandokane.

Je náš!

Palác je náš!

-Sandokan!
-Sandokan...!

Kde je sultán? Kde je Abdulláh?

Co mi chceš? Pomstít se?

Ne, soudit tě bude Mompracem.

Pozor!

Sandokan...!

-Mompracem!
-Mompracem...!

-Kdo ví, kde je Brooke?
-Dal se k pláži.

Jde vstříc vojsku,
které se má vylodit.

Musíme ho zastavit,
než se k ní dostane.

Yanezi, tvé je vojsko,
můj bude Brooke. Jdeme!

Lidé z Mompracemu, vyjděte ven!

Poslouchejte mě!

Musíme zastavit Brookovy vojáky!

Když je nezastavíme,
Sandokan bude ztracený!

A s ním i Mompracem!
Zůstaneme otroky na celý život!

Sandokan potřebuje každého z nás!
Pojďte a bojujte!

Utopte Brookovy vojáky v moři!

Sandokan! Sandokan!

-Sandokan!
-Sandokan!

Kupředu!

Do nich!

Kupředu!

Na ně! Žeňte je rovnou do moře!

Do nich! Nešetřete je!

Útok! Kupředu!

-Na ně!
-Zabte je! -Zabte je!

Po deseti letech jsou ještě ochotni
dát život za Sandokana.

Ty chceš Brooka, já vím.

Ale já chci tebe, Sandokane.

Když jsem opouštěl Řecko, s porážkou
jsem v prachu zašlapal i své srdce.

To srdce,
které mi bije v hrudi, není mé.

Zastav ho, chceš-li.

Dnes v noci promění Brookovi lidé
Mompracem v jediné jezero krve.

A tentokrát už navždy.

Chtěl jsem získat moc. Ale bude
mi stačit, když ty ztratíš svou.

Kupředu!

Ty dva kanony nahoře na věži...
ať střílejí na vesnici.

Vesnice.

Mé srdce chce Brooka,

ale musíme zachránit lid Mompracemu.
Jak?

-Mompracem!
-Mompracem!

To je signál vítězství Malajsie.

Seržante!

Rozkaž neprodleně se znovu
nalodit do všech člunů.

Není času nazbyt. Rychle!

Bude se mu hodit,
aby v džungli našel jídlo.

Kdo to byl? Vidím ho dnes poprvé.

Byl to můj bratr.

Stejně jako ty.

Brooku!

Vrať se zpátky!

Máš-li čest, pojď se bít!

Máš ještě sto mužů!

Brooku!

Brooku!

Pojď a dívej se,
jak lid vstává z mrtvých!

Vidíš to vlajku?
Jak vlaje v Mompracemu?

Vrať se zpátky!
Vlastníma rukama tě zbavím života!

Připravil jsi ho o mnohem víc.

Mrtvého Brooka
snadno nahradí jiný Brooke.

Ale takovou porážku jako tuhle
mu neodpáře nikdo.

Vrátíme se na deseti lodích. Budeme mít
tisíc vojáků a dobudeme Mompracem.

Ne.

Budu bojovat proti Sandokanovi,

dokud budu dýchat.

Všude, však ne na Mompracemu.

Příliš mrtvých stál ten ostrov.

Brooke ztratil Mompracem...

.Š..navždycky.

Mompracem. Náš Mompracem.

-Ano.
-Začneme znovu.

-Mompracem bude zase, jako býval.
-Ano.

-Zase budeme mít zbraně, lodě, peníze...
-Ano.

-Zase začneme z moří Asie útočit
na každou nepřátelskou vlajku. -Ano.

Budeme bojovat. Proti Anglii
a proti všem cizím vetřelcům!

A nebudeme už nikdy v boji sami.

Poděkování vládě Malajsie
a Srí Lanky za pomoc při natáčení.

KONEC